Sociální psychologie - Přednášky PDF

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE PŘEDNÁŠKA 1: ÚVOD CO TO JE SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE? - Sociální psychologie může být vymezeno jako vědecké studium způsobu, kterým lidé poznávají, cítí a jednají, když jsou ovlivněni reálnou či imaginární přítomností druhých lidí – definice Aronson - Vědecké – s...

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE PŘEDNÁŠKA 1: ÚVOD CO TO JE SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE? - Sociální psychologie může být vymezeno jako vědecké studium způsobu, kterým lidé poznávají, cítí a jednají, když jsou ovlivněni reálnou či imaginární přítomností druhých lidí – definice Aronson - Vědecké – systematický pohled - Imaginární svět hraje velkou roli, hlavně pro sociálního psychologa, pro kterého má stejnou důležitost jako „realita“ - Sociální psychologie se liší od jiných sociálních věd, protože zdůrazňuje osobní, subjektivní interpretaci - Pro sociálního psychologa je život o osobní interpretaci - Interpersonální a sociální kognice – sociální je ještě více sociální než interpersonální, interpersonální je spíše v interakcích mezi jedinci, sociální je broad o Hlavní téma bude interpersonální interakce v tomto semestru - Self a vztah k sobě o Opět důležité téma pro soc. psych.: to, jak poznávám, jak jim rozumím, jak hledám interpretace – všechno ovlivněno mnou, mým self - Vztahy: blízké, malá skupina, prosociální chování, agresivní chování, meziskupinová dynamika, konformita, poslušnost, masové jednání a mediální vlivy SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÝ POHLED - V prvním semestru na magistru spolu začne chodit Eva a Jan, vydrží jim to? - Mnoho pohledů na tento problém: o Sociologie: zkoumal by demografické charakteristiky o Sociální/kulturní antropolog: zkoumal by trendy v daných kulturách o Sociální psycholog: jak spolu interagují, názory, představa o budoucnosti VÝCHOZÍ TEZE PRO SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ STUDIUM - INTERPRETACE: Neustále se pouštíme do interpretací a hodnocení – i když si myslíme, že ne o Naše osobní názory se bohužel dostanou všude – i psychoterapeut má své názory o Snažíme se svoji interpretaci objektivizovat, ale vždy tam bude subjektivní hodnocení - KONTEXT: Každá interpretace a hodnocení se vždy odehrává v konkrétním vztahovém rámci, v nějakém významovém prostoru (např. úvahy o bezpečnosti na ulici, co je skutečné umění, kdo je nejefektivnější ve své profesi…). Vše tedy závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu o První dojmy hrají vliv - Interpretace je vždy subjektivní, navíc je determinována situační faktory, a to jak z hlediska distálního a proximálního (prostor, prostředí), tak časového (minulost, přítomnost, budoucnost) - NEUSTÁLÁ ZMĚNA: Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění 1 LIDOVÁ MOUDROST – čím se liší sociální psychologie od lidové moudrosti - Common sense: jakoby sociální psychologie nám může připadat jako „vlastně nic nového“ protože reflektuje věci, které už trochu díky selskému rozumu známe (jasný, to ví každý…) ale jsou tam i věci, co nás dokážou překvapit - Empiricky se snaží ověřovat poznatky lidové moudrosti - Specifikuje podmínky, za kterých lidoznalecké poznatky platí - Vytváření koherentního systému poznání (tj. vnitřně spojitý systém) o Snažíme se vytvářet propojený systém o Sociální psychologie se snaží pokrýt celou mapu pro všechny lidi – chceme najít souvislosti - Třeba se snažíme testovat rčení, které se o lidech vypráví… SOCIÁLNÍ VLIV - Lidé jsou často rezistentní k sociálně psychologickým zákonitostem, prefrují vlastní rozum - NAPŘ. o Sebesloužící zkreslení a základní atribuční chyba (Ross, 1975) o Ožívající představy aneb pygmalion efekt (Rosenthal a Jacobson 1968): šli do škol, učitelům řekli tyto děti jsou nadané, děti o tom nevěděli, a navíc byli průměrní. Za rok opravdu nadanější byli, ale kvůli chování učitelů – chovali se k nim jinak, protože měli svoji představu o jejich nadání o Intergroup and outgroup effect (Tajfel, 1970) o Bystander effect (Darley a Latané, 1968) CO MŮŽE NAUČIT SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE? - Metody (jak pozorovat, jak vést rozhovor…) - Modely (obvyklosti, pravidelnosti) – teorie středního dosahu o Neexistuje velká teorie, která by vysvětlovala všechno - Nový pohled (dimenze) uvažování o sobě a druhých - Dovednosti - Cesta k tomu: kritická reflexe konkrétních poznatků, teorií, paradigmat POZITIVNÍ FILOZOFIE A. COMTE (1798 – 1857) - Tři stádia poznávání: - Navrhl, že lidské poznání prochází třemi stádii: o teologickým, o metafyzickým o pozitivním. - V pozitivním stádiu se klade důraz na empirické pozorování a vědecké metody, což vede k objektivnímu chápání reality. - Comte také zdůrazňoval potřebu sociálního pořádku a solidarity. Věřil, že věda může pomoci vytvořit lepší společnost. - Celkově pozitivní filozofie podporuje myšlenku, že pokrok je možný díky racionalitě a vědeckému zkoumání. - „Kurs pozitivní filozofie“ (1830-1842) - Tři fáze společenského vývoje: o V teologické fázi lidé vysvětlovali jevy pomocí náboženských přesvědčení, o v metafyzické fázi pomocí abstraktních spekulací 2  o a v pozitivní fázi se zaměřili na vědecké metody a objektivní zkoumání (pozorování, experiment) PSYCHOLOGIE NÁRODŮ (VÖLKERPSYCHOLOGIE) - Johann Gottfried Herder zavedl pojem "národní duše" (Volksgeist). Věřil, že každá kultura má své vlastní jedinečné rysy a hodnoty, které formují psychologii jejích členů. - Ferdinand Tönnies rozlišoval mezi „Gemeinschaft“ (společenství) a „Gesellschaft“ (společnost). Tyto koncepty ilustrují, jak různé formy sociální organizace ovlivňují psychologii a chování jednotlivců. - Myšlenky Charlese Darwina o evoluci ovlivnily i sociální teorie. Někteří autoři, jako Herbert Spencer, aplikovali darwinistické principy na společnost, což vedlo k myšlenkám o "přežití nejsilnějších" v kontextu národních charakteristik. - W. Wundt (1832-1920) zavedl pojem „kulturní psychologie“ (Völkerpsychologie), který se zaměřoval na studium psychologických jevů v kontextu kultury a společnosti. Tato disciplína se věnovala tomu, jak jazyk, náboženství, umění a zvyky ovlivňují psychologické procesy jednotlivců v rámci různých národů. - Völkerpsychologie" je termín používaný v historii psychologie a filozofie k označení psychologie národů nebo kulturní psychologie. o Tento koncept se snažil porozumět specifickým psychologickým charakteristikám a procesům, které jsou spojeny s určitými národy, etnickými skupinami nebo kulturami DUŠE DAVU – GUSTAV LE BON 1895 - Ztráta jedinečnosti o V davu jednotlivci ztrácejí své individuální vědomí a podléhají kolektivní psychologii. Chování davu je tedy odlišné od chování jednotlivců. - Emocionální a iracionální chování: o V davu převládají emoce nad rozumem. Lidé se stávají náchylnějšími k impulsivním a iracionálním činům. Může to vést k masové hysterii nebo násilí. - Ovlivnění vůdcem: o Vůdci hrají klíčovou roli, protože dokážou manipulovat náladou a myšlením davu. Charismatičtí vůdci mohou snadno ovlivnit chování a názory skupiny. - Jednoduché myšlenky: o Dav je často přitahován k jednoduchým a silným myšlenkám, které jsou snadno srozumitelné. Složitější argumenty a rozbory bývají méně účinné. - Ztráta individuality: o Jedinci v davu cítí, že mohou jednat bez následků, což může vést k antisociálnímu chování, protože se odpovědnost rozkládá mezi všechny členy skupiny. - Nedělal na to úplně výzkum, spíše intuitivně - Dav je iracionální - Anonymita a sugesce - Redukce morálních a intelektuálních standardů - Aplikace na politiku a společnost: Le Bonova práce byla často aplikována na analýzu davového chování v politice a společnosti. Byl zastáncem názoru, že vládnoucí elity by měly věnovat pozornost tomu, jakým způsobem davové myšlení může ovlivňovat společenský vývoj. 3  - Je třeba poznamenat, že Le Bonova práce byla kritizována za nedostatek empirických důkazů a za to, že její teze nebyly dostatečně podloženy. Přesto má jeho koncept davové psychologie historický význam a ovlivnil některé následující myšlenky v oblasti sociologie a psychologie. PSYCHOLOGIE NÁRODŮ – LAZARUS A WUNDT - Zajímali se vlivem kultury: něco jako dnešní stereotypy, předsudky - Časopis "Zeitschrift für Völkerpsychologie und Sprachwissenschaft" (Časopis pro psychologii národů a jazykovědu). Tento časopis byl založen v roce 1860 německým filozofem a jazykovědcem Lazarusem Geigerem a posléze jej redigoval Wilhelm Wundt. WILHELM DILTHEY - Německý filozof Wilhelm Dilthey byl klíčovou postavou v oblasti hermeneutiky, což je interpretace textů a kulturálních projevů - Jeho práce se dotýkala otázek porozumění a interpretace kultury a historie, což je také spojováno s "Völkerpsychologie" FRANZ BOAS - Americký antropolog Franz Boