Ekonomie - Robert Holman - PDF

OBSAH: 1. Člověk ekonomický a tržní systém 2. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka 3. Chování výrobce: náklady a nabídka 4. Tržní rovnováha a efektivnost 5. Směna, specializace a mezinárodní obchod 6. Nedokonalé trhy, informace a podnikatelé 7. Konkurence a regulace 8. Zásahy státu do cen 9. Poptávka po výrobních faktorech 10. Nabídka výrobního faktoru a renta 11. Nabídka práce a trh práce 12. Nezaměstnanost 13. Kapitál a úrok 14. Investiční rozhodování 15. Vlastnictví 16. Externality 17. Volné zdroje, volné statky a veřejné statky 18. Veřejná volba 19. Domácí produkt 20. Spotřeba, investice a rovnovážný HDP 21. Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích 22. Bankovní soustava, tvorba peněz a trh peněz 23. Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt 24. Hospodářský cyklus 25. Hospodářský růst 26. Inflace 27. Měnový kurz 28. Platební bilance a zahraniční dluh 29. Veřejné rozpočty a daně 30. Rozpočtové schodky a státní dluh 31. Měnová politika 32. Shrnutí 33. Shrnutí ze shrnutí 34. Otázky a odpovědi 35. Vývoj ekonomického myšlení (poznámky) 1 Člověk ekonomický a tržní systém Ekonomie pojednává o ekonomickém chování člověka a o tržním procesu. Než však začneme, podívejte se, jakou vědu to vlastně budete studovat. Je ekonomie tak exaktní vědou jako například fyzika nebo chemie? Je ekonomie „čistou" nepolitickou vědou jako například matematika? 1.1 JE EKONOMIE EXAKTNÍ VĚDA? Do jaké míry je ekonomie exaktní vědou, srovnatelnou s přírodními vědami? Je schopna formulovat své zákony - zákony ekonomického chování člověka - stejně přes- ně a jednoznačně, jako dokáže například fyzika formulovat zákony přírody? Volný pád jablka a nakupování jablek Když chce fyzik formulovat zákon volného pádu tělesa, uskuteční pokus - pozoruje například pád jablka se stromu. Zjistí, že jablko určité hmotnosti spadne z určitého stromu (z určité výšky) za určitý čas a s určitým zrychlením. Dokáže nejen přesně změřit potřebné fyzikální veličiny (hmotnost jablka, výšku stromu, čas a zrychlení pádu), ale zjistí, že totéž jablko bude z téhož stromu padat vždy za stej- ný čas a se stejným zrychlením, i kdyby pokus opakoval stokrát. Na základě tako- vého pozorování dokáže fyzik jednoznačně formulovat fyzikální zákon volného pádu. Když chce ekonom formulovat zákon poptávky, nezbývá mu než pozorovat chovám kupujícího. Pozoruje například paní Novákovou na trhu jablek. Paní Nová- ková přichází každý den do tržnice kupovat jablka. Ekonom, který ji pozoruje, zji- stí, že paní Nováková nebude při stejné ceně jablek nakupovat vždy stejné množ- ství jablek. Její nákupy budou totiž ovlivněny subjektivními faktory, které nedokáže popsat a změřit nejen pozorovatel, ale mnohdy ani sama paní Nováková. Paní Člověk ekonomický a tržní systém Nováková mívá chuť na jablka někdy větší, jindy menší. Někdy je unavena a nechce se jí nést domů příliš těžký nákup, proto jich koupí méně. Někdy má dob- rou náladu a chce překvapit rodinu lepším ovocem (třeba jahodami), jindy má horší náladu a nekoupí jim nic. Její chování na trhu jablek je často nepředvídatel- né a nevysvětlitelné - i kdyby se jí pozorovatel ptal, proč koupila méně nebo více jablek, možná by mu nebyla schopna odpovědět. Ekonom - pozorovatel je v rozpacích. Jak má formulovat například zákon poptávky (vztah mezi cenou a kupovaným množstvím), když se stejný kupující chová na trhu pokaždé trochu jinak? Veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka, nejsou objektivně měři- telné, tak jako hmotnost, dráha a čas. Jsou to jen subjektivní pocity - chuť, nálada, únava, strach, důvěra, nejistota. Pocity, které člověk nedokáže kvantifikovat a přesně sdělit. Proto ekonomové nejsou schopni kvantifikovat ekonomické chování lidí obdob- nými metodami, jaké používají přírodní vědy. V tom je rozdíl například mezi ekonomií a fyzikou. Je rozdíl pozorovat neživé věci a pozorovat lidi. Chování člověka je těžko předvídatelné, protože je ovlivňováno subjektivními faktory, které nelze měřit. Proto je ekonomie (což ovšem platí pro všechny společenské vědy) méně exaktní vědou než například fyzika, chemie nebo matematika. Adam Smith, skotský filosof a ekonom 18. století, si povšiml rozdílu mezi tempera- mentem matematiků a umělců. Matematici bývají vcelku lhostejní k tomu, co soudí lidé o jejich díle, neboť jsou si jisti pravdivostí svých důkazů. U umělců je tomu právě nao- pak - úsudek lidí o jejich díle velmi intenzivně a emocionálně prožívají (ať už to nave- nek přiznávají, nebo ne). Zdá se, že ekonomové jsou v tomto ohledu někde mezi mate- matiky a umělci. 1.2 EKONOMIE - VĚDA POLITICKÁ „ Chcete-li studovat vědeckou disciplínu pro její vnitřní přitažlivost, bez ohledu na její důsledky, nevybírejte si ekonomii. Studujte raději matematiku nebo život ptáků." Joan Robinsonová Možná jste si už povšimli, že když ekonomové hovoří k různým hospodářským otázkám, obvykle zároveň vyslovují nějaká hospodářsko-politická doporučení. Je to skutečně specifikum ekonomie? Je ekonomie „političtější" než jiné vědy? Ekonomie - věda politická Spor o vyhynutí dinosaurů Vědci se vždy přeli a přou o pravdivost různých vědeckých hypotéz. Jedním z takových vědeckých sporů je spor o to, co bylo příčinou vyhynutí dinosaurů na zemi. Ale i když jsou jejich polemiky ostré, všimněme si, že se nikdy neobjevují na prvních stránkách novin, nevyvolávají protestní akce ani demonstrace a nejsou součástí předvolebního boje politických stran. Laici málokdy zaujímají k problé- mu dinosaurů rozhodná a vyhraněná stanoviska a s klidem je přenechávají odbor- níkům (někdy s poznámkou - aniž sami tuší, jak je výstižná - že „kvůli tomu chle- ba levnější nebude"). Spor o volný obchod Jiným vědeckým sporem je spor ekonomů o to, zda je žádoucí vystavit domácí trh zahraniční konkurenci. Někteří ekonomové dokazují že ano, neboť konkurence zahraničního zboží zvyšuje tlak na domácí výrobce a nutí je vyrábět kvalitněji a prodávat levněji. Jiní ekonomové tvrdí, že je účelné domácí trhy chránit (napří- klad dovozními cly), neboť zvýšené dovozy vytlačují domácí producenty z trhu a zvyšují nezaměstnanost. Všimněme si přitom, že takovéto spory se obvykle dostá- vají na přední stránky novin, vyvolávají horké debaty ve vládě a v parlamentu a často i nejrůznější nátlakové akce zainteresovaných skupin. Jsou „politicky aktu- ální". Proč? Protože jakákoli odpověď, kladná nebo záporná, vyhovuje zájmům některých lidí a poškozuje zájmy lidí jiných. A nejsou to zájmy ledajaké - jsou to zájmy ekonomické, v nichž jde o peníze, tedy zájmy velmi silné. Člověk bývá poměrně lhostejný k problému, jak vyhynuli dinosauři nebo jaká metoda operace žlučníku je nejlepší (není-li sám expertem v tomto oboru). Nebývá však lhostejný, když se řeší otázky, v nichž jde o jeho hmotné zájmy - o to, za kolik prodá (je-li výrobcem) nebo za kolik koupí (je-li spotřebitelem), či o to, zda bude nebo nebu- de ohrožen ztrátou zaměstnání. Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí. Proto je zřejmě více než jiné vědy vědou politickou. Lidé mívají sklon připisovat výsledky ekonomiky (dobré i špatné) politikům, protože věří, že vlády mohou udělat hodně např. pro snížení nezaměstnanosti, pro hospodářský růst, pro růst mezd nebo pro sílu domácí měny. Tato víra v ekonomickou moc vlády je odůvod- něná jen z malé části, protože na vývoj a výsledky tržní ekonomiky mají dominantní vliv soukromá rozhodování lidí (podnikatelů, spotřebitelů, výrobců, investorů). Nicméně hos- podářská politika vlády má přece jen na ekonomiku svůj dopad. Politika ovlivňuje eko- nomiku. A výsledky ekonomiky mají zpětně dopad na osudy politiků. Člověk ekonomický a tržní systém 1.3 SVOBODA VOLBY A LIDSKÉ MOTIVACE „Celá společnost se stane jediným úřadem a jedinou továrnou s rovností práce a rovností odměny." Vladimír Iljič Lenin „Stará zásada - kdo nepracuje, ať nejí, je nahrazena novou - kdo neposlouchá, ať nejí." L e v T ro c kij Svoboda volby je možnost sám si vybrat mezi příležitostmi, které se mně nabí- zejí. Tuto volbu uskutečňujeme dnes a denně, neustále. Svoboda volby je základním principem našeho života. Svoboda volby znamená, že si sami volíte rozdělení svého volného času mezi různé aktivity. Že si sami zvolíte svého životního partnera. Že sami rozhodnete o svém povo- lání. Že si vyberete školu, na které chcete studovat. Že si vybíráte svého zaměstnavate- le. A jste-li sám zaměstnavatelem, vybíráte si zaměstnance. Že si vybíráte zboží, které kupujete, a obchod, ve kterém je kupujete. Že volíte politickou stranu, se kterou sym- patizujete. Sama možnost svobodné volby vás naplňuje štěstím. Ale zároveň vás vystavuje tlaku. Svobodu volby máte totiž nejen vy sami, ale i všichni ostatní. Jste proto nejen subjektem volby, ale i objektem volby - vybíráte si, ale jste také vybíráni. Víte, že si vás (z mnoha jiných) někdo volí za životního partnera. Že si vás (z mnoha jiných) škola vybírá za svého studenta. Že si vás (z mnoha jiných) vybírá firma za svého zaměstnan- ce. Že si kupující vybírá, zda koupí od vás nebo od jiných. To je soutěž neboli kon- kurence. A vy jste ve většině svých životních situací pouze jedním z mnoha soutěží- cích. Vědomí, že chcete obstát v soutěži, ve vás vyvolává snahu o sebezdokonalení a touhu vyniknout. Soutěž je hybnou silou zdokonalování člověka a tedy i silným motorem vývoje společnosti. Představte si, že by vám byl váš životní partner vybrán už při vašem narození. Že by vám někdo předurčil vaše budoucí povolání. Že by vám vybral školu a zajistil na ní místo. Že by vám zvolil zaměstnavatele. Vaše životní jistoty by se tím zvýšily. Ale zároveň by zmizel tlak soutěže. Vaše snaha o sebezdokonalování by vy- prchala. Motivace „být dobrý" by ztrácela smysl. Tržní ekonomika je systémem, založeným na ekonomické svobodě volby a na tržní konkurenci. Lidé, kteří chtějí na trzích směňovat svá zboží a služby s jinými, mají možnost si vybrat, s kým a za co je chtějí směňovat. Tržní konkurence dává člo- věku možnost, aby si vybíral to nejlepší. A zároveň na něj vyvolává tlak, aby on sám byl co nejlepší - aby se specializoval na to, co umí nejlépe, a aby v tom byl kvalitnější a levnější než jiní. Tržní konkurence se tak stala hlavní hybnou silou ekonomické- ho vývoje. Svoboda volby a lidské motivace O síle a perspektivnosti tržní ekonomiky svědčí nejlépe to, že obstála v historické soutěži s centrálně plánovanou ekonomikou - se systémem, který svobodu volby potlačil a který je výstižně charakterizován výroky dvou předních vůdců bolševické revoluce v Rusku - V. I. Lenina a L. Trockého. Centrálně plánovaná ekonomika Centrálně plánovaná ekonomika