Czech Past Paper - Přemyslovský stát (2024-25)

**1.A Přemyslovský stát, jeho vznik, ústřední a místní orgány do poloviny 11. století** - **roku 833 vznik VM (sjednotil Mojmír I.), podmanění Nitranského knížectví** - **střety s Východofranskou říší po zániku Franské říše (smrt Karla Velikého) většina velkomoravských panovníků se uja...

**1.A Přemyslovský stát, jeho vznik, ústřední a místní orgány do poloviny 11. století** - **roku 833 vznik VM (sjednotil Mojmír I.), podmanění Nitranského knížectví** - **střety s Východofranskou říší po zániku Franské říše (smrt Karla Velikého) většina velkomoravských panovníků se ujala vlády na základě intervence VFŘ (například Rastislav dosazen Ludvíkem Němcem)** - **Svatopluk vymaněn z vlivu na základě Forschheimského míru v r. 874** - **vliv na vývoj také církev rok 863 -- příchod Cyrila a Metoděje (Michal III.)** - **Svatopluk získává ochranu papeže Bula Indusriae Tuae (horlivosti tvé)** - **je schváleno písmo a staroslověnština, přesto je užívání slovanské liturgie vytlačeno latinou** - **největší rozmach říše za knížete Svatopluka na sklonku 9. století, kdy se součástí říše stává také prostor Čech jako přemyslovské knížectví** - **zánik pod tlakem VFŘ r. 906** **Přemyslovský stát** - **Přemyslovský stát vznikl v polovině 9. st. a ve svých počátcích představoval řadu knížectví, která byla ovládána knížectvím Čechů, jež reprezentoval vládnoucí rod Přemyslovců** - **Český stát se plně rozvinul až po pádu Velké Moravy, do jejíhož rámce po jistou dobu patřil. Morava byla definitivně připojena k Přemyslovskému státu v roce 1019 knížetem Oldřichem, a tak přešla její státnost na rod Přemyslovců** - **Český stát se od svého počátku vyvíjí jako feudální, tj. základními skupinami obyvatel byli velmoži a závislí obyvatelé, kteří se dále dělili na svobodné sedláky, nevolníky a otroky** - **feudalismus = společenské zřízení, jehož podstatou byly vzájemné svazky mezi členy společnosti, založené na poslušnosti, službě a věrnosti** - **hlavním úkolem obrana před vnějším nebezpečím -- VFŘ (později nahrazenou SŘŘ)** - **souběžně významným konkurentem polský stát (Boleslav Chrabrý) a Uhry** - **vznik v 9. století, nejprve se český stát formoval v rámci VM (respektive zánik VM 906) -- 1306 zánik** - **panovníci chápali stát jako své vlastnictví (patrimonium) zděděné po předcích. Své postavení odvozovali od Přemysla Oráče, s nástupem křesťanství potom od sv. Václava (zabit 935 svým bratrem Boleslavem)** - **stát knížata ovládala za pomocí své družiny a v regionech pak prostřednictvím hradních posádek** - **Přemyslovský stát byl roztříštěný, bylo tu mnoho rodů např. Slavíkovci (vyvražděni)** - **na přelomu 9. a 10. stol. rody začaly válčit vítěz Přemyslovci (o sjednocení se zasloužil kníže Spytihněv za jeho vlády Čechy odtrhnuty od VM)** - **další významná knížata:** - **Bořivoj I. -- 1. doložený Přemyslovec; prvním sídlem Levý Hrad 885 Pražský hrad** - **pokřtěn na Moravě Metodějem** - **Vratislav -- měl dva syny Václav a Boleslav I. spory o nástupnictví** - **Václav I. zavražděn svým bratrem Boleslavem I. r. 935** - **poté se vlády ujímá tvrdě Boleslav I., který odmítá platit tribut Otovi I. což vede k válečnému konfliktu a B. I. je poražen.** - **955 Ota I. poráží Maďary na řece Lechu (s pomocí B. I., musel poskytnout pomoc)** - **Ibrahím Ibn Jakúb -- arabský kupec, který se jako první zmiňuje o českém knížectví šátečky = platidlo** - **Boleslav I. -- posílil Český stát v oblasti zahraniční politiky** - **Oldřich I. -- za jeho vlády připojení území, které je součástí ČS do dnes Morava** - **Břetislav I. -- vydal Dekreta Břetislavova první rozsáhlejší normativní akt u nás (zabývá se hlavně trestním, rodinným právem)** - při dobývání Hnězdna (1039) vzal ostatky sv. Vojtěcha a převezl je do Prahy nad hrobem formulována **Břetislavova dekreta =** nejstarší zákoník, týkal se hlavně dodržování křesťanských zásad -- zakazoval mnohoženství, opíjení, obchod s otroky a také práci v neděli - **zakladatel údělných knížectví (údělný systém -- panovník dával úděly do správy někomu jinému zejm. rodinným příslušníkům)** - **1055 -- Stařešinský řád -- omezení volebního principu** - **ovládne Moravu na Moravě vzniká Markrabství Moravské, Moravské vévodství, Opavské vévodství, Olomoucké biskupství = Morava** - **po jeho smrti spory o nástupnictví klid až za vlády Vratislava II (král 1085)\ a Vladislava II. (král 1158)** - **1. královský titul -- Vratislav II. získal ji pouze pro svoji osobu -- 1085** - **jako druhý získal titul Vladislav II. -- získal ho od Fridricha I. Barbarossy za pomoc proti italským městům zejm. Milánu -- 1158** - **na konci 12. st. se ujímá vlády Přemysl Otakar I. (královského titulu dosáhl celkem 4x, 3x jen pro svoji osobu, to se ale změnilo roku 1212 Zlatá bula sicilská)** **ústřední orgány** - **panovník kníže** - **v čele státu (později král)** - **soudní (byl nejvyšší soudce) a zákonodárná (rozhodnutí panovníka měnila dosavadní právo\ = právo obyčejové) a výkonná pravomoc a reprezentant navenek, nejvyšší velitel** - **vydává privilegia a statuta -- realizuje svojí moc** - **v jeho prospěch vybírány daně** - **regály (iura regalia) -- výsadní práva panovníka přinášející mu zisk -- horní, mincovní, tržní** - **úděly (podíl na moci) se objevují v raně feudálním období -- územní jednotky vykonávají relativně samostatně moc, nejbližší příbuzní** - **panovník údělníku svěřoval jednotlivá území, ale stále panovníkovi odpovědni; Olomoucko, Brněnsko** - **další země, kde fungovalo údělnictví -- RUS, POL** - **princip seniorátu a později primogenitura za posledních Přemyslovců. Břetislav -- 1055 -- stařešinský řád -- proklamuje primogenituru** - **dvorský sjezd/sněm -- panovník jim musel přiznat podíl na správě území, aby se lidé nebouřily** - **3 hlavní fce** - **poradní orgán panovníka -- otázky zahraniční politiky, trůnní posloupnost, nastolování panovníků; volební (potvrzovali panovníka), soudní (nejvýznamnější soudní spory se řešili na sjezdech, aby rozhodnutí mělo co největší váhu)** - **účastníci:** - **velmoži, představitelé vysokého kléru a vysocí úředníci** - **vojenská (knížecí) družina -- knížecí dvůr, jádro armády** - **základ státního aparátu -- sbor bojovníků, který násilím vnucoval vůli knížete obyvatelstvu** - **členové družiny standardně příbuzní knížete/panovníka ten je živil, odměňoval je** - **z členů družiny panovník určuje své úředníky tvorba dvorský úřadů (hlavně osobní služba knížeti -- např. maršálek (podkoní), číšník, komorník (správce knížecí pokladny), palatin (defacto zástupce panovníka -- druhý muž ve státě))** - **zemský sněm** - **orgán zákonodárný, zasedají jednotlivé stavy, které se začínají tvořit, tvoří se v jednotlivých zemích zvlášť** - **zemský soud -- má soudní pravomoc** - **královská rada -- poradní funkce panovníku** - **generální sněm -- pro celou českou korunu, poradní funkce, mezinárodní otázky, i jistá právní moc** - **úřednický aparát** - **pod vlivem Franků, 4 nejvyšší zemští úředníci** - **nejvyšší purkrabí -- výkonná moc** - **nejvyšší komorník -- finance** - **nejvyšší sudí zemský -- řídí zasedání zemského soudu** - **nejvyšší zemský písař -- správce Zemských desek** - **zasedají na zemském soudu a postupně se počet zvyšuje, čestné funkce, vytváří se podvojnost úřadů** - **jsou zemští i dvorští úředníci** - **z dvorského -- maršálek -- stává se postupně zemský úředník a představitel panovníka a šlechty, správce královského dvora a u něj zvláštní soud v otázkách šlechtické cti** - **kancléř -- v čele kanceláře, střeží pečeť a odpovídá za všechny listiny panovníka navenek a ručí za jejich obsah v zájmu země** **systém hradů** - **centra místní správy -- hradské župy -- území spravované hradem s představitelem hradské správy -- župani = prefekti = kasteláni, pomocný úřednický aparát -- finanční otázky, bezpečnost, jurisdikce v příslušné župě, vojenské posádky, župani jmenováni panovníkem** - **v průběhu XIII. se nahrazuje krajským řízením, v Čechách 12 krajů, na Moravě až mnohem později** - **v čele stojí úředníci poprávci -- činí po právu, mezistupeň mezi župany a hejtmany, jmenuje je král z místní šlechty** - **iudices provinciales -- místní soudci, určitá soudní pravomoc, policejně trestní funkce, vybírají daně, odpovídají za bezpečnost cest -- píšou si seznam podezřelých.** - **pozemkově vrchnostenská správa -- panství -- velkostatky, v čele pán nositel soudní, správní finanční, nařizovací pravomoci a vytváří si svůj pomocný aparát, na základě starého systému výsluhového -- za odměnu od panovníka na doživotí, postupně se mění na systém lenní,  dědí se, v čele pán a dále poddaní ve vztahu nevolnictví = homagium, moc nad poddanými nad životem a smrtí** **městské zřízení** - **od XIII. -- zakládání měst, zakládací listinou, každé město má pána a své právo -- podle zakladatele -- královská a poddanská města** - **v čele rychtář a jeho význam slábne, městská rada jako nositelka správní a soudní moci, jmenuje zakladatel města a vytváří se vázanost, dává návrhy pánovi a ten je vázán těmito návrhy -- terno -- tři návrhy, tři úředníky podle odstupující rady, v čele rady stojí purkmistr, časté střídání v této funkci, ten, který byl první v roce = primas** - **oblast práva Magdeburského na S -- dvě části rady správní a soudní= kmeti, šéfové, střed a J švábské (norimberské) právo -- městská rada jako celek vykonává správní i soudní funkci** - **královská -- privilegovaná -- svobodná -- spravovaná podkomořím, horní -- spravovaná mincmistrem a věnná města -- spravovaná purkrabím kraje Hradeckého** - **církevní správa -- na hradech -- arcikněží = archipresbyterové = představitel církve, postavení veřejného žalobce na hradě** **10.A Postavení a vztah českého státu ke SŘŘ (Zlatá bula sicilská, Zlatá bula Karlova)** - Svatá říše římská pokračovatelkou antické Římské říše - počátky sahají do roku 800, kdy byl Karel Veliký korunován císařem - na antické tradice navázal i Ota III., korunovaný v Říme v roce 996 - vyhlásil renovatio imperii = program na obnovu říše přeměna německého království na Svatou říši římskou - volený vládce = král, po papežské korunovaci = císař považován za světskou hlavu tehdejšího světa - český stát od počátku objektem expanze říše - 895 česká knížata včele se Spytihněvem I. se poddala v Řezně na říšském sněmu králi  od 9. století placen říši roční tribut (výkup z hrozby válkou) - od 11. století zprávy lenním stvrzování zvolených českých knížat římským panovníkem - postavení českého knížete posílilo právo užívat mitru (obřadní pokrývka hlavy církevních hodnostářů), toto právo udělil Spytihněvovi II. papež Mikuláš II. (v letech 1059-1060) - postavení českého knížete jako nejvýznamnějšího knížete říše bylo stvrzeno právem užívat královskou korunu (v říši kromě císaře byl jediný král, a to český) - titul poprvé udělen Vratislavovi II. 1085 (za pomoc českého vojska při dobytí Říma) - nebyl udělen dědičně a nebyl uznán papežem - další královský titul získal Vladislav II. (1158) od císaře Fridricha I. Barbarossy za přislíbenou účast v tažení do severní Itálie; nebyl dědičný - nejstarší právní památkou upravující vztah českého státu k říši = **privilegium římského krále Filipa Štaufského pro Přemysla Otakara I. (1198)** (jeho text v prvních pěti ustanovení Zlaté buly) - římský a sicilský král Friedrich II. Štaufský potvrdil privilegia Přemyslu Otakaru I. v Zlaté bule Sicilské (26. 9. 1212) **Zlatá Bula Sicilská (1212)** - písemná úprava vztahu Českého státu k Říši, český královský titul byl dědičný - latinsky psaná listina - 26\. 9. 1212 v Basileji ho nechal vystavit Sicilský král Fridrich II. pro Přemysla Otakara I. po svém zvolení římským králem - Sicilská Fridrich II. byl již římským králem, ale ještě neměl římskou pečeť, vydáno v Basileji - Zlatá pečeť, která je připojena je celá ze zlata; zlatá pečeť, byla připojena na hedvábných nitích červené barvy - Fridrich potvrdil privilegia - připojil další výsady - potvrzena navždy královská hodnost Přemyslu i jeho nástupců, dědičnost - uděleno právo svobodné volby panovníka, který od římského panovníka přijímal regata (kopí, praporce) jako symbol královské moci, pouze formální - uznána celistvost Českého státu v jeho historických hranicích - Českému králi bylo potvrzeno právo investitury (právo uvedení církevního hodnostáře do jeho úřadu) jmenování domácích biskupů - panovníkovi byly uděleny povinnosti - účast českého krále na říšských dvorských sněmech, formální charakter - postavit 300 ozbrojenců pro korunovační jízdu římského krále do Říma - Zlatá bula sicilská neřešila veškeré vztahy českého státu k Říši - neřešila roli českých panovníků při volbě římského krále - účast českých panovníků na volbě římského krále máme doloženou již od 10. století, bezpečně doložena roku 1198 Přemyslu Otakaru I., od roku 1257 se počet volitelů zúžil na 7 - první zmínky o českém králi jako říšském arcičísníkovi ve 12. století **Zlatá Bula Karla IV. (1356)** - první písemná ústava SŘŘ, kterou přijal římský sněm pod patronací Karla VI. - vypracována v době, kdy byl císařem, korunován 1355; schválena na říšském sněmu (1356) - obsahuje 31 článků (kapitol) - 23 schváleno na sněmu v Norimberku; 8 schváleno na sjezdu v Metách - platila až do roku 1806 (v tomto roce došlo k rozpadu SŘŘNN) - potvrzena mezinárodní suverenita českého státu, výslovně uznána nezávislost českého státu na říši - český král podle buly patřil mezi nejvýznamnější činitele říše  hodnost říšského arcičíšníka - měl funkci kurfiřta (volitele) římského krále - bula upravovala volbu říšského krále - 7 kurfiřtů - 3 duchovní -- arcibiskup Mohučský, Kolínský, Trevírský - 4 světští -- český král (nejvyšší), falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský - potvrzovala volbu českého krále českým sněmem v případě vymření panovnického vládnoucího rodu, jinak český trůn byl vyhlášen za dědiční -- jak po meči, tak po přeslici - potvrzovala českému panovníkovi a dalším 3 kurfiřtům regália - regália výsadní panovníkovo právo, které mu přinášelo majetkový prospěch - regálium horní -- právo těžit nerosty a drahé kovy - rehálium solní -- těžit sůl - regálium celní -- právo vybírat clo - regál židovský -- židé byli na základě listin ze strany panovníka chráněni, odváděli panovníkovi finanční odměnu - podle buly se světští kurfiřté museli učit český jazyk i jejich děti - k další revizi česko-říšských vztahů došlo po husitských válkách - jako odměnu za pomoc proti rakouským povstalcům vydal Friedrich III. králi Jiřímu privilegium revidující práva a povinnosti českého státu vůči říši římské - nástupem rakouského arciknížete Ferdinanda na český trůn v roce 1526 se stal poměr českého státu k říši de facto vnitřní záležitostí habsburského rodu - lenní poměr českého panovníka k říši zanikl 1556, kdy Ferdinand nastoupil na říšský trůn - splynula osoba pána a leníka **22.A Stát České Koruny v době předhusitské, jeho složení a orgány** - 1055-1419 -- období rozvinutého feudalismu - od poloviny 12. století v českých zemích dalekosáhlé společenské a v návaznosti na to i právní a správní změny přechod od raně k vrcholnému feudálnímu státu - Václav II. († 33 let) a o rok později byl v Olomouci zavražděn i jeho jediný syn Václav III. (1305 -- 1306), královský trůn se smrtí Václava III. uvolnil - rozpoutal se boj mezi několika pretendenty, kteří své nároky opírali jednak o sňatky s pozůstalými Přemyslovnami, jednak o volbu ze strany českých šlechticů rozdělení českého a polského státu - uherské koruny se vzdal ještě před svým zavražděním Václav III. Přemyslovské dědictví opět jen stabilní jádro českého státu, Čechy a Moravu - léta zmatků a boje vítěz **hrabě Jan Lucemburský** na český trůn 2. důležitá dynastie -- **Lucemburkové nová etapa české státnosti** - **Jan Lucemburský** (1310 -- 1346) - král-cizinec - zásluhu na zahraničně-politickém upevnění a územním rozšíření přemyslovského dědictví - nový termín **Česká koruna či také Koruna království českého** (poprvé v roce **1322**) společný název pro celý komplex zemí, které pod žezlo českého krále patřily - český stát se skládal z několika zemí: - Čechy -- sídlem centrální vlády a panovníka byla Praha - Morava -- od konce 12. století se stala markrabstvím, stále na ní přetrvává systém údělů - zástupcem panovníka je zemský hejtman. - Slezsko -- vládnou zde knížata - Horní a Dolní Lužice -- výkonnou moc zde mají fojtové - Kromě teritoriálního významu byl ale někdy používán i ve smyslu personálním. Pak se pod ním rozuměla politická reprezentace státu, tedy král a šlechta. Jádrem České koruny samozřejmě bylo české království, ostatní státoprávní celky se souhrnně označovaly jako vedlejší země. - † Jan Lucemburský vláda **Karel IV.** po bitvě u Kresčaku (1346) - fakticky už ale vnitropolitické poměry ovlivňoval od roku 1334, kdy ho otec jmenoval moravským markrabím; měsíce, než zdědil české země, zvolen i králem římským a později i císařskou korunu (1355) - snažil se o pevnější organizační základy lucemburské moci -- přemyslovské výboje vedly k vytvoření personální unie (= soustátí, jehož jednotlivé části spojeny víceméně pouze osobou panovníka, jinak vlastní struktura orgánů veřejné moci i vlastní právní řád) - Lucemburské soustátí mělo mít stabilnější charakter jednotlivé součásti podrobeny aktu inkorporace (= formální vtělení do organismu České koruny) - jeho součástí bylo i slavnostní prohlášení o jejich věčné nezcizitelnosti - po Karlovi vládl jeho nejstarší syn **Václav IV.** - nepodařilo se mu navázat na otcovu politiku - zčásti i vinou objektivních příčin se české země dostaly do politické a hospodářské krize, která podstatnou měrou přispěla k vypuknutí husitské revoluce **orgány ústřední správy** - ústřední správa (= správa vykonávaná na úrovni České koruny) v předhusitské době nevznikla - pojítkem všech korunních zemí zůstával v první řadě panovník, další společné orgány se víceméně nevytvořily - **král** - hlavní ve státní správě zůstal i v období vrcholného feudalismu, jeho pozice ale oslavena - ztratil některé pravomoci, jiné mohl pouze vykonávat pouze se souhlasem šlechty - musel respektovat zásadní rozdíl mezi dominiem speciale a dominiem generale - teoreticky i nadále hlavou moci zákonodárné, soudní i výkonné - v oblasti novotvorby (aspoň v zásadních záležitostech) potřeba **souhlasu zemského sněmu** - Karel IV. narazil (5é. léta 14 stol.) se svým zákoníkem Maiestas Carolina (Codex Carolinus) nesouhlas českých pánů nucen před započetím sněmovního jednání rezignovat a prohlásil, že jediný autentický exemplář zákoníku shořel - soudní monopol prolomen **zřízením zemského soudu** projednával spory mezi šlechtici, rozhodnutí nemohl zvrátit ani král - výkonná moc zásadně omezena šlechta schvalovala výši finančních prostředků, jež může král ve formě daní vybrat a použít - nástupnictví panovníků dlouhou dobu formálně upravoval **Břetislavův princip seniorátu** X fakticky již ve 13. století princip primogenitury (= nástupcem zemřelého krále byl jeho nejstarší syn) v zákonné podobě **zakotvil primogenituru teprve Karel IV. v roce 1356** - za vlády posledních Přemyslovců se původní dvorské sjezdy vytratily jejich pravomoci mezi tři následující nové orgány, **tzn. královskou radu, zemský soud a zemský sněm** - **královská rada** - fce poradní, poskytovat panovníkovi v nejrůznějších záležitostech svá dobrozdání - významná role za Václava II. a Karla IV. přenesl na ni rozsáhlé exekutivní úkoly (obecně ale samostatnou rozhodovací mocí nedisponovala) - **zemský