Studium pedagogiky - Účastníci 1 PDF

Studium pedagogiky Psychologie, psychologické vědy Předmět psychologie  prožívání a chování vědomého a nevědomého  vědomí – zkušenosti, zážitky – procesy (smysly, přítomnost)  nevědomí –zautomatizované činnosti, potlačené touhy, přání, pudy Základní teoretické vědy  obecná p...

Studium pedagogiky Psychologie, psychologické vědy Předmět psychologie  prožívání a chování vědomého a nevědomého  vědomí – zkušenosti, zážitky – procesy (smysly, přítomnost)  nevědomí –zautomatizované činnosti, potlačené touhy, přání, pudy Základní teoretické vědy  obecná psychologie  dějiny psychologie  vývojová psychologie  psychologie osobnosti  psychopatologie  sociální psychologie Aplikovaná psychologie  klinická psychologie  psychoterapie  poradenská psychologie  pedagogická psychologie  školní psychologie  ped.psych. diagnostika Speciální obory:  forenzní (soudní) psychologie  psychologie organizace a řízení  psychologie reklamy  psychologie sportu  politická psychologie Význam psychologie Podoby psychologie  laická  vědecká  umělecká Vznik psychologie jako vědy Psychologie - samostatná vědní disciplína - Wundt - Lipsko - experimentální laboratoř  odrážení asociovaných obsahů ve vědomí  sebepozorování, introspekce  experimentálně, na vědeckých základech přistupuje k objektivně ověřitelným poznatkům, spolehlivě ověřitelným (podobně jako fyzika) Výzkum, metody Kvantitativní vs. kvalitativní výzkum  získávány různé typy dat (čísla x příběhy)  odlišné způsoby zpracování (statistika x obsahová analýza)  odlišné interpretace získaných výsledků  není „lepší“ a „horší“ přístup Výzkum, metody Metody zkoumání: Volba metod je závislá na:  obsahu psychologického zkoumání  cíli výzkumu  charakteru zkoumaných psychických jevů Výzkumné a diagnostické metody, klinické, testové  Psychodiagnostická metoda – způsob, jenž vede k získání psychologické diagnózy, soustava podnětů (úkolů, otázek)  Klinické metody - pozorování, sebepozorování - psychologický rozhovor - anamnéza - rozbor spontánních výtvorů, projektivní techniky Výzkumné a diagnostické metody, klinické, testové  Anamnéza Rozbor spontánních výtvorů výtvarné, slovní, či hudební základní: rozbor kresby, rozbor slovních projevů  Testové metody  Testové metody - dodržení určitých pravidel - informace - odpovědi, výkony, výtvory se jednotným způsobem vyhodnocují  Výkonové testy testy schopností - výkon vyšetřované osoby A - Testy inteligence - metody vyšetření rozumových schopností a současné mentální úrovně jedince Testové metody Testy vědomostní  úroveň vědomostí nebo znalostí  školství a poradenství  své místo mají i v psychodiagnostice dospělých - v oblasti profesionálních znalostí Testové metody  Testy osobnosti -objektivní testy osobnosti - konstrukce metody, způsob vyhodnocení - lze interpretovat nejen jako výkonový test vzhledem k rychlosti a správnosti řešení - i jako test osobnosti - do popředí vystupuje pečlivost provedení  Dotazníky Význam psychologie  poznat sám sebe  rozvíjet sebe  poznávat druhé  působit na druhé  uspořádat podmínky, ve kterých člověk pracuje, studuje...  Psychické jevy - struktura  Psychické procesy  Psychické stavy  Psychické vlastnosti  Psychické obsahy  Mechanismy fungování a vývoje osobnosti – procesy socializace, interiorizace, interakce a komunikace… Psychické jevy  funkcí mozku a závisí na jeho stavu  mění se, vyvíjejí  jednotlivé psychické jevy tvoří celek - Interindividuální rozdílnosti - Intraindividuální rozdílnosti  Dělení psychických procesů  Kognitivní vnímání, představování, myšlení, učení, paměť  Emocionální  Motivační - aktivizují a usměrňují chování Vnímání  psychický proces  Výsledek vnímání - vjem závislost –zkušenost, zaměřenost, výběrovost, stav smyslových orgánů na psychickém stavu  počitek  vjem  může být ovlivněno - drogy  Vlastnosti vnímání  výběrovost  zaměřenost  pregnantnost  celistvost  konstantnost Představivost  zakládá se na minulém vnímání  je méně výstižná než bezprostřední vnímání Klasifikace představ – způsob vzniku  paměťové - aktualizace stopy po dřívějších vjemech  fantazijní – nejsou reprodukcí dříve vnímaného - pozměněné - nové představy v nových souvislostech  anticipační, cílové, souvisí s regulačními funkcemi Klasifikace představ – způsob vzniku Převládající druh receptoru  zrakové  sluchové  motorické (zároveň typy představivosti) Stupeň abstraktnosti a zobecnění  jedinečné  obecné Fantazie psychický proces - vytváříme relativně nové představy - základem jsou naše vjemy, zkušenost a paměťové představy  rekonstrukční - slovní popis, v matematice i historii, grafické či symbolické zobrazení  tvůrčí - spojena s kreativitou, umělecká činnost  bdělé snění - vzpomínky uchované dočasně nahrazují vnější realitu Fantazie  záměrná  bezděčná - někdy dokonce proti vlastní vůli - sny nebo ‚bdělé snění‘  Interindividuální rozdíly v představách a fantaziích –  umělci a malé děti - živé představy  Jiné druhy představ  Eidetické představy – velmi živé (téměř se neliší od vjemu) děti (i v kombinaci s původním doprovodným vjemem sluchu nebo hmatu) - fotografická paměť(reprodukce odborného textu), silná zraková představivost  Perseverační představy – vtíravé (perseverace- setrvačnost, ulpívavost) -  Myšlení - zprostředkující a zobecňující způsob poznávání skutečnost  konkrétní (praktické) – manipulace s vjemy, předměty (oprava)  názorné – operujeme s představami – geometrie, popis cesty  abstraktní - operace se znaky, symboly, pojmové myšlení Bruner analytické - intuitivní- málo uvědomovaný proces Guilford konvergentní – divergentní Myšlenkové operace Usuzování - vyvozování závěrů z předpokladů  Indukce - obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů  generalizace  abstrakce  Dedukce - vyvozování závěrů o specifických případech z obecných pravidel Analogický úsudek = heuristický postup na základě podobnosti Vlastnosti myšlení  Hloubka - řešení problému  Šířka - širší souvislosti  Přesnost, logičnost - formulace otázky  Kritičnost - problém z jiného úhlu  Flexibilita - odpoutat se od tradičních způsobů Řešení problému - hlavní funkce myšlení  porozumění problému - objevení, pojmenování, přijetí, přesná formulace v podobě cílů  analýza problému - posloupnost řešení, formulace hypotéz - ověřitelné předpoklady (vztah mezi dvěma proměnnými), metody  verifikace hypotéz  evaluace Faktory ovlivňující řešení problému  rozhodování - výběr mezi dvěma možnostmi - zkušenost, subjektivní užitečnost, přijatelnost  mentální nastavení - zažitá kognitivní schémata brání novým postupům,rigidita  způsob myšlení - reproduktivní (opakování osvojených myšlenkových postupů)– - produktivní myšlení (postupná restrukturace vztahů uvnitř dané probl. sit.) tvořivost vlastností osobnosti motivy  Myšlení a řeč Psycholingvistika – zkoumá řeč - druh lidské mentální aktivity  Jazyk - systém slov a znaků (symbolů), gramatická stavba, nástroj řeči  Řeč – individ.mentální aktivita, nástroj myšlení, prostředek dorozumívání Sémantika – význam slov a sděleních - druhy významů – denotát, konotát  denotát – vztahuje - předmět či jev, odraz obecných znaků, je pro všechny shodný  konotát – to, co dané slovo u příjemce vyvolává - emocionálně zabarvené asociace - významy jedinečné a proměnlivé, ovlivněné situačním kontextem Řeč Nástroj myšlení  forma dorozumívání  mezilidská komunikace – dorozumívání se, předávání tradic, morálních hodnot, norem  stránka obsahová (co říkám) - formální (jak to říkám)  nástrojem je jazyk (čeština, angličtina atd.) Funkce řeči  dorozumívání  pojmenovávání věcí  emocionální  Druhy řeči vnitřní řeč  formulujeme své myšlenky  obvykle navenek nevyjadřujeme slovem vnější řeč  vyjadřujeme navenek k druhým lidem naše postoje apod.  mluvená řeč – kontakt s posluchači, málo času na výběr vhodných slov  psaná řeč – dostatek času, ale psychologicky náročnější než mluvená Paměť Soubor psychických procesů - vede k osvojení si informací  neustále se vyvíjí (nejvíce v období školního věku –max 21 let)  zapomínání - ovlivnit – udržování koníčků, vztahů, psychického i fyzického stavu  zhoršení - alkohol a spánek  Fyziologický základ: nachází se v mozkové kůře = jsou to složité biochemické děje, které probíhají v neuronech – výsledkem jsou spoje v mozkové kůře Fáze paměti  zapamatování si  retence - pamatování se  reprodukce 1. zapamatování si:  vštěpování informací do paměti  úmyslné x neúmyslné  mechanické x slovně-logické Fáze paměti 2. pamatování si  udržení informace v paměti  čas od zapamatování do vybavení  zapomínání -vymazávání paměťové stopy -nejvíce informací zapomeneme v prvních