byla poprvé vytvořena ve 20. a 30. letech v komunistickém Sovětském svazu. Pod tlakem Sovětského svazu, který vyšel vítězně z druhé světové války, vznikly ve druhé polovině 40. let komunistické poli- tické systémy a centrálně plánované ekonomiky v některých zemích střední a východní Evropy - v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR (bývalá socia- listická část Německa), Bulharsku, Rumunsku a Jugoslávii, a také v některých asij- ských zemích - v Číně, severní Koreji a severním Vietnamu. Tak vznikl tzv. soci- alistický tábor. Podstatou centrálně plánované ekonomiky bylo potlačení svobody volby - potlačení tržní směny a konkurence. Základním koordinátorem ekonomického chování lidí přestal být trh a stal se jím plán. Ceny se nevytvářely volně na trzích, nýbrž byly tvořeny plánovacím úřadem. Politikové komunistických zemí věřili, že ekonomika je něčím, co lze ovládat z centra. Šířili tezi, že „ekonomika je podřízena politice". Potlačení svobody volby však znamenalo zároveň potlačení motivací lidí. Ve všech oblastech života, kde byli lidé svobody volby zbaveni, převládla pasivita. Centrálně plánovaná ekonomika tím ztratila sílu vzestupného vývoje a začala vplouvat do stojatých vod. Ještě ve 40. letech bylo československé hospodářství na úrovni Francie. V 60. letech se dostalo na úroveň Itálie. V 70. letech bylo na úrov- ni Španělska. A na konci 80. let jsme se už mohli srovnávat s Portugalskem. Za hranicemi socialistického světa, v zemích, kde svoboda volby zůstala základním principem života, pokračoval progresivní vývoj. Centrálně plánované ekonomiky začaly prohrávat svou soutěž s tržními ekonomikami. Komunističtí vůdcové si brzy uvědomili, jak nebezpečnou konkurenci pro ně představuje systém založený na svobodě volby. Proto byla, jak to výstižně nazval Winston Churchill, na hranicích sovětského bloku spuštěna „železná opona" - hranice se svobodným světem byly hermeticky uzavřeny. Nejostudnějším místem této „železné opony" byla berlínská zeď postavená vládou NDR na začátku 60. let. Tato zeď rozdělovala Německo na dva světy. Východní část Německa pod vládou komunistů organi- zovala své hospodářství na principu centrálního plánování. Západní část Německa byla demokratickou zemí s tržní ekonomikou. Prosperita západní části Německa se však stala oproti východnímu Německu natolik do očí bijící, že vláda NDR musela postavit napříč Berlínem zeď. Člověk ekonomický a tržní systém Ve druhé polovině 80. let začalo nejvyšší komunistické vedení v Sovětském svazu koketovat s tržními reformami. Nebyla to náhoda, nýbrž uvědomění si, že centrálně plánovaná ekonomika ztrácí dech a začíná za tržním světem zaostávat. Po roce 1989 se socialistický svět začal rychle bortit a dnes z něj již nezůstalo téměř nic. Bývalý Sovětský svaz byl přitom velmi úspěšný ve sportu. Jeho sportovci dobývali svého času svět. Proč? Protože to byla jediná oblast, kde komunistický režim dovolil působení konkurence. Sportovci si konkurovali. Kdo byl nejlepší, byl odměněn, kdo nebyl dobrý, byl vyřazen. Soutěž motivuje k velkým výkonům. _______________________ 1.4 _____________ SPONTÁNNĚ VZNIKLÉ A ČLOVĚKEM ZKONSTRUOVANÉ SYSTÉMY Na základě svobodného lidského jednání vznikají evoluční cestou složité systé- my. Sama lidská společnost je takovým systémem. Ale jsou jimi i její subsystémy, jako je například jazyk, hudba, právo, morálka a také tržní ekonomika. Tyto a mnohé další systémy nevznikly tak, že by je někdo vyprojektoval a zkonstru- oval. Vznikly tak, že si lidé na základě svobodné volby vyměňovali s jinými své čin- nosti, služby, informace. Každý jednal sám za sebe, z vlastního popudu a rozhodnutí, aniž by byl kýmkoli řízen. Dobrým příkladem spontánně vzniklého systému je jazyk. Jak vznikl jazyk Napadlo vás někdy, jak vznikl jazyk? A jak je možné, že je jazyk tak krásný a boha- tý? Nikdo jej nevymyslel, nezavedl, nikdo lidi neinstruoval, jaká slova a slovní spo- jení mají vymýšlet a používat. Jazyk vznikl spontánně - z potřeby lidí vyměňovat si informace. Zpočátku byl jednoduchý, chudý a neobratný. Ale tím, jak jej lidé použí- vali, se dále obohacoval, tříbil a zdokonaloval. Někteří lidé mu pak dali pravidla. Ale nejsou to pravidla, kterým jazyk vděčí za svou krásu a bohatství. Za to vděčí tomu, že jej miliony lidí po staletí každodenně používaly při vzájemné komunikaci. Že při svých výrobních, technických a vědeckých aktivitách lidé přicházeli na nové věci, pro které museli nalézat nová slova. Že v něm psali dramata a skládali básně. Že v něm stylizovali politické projevy. Že v něm pronášeli obžaloby a obhajoby. Byly učiněny i pokusy vytvořit umělý jazyk. Jeho tvůrci chtěli, aby se umělý jazyk stal univerzálním dorozumívacím jazykem mezi národy. Tyto pokusy ztros- kotaly. Lidé umělý jazyk nikdy nezačali používat. Možná i proto, že cítili jeho nepřirozenou umělost. Vlastní zájem a společenský zájem Člověk dokáže zkonstruovat tak složité stroje a mechanismy, že nás uvádějí v úžas. A přesto by nikdy nedokázal obdobným způsobem „zkonstruovat" jazyk do takové podoby, do jaké se jazyk sám vyvinul tím, že jej lidé používali v každodenním životě. To proto, že jazyk ztělesňuje a odráží nesmírnou složitost a bohatost lidských vztahů, tak jak se vyvíjely po celou dobu lidské civilizace. Jsou jednoduché systémy, které vznikají lidskou konstrukcí. Jejich konstruktéři jsou jejich otcové - vyprojektovali je, zkonstruovali je a musí je také řídit (neboť vlast- ního života nejsou takové systémy schopny). A jsou složité systémy, které vznikají lidským jednáním - neplánovitě, spontánně. Nevznikly jako produkt vynálezce nebo konstruktéra, a proto je také nemůže nikdo řídit. Firma je jednoduchý systém vzniklý konstrukcí - je založena a řízena svými zakla- dateli. Ale ekonomika je složitý systém, který může vzniknout a vyvíjet se jen na základě lidského jednání - na základě svobodné směny mezi lidmi. Byly učiněny pokusy zkonstruovat ekonomiku podle „projektu" politiků a plánovačů a řídit ji, tak jako konstruktér řídí svůj stroj. Tyto pokusy dopadly špatně. Rozdíl mezi centrálně pláno- vanou a tržní ekonomikou je obdobný jako rozdíl mezi umělým jazykem a přirozeně vzniklým jazykem nebo jako rozdíl mezi robotem a člověkem. Lidé technického založení někdy trpí „inženýrským viděním světa". Domnívají se, že systémy, které nelze centrálně ovládat, které z principu nelze „computerizovat", nemohou mít řád. To je omyl. Mají svůj řád. Pouze má tento řád jinou povahu. 1.5 VLASTNÍ ZÁJEM A SPOLEČENSKÝ ZÁJEM1 „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelás- ku a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které z toho plynou jim... I když mají na zřeteli jen svou vlastní výhodu, jsou vedeni neviditelnou rukou trhu, a tak, aniž by to zamýš- leli, napomáhají zájmu celé společnosti." Adam Smith Tržní ekonomika je systémem, v němž každý člověk sleduje svůj vlastní zájem. A zde se vynořuje otázka. Je možné, aby v systému, kde lidé sledují své vlastní, individuální zájmy, bylo dosahováno společenského prospěchu? Vždyť sledování vlastního zájmu je projevem sobectví. Není sobectví v rozporu se společenským zájmem? Cožpak docílení společenského zájmu nevyžaduje od lidí, aby své individuální zájmy položili „na oltář" Pojem „společenský zájem" je dosti vágní. Můžeme mu dát jen ten význam, že když kterýkoli jednotlivec zvyšuje své uspokojení, nesnižuje tím zároveň uspokojení jiného jednotlivce. Tomuto pojetí se říká Paretovo optimum (podle ital- ského ekonoma Vilfreda Pareta). Člověk ekonomický a tržní systém společnosti? Tyto úvahy často svádějí k domněnce, že jediný, kdo dokáže transformovat individuální zájmy ve společenský zájem, je stát. Tato domněnka je však mylná. Adam Smith, zakladatel klasické politické ekonomie, to dobře objasnil již v roce 1776, ve své knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů". Proč nemohou být vztahy mezi lidmi v ekonomice takové jako vztahy mezi lidmi v rodi- ně? Proč nemohou být také založeny na nesobecké pomoci, solidaritě a obětavosti? Malá skupina a velká skupina Kdysi dávno žili lidé v kmenech. Život kmene byl neustále ohrožen hladem. Jejich jedinou starostí bylo přežít v tvrdých podmínkách přírody. Lidé v kmeni věděli, že život každého z nich závisí na ostatních, že jsou závislí jeden na druhém. Vztahy uvnitř kmene byly proto vztahy vzájemné solidarity a nesobecké pomoci. Kmen měl vůdce, který jim dával příkazy, a oni ho poslouchali, protože ho potře- bovali - na jeho schopnostech závisel život kmene. Pak začalo docházet k setkávání kmenů. Vztahy mezi různými kmeny však již nebyly založeny na pocitech vzájemné solidarity a pomoci. Často spolu bojovaly. Postupně přicházely na to, že spolu mohou směňovat a že směna je výhodnější než boje. Když se lidé začali usazovat a lovecké kmeny se měnily v zemědělské obči- ny, náhodná směna se měnila v pravidelnou. Tak se postupně lidská společnost zvětšovala. Když se vzájemná směna mezi kmeny stávala intenzivní a pravidelnou, vznikl národ - velká skupina lidí, kteří už nebyli životně závislí jeden na druhém tak jako uvnitř kmene. Vztahy mezi tisíci a miliony lidí, kteří se navzájem neznali, už nemohly být založeny na pocitech vzá- jemné solidarity a nezištné pomoci. Musely se mezi nimi vytvořit jiné vztahy. Byly to směnné vztahy, které tuto velkou skupinu lidí držely při sobě. Malá skupina lidí, jako je rodina nebo skupina přátel, funguje na základě solidarity a vzájemné pomoci. Jednotlivec v takové skupině nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní, a pomáhá jim (často i na svůj vlastní úkor). To proto, že se lidé v takových skupinách znají, že je k sobě poutají vztahy lásky nebo přátelství. Ale ve velké skupině, jako je město nebo národ, se lidé téměř nebo vůbec neznají, a jejich spolupráce proto nemůže být založena na stejných principech, jako je tomu v malé skupině. Čím větší skupina lidí, tím slabší jsou pojítka založená na lásce k bližnímu, na přátelství, na vzájemné solidaritě, a naopak tím silnější jsou motivace založené na vlastním prospěchu a na směně. V tržním systému vznikají mezi lidmi vztahy spolupráce tak, že spolu lidé směňují. Dobrovolnost této směny je zárukou, že směna bude výhodná pro oba směňující (kdyby nebyla, nesměňovali by). Každý sleduje svůj vlastní zájem, a přesto je jeho konání také v zájmu jiných. Pekař pro nás nepeče chléb proto, že nás má rád, ale protože chce vydělat. To díky jeho touze po zisku máme dobrý chléb. Takové věci jako pračka, mikrovlnná trouba nebo bezpečnostní lyžařské vázání nebyly vynalezeny z lásky k bližnímu, ale proto, že jejich vynálezci a výrobci chtěli vydělat. A nejsou snad tyto výrobky prospěšné nám všem? Úloha cen - informace, motivace, alokace V tržním systému není sledování individuálních zájmů v rozporu s dosažením společenského zájmu. Právě naopak: systém, který dává lidem svobodu sledovat vlastní zájmy, vytváří silné motivace. Donuťte lidi, aby zapomněli na vlastní zájem a obětovali se pro jiné, a potlačíte jejich motivace. Získáte nevýkonný a skomírající systém, který povede k chudobě a úpadku. 1.6 ÚLOHA CEN - INFORMACE, MOTIVACE, ALOKACE Možná vás napadlo: jak je možné, že ekonomika, která je založena na sledování vlast- ního zájmu, může fungovat jako systém? Kdo koordinuje chování lidí, kdo zajišťuje jejich spolupráci ve výrobě? Kde se nachází „banka informací", z níž by výrobci mohli čerpat znalosti o tom, co, kolik a jak mají vyrábět? Taková „banka informací" ovšem neexistuje. A naštěstí jí ani není třeba. Přečtěte si příběh tužky. Příběh tužky Leonard E. Read napsal povídku „Já - tužka". Začíná větou, které se nechce věřit: „Nikdo na světě neví, jak mne vyrobit", říká tužka. A pak vypráví svůj pří- běh. Začíná pokácením kalifornského cedru. K pokácení stromů jsou nutné pily a sekery a k jejich výrobě je zapotřebí vytěžit rudu a vyrobit ocel. Pokácené dřevo se musí pomocí lan naložit na auta a dopravit na pilu. Lana se vyrábějí z konopí a do automobilových motorů je zapotřebí benzín a olej. Pak se klády dopraví k železnici a železnicí do továrny na tužky. Někdo musel vyrobil koleje pro želez- nici a také vagóny. Kolik lidí se na tom podílí! A pomyslete, kdo vyrobil postele, na kterých spí dělníci v dřevorubeckých táborech, a kdo vypěstoval kávu, kterou vypijí. To máme zatím jen dřevo na tužku. Tuha se vyrábí z grafitu těženém na Ceylo- nu. Pak je dopravována v papírových pytlích převázaných motouzy - i ty musel nejdříve někdo vyrobit. Někdo jiný zase musel vyrobil klih, kterým bude tuha sle- pena s dřívkem tužky. Kovová obroučka na vršku tužky je z mosazi, která se vyrábí z mědi a zinku. Na konci tužky je kousek gumy a ta se vyrábí z řepkového oleje pocházejícího z Indonésie. A tak může obyčejná dřevěná tužka na konci svého příběhu říci: „Troufne si někdo odporovat mému tvrzení, že žádný člověk na Zemi mě neumí vyrobit?" (L. E. Read: I Pencil and My Family Tree. Foundation for Economic Education, 1946) Člověk ekonomický a tržní systém Nikdo nemusí vědět, jak se vyrábí tužka. Nemusí sbírat všechny ty rozptýlené infor- mace a snažit se je zpracovat. Každý potřebuje znát pouze ten „svůj kousek" infor- mace, který sám používá při své specializované činnosti. Platí to o nejsložitějším počítači právě tak jako o té nejobyčejnější tužce. Všichni lidé jsou odděleni dělbou práce a zároveň spojeni směnnými transakcemi, v nichž si své činnosti vyměňují. Tisíce jejich rukou jsou spojeny „neviditelnou rukou" trhu, která koordinuje jejich činnosti tak, že na konci vznikají věci a služby, které každý z nás chce. Ano, ale jak se k lidem dostávají ty „kousky" informací, které potřebují znát? Tru- hlář sice nemusí znát všechno, co souvisí s výrobou skříní. Musí ale přece jen vědět, kolik a jaký nábytek má vyrábět, na které trhy jej má dodávat, z jakého materiálu jej má dělat. Potřebuje vědět, jaká je velikost a struktura poptávky po nábytku a jaké jsou náklady na jeho výrobu. Co jej o tom informuje? Jsou to ceny. Ceny prken, ceny práce (mzdy) jeho dělníků, ceny nábytku. Ceny materiálu a práce mu říkají, jaké jsou náklady. A ceny nábytku mu říkají, jaká je poptávka. Podobně jako dopravní provoz potřebuje ke svému fungování světelné signály, potřebuje tržní systém cenové sig- nály. Ceny mají v tržním systému tři základní funkce - informační, motivační a alo- kační. Tyto tři funkce přitom spolu těsně souvisejí. Abychom je pochopili, ukažme si význam cen na příkladu. Úbytek cedrových lesů Truhlář vyrábí nábytek z cedrového dřeva. Vyrábí jej převážně v masivním stylu, který mají zákazníci v oblibě (a který také vyžaduje nemalou spotřebu dřeva). Intenzívní těžba cedru však vede k rychlému úbytku těchto stromů. Vědci a odbor- níci v lesním hospodářství o tom napíší řadu odborných článků a studií. Také dopo- ručí, aby se snížila spotřeba cedru, jinak hrozí těmto lesům ještě rychlejší úbytek či dokonce zánik. Ale dostanou se jejich doporučení k uším truhlářů a k uším spo- třebitelů? Budou tyto rady lesních odborníků vyslyšeny? Truhlář si pravděpodobně články lesních expertů vůbec nepřečte, protože má spoustu své práce. Ale dejme tomu, že by si je přečetl. Informace o příčinách úbyt- ku cedrových lesů mu k ničemu nejsou. Rady, aby snížil spotřebu cedrového dřeva, mu také k ničemu nejsou. „To tak, přestanu vyrábět cedrový nábytek a zákazníci půjdou ke konkurenci", řekne si. Ale i kdyby náš truhlář chtěl omezit spotřebu ce- drového dřeva, neví, o kolik má snížit výrobu cedrového nábytku, nakolik má šetřit dřevem a zmenšovat tloušťku stěn nábytku. Z vědeckých článků se to nedo- zví. Nejsou pro něho žádnou užitečnou informací. Stejně jako nejsou žádnou uži- tečnou informací pro spotřebitele, který kupuje nábytek. Naštěstí truhláři ani spotřebitelé nemusí vyhledávat články lesních odborníků. Informace, které potřebují, dostanou z trhů. Když začne ubývat cedrových lesů, objeví se na trhu méně cedrového dřeva a jeho cena vzroste. Truhlář je nucen pře- nést zdražení cedru do zvýšení cen svého nábytku. Zdražení cedrového nábytku je Úloha cen - informace, motivace, alokace informačním signálem pro spotřebitele. Protože lidé neradi kupují drahé zboží, při- měje je zdražení cedrového nábytku k tomu, aby jej kupovali méně a preferovali raději nábytek např. z ořechu nebo višně. Někteří si zas řeknou, že nemusí nutně mít cedrový nábytek tak masivní, jaký byl dosud v módě. Vzroste poptávka po nábytku z jiných druhů dřeva. To je důležitá informace pro truhláře - teď už ví, co má dělat. Bude vyrábět méně cedrového nábytku a začne vyrábět a nabízet více nábytku z ořechu a višně. V důsledku toho bude nakupovat méně cedrového dřeva. Stejně se budou chovat i ostatní truhláři. To nakonec povede ke snížení těžby cedrů. Konečným výsledkem těchto procesů je změna struktury těžby a spotřeby dřeva: relativně se sníží těžba cedrů a relativně vzroste těžba jiných stromů. Příklad nám ukazuje, jak funguje cenový systém. Když se například některý výrob- ní zdroj stane vzácnějším, musí být o tom výrobci a spotřebitelé informováni. A sku- tečně - zvětšení vzácnosti se na trzích projeví ve zvýšení ceny. Cena přenáší tuto infor- maci k výrobcům a spotřebitelům. Je informačním signálem, který se šíří ekonomikou „jako kruhy na vodě", tak jako se v našem příkladě šířilo zvýšení ceny cedrů od maji- telů cedrových lesů k truhlářům a nakonec ke spotřebitelům, od nichž se „odrazem" šířilo zas nazpět k truhlářům a k majitelům lesů. To je informační funkce ceny. Aby však výrobci a spotřebitelé na tuto informaci reagovali, musí být k tomu moti- vováni. Truhlář, jakmile se k němu dostaly informace o zdražení cedrového dřeva, chtěl měnit svůj sortiment nábytku, chtěl spotřebovávat méně cedrového dřeva. Proč chtěl? Protože na tom vydělal - ušetřil drahé dřevo a nahradil jej levnějším. Perspektiva vět- šího výdělku je jeho motivací. Podobně snaha ušetřit motivuje spotřebitele, aby snížil spotřebu vzácného (a tedy drahého) dřeva a nahrazoval ji spotřebou méně vzácných (a tedy levnějších) druhů dřeva. Cenová informace tedy vlastně lidem říká: „můžeš vydělat na tom, když mne využiješ a když správně zareaguješ". To je motivační funk- ce ceny. Co by se stalo, kdyby dejme tomu stát kompenzoval truhlářům každé zvýšení ceny cedrového dřeva státní dotací, aby je uchránil před ztrátami? Truhláři by ztratili motivaci jakkoli reagovat na změnu cen - motivační funkce cen by byla potlačena. Konečným výsledkem šíření cenových informací a reakcí na tyto informace je rea- lokace (přemístění) výrobních zdrojů - práce a kapitálu. V našem příkladě došlo ke sní- žení těžby cedrů a ke zvýšení těžby jiných druhů dřeva. Část práce a kapitálu, dříve zaměstnaných těžbou cedrů, byla převedena na těžbu jiných druhů dřeva. To je alo- kační funkce cen. Ceny alokují (rozmísťují) ekonomické zdroje mezi různá užití tak, aby byly tyto zdroje využívány efektivně. Jak vidíte, cenový mechanismus je nepostradatelný pro fungování ekonomiky. Je to mechanismus velmi jemný - tak jemný, že není možné nahradit jej sebedokonalejším plánem. Ani největší génius by nebyl schopen přenést informaci o relativním úbytku cedrů ke všem výrobcům a spotřebitelům tak, aby všichni reagovali správným způso- bem a aby došlo k efektivní alokaci výrobních zdrojů. Člověk ekonomický a tržní systém __________________ 1.7 ___________ PRAVIDLA TRŽNÍHO SYSTÉMU Aby mohl tržní systém spolehlivě fungovat, nestačí pouhá svoboda volby a možnost sledování vlastního zájmu. Takový systém musí mít jistá pravidla, která jeho účastníci dodržují. Tak jako dopravní provoz musí mít pravidla, jinak by zkolaboval, také tržní systém musí mít všeobecně dodržovaná pravidla, bez kterých by nefungoval. Tržní proces je „hrou v rámci pravidel", a nikoli „hrou bez pravidel". Kdyby neměl pravidla, nebo kdyby tato pravidla nebyla dodržována, nikdo by nesměňoval, nikdo by nevyráběl pro trh. Podívejme se, jaká jsou to pravidla. Truhlář v tržním systému Truhlář nakupuje prkna a vyrábí z nich nábytek, který prodává na trhu. Přitom uzavírá smlouvy s dodavateli prken a s obchodníky nábytkem. Aby v této činnos- ti pokračoval, musí si být jist, že ostatní budou dodržovat určitá pravidla. Jaká? Truhlář musí mít jistotu, že smlouvy, které uzavírá s dodavateli a odběrateli, budou dodržovány. Kdyby zaplatil za prkna a dodavatel by je nedodal, nebo kdyby vyexpedoval nábytek a odběratelé mu neplatili, stalo by se jeho truhlářství podni- kem velmi rizikovým a truhlář by je raději zavřel. Ve společnosti, kde je nedodr- žování smluv tolerováno, lidé nepodnikají. Aby truhlář investoval část svých zisků do zvětšování podniku, musí mít jisto- tu, že jeho vlastnictví je nedotknutelné. Kdyby ji neměl, kdyby mohl očekávat, že mu podnik někdo rozkrade nebo znárodní, nikdy by neinvestoval a raději by své zisky utratil na svou spotřebu. V systému, kde by si lidé nebyli jisti nedotknutel- ností svého vlastnictví, by se neinvestovalo. A konečně, aby mohl úspěšně konkurovat jiným truhlářům, musí mít truhlář volný přístup na trhy. Představme si však, že by vznikl cech truhlářů, který by měl pravo- moc kontrolovat přístup nových truhlářů na trh. Cech by mohl odmítnout vydat povo- lení např. z důvodu, že uchazeč nesložil před komisí cechu úspěšně zkoušky z tru- hlářské profese. Je docela pravděpodobné, že truhláři - členové cechu mají zájem na tom, aby na trh nábytku nevstupovali noví truhláři - konkurenti. Je možné, že náš tru- hlář bude pak vyřazen z trhu jen proto, že mu cech pod nějakou záminkou odepře členství a tím i vstup na trh. Členové cechu budou rádi, když se zbaví nebezpečného konkurenta, ale spotřebitelé budou poškozeni, neboť nebudou mít možnost kupovat jeho kvalitní a levný nábytek. Nedostatek konkurence na trhu nábytku prospěje čle- nům truhlářského cechu, ale neprospěje spotřebitelům. Tržní ekonomika je systém založený na směně. Lidé vstupují do vzájemných směnných vztahů. Tyto směnné vztahy mají podobu smluv. Aby lidé směňovali, musí mít elementární jistotu, že se smlouvy dodržují. Základní pravidla pro fungování tržního systému tedy jsou: dodržování smluv, ochrana soukromého vlastnictví a volný vstup na trhy. Tato pravidla musí být součástí Sankce tržní konkurence právního řádu každé země, která má tržní ekonomiku. Nedostatečná vynutitelnost dodr- žování smluv odrazuje od obchodování. Nedostatečná ochrana soukromého vlastnic- tví odrazuje od investování. A není-li volný vstup na trhy, konkurence je potlačena. 1.8 SANKCE TRŽNÍ KONKURENCE Je rozšířenou představou, že existují jen dva druhy sankcí, které vynucují dodržování pravidel - zákonné sankce a morální sankce. Ano, tyto sankce jsou skutečně nepo- stradatelné. Zákonné sankce ztělesňuje stát: je to policie, vyšetřovatelé, soudy a vězni- ce. Morální sankce ztělesňuje veřejné mínění (například město, ve kterém žiji, nebo lidé mé profese). Zákony a morální normy a s nimi související zákonné a morální sankce však představují pouze „vnější" rámec tržního procesu. Kdo porušuje tyto normy, může očekávat sankce - ze strany státu a ze strany veřejného mínění. Zloděj se může těšit, že bude zavřen a že s ním lidé z jeho okolí nebudou chtít nic mít. Jenže kdyby měl tržní systém spoléhat pouze na zákonné a morální sankce, nestači- lo by to k jeho dobrému fungování. Naštěstí existuje ještě třetí druh sankcí, které nepři- cházejí „zvnějšku" nýbrž „zevnitř" samotných trhů. Moucha v polévce Pan Svoboda je se svou ženou na obědě v restauraci. Náhle paní Svobodová najde mouchu v polévce. Rozezlena volá vrchního, ten však jen krčí rameny a tváří se, jako by o nic nešlo. Paní Svobodová se rozhodne, že to tak nenechá. Je rozhodnuta napsat dopis na Českou obchodní inspekci a také zavolat hygienikovi. „Na to jsou přece předpisy. Nenecháme se ošidit na svých právech," říká svému muži. „Až sem příště přijde- me, uvidíme, jestli úřady zjednaly nápravu." Ale pan Svoboda je racionální člověk. „Ani mne nenapadne někomu psát nebo telefonovat. Na to nemám čas. Prostě příště půjdeme na oběd jinam. Tady mne už nikdo neuvidí." Majitelé restaurací ve skutečnosti nemají velký strach z obchodní inspekce ani z hygie- niků. Z čeho mají opravdový strach je to, že jim zákazníci přejdou ke konkurenci. Před rokem 1990, za socialistického systému, byly všechny prodejny a služby státní. Bylo jich málo a konkurence mezi nimi neexistovala. V každé prodejně byly tehdy „knihy přání a stížností", do kterých mohli nespokojení zákazníci napsat své požadavky nebo stížnosti. Úřady tyto knihy kontrolovaly. Jaký byl výsledek? Kva- lita služeb v socialistických obchodech a službách byla mizerná. Lidé nakonec pochopili, že „knihy přání a stížností" jsou k ničemu a přestali do nich psát. Člověk ekonomický a tržní systém Obchodníci a podnikatelé vědí, že nejsou na trhu sami, že mají konkurenci. A protože chtějí na trhu zůstat a obstát v konkurenci, dodržují smlouvy. Nedodržování smluv je sankcionováno samotným trhem: lidé přestávají kupovat u firem, které porušují smlouvy. A to takové firmy nakonec vytlačuje z trhu. Jak vidíte, lidé dodržují pravidla tržního systému nejen pod tlakem zákonných a morál- ních sankcí, nýbrž také pod tlakem sankcí tržní konkurence. A je to právě tento druh sankcí, který je nejúčinnější, protože působí automaticky a protože působí i v takových „malých" případech (kterých je ovšem velká většina). Kdyby vynucování pravidel spo- čívalo pouze na státu, potřebovali bychom tolik policistů, vyšetřovatelů a soudců, že bychom velkou většinu svých příjmů museli odevzdat státu na daních. Můžete si pomyslet, že sankce tržní konkurence přece jen nepůsobí ve všech přípa- dech. To je pravda, najdou se výrobci a obchodníci, kteří porušují pravidla bez ohledu na konkurenci. Ale tržní konkurence nedovoluje systematické porušování pravidel. Ty, kdo systematicky porušují pravidla, vytlačuje z trhů. Můžeme to však očekávat jen od takových trhů, na kterých je dostatečná kon- kurence. Tam, kde jsou trhy malé a konkurence na nich slabá, budete na každém kroku narážet na nepoctivé výrobce a obchodníky, se kterými se budete muset handrkovat nebo soudit. Říká se, že pro dobré fungování trhů je nezbytná dobrá jurisdikce (tvorba a vynuco- vání práva). To je pravda, ale platí to i naopak: jsou-li trhy velké a konkurence na nich silná, lidé na trzích dodržují smlouvy a jurisdikce není zahlcena malichernými spory. Jsou-li trhy malé a konkurence na nich slabá, budete v restauracích běžně dostá- vat mouchy v polévce a hodináři vám běžně nebudou uznávat reklamace. V ekonomi- ce se skomírajícími trhy je úloha obchodních inspekcí, hygieniků a soudů mnohem větší než v ekonomice s velkými trhy a silnou konkurencí. 1.9 EKONOMICKÝ KOLOBĚH Tržní hospodářství je složitý systém, v němž fungují miliony lidí a kde každodenně probíhají miliony směnných transakcí. Abychom pochopili, jak tento systém funguje, podívejme se na jeho základní strukturu. Budeme přitom uvažovat nejjednodušší pří- pad: ekonomiku, která se skládá jen ze dvou sektorů - sektoru domácností a sektoru firem (později uvidíme, že sektorů je více). Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: půda (a další přírodní zdroje), práce a kapitál. S využitím výrobních faktorů se vyrábějí statky, tj. zboží a služby. Výrobní fak- tory jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností. Za ně pak domácnosti od firem nakupují statky. Peníze, které firmy dostanou od domácností, jsou příjmy firem. Za ty si pak firmy opět od domácností najímají výrobní faktory. Ekonomický koloběh Ekonomika funguje jako nepřetržitý koloběh. Tento koloběh znázorňuje obrá- zek 1 - 1. příjmy firem výdaje firem výdaje důchody domácností domácností výrobní faktory (přírodní zdroje, kapitál, práce) Obr. 1 - 1 Domácnosti pronajímají své výrobní faktory firmám a firmy s jejich pomocí vyrábějí statky. Plné čáry nám ukazují hmotné toky výrobních faktorů a z nich vyráběných statků. Přerušované čáry ukazují peněžní toky, za něž se výrobní faktory a statky nakupují. Pan Novák v ekonomickém koloběhu Pan Novák má dům, rybník, pole a nějaké peníze. V patře svého domu bydlí a v přízemí si zřídil restauraci. V rybníku chová kapry, které připravuje hostům. Pole pronajal sousedovi. Peníze uložil v bance. Banka jeho peníze půjčila panu Třískoví na rozšíření jeho truhlárny. Pan Novák má ovšem také vlastní pracovní schopnosti, které uplatňuje při vedení své restaurace. Zkusme majetkovou situaci, ekonomickou činnost a směnné transakce pana Nováka strukturovat podle předchozího modelu ekonomického koloběhu: výrob- ními faktory pana Nováka jsou rybník, pole (to jsou přírodní faktory), peníze, část domu, v níž má restauraci (to je kapitál), a jeho práce. Pan Novák své výrobní faktory pronajímá těmto firmám: zemědělci, kterému pronajal pole. Třískově truhlářství, kterému (prostřednictvím banky) půjčil peníze. A konečně své vlastní firmě - restauraci „U Nováků", které přenechal část domu (namísto, aby v ní bydlel), rybník a svou práci. Důchody, které pan Novák ze svých výrobních faktorů dostává, jsou následují- cí: Nájem, který dostává od zemědělce. Úroky, které dostává od banky ze svého Člověk ekonomický a tržní systém vkladu (a které banka dostává od Třískova truhlářství). A konečně výnosy ze své restaurace, jejichž zdrojem je přízemí domu, rybník a Novákovy pracovní výkony spojené s vedením restaurace. Za své důchody si pan Novák kupuje statky - spotřební zboží a služby. Mimo jiné také nábytek od truhláře. A konec konců také pivo od své vlastní restaurace a kapry z vlastního rybníka (třebaže tyto „koupě" neprobíhají na trhu). Pan Novák vystupuje hned v několika „tržních rolích": je vlastníkem výrobních faktorů. Je firmou, která kupuje výrobní faktory od jiných (například kupuje práci kuchaře a číšníka), ale i od sebe sama (dům, Novákovu práci a kapry z Novákova rybníka). A je i spotřebitelem, který si za své důchody kupuje spotřební statky. 1.10 RACIONÁLNÍ CHOVÁNÍ, ČLOVĚK EKONOMICKÝ A EFEKTIVNÍ ALOKACE „Bůh řekl: V potu tváře budeš získávat svůj chléb. A člověk se snaží získávat maximum chleba s minimem potu." Frederic Bastiat Základním předpokladem, na kterém ekonomie staví, je předpoklad racionálního cho- vání člověka. Ale co je vlastně lidská racionalita? Koho máme považovat za racionálního? Individuální preference Pan Svoboda je vegetarián a nemůže pochopit, jak si pan Novák může tolik libo- vat v konzumaci masa. Pan Novák naopak lituje pana Svobodu, že se dobrovolně a nepochopitelně připravuje o požitek z chutné masité stravy. Jeden o druhém si myslí, že racionalita není jeho silnou stránkou. Pan Růžička lituje pana Nováka, který rád kouří a pije pivo - vždyť je to tak nezdravé. Pan Novák, který je celý den na nohou, zas nechápe, že pan Růžička za celý den neudělá krok, protože sedí buď v autě, nebo v kanceláři. Jeden druhého nepovažuje za příliš racionálního. Pan Tříska kroutí hlavou, když vidí pana Růžičku jezdit autem nejen do práce, ale i do blízkého obchodu na nákupy. Pan Růžička si zas klepe na čelo, když vidí, že Třískovo auto stojí celý rok v garáži a že s ním pan Tříska za rok nenajezdí víc než dva tisíce kilometrů. Koho z těchto pánů byste považovali za racionálnějšího? Těžká otázka? Ne - je to nesmyslná otázka. Racionalitu člověka nelze posoudit podle toho, jaké si volí cíle, jaké Racionální chování, člověk ekonomický a efektivní alokace má preference. Preference člověka jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní krité- rium, podle kterého by bylo možné posoudit, které z nich jsou více a které méně racio- nální. A protože nemohu posoudit, zda jsou mé cíle lepší než vaše cíle nebo cíle kohokoli jiného, je jen jedno smysluplné řešení - ponechat na každém, aby si sám volil své vlastní cíle. Ale v čem je tedy racionalita? Racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů. Racionalita lidského chování zna- mená, že je člověk schopen nalézt ty cesty, po kterých dojde ke svým cílům efek- tivně, tj. s minimálními náklady. Aby ekonomové dokázali lépe analyzovat toto chování, vytvořili si zvláštní abstrakci člověka -je to člověk ekonomický (homo oeconomicus). Takový člověk ekonomický nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady. Je pravda, že žádný z nás není stoprocentním člověkem ekonomickým, neboť naše chování je ovlivněno také mnoha jinými motivy nežli jen maximalizací vlastního uspokojení a minimalizací vlastních nákladů. Ale v každém z nás je kus člověka eko- nomického. A ekonomie zkoumá právě tuto část naší povahy. Ekonomie objasňuje, jak člověk volí mezi příležitostmi. Je přitom obecně rozšířeným omylem, že se ekonomie zabývá pouze rozhodováním o používání peněz. Ekonomie ana- lyzuje jakékoli rozhodování člověka, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi. Podle jakého kritéria člověk volí ze svých příležitostí? To je velmi důležitá otázka, a proto si nejprve přečtěte následující příklad. „Co je pro tebe důležitější?" Pan Novák je se svou ženou na týdenní dovolené. První tři dny strávil na pro- cházkách se ženou, ale čtvrtý den prohlásí, že by rád šel místo procházky na ryby. Paní Nováková se cítí dotčena a říká svému muži: „Znamená to, že jsou pro tebe ryby důležitější než já?" Pan Novák, který miluje svou ženu, se zarazí a v duchu se ptá sám sebe: „Opravdu -jak to, že se mně chce jít na ryby víc než na procházku se ženou? Cožpak už pro mne není moje žena tím nejdůležitějším na světě, jak jsem si dosud myslel?" Otázka paní Novákové, „zda znamenají ryby pro jejího muže víc než ona", je ovšem nesmyslně položená. Kdyby pan Novák ovládal ekonomický způsob my- šlení, odpověděl by jí: „Ovšemže jsi pro mne nejdražší na světě. Ale to nemá nic společného s mou volbou mezi procházkou a rybami dnes odpoledne. Tato volba není volbou mezi celkovými hodnotami, nýbrž mezi mezními hodnotami. Jde o to, zda je přírůstek uspokojení z procházky s tebou vyšší nebo nižší než pří- růstek uspokojení z rybaření. A po třech dnech procházek jistě chápeš, že můj přírůstek uspokojení z rybaření by byl prostě větší." Kdyby paní Nováková ovlá- dala ekonomický způsob myšlení, dala by svému manželovi za pravdu a pustila by jej na ryby, protože nic není pro ženu nebezpečnější, než když muž pociťuje kle- sající přírůstek uspokojení z její společnosti. Člověk ekonomický a tržní systém Je ovšem pravda, že mnoho lidí neovládá tento ekonomický způsob myšlení a před- stavuje si volbu mezi příležitostmi jako porovnávání jejich celkového významu. Zkuste se zeptat své ženy, jestli je pro ni důležitější chléb nebo cibule. Když řekne bez rozmýšlení, že chléb, bude vám jasné, že nemá o ekonomickém způsobu myšlení ani ponětí. Kdyby měla, odpověděla by: „záleží na tom, kolik mám doma chleba a kolik cibule". Skutečně, má-li doma hodně chleba a málo cibule, jistě by dala přednost dodatečné cibuli před dodatečným bochníkem chleba. Racionální čili efektivní volba z nabízejících se příležitostí je základní otázkou eko- nomie. Říkáme tomu problém efektivní alokace. Člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy. Řeší problém: jak mám alokovat (rozmístit) své zdroje mezi nabízející se příležitosti, abych z nich dosáhl maximálního výnosu (či uspokojení)? Ilustrujme si problém efektivní alokace na příkladě. Volno pana Nováka Pan Novák má v neděli volno a chce jej rozdělit mezi rybaření a televizi. Svých osm hodin volného času nejprve rozdělil „zkusmo" tak, že pět hodin rybaří a tři hodiny se dívá na televizi. Předpokládejme, že pan Novák dokáže porovnat uspo- kojení z těchto dvou aktivit a cítí, že jej pět hodin rybaření uspokojuje dvakrát více než tři hodiny televize. Proto může celkovému uspokojení z pěti hodin rybaření přiřadit číslo 2 a celkovému uspokojení ze třech hodin televize číslo 1. Činnost Čas (hod.) celkové uspokojení Průměrné uspokojení z 1 hod. rybaření 5 2 0,4 televize 3 1 0,34 Rozdělil pan Novák svůj volný čas nejlépe? Nemohl by jeho přerozdělením ještě zvětšit uspokojení ze svých 8 hodin volného času? Podívejme se na jeho průměrné uspokojení z jedné hodiny rybaření a z jedné hodiny televize (zjistíme jej, když cel- kové uspokojení dělíme počtem hodin). Při pohledu na tabulku zjišťujeme, že prů- měrné uspokojení pana Nováka z hodiny rybaření je vyšší než z hodiny televize. Měl by proto „ukrojit" čas z televize ve prospěch rybaření? Řekli byste, že je prů- měrné uspokojení vodítkem k efektivnímu rozdělení času mezi televizi a rybaření? Nikoli. Údaj o průměrném uspokojení mu nedává žádnou informaci pro efektivní rozdělení volného času. Je to proto, že jeho uspokojení z rybaření není mezi oněch pět hodin rozděleno rovnoměrně. Největší uspokojení mu pravděpodobně přinášejí první hodiny a každá další hodina mu přináší nižší uspokojení než hodina předchozí, neboť postupně začíná být rybařením unaven, znuděn, je mu chladno a touží po změně za teplo a pohodlí před televizní obrazovkou. Totéž platí i pro televizi. Nejprve sleduje programy pro něho nejzajímavější, další hodiny mu však již přinášejí zmenšující se uspokojení. Jak se má pan Novák rozhodnout? K tomu si potřebuje uvědomit, jak je Racionální chování, člověk ekonomický a efektivní alokace jeho celkové uspokojení z dané činnosti „rozprostřeno" mezi jednotlivé hodiny. Před- pokládejme, že to udává následující tabulka. Celkové uspokojení je uspokojení ze součtu hodin věnovaných rybaření, resp. tele- vizi. Přírůstek uspokojení je uspokojení z další, dodatečné hodiny věnované rybaření, resp. televizi. Proto je v tabulce uveden v meziřádcích. Například u rybaření přírůstek uspokojení v prvním meziřádku (0,7) znamená, že zvýší-li pan Novák čas věnovaný rybaření z 0 hodin na 1 hodinu, zvýší se jeho uspokojení o 0,7. Zvýší-li čas věnovaný rybaření z 1 hodiny na 2 hodiny, zvýší se jeho uspokojení o 0,6. Pan Novák bude postupovat takto: první hodinu věnuje rybaření, neboť ta mu skýtá větší uspokojení (0,7) než první hodina televize (0,4). Druhou hodinu opět věnuje rybaření, neboť i ta mu přinese větší přírůstek uspokojení (0,6) než první hodina televize (0,4). I třetí hodinu věnuje rybaření, protože mu zvětšuje uspokojení o 0,5, což je stále více, než by mu přinesla první hodina televize. Ale další hodinu svého volného času už věnuje televizi, protože mu přinese větší uspokojení (0,4), než by mu přinesla čtvrtá hodina rybaření (0,12). Televizi pak věnuje i zbývající čtyři hodiny volného času, protože každá z nich mu přinese větší dodatečné uspo- kojení (0,35, 0,25, 0,15 a 0,13), než by mu přinesla další hodina rybaření (0,12). Člověk ekonomický a tržní systém Pan Novák tedy rozdělí svůj volný čas tak, že tři hodiny věnuje rybaření a pět hodin televizi. Řídí se porovnáváním přírůstků uspokojení z jednotlivých činností. Můžete se přesvědčit, že celkové uspokojení, kterého dosáhl a které je vyjádřeno číslem 3,08 (1,8 ze tří hodin rybaření a 1,28 z pěti hodin televize), je největší, jakého může s osmi hodinami dosáhnout. Ale chovají se tak lidé opravdu? Postupuje člověk podle pravidla efektivní alokace tak jako např. pan Novák v našem příkladě? Vždyť nikdy nestudoval ekonomii, tak jak by mohl vědět, že své uspokojení maximalizuje porovnáváním přírůstků uspokojení z rybaření a televize. Nedokáže je ani měřit - jsou to přece pouhé pocity. Chovají se lidé podle ekonomických zákonů, i když tyto zákony neznají? Položte si obdobnou otázku pro případ fyzikálních zákonů. Hraje tenista podle fyzikálních zákonů? Profesionální tenista umí zahrát míč v přesný okamžik přesně na místo, na které potřebuje. K tomu však musí dát míči určitou rychlost a poslat jej po určité dráze. Aby toho dosáhl, musí dát své raketě právě určitý sklon a jeho úder musí mít právě určitou sílu. Vztah mezi dráhou míče a sklonem rakety a vztah mezi rychlostí míče a sílou úderu není náhodný, popisují jej fyzikální zákony. Zná tenista tyto fyzikální zákony? Zeptejte se ho, jak docílil dokonalosti svých úderů. Bude vám vyprávět o hodinách tvrdého tréninku strávených na kurtu, ne o hodinách strávených nad výkresem, kde by snad počítal vztah mezi požadova- nou dráhou míčku a ideálním sklonem rakety. A přece mají jeho údery raketou takový sklon a sílu, kterými - podle fyzikálních zákonů - zahraje své míče tak, jak potřebuje. Kdyby tomu tak nebylo, hrál by špatně a byl by vyřazen. Dobrý tenista hraje podle fyzikálních zákonů, i když sám tyto zákony nezná a nikdy je nestudoval. Dosáhl toho zkušeností - metodou pokusu a omylu, učením se z chyb, napravováním chyb. Totéž platí pro ekonomické zákony. Lidé se chovají v souladu s ekonomickými záko- ny i přesto, že tyto zákony neznají a nikdy je nestudovali. Kdyby se ale podle nich nechovali, brzy by poznali, že si působí škody, které by změnou svého chování mohli odstranit. Tak jako tenisté tříbí svou hru do dokonalejší podoby, spotřebitelé, výrobci a investoři neustále tříbí své ekonomické chování do efektivní podoby. Pan Novák si sku- tečně předem nevytváří žádnou tabulku uspokojení. Nechová se jako inženýr, který nejprve zhotoví projekt stavby a potom podle něj staví. Podstata ekonomického rozhodování je jiná. Když každou neděli rozděluje pan Novák svůj čas mezi televizi a rybaření, postupuje intuitivně, učí se z chyb a napravuje je. Ve snaze dosáhnout co největšího uspokojení se nakonec přibližuje onomu ideálnímu stavu, popsanému naším příkladem (i když jej třeba nikdy úplně nedosáhne). Tak jako se tenista neustálým hraním snaží přiblížit dokonalé hře. Jeho racionalita spočívá nikoli v tom, že je neomylný, ale v tom, že systematic- ky neopakuje chyby, nýbrž učí se z nich a napravuje je. Klíčové pojmy SHRNUTÍ D Chování člověka je ovlivňováno subjektivními vlivy, které nelze měřit. Eko- nomie nemůže plně převzít metody přírodních věd, protože motivy lidského cho- vání nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy. □ Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí. Proto je, mnohem více než jiné vědy, vědou politickou. □ Svoboda volby je hybnou silou vývoje společnosti. Tržní ekonomika je systémem založeným na svobodě volby. □ Čím větší skupina lidí, tím slabší jsou motivace založené na vzájemné soli daritě, a tím silnější jsou motivace založené na vlastním prospěchu. Trhy dokáží sla dit sledování individuálních zájmů a docílení společenského zájmu. □ Ceny mají tři funkce - informační, motivační a alokační. Cena přenáší infor maci o výši nákladů a o výši poptávky. □ Základní pravidla pro fungování tržního systému jsou: dodržování smluv, ochrana soukromého vlastnictví a volný vstup na trh. □ Právní a morální sankce za nedodržování pravidel samy o sobě nedokáží zajistit fungování tržního systému. K tomu jsou nezbytné sankce tržní konkurence. □ Ekonomika funguje jako nepřetržitý koloběh. Domácnosti mají výrobní fak tory, které pronajímají firmám. Firmy pomocí výrobních faktorů vyrábějí statky, které prodávají domácnostem. □ Racionalitu lidského chování nenalezneme ve volbě cílů, nýbrž ve volbě prostředků k dosažení cílů. Člověk je schopen nalézt efektivní cesty, po kterých dojde ke svým cílům. □ Člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy. Snaží se alokovat (rozmístit) své zdroje tak, aby z nich dosáhl maximálního výno- su s minimálními náklady. Toto chování člověka má podobu tápání, které však nepostrádá racionalitu. Tato racionalita spočívá v tom, že člověk sice dělá chyby, ale učí se z nich a napravuje je. KLÍČOVÉ POJMY Svoboda volby tržní systém tržní konkurence informační funkce cen moti- vační funkce cen alokační funkce cen ekonomický koloběh výrobní faktory statky člověk ekonomický racionální chování efektivní alokace. 