soud** - soudní pravomoci -- zasahoval svým rozhodováním i do oblasti z dnešního pohledu administrativní (zápisy věcných práv k nemovitostem) a normotvorné - **zemský sněm** - shromáždění šlechty a nejvyšších představitelů duchovenstva - principielně právo účasti každý šlechtic X prakticky ale pouze nejvlivnější a nejbohatší příslušníci panských rodů - někdy se účastnili i zástupci panských měst -- neměli ale právo zasahovat do jednání, ale pouze přijímali informace („slyšeli jednání") - scházely se nepravidelně, svolával je většinou panovník, v době poklesu královské moci na konci 14. století někdy též nejvyšší purkrabí - od doby interregna (bezkráloví -- následovalo po † Přemysla Otakara II.) začaly zasahovat do vnitřních záležitostí státu stále větší měrou - vykonávali nicméně důležité pravomoci, jež starším shromážděním nepříslušel - od počátku 14. století šlo zejména o oprávnění v oblasti: - **1. zákonodárné --** bez souhlasu šlechty nemohl panovník vydat žádný důležitý obecně závazný předpis - **2. vojenské --** bez jeho souhlasu nemožné použít české vojsko (zemskou hotovost) k tažení za hranice státu; veškeré zahraniční výboje tak byly vázány na rozhodnutí zemského sněmu, neboť panovník de facto neměl šanci vytvořit a financovat dostatečně silné vojsko žoldnéřské - **3. daňové --**nejdůležitější pravomoc, sněm dával souhlas s tzv. **obecnými berněmi**, tedy dávkami, vybíranými z poddanské půdy, případně i dobytka a dalšího majetku - **zemské, královské a dvorské úřady** (do 3 skupin se rozdělily i již zmíněné dvorské úřady) - **zemské úřady** - nejvýznamnější, jejich držitelé svými kompetencemi nejvýrazněji ovlivňovali správu (i soudnictví) vrcholně feudálního státu - vykonávány nikoli jen v zájmu krále, ale ve prospěch celé země - jejich jmenování bylo nicméně v rukou krále, který byl ve své volbě omezen na české šlechtice a postupně i na příslušníky tradičních panských rodů - v předhusitské době byli mezi nejvyšší zemské úředníky počítáni: - **nejvyšší komorník --** hlavní starost bylo hájit královy nároky na soudní pokuty - **nejvyšší sudí --** řídil jednání zemského soudu - **nejvyšší písař --** vedení zemských desek; na rozdíl od ostatních kolegů nemusel pocházet z panského rodu, což respektovalo i privilegium z roku 1395 - **nejvyšší purkrabí (někdy uváděný s přívlastkem „pražský") --** původně jen správcem pražského hradu - mezi nejvyšší zemské úředníky začal být počítán až ve 14. století - v jeho 2. polovině význam stoupal stal se faktickou zemské exekutivy a nejdůležitějším z úředníků - kromě těchto nejvyšších úředníků ve 14. století vytvoření i menších úředníků jim podřízeni, avšak měli samostatnou agendu (místopísař, místokomorník, místosudí) - **královské úřady** - reálné správní pravomoci v této době i řada dalších úředníků jejich vazba na šlechtickou zemskou obec byla ale volnější a rozhodující vliv na jejich činnost si udržel panovník proto královské - **nejvyšší kancléř** **--** v čele kanceláře; zajišťuje stále rostoucí objem písemné agendy panovníka - nadále býval kancléřem některý z českých proboštů (od roku 1225 až na výjimky probošt vyšehradský) - za Lucemburků se ovšem kancléřství vyšehradského probošta stalo českým titulem (kancléř království českého), reálně kancelář řídil královský kancléř - vedle něj hráli důležitou roli v činnosti kanceláře tzv. protonotáři. - **maršálek --** fce vojenská - **podkomoří --** jeho faktický význam vzrostl na přelomu 13. a 14. století - správa královských měst (a také klášterů); hlavní úkol: poskytnout panovníkovi úvěr a ten pak umořit příjmy z měst plynoucími - **hofrychtéř --** od 14. stol. soudní pravomoc nad městy - **hofmistr --** vzrůst významu za Karla IV.; správce panovnického dvora a zároveň důležitým aktérem zahraničně-politických aktivit - **mincmistr --** správce královského horního a mincovního regálu - **dvorské úřady** - ustoupily do ústraní naproti tomu v tomto období dvorské úřady - **nejvyšší lovčí, číšník, stolník, mistr kuchyně** a další byli v období vrcholného feudalismu už jen čestné funkce fce: osobní úsluhy vladaři omezovaly se na slavnostní příležitosti jako byly korunovace či jiné významné události **regionální a místní správa** - **krajská správa** - rozpad majetkové domény přemyslovského rodu rozpad hradské soustavy jako regionální a v podstatě i místní správní organizace v polovině 13. století - dvoustupňová soustava správních orgánů (ústřední -- místní) málo efektivní určité úkoly třeba realizovat na úrovni regionů **vytváření krajů** - náznak jejich zrodu existence **poprávců jako úředníků** -- fce zajišťovat na svěřeném území veřejnou bezpečnost a zároveň ochraňovat královské zájmy - hlavní úkol činit všem po právu stíhat a následně trestat zemské škůdce, psance a zločince; měli pravomoci výkonné a zároveň soudní - poprvé se připomínají v roce 1291, soustavně ale fungovali až do poloviny 14. století - v době lucemburské začátek vytváření **berních krajů** (= územní obvody, v nichž vybírány daně) - fce berníků; byli jmenováni králem z řad místní šlechty - splývání berních krajů a území svěřovaných poprávcům počátkem 15. století **vznik 12 krajů** (pražský, slánský, žatecký, plzeňský, bechyňský, prácheňský, písecký či rakovnický, hradecký, chrudimský, čáslavský, boleslavský a litoměřický) - na Moravě ani v dalších korunních zemích se v tomto období ještě kraje nevytvořily - **městská správa** - počátek vytváření měst v českém státě -- 1. pol. 13. století - **nejprve vznik na Moravě** -- za nejstarší aglomeraci považován Bruntál - **město --** jen taková lokalita, která **od krále obdržela určitá privilegia** (v případě poddanských měst potom taková, k jejímuž povýšení na město dal panovník souhlas) - vznik přerodem ze starších aglomerací nebo nově zakládána, tzv. „na zeleném drnu" - vždy vyňata z působnosti běžných správních orgánů a podřízena přímo panovníkovi (případně jiné vrchnosti) - při založení také dostávala zvláštní právo, jímž se měli jeho obyvatelé řídit - z velké části navazovala na právo německé ve dvou jeho různých podobách -- severoněmecké (tzv. magdeburské právo) a jihoněmecké (tzv. norimberské právo) - z právních odlišností vyplývaly i některé rozdíly v oblasti městské správy - při založení nového města mu bývalo také určeno tzv. **mateřské město** - již etablované město, k němuž měli představitelé nové městské komunity obracet se žádostí o právní radu, v složitějších záležitostech, s nimiž by si nevěděli rady - města se severoněmeckým právem to byly zpravidla Litoměřice, Olomouc nebo Opava - města s norimberským právem -- Staré Město pražské, Brno, Jihlava a Znojmo - **městská rada** - nejdůležitějším orgánem ve vnitřní správě města od 14. století - kompetence: přijímání nových měšťanů, hospodaření s majetkem města, zajišťování veřejného pořádku, vydávání předpisů, závazných pro obyvatele města, a řada dalších záležitostí správního charakteru, posléze i kompetence soudní - podle toho, zda město patřilo k magd. či nor. právu 4 nebo 12 členů **(= konšelé)** - jmenováni z řad městského patriciátu (nejbohatších vrstev) na dobu 1 roku během něho se střídali **ve funkci purkmistra, tj. předsedy rady** - formálně městská rada jmenována vlastníkem města (pokud jím byl panovník, zastupoval ho ve většině případů podkomoří, který také na činnost městských rad dozíral) - zpravidla jmenovány osoby, které navrhla odstupující rada - na Starém Městě pražském, kde jmenování prováděl sám král, se těsně před husitskými válkami ustálila praxe, že odstupující rada navrhovala 50 měšťanů, z nichž bylo vybráno 18 (9 Čechů a 9 Němců) - **městská obec** - vznik na konci 14. století se jako další státoprávní orgán - širší shromáždění měšťanů; svoláváni, aby svým souhlasem dodali legitimitu zásadním opatřením městské rady; kontrolní fce (od 2. pol. 14. století, jen některá města) - **královský rychtář** - v počátcích klíčový při správě města; zpravidla králem udělená dědičná fce - panovníkův zástupce -- dohlížel na život ve městě, zajišťoval veřejnou bezpečnost a vystupoval jako představitel soudní moci nad obyvateli města - u nově zakládaných měst ji často dodával **lokátor** (= panovníkem pověřena k založení nového města a zajištění v této souvislosti veškeré organizační záležitosti) - s růstem významu městské rady rychtář pouze dozorčím orgánem (význam dále klesal) - někdy i vykoupen z úřadu byl jen náčelník městské policie - z **královských měst** vyčleněná 2 základní skupin podléhaly zvláštnímu režimu - **horní města --** těžba drahých kovů (v předhusitské době nejznám. **Kutná hora a Jihlava**) - tato města nepodléhala podkomořímu, ale mincmistrovi - **věnná města --** upisovány českým královnám jako tzv. vdovské věno - král zemřel a královna ho přežila, dostala tato města do doživotního užívání jako zdroj důsledné obživy; sama pak jmenovala úředníky, kteří tato města spravovali - Mělník, nebo Hradec (Králové); V Čechy (Dvůr Králové, Vysoké Mýto, Polička, Jaroměř, Trutnov) - po smrti ovdovělé královny se města vracela pod správou královského podkomořího - **poddanská města** - 2\. pol. 1š. století; vznik kvůli velkému ekonomickému přínosu do královské pokladny - zakládali je šlechtici, nebo církev; významově druhořadé - jejich obyvatelé nebyli (na rozdíl od měst královských) osobně svobodní, ale byli poddanými svého zakladatele a jeho následovníků spíše do oblast správy patrimoniální - veškerá privilegia, poskytovaná majiteli těmto městům, vyžadovala souhlas panovníka - **vrchnostenská (patrimoniální) správa** - její vznik navazuje na rozpad pozemkového monopolu Přemyslovců - správní jurisdikci nad obyvatelem získaných statků převzali nový vlastníci, kteří měli právo organizovat správu podle vlastního uvážení - **panství (dominium) --** základní správní jednotka vrchnostenské správy - **=** uzavřený majetkový komplex, nacházející se ve vlastnictví jednoho feudála; mohlo čítat mnoho vesnic a hradů, stejně tak ale i jedinou ves či dokonce její část kvůli různordosti nelze vytvořit obecně platný model patrimoniální správy - **malá panství zpravidla řídil a spravoval sám feudál** (nepotřeboval zvláštní správní aparát) - majitelé velkých panství svěřovali správní, finanční i soudní úkoly správcům jednotlivých hradů **purkrabím** - na úrovni vesnic pak působili jako vrchnostenští úředníci rychtáři -- omezené pravomoci při udržování pořádku, vybírání různých dávek sporů atd. **3.A Právní prameny v době předhusitské (1055-1419), Zemské desky** - Feudální právo vyjadřovalo zájmy feudálů, chránilo jejich moc ekonomickou, feudální stát a náboženství jako výraz feudální ideologie. Základním systémem feudálního práva, bylo jeho rozdělení na právo zemské čili šlechtické a práva zvláštní: - **zemské (šlechtické) právo --** upravovalo základní ústavně právní vztahy mezi šlechtou a panovníkem, mezi šlechtou a králem, počet a práva zemských úředníků atd. - **práva zvláštní --** nejdůležitějšími byly právo městské, církevní, dále pak horní, celní viničné židovské, cechovní, církevní atd. - právo městské a zemské se vzájemně ovlivňovaly, v době stavovské se i v některých ohledech přibližovaly ne v míře výsad, která poskytovala jednotlivým skupinám víceméně v tomto feudálním právním systému zachován **princip personality práva** podle příslušnosti k jednotlivým stavovským skupinám i chápání práva jako privilegia, které zvýhodňuje jednotlivce - typické pro feudálního právo od jeho zrodu -- **zásada diferenciace při ochraně příslušníků feudální společnosti a jejich zájmů** - feudální p. bylo především privilegiem, neznalo a neuplatňovalo princip rovnosti ani uvnitř skupin - **základní formou feudálního práva byl: právní obyčej** - nejstarší forma feudálního práva; v zásadě konzervativní a neměnné - nepsané, později (13. a 14. století) dochází k písemnému zachycení ve formě **právních knih** - v počátcích platí pro všechny, později cestou privilegií jsou z jeho působnosti určité skupiny obyvatel vyjmuty. **prameny feudálního práva** - **NAŘÍZENÍ PANOVNÍKA (dekreta, statuta, výsady, privilegia)** - výraz panovníkovy zákonodárné činnosti a mají obecnou platnost - **Výsady Boleslavovy (992) --** 1. stručná zpráva o zákonodárné činnosti Přemyslovců pochází z roku 992, je obsažena v bavorských církevních záznamech - dispozice zákonné povahy, které udělil Boleslav II. biskupu Vojtěchovi výsady: - právo rozvádět manželství mezi příbuznými, které bylo proti církevnímu právu - právo na vhodných místech stavět kostely - právo vybírat desátky - **Dekreta Břetislavova (1039) --** nejstarší souvislá právní památka, nezachovala se v souvislém znění - soubor příkazů a zákazů; vydáno v polském Hnězdně - V té době byl polský stát v krizi císař Konrád III. byl zaujat děním v ITA. Příhodná doba pro úspěšnou vojenskou loupežnou výpravu slibovala hojnou kořist. Kníže ji papeži zdůvodnil chce se poklonit památce světce a přenést jeho ostatky do Prahy. - Břetislav je vyhlásil za přítomnosti svých věrných a biskupa Šebíře (panovníka nedlouho poté zradil, při druhé odvetné výpravě Franků (1042)) - text je obsažen v latinsky psané Kronice české kanovníka Kosmase - světská památka **ovlivněná církevní naukou a Biblí** - obsahuje např. prvky rodinného a manželského práva - např. upravuje vztahy mezi ženou a mužem, prosazuje zásadu monogamie a nerozlučitelnosti manželství (manželství svátost), nelze jej uzavřít jinak než před církví - také normy trestního práva poškozený se mohl se svou „žalobou" obrátit na orgán státem povolaný - 1\. systémem soudnictví na našem území **hradská správa** - arcikněží -- práva veřejného žalobce tzn**. z úřední moci (ex offo)** **zahajování řízení v trestních věcech** - obviněný se přiznal a musel zaplatit odškodné, nebo nastupoval **ordál (= boží soud)** zde v právní rovině zmíněn poprvé byl-li obviněný skutečně vinen zaplatil odškodné + náklady ordálu toto ale výjimka -- jinak spíše svémoc (vykonával ji poškozený či jeho příbuzní); připouštěna krevní msta - uvedeny také kvalifikovány skutky, které spáchali bratrovrazi, otcovrazi a vrazi kněží, které byly potrestány exemplárně většinou vyhnanstvím - snaha o likvidaci pohanských pozůstatků ve společenském životě; nakazání světit svátky, o nedělích nepracovat a nepohřbívat mrtvé mimo hřbitov; krčmy zdrojem všeho špatného, a nesmí se proto zakládat přistižený krčmář bude přivázán ke sloupu a bičován 1. zmínka o pranýři, kterým je zde sloup - **Výsady Soběslavovy (pol. 70. let 12. st.) --** upravují postavení cizinců - **Statuta Konrádova (1189) --** vydána knížetem Konrádem II. Otou na sjezdu v Sadské - text je znám až z pozdějšího opisu pro moravské úděly - zachováno ve 3 zněních pro 3 moravské úděly znojemský (1222), brněnský (1229)\ a břeclavský (1237) - obsahuje panovnické příkazy a zákazy; kompromis mezi panovníkem a šlechtou, v některých směrech se ústřední moc panovníka posiluje (např. v oblasti soudnictví a správy), jinde ustupuje ale místním zájmům šlechty širší prostor pro účast na vládě - text ovlivněn Starým zákonem, ŘP a p. německým, známých **ze zemských mírů, tzv. landfrýdů** - držba výsluh se stává dědičnou (emphyteuze); význačný zlom ve vývoji domácího lenního p. posílení majetkového postavení šlechty - ještě počítala s existencí rozhodčího řízení před slubními soudy ve sporech menšího významu - úprava používání ordálů jako iracionálních důkazních prostředků; např. ordály vodou, žhavým železem a soubojem - **SOUDNÍ NÁLEZY** **--** význam rostl v souvislosti s rozvojem činnosti soudů, a zvláště pak s písemným zachycováním jejich nálezů - v případech, kdy soud neměl podklad pro rozhodnutí sporu v platném právu, mohli soudci podle vlastní úvahy právo nalézat, tj. vytvářet rozhodnutím novou normu (tzv. obecný nález) - udržely si význam i po vydání Zemského zřízení Vladislavského, teprve po nástupu absolutismu bylo v OZZ stanoveno odvolávání na starší soudní nálezy výslovně zakázáno - **PRÁVNÍ KNIHY --** soukromé sepsání obyčejového práva 1. písemné zachycení právních obyčejů - používány na soudech, které se na ně odvolávaly ve svých nálezech - vznik ve 14. stol. pro usnadnění orientace ve složitostech a podrobnostech soudního procesu - **Rožmberská kniha (13. -- 14. stol.) --** psána českým jazykem - obsahuje především šlechtické právo procesní a majetkové - koncipována jako příručka pro praktické používání u šlechtického zemského soudu - **Řád práva zemského** (Ordo iuducii terrae) **--** procesního a majetkové p., předpisy o trestním p. - **Práva zemská česká --** dílo nejvyššího zemského sudího Ondřeje z Dubé - vrcholem právních knih doby předhusitské právnická dokonalost je dokladem vysokého stupně české právní kultury - **Kniha písaře Jana --** latinská, městského práva, vznik na Moravě (Brno) ve 14. stol. - praxe brněnského soudu a právo tam užívané; ovlivnila vývoj městského práva na Moravě i v Čechách - ve Slezsku a Lužicích se ve 14. století užívaly německé právní knihy **(Saské a Švábské zrcadlo)** - **O práviech, sudiech i o dskách země české knihy devatery (15. -- 16. stol.) --** autor: Viktorin Kornelius ze Všehrd (děkan pražské univerzity; psal česky; vynikal systematičností i myšlenkovým obsahem) - poslední česká právní knihy šlechtického práva; rozdělené na hlavy - průběhu procesu na zemském soudu; podrobný výklad o šlechtickém právu majetkovém, trestním a o praxi při vedení zemských desek - dílo však pro odpor nesmělo vyjít tiskem - **Kniha Tovačovská (1482 -- 1490) --** vznik na Moravě; autor: moravský politik Ctibor Tovačovský z Cimburka - nabyla váhy zákona a používala se do r. 1535 poté přepracovaná a použitá jako Kniha Drnovská - 1\. část knihy -- ústavní předpisy (vztah Moravy a Čech), 2. část -- předpisy o právu procesním, majetkovém, trestním a pozemkově vrchnostenském - **SNĚMOVNÍ USNESENÍ A ZEMSKÉ DESKY --** s. u. se stala v 15. a 16. století převládajícím pramenem práva; sněmovní usnesení byla „kladena" do Zemských desek - ZD jsou spojeny se 13. stoletím zásada, že Zemské desky nemůže nikdo tzv. přesvědčit - stávají se veřejnými knihami - původně zapisování řízení před Zemským soudem a jeho rozsudky; později zapisování i kupních smluv o převodu šlechtického majetku, tzv. snešení (usnesení) Zemských sněmů, povyšování do šlechtického stavu (nobilitace) - zapisovalo se na čtyři listy, které se svazovaly, vznikaly tak tzv. **quaterny** - 1541: velký požár v Prahu na Pražském Hradě shořely i Zemské desky, pouze 1 exemplář se zachránil obnovovány, znovu se intabulovalo (zapisovalo) to, co se týkalo starší doby, pro kterou desky shořely (všechno, co se zapsalo, muselo být doloženo listinami) znovu uloženy do místnosti vedle soudní světnice u Vladislavského sálu - vrchní správu nad nimi **nejvyšší zemský písař** (odpovídal za správnost zápisů) - vlastní faktickou správu nesl jeho pomocník, místopísař, který byl výkonným úředníkem - členily se na Zemské desky **větší a menší**: - **větší zemské** desky se dále dělily na: - **trhové --** zápis trhů, kupních smluv, týkající se větších majetkových hodnot (nad 100 kop grošů českých) - **zápisné --** dluhy nad 100 kop grošů českých - **památné --** zápis význačných událostí -- např. sněmovní usnesení, významné rozsudky, nálezy - **menší zemské desky:** - **půhonné --** název od půhonu (= povolání k soudu); obsahují zápis toho, proč někdo někoho žaluje, čeho se domáhá - **zápisné --** dluhy pod 100 kop grošů českých - **pomocné --** koncepty, které se dále užívaly - ZD se odlišovaly barvami hřbetů (různé odstíny), od 16. do 18. stol. hřbety zdobeny rostlinnými a zvířecími motivy - od 18. stol. se barevnost ztrácí, stávají se z nich **strohé knihy --** zavádí se číslování, podle kterého se quaterny odlišují - **KODIFIKACE** - **Horní zákoník (1300 -- 1305) --** nejznámější pokus o kodifikaci práva patří Horní zákoník - vydán králem Václavem II.; upravoval složité právní otázky související s exploatací nerostného bohatství a spojené s institucí panovníkova horního regálu - první výraznější projevení recepce kanonického a ŘP; psaný latinsky - **Codex Carolinus (Maiestas Carolina; 1355) --** nezdařený zákonodárný pokus Karla IV. - směřoval k prosazení královské samovlády (stejně jako Václav II. v Ius regale montanorum) - řada nových myšlenek v rozporu se stávající realitou v zemi generální sněm zemí Koruny české odmítl v roce 1355 kodifikační návrh Karel IV. (6. října 1355) zákoník odvolává a nikdo jím není vázán (origoš prý shořel) - práce na kodexu trvaly několik let, zhruba od 1348, kdy sněm Království českého schválil Karlův kodifikační plán - ovlivněn Sicilskými konstitucemi Fridricha II. z roku 1231 a horním zákoníkem Václava II. - nepřímých i jisté přímé vlivy římského a kanonického práva - šlechta ho odmítla zejm. z důvodu, že omezoval její moc, panovník se tu prohlašoval za zdroj práva a objevila se zde i myšlenka, že panovník není vázán právem legibus solutus - také nesouhlasila s průlomem do jejího svobodného nalézání práva a se zákazem soukromých válek, též se nelíbila latinská forma kodifikačního návrhu okleštění moci pozemkové vrchnosti, zejm. ve výkonu jurisdikce ve prospěch českého krále - snaha zachovat integritu českého státu, a proto výslovně stanoveno, které hrady a města se nesmí oddělovat od Českého království pro šlechtu nepřijatelné se obávala, že bude nucena vrátit některé nemovitosti, které získala od předchozích českých panovníků - pod vlivem 1. pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic Karel IV. usiloval také o zákaz ordálů žhavým železem a vodou a o omezení soubojových ordálů - obsahovala 109 článků, kodifikovala domácí obyčejové právo + nové právní normy - soubor ustanovení v oblasti ústavněprávní + řada norem zejm. majetkového a trestního práva - i když se nestala závaznou, její význam mimořádný mnohé normy přešly i do pozdějších právních památek **5.A Horní zákoník Václava II. a další vývoj horního práva** **obecně k právu hornímu** - rozvoj hospodářství ve 13. a 14. století souvisel s těžbou nerostného bohatství, zejména stříbra - ve 13. století položily stříbrné doly základ pro vzestup moci posledních Přemyslovců i ve 14. století pro úspěchy Lucemburků **horní regál** - horní regál byl základem horního práva - vycházel z představy, že jediný, kdo má právo k těžbě nerostného bohatství je panovník, který takové právo propůjčoval, a na oplátku požadoval tzv. **urburu** (= podíl na výtěžku) a jednak právo předkupní k vytěžené rudě, které bylo základem pro regál mincovní - za Václava II. představovala urbura 100 tisíc hřiven stříbra - těžařské společnosti -- vznikaly spojením několika podnikatelů, jejichž podíl na základním kapitálu se nazýval **kuks** podíl se dělil na 128 kuksů, z nichž vlastníkům pozemků od 15. století náležely čtyři, od roku 1575 dva; podnikali církevní vrchnosti a šlechta - horní regál byl východiskem pro **uplatnění principu horní svobody** ( těžba mohla být po objevení rudy zahájena i bez souhlasu vlastníka pozemku) - pro těžbu se vyměřovaly tzv. **horní lány**, které se dělily na látra **Ius regale montanorum neboli Horní zákoník Václava II.** - **první předpisy horního práva** - mezi první předpisy horního práva patřily články o horním právu v Jihlavském privilegiu z roku 1249 a privilegium pro Německý Brod z roku 1278 - kodifikace Václava II. navázala na tento vývoj - **Ius regale montanorum** - kodifikace horního práva krále Václava II. z let 1300 - 1305 - další názvy: Constitutiones iuris metallici, Právo horního regálu - autor zákoníku: italský právník Gozzius z Orvieta základ tvořilo jihlavské právo a domácí obyčeje, patrný vliv práva římského a kanonického - nejstarší zákoník v dějinách českého práva - zákoník prošel čtyřmi redakcemi během 15. a 16. století a byl přeložen do češtiny, němčiny a dalších jazyků - těžilo se zejm. stříbro stalo se základem moci (resp. výtěžek z něj) - panovník výsadní právo na celý výtěžek = **regál** X **urbura** = podíl z výtěžku - patří mezi zvláštní druh práv, další jsou: městské, židovské, cechovní, vojenské, viniční... - právem číslo jedna je zemské právo, upravuje vztahy mezi šlechtou navzájem - neupravuje těžbu samotnou, ale právní vztahy, které vznikaly při těžbě a zpracování nerostného bohatství - těžbu organizovala města -- královská a poddanská podle vzoru Jihlavy (privilegium Jihlavské z roku 1249 + privilegium pro Havlíčkův brod) - těžba: Z Čechy, KH (nález nových ložisek popud pro vytvoření zákoníku), Pošumaví - psaný v latině, skládá se **ze 4 knih**: - **1. osoby** kompletní přehled všech královských úředního, horníků, urbéři, důlní měřiči atd., kteří se podíleli na těžbě + jejich práva a povinnosti + nepatrně bezpečnost práce - **2. věci** práva k dolům, práva dělníků k cizím pozemkům, právo kutací - **3. obligace = závazky** propůjčování a zcizování dolů (koupě, prodej a darování) - **4. proces** všechna procesní ustanovení pro všechna stádia řízení u horních soudů; čistá recepce ŘP a kanonického práva - vychází z toho, že horníci jako námezdní dělníci prodávají svou práci podnikatelům - zákoník obsahoval mj. předpisy o bezpečnosti práce, o větrání, osvětlení, odvodňování a předpisy o pracovní době (od 14. století šestihodinová, v 16. století se zavádí mzda úkolová),\ o výplatě mezd apod. - dále obsahoval i předpisy protikoaliční, zakazující organizování dělníků, pravidla o přijímání kovářů do práce apod. - zákoník ovlivnil horní právo po celé střední Evropě, byl přeložen do češtiny, němčiny i španělštiny - 16\. stol. snížení právní relevance zákoníku (s vydáním Jáchymovského horního řádu (1548)) - **1854 plná ztráta platnosti** (Bachovský absolutismus vydán nový zákoník (dále vydán třeba Spolkový zákon, Železniční zákon, Živnostenský řád rušil cechovní systém) **další vývoj horního práva** - horní právo ovlivněno jednak dokumentem „Narovnání o hory a kovy" z 1534 (nově potvrzeno roku 1575) a jednak souhlasem krále s omezením horního regálu zůstala mu pouze výhradní těžba zlata a stříbra - **Jáchymovské horní právo --** na panství hrabat Šliků otevřeny nové stříbrné doly (1518, 1541 a 1548) zde vyhlášeny nové horní řády pod vlivem saského horního p. a p. kutnohorského - **obecný horní zákon** - vyhlášen patentem roku 1854 a v platnosti zůstal až do roku 1957; demokratický charakter - zákon definoval horní regál, k průzkumu a dobývání nerostů bylo třeba báňského oprávnění a nerosty takto vydobyté si směl přivlastnit pouze držitel takového oprávnění **horní právo v 19. - 20. století** - závazný byl horní řád z r. 1854, který odstranil staré právní řády pro hornictví - horní řád vymezil vzájemný vztah vlastníka pozemku, na kterém se nalézal těžený nerost a důlního podnikatele, s tím, že právo nálezce bylo preferováno, a mohl těžit i bez souhlasu vlastníka - rozlišovalo se mezi kutáním, tj. hledáním nerostů, a dolováním, pro které muselo být uděleno povolení v podobě horní propůjčky - práci dětí povoloval zákon v podstatě neomezeně, což bylo omezeno až v 80. letech, kdy byl přijat zák. č. 114/1884 ř. z., který zakázal práci dětí pod 12 let, ale pouze na povrchu a za souhlasu rodičů - podle nař. č. 146/1907 ř. z. neměla překážet prac. doba školní docházce - dětem byla zakázána práce od 20 do 5 hodin - dívky do 18 let směly být zaměstnány jen na povrchu - díky tlaku hornických organizací došlo k vyloučení dětské práce - r\. 1901 byla omezena pracovní doba na 9 hodin **6.A Vznik středověkých měst, právní základ jejich existence, organizace jejich správy a soudnictví** **právní podstata měst** - právní základ existence feudálního města **městské privilegium** (obyvatelé ho dostávali od zakladatele města při založení nebo později) - předchůdcem městských privilegií výsady, které panovníci udělovali osadám obchodníků, např. Výsady Soběslavovy - obsah privilegia: - ustavení vnitřní organizace a správy města - vymezení povinností obyvatel - právo, kterým se mělo město řídit - oprávnění vlastního výkonu správy a soudnictví - městem v právním slova smyslu byla jen taková osada, která měla privilegium - každé město mělo svého pána podle toho dělení - **královská (svobodná) --** jejich pánem byl král a obyvatelé takových měst byli osobně svobodní, postupně se z nich vyvinul městský stav - **poddanská --** jejich pánem byl církevní či světský feudál - obyvatelé měst vytvářeli korporaci, právnickou osobu **správa měst** - **městská správa v době rozvinutého feudalismu** viz. otázka 22.A - výkon správy náležel samotným měšťanům a pán města pouze dohlížel na výkon správy prostřednictvím svého úředníka -- **královského rychtáře (fojta, šoltyse)** - pro správu měst byl zvláštním úředníkem podkomoří, který na návrh odstupující městské rady jmenoval novou - **královský rychtář --** královský úředník dohlížející na výkon správy královských měst - **městská rada --** nejdůležitější orgán; tvořena konšely; jmenována vlastníkem města pokud to byl panovník -- správa všech měst v rukou **nejvyššího podkomoří** (správce všech král. měst) - převzala kompetenci soudu původně řešila spory mezi obyvateli, kteří nechtěli podstoupit nákladné řízení před rychtářem z toto vyvinut městský soud (rozhodoval o majetkových a trestních sporech) - **cechy** - města byla výrobními a trhovými středisky, proto zde existoval požadavek poskytnout jim výlučný monopol v těchto oblastech -- hlavním cílem bylo znemožnění