Základní pojmy a souvislosti ekonomie PDF

Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Základní pojmy a souvislosti ekonomie Ekonomie  Je společensko vědní disciplína, která zkoumá způsoby, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternati...

Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Základní pojmy a souvislosti ekonomie Ekonomie  Je společensko vědní disciplína, která zkoumá způsoby, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem produkce různých statků a služeb, a jak jsou tyto ekonomické statky rozdělovány mezi různé společenské skupiny, a to jak pro současnou, tak i pro budoucí spotřebu.  Zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby – ty však nemohou být uspokojeny všechny, neboť zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou nedostatečné.  Hlavním cílem je tedy nalézt a následně popsat mechanismus, jehož prostřednictvím jsou ve společnosti rozdělovány vzácné zdroje mezi vzájemně si konkurující užití. !!! NEZAMĚŇOVAT POJMY EKONOMIE a EKONOMIKA!!! EKONOMIKA je to stejné jako HOSPODÁŘSTVÍ. Dělení ekonomie Ekonomie se tradičně dělí na mikroekonomii a makroekonomii.  Mikroekonomie studuje chování jednotlivých ekonomických subjektů na dílčích trzích (trh práce, trh kapitálu, trh statků a služeb apod.). K otázkám, které se řeší na mikro úrovni, patří např. čím je motivován spotřebitel na trhu výrobků a služeb, jak se utváří cena na trhu určitého výrobku, jak se rozhoduje firma, chce-li maximalizovat zisk, jak funguje trh dokonalé konkurence, atd.  Makroekonomie studuje chování ekonomiky jako celku. Zabývá se otázkami, jako jsou např. celková spotřeba v dané zemi, celková zaměstnanost, míra nezaměstnanosti, cenová hladina a inflace, platební bilance, státní rozpočet, veřejný dluh, množství peněz v oběhu, atd. 1 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Někdy se ekonomie dělí také na mikroekonomii, makroekonomii a mezinárodní ekonomii.  Mezinárodní ekonomie zkoumá základní souvislosti mezinárodních finančních a hmotných toků a jejich dopad na národní a světovou ekonomiku. Dále podle toho, zda ekonomie hodnotí nebo nehodnotí procesy a jevy, které zkoumá, rozlišujeme ekonomii na pozitivní a normativní.  Pozitivní ekonomie zkoumá ekonomický život takový, jaký je. Popisuje některá fakta anebo vysvětluje, jak některá oblast ekonomiky funguje, soustřeďuje se na popisnou stránku hospodářství a odmítá hodnotové soudy.  Normativní ekonomie se snaží odpovídat na otázky „Jaká ekonomická realita je a jaká by ekonomická realita měla být?“. Tedy také zkoumá ekonomický život a jeho podobu, avšak obsahuje i hodnotové soudy! A nabízí rady, např. jaká opatření by měla hospodářská politika přijmout. Kterou z následujících situací se zabývá mikroekonomie a kterou makroekonomie? ◦ Na začátku 80-tých let čelila Francie velké nezaměstnanosti. ◦ Firma bude investovat v případě vysoké návratnosti vložených prostředků. ◦ HDP České republiky v roce 1999 vůči roku 1998 poklesl. ◦ Vyšší úroková míra v ekonomice může způsobit pokles agregátních investic. Který z následujících výroků je pozitivní a který normativní? ◦ Cena ropy se více než ztrojnásobila v období let 1973 – 1974. ◦ Míra nezaměstnanosti nesmí nikdy překročit 5 %, neboť pak představuje základní sociální problém. 2 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. ◦ Inflace v České republice dosáhla v roce 2007 hodnoty 2,8 %. ◦ Z dlouhodobého hlediska je inflace vždy menším zlem než nezaměstnanost. ◦ Chudí lidé nemají platit vůbec žádné daně. ◦ Nižší cena piva „RADEGAST“ vede k jeho vyšší spotřebě. ◦ Každá firma v tržní ekonomice musí vykazovat určitý zisk, chce-li obstát v konkurenci s ostatními. ◦ Země západní Evropy by měly přijmout opatření ke snížení vysoké nezaměstnanosti. Princip ekonomické vzácnosti (teze o omezenosti zdrojů) – ekonomické subjekty musí při svém rozhodování o tom, jakým způsobem pokryjí své neomezené potřeby prostřednictvím omezených zdrojů. Mít něčeho více, znamená mít něčeho méně, tzv. něco za něco. Ekonomická vzácnost je potom trvající rozdíl mezi disponibilním množstvím statků a množstvím, které je požadováno. Princip porovnávání nákladů a užitku – ekonomický subjekt, který se rozhoduje o tom, kterou ze svých neomezených potřeb uspokojit, by se měl rozhodnout na základě pravidla, které říká, že racionálně jednající subjekt realizuje pouze takovou činnost, při níž jeho užitek převyšuje náklady vynaložené na realizaci této činnosti. Racionální chování spotřebitele představuje volbu takových prostředků a postupů, kterými spotřebitel dosáhne svých cílů s minimálními náklady. Ekonomický (vzácný) statek je takový statek, který je vzácný (omezený) a zároveň užitečný (uspokojuje něčí potřeby). Pokud statek jeden z těchto aspektů nesplňuje, pak je považován za statek volný. Výrobní faktory: Primární: půda práce Sekundární: kapitál 3 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. technologie Základní ekonomické činnosti: Výroba – jedná se o proces uvědomělé transformace vstupů ve výstupy, které dále procházejí spotřebou. Spotřeba – poptávka po statcích za účelem spotřeby, která uspokojuje potřeby ekonomických subjektů. Lze říci, že spotřeba je podnětem pro rozvoj výroby. Směna – neboli výměna zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Základní metody a nástroje ekonomické analýzy Ekonomické souvislosti lze vysvětlovat slovně, ilustrovat tabulkou, matematicky nebo graficky. V ekonomii se budeme stále setkávat s grafickým nebo matematickým vyjádřením vztahů mezi jednotlivými ekonomickými proměnnými. Funkce je určité pravidlo, které zachycuje vztah mezi dvěma veličinami. Obecně můžeme funkční vztah vyjádřit jako: y = f (x), což znamená, že proměnná y závisí na proměnné x podle pravidla f. proměnná x se tedy nazývá nezávisle proměnná (exogenní, vysvětlující proměnná), proměnná y se nazývá závisle proměnná (endogenní, vysvětlovaná proměnná). V ekonomii bývají při konstrukci grafu funkce osy často prohozeny neboli na osu x se nanáší závisle proměnná a na osu y nezávisle proměnná; v tomto případě pak x = f(y) → Q = f(P) – množství poptávaného zboží je závislé na ceně Funkční závislost mezi proměnnými: 1. Přímý, kladný vztah: růst jedné proměnné je doprovázen růstem druhé proměnné. Jako typický příklad v ekonomii můžeme uvést rostoucí 4 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. funkci nabídky: „s růstem ceny roste i nabízené množství“. 2. Nepřímý, záporný vztah: růst jedné proměnné je doprovázen současným poklesem druhé proměnné. V ekonomii je typickým příkladem klesající funkce poptávky: „s růstem ceny poptávané množství klesá“. 3. Vzájemná nezávislost proměnných: růst jedné proměnné nevede ke změně druhé proměnné. Teplota v chladničce je konstantní při jakékoli teplotě v místnosti. Grafy: jsou ilustrací, která ukazuje vzájemný vztah mezi 2 nebo více množinami údajů nebo veličin čili proměnnými; jsou neobyčejně důležitým nástrojem moderní ekonomie; dovolují rychlou vizuální prezentaci údajů nebo vztahů mezi dvěma proměnnými; dovolují stěsnat velké množství údajů na malý prostor a učinit je snadno srozumitelnými. O grafu je důležité vědět: co je na každé z obou os; jaké jsou jednotky na každé ose; jaký druh vztahu je zachycen křivkou nebo křivkami na grafu. Směrnice, sklon a strmost Vztah mezi jednotlivými proměnnými je dán směrnicí. Směrnice vyjadřuje změnu proměnné na ose y vůči změně proměnné na ose x směrnice = změna y / změna x 1. Směrnice a sklon přímky Směrnice přímky může být kladná nebo záporná a je konstantní v průběhu celé přímky; sklon přímky je pak absolutní hodnota směrnice přímky. 