2 Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka 2.1 CELKOVÝ UŽITEK A MEZNÍ UŽITEK Jedním ze základních problémů, které spotřebitel řeší, je, kolik určitého statku má kupovat a jak má svůj důchod mezi různé statky rozdělit. Uvidíme, že tento pro- blém je analogický tomu, jaký řešil pan Novák, když chtěl rozdělit svůj volný čas mezi rybaření a televizi. Dovolená v Itálii Pan Novák chce strávit dovolenou v Itálii a rozhoduje se, kolik dní dovolené si má koupit. Panu Novákovi přitom každý z dnů strávených v Itálii nepřináší stejné uspokojení. Největší uspokojení mu přinesou první dny, kdy je pro něj vše nové a fascinující. Po prvních dnech však moře trochu zevšední, opálený je dost, nej- krásnější památky viděl, a proto mu každý další den přináší stále menší a menší uspokojení. Předpokládejme, že pan Novák je schopen ocenit užitek této dovolené v peně- zích (prakticky to znamená, že je schopen říci, kolik by maximálně za takovou dovolenou dal). Obrázek 2 - 1 ukazuje jeho celkové uspokojení z dovolené, tj. uspokojení z celého počtu dní. Vidíme, že se celkové uspokojení pana Nováka s každým dalším dnem tráveným u moře zvětšuje, ale stále méně. Obrázek 2 - 2 pak ukazuje přírůstek uspokojení z každého dalšího, dodatečného dne dovolené. Uspokojení spotřebitele z celého množství statku nazýváme celkovým užitkem. Přírůstek uspokojení z další, dodatečné jednotky statku nazýváme mezním užitkem. Mezní užitek s rostoucí spotřebou statku klesá. Tomu říkáme zákon klesajícího mezního užitku. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka Když se rozhoduje, zda si má koupit pět, šest či více dnů dovolené v Itálii, porovnává pan Novák uspokojení z dalšího, dodatečného dne dovolené s cenou, kterou by za něj musel zaplatit. Předpokládejme, že cena jednoho dne dovolené (ubytování v penziónu s polopenzí, doprava vlastní) je 1000 Kč. Ale kolik by pan Novák za den dovolené maximálně dal ? Nebude ochoten dát více, než kolik mu tento den přináší dodatečného uspokojení -jaký je jeho mezní užitek. Podívejte se na obrázek 2-3, který znázorňuje klesající mezní užitek pana Nová- ka z dovolené u moře. Je-li cena jednoho dne 1000 Kč, bude si chtít koupit dovolenou v délce 6 dnů. Nebude již ochoten koupit sedmý den, neboť ten mu přináší mezní uži- tek odpovídající pouze 800 Kč, zatímco by za něj musel zaplatit 1000 Kč. Kdyby cena dne dovolené poklesla na 900 Kč, pan Novák by si stále chtěl kou- pit jen šest dní. Kdyby však cena dne dovolené poklesla na 800 Kč, chtěl by si již koupit sedm dní. Když se spotřebitel rozhoduje, kolik statku má koupit, rozhoduje se podle mezního užitku. Racionální spotřebitel není ochoten platit za statek vyšší cenu, než jaký je mezní užitek statku. Zvyšuje nákup statku pouze do takového množství, kdy je ještě mezní užitek statku vyšší nebo alespoň roven ceně. Spotřebitelův přebytek 2.2 SPOTŘEBITELŮV PŘEBYTEK Přebytek pana Nováka Zůstaňme ještě u našeho příkladu. Předpokládejme, že cestovní kancelář prodává den dovolené v Itálii za 1000 Kč. Pan Novák ale oceňuje dovolenou v Itálii podle obrázku 2 - 4. Za první den by byl ochoten zaplatit až 2 000 Kč, neboť tak velký uži- tek z něj pociťuje. Zaplatí však pouze 1000 Kč, protože to je cena, kterou cestovní kancelář požaduje. To ale znamená, že pan Novák „vydělal". Když kupuje druhý den, byl by ochoten za něj dát až 1800 Kč, ale zaplatí za něj opět jen 1000 Kč. Tak pan Novák kupuje postupně další dny dovolené až do cel- kového počtu šesti dnů, protože užitek šestého dne je již pro něho stejný jako cena 1000 Kč. Cenu 1000 Kč ovšem platí nejen za šestý den, nýbrž i za první, druhý, třetí, čtvrtý a pátý den. Pan Novák na prvních pěti dnech „vydělal": zaplatil za ně méně, než kolik by byl maximálně ochoten zaplatit. Hypoteticky, kdyby s ním cestovní kancelář smlou- vala o cenu každého jednotlivého dne dovolené, byl by pan Novák ochoten za první den zaplatit až 2 000 Kč, za druhý den až 1800 Kč, za třetí den až 1600 Kč, za čtvrtý den až 1400 Kč, za pátý den až 1200 Kč a za šestý den 1000 Kč. Celko- vě by byl ochoten za těchto šest dní zaplatit až 9 000 Kč (2 000 + 1800 + 1600 + 1 400 + 1 200 + 1000 = 9 000). Zaplatí ale jen 6 000 Kč. Cestovní kancelář není totiž schopna smlouvat individuálně s každým zákazníkem o ceně jednotlivých dnů dovolené (bylo by to pro ni příliš nákladné) a nemá ponětí, jaký užitek má pan Novák z jednotlivých dní dovolené. Nabízí ve svém katalogu všem zákazníkům stejnou cenu za den dovolené. To ovšem znamená pro pana Nováka (a nejen pro něho, ale pro každého zákaz- níka) výhodu - celkový užitek, který má z dovolené, je větší než celková peněžní částka, kterou zaplatí. Tato výhoda se nazývá spotřebitelův přebytek. Spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi celkovým užitkem statku a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí. Jinak řečeno, spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit, a částkou, kterou skutečně platí. Na obrázku 2 - 4 je spotřebitelův přebytek graficky znázorněn. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka Ale je to náhoda nebo zákonitost? Získává každý spotřebitel při nákupu jakéhokoli statku vždy onu výhodu, kterou nazýváme „spotřebitelovým přebytkem"? Je to záko- nitost - vyplývá z klesajícího mezního užitku. Spotřebitel vždy nakupuje za cenu, která existuje na trhu, a přizpůsobuje kupované množství této ceně. Proto má poslední jednotka kupovaného statku pro něho užitek, který se přibližně rovná ceně. Protože je mezní užitek klesající, je cena vždy menší než užitek předchozích kupovaných jedno- tek statku. Proto spotřebitel na nákupu zboží vždy „vydělá": má z něho větší celkový užitek, než kolik za něj zaplatí. Obchodníci v Tunisu Když budete v Tunisu nakupovat suvenýry, obvykle s vámi budou obchodníci smlouvat. Nasadí velmi vysokou cenu a pak, budete-li smlouvat, půjdou s cenou dolů třeba až na desetinu. Smlouváním jsou obchodníci schopni odčerpat zákazníkům značnou část spotřebitelova přebytku. Každý kupující totiž cení zboží jinak a někteří kupující jsou ochotni zaplatit vyšší ceny než jiní kupující. Individuální smlouvání se proto obchodníkům vyplatí. Ale narazíte i na takové obchody, kde s vámi prodavač odmítá smlouvat a řekne vám, že prodává za „pevné ceny". Jak lze vysvětlit existenci dvou tak odlišných způsobů prodeje? V obchodech, kde se smlouvá, s vámi smlouvají majitelé obcho- dů. Když usmlouvají vysokou cenu, jde jim to „do kapsy". V obchodech s „pev- nými cenami" majitel obchodu není přítomen, má tam jen prodavače-zaměstnan- Obětovaná příležitost a vyrovnávání mezních užitků ce. Majitel obchodu nemá zájem na tom, aby jeho zaměstnanec se zákazníky smlouval „do vlastní kapsy", a proto mu raději určí pevné ceny. V těchto obcho- dech máte větší naději, že koupíte za nízkou cenu a že vám zůstane spotřebitelův přebytek. 2.3 OBĚTOVANÁ PŘÍLEŽITOST A VYROVNÁVÁNÍ MEZNÍCH UŽITKŮ V předchozím příkladu jsme viděli, že pan Novák oceňuje užitek statku v penězích. To je v pořádku, ale peníze nemají užitek samy o sobě. Užitek má to, co si člověk za peníze může koupit. Když pan Novák platí 1000 Kč za den dovolené, zříká se tím něče- ho jiného, co by za tuto částku mohl mít. Tím, že kupuje dovolenou v Itálii, obětuje nějaké jiné příležitosti. Například si nebude moci dovolit tolik kouřit. Nebo bude muset obětovat (nekoupit si) nové lyže. Nebo bude muset prostát za výčepem své res- taurace určitý počet hodin, které by jinak mohl strávit na rybách nebo u televize. To jsou jeho obětované příležitosti. Předpokládejme, že pan Novák porovnává dovolenou s cigaretami. Cigarety jsou onou příležitostí, kterou musí obětovat, chce-li mít na dovolenou u moře. Obětování cigaret za dovolenou Pan Novák si může dopřávat dovolenou, jen když bude méně kouřit a takto ušetřené peníze věnuje na zakoupení dovolené. Je ovšem silný kuřák a omezení kouření pro něj představuje oběť. Za získaný užitek z dovolené musí tedy „zapla- tit" obětovaným užitkem z cigaret. Předpokládejme, že den dovolené v Itálii stojí 1000 Kč a jedna krabička cigaret stojí 40 Kč. To znamená, že za den dovolené musí pan Novák obětovat 25 krabi- ček cigaret (1000 : 40 = 25). Za dva dny dovolené musí „zaplatit" padesáti oběto- vanými krabičkami cigaret atd. Když se rozhoduje, kolik dní dovolené si má koupit, porovnává získávaný mezní užitek dovolené s obětovaným mezním užitkem cigaret. Podívejte se na obrázek 2 - 5. Šedé sloupky znázorňují získávaný mezní užitek z dalšího dne dovolené a červené sloupky znázorňují obětovaný mezní užitek z dalších 25 kra- biček cigaret. Dokud je získaný užitek větší než obětovaný užitek, bude pan Novák kupovat dovolenou a obětovávat cigarety. První den dovolené mu přináší větší uži- tek než prvních 25 krabiček cigaret, které obětuje. Drahý den dovolené rovněž. Ale získávaný mezní užitek z dovolené postupně klesá, protože jeho potřeba dovolené Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka je stále nasycenější. Naopak obětovaný mezní užitek z cigaret roste, protože pan Novák musí kouřit méně a méně, a jeho potřeba kouření je tudíž stále méně nasy- cená. Šestý den dovolené mu již přináší přibližně stejný užitek, jako je obětovaný užitek z cigaret. A sedmý den mu přináší menší užitek, než jaký by byl obětovaný užitek z cigaret. Pan Novák proto koupí šest dní dovolené. Graf na obrázku 2 - 5 je jedním ze základních ekonomických modelů. Ekonomové mu říkají analýza nákladů a výnosů (cost-benefit analysis). V tomto případě je výno- sem získávaný užitek a nákladem je obětovaný užitek. Jistě jste si všimli, že rozhodování pana Nováka mezi dovolenou a cigaretami je obdobné tomu, když v první kapitole rozděloval svůj volný čas mezi rybaření a televi- zi. Princip tohoto spotřebitelova rozhodování je následující: dokud je mezní užitek jednoho statku vyšší než mezní užitek druhého statku, snaží se spotřebitel přesu- nout své zdroje (peníze, volný čas) ze statku s nižším mezním užitkem na statek s vyšším mezním užitkem. Pan Novák bude tedy přesouvat peníze mezi dovolenou a cigaretami, dokud mezní užitky těchto statků nebudou, pokud možno, vyrovnány. Jeho celkový užitek z obou statků bude maximalizován tehdy, když bude splněna podmínka: MU dne dovolené = MU 25 krabiček cigaret MU dne dovolené = 25. MU krabičky cigaret Poptávka tedy: Obecně platí pro dva statky (dělitelné na velmi malé jednotky), že spotřebitel bude chtít danou peněžní částku rozdělit mezi ně tak, aby, pokud možno, byla splněna rovnice: Tato rovnice vyjadřuje podmínku optimálního rozdělení dané peněžní částky mezi dva statky. Z toho vyplývá, jak racionální spotřebitel rozdělí svůj peněžní důchod mezi nákupy různých statků. Toto rozdělení musí splňovat následující podmínku: kde MU jsou mezní užitky n statků a P jsou jejich ceny. To je podmínka optimální spotřebitelské alokace. Mezní užitek objevil jako první Němec Wilhelm Gossen již v roce 1854. Později jej do ekonomie zavedli Angličan William Jevons (Teorie politické ekonomie, 1871), Rakušan Carl Menger (Zásady národohospodářské nauky, 1871) a Francouz Léon Wal- ras (Základy čisté politické ekonomie, 1874). Teprve to umožnilo plně porozumět prin- cipům spotřebitelského rozhodování. 