konkurence obchodu a řemesel provozovaných na feudálních statcích - za tímto účelem postupně vznikly podle cizího vzoru tzv. cechy -- pospolitosti řemeslníků, původně svépomocná bratrstva s podpůrným a sociálním účelem, která se postupem času vyvinula v městské správě podřízené korporace, které měly všestranná oprávnění - **cechovní přímus** -- nejvýznamnější cehovní právo; řemeslná výroba možná výhradně v rámci cechu - cechy stanovovaly kvalitu a cenu výrobků, počet tovaryšů a učňů a vykonávaly soudnictví nad svými členy - cechy měly vlastní předpisy -- cechovní artikuly, vlastní pečeť, pokladnu a odznak - **městská správa v době stavovské monarchie** - městům trvale přiznána **stavovská oprávnění --** soubor politických práv, vč. práv na účast a na podíl na rozhodování na zemském sněmu (tyto zisky nebyly definitivní, města o ně musela od konce 15. století bojovat) - **městská samospráva** - se silnějším postavením měst se jejich samospráva stala téměř nezávislou na státní moci - v Čechách bylo **počátkem 16. století 30 královských měst a 9 věnných** - město navenek vystupovalo jako právnická osoba - obyvatelé se rozlišovali na **měšťany a ostatní** - měšťané se rozlišovali na usedlé a neusedlé - městská chudina byla téměř vyloučena z účasti na městské správě - někteří obyvatelé byli značně právně omezeni -- biřici, tuláci, rasové apod. - měšťané si osobovali právo přijímat do svého stavu nové členy -- uchazeč: z řádného manželství; musel zaplatit poplatek; nějaký měšťan se za něj musel zaručit, že bude plnit své povinnosti (vojenská služba, strážní služba, platy, dodržování předpisů) - vedoucí úlohu mělo v době stavovské Staré Město pražské - Praha se skládala z několika měst: Starého, Nového, Malé Strany, Hradčan (tyto podléhaly purkrabímu Pražského hradu) a Vyšehradu (poddanské město církevní) - **městský písař --** představitel městské kanceláře; výkonný úředník městské rady (na Starém Městě se nazýval kancléř) - **městská rada --** stála v čele městské správy - obnovována byla stejně jako dříve podkomoří či panovník jmenoval radu na návrh té odstupující - **velká obec --** shromáždění veškerých obyvatel - sehrála zásadní roli v době husitské, v době stavovské ztrácí význam a projevuje se jako projev nespokojenosti obyvatel s městskou správou - **královský rychtář --** hájil panovníkovy zájmy - po porážce stavovského povstání (1547) přelom -- Ferdinand I. využívá situace a hospodářsky spoutal města (konfiskace majetku a zavedení nových daní), dále mu města musela odevzdat svá privilegia a on rozhodl o tom, jaká si ponechají - porážka povstání znovuzavedení úřadu král. rychtáře dozíral na výkon správy města - města Plzeň, Ústí a Budějovice byla ušetřena těchto opatření, protože zůstala věrna králi **organizace soudnictví** - **městské soudy** se zabývaly **prakticky všemi záležitostmi obyvatel města** nejčastěji projednávaly majetkové a další soukromoprávní věci - soud mohl probíhat jako: - **nezahájený --** probíhaly obvykle několikrát do týdne, kdy zasedala městská rada - **zahájený --** zde byl slavnostní ceremoniál, který obsahoval starobylé formulace; konal se několikrát do roka a zabýval se civilními i trestními věcmi - **mimořádný --** odehrával se v případech, které se nesnesly odkladu - **výroční --** s tím se setkáváme ve starších dobách, předsedal mu podkomoří (v ostatních městech zakladatel města), řešil nejzávažnější trestní a civilní spory, případně vyřizoval odvolání od ostatních městských soudů, pokud se jednalo o vrchní soud oblasti **městské právo** - většina měst vznikla minimálně se spoluúčastí německého živlu a přicházející obyvatelé s sebou přinášeli i své tradiční právo - **dvě oblasti městských práv** - městské právo se dělilo na 2 hl. oblasti: **severoněmecké** (sasko-magdeburské, vrchní stolice Olomouc a Litoměřice) a **jihoněmecké** (švábsko-norimberské, vrchní stolice Staré Město, Brno) - hranice mezi oblastmi nebyly ostré -- např. řada měst severoněmecké oblasti přijala úpravu dědického práva z oblasti jihoněmecké - uvnitř oblastí se vytvářely dílčí oblasti dle sídel vrchních soudních stolic - p\. severoněm. -- pod vlivem **právní knihy Saské zrcadlo**, jihoněm. -- pod **Švábským zrcadlem** - právo se v každém městě vyvíjelo do jisté míry autonomně - prameny městského práva: - **zakládací listina a další privilegia** - **právní knihy** (soupisy městského obyčejového práva) - **kodifikace** (Koldínův zákoník) - **usnesení (statuty) městské správy** (zejm. městské rady) - **rozsudky městského soudu --** ten při svém rozhodování využíval statutární právo, právní obyčeje a svá dřívější rozhodnutí - **právo oblasti, ke které město patřilo** (právo německé -- Saské a Švábské zrcadlo) - ve složitějších právních případech se město obracelo na **soud mateřského města** (Magdeburk, Norimberk, vliv i města Vídeň a Vratislav) se žádostí o naučení či dokonce přímo o rozhodnutí - **severoněmecké právo** -- konzervativnější, více vázalo města k vrchní stolici - čeští panovníci se snažili zabránit odvoláním i žádostem o naučení k mateřským městům, která byla mimo hranice, díky čemuž se postupně rozvíjely vrchní stolice v rámci státu - **městské knihy** - městské knihy se dělily na: - **knihy statutů --** zde byly zapsány předpisy městského práva - **knihy soudní --** zde byl zapisován průběh jednání u soudu - **cíleně zpracované právní knihy** - **právní knihy městského práva** - uspořádané soupisy nálezů městských soudů a statutů vydaných městskou radou - **Právní kniha písaře Jana --** oblast jihoněmecká; kniha byla sepsána ve 14. století latinsky a jedná se o uspořádané okomentované rozsudky městského soudu v Brně, autor využil své znalosti římského a kanonického práva - **Otakarova práva --** zde je doloženo vzájemné ovlivňování obou právních oblastí - **Míšeňské knihy; Magdeburské vikpildní knihy --** právo severoněmecké - **Kodex Václava z Jihlavy --** 14. století, právo severoněmecké - **Stadtgesetzbuch --** chebská kniha statutů obsahující několik redakcí městského práva ze 14. - 15. století - od 15. století se objevují české překlady původně latinských nebo německých knih - např. litoměřický Donát (překlad magdeburských městských práv) - existoval zde i vliv římského práva, příkladem je překlad Justiniánových Institucí z roku 1562 - **kodifikace městského práva** - v 16. století se objevila snaha o unifikaci městského práva ve všech českých městech - městský stav i šlechta potřebovaly právní jistotu pro své obchody a podnikání (šlechta\ mj. i vystupovala ve sporech před městskými soudy) - **český zemský sněm v roce 1523** sestavil komisi a v roce 1534 mistr **Brikcí Kouřimský** dokončil **Soupis práv městských**, který v roce 1536 vyšel tiskem jako **Knihy práv městských** - **Knihy práv městských (1536) --** je překladem a úpravou Knihy písaře Jana („Brněnská právní kniha písaře Jana") -- zachycovala praxi brněnského městského soudu - nepříliš kvalitní nestala se oficiální kodifikací, městské soudy ji ale přesto využívaly - **Koldínova kodifikace** - 16\. stol. -- pokračuje snaha o vytvoření kodifikace, v roce 1558 se objevuje návrh o 321 stranách, autor: **Pavel Kristián z Koldína** -- dílo vycházela z práva staroměstského - Koldín působil na univerzitě, vykonával funkci novoměstského písaře a od r. 1565 byl kancléřem Starého Města; znalcem jak práva domácího a jeho praxe, tak i ŘP - **1580:** apelační soud prohlásil tento zákoník za závazný pro soudní praxi - **1581:** vydána tzv. **Krátká summa**, která ve zkratce podávala obsah zákoníku - 1697: zákoník platil i pro moravská města - poslední část zákoníku (O právu majetkovém) v platnosti až do vydání ABGB v roce 1811 - zákoník upravoval veškerý život obyvatel měst, vč. správy a soudnictví města -- obsahoval předpisy o městské správě, povinnostech městské rady a konšelů, o městském soudnictví, o majetkovém, obligačním, dědickém, rodinném, manželském a trestním právu, o právech věcných a trestním procesu, vč. tortury; **psaný v češtině** - ideovým zdrojem zákoníku byly usnesení zemských sněmů, zemské právo a římské právo - **Práva městská království českého (1579) --** tento Koldínův zákoník byl vydán v roce 1579 tiskem, král jej sankcionoval a apelační soudy jej roku 1580 prohlásil za závazný pro soudní praxi **2.A Změny práva a právní prameny husitského období** **stát a právo v období husitském** - v průběhu 14. století prakticky se celá evropská společnost ocitla v ekonomické krizi zhoršení sociálních poměrů (zejména poddaných), došlo tedy k prohloubení diferenciace společnosti - v rozporu s touto krizí a chudnutím poddaných stálo **bohatnutí šlechty a církve** - vnitřní rozkol v církvi způsobeno velkým majetkem církve + prodejem odpustků **papežské schizma (dvojpapeží Řím a Avignon; 1378)** - dva znepřátelené tábory -- po smrti Řehoře XI. byl v Římě pod vlivem Karla IV. **zvolen papež Urban VI.**, v Avignonu francouzští kardinálové zvolili **Klimenta VII.