Ekonomická moc vlády a rozhodování

Schopnost volně si vybrat z nabídky dostupných možností. Je základem fungování tržní ekonomiky a ovlivňuje naše každodenní rozhodnutí.

Situace, kdy se jednotliví aktéři (např. firmy, spotřebitelé) na trhu soupeří o spokojenost zákazníků. Tento boj motivuje k zlepšování se a inovacím.

Psychologická síla, která nás motivuje k dosahování cílů a k úsilí o zlepšování se. Pohání nás k většímu úsilí v soutěži s ostatními.

Vzájemný vliv mezi ekonomickými událostmi a politickými rozhodnutími. Ekonomika ovlivňuje volby a popularitu politiků, politici ovlivňují hospodářskou politiku.

Ekonomika řízená svobodným výběrem a marketingem. Založena na vzájemném soupeření a hledání spokojenosti zákazníků.

Vliv, který má ekonomická politika vlády na fungování tržních ekonomik. Politika je ale jen jedním z faktorů, ale ne dominantním.

Víra, že vláda má velký vliv na ekonomiku. Tato víra je částečně oprávněná, ale zdaleka nejpodstatnější je vliv volného trhu.

Vliv, který má lidské chování (spotřebitelů, firem, investorů) na ekonomiku a její rozvoj. Je to dominantní vliv, ať už je to volba produktu, investování, nebo podnikání.

Myšlenka, že individuální sobectví může vést ke společenskému prospěchu, neboť volný trh a konkurence při snaze o vlastní zisk vytvoří optimální alokace zdrojů.

Situace, kde nelze zlepšit stav jednoho člověka bez zhoršení stavu druhého.

Myšlenka, že stát by měl hrát klíčovou roli v transformaci individuálních zájmů na společenský prospěch. Stát se vměšuje do volné konkurence a reguluje trh.

Myšlenka, že vzájemná pomoc a solidarita mohou fungovat stejně dobře jako tržní mechanismy, ale v menší skupině lidí.

Myšlenka, že lidé technického zaměření se mýlí, když si myslí, že systémy, které nelze centrálně řídit, nemůžou mít řád.

Zjednodušený model světa, ve kterém všechny systémy fungují jako stroje a lze je centrálně plánovat.

Ochrana soukromého vlastnictví je nezbytná pro investování. Pokud si majitelé nejsou jisti bezpečností svého majetku, nebudou investovat a ekonomický růst se zpomaluje.

Aby mohly firmy a jednotlivci volně konkurovat, musí mít svobodný přístup na trh bez zbytečné regulace a omezení.

Dodržování smluv je základem důvěry v ekonomickém systému. Pokud se smlouvy nedodržují, obchodní vztahy se narušují a ekonomika stagnuje.

Vynucování pravidel je nezbytné pro fungující tržní ekonomiku. Vynucování může probíhat prostřednictvím legálních sankcí i morálních sankcí - tlaku ze strany společnosti.

Zákonné sankce se prosazují prostřednictvím státu, policie a soudnictví. Jejich cílem je odradit od nezákonného jednání.

Morální sankce se týkají tlaku ze strany společnosti a veřejného mínění. Mohou být stejně silné jako zákonné sankce.

Zákonné a morální sankce vytváří vnější rámec pro fungování tržního systému. Tyto mechanismy kontroly pomáhají zajišťovat spravedlivou a efektivní ekonomiku.

Tržní sankce jsou přirozeným procesem, který odměňuje ty, kdo dodržují pravidla a nabízejí hodnotu, a trestá ty, co je porušují.

Racionalita spočívá v tom, že člověk volí ty nejefektivnější prostředky k dosažení svých cílů, i když si může volit různé cíle. Zjednodušeně, umíme najít nejlepší cesty k cíli, když chceme utratit co nejméně úsilí.

Neexistuje objektivní kritérium, které by nám pomohlo říct, které cíle jsou lepší než jiné. Každý si volí své vlastní cíle a je to osobní volba.

Když se snažíme dosáhnout cíle s co nejnižšími náklady, jednáme racionálně. Tímto způsobem maximalizujeme efektivitu a minimalizujeme ztráty.

Ekonomie je založena na předpokladu, že se lidé chovají racionálně ve smyslu snahy o dosažení co nejlepších výsledků s co nejmenšími náklady.

Volba, jakou si člověk vybírá, může být racionální, ale ne nutně morálně přijatelná. Například kouření nebo jízda autem jsou racionální volby, pokud si to osoba v daném okamžiku přeje, ale nejsou zdravé.

Podnikatel kupuje výrobní faktory (pracovní síla, materiály) jak od jiných firem, tak od sebe samých, a zároveň je spotřebitelem, který si kupuje zboží a služby.

Spotřebitel, který si za své peníze kupuje zboží a služby.

Výrobní faktory jsou prostředky, které se používají k výrobě zboží a služeb. Patří mezi ně pracovní síla (lidé), kapitál (budovy, stroje), země (přírodní zdroje) a znalosti (technologie).

Množství daného statku, které je ochoten spotřebitel koupit za určitou cenu.

Celkové vztahy mezi cenou a množstvím, které je kupující ochoten koupit.

Když klesá cena, roste poptávané množství a naopak.

Klesající mezní užitek znamená, že další jednotka statku přináší méně užitku než předchozí.

Změna poptávaného množství v důsledku změny ceny daného statku.

Změna poptávaného množství v důsledku změny důchodu spotřebitele.

Myšlenka, že cenové změny ovlivňují poptávku a ne naopak.

Zneužití pojmů poptávky a poptávaného množství může vést k nesprávným závěrům.

V krátkém období je pro spotřebitele těžší nahradit zdražené zboží jiným, protože už má zažité zvyky, plány a očekávání. Trvá mu déle, než tyto zvyklosti změní.

Dlouhodobě je snazší nahradit zdražené zboží jiným, protože spotřebitel má více času zvyknout si na změnu celého svého chování.

Zvýšení ceny statku motivuje spotřebitele ke snížení poptávaného množství.

Inflaci sama o sobě nepociťujeme, pokud se ostatní ceny zvyšují stejnou měrou. Pocit zdražení nastává pouze v případě změny relativních cen.

Vliv spotřebitelových preferencí a jejich omezení (důchodu a cen) na poptávku po zboží.

Schopnost spotřebitele nahradit jedno zboží jiným v důsledku změny ceny.

Změna ceny statku v poměru k ostatním cenám.

Vztah mezi změnou ceny a změnou poptávaného množství.