2.4 POPTÁVKA Poptávka ukazuje závislost poptávaného množství statku na jeho ceně. Říká nám, kolik statku bude poptáváno při té které ceně. Poptávka po dovolené v Itálii Navážeme na náš příklad, v němž si pan Novák kupuje dovolenou v Itálii. Podí- vejte se znovu na obrázek 2-3, který znázorňuje jeho mezní užitek. Od mezního užitku pan Novák odvozuje svou poptávku. Při ceně 1000 Kč za den by chtěl pan Novák koupit 6 dní dovolené. To je jeden bod jeho poptávky. Když cena vzroste na 1200 Kč (přičemž Novákův důchod Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka i cena cigaret zůstanou beze změny), bude chtít kupovat jen 5 dní. Vzroste-li cena na 1400 Kč, bude chtít kupovat 4 dny dovolené. Tabulka ukazuje, kolik dní dovolené bude chtít pan Novák kupovat při různých cenách. cena dovolené Kč/den počet kupovaných dnů 2000 1 1800 2 1600 3 1400 4 1200 5 1000 6 800 7 600 8 400 9 200 10 Tato tabulka je tabulkou poptávky pana Nováka po dovolené v Itálii. Poptávku můžeme vyjádřit pomocí tabulky poptávky nebo pomocí křivky poptávky. Tabulku poptávky vidíte v příkladu. Pokud údaje z tabulky zaneseme do grafu, dosta- neme křivku poptávky, jak ji vidíte na obrázku 2-6. Zákon klesající poptávky - důchodový a substituční efekt Povšimněte si, že poptávka ukazuje, jak se mění kupované množství daného statku v závislosti na jeho měnící se ceně. Ovšem při nezměněném důchodu kupujícího (pan Novák má stále částku 10 000 Kč) a při nezměněných cenách ostatních statků (cigarety stojí stále 40 Kč za krabičku). Křivka poptávky v zásadě kopíruje křivku mezního užitku. Každý její bod říká, že cena, kterou spotřebitel platí, odpovídá meznímu užitku kupovaného množství statku. Lidé se obvykle domnívají, že je jim vztah mezi cenou a poptávkou jasný. Cožpak nevyplývá z jejich každodenních zkušeností na trhu? Ale když pak mezi sebou disku- tují o vztahu mezi cenou a poptávkou, zamotávají se do toho a mohou dospět k nespráv- ným závěrům. Závisí poptávka na ceně nebo cena na poptávce? Pan Svoboda, zemědělec pěstující brambory, očekává všeobecně vysokou úrodu brambor a přemýšlí se svou ženou, jaký to bude mít vliv na jejich příjmy. „Když bude více brambor, poklesne jejich cena," obává se pan Svoboda. „Ale když pokles- ne cena, vzroste poptávka po bramborách," uvažuje paní Svobodová. „A díky vyšší poptávce opět vzroste jejich cena," těší se pan Svoboda. Že by se mohlo zemědělcům dostat „dvojího požehnání" - vysoké úrody a zároveň vysokých cen? To asi sotva, řeknete si. Když ale projdete znovu věty, které říká pan Svoboda a jeho žena, cožpak není každá z nich sama o sobě správná? Není. Pan Svoboda a jeho žena se dopustili vážné chyby: nebyli schopni rozlišit pojmy - poptávané množství a poptávku. Odlišení těchto dvou pojmů je však nezbytné. Podívá- me-li se na předchozí graf poptávky pana Nováka po dovolené v Itálii, vidíme, že při ceně 1000 Kč chce kupovat 6 dní dovolené. Těchto 6 dní je poptávaným množstvím. Mluvíme-li však o poptávce, máme na mysli celou funkci spojující určitá poptávaná množství s určitý- mi cenami. Poptávané množství je číslo. Poptávka je funkce. Kdyby si Svobodovi uvědomili rozdíl mezi poptávkou a poptávaným množstvím a uměli s těmito pojmy dobře zacházet, jejich rozhovor by zněl takto: „Když bude velká úroda brambor, poklesne jejich cena. A když klesne jejich cena, vzroste poptávané množství." ZÁKON KLESAJÍCÍ POPTÁVKY - DŮCHODOVÝ A SUBSTITUČNÍ EFEKT Povšimli jste si, že poptávka pana Nováka po dovolené v Itálii má klesající průběh: s poklesem ceny roste poptávané množství a s růstem ceny klesá poptávané množství. Je to náhoda nebo zákonitost? Má poptávková funkce vždy klesající průběh? Povede růst ceny statku vždy k poklesu kupovaného množství statku? Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka Klesající poptávka po dovolené Proč bude pan Novák kupovat méně dnů dovolené, vzroste-li její cena? Má k tomu dva důvody. První důvod. Při původní ceně 1 000 Kč za den pan Novák kupoval 6 dní dovo- lené, takže jej dovolená stála 6 000 Kč. Ale když se cena dovolené zvýší na 1 400 Kč, částka 6 000 Kč mu už nestačí na nákup 6 dnů (6 x 1 400 = 8 400). Nezbývá mu proto, než snížit počet kupovaných dnů. Druhý důvod. Když dovolená v Itálii zdraží, pan Novák si uvědomí, že jsou pro něj nyní lákavější jiné příležitosti. Například dovolená u Máchova jezera je teď, po zdražení Itálie, pro něho přitažlivější alternativou než dříve a začíná dovolené v Itálii úspěšněji konkurovat. Pan Novák koupí méně dní dovolené v Itálii proto, že se rozhodl koupit více dní dovolené u Máchova jezera. Prvnímu důvodu říkají ekonomové důchodový efekt. Spotřebitel při vyšší ceně kupuje méně statku, protože mu původní částka nestačí na nákup původního množství (které kupoval před zvýšením ceny). Druhý důvod nazýváme substitučním efektem. Spotřebitel při zvýšení ceny statku nakupuje méně tohoto statku, protože jej substituuje (nahrazuje) jinými statky. Působení obou těchto efektů způsobuje, že poptávka je klesající funkcí: při vyšší ceně kupují spotřebitelé menší množství a při nižší ceně větší množství. V této souvislosti nás může napadnout, zda je každý statek možno substituovat něja- kým jiným statkem. Jinak řečeno, má každý statek substituty? Substituce benzínu Pan Růžička je zvyklý jezdit se svou rodinou autem každý víkend na chatu. Co udělá, když se zvýší cena benzínu? Může substituovat benzín něčím jiným? V tech- nickém smyslu ne, protože jeho auto na nic jiného než na benzín nejezdí. Ale ve spotřebitelském smyslu ano. Je-li benzín dražší, rozhodne se jezdit na chatu pouze každý sudý týden a každý lichý týden chodí s rodinou na pouť (kde také utratí dost peněz). Pan Růžička substituoval jedno uspokojení druhým uspokojením. Jak vidíte, spotřebitelská substituce je něco jiného než technická substituce. Podsta- tou spotřebitelské substituce je náhrada jednoho uspokojení jiným uspokojením. Proto pan Růžička nemusí nahrazovat benzín jinou pohonnou hmotou, nýbrž může nahradit uspokojení z rekreace na chatě uspokojením z návštěvy pouti. (Obdobně pan Novák, když zdraží cigarety, nemusí je nutně nahrazovat doutníky, nýbrž může si ode- přený požitek z kouření kompenzovat uspokojením z delší dovolené u moře.) V tomto smyslu má každý statek substituty. Jde pouze o to, jak „blízké" či jak „vzdálené" jsou tyto substituty. Kdyby do obce, kde mají Růžičkovi chatu, jezdil vlak, mohl by pan Růžička nahradit jízdu autem jízdou vlakem. „Jízda na chatu vlakem" a „strávení soboty na pouti" jsou dva různé substituty benzínu. Jízda na chatu vlakem Zákon klesající poptávky - důchodový a substituční efekt je však bližším substitutem. Pro dovolenou v Itálii je zas blízkým substitutem dovolená u Máchova jezera, kdežto cigarety jsou vzdálenějším substitutem. Zdražení benzínu Od začátku roku 2000 neustále stoupala cena benzínu a nafty (byl to důsledek zdražení ropy na světových trzích). Když televize dělala průzkum mezi řidiči a ptala se jich, zda omezují své jízdy, řidiči sice nadávali na vysoké ceny benzínu, ale odpovídali téměř unisono, že jízdy neomezují. Jenže statistika říkala něco jiného. České dráhy zjistily, že jim od ledna do čer- vence vzrost] počet cestujících o 6%, čili o 5 milionů. To svědčí o tom, že lidé na zdražení benzínu zareagovali - substituovali automobilovou dopravu železniční dopravou. Když cena benzínu vzrostla o třetinu a dosahovala už 30 korun za litr, zvýšil se počet řidičů, kteří si dávali upravit auta na plynový pohon. Při tak velkém rozdílu mezi cenou benzínu a cenou plynu se již tato investice vyplácela, a tak na našich silnicích přibývalo automobilů jezdících na plyn. Zdražení palladia V polovině roku 2000 omezili ruští producenti dodávky palladia. Rusko dodá- vá až 70 % tohoto kovu na světové trhy. Šedesát procent světové poptávky po pal- ladiu přichází od automobilek, které jej používají pro výrobu katalyzátorů do motorů, kde se palladium nedá nahradit. Dalšími kupujícími jsou hlavně výrobci mobilních telefonů. Když cena palladia vystoupila ze 440 na 800 dolarů, vyhlásily největší auto- mobilky (v čele s General Motors), že jsou odhodlány spojit síly a investovat do vývoje nové technologie, která by palladium v katalyzátorech nahradila. Po tomto vyhlášení ceny palladia ihned poklesly. Jelikož tedy působí důchodový a substituční efekt, platí zákon klesající poptávky. Ale potvrzuje naše zkušenost takový závěr? Babiččiny pochybnosti Když vysvětlujete babičce působení zákona klesající poptávky, zmocní se jí pochybnosti. Namítne, že před válkou bylo maso levnější než dnes, a přesto jej lidé kupovali méně. Není tato její zkušenost v rozporu se zákonem klesající poptávky? Není. Ve skutečnosti nebylo maso před válkou levnější než dnes, vezmeme-li v úvahu mzdy a další důchody spotřebitelů. Od té doby cena masa vzrostla méně než důchody spotřebitelů. V porovnání s dnešními spotřebitelskými důchody bylo maso tehdy dražší než dnes, proto ho lidé kupovali méně než dnes. Babiččina zku- šenost je naprosto v souladu se zákonem klesající poptávky. Její dojem, že bylo Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka maso levnější, je pouhým „optickým klamem" způsobeným rozdílnou kupní silou koruny tehdy a dnes. Zdánlivé „levnější maso" odráželo ve skutečnosti pouze větší kupní sílu tehdejší koruny. Připomeňme si, jak jsme konstruovali funkci poptávky. Předpokládali