** -- to otevřelo cestu ke kritice církve, např. rozporu mezi hlásanou morálkou a skutečným nemorálním životem církevních hodnostářů - **církev** upevňovala ve vědomí společnosti představy o uspořádání společnosti, světa a o postavení jedince a její učení, které ve 14. a 15. st. bylo takřka jediným zdrojem poznání, zdůrazňovalo nezbytnost existence hierarchie ve společnosti, která byla prohlašována za neměnnou - církev byla univerzální institucí reprezentovala a zdůvodňovala existenci feudálního společenského řádu -- masy poddaných ovládány knížaty a králi v čele s císařem jako světskou hlavou křesťanské společnosti - kritizována i bohatým panstvem, které těžce neslo hromadění majetku v rukou církve - kritika církve měla podobu zejména lidového kacířství, které bylo pod vlivem evropských sekt (valdenští, pikarti, kataři) vznik jako spontánní odpor proti společenskému útisku a zastávání utopických názorů (pasivní očekávání Kristova příchodu a tisícileté spravedlivé říše (chiliasmus)) -- církev proti bojovala prostřednictvím inkvizičních soudů, z jejichž protokolů vyplývá, že toto hnutí bylo ve 14. st. rozšířeno zejm. v jižních Čechách - vznikalo i tzv. **učené kacířství** -- podporováno i světskými feudály (nacházeli v něm argumenty proti církevní politice) -- mezi jeho představitele patřili Konrád Waldhauser, Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova - jak lidové, tak učené kacířství nalezly své následovníky v husitském hnutí: byli to lidoví kazatelé a univerzitní mistři v čele s mistrem Janem Husem - v českých zemích nastala i krize politická v důsledku slabé vlády Václava IV. mluvčím revolučního hnutí u nás -- **Jan Hus** - vytvořil souhrnnou kritiku církve a základní kritiku tehdejší společnosti, a to zejména pod vlivem Viklefovým, a pro své ideje se stal symbolem hnutí - Husovy ideje, které hlásal, zahrnovaly např. myšlenky o autoritě božího zákona, o tom, že poddaný nemusí poslouchat nehodného pána a sympatizoval s chudinou, kterou bránil proti bohatým pánům světským i duchovním; Hus byl upálen r. 1415 v Kostnici za šíření Viklefova učení, jeho knihy měly být spáleny a byl prohlášen za kacíře - dostal se do sporu s představiteli církve uvalena na něj klatba 1414 pozván na koncil v Kostnici (i přes záruky, které mu císař Zikmund poskytl) odsouzen k smrti **6. 7. 1415 upálen** jeho smrt rozpoutalo revoluci tzv. **HUSITSKÉ HNUTÍ** - vznik byl umožněn řadou věcí: prohlubování majetkové diferenciace, chudnutí nižší šlechty, úpadek katolické církve - přerušilo vývoj českého feudálního státu v 15. st. - rozbilo dosavadní strukturu státní organizace, nahradilo ji novými správními orgány a odmítalo základní principy feudálního práva formování protifeudální právní vědomí **základní etapy husitství** - **první etapa (1419 -- 1421)** - umírá Václav IV. -- jediný nástupce Zikmund Lucemburský zcela odmítnut husitskou šlechtou, přijat pouze menšinou katolíků bezkráloví 20ti členná vláda (na Čásl. sněmu) - vítězství husitů v Praze, založení Tábora a táborské obce; porážka 1. křížové výpravy (1420), kterou vyhlásil papež Martin V. a vedl jí král uherský a římský Zikmund Lucemburský - 1421: zasedání 1. husitského sněmu došlo k přijetí Pražských artikulů - **druhá etapa (1421 -- 1431)** - začala čáslavským sněmem, který se konal 3. -- 7. června 1421 - konec Želivského diktatura v Praze; poražena 2. křížová výprava, která byla vyhlášena z iniciativy porýnských kurfiřtů - období vojenských úspěchů Žižkových a Prokopových vojsk proti domácímu i zahraničnímu nepříteli (byla poražena 3. i 4. křížová výprava) - spanilé jízdy jízdy pořádané za hranice Čech -- měli šířit myšlenku husitství spíš opačný efekt (drancování, znásilňování,...) - v r. 1431 je poražena pátá křížová výprava u Domažlic a císař i papežská kurie mění svou politiku, jejímž cílem je diplomatický rozvrat husitského hnutí - **třetí etapa (1431 -- 1436/7)** - schází se církevní koncil v Basileji došlo zde k dohodě mezi umírněnou frakcí husitů a církví radikálové se naštvou rozštěpení husitů **bitva u Lipan 1434 -- radikálové prohrávají** - 1436: Jihlavský sněm -- přijetí jihlavských/Basilejských kompaktát základní zákon obsahující dohodu o legalizaci dvojí víry + souhlas podobojí + konfiskace církevního majetku **vývoj státu a práva** - **změny v první etapě** - v první etapě nedošlo k zásadním změnám v ústřední správě státu - po smrti Václava IV. nastává mocenské vakuum, jeho nástupcem mohl být Zikmund Lucemburský -- tomu byly předány požadavky husitů (přijímání podobojí, zákaz světského panování církve, svoboda božího zákona) - státní aparát reprezentoval nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka - nejvýznamnější změnou bylo založení táborské obce - **Táborský chiliasmus** - základem této společenské organizace byly skupiny jihočeských sedláků, vedených lidovými kazateli, kteří kritizovali středověkou společnost - po dobytí Sezimova Ústí bylo založeno město Tábor (nové představy o uspořádání společnosti, církve, o právu a spravedlnosti a o vlastnictví) - **chiliastické články --** požadavky radikálních táborských kazatelů (opouštějí pasivní přístup očekávání příchodu Krista a dostávají se k násilí proti nepřátelům husitství) - organizace společnosti je založena na rovnosti společenské i majetkové (majetek se odevzdával do společných kádí) - monarchistická forma státu je odmítnuta, **ideálem se stává demokratická vláda** - základní feudální principy byly zrušeny: daně, poddanství atd. - jediným zákonem byl zákon boží; popření církevní organizace, zakázány odznaky kněžství, zavedeno přijímání podobojí (chléb a víno) a kněží ztrácejí monopol na výklad Písma - **vlastní správa Tábora --** jakási teokratická republika, **v jejímž čele stáli čtyři starší -- vojenští hejtmané -- a kněží a kazatelé** - později vznik táborského svazu patřily tam Domažlice, Písek, Prachatice, Hořovice, Klatovy, Sušice, Vodňany - vnitřní organizace -- vytvořily se společenství na základě povolání, tzv. obce, např. obec polní (vojsko), domácí či spojená - Tábor se později začlenil do struktury husitského státu a jeho zástupci se účastnili jednání na čáslavském sněmu - **vývoj práva** - politický vývoj se dostal do konfliktu s převážně obyčejovým feudálním právem - neexistence, resp. nečinnost soudních orgánů vedla k tomu, že dosavadní právo nebylo aplikováno vytváření nových právních obyčejů (řídily se jimi orgány hus. moci a hus. města) - např. konfiskační dekrety městských rad (např. Starého Města) zabaveny majetky nepřátel husitství a zásahy proti katolickým kněžím, kteří nepřistoupili na kalich - **velké obce --** shromáždění veškerých obyvatel města rozhodovali ve všech zásadních otázkách - **Čtyři pražské artikuly** - = politický program hnutí; zásadní vliv na formování husitského právního vědomí - zásadní pramen práva na čáslavském sněmu všechny složky husitství je ale přijaly už v roce 1420, ale každá z těchto složek je interpretovala jinak - obsah: zejm. tyto **požadavky** - hlásání slova Božího bez lidských příměsků - přijímání pod obojí - zákaz světského panování kněží - rovnost trestání hříchů ve všech stavech - odstraňují hegemonii kněží a jejich nadřazenost nad laiky, hlásají rovnost uvnitř církve, požadují svobodu husitské propagandy, likvidaci církevního majetku, podrobují církevní příslušníky světskému právu základní princip středověkého práva -- nerovnost před zákonem zlikvidován čtvrtým artikulem - zásada, kterou se řídilo české právo po celá staletí, tj. soukromá iniciativa nahrazena **principem oficiality (soud se zahajoval z úřední povinnosti)** - **Čáslavský sněm** - svolán po předcházejících vojenských úspěších husitů ve dnech 3. až 7. června 1421 - zúčastnila se šlechta, měšťané, část moravské šlechty a dva zástupci krále Zikmunda - ustavena **nová zemská vláda o 20 členech** (5 rytířů, 5 pánů, 2 zástupci táborské obce a 8 měšťanů, z nichž 4 byli Pražané) - odmítnut Zikmund jako král; 4 pražské artikuly byly vyhlášeny jako zemský zákon - umírněná část husitů hledala alt. za Zikmunda **Zikmund Korybutovič jako zemský správce** - v husity ovládaných oblastech začínají vznikat městské svazy: orebitský (později Žižkův a po jeho smrti sirotčí), žatecko-lounský a pražský - **Žižkův vojenský řád** - vypracován v roce 1423 na sjezdu Žižkova bratrstva - obsahuje husitskou ideologii, zavádí do Žižkova vojska základní principy husitského práva (rovnost, přísná kázeň, uvědomělost), dále obsahuje zásady husitské strategie a taktiky a jeho nedílnou částí byly Čtyři pražské artikuly - **Basilejská kompaktáta** - po vojenských nezdarech byla katolická církev i císař ochotni s husity vyjednávat - **1429:** hájili Prokop Holý a Petr Payne v Bratislavě husitskou ideologii před Zikmundem - 1433: dojednali zástupci **basilejského koncilu v Praze tzv. kompaktáta** (přijata **1434** koncilem) - 1436: na jihlavském sjezdu prohlášena za základní zákon dodržován **až do Bílé Hory (1620)** - soubor smluv, které uznávaly závaznost Čtyř pražských artikul okleštěny, vymizely radikální požadavky, např. 3. artikul připustil, aby kněží vlastnili majetek, 4. uznal jurisdikci církve nad svými příslušníky - aby mohla být přijata kompaktáta a aby mohl být Zikmund přijat za českého krále, muselo být poraženo radikální křídlo husitů u Lipan v roce 1434 **11.A Vývoj soudnictví a procesního práva do r. 1627** **ORGANIZACE SOUDNICTVÍ** **1. raný feudalismus (800 -- 1055)** - **panovník a dvorské sjezdy** - **nejvyšší soudní moc ve státě -- panovník** mohl rozhodovat jakýkoliv spor - v praxi se zaobíral nejzávažnějšími delikty a majetkoprávními spory, jejichž hodnota byla značná - cestoval po území státu umožňovalo mu to vykonávat nárazově soudnictví i ve věcech regionálního či dokonce lokálního významu - zpravidla mu přitom asistovali členové jeho užšího dvora (kurie) - skutečně závažná záležitost řešení proběhlo **v rámci dvorského sjezdu** - kromě klasických sporů (majetkoprávních či jiných) se zde odehrávaly i záležitosti nesporné jako například potvrzování závětí a majetkových převodů - 2\. polovině 12. st. (české feudální právo již složitější a sofistikovanější) -- k řešení náročnějších případů potřeba člověka odborně způsobilého přenesli přemyslovští panovníci výkon soudnictví v nejvyšší instanci na **dvorského sudího** -- soudil společně s dalšími přísedícími **konstituování dvorského soudu**; panovníkovi zachováno právo tomuto soudu předsedat - **hradské soudy** - **nižší úroveň soudnictví**; fungovaly v jednotlivých územně-správních centrech - v čele: kastelán (župan) -- asistovalo