Souborová zkouška České právní dějiny PDF

**1.a** **Přemyslovský stát, jeho vznik, ústřední a místní orgány do poloviny 11.** **století** Počátky Přemyslovského státu ---------------------------- - Přemyslovský stát vznikl v polovině 9. století, a ve svých počátcích představoval řadu knížectví, která byla ovládána knížectvím Čechů,...

**1.a** **Přemyslovský stát, jeho vznik, ústřední a místní orgány do poloviny 11.** **století** Počátky Přemyslovského státu ---------------------------- - Přemyslovský stát vznikl v polovině 9. století, a ve svých počátcích představoval řadu knížectví, která byla ovládána knížectvím Čechů, jež reprezentoval vládnoucí rod Přemyslovců - Český stát se plně rozvinul až po pádu Velké Moravy, do jejíhož rámce po jistou dobu patřil. Morava byla definitivně připojena k Přemyslovskému státu v roce 1019 knížetem Oldřichem, a tak přešla její státnost na rod Přemyslovců - Přemyslovský stát se upevňoval zejména překonáváním vnitřních odstředivých tendencí (separatistické snahy konkurenčních rodů) a vojenskými akcemi v zahraničí (Morava, Polsko). Stabilita státu byla od 11. století ohrožována zejména spory o nástupnictví mezi příslušníky rodu Přemyslovců, které byly využívány jak zahraničními nepřáteli českého státu, tak domácími konkurenty vládnoucího rodu - Český stát se od svého počátku vyvíjí jako feudální, tj. základními skupinami obyvatel byli velmoži a závislí obyvatelé, kteří se dále dělili na svobodné sedláky, nevolníky a otroky - sociální struktura se v dalších obdobích měnila, např. obyvatelé měst získali osobní nezávislost atd. - ekonomickým základem státu byla zpočátku zemědělská výroba, později mezinárodní obchod, řemeslná výroba v době vrcholného středověku pak těžba stříbra - problémem existence a vývoje českého státu spočíval ve snahách franských a německých panovníků o ovládnutí českého území. Počátky těchto snah sahají až ke Karlu Velikému (francký král v letech 768 - 814) - vládnoucí rod Přemyslovců se opíral zejména o pozemkové bohatství a svůj nárok na vládu odvozoval od osoby bájného Přemysla - jádrem státu se stal Přemyslovský hrad Praha. Přemyslovci se postupně museli vypořádat s ostatními rody, z nichž neznámější je rod Slavníkovců, kteří byli v roce 995 vyvražděni - dobové prameny dokládají moc Přemyslovců, když označují knížete Boleslava za jednoho z nejmocnějších slovanských panovníků - již v 10. století razí česká knížata mince, a to zejména z důvodů politických, na kterých užívají titulu král. Potřeba státního aparátu je vyvolána potřebou udržení moci a upevnění státu. Mocenská pozice Přemyslovců je ohrožena jak zevnitř (konkurenční rody), tak zvenčí (vnější nepřátelé ohrožující existenci státu) Panovník, státní aparát, organizace ústřední správy --------------------------------------------------- ### Panovník - kníže, který stál v čele raně feudálního státu, používal titulu kněz, vojvoda a někdy i král - kníže si činí nárok na vládu v celé zemi, kterou vnímá jako své vlastnictví - kníže byl nastolován nastolovacím obřadem, který pochází zřejmě z doby předstátní společnosti; při tomto obřadu je kníže uznán za panovníka velmoži a ostatním svobodným obyvatelstvem - zde je vidět počátek vlivu feudálů na obsazování trůnu - vznik i existence české knížecí moci jsou zcela nezávislé na zahraničních vlivech ### Dvorské sjezdy - shromáždění velmožů a církevních hodnostářů, které svolával panovník zpravidla při církevních svátcích - panovník zde překládal k řešení otázky zahraniční politiky, války a míru, nástupnictví a rovněž zde vykonával soudní moc ve sporech majetkových a trestních ### Knížecí družina - základ státního aparátu - sbor bojovníků, který násilím vnucoval vůli knížete obyvatelstvu - knížecí družina byla hlavní mocenskou oporou knížat - kníže si z družiny vybíral úředníky, kteří pak vykonávali správu na knížecích hradech - kompetence a názvy těchto úředníků vycházejí z franckého vzoru a patří sem: - správce knížecí pokladny neboli komorník (*camerarius*) o správce lesů (*venator*) - soudce (*iudex*) - maršálek neobli podkoní (*marescalus*) o správce paláce (*palatinus*) - předáci šlechty byli župané nebo kmeti - tímto výrazem byli označováni velmoži a později i funkcionáři hradské správy; původ výrazu je patrně slovanský, protože byl používán i ve velkomoravské říši Správa hradská -------------- - panství Přemyslovců se opíralo o ozbrojenou moc - hradská správa byla soustavou hradů a pevností, které byly osazeny ozbrojenými posádkami - v čele těchto posádek stáli úředníci dosazení vládnoucím rodem a byli zodpovědní za výkon správy, a ti se nazývali kasteláni, prefekti či hradští župané - úředníci hradské správy měli charakter výkonných orgánů feudálního státu, nebyli reprezentanty místního obyvatelstva - mimo prefektů vznikaly na hradech další orgány státní moci, např. hradští soudci (vykonávali moc soudní) nebo vladaři (vykonávali správu nad závislým obyvatelstvem v okolí hradu) - mezi kompetence hradské správy patří moc vojenská (velení hradské správy hradské posádce), moc soudní a moc berní (vybírání dávek a poplatků) Správa církevní --------------- - v Přemyslovském státě se uplatňuje organizace církve západořímské i církve byzantské (ta byla později potlačena německými vlivy) - církevní organizace v Čechách byla původně podrobena salcburskému arcibiskupství a řezenskému arcibiskupství - v roce 973 bylo založeno pražské biskupství, které bylo podřízeno mohučskému arcibiskupství - v českých zemích existovala řada přežitků z doby předstátní, v rodinném právu to bylo např. - r\. 992 udělil kníže Boleslav II. biskupu Vojtěchovi řadu práva, mezi něž patří např. právo zakládat kostely, právo výběru desátku a právo rušit manželství mezi příbuznými - zároveň se jedná o první doložený zákonodárný akt Přemyslovců - r\. 1039 vyhlašuje kníže Břetislav I. (1034 - 1055) v Hnězdně, symbolicky nad hrobem biskupa Vojtěcha, Dekreta Břetislavova, jejichž obsahem bylo zejména: o prohlášení podpory státu křesťanské církvi, jejím kněžím a zásadám křesťanské morálky o uznání církevních předpisů v oblasti práva manželského o uznání svěcení církevních svátků a nedělí o zákaz pohřbívání mimo křesťanské hřbitovy Počátky patrimoniální správy ---------------------------- - vedle správy ústřední se začíná vyvíjet i správa vrchnostenská neboli patrimoniální, jejímž základem byla existence šlechtického velkostatku, tj. šlechtické držby půdy a potřeba přinucení závislého obyvatelstva, aby plnilo své povinnosti vůči vrchnosti - Dekreta Břetislavova zavedla šestidenní pracovní týden - neděle sloužila k odpočinku - z držby půdy plynulo základní právo feudála požadovat na poddaných, aby na půdě pracovali a odváděli mu část výtěžku své práce -- z tohoto vztahu se později vyvinuly další funkce vrchnostenské správy, jejíž součástí byla i správa vesnická 1.b Vznik ČSR (Recepční zákon 1918, Prozatímní ústava a její novely) ==================================================================== Cesty k samostatnosti --------------------- - snahy o osamostatnění se objevily už v 60. a 70. letech 19. století - ty ale skončily neúspěšně, a tak se další příležitost naskytla s vypuknutím 1. světové války - v českých zemích již dlouho před válkou existovaly protirakouské tendence, které vyúsťovaly v nedostatek loajality a velezrádné chování - za války zde byly dva směry: katolické politické strany podporující monarchii a radikální státoprávní strany, které byly zřetelně protirakouské - značná část politických stran, např. sociální demokracie, se orientovala na ochranu českých zájmů, ale nikoli na rozbití Rakouska, protože nechtěla nahrát velkoněmecky smýšlejícím stranám v Předlitavsku, které usilovaly o připojení Rakouska k německé říši - existoval i třetí proud orientující se na vojenskou porážku centrálních mocností a na státoprávní změny v Evropě - jeho představitele byl Tomáš Garrigue Masaryk ### T. G. Masaryk - profesor sociologie na FF UK  známý politik a poslanec v říšské radě - jako poslanec formuloval kritický názor na rakouskou státnost a důvod, pro které jsou Češi nuceni hájit své státoprávní požadavky - v lednu 1915 odešel do zahraničí, kde navázal na koncepce, které vzešly z jeho politických projevů  6. července 1915 pronesl v Ženevě při příležitosti Husova jubilea svůj první oficiální protirakouský projev - 14\. listopadu 1915 tento komitét uveřejnil veřejné prohlášení, ve kterém objasnil pozici Čechů a Slováků v habsburské monarchii - jako cíl byl prohlášen nezávislý československý stát, a toto prohlášení se stalo základním programem českého zahraničního odboje po celou válku - komitét se v únoru 1916 přeměnil v Českou, později Československou, národní radu sídlící v Paříži - předsedou byl T. G. Masaryk, místopředsedou Josef Dürich, tajemníkem E. Beneše a zástupcem Slováků M. R. Štefánik - posláním Rady bylo přesvědčit vůdčí osobnosti mocností dohody, aby podpořily československý osvobozovací program a současně přesvědčit je o nutnosti zániku Rakouska-Uherska, což pro ně bylo zpočátku nepřijatelné, neboť rakouská monarchie měla sloužit jako protiváha Německa ### Československé zahraniční legie - oporou pro Masarykovy snahy byla jednak činnost krajanských spolků a jednak vznik československé armády, jejíž vojáci bojovali v rámci dohodových států - armáda se skládala z dobrovolníků, válečných zajatců a z vojáků, kteří zběhli na stranu Dohody - 1\. srpna 1914 vznikla ve Francii skupina Nazdar, 17. ledna 1917 vznikl čsl. dobrovolnický sbor v Itálii, a po vítězné bitvě čsl. brigády u Zborova 2. července 1917 dala ruská vláda souhlas k vytvoření samostatného vojska (9. října 1917) - československé legie čítaly asi 128 000 mužů, z nichž 4500 padlo - členové legií vědomě překročili hranice rakouské státnosti a prohlásili se za občany a armádu neexistujícího státu a za tuto ideu nasazovali své životy na frontě a popravištích - problémem byla orientace zahraničního odboje - zda byl orientován na carské Rusko či na západní demokracie - ruskou orientaci představoval doma zejména K. Kramář, v zahraničí pak J. Dürich, který se pokusil vytvořit zahraniční reprezentaci v Rusku (Československá národní rada v Rusku), za což byl vyloučen z pařížské Národní rady ### Krajanské spolky - fungovaly v Rusku, Francii a zejména USA - krajané poskytovali finanční a politickou pomoc, která byla rozhodující pro získání podpory vedoucích představitelů Dohody - důležité bylo také jednání českých a slovenských krajanských organizací o příštím spojení Čechů a Slováků - 22\. října 1915 se dohodli zástupci Slovenské ligy a Českého národního sdružení v Clevelandu na deklaraci, kde požadovali samostatnost českých zemí a spojení českého a slovenského národa - T. G. Masaryk a představitelé českých a slovenských organizací podepsali v Pittsburghu dohodu, ve které se hlásili k myšlence státoprávního spojení Čechů a Slováků v samostatném státě s tím, že ### Mezinárodní uznání československé Národní rady a orgány domácího odboje - 29\. června 1918 byla zaslána E. Benešovi nóta od francouzského ministra zahraničí, ve které francouzská vláda uznala československou Národní radu jako nejvyšší orgán spravující zájmy národa a jako základ příští československé vlády  podobné uznání se československé vládě dostalo od vlády britské (9. 8. 1918) a od vlády USA (3. 9. 1918 uznala Národní radu jako československou vládu *de facto*) - italská vláda 3. 10. 1918 zpětně uznala čsl. vládu ke dni 21. 4. 1918, kdy byla podepsána konvence o zřízení čsl. armády v Itálii - domácí politické hnutí bylo spojeno se zahraničním odbojem prostřednictvím ilegální organizace, tajného výboru českých politiků, který umožňoval některým českým politikům se scházet a formulovat své názory - počátkem března 1915 vznikl tajný orgán národního odboje, který zahrnoval zejména stoupence realistů a mladočechů - tato organizace se neoficiálně nazývala od pol. r. 1917 Mafie; tato organizace se mj. zabývala i zpravodajskou činností pro mocnosti Dohody - oficiální politické orgány: Český svaz poslanců na říšské radě a Národní výbor - vznikly 18. listopadu ### Manifest českých spisovatelů a Tříkrálová deklarace - 17\. května 1917 byl uveřejněn manifest českých spisovatelů adresovaný českým poslancům říšské rády, jehož obsahem byla výzva, aby poslanci dbali zájmů národa a usilovali o vytvoření demokratické Evropy tvořené samostatnými svobodnými národy - tento manifest podepsalo 222 spisovatelů a vědeckých pracovníků - 30\. května 1917 bylo při zahájení říšské rady předneseno státoprávní prohlášení českých poslanců jménem Českého svazu, jehož obsahem byl požadavek na autonomii českých zemí a jejich spojení se Slovenskem - Svaz se tedy distancoval od dualistické podoby státu, ale zůstával prorakouský - 6\. ledna 1918 se v Praze sešel generální sněm českých poslanců říšské rady a zemských sněmů všech zemí české koruny a přijal tzv. Tříkrálovou deklaraci, ve které se požaduje „právo na svobodný život národní a na sebeurčení národů" - tato deklarace byla napadána německými politickými kruhy v Čechách i vládními kruhy v Uhrách - 13\. dubna 1918 se konalo v Praze v Obecním domě protestní shromáždění proti útoku ministra zahraničí Czernina na T. G. Masaryka, z něhož vzešla Národní přísaha představitelů českého kulturního a veřejného života - jejím obsahem byla věrnost myšlence národního osvobození a samostatnosti, přednesl ji Alois Jirásek ### Národní výbor a ustavení čsl. vlády - 13\. července 1918 došlo pod vlivem úspěchů zahraničního odboje k reorganizaci Národního výboru, jehož složení navrhl A. Švehla (Švehlův klíč) podle výsledků posledních parlamentních voleb v roce 1911 - skládal se z 38 členů, z nichž 10 bylo sociálních demokratů, 9 agrárníků, 9 státoprávních demokratů, 4 čeští socialisté, 4 lidovci, 1 staročech a 1 realista - slovenští zástupci členy nebyli, aby nebyli vystaveni perzekuci maďarské vlády - po vojenském i hospodářském zhroucení Rakouska-Uherska došlo v říjnu 1918 ke konečnému vítězství československého odboje - 14\. října 1918 oznámil tajemník Národní rady E. Beneš vládám států Dohody, že rozhodnutím ze dne 26. září 1918 dochází k vytvoření československé vlády s T. G. Masarykem jako prezidentem a předsedou ministerské rady, E. Benešem jako ministrem zahraničí a M. R. Štefánikem jako ministrem vojenství - Francie tuto vládu uznala hned následující den a ostatní mocnosti krátce poté ### Washingtonská deklarace - 5\. října se ústřední mocnosti (Německo, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, Bulharsko), každá samostatně, dohodly na žádosti o okamžité příměří s USA - rozhodnutí prezidenta Wilsona ovlivnil přímo i T. G. Masaryk, který 17. října 1918 předal státnímu departmentu Washingtonskou deklaraci, vrcholný akt zahraničního odboje - obsahem této deklarace je vědomé přihlášení k americké deklaraci nezávislosti a formulace zásad parlamentní demokracie - Wilson 18. října 1918 vydal ústředním mocnostem odpověď, ve které se dává Čechům a Jihoslovanům právo na nezávislost - 16\. října 1918 se pokusil císař Karel I. o vytvoření federace, která se měla skládat z německorakouského, českého, ukrajinského a jihoslovanského státu - tento pokus ztroskotal, Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho území vznikly nástupnické státy - 27\. října 1918 zasílá ministr zahraničí Rakouska-Uherska G. Andrássy nótu prezidentu Wilsonovi, ve které přijímá jeho podmínky - den poté vyhlásil Národní výbor zákon, který byl později označen pod č. 11/1918 Sb. z. a n.; o vzniku samostatného státu československého Vyhlášení československé samostatnosti a recepční zákon ------------------------------------------------------- - 28\. října vyvolaly zprávy o kapitulaci Rakouska-Uherska v Praze spontánní reakci, kterou musel Národní výbor uklidnit - vyzýval k zachování klidu a pořádku a ujišťoval obyvatele, že sám provede veškerá opatření; mezitím Pražané a postupně i ostatní obyvatelé vyhlašovaly Československou republiku  28. října zasedalo plénum Národního výboru, kterého se zúčastnil i zástupce Slováků V. Šrobár - Národní výbor jako nejvyšší zákonodárný orgán schválil dle návrhu A. Rašína zákon č. 11/1918 sb. z. a n.; o vzniku samostatného státu československého neboli tzv. recepční zákon, který ve své preambuli deklaroval, že „samostatný stát československý vstoupil v život" - byl vyhlášen lidem - v tomto zákoně se Národní výbor označil za představitele československého národa a vykonavatele suverenity  čl. 1 odkazoval určení formy státu do kompetence zatím neexistujícího Národního shromáždění - zákon ponechal prozatímně v platnosti veškeré zemské a celorakouské zákony a nařízení (proto recepční zákon) - samosprávné, státní a župní úřady byly podřízeny Národnímu výboru a měly pokračovat ve své činnosti podle platných předpisů - recepce státního aparátu a právní řádu zaniklého Rakouska-Uherska měla zabránit bezprávnému stavu, jak to formuloval i sám A. Rašín - aby se 29. října pracovalo, jako by žádná revoluce nebyla - večer 28. října učinil Národní výbor prohlášení, kde oznamoval československému lidu vznik samostatného státu, děkoval Masarykovi a Wilsonovi a nabádal obyvatelstvo ke klidu - mezitím se v jiných městech formovaly národní výbory, které zásobovaly obyvatelstvo a organizovaly pracovní proces v továrnách atd., koncem roku 1918 se zkonsolidovanému vedení státu podařilo ukončit jejich činnost - Národní výbor fungoval jako nejvyšší správní a zákonodárný orgán, který usiloval o hladký chod převzatého aparátu, soudnictví a o udržení pořádku a postupně zřizoval nejvyšší ústřední úřady nahrazující ty vídeňské, mj. se také staral např. o dovoz potravin - z Vídně do Čech přicházeli rakouští úředníci českého původu - 5\. listopadu 1918 přivezla delegace v čele s K. Kramářem ze Švýcarska kladné stanovisko států Dohody k republikánské formě státu, a tak začalo být připravováno vytvoření nejvyššího zákonodárného orgánu, tzv. Národního shromáždění - Národní shromáždění vzniklo rozšířením pléna Národního výboru podle Švehlova klíče - tento poměr byl poté dodržen i při sestavování vlády; tyto záměry byly později právně zakotveny v prozatímní ústavě z roku 1918, která spolu s recepčním zákonem tvořila provizorní ústavní základy ČSR a byla přijata Národním výborem na svém posledním plénu dne 13. listopadu jako zákon č. 37/1918 Sb. z. a n. ### Martinská deklarace - vyhlídka brzké porážky Rakouska-Uherska oživila aktivity slovenské politické reprezentace - v září 1918 se představitelé Slovenské národní strany dohodli v Pešti na ustavení Slovenské národní Rady, které se konstituovala v říjnu  Slovenská národní rada 30. října 1918 v Martině přijala Deklaraci, ve které se vyslovila pro vytvoření společného státu Čechů a Slováků Prozatímní ústava ----------------- - zákon o prozatímní ústavě byl vydán 14. listopadu 1918 pod číslem 37/1918 Sb. z. a n. - prozatímní ústava měla 21 paragrafů, které byly rozděleny do čtyř oddílů: 1. O národním shromáždění 2. O prezidentu republiky 3. O vyhlašování rozsudků 4. O moci nařizovací a výkonné Národní shromáždění vzniklo rozšířením pléna Národního výboru na 256 členů, kteří byli vybráni podle Švehlova klíče - ústava upravovala ztrátu mandátu poslance tak, že odkazovala na rakouské předpisy, např. o zbavení svéprávnosti, nepočítala však s možností odvolání poslance stranou, ke které příslušel - shromáždění bylo usnášeníschopné v přítomnosti alespoň třetiny poslanců a ke schválení běžných otázek stačila nadpoloviční většina přítomných - ke zvolení prezidenta, změně ústavy, vypovězení války a v jiných zásadních otázkách se hlasovalo kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou v přítomnosti dvou třetin poslanců - Národní výbor 9. listopadu vypracoval jednací řád, kterým se posléze Národní shromáždění řídilo - vztahy mezi Národním shromážděním a dalšími nejvyššími orgány řešila ústava ve prospěch zákonodárného sboru - parlament volil prezidenta a vládu, vůči níž měl kontrolní pravomoc do doby, než vzejde sněmovna z řádných voleb (§4) - členové vlády skládali slib sněmovně, vůči níž byla také vláda odpovědná - Národní shromáždění mohlo vyslovit vládě nedůvěru prostou většinou - prezident byl volen Národním shromážděním kvalifikovanou většinou a jeho pravomoci byly taxativně vyčteny a velmi úzké, např. měl právo vrátit k projednávání zákon ve lhůtě osmi dnů, který mohlo shromáždění prostou většinou znovu potvrdit - úřad prezidenta byl převážně reprezentativní, jeho úkony musel potvrdit příslušný ministr **Forma státu**  otázka formy státu nebyla v prozatímní ústavě vyřešena - oddíl „O prezidentu republiky" a §13, podle kterého se vyhlašují rozsudky „jménem republiky", napovídají republikánskou formu - republikánské smýšlení bylo spojena s protihabsburským postojem. nicméně zde stále byli zastánci monarchie - 14\. listopadu 1918 byl Národním shromážděním zvolen prezident T. G. Masaryk - vláda měla postavení výkonného orgánu parlamentu a byla složena ze 17 ministrů včetně předsedy; vláda si volila ze svých řad náměstka předsedy vlády a ministrům přidělovala jednotlivé resorty - prezident neměl žádný mechanismus k zasahování do činnosti vlády - ústava zakazovala ministrům být členy správních a dozorčích rad akciových společností a společností s ručením omezeným - aby mohla vláda rozhodovat o návrzích Národnímu shromáždění, o politických otázkách a o jmenování státních úředníků, muselo být přítomno nejméně deset ministrů - ústava vytvořila nejvyšší státní orgány - ústava neřešila otázku Čechů a Němců, např. čeští sociální demokraté poukazovali na to, že početná menšina Němců nebyla zastoupena v nejvyšších orgánech státu - Němci svou politikou, ozbrojeným odporem a pokusy o odtržení některých oblastí historických zemí Čech a Moravy neumožňovali jakoukoliv spolupráci s Československou republikou ### Novelizace ústavy z roku 1919 - v první polovině roku 1919 byly provedeny dvě novely: první zvýšila počet členů Národního shromáždění na 270 (březen 1919), druhá omezovala jeho kompetence (květen 1919) - návrh na první novelu vzešel z řad slovenských poslanců a 14 nových míst v parlamentu bylo přiděleno slovenským poslancům, kteří byli jmenováni - důvodem bylo to, že řada slovenských poslanců sloužila jako poradci V. Šrobára, ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, další museli často zasahovat na Slovensku z důvodu komplikované politické situace (rozpory mezi politickými stranami, soupeření s promaďarskými kruhy, zaostalost území) - na Slovensku byl chaos v právní praxi, v některých oblastech byly používány jak uherské, tak rakouské předpisy - zvýšený počet poslanců měl pečovat o odstranění těchto problémů - omezení kompetence Národního shromáždění - výkonné orgány byly posíleny, návrh pocházel od sociálních demokratů, vláda k návrhu připojila doplněk - zákon č. 271/1919 Sb. z. a n. přinesl změny v činnosti Národního shromáždění, které odpovídaly novým pravomocím vlády a prezidenta - prezident měl za povinnost ústně či písemně podávat parlamentu zprávy o stavu republiky a doporučovat opatření, která pokládal za účelná, zároveň bylo posíleno jeho právo veta, když byla doba pro vrácení zákona prodloužena z osmi dní na čtrnáct pravomoci prezidenta byly posíleny ve vztahu k vládě zákonem č. 271/1919 Sb. z. a n.: mohl nyní vládu propouštět a jmenovat, určovat rezorty, které budou jednotliví členové spravovat, předsedat schůzím vlády a účastnit se jich a vyžadovat zprávy od jednotlivých ministrů, zvát si je, či celou vládu, k poradám - druhá novela ústavy učinila z prezidenta faktickou hlavou výkonné moci a byla tak posílena osobní autorita T. G. Masaryka o mocenská oprávnění - vláda podle květnové novely neměla stanovený počet členů - proces vyslovení nedůvěry vládě byl ztížen: návrh muselo podepsat nejméně sto poslanců a musel být do osmi dnů projednán v ústavním výboru; vláda mohla podat návrh na vyslovení důvěry, který nepodléhal projednání v ústavním výboru  pokud parlament vyslovil vládě nedůvěru nebo zamítl důvěru, podala vláda demisi do rukou prezidenta - prozatímní ústava platila do února 1920 ### Situace na Slovensku - po vyhlášení samostatnosti Československé republiky obyvatelstvo různých míst na Slovensku začalo spontánně likvidovat uherské úřady a nahrazovalo je úřady dělnickými nebo národními radami - existoval všeobecný požadavek na rozdělení půdy - Slovenská národní rada nebyla schopna plně kontrolovat politickou situaci, ani převzít státní moc na celém území - maďarští úředníci úmyslně ignorovali příkazy československých úřadů a řídili se instrukcemi z Budapešti, která usilovala o připojení Slovenska k Maďarsku - maďarská vláda uznala Slovenskou národní radu a snažila se zachovat územní celistvost Uher nabídkou autonomie Slovensku - v prosinci 1918 byl zřízen úřad pro správu Slovenska, v jehož čele stál Vavro Šrobár, který měl pravomoc činit jakákoli opatření nutná k udržení pořádku (zákon č. 64/1918 Sb. z. a n., o mimořádných přechodních ustanoveních na Slovensku), k čemuž mu byly dány k dispozici ozbrojené oddíly včetně několika tisíc slovenských dobrovolníků - Šrobár na několika místech zrušil národní rady - nařízení č. 6/1919 Sb. z. a n., tzv. Šrobárova sbírka - problémy na Slovensku: nedostatek potravin, nezaměstnanost, stávky; situaci zhoršilo rovněž vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919 - k obnovení pořádku na Slovensku vyhlásila československá vláda stanné právo, koncem dubna vstoupila československá vojska na maďarské území, ale byla později zatlačena maďarskou Rudou armádou, která ovládala část východního a jihovýchodního Slovenska až do poloviny června - 16\. června 1919 byla vyhlášena Slovenská republika rad, která ale zanikla počátkem července - Československá republika v této době nekontrolovala východní Slovensko - maďarská armáda území východního Slovenska vyklidila na základě ultimáta velmocí Dohody 2. a Změny práva a právní prameny husitského období =================================================== Stát a právo v období husitském ------------------------------- - husitské hnutí přerušilo vývoj českého feudálního státu v 15. století - husitství rozbilo dosavadní strukturu státní organizace, nahradilo ji novými správními orgány a odmítalo základní principy feudálního práva - začalo se formovat protifeudální právní vědomí - vznik husitského hnutí byl umožněn řadou věcí: prohlubování majetkové diferenciace, chudnutí nižší šlechty, úpadek katolické církve - ideové kořeny revoluce spočívaly v kritice katolické církve, jejího učení a její ideologie - církev upevňovala ve vědomí společnosti představy o uspořádání společnosti, světa a o postavení jedince a její učení, které ve 14. a 15. století bylo takřka jediným zdrojem poznání, zdůrazňovalo nezbytnost existence hierarchie ve společnosti, která byla prohlašována za neměnnou - církev byla univerzální institucí, která reprezentovala a zdůvodňovala existenci feudálního společenského řádu, ve kterém byly masy poddaných ovládány knížaty a králi v čele s císařem jako světskou hlavou křesťanské společnosti - církevní hodnostáři, v čele s papežem, hráli vedoucí úlohu nad prostými věřícími (laiky) - církev v této době prochází krizí, jejímž vrcholem bylo tzv. papežské schizma z roku 1378, a tato krize se projevila v Čechách, které byly za vlády Karlovy centrem správy říše sociální napětí v české společnosti zvyšovaly i fiskální nároky papežské kurie (ústřední správní orgán Svatého stolce), které ohrožovaly jak zájmy církve, tak českého státu - církev byla kritizována i bohatým panstvem, které těžce neslo hromadění majetku v rukou církve - kritika církve měla podobu zejména lidového kacířství, které bylo pod vlivem evropských sekt - vznikalo i tzv. učené kacířství, které bylo podporováno i světskými feudály, kteří v něm nacházeli argumenty proti církevní politice - mezi jeho představitele patřili Konrád Waldhauser, Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova - jak lidové, tak učené kacířství nalezly své následovníky v husitském hnutí: byli to lidoví kazatelé a univerzitní mistři v čele s mistrem Janem Husem - Jan Hus vytvořil souhrnnou kritiku církve a základní kritiku tehdejší společnosti, a to zejéma pod vlivem Viklefovým, a pro své ideje se stal symbolem hnutí - Husovy ideje, které hlásal, zahrnovaly například myšlenky o autoritě božího zákona, o tom, že poddaný nemusí poslouchat nehodného pána a sympatizoval s chudinou, kterou bránil proti bohatým pánům světským i duchovním; Hus byl upálen roku 1415 v Kostnici za šíření Viklefova učení, jeho knihy měly být spáleny a byl prohlášen za kacíře **Základní etapy husitství** *První etapa*  odehrávala se v letech 1419 až 1421 - zahrnovala vítězství husitů v Praze, smrt krále Václava IV. a následující bezkráloví, založení Tábora a táborské obce a porážku první křížové výpravy, kterou vyhlásil papež Martin V. a vedl jí král uherský a římský Zikmund Lucemburský *Druhá etapa* - odehrávala se v letech 1421 až 1431 - druhá etapa husitství začala čáslavským sněmem, který se konal 3. až 7. června 1421 - v této etapě končí Želivského diktatura v Praze a je poražena druhá křížová výprava, která byla vyhlášena z iniciativy porýnských kurfiřtů - druhá etapa je obdobím vojenských úspěchů Žižkových a Prokopových vojsk proti domácímu i zahraničnímu nepříteli (byla poražena třetí i čtvrtá křížová výprava) - husité podnikali úspěšné vojenské výpravy do zahraničí - v roce 1431 je poražena pátá křížová výprava u Domažlic a císař i papežská kurie mění svou politiku, jejímž cílem je diplomatický rozvrat husitského hnutí *Třetí etapa* - odehrávala se v letech 1431 až 1436 - třetí etapu tvoří zejména vyjednávání na basilejském koncilu a porážka radikálních sil husitů u Lipan v roce 1434 - jihlavský sněm, 1436 - zde byla slavnostně vyhlášena basilejská kompaktáta, uzavřen mír a ukončen mnohaletý konflikt ### Vývoj státu a práva *Změny v první etapě* - v první etapě nedošlo k zásadním změnám v ústřední správě státu - po smrti Václava IV. nastává mocenské vakuum, jeho nástupcem mohl být Zikmund Lucemburský - tomu byly předány požadavky husitů (přijímání pod obojí, zákaz světského panování církve, svoboda božího zákona) - státní aparát reprezentoval nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka - nejvýznamnější změnou bylo založení táborské obce *Táborský chiliasmus* - základem této společenské organizace byly skupiny jihočeských sedláků, vedených lidovými kazateli, kteří kritizovali středověkou společnost - chiliastické články - požadavky radikálních táborských kazatelů, kteří opouštějí pasivní přístup očekávání příchodu Krista a dostávají se k násilí proti nepřátelům husitství - organizace společnosti je založena na rovnosti společenské i majetkové (majetek se odevzdával do společných kádí) - monarchistická forma stát je odmítnuta, ideálem se stává demokratická vláda - základní feudální principy byly zrušeny: daně, poddanství atd. - jediným zákonem byl zákon boží - dochází zde k popření církevní organizace a jsou zakázány odznaky kněžství, zároveň je zavedeno přijímání pod obojí (chléb a víno) a kněží ztrácejí monopol na výklad Písma - vlastní správa Tábora - jednalo se o jakousi teokratickou republiku, v jejímž čele stáli čtyři starší - vojenští hejtmané - a kněží a kazatelé - později vznikl táborský svaz, do něhož patřily Domažlice, Písek, Prachatice, Hořovice, Klatovy, Sušice, Vodňany - vnitřní organizace - vytvořily se společenství na základě povolání, tzv. obce, např. obec polní (vojsko), domácí či spojená - uvnitř Tábora docházelo ke konfliktům mezi jednotlivými složkami husitského hnutí - tak došlo např. k upálení pikartů - Tábor se později začlenil do struktury husitského státu a jeho zástupci se účastnili jednání na čáslavském sněmu - neexistence, resp. nečinnost soudních orgánů vedla k tomu, že dosavadní právo nebylo aplikováno a začaly se vytvářet nové právní obyčeje, kterými se řídily orgány husitské moci a husitská města - příkladem těchto tendenci jsou např. konfiskační dekrety městských rad (např. Starého Města), kterými jsou zabaveny majetky nepřátel husitství a zásahy proti katolickým kněžím, kteří nepřistoupili na kalich  velké obce - shromáždění veškerých obyvatel města, které rozhodovalo ve všech zásadních otázkách *Čtyři pražské artikuly* - jedná se o politický program hnutí, který měl zásadní vliv na formování husitského právního vědomí - artikuly se staly zásadním pramenem práva na čáslavském sněmu, všechny složky husitství je ale přijaly už v roce 1420, ale každá z těchto složek je interpretovala jinak  obsahem artikul jsou zejména tyto požadavky: 1. hlásání slova Božího bez lidských příměsků 2. přijímání pod obojí 3. zákaz světského panování kněží 4. rovnost trestání hříchů ve všech stavech - artikuly odstraňují hegemonii kněží a jejich nadřazenost nad laiky, hlásají rovnost uvnitř církve, požadují svobodu husitské propagandy, likvidaci církevního majetku, podrobují církevní příslušníky světskému právu - základní princip středověkého práva - nerovnost před zákonem - byl zlikvidován čtvrtým artikulem - zásada, kterou se řídilo české právo po celá staletí, tj. soukromá iniciativa, byla nahrazena principem oficiality (soud se zahajoval z úřední povinnosti) *Čáslavský sněm* - čáslavský sněm byl svolán po předcházejících vojenských úspěších husitů ve dnech 3. až 7. června 1421  sněmu se zúčastnili šlechta, měšťané, část moravské šlechty a dva zástupci krále Zikmunda - na čáslavském sněmu byla ustavena nová zemská vláda o 20 členech (5 rytířů, 5 pánů, 2 zástupci táborské obce a 8 měšťanů, z nichž 4 byli Pražané) - čáslavský sněm odmítl Zikmunda jako krále, čtyři pražské artikuly byly vyhlášeny jako zemský zákon  umírněná část husitů hledala alternativu za Zikmunda, kterým se nakonec stal Zikmund Korybutovič jako zemský správce - v husity ovládaných oblastech začínají vznikat městské svazy: orebitský (později Žižkův a po jeho smrti sirotčí), žatecko-lounský a pražský *Žižkův vojenský řád* - byl vypracován v roce 1423 na sjezdu Žižkova bratrstva - řád obsahuje husitskou ideologii, zavádí do Žižkova vojska základní principy husitského práva (rovnost, přísná kázeň, uvědomělost), dále obsahuje zásady husitské strategie a taktiky a jeho nedílnou částí byly Čtyři pražské artikuly *Basilejská kompaktáta* - po vojenských nezdarech byla katolická církev i císař ochotni s husity vyjednávat - v roce 1433 dojednali zástupci basilejského koncilu v Praze tzv. kompaktáta, která byla přijata v roce 1434 koncilem a v roce 1436 byla na jihlavském sjezdu prohlášena za základní zákon, který byl dodržován až do Bílé Hory - kompaktáta byla souborem smluv, které uznávaly závaznost Čtyř pražských artikul, které byly ovšem okleštěny, takže z nich vymizely radikální požadavky, např. třetí artikul připustil, aby kněží vlastnili majetek a čtvrtý uznal jurisdikci církve nad svým příslušníky - aby mohla být přijata kompaktáta a aby mohl být Zikmund přijat za českého krále, muselo být poraženo 2. b Ústavní listina 1920 ========================= Uvozovací zákon --------------- - uvozovací zákon byl publikován pod číslem 121/1920 Sb. z. a n. a před nadpisem byla zařazena preambule, která zdůrazňovala, že Československý národ přijal ve svém Národním shromáždění ústavu, která má být spolu s ostatními zákony prováděna v duchu našich dějin a zásady sebeurčení  ústava vycházela z koncepce dělby moci: 1. moc zákonodárná - představoval ji dvoukomorový parlament 2. moc výkonná - rozdělena mezi vládu a prezidenta 3. moc soudní - reprezentována soustavou nezávislých soudů - autoři ústavy vycházeli z řady cizích vzorů: preambule byla převzata z americké ústavy z roku 1787, postavení prezidenta připomínalo francouzskou ústavu a katalog občanských práv vycházel z rakouské prosincové ústavy z roku 1867 - uvozovací zákon se skládal z 10 článků: první prohlašoval neplatnost zákonů odporujících ústavě a stanovil pro její změny formu ústavních zákonů, dva články pojednávaly o ústavním soudu, další články měly charakter přechodných ustanovení - ústavní soud se skládal ze sedmi členů, dva vysílal nejvyšší soud, dva nejvyšší správní soud a zbývající dva a předsedu jmenoval prezident - uvozovací zákon i ústava byly účinné dnem vyhlášení, tj. 6. března 1920 - podle čl. 9 uvozovacího zákona pozbývaly platnosti všechny dřívější ústavní zákony dnem účinnosti ústavy a dále ustanovení, která by odporovala ústavě či republikánské formě státu - ústava obsahovala 134 paragrafů rozdělených do šesti hlav: - Hlava I.: Všeobecná ustanovení - tato hlava upravovala základní ústavní otázky, nejdůležitějším ustanovením je „Jediným zdrojem veškeré státní moci je lid.", další ustanovení upravovala formu státu, její území, její občanství a hlavní město - Hlava II.: Moc zákonodárná - pojednávala o moci zákonodárné, upravovala složení parlamentu, který se skládal z poslanecké sněmovny a senátu - Poslanecká sněmovna - měla 300 členů volených na šest let, rovným, všeobecným, přímým a tajným hlasováním s poměrným zastoupením; aktivní volební právo měli občané starší 21 let, pasivní volební právo měli občané starší 30 let - Senát - tvořen 150 senátory, kteří byli voleni na osm let na stejném principu jako poslanci; aktivní volební právo měli občané starší 26 let, pasivní volební právo měli občané starší 45 let - volby se měly konat vždy v neděli a byly upraveny volebními řády; platnost voleb posuzoval volební soud zřízen podle zákona č. 125/1920 Sb. z. a n. - žádný občan nemohl být současně členem obou sněmoven - neslučitelnost funkcí - poslancem ani senátorem nemohl být: člen župního zastupitelstva, člen ústavního či volebního soudu - člen parlamentu skládal slib věrnosti, a poté mohl vykonávat svůj mandát - parlamentní imunita - člen parlamentu nemohl být stíhán za své hlasování či výroky pronesené na půdě parlamentu, v ostatních jednáních mohli být trestně nebo disciplinárně stíháni po souhlasu příslušné sněmovny; byl-li člen parlamentu přistižen při páchání trestného činu, musela s jeho vazbou souhlasit sněmovna - parlament se scházel dvakrát ročně: v březnu a říjnu, zasedání svolával a ukončoval prezident - k vypovězení války a změně ústavy byla potřeba kvalifikovaná většina tří pětin v každé sněmovně - schůze obou sněmoven byly veřejné, počítalo se s jejich společnými schůzemi - ústavu, která obecně upravovala činnost parlamentu, konkretizovaly jednací řády - zákonodárný proces - návrhy překládala vláda či některá ze sněmoven a zákony, které projednala jako první poslanecká sněmovna, musel do šesti neděl projednat senát (vyjma rozpočtového a branného zákona), projednal-li jako první zákon senát, musela je poslanecká sněmovna projednat do tří měsíců - pokud senát neschválil kvalifikovanou většinou návrh zákona schválený v poslanecké sněmovně, mohla jej poslanecká sněmovna potvrdit v původním znění kvalifikovanou většinou - pokud poslanecká sněmovna zamítla návrh již schválený parlamentem, mohl senát na svém usnesení trvat a znovu jej předložit poslanecké sněmovně - pokud jej sněmovna odmítla kvalifikovanou většinou, nesměl být nejméně po dobu jednoho roku znovu předložen - referendum - vláda mohla jednomyslně předložit návrh (nikoli ústavního zákona) lidovému hlasování, kterého se mohli účastnit občané s volebním právem do poslanecké sněmovny; průběh referenda měl stanovit zákon, který nikdy nebyl vydán a žádné referendum se za účinnosti ústavy nekonalo - zákony přijaté parlamentem mohl prezident vrátit do jednoho měsíce - sněmovny jej pak mohly znovu potvrdit kvalifikovanou většinou - zákon předložen vládě k vyhlášení musel být vyhlášen do osmi všedních dnů; zákon podepisoval prezident, předseda vlády a příslušný ministr pověřený jeho vedením - Stálý výbor - skládal se z 24 členů, a podle §54 činil neodkladná opatření, k nimž by bylo jinak potřeba přijetí zákona - stálý výbor se skládal z 16 poslanců a 8 senátorů a měl kontrolní pravomoc vůči vládě, proto se ministři nemohli stát jeho členy - stálý výbor nemohl volit prezidenta, přijímat ústavní zákony, dávat souhlas k vyhlášení války a nařizovat občanům finanční povinnosti, stanovit nové trvalé výdaje ze státního rozpočtu nebo zcizovat majetek státu - opatření stálého výboru byla dočasná, vláda je předkládala k posouzení ústavnímu soudu a na nejbližší schůzi parlamentu musela být do dvou měsíců ratihabována, jinak pozbyla platnosti - Hlava III.: Moc vládní a výkonná - moc výkonnou tvořily prezident, vláda, ministerstva a nižší správní úřady - první ustanovení hlavy III. zdůraznilo, že nařízení mohou být vydána pouze k provedení a v mezích zákona - ustanovení o prezidentovi byla rozdělena do dvou oddílů - první oddíl řešil jeho volbu a nástup do funkce - volba prezidenta - volitelný byl občan starší 35 let, který splňoval podmínky volitelnosti do poslanecké sněmovny; prezidenta volily obě komory třípětinovou většinou a při volbě musela být přítomna více než polovina občanů - prezident byl volen na 7 let a mohl být zvolen dvakrát po sobě, s tím, že T. G. Masaryk měl výjimku - při některých okolnostech, např. nemoci, zastupovala prezidenta vláda, resp. její předseda a zvolen mohl být případně i náměstek prezidenta - prezident nemohl být poslanec parlamentu - oddíl druhý taxativně uváděl prezidentovi kompetence, mezi než patřilo: zastupování státu navenek, přijímání a pověřování vyslanců, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv (zde byl nutný souhlas parlamentu), vypovídání války a míru - prezident byl vrchním velitelem ozbrojených sil - prezident rozpouštěl, odročoval a svolával sněmovny a prohlašoval jejich jednání za ukončené, podával jim zprávy o stavu republiky, podepisoval zákony a měl právo veta s připomínkami - prezident ve vztahu k vládě jmenoval a propouštěl její ministry a určoval jejich počet - prezident jmenoval profesory, soudce, vyšší státní úředníky a důstojníky - prezident uděloval milosti - prezident nebyl odpovědný z výkonu své funkce a mohl být trestně stíhán pouze za velezradu podle trestního zákona z roku 1852 a po roce 1923 za zločiny úkladů o republiku a ohrožení její bezpečnosti podle zákona na ochranu republiky - potrestán mohl být ztrátou funkce - vláda měla nerozsáhlejší podíl na moci výkonné a vládní - členové vlády byly jmenováni prezidentem, a nesměli být členy řídících orgánů výdělečných společností (akciové a s ručením omezeným) - závislost vlády na poslanecké sněmovně byla vyjádřena její odpovědností, sněmovna jí mohla dále nadpoloviční většinou vyslovit nedůvěru (návrh musel být podepsán stem poslanců), demisi vláda podávala do rukou prezidenta - vláda mohla sama požádat poslaneckou sněmovnu o důvěru a v případě, že jí nebyla vyslovena, musela podat demisi do rukou prezidenta - členové vlády byli trestně odpovědní za porušení ústavy a jiných zákonů, případ potom projednával senát - usnášení vlády - ke sborovému rozhodování byla nutná přítomnost předsedy nebo náměstka a nadpoloviční většiny členů vlády - vláda projednávala zejména předlohy pro parlament, nařízení vlády, věci politické povahy a jmenování soudců, vyšších úředníků a důstojníků - prezident měl právo účastnit se schůzí vlády a předsedat jim a mohl vládu či její členy interpelovat - parlamentní pětka - ovlivňovala parlament i vládu mimo ústavu i jakoukoli jinou právní úpravu (do roku 1925), byla složena z předáků nejvlivnějších stran: agrární, lidové, národnědemokratické, sociální demokratické a národněsocialistické; tato - zbývající část třetí hlavy upravovala obecné zásady fungování výkonné moci - např. účast občanů v nižších správních úřadech a ochrana práv občanů prostřednictvím správního soudnictví, jehož nejvyšší instancí byl Nejvyšší správní soud - Hlava IV.: Moc soudní - tato hlava obsahovala demokratické zásady nezávislosti výstavby a činnosti státních soudů - nejdůležitější byla zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci - ústava dělila soudy na řádné, mimořádné a rozhodčí pro civilněprávní věci, pro trestněprávní věci určovala občanské trestní soudy, vojenské trestní soudy a případně soudy výjimečné, zavedené dočasně podle zvláštních zákonů a určovala jeden nejvyšší soud pro celý stát - zvláštní zákon upravoval příslušnost a působnost porot, včetně jejich dočasného zastavení - ústava zakotvovala pro všechny soudní instance oddělení soudnictví od správy, nezávislost soudců, kteří byli jmenováni natrvalo a nesměli zastávat žádné jiné placené funkce - soudní jednání bylo ústní a veřejné, v trestním jednání platila zásada obžalovací, rozsudky byly vyhlašovány „Jménem republiky" - tato hlava upravovala podrobněji udělování milosti prezidentem o Hlava V.: Občanská práva a povinnosti - byla zde zakotvena rovnost všech bez ohledu na původ, státní příslušnost, jazyk, rasu nebo náboženství, výsady pohlaví, povolání a rodu nebyly uznány, tituly mohly být pouze akademické či označující úřad nebo povolání - ústava zaručovala osobní svobodu zahrnující možnost, aby se každý mohl usadit, nabývat nemovitostí a být výdělečně činný na kterémkoli místě republiky - soukromé vlastnictví bylo omezitelné jen zákonem, vyvlastnění bylo možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud není zákonem stanoveno vyvlastnění bez náhrady - daně a veřejné dávky mohly být uloženy jen zákonem - zakotvena byla domovní svoboda s tím, že domovní právo je neporušitelné - ústava zakotvovala svobodu tisku, shromažďovací a spolkové právo - jejich výklad konkretizovaly prováděcí předpisy - další práva a svobody: petiční právo, svoboda učení, svoboda projevu, svoboda vědeckého bádání, svoboda svědomí, svoboda vyznání  ústava zvláštně chránila manželství, rodinu a mateřství - povinnosti: každý občan se musel podrobit vojenskému výcviku a musel uposlechnout výzvu k obraně vlasti - Hlava VI.: Ochrana menšin národních, náboženských a rasových - hlava na počátku opakovala a rozváděla zásadu rovnosti před zákonem všech občanů - rozdíl v náboženství či jazyce nemůže být na závadu v přístupu do veřejné služby, k hodnostem, při výkonu povolání apod. - v soukromých a obchodních jednání mohli občané používat jakýkoliv jazyk (jazykové právo dále konkretizoval jazykový zákon) - doplňky ústavy: zák. č. 293/1920 Sb., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního; zák. č. 294/1920 Sb., o podpisování zákonů a nařízení; zák. č. 122/1920 Sb.; jazykový zákon; zák. č. 236/1920 Sb. o pozbývání státního občanství a práva domovního - prováděcí zákony: o volbě prezidenta republiky, o složení a pravomoci senátu, o volebním soudu a o zákonné ochraně Československé republiky 3. a Právní prameny v době předhusitské, Zemské desky ===================================================== Prameny práva v době předhusitské --------------------------------- - právní obyčej navazuje na obyčeje předstátní společnosti a mnohé z nich, pozměněné a přizpůsobené potřebám společnosti, přebírá - příklady obyčejů: krevní msta, ordály, kolektivní odpovědnost, kolektivní výkon trestu, symbolické tresty apod. - tyto obyčeje pochází již z doby předstátní společnosti a udržely se až hluboko do feudalismu - dodržování právních obyčejů je zajišťováno donucovací mocí státu - právní obyčeje vyjadřovaly zájmy vládnoucích vrstev - právní obyčeje byly ve 13. - 14. století zachycovány do právních knih - právní obyčej je přenášen z generace na generaci, proto je velmi konzervativní a poměrně jednoduchý  právní obyčej platil původně pro všechny a později z něj byly vyňaty určité skupiny lidí prostřednictvím zákonodárství panovníka - etnický základ právních obyčejů je slovanské právo - právní obyčej se uplatňoval i ve stavovské době, kdy zákoníky a sněmovní usnesení leckdy odkazují na právní obyčeje ### Nařízení panovníka - nařízení panovníka jsou statuta, dekreta či výsady s obecnou platností, a v našich dějinách se vyskytují až později - při vyhlašování nařízení panovníka byly přítomni předáci šlechty a později sněm *Výsady Boleslavovy (992)* - jedná se o výsady určené biskupu Vojtěchovi - obsahem těchto privilegií je právo zakládání kostelů a udělení pravomocí v manželských záležitostech - jedná se pravděpodobně o nejstarší zákonodárný pokus přemyslovských knížat *Dekreta Břetislavova (1039)* - tato dekreta vyhlásil v roce 1039 kníže Břetislav I. nad hrobem biskupa Vojtěcha z rodu Slavníkovců v polském Hnězdně - jedná se o soubor příkazů a zákazů motivovaných církevní morálkou - monogamie - církevní forma sňatku o zákaz rozvodů - církev získává právo trestní iniciativy při stíhání vražd (hradští kněží - arcipresbyterové) a právo pokutovat osoby, které nedodržují církevní svátky a neděle a za pohřby mimo křesťanské hřbitovy - zákaz krčem - objevuje se zde instituce ordálu - božího soudu - dekreta měla přispět k upevnění církevní organizace, k prosazení církevní morálky a současně měla zdůvodnit Břetislavův vpád do Polska *Výsady Soběslavovy (1174 - 1178)* - vévoda Soběslav přijímá pod ochranu Němce žijící v pražském podhradí a povoluje jim, aby se řídili svým právem - projev personality práva - jedná se o navázání na privilegia krále Vratislava, prvního českého krále - výsady povolují Němcům mít kněze a soudce - Němci se nemusí zúčastnit vojenské výpravy, leda by se jednalo o boj za vlast - Němci mají povinnost bránit Pražský hrad dvanácti štíty, je-li vévoda mimo zemi - jedná se o kolizní normu řešící střet mezi právem domácím a německým *Statuta Konrádova (1189)* - zákoník vydán knížetem Konrádem II. Otou roku 1189 na sjezdu v Sadské - statuta se dochovala ve třech zněních: pro brněnský (1222), břeclavský (1229) a znojemský (1237) úděl - je zde patrná snaha o posílení ústřední panovnické moci, zejména soudní a správní - jsou zde uznána práva šlechty, kterých dosáhla za předešlých panovníků - potvrzení držby nemovitostí šlechtou, připouští se dědické právo dcer - statuta jsou dokladem překonávání feudální rozdrobenosti ve prospěch panovníka *Ius regale montanorum (1300 - 1305)* - horní zákoník Václava II. - nejvýznamnější doklad zákonodárné činnosti panovníka - zabýval se úpravou otázky exploatace nerostného bohatství a právními vztahy s touto činností související - projevila se zde recepce práva římského i kanonického ### Soudní nálezy - s rozvojem činnosti soudů a písemným zachycováním jejich nálezů nabyl na významu soudní nález jako pramen práva - neměl-li soud k dispozici podklad v platném právu k rozhodnutí sporu, rozhodli soudci podle vlastní úvahy a tak vytvořili novou normu, která byla v analogických soudních případech závazná - zemský soud byl vrcholným orgánem české feudality, kterému předsedal král - i proto nabyly jeho nálezy na významu - soudní nálezy neztratily svou důležitost ani v době stavovské - řada nálezů se stala podkladem pro kodifikace - po vydání Vladislavského zřízení zemského si nálezy stále udržely význam a byly zakázány až v roce 1627 Obnoveným zřízením zemským ### Právní knihy - jedná se soukromá sepsání práva a zároveň první písemné zachycení právních obyčejů - soudy tyto knihy používaly při argumentaci, ale neměly závaznost zákona - právní knihy vznikaly ve 14. století pro potřebu soukromých uživatelů a jejich účelem bylo usnadnění orientace v soudním procesu, který byl velmi formální *Kniha rožmberská* - vznikla v 13. a 14. století, jedná se nejstarší českou právní knihu - obsahuje právo šlechtické procesní a majetkové *Ordo iudicii terrae* - vznikla v souvislosti s neúspěšným kodifikačním pokusem Karla IV. v 2. polovině 14. století - obsahuje právo trestní, majetkové a procesní - je psána latinsky, český překlad se nazývá Řád práva zemského (nejde o pouhý překlad, řada ustanovení se liší, je zde větší respekt k obyčejovému právu) *Práva zemská česká* - autorem je dlouholetý nejvyšší zemský sudí Ondřej z Dubé, který na knize pracoval až do své smrti - autor v knize prokázal důkladnou znalost platného českého práva a praktické zkušenosti - tato kniha je dokladem vzestupu české právní kultury *Kniha písaře Jana neboli kniha šéfů* - vznikla ve 14. století na Moravě - zachycuje praxi brněnského městského soudu a právo tam užívané - tato kniha ovlivnila české i moravské městské právo *Saské zrcadlo a Švábské zrcadlo* - ve 14. století se tyto knihy užívaly ve Slezsku a Lužici *O práviech, sudiech i dskách země české knihy devatery* - autorem je Viktorin Kornelius ze Všehrd, který své dílo započal v roce 1495, první verzi dokončil v roce 1497, druhou v roce 1507 - Všehrd zastával úřady děkana na pražské univerzitě a místopísaře zemských desek - dílo se skládá z devíti knih rozdělených na hlavy, které pojednávají o procesu na zemském soudu, k čemuž je připojen podrobný výklad o šlechtickém právu majetkovém, trestním a o praxi při vedení zemských desek - Všehrd byl vzdělaný v římském právu a v jeho spisech se objevuje humanistické přesvědčení - práce je velmi systematická a myšlenkově velmi cenná, autor píše skvělou češtinou - Všehrd kritizuje kodifikační práce straníci panstvu, jeho dílo bylo protinávrhem k oficiální kodifikaci *Kniha Tovačovská a Drnovská* - tyto knihy šlechtického práva vznikly koncem 15. století na Moravě - Kniha Tovačovská (1482 - 1490), autor Ctibor Tovačovský, moravský politik a státník, zemský hejtman; kniha nabyla faktické váhy zákona a byla používána do roku 1535, kdy bylo vydáno Zemské zřízení Markrabství moravského, i poté byla používána jako Kniha Drnovská v přepracování provedeném Ctiborem Drnovským (moravský právník a řečník na brněnském zemském soudu) - první část Knihy Tovačovské se věnuje předpisům ústavním, zejména vztahu Moravy a Čech, druhá část se zabývá předpisy práva procesního, majetkového, trestního a pozemkového *Další knihy* - O právu našem - 17. století, autor Karel st. ze Žerotína, moravské šlechtické právo - Kniha Zhořelecká - vznikla pod vlivem německého práva v Lužici ### Zemské desky - vznikají ve 2. polovině 13. století za vláda Přemysla Otakara II. - vznik zemských desek je spojen s růstem významu zemského soudu - zemské desky byly původně protokolními knihami, kam se zapisoval průběh soudního řízení, zejména svědectví - do zemských desek se začaly později zapisovat převody vlastnictví a dispozice se svobodnými statky vůbec - zápis v zemských deskách byl nevyvratitelným důkazem - za vláda Karla IV. platil u zemských desek zvláštní režim - vytasení meče se trestalo useknutím ruky, prolití krve ztrátou hrdla - zemské desky byly veřejné právní knihy, každý do nich mohl nahlížet a za úplatu vyžadovat výpisy - předpokládá se, že to, co je zapsáno v zemských deskách, je obecně známo - to je praktické jak pro převod majetku, který by mohl být zatížen dluhy, tak při vkládání sněmovních usnesení, který byla do zemských desek kladena - později se začaly zemské desky dělit, v době stavovské jsou to zemské desky větší a menší, které se pak dále dělily: - větší - byly přístupny pouze při konání soudu a o tzv. suchých dnech; vedl je místopísař - trhové (*libri contractum*) - zapisují se do nich majetkové převody a postupy šlechtických majetků, jejichž hodnota přesahuje 100 kop grošů - zápisné větší (*libri* *obligationum*) - zapisují se do nich dluhy nad 100 kop grošů, které váznou na šlechtických nemovitostech - menší - byly přístupny v úřadu nejvyššího písaře, vedl je místopísař - půhonné (*libri citationum*) - zapisovaly se do nich soudní půhony - menší zápisné - dluhy do 100 kop - pomocné knihy, soudní registra - památné desky, zavedené r. 1465, sloužily původně jako zápis toho, co se bude projednávat na soudu, později do nich byly vkládány sněmovní usnesení, soudní nálezy a panovníkovy majestáty - na Moravě se vývoj zemských desek opozdil - fungovaly dvojí zemské desky (zemský soud zasedal střídavě v Olomouci a Brně) - zemské desky byly vedeny při soudu v Opavě, v Těšínsku se nazývaly knížecí matriky 3. b Právní zakotvení hranic ČSR a ČSSR ======================================= - po řadu měsíců po jeho vzniku nebyl mezinárodně vymezen rozsah území československého státu, a tak nebyly stanoveny státní hranice - propagován byl postulát sebeurčení národů - princip etnický - ten byl akceptován západními mocnostmi, tento princip však v praxi selhával - princip historický, odvozující nárok na území z minulosti, rovněž nebyl jednoznačný - Československo argumentovalo hranicemi českého království - to narážela na podobné argumenty sousedních států, na důvody etnické a na hospodářské a strategické požadavky *Spory s Rakouskem* - 30\. října 1918 vídeňský parlament vyhlásil utvoření dvou provincií na našem území - Deutschböhmen (Liberec) a Sudetenland (Ústní n. L.), krátce nato byly prohlášeny další dva: Böhmerwaldgau (Pošumaví) a Deutschsüdmähren (Znojmo) - tyto provincie utvořily sněmy a vlády a prohlásily se za součást Rakouska a během prosince 1918 obsadilo pohraničí čs. vojsko a místní proněmečtí úředníci složily slib pražské vládě *Spory s Polskem* - na počátku roku 1919 se vyhrotil spor mezi Československem a Polskem - jednalo se o Těšínské knížectví, které bylo k našemu stát připojeno roku 1327 Janem Lucemburským; spor nakonec vyústil ve vojenský konflikt, který byl ukončen diplomatickým zásahem mocností Dohody *Pařížská mírová jednání* - na počátku roku 1919 se na mírové konferenci v Paříži rozhodovalo o poválečném uspořádání Evropy  konference se zúčastnilo 27 států, hlavní slovo měly vítězné mocnosti (USA, Itálie, Japonsko, Velké Británie, Francie) - na konferenci byly podepsány mírové dohody s poraženými státy a další dokumenty, které tvořily tzv. - československou delegaci vedl K. Kramář (předseda vlády), hlavním mluvčím byl E. Beneš (ministr zahraničí) - tato delegace předložila konferenci územní požadavky, zahrnující Čechy, Moravu, Slezsko s celým Těšínskem, Slovenska (s hranicí posunutou výrazně na jih) a Podkarpatskou Rus; k Československu měly být dále připojeny další oblasti, např. Vitorazsko a Valticko (na hranici s Rakouskem), Kladsko, Hlučínsko a Hlubčicko (na hranici s Německem, nyní Polskem), navíc měl být vytvořen koridor spojující republiku se srbochorvatským státem - požadavek koridoru byl zcela nereálný, Kladsko ani Hlubčicko připojeno nebylo, rozsah území Slovenska byl redukován, stejně tak Těšínsko, Vitorazsko a Valticko Mezinárodní smlouvy o stanovení hranic ČSR *Versaillská mírová smlouva (1919)* ------------------------------------------------------------------------------ - byla publikována pod č. 217/1921 Sb. z. a n. - tato smlouva popisovala hranice Československa a Německa *Saint-germainská smlouva (1919)* - byla publikována pod č. 507/1921 Sb. z. a n. - popisovala hranici s Rakouskem *Trianonská smlouva (1920)* - byla publikována pod č. 102/1922 Sb. z. a n. - popisovala hranici s Maďarskem *Sévreská smlouva (1920)* - smlouva o některých hranicích - stanovovala hranici s Rumunskem a Polskem - tato smlouva nebyla nikdy ratifikována *Polská hranice* - probíhaly zde spory o Těšínsko, Oravu a Spiš - tyto spory byly vyřešeny rozhodnutími konference velvyslanců v letech 1920 a 1924 - č. 20/1925 Sb. z. a n. *Rakouská hranice* - mezi ČSR a Rakouskem existovala úmluva o vedení hranic (č. 288/1922 Sb. z. a n.), dále zde byl zákon - hranice byly vyměřovány v terénu rozhraničovacími komisemi, které byly složeny ze zástupců velmocí a obou států - v následujících letech byly sjednány hraniční statuty, které řešily právní otázky vyplývající z delimitace *Vnitrostátní úprava* - ústava požadovala, aby změna hranice byla potvrzena formou ústavního zákona, přičemž určení v mírových smlouvách a dokumentech delimitačních komisí takové potvrzení nepotřebovaly, protože se jednalo o prvotní určení hranic ### Podkarpatská Rus - Podkarpatská Rus původně patřila do uherské části Rakouska-Uherska - rusínští politici se přihlásili k ČSR v roce 1919, což potvrdila i pařížská mírová konference - Podkarpatská Rus byla připojena k ČSR tzv. malou St. Germainskou dohodou uzavřenou 10. září 1919 mezi ČSR a Dohodou - v červnu 1919 došlo k pokusu o stabilizaci území, V. Šrobár předal Podkarpatskou Rus armádě a dne 6. - generální statut - bylo vytvořeno pětičlenné direktorium ze zástupců místních obyvatel, jehož předsedou byl H. O. Žatkovič, který byl jmenovám T. G. Masarykem guvernérem Podkarpatské Rusi v roce 1920 *Právní postavení Podkarpatské Rusi* - podle Ústavy tvořila Podkarpatská Rus nedílnou část ČSR a rovněž stanovila, že má mít svůj sněm, což se ale nikdy nesplnilo - zástupci Podkarpatské Rusi měli mít v českém parlamentu přiměřené zastoupení - vládní nařízení č. 356/1920 Sb. z. a n. - nahradilo generální statut, v čele stál prozatímní guvernér, který měl zastupovat Rus při jednání s vládou, řídit zasedání guberniální rady a podepisovat výnosy normativní povahy vydané civilní správou  guberniální rada - skládala se z guvernéra a viceguvernéra, z 10 volených členů a 4 jmenovaných čs. vládou, členové rady byli voleni starosty ze všech volebních okresů; rada měla jednat o záležitostech týkajících se Rusi, které jí předložila vláda, guvernér a viceguvernér, jednalo se v podstatě o poradní orgán guvernéra; rada nebyla nikdy zřízena - zákon č. 125/1927 Sb. z. a n. zavedl novou správu, Rus se stala jednou ze zemí ČSR, místo rady působilo zemské zastupitelstvo, v jehož čele stál zemský prezident - v roce 1945 byla Podkarpatská Rus postoupena SSSR 4. a Právní prameny doby stavovské ================================== Sněmovní usnesení ----------------- - v 15. - 16. století převládající pramen práva - na těchto usneseních se snesli panovník a stavové na sněmu zemském nebo generálním - jednalo se všeobecně závazný zákon - v Čechách, na Moravě a v Opavsku se zapisovala do zemských desek, zprvu do knih památných a později od 16. století do knih sněmovních - ve Slezsku a v Lužicích se usnesení zapisovala do veřejných knih - usnesení nabývala platnosti a účinnosti zápisem do zemských desek - zápis probíhal tak, že král jmenoval relátory a stejně tak sněm, kteří se po skončení sněmu odebrali k zemským deskám, kde nařídili úředníkům, aby zapsali usnesení do desek - bylo-li usnesení zapsáno do desek, považovalo se za vyhlášené; usnesení rovněž vycházela tiskem Landfrýdy --------- - jedná se o smlouvu mezi panovníkem a stavy, panovníky navzájem nebo stavy navzájem, jejímž účelem je všeobecný mír - institut pochází z Německa a je inspirován z tzv. božího míru, který vyhlašovala čas od času církev - zemské míry měly značný význam na Moravě, kde se jich účastnil i panovník a rovněž ve Slezsku a Zemská zřízení -------------- - jednalo se zákoníky obsahující státní zřízení určité země - k první kodifikaci dochází v roce 1500 za Vladislava II. ### Vladislavské zřízení zemské (1500) - zemský sněm v roce 1487 ustanovil komisi, ale její návrh nebyl přijat - zemský sněm se znovu usnesl na sepsání zemského práva v roce 1497 - základní ustanovení byly dohodnuty s panovníkem v roce 1499 v Bratislavě - Zůstání prešpurské - hlavním ideologem zákoníku byl královský prokurátor Rendl z Oušavy, který vytvořil koncepci o královských městech jako poddaných panovníka, které tím pádem nejsou politicky rovny šlechtě - zemské zřízení bylo roku 1500 přijato i přes odpor měst na zemském sněmu a Vladislav II. jej dodatečně potvrdil v roce 1502 - pro potřeby Ferdinanda I. (český král v letech 1526 - 1564) byl pořízen latinský překlad *Constitutiones terrae* - zákoník se skládal z 554 nesystematicky seřazených článků a obsahoval normy práva ústavního, procesního, správního, dále předpisy o pravomocích a odpovědnosti úředníků, právo majetkové, dědické, trestní, předpisy o poddaných a čeledi a předpisy policejní - v zákoníku existovala snaha autorů o vytvoření dojmu, že zřízení neobsahuje nic nového, než to, co už dávno platí - účele bylo uchránit šlechtu před protesty městského stavu, že si usurpuje práva na jejich úkor *Doplňky a novely* - zřízení bylo často doplňováno a novelizováno - zřízení byla vydáno ve třech dalších redakcích: 1. r\. 1530 - nové vydání části kodifikace s novým uspořádáním 2. r\. 