jsme, že se mění cena daného statku, ale přitom se nemění ceny jiných statků ani důchody spotře- bitelů. Funkce poptávky ukazuje, jak se mění poptávané množství statku v závis- losti na ceně tohoto statku, při ostatních cenách a důchodech neměnných. Zákon klesající poptávky říká, že poptávané množství klesne, když vzroste cena statku a přitom se nezmění ostatní ceny ani důchody. Cena statku se může měnit také tehdy, když probíhá inflace, neboli klesá kupní síla koruny. Jaký vliv má inflace na poptávané množství? Dovolená v Itálii a inflace V roce 1994 stál den dovolené v jednom italském hotelu 1000 Kč a pan Novák si koupil 6 dní. O rok později stál den dovolené v tomtéž hotelu 1100 Kč, ale pan Novák si opět koupil 6 dní. Jak je to možné? Proč si nekoupil méně dní, když cena byla vyšší? Cožpak na něj nepůsobí substituční a důchodový efekt? Cožpak jeho poptávka po dovolené v Itálii nemá klesající průběh? Ale ano. Jenže během roku, který uplynul od léta 1994 do léta 1995, byla roční inflace zhruba 10 % - nejen cena dovolené v Itálii, nýbrž také ceny ostatních statků se v průměru zvýšily o 10 %. Substituty dovolené v Itálii (například dovolená u Máchova jezera) také zdražily zhruba o 10 %. O 10 % se rovněž zvýšily ceny restauračních služeb, a tudíž také tržby Novákovy restaurace. Pan Novák vydělal díky tomu v roce 1995 o 10 % více než v předchozím roce. To vše způsobilo, že ve skutečnosti nepociťuje žádné zdražení dovolené v Itálii. Také k žádnému jejímu skutečnému zdražení nedošlo. Zvýšila se pouze její peněžní cena, protože peníze se inflací znehodnotily o 10 %. Tento příklad nám ilustruje, že inflace sama o sobě nemá vliv na poptávané množ- ství statku. Poptávané množství statku se mění pouze tehdy, když se mění jeho cena v poměru k ostatním cenám. ______________________________ 2.6 ___________________ POPTÁVKA V KRÁTKÉM A V DLOUHÉM OBDOBÍ Ukázali jsme si, že poptávka závisí na spotřebitelových preferencích a na jeho ome- zeních (důchodu a cenách). Ale zkušenost nám ukazuje, že poptávka po stejném zboží je jiná v krátkém období a v dlouhém období. Jak to vysvětlit? Poptávka v krátkém a v dlouhém období Krátkodobá a dlouhodobá poptávka po dovolené Pan Novák původně, při ceně 1 000 Kč, chtěl koupit 6 dní dovolené v Itálii. Když se cena zvýšila na 1 400 Kč za den, uvažuje, zda má koupit 5 dní nebo jen 4 dny. Má dovolenou v Itálii podstatněji zkrátit a místo toho prodloužit dovolenou u Máchova jezera (nebo si začít dopřávat více cigaret)? Jenže na dovolenou chce jet za dva měsíce a už si s ženou naplánovali, co všechno chtějí v Itálii navštívit, těší se, co všechno uvidí. Dovolená v Itálii už natolik vstoupila do jejich plánů a očekávání, že jim je líto ji podstatně zkracovat. Rozhodnou se proto zkrátit ji letos jen na 5 dní. Ale příští rok by jeli (za tuto cenu) nanejvýš na 4 dny a raději si prodlouží dovolenou u Máchova jezera. Zvýšení ceny motivuje spotřebitele ke snížení poptávaného množství. Ale v krátkém období je sníží méně a teprve v dlouhém období je sníží více. Vysvětlení je prosté. V krátkém období je pro nás substituce zdraženého statku jinými statky obtížnější. Spo- třeba daného statku je součástí našich spotřebních zvyklostí, našich plánů a očekávání. Trvá nám nějakou dobu, než své zvyky, plány a očekávání změníme. Spotřebitelská substituce si vyžaduje určitý čas. Člověk ekonomický je racionální a přizpůsobivý, je však méně přizpůsobivý v krátkém období. To ovšem znamená, že křivka poptávky je v krátkém období strmější než v dlou- hém období. Ilustruje to obrázek 2-7. Obr. 2 - 7 Poptávka v krátkém a dlouhém období - Když se zvýší cena z 1000 Kč na 1400 Kč, zkrátí pan Novák letos dovolenou u moře z 6 dní na 5 dní. Ale napřesrok počítá již jen se 4 dny. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka ____________ 2.7 _______ ELASTICITA POPTÁVKY Zákon klesající poptávky nám říká, že zvýší-li se cena statku, sníží se kupované množství statku. Ale jak to ovlivní spotřebitelovy výdaje na tento statek? Když zdraží dovolená v Itálii, vydá na ni rodina Novákova více nebo méně peněz? Bude sice kupo- vat méně dní, ale za vyšší cenu. Výdaje jsou násobkem ceny a množství, takže není na první pohled zřejmé, zda vzrostou nebo klesnou. Změna výdajů na dovolenou Dokud byla cena dovolené v Itálii 1 000 Kč, kupovali Novákovi 6 dní, což zna- mená, že na dovolenou vydali 6 000 Kč. Když se cena dovolené v Itálii zvýšila z 1 000 Kč na 1 400 Kč za den, Nová- kovi se rozhodli v krátkém období (pro letošní rok) snížit počet dní z 6 na 5. Jejich výdaje na dovolenou potom budou 7 000 Kč (5 x 1 400). Zvýšení ceny tedy způ- sobilo růst jejich výdajů na tuto dovolenou. Ale v dlouhém období (na příští léto) se Novákovi rozhodli nakupovat při ceně 1 400 Kč pouze 4 dny. Jejich výdaje za dovolenou v Itálii budou činit jen 5 600 Kč. Zvýšení ceny tedy způsobilo pokles jejich výdajů na tuto dovolenou. Jak vidíme, při růstu ceny mohou spotřebitelovy výdaje na daný statek vzrůst nebo klesnout. Záleží na tom, zda růst ceny vyvolá velký nebo malý pokles poptávaného množství. K měření reakce poptávaného množství na změnu ceny používají ekonomové uka- zatel zvaný cenová elasticita poptávky. Do ekonomie ji zavedl Angličan Alfred Mar- shall (Zásady ekonomie, 1890). Udává vztah mezi procentní změnou množství a procentní změnou ceny. Pokud budeme uvažovat malé změny ceny a množství, můžeme cenovou elasticitu poptávky zapsat vzorcem: kde delta Q je změna množství, Q je původně poptávané množství, delta P je změna ceny a P je původní cena. Cenová elasticita poptávky nám dává odpověď na to, jak se změní výdaje spotře- bitele na daný statek v případě změny jeho ceny. Je-li elasticita poptávky (v abso- lutní hodnotě) větší než 1, což znamená, že jednoprocentní zvýšení ceny vyvolá více než jednoprocentní pokles množství, pak zvýšení ceny povede k poklesu spotřebi- telových výdajů na daný statek. Tomuto případu říkáme elastická poptávka. Je-li však elasticita poptávky menší než 1, povede zvýšení ceny k růstu výdajů na daný statek. Tomu říkáme neelastická poptávka. Je-li cenová elasticita poptávky rovna Změny poptávky jedné, jde o jednotkově elastickou poptávku: změna ceny ponechá výdaje na statek beze změny. V našem příkladě byla poptávka pana Nováka po dovolené v Itálii v krátkém obdo- bí neelastická, ale v dlouhém období elastická. To však nemusí být pravidlem. Některá poptávka je elastická v krátkém i dlouhém období. Některá poptávka je naopak v krát- kém i dlouhém období neelastická. Pravidlem je pouze to, že poptávka je v dlouhém období elastičtější než v období krátkém. Na elasticitu poptávky má vliv zejména to, jak snadno je statek nahraditelný jinými statky, jinak řečeno, zda má blízké substituty. Některé statky jsou velmi obtížně nahra- ditelné - například sůl, voda nebo elektřina - takže poptávka po nich bude značně nee- lastická. Jiné jsou snadno nahraditelné, a proto bude poptávka po nich elastická. 2.8 ZMĚNY POPTÁVKY Již víme, jak důležité je odlišovat poptávané množství a poptávku. Zatím jsme sle- dovali, jak se poptávané množství mění v odezvu na změnu ceny. Zabývejme se teď otázkou, kdy a proč se mění celá poptávka. Podívejme se, co všechno může vést ke změně poptávky. Změna poptávky po dovolené v Itálii Pan Novák se v novinách dočetl, že se zvětšila ozónová díra nad Středozemním mořem a že tudíž opalování na italských plážích není příliš zdravé. Proto přehod- notil své původní preference a jeho poptávka po dovolené v Itálii klesla. Ačkoli je cena stále stejná - 1000 Kč, bude kupovat méně než 6 dní dovolené, například jen 5 dní. Jeho pokles poptávky se projeví v posunu křivky poptávky doleva: při dané ceně bude poptávané množství menší než původně, protože preference pana Nová- ka trávit dovolenou v Itálii poklesly. Ukazuje nám to obrázek 2-8. Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka Obr. 2 - 8 Změna poptávky - Při nezměněné ceně bude pan Novák kupovat kratší dovolenou v Itálii, protože se dozvěděl, že opalování u Středozemního moře není příliš zdravé. Další příčiny změny poptávky Tržby Novákovy restaurace poklesly. Pan Novák si teď nemůže dovolit tak dlou- hou dovolenou v Itálii. Při dané ceně 1000 Kč bude nyní kupovat méně dní než původně. Jeho poptávka poklesla, což se projeví posunem jeho křivky poptávky doleva. Pan Novák zjistil, že citelně podražily opalovací krémy. Když si spočítal, kolik by jej stály, rozhodl se raději dovolenou u moře zkrátit. Jeho poptávka po dovole- né v Itálii poklesla, poptávková křivka se posunula doleva. Pan Novák zjistil, že klesla cena dovolené u Máchova jezera. Rozhodne se proto prodloužit dovolenou u Máchova jezera na úkor dovolené v Itálii. Při dané ceně dovolené v Itálii 1000 Kč bude kupovat méně dní. Jeho poptávka po dovole- né v Itálii poklesla, poptávková křivka se posunula doleva. Uvedli jsme si čtyři důvody pro změnu poptávky. Prvním důvodem je změna prefe- rencí spotřebitele. Pokud z nějakého důvodu poklesnou, poklesne poptávka. Pokud naopak vzrostou, poptávka vzroste. Tržní poptávka a poptávka po statku jednoho prodávajícího Druhým důvodem je změna důchodu spotřebitele. Pokud důchod vzroste, vzroste i poptávka, pokud klesne, klesne poptávka. Třetím důvodem je změna ceny komplementu. Komplement je statek, který se spo- třebovává společně s daným statkem. Zatímco substituty jsou statky, které se ve spo- třebě navzájem nahrazují, komplementy jsou naopak statky, které se ve spotřebě dopl- ňují - například dovolená u moře a opalovací krémy, fotoaparáty a filmy, tenisové rakety a tenisové míčky, počítače a počítačové hry, apod. Poptávka po statku klesne, když zdraží jeho komplementy. Čtvrtým důvodem je změna ceny substitutu. Pokud cena substitutu nějakého statku poklesne, spotřebitel bude kupovat více tohoto substitutu a sníží poptávku po daném statku. Když klesla cena dovolené u Máchova jezera (která je substitutem dovolené v Itálii), pan Novák si koupil více dní u Máchova jezera a pak již nepotřeboval trávit tolik dní v Itálii. Jak vidíme, je rozdíl mezi změnou poptávaného množství a změnou poptávky. Zapamatujme si dobře tento rozdíl i grafické znázornění. Když se mění poptávané množství v závislosti na změně ceny daného statku, pohybuje se spotřebitel podél křivky poptávky. Změna poptávky se však projevuje posunem celé poptávkové křiv- ky. Roste-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doprava. Klesá-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doleva. 2.9 ___________________ ___________________________ TRŽNÍ POPTÁVKA A POPTÁVK

Ekonomie - Robert Holman - PDF

Document Details

Tags

Related

Summary

Full Transcript

Upgrade to continue