hod. a dnech Faktory ovlivňující zapomínání  opakování, vytváření slovně-logických vazeb  motivace  citový vztah  během zapomínání se mění kvalita i kvantita Výhody: - očista organismu - odstraňování nepotřebných informací Fáze paměti 3. vybavení si (reprodukce)  aktivizace zapamatovaného, uchovaného materiálu  vyvolání si informace - znovupoznání – návrat na místo dovolené - vlastní reprodukce – vybavuje si zapamatovaný materiál - reminiscence – zvláštním případem spontánního vybavení, je opakem zapomínání, po určité době dojde ke zlepšení pamětního výkonu Druhy a typy paměti Aktivity:  pohybová – sestava kroků  emocionální – prožitek, radost, smutek  názorná – smyslové vjemy, bolest  slovně-logická Čas  krátkodobá  dlouhodobá Vlastnosti paměti průběh zapamatování  záměrná - bezděčná způsobu zapamatování  mechanická a logická obsah zapamatovaného materiálu  slovní  zrakovou, sluchovou, čichovou, chuťovou, hmatovou pohybovou  emociální  Druhy, typy a individuální vlastnosti paměti podle převládajících vlastností a zvláštností  názorně obrazný (zrakový, sluchový, pohybový)  slovně logický (pamatuje si pojmy myšlenky a čísla)  emocionální (pamatuje si především emocionální zážitky)  rozsah  přesnost paměti Činitelé ovlivňující trvalost zapamatování Paměť a učení  motivace  smysluplnost  aktuální stav jedince - stupeň koncentrace  opakování  využívání mnemotechnických pomůcek a typu paměti (představivosti).  Retroaktivní útlum – záporné působení nového učiva na staré  Proaktivní útlum – tlumivé působení starého učiva na nové  Pozornost  soustředěnost - stupeň aktivity psychické činnosti  zaměřenost – výběrovost  nepozornost –roztěkanost Druhy pozornosti Bezděčná (neúmyslná, mimovolní, pasivní) - nepodmíněně reflexní – vzniká u všech lidí - podmíněně reflexní – význam pouze pro jedince - individuální zkušenost, zájem Záměrná (úmyslná, aktivní) – proces vědomého soustředění Bezděčná pozornost  nové podněty, podněty asociované s nebezpečím  intenzivní, pohybující se a měnící se podněty  změny známých podnětů  neobvyklé podněty  podněty s osobním či sociálním významem Pozornost Krátkodobá Dlouhodobá Prostředky upoutání pozornosti  barevnost  nevšednost, originalita  velikost  střídání podnětů Kvalita pozornosti  motivace  psychický a fyzický stav  změna činnosti  zkušenost  návyk  Vlastnosti pozornosti  rozsah, šířka – množství podnětů (jedinec vnímá najednou či dokáže v krátkém čase postihnout )– extenzita pozornosti  intenzita, hloubka - stupeň soustředění  stálost – délka soustředění na předmět  pohyblivost - přesouvání pozornosti z místa na místo  rozdělení – zpracovávání informací z více zdrojů současně Poruchy pozornosti roztržitost – neschopnost dlouhodobé koncentrace (opak koncentrace) - nestálost úmyslné pozornosti – delší čas soustředit se - příliš velká intenzita pozornosti – hluboké soustředění, vyvolává nepozornost v jiných oblastech rozptýlenost – neschopnost udržet pozornost v daném směru Emoce Emoce, emoční vyrovnanost  vztah jedince ke skutečnosti  k sobě samému  obsahující aspekt hodnocení –libosti, nelibosti  regulují chování směřující k uspokojení potřeb (frustrace)  sociální funkce v sociální interakci  komunikační neverbální prostředek Obecné charakteristiky citových projevů nálady - intenzita-kolísavá afekty=bouřlivé emoce vášně=city vítězí nad rozumem a určují chování subjeku polarita citová ambivalence nakažlivost spontánnost neopakovatelnost citových prožitků Emoční inteligence  Sebeovládání  Sebeuvědomění  Sebemotivace  Umění mezilidských vztahů – umění sociálních dovedností  Empatie  7 úrovní empatie  Nulová úroveň – absence  Situační úroveň – chápe dílčí jednání, ne postoje  Parciální úroveň – pochopení určité stránky osobnosti  Persuázní úroveň – komplexní vnímání druhého s cílem pragmaticky využít, ovlivnit  Kompetitivní úroveň – snaho získat výhodu,převahu  Harmonická souběžná úroveň – empatické spolubytí, hlubší pochopení, spoluprožívání  Identifikační úroveň – identifikace s druhým,až ztráta vlastní autenticity Zákonitosti vývoje psychiky, přístupy Ontogenetický přístup:  čím jedinec mladší - dědičné faktory, cca15 let poměr opačný – prostředí, výchova, zkušenost Strukturální přístup:  různost podílu dědičnosti a prostředí - typ strukturální charakteristiky psychiky