mu několik velmožů z dané oblasti - Břetislavova dekreta dosvědčují, že již v pol. 11. stol. měl kastelán se svými pomocníky jasně vymezené kompetence **v trestní oblasti** -- soudily např. vraždy, bigamie, cizoložství, prostituce - jen nejtěžší zločiny (např. vražda blízkého příbuzného či duchovní osoby) postupovány\ k **soudu knížecímu** - **civilně-právní oblast:** spory mezi osobami svobodnými; spory, v nichž šlo o větší majetkové hodnoty - určité úkoly plnili v souvislosti s činností hradského soudu **archipresbyteři** -- role jakýchsi **veřejných žalobců --** povinnost upozorňovat kastelána na zločiny, na jejichž potrestání existoval veřejný zájem - také provinciální soudnictví ve 12. století změny soudní fce kastelána převzal **hradský sudí** (soudil ovšem výhradně v kastelánově přítomnosti a za účasti několika dalších přísedících) - **vesnické a slubní soudy** - vedle hradských soudů přežívaly zřejmě nadále i soudy vesnické navazovaly na předstátní tradici řešení drobných sporů uvnitř občiny; činnost omezena na **nekriminální pře** -- předmět sporu málo významný - v těchto sporech možné realizovat i **rozhodčí (arbitrážní) řízení** -- ve 12. století nazýváno **slubním soudem** zde strany samy volily neúřední osoby, jež měly zprostředkovat smírné narovnání řízení výrazně soukromoprávní - **církevní soudy** - již na VM doloženo rozdělení soudů na **světské (placita secularia) a církevní (placita ecclesiastica)** - nejvyšší z církevních -- **soud (arci)biskupský**; církevní soudy -- spory týkající se zájmů církve, církevních osob a církevního majetku, a spory manželské - autorita církevních soudů závislá na podpoře světské moci; přetrvávala i obecná závislost církve na státu - ve starším období těžké prosadit křesťanství církevní jurisdikce min. respekt panovníci zaštítili církev svou autoritou + vydávání norem k posílení postavení (nejen v oblasti soudnictví) **2. rozvinutý feudalismus (1055 -- 1419)** - již popsané zásadní společenské poměry (přelomu 12. a 13. st.) + sociální diferenciace\ v českých zemích začátek invazivnějšího prosazování **principu personality práva** - = každý jedinec má svoje „vlastní" právo; je pro něj závazné a podle kterého je jeho jednání posuzováno; podle původu a společenského postavení také lidé podléhali různým soudům - i nadále soudnictví velmi těsně provázáno se správou patrné i u zemského soudu (klíčová úlohu -- **zemští úředníci**) a ve městech (jako městský soud fungovala **městská rada**) - soudní řízení vesměs ovládáno **zásadou obžalovací (akuzační) --** bez ohledu na podstatu sporu úkol zainteresované osoby, aby se svého práva domohla (mnohdy i v případě vraždy iniciativu ze strany pozůstalých příbuzných) - další charakter. principy předhusitského **procesního práva: veřejnost, ústnost** (u zemského soudu odmítána písemná svědectví) a **zásada projednání** - před šlechtickými soudy proces pomalý a plný formalismů - před městskými s. řízení jednodušší, rychlejší dáno tím, že městské právo silně ovlivněno kanonickým a ŘP - od pol. 14. století se začínají ze soudnictví vytrácet ordály -- ještě za Karla IV. ale 2 specifické formy ordálů občas praktikovány souboj, který byl vlastně legalizovanou variantou krevní msty - **zemský soud** - nejvýznamnějším soudem pro příslušníky šlechty - dotvořen za vlády Přemysla Otakara II. stal se výhradním tribunálem, před kterým se projednávaly **trestní záležitosti**, kde byl žalovanou stranou šlechtic + **veškeré sporné a nesporné záležitosti týkající se svobodných (zpupných) statků** - zprvu předsedal panovník, ve 14. století často zastupován **nejvyšším purkrabím pražským** - soudního řízení se účastnili i ostatní zemští úředníci významná úloha **nejvyššího písaře** (na starost zápisy soudních jednání do zemských desek) - kromě zemských úředníků se mohli jednání účastnit i další šlechtici jako přísedící za vlády Václava IV. ustálení praxe král jmenoval **12 přísedících** (**kmetů**; jeden za každý kraj; výhradně příslušníci nejvýznamnějších panských rodů) - ostatní šlechtici se stále mohou účastnit, ne ale zasahovat do rozhodování - zasedání se konala **4x ročně a trvala vždy dva týdny** - rozhodnutí soudu konečné **neexistovala možnost odvolání** (ani panovník, nemohl výrok zvrátit, měl pouze možnost udělit milost tomu, kdo byl odsouzen k trestu smrti) - zemský soud vykonával i funkci právotvornou zemské právo fungovalo svým způsobem **jako precedenční -- zemský soud mohl „nalézat" právo** - zemský soud se také nazývá **větším** vedle něj se totiž tvořil i tzv. zemský soud **menší** (rozhodoval za účasti menších úředníků zemských (místopísař, místokomorník, místosudí) spory menší hodnoty především spory mezi méně zámožnými příslušníky nižší šlechty) - **dvorský a komorní soud** - **dvorský soud** vytvořen za vlády Jana Lucemburkého (cca 30 léta 14. stol.) - původně šlo o **královský soud**, před který příslušeli přímí královi služebníci a rychtáři vesnic, patřících ke královskému dominiu speciale - v čele: **dvorský sudí** jmenovaný panovníkem (někdo jiný než sudí zemský) - řízení před dvorským s. obdobné jako před zemským k němu možno se někdy odvolat) - 2 hlavní typy záležitostí: veškeré spory, týkající se **královských lén v Českém království; spory o odúmrtí** (= šlechtic zemřel bez přirozených dědiců měl jeho majetek připadnout jako odúmrť koruně často ale vystupovali v těchto případech se svými nároky vzdálenější příbuzní a autoritativní výrok o oprávněnosti nároků příslušel dvorskému s. - **komorní soud --** budován jako jakási alt. k soudu zemskému; byl to soud královský - předsedal mu panovník, nebo nejvyšší hofmistr - v této době ještě nebyl institucionálně vymezen, šlo spíše o rozhodování ad hoc v případech, kdy se někdo obrátil se svým problémem přímo na panovníka jako (alespoň teoreticky) hlavu soudní moci v zemi - řízení nebylo upraveno; jako rozhodující hledisko se uplatňoval především **obecný princip spravedlnosti** - nelze se k němu obracet věcí, která obligatorně příslušela před soud zemský - **městské soudy** - v českých městech zprvu klíčová úloha **rychtář** - byl rovněž hl. postavou soudních org., jimž obyvatelé měst podléhali šlo v první řadě o **soud zahájený** (konal se **4x ročně o tzv. suchých dnech** (stejně jako zemský), a na něj navazující **soud zavitý** (méně významné záležitosti/spory nevyřešené během soudu zahájeného) - řídil tyto soudy a zajišťoval i výkon jejich rozhodnutí); vedle něj se na rozhodování podíleli tzv. **přísežní** (volení z řad bohatých měšťanů) - rozhodování týkající se i běžných, méně nebezpečných přestupků (hlavně v době konání trhů) - **možnost odvolání** k panovníkovi -- k vyřizování těchto odvolání zpravidla potřeboval **podkomořího** 1337: nový, podkomořímu podřízený královský úředník -- **hofrychtéř** (jemu svěřeny soudní záležitosti) - odvolání často vyřizována na **výročním soudu** konal se v každém městě při každoroční návštěvě podkomořího - postupně zmenšování významu rychtáře rozhodující úlohu v městského soudnictví přebírala **městská rada** -- jednala neveřejně nutno publicitu jejího rozhodování zajistit vytvoření městských knih + úřadu městského písaře (vedl je) - do husitských válek se městské rady v oblasti soudnictví prosadily pouze ve velkých městech (zejm. v oblasti nesporného řízení) - **vrchnostenské soudy** - soudní jurisdikci na poddanými lidmi vykonávaly zásadně jejich vrchnosti majitel panství buď soudil sám, nebo pověřoval purkrabí jednotlivých panství - pravomoc v podstatě neomezená a zahrnovala i soudnictví hrdelní (možno ukládat trest smrti) Karel VI. snaha toto omezit (hrozila svévole feudálů) neúspěšně - drobné spory ve vesnických komunitách soudili **rychtáři** (v některých vesnicích za pomoci několika vrchností jmenovaných přísedících, tzv. **přísežných (konšelů)**) - **církevní soudy** - **velké privilegium (1212) --** významné pro osamostatnění církevního soudnictví - prosazení exempce duchovenstva znamenalo, že před církevní soudy nadále obligatorně patřily všechny spory kleriků, vzájemné rozepře mezi světskými a duchovními osobami, manželské záležitosti a lichva, kterou církev křesťanům zakazovala (za lichvu se v této době považovalo jakékoliv vybírání úroků, bez ohledu na jejich výši) **3. období husitství (1419 -- 1436)** - standard. soudnictví do velké míry nefungovalo nahrazeno revolučním výkonem spravedlnosti - nebyl svázán žádnými procesními ustanoveními; často drastický charakter - revoluční požadavky do jisté míry překročeny hranice personality práva - provázání se správou zůstalo i v tomto období velmi těsné - nemohly fungovat standardní soudy šlechtické; činnost zemského, komorního i dvorského soudu po dobu husitských válek suspendována; soudy městské a vrchnostenské zachovány - ve městech se ovšem do soudních záležitostí v některých případech vměšovala velká obec - **krajští hejtmané** -- nové subjekty soudní moci; výkonem z velké části navazovali na dřívější činnost popravců - církevní soudnictví -- nadále obsazován úřad oficiála, nemalá část soudního rozhodování se ale odehrávala v rámci synod **4. stavovské soudnictví (1436 -- 1620)** - i pro dobu předbělohorskou typická **personalita práva** + velké množství soudů, které v českých zemích fungovaly a nutnost řady kolizních pravidel, řešící soudní příslušnost ve věcech dotýkajících se obyvatel s odlišným statusem - nejožehavější přitom spory mezi šlechtici a měšťany -- soudní příslušnost v těchto sporech je hlavní náplní svatováclavské smlouvy - **zemský soud** - mezi soudy šlechtickými v Čechách -- největší úloha **soud zemský** (zvaný větší pro rozlišení od menšího zemského soudu) majetkoprávní i trestněprávní spory mezi šlechtici; výlučně příslušný byl ve věcech týkajících se svobodn?