1549 - zřízení bylo vydáno celé znovu, bylo kompletně přepracováno po formální stránce, systém byl zdokonalen a články očíslovány, dále byl přidán obsah a věcný rejstřík; změny v obsahu zahrnovaly zdůraznění úlohy panovníka, rozsah a nedotknutelnost jeho práv, bylo uzákoněno stíhání deliktů urážky majestátu a byla omezena práva stavů jako důsledek stavovského povstání v roce 1547 3. r\. 1564 - změny formální povahy - zřízení platilo až do roku 1627, tedy do vydání Obnoveného zřízení zemského - doplňky: 4. Svatováclavská Smlouva z r. 1517 - jedná se o formální ukončení sporů mezi šlechtou a městy; smlouva upravovala jurisdikci městských soudů nad šlechtici, kdy za určitých okolností mohly tyto soudy soudit šlechtice, dále byla vytvořena soustava kolizních norem pro případy sporů mezi šlechtici a měšťany, která platila až do vydání Josefínského soudního řádu z r. 1781; města uznala závaznost zřízení; už v roce 1515 bylo městům přiznáno právo třetího hlasu 5. Smlouva o ručnicích z r. 1524 - tato smlouva shrnula dříve vydané policejní předpisy upravující užívání střelných zbraní, politickým účele smlouvy byl zejména zákaz užívání ručnic poddanými 6. Smlouva o hory a kovy z r. 1534 - zakotvila nové rozdělení výtěžku horního regálu, urbura byla snížena na 1 koš z deseti z původního jednoho koše z osmi 7. traktát Jakuba Menšíka z Menštejna „O mezích, hranicích, soudu a rozepři mezní" z r. 1600 - písemné zachycení právních obyčejů, kterými se řídilo rozhodování sporů o hranice pozemků ### Kodifikace zemského práva na Moravě a ve Slezsku - na Moravě kodifikaci nahrazovaly landfrýdy (viz výše), jejichž porušení mělo za následek, že porušitel byl považován ze zemského škůdce a obecného nepřítele - v roce 1531 byla ustavena kodifikační komise a v roce 1535 bylo vydáno Zřízení markrabství moravského o soudu zemském, což byl spíše soudní řád, než úprava státního zřízeno, a proto se vedle něj nadále používala Kniha Tovačovská, resp. Drnovská - v r. 1545 byla vydána dokonalejší redakce nazvaná „Práva a zřízení markrabství Moravského", toto zřízení neplnilo přání krále o posílení jeho moci, v roce 1552 následovala další redakce a v konečné podobě bylo zřízení vydáno v roce 1604, roku 1628 jej nahradilo Obnovené zřízení zemské - ve Slezsku bylo vydáno Zřízení opolsko-ratibořské v roce 1563 a Zemské zřízení těšínské v roce 1573 - v Lužicích se používala v 16. století tzv. *Landesordnungen* - německá zemská zřízení, která vycházela ze saského práva 4. b Soudní soustava za první ČSR ================================= Organizace soudnictví --------------------- - organizace soudnictví navazovala, stejně jako státní správa, na soudnictví rakouské a uherské - nedošlo k zásadním změnám, právní praxe si vyžádala vznik některých nových soudů a některé soudy byly přejmenovány ### Soudy veřejnoprávní - mezi veřejnoprávní soudy lze řadit správní soudnictví, jehož základy byly vytvořeny již roku 1875, volební soud a Ústavní soud *Nejvyšší správní soud* - vznikl v roce 1918 - poskytoval občanům a institucím soudní ochranu před nesprávnými rozhodnutími správních úřadů - po vydání župního zákona v roce 1920 došlo ke změně - správní soudnictví mělo být decentralizováno a měly v něm rozhodovat senáty složené z úředníků a z občanů, tento projekt však nebyl realizován - kontrolu rozhodnutích správních úřadů mimo NSS vykonávaly rovněž řádné soudy *Volební soud* - nebyl samostatný a vznikl jako součást NSS, volební soud rozhodoval: 1. rozhoduje o stížnostech do výsledků reklamačního řízení provedeného podle zákona o stálých seznamech voličských ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n.; 2. zkoumá a ověřuje volby členů Národního shromáždění a župních zastupitelstev; 3. rozhoduje o stížnostech do voleb do Národního shromáždění, župních zastupitelstev, župních výborů a komisí; 4. rozhoduje v případech § 13 o ztrátě mandátu; 5\. rozhoduje podle zákona ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb. z. a n., o tom, zdali u určitého člena Národního shromáždění nastal případ neslučitelnosti. *Ústavní soud* - rozhodoval o souladu zákonů republiky a sněmu Podkarpatské Rusi s ústavou - jeho kompetence vymezovala ústava a prováděcí zákon č. 162/1920 Sb. z. a n., o Ústavním soudu  měl sedm členů: dva z Nejvyššího soudu, dva z Nejvyššího správního soudu a tři vč. předsedy jmenované prezidentem ### Trestní a civilní soudy řádné - čtyřstupňová struktura *Nejvyšší soud* - III\. instancí byl Nejvyšší soud zřízený roku 1918 a sídlící od roku 1919 v Brně - skládal se z prvního a druhého prezidenta, sedmi senátních prezidentů a čtyřiceti radů *Vrchní a krajské soudy, okresní soudy* - nižší stupně se lišily u nás a na Slovensku - zákon č. 201/1928 Sb. z. a n. byla soustava sjednocena - po vydání sjednocovacího zákona byly II. instancí vrchní soudy (do té doby to byly vrchní zemské soudy v Čechách a na Moravě a soudní tabule na Slovensku) - I. instanci tvořily krajské soudy (na Slovensku do vydání sjednocovacího zákona tzv. sedrie) - Nejvyšší soud, vrchní soudy a krajské soudy byly soudy senátními - sborovými, kde soudilo kolegium soudců - krajské soudy byly specializované, k jejich názvu přibylo označení specializace - exekuční, civilní, obchodní, trestní - základní organizační jednotkou byly okresní soudy, kde soudil samosoudce - postavení soudců se opíralo o hlavu IV. ústavy, podmínky získání úřadu soudce upravovaly zvláštní předpisy *Postavení soudce* - soudci se ustanovovali natrvalo, byli nezávislí, vázáni byli jen zákonem - Ústava zakotvovala zásadu veřejnosti a ústnosti soudního řízení a veřejné vyhlašování rozsudku v případech, kdy není zákonem vyloučena veřejnost ### Mimořádné soudy - mimořádné soudy byly úzce specializované *Živnostenské soudy* - zřízeny v roce 1896 v Rakousku - konflikty mezi podnikateli a zaměstnanci si brzy vynutily zřízení dalších soudů a rozhodčích komisí pracovněprávního charakteru *Pracovní soudnictví* - v roce 1931 byl z důvodu roztříštěnosti tohoto odvětví vydán zákon o pracovních soudech, který byl účinný od 1. ledna 1932 - pracovní soudy navazovaly na soudy živnostenské *Labské plavební soudy* - nově byly organizovány vládním nařízením č. 93/1924 Sb. z. a n. - tyto soudy byly příslušné pro civilní plavební spory, nebyly příliš významné *Pojišťovací soudy* - vznikly v roce 1888 a zákonem č. 93/1924 Sb. z. a n. byly reorganizovány v ČSR - tyto soudy byly zřízeny při každé nemocenské pojišťovně a rozhodovaly ve tříčlenných senátech  vyšší instancí byly soudy pojišťovací sídlící v sídlech senátních soudů I. stupně a vrchní pojišťovací soud s působností pro celou republiku - v hornickém pojištění byly rozhodčí soudy bratrských pokladen a vrchní rozhodčí soud bratrských pokladen v Praze - v dělnickém pojištění působily rozhodčí soudy úrazových pojišťoven *Lidové cenové a lichevní soudy* - existovaly od r. 1919-1920 do roku 1924 **Specializované trestní soudy** *Státní soud* - vznikl na základě zákona č. 51/1923 Sb. z. a n., což byl důsledek uvedení v život zákon na ochranu republiky - státní soud sídlil v sídle Nejvyššího soudu v Brně, skládal se z předsedy, jeho náměstka a potřebného počtu soudců z povolání - členové byli jmenováni prezidentem na návrh vlády na dobu tří let - státní soud rozhodoval o trestných činech podle zákona na ochranu republiky - v roce 1935 vykonávaly funkci státního soudu soudy vrchní *Soudy mládeže* - byly zřízeny zákonem č. 48/1931 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží - tyto soudy nebyly organizačně samostatné - u krajských soudů rozhodovaly senáty složené ze dvou soudců z povolání a jednoho přísedícího, u soudů okresní rozhodoval samosoudce *Trestní soudy porotní* - tyto soudy byly převzaty z monarchie, upraveny byly roku 1919 - porotní soudy se skládaly ze dvou sborů: dvanáctičlenného sboru porotců, kteří rozhodovali otázku viny a ze tří soudců z povolání, kteří rozhodovali o trestu - na Slovensku bylo složení obdobné - trestní řád taxativně určoval takové kriminální činy, o kterých rozhodovala porota; porota dále rozhodovala o trestných činech politických - poroty byly zřizovány pro obvod každého krajského soudu v jeho sídle a byly svolávány dvakrát do roka, v případě potřeby vícekrát *Kmetské soudy* - tyto soudy rozhodovaly o trestných činech tiskových, jako je např. urážka tiskem - kmetské soudy rozhodovaly na stupni krajských soudů ### Justiční správa - nejvyšší instancí bylo ministerstvo spravedlnosti, které bylo zřízeno zákonem č. 2/1918 Sb. z. a n., spolu s ostatními ministerstvy - toto ministerstvo navazovalo na ministerstvo práv existující za monarchie - po dobu trvání první republiky bylo ministerstvo spravedlnosti v rukou sociálních demokratů nebo národních socialistů ### Vojenské soudnictví *Nejvyšší vojenský soud* - působnost tohoto soudu se vztahovala na všechny osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci  sídlil v Praze *Soudy brigádní a soudy divizní* - byly podřízeny Nejvyššímu vojenskému soudu ### Obecně k soudní soustavě - v soustavě civilních i trestních soudů byla uplatňována zásada trojinstančnosti - pokud byl první instancí soud okresní, druhou byl soud krajský; pokud byl krajský soud první instancí, druhou byl soud vrchní - opravný prostředek proti rozhodnutí první stolice se nazývá odvolání, proti rozhodnutí druhé to bylo dovolání či žádost o revizi - za doby první republiky nedošlo k zásadním reformám soudnictví, částečně se podařilo odstranit dualismus a v oblasti pracovněprávní se podařilo reagovat na situaci ve společnosti - podoba soudní soustavy se nezměnila po celou dobu trvání první republiky a podobu si zachovala i v 5. a Horní zákoník Václava II. a další vývoj horního práva ========================================================== Obecně k právu hornímu ---------------------- - rozvoj hospodářství ve 13. a 14. století souvisel s těžbou nerostného bohatství, zejména stříbra - ve 13. století položily stříbrné doly základ pro vzestup moci posledních Přemyslovců i ve 14. století pro úspěchy Lucemburků ### Horní regál - horní regál byl základem horního práva - horní regál vycházel z představy, že jediný, kdo má právo k těžbě nerostného bohatství je panovník, který takové právo propůjčoval, a na oplátku požadoval tzv. urburu, tj. podíl na výtěžku a jednak právo předkupní k vytěžené rudě, které bylo základem pro regál mincovní - za Václava II. představovala urbura 100 tisíc hřiven stříbra - těžařské společnosti - vznikaly spojením několika podnikatelů, jejichž podíl na základním kapitálu se nazýval kuks; podíl se dělil na 128 kuksů, z nichž vlastníkům pozemků od 15. století náležely čtyři, od roku 1575 dva - horní regál byl východiskem pro uplatnění principu horní svobody, tj. že těžba mohla být po objevení rudy zahájena i bez souhlasu vlastníka pozemku - pro těžbu se vyměřovaly tzv. horní lány, které se dělily na látra **Ius regale montanorum neboli Horní zákoník Václava II.