5 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Kladná směrnice přímky - jde o přímý vztah mezi proměnnými, což znamená, že se obě proměnné pohybují stejnosměrně. Obě společně rostou nebo klesají (viz. funkce nabídky). Záporná směrnice přímky - jde o nepřímý vztah. Veličiny se pohybují v opačných směrech (viz. funkce poptávky). Nulová směrnice přímky - přímka je rovnoběžná s osou x (viz. vztah vzájemné nezávislosti proměnných). Směrnice přímky = ∞.Přímka je rovnoběžná s osou y. 2. Směrnice a sklon křivky Směrnice křivky na rozdíl od směrnice přímky se v průběhu křivky mění; absolutní hodnota směrnice křivky udává sklon křivky. Rozlišujeme: - směrnici křivky v bodě, kterou určíme pomocí tečny v daném bodě. - směrnici křivky mezi dvěma body, kterou lze vyjádřit pomocí spojnice těchto bodů. Směrnice této spojnice je průměrnou směrnicí křivky mezi dvěma body. Strmost je pouze otázkou měřítka grafu!!! (Sklon je stejný, ale strmost je různá). Derivaci definujeme jako změnu závisle proměnné vztaženou k nekonečně malé změně nezávisle proměnné (zapisujeme y´= f´(x) ). Její výpočet je tak nazýván diferenciací vzhledem k nezávisle proměnné. U lineární funkce je první derivace rovna hodnotě úrovňové konstanty b, pro: y = a + b.x U nelineární funkce ve tvaru y = x2, je první derivací 2.x, pro: y = x2. Derivaci již jednou derivované funkce nazýváme druhou derivací (zapisujeme y´´ = f´´ (x ) ) U lineárních funkcí je druhá derivace rovna nule, pro: y = a + b.x U nelineární funkce je hodnota druhé derivace nenulová, pro: y = x2 je rovna dvěma. Křivost funkce 6 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Je-li druhá derivace kladná, pak je funkce v tomto intervalu konvexní (graf má tvar písmene U). Je-li druhá derivace záporná, je funkce v tomto intervalu konkávní (graf má tvar obráceného písmene U). Je-li druhá derivace nulová, pak je funkce v tomto intervalu plochá (přímka rovnoběžná s osou x). Model: je analytický rámec, s jehož pomocí dochází k určitému zjednodušení reality s tím, že v daném modelu jsou ponechány jen podstatné charakteristiky, které pomohou pochopit jednotlivé vztahy v daném systému; cílem modelu je usnadnit vysvětlení jednotlivých ekonomických jevů (zjednodušení reality, zachycuje podstatné rysy); může být formulován verbálně, graficky, tabulkově, matematicky; např. model ekonomického tržního koloběhu, model hranice produkčních možností. Obrázek 1. Model hranice produkčních možností Na obrázku 1. je znázorněný model hranice produkčních možností. Hranice produkčních možností (PPF) je křivkou, která zobrazuje všechny maximálně dostupné kombinace dvou výstupů (statků X a Y), které je ekonomika (firma) schopna s daným objemem vstupů a s danou technologií vyprodukovat. (Firmy působící v dané ekonomice mohou vyrábět pouze ty kombinace statků X a Y, které se nalézají buďto uvnitř hranice produkčních možností (bod A) nebo přímo na této hranici (body C a D)). 7 Obecná ekonomie I. Ing. Karin Gajdová, Ph.D. Bod A zachycuje neefektivní využití disponibilních zdrojů ekonomiky. Bod B znázorňuje takovou kombinaci statků, která je pro danou ekonomiku zcela nedostupná, a to z důvodu nedostatečné vybavenosti výrobními faktory. Bod C znázorňuje situaci, kdy jsou všechny disponibilní vstupy využity na produkci statku X. Bod D znázorňuje situaci, kdy jsou všechny disponibilní vstupy využity na produkci statku Y. Bod E zachycuje situaci, v níž jsou v dané ekonomice disponibilní zdroje rozděleny mezi výrobu statků X a Y. Obrázek 2. Model tržního koloběhu Trh statků a služeb Příjmy Výdaje Prodávané firmy domácností jednotlivec poptává statky a služby firma nabízí Domácnosti Firmy Nabízené Pronajímané Náklady Příjmy výrobní výrobní firmy domácností faktory jednotlivec nabízí faktory (mzdy, (důchod) firma poptává úrok, renta) Trh výrobních faktorů Model znázorněný na obrázku 2. popisuje jednoduchou ekonomiku tvořenou pouze dvěma sektory (domácnostmi a firmami), z nichž ani jeden nespoří, v důsledku čehož nejsou v této ekonomice vytvářeny zdroje pro investování. Firmy v tomto modelu produkují statky a služby, k čemuž využívají výrobní faktory, jejichž vlastníky jsou domácnosti, které za vyprodukované statky a služby utrácejí celý svůj důchod získaný z pronájmu výrobních faktorů. Firmy působí na trhu statků a služeb jako nabízející a na trhu výrobních faktorů jako poptávající, kdežto domácnosti působí na trhu statků a služeb jako poptávající a na trhu výrobních faktorů jako nabízející. 8