** ### První předpisy horního práva - mezi první předpisy horního práva patřily články o horním právu v Jihlavském privilegiu z roku 1249 a privilegium pro Německý Brod z roku 1278 - kodifikace Václava II. navázala na tento vývoj ### Ius regale montanorum - kodifikace horního práva krále Václava II. z let 1300 - 1305 - další názvy: *Constitutiones iuris metallici,* Právo horního regálu - autorem zákoníku je italský právník Gozzius z Orvieta, který uplatnil starší horní právo, právo římské a právo kanonické - zákoník měl čtyři části, první pojednávala o osobách, druhá a třetí o horách a čtvrtá o soudním řádu - zákoník byl původně určen pro Kutnou Horu, později ho však začala využívat i Jihlava - zákoník byl psán v latině - jednalo se o výborné dílo, které vycházelo z toho, že horníci jako námezdní dělníci prodávají svou práci podnikatelům - zákoník obsahoval mj. předpisy o bezpečnosti práce, o větrání, osvětlení, odvodňování a předpisy o pracovní době (od 14. století šestihodinová, v 16. století se zavádí mzda úkolová), o výplatě mezd apod. - dále obsahoval i předpisy protikoaliční, zakazující organizování dělníků, pravidla o přijímání kovářů do práce apod. - zákoník ovlivnil horní právo po celé střední Evropě, byl přeložen do češtiny, němčiny i španělštiny Další vývoj horního práva ------------------------- - horní právo bylo ovlivněno jednak dokumentem „Narovnání o hory a kovy" z roku 1534 (nově potvrzeno roku 1575) a jednak souhlasem krále s omezením horního regálu tak, že mu zůstala pouze výhradní těžba zlata a stříbra - Jáchymovské horní právo - na panství hrabat Šliků byly otevřeny nové stříbrné doly, v letech 1518, 1541 a 1548 zde byly vyhlášeny nové horní řády pod vlivem saského horního práva a práva kutnohorského ### Obecný horní zákon - obecný horní zákon byl vyhlášena patentem roku 1854 a v platnosti zůstal až do roku 1957  zákon měl demokratický charakter - zákon definoval horní regál, k průzkumu a dobývání nerostů bylo třeba báňského oprávnění a nerosty takto vydobyté si směl přivlastnit pouze držitel takového oprávnění Horní právo v 19. - 20. století ------------------------------- - závazný byl horní řád z r. 1854, který odstranil staré právní řády pro hornictví - horní řád vymezil vzájemný vztah vlastníka pozemku, na kterém se nalézal těžený nerost a důlního podnikatele, s tím, že právo nálezce bylo preferováno, a mohl těžit i bez souhlasu vlastníka - rozlišovalo se mezi kutáním, tj. hledáním nerostů, a dolováním, pro které muselo být uděleno povolení v podobě horní propůjčky - práci dětí povoloval zákon v podstatě neomezeně, což bylo omezeno až 80. letech, kdy byl přijat zák. č. 5. b Vývoj volebního práva v ČSR 1848 - 1938 ============================================ Volební právo do roku 1918 -------------------------- ### Základní rysy rakouského volebního práva - volební právo v Rakousku fungovalo na tzv. teorii zájmu, která skrývala feudální princip stavovství - projevem byly volební kurie - existovaly kurie velkostatkářská, průmyslových měst, obchodních a živnostenských komor a venkovských obcí - kurie velkostatkářská - sdružovala držitele velkostatků zapsaných do zemských desek - kurie průmyslových měst - sdružovala měšťanstvo - kurie obchodních a živnostenských komor - sdružovala zájmová sdružení podnikatelů a obchodníků  kurie venkovská - sdružovala venkovské vlastníky - kurie zajišťovaly nerovnost volebního práva, zvýhodňovaly majetnější vrstvy, které byly složeny zejména z osob německé národnosti, a tak docházelo nejen ke zvýhodnění majetkovému, ale i národnostnímu - většina žen a příslušníci ozbrojených sborů byly do pádu monarchie vyloučeny z volebního práva - ženy volit mohly, ale musely patřit ke kurii velkostatkářské - mohly pak volit samy, nebo prostřednictvím zmocněnce (v Solnohradsku, Tyrolsku a Haliči bylo zakotveno zastoupení manželem)  byl uplatňován cenzus pobytu voliče či kandidáta v místě voleb - systém poplatnický - aby mohl jedinec vykonávat své pasivní i aktivní volební právo, musel být plátcem přímých daní (tím byly zvýhodněny majetnější vrstvy oproti chudým, zejména dělnictvu) - zák. č. 142/1867 ř. z., o všeobecných právech občanů státních proklamoval rovnost před zákonem, ale ta nebyla reálně dodržována, což se projevilo v majetkovém cenzu, který byl určen výší přímých daní poplatníků ### Reformy v letech 1861 - 1907 - další vývoj se projevoval bojem o politickou moc mezi jednotlivými vrstvami - od vyhlášení únorové ústavy prošlo rakouské volební právo těmito stádii vývoje: 1. 1861 - zavedení volebního práva do zemských sněmů, které obesílaly sněmovnu říšské rady 2. 1873 - zavedení přímého volebního práva do říšské rady, které mělo zlomit pasivní odpor českých poslanců 3. 1882 - Taaffeho novela volebního řádu, spočívající se snížení volebního cenzu v kurii městské a venkovské na 5 zlatých ročně 4. 1896 - Badeniho reforma - byla zavedena pátá volební kurie 5. 1907 - bylo zavedeno všeobecné a rovné hlasovací právo zákon č. 17/1907 ř. z. do poslanecké sněmovny říšské rady - v Rakousku se volili poslanci do zemských sněmů, od r. 1873 do poslanecké sněmovny říšské rady a vedle toho v samostatných volbách do obecních a okresních samosprávných orgánů - do zemského sněmu se volilo ve třech kuriích, kurie městská a obchodní volily v jedné, kurie velkostatku byla rozdělena na svěřenecký a nesvěřenecký velkostatek, v kurii venkovské probíhaly volby nepřímé, tj. poslance volili zvolení elektoři - mandáty v Čechách: 1. velkostatek - 70 mandátů, z toho 16 svěřeneckých 2. průmyslová města - 87 mandátů, z toho 14 obchodní kurie 3. venkov - 79 mandátů - na zemském sněmu rovněž zasedali virilisté, tj. poslanci, kteří zde zasedali v souvislosti se svým úřadem, v Čechách to byl arcibiskup, 3 biskupové a rektor univerzity - přímé volby do říšské rady - oddělily se od voleb do zemských sněmů, volby se konaly ve čtyřech kuriích, počet mandátů se z 203 zvýšil na 353, změnu přinesla Taaffeho reforma  byl snížen majetkový census, který v Čechách činil 10 zl. ročně, na 5 zl. - majetkový census do zemských sněmů byl rovněž snížen, v Čechách a na Moravě na 4 zl., venkovská kurie počátkem 20. století volila do zemských sněmů přímo - Badeniho reforma - zavedla pátou kurii připouštějící účast dělníků, nebyl zde majetkový census, aktivní volební právo měli muži od 24 let, kteří pobývali nejméně 6 měsíců v místě voleb, na pátou kurii připadlo 72 mandátů - cenzus ve druhé a čtvrté kurii byl snížen na 4 zl., ale současně byl upraven i sytém přímých daní - sociální demokraté sledovali zavedení všeobecného volebního práva, což se povedlo v r. 1907 pod vlivem revoluce v Rusku - všeobecné volební právo vyhovovalo panovníkovi z několika důvodů: měl tak posílit své postavení, měly být odstraněny národnostní spory, omezen vliv velkoněmeckých kruhů, a tak působit i na uherskou politiku, kde se velkostatkáři obávali zavedení všeobecného volebního práva - kuriální systém voleb do poslanecké sněmovny říšské rady byl zrušen v roce 1907 vydáním nového volebního zákona - Předlitavsko bylo rozděleno na volební okresy, ve kterých se volil jeden poslanec (v Haliči se volili dva \- polský a rusínský), poslanecká sněmovna měla nově 516 mandátů (Čechy 130, Morava 49, Slezsko - mandáty podle národnosti: 1. německé - 233 2. česká - 107 3. polská - 82 4. rusínská - 33 5. jihoslovanská - 37 6. italská - 19 7. rumunská - 5 - aktivní volební právo měli muži od 24 let, pasivní od 30 let - nadále nesměli volit příslušníci ozbrojených sil a ženy *Volby do samosprávných orgánů okresů a obcí* - zde se právo vyvíjelo zcela samostatně - existovala zde řada cenzů - majetkový, pobytu a věku - volit nesměli ženy, četníci, vojáci a policisté - voliči byly podle výše přímých daní rozděleni do 3 sborů, tak, že byli sepsáni poplatníci obce od nejvyššího po nejnižší, daně byly sečteny a pak rozděleny na tři třetiny, do kterých se dostali voliči v různém počtu - první sbor tvořilo pár bohatých poplatníků, kteří platili jednu třetinu daní v obci - každý sbor vysílal stejný počet zástupců do samosprávných orgánů; virilní hlasy měli poplatníci, kteří zaplatili více než 1/6 daní v obci - do prvních dvou sborů patřila honorace, tj. osoby, které nemuseli mít majetek, ale měli postavení (státní úředníci, měšťané) - okresní samosprávy - zde se voliči dělili do 4 kurií: 1. velkostatkáři 2. měšťané platící alespoň 100 zl. přímých daní 3. členové městských výborů a starostové venkovských obcí 4. stejné jako 3. kurie - počet mandátů se lišil podle daní - díky této praxi byly samosprávné orgány obcí a okresů doménou velkostatkářů do r. 1919. kdy do šlo v Volební právo v ČSR ------------------- - vývoj volebního práva ovlivnil fakt, že zde existovalo mnoho politických stran, což napomáhala k udržení politické plurality - právní režim byl u všech voleb víceméně stejný: volilo se do obecní a župních zastupitelstev, okresních výborů a po správní reformě v roce 1927 do okresních a zemských zastupitelstev, dále se volilo do poslanecké sněmovny a senátu **Zákon č. 75/1919 Sb. z. a n.** - byl vydán ještě před schválením ústavy a upravoval volební řád obcí - uzákonil všeobecné, rovné a přímé volební právo pro všechny občany ve věku od 21 let s tříměsíčním pobytem v dané obci, vč. vojáků - volební právo neměly osoby nezpůsobilé právních úkonů, pachatelé odsouzení pro delikt podle zákona o stíhání válečné lichvy apod. - pasivní volební právo měli občané starší 26 let s více než jednoročním pobytem v obci - pasivní volební právo neměl ten, kdo neměl ani aktivní, dále osoby, které neplatily veřejné dávky či byly příbuzné s jiným členem obecní rady - tento zákon byl doplněn zákonem č. 261/1919 Sb. z. a n., který týkal volebního práva úředníků a vojáků, kteří byli mimo obec a dále zákon č. 295/1919 Sb. z. a n., který řešil záležitosti spojené s volbami v obcích, kde docházelo ke sloučení - volební období bylo čtyřleté, u prvních zastupitelstev tříleté - volit mohl pouze ten, kdo byl zaspán ve voličském seznamu, jejichž fungování upravoval zákon č. 663/1919 Sb. z. a n., který se týkal veškerých voleb - mandáty se rozdělovaly podle principu poměrného zastoupení v obcích, kde o to požádala alespoň desetina voličů, jinak platil systém většinový - pokud byla podána pouze jediná kandidátka, volby se nekonaly a osoby na kandidátce byly prohlášeny za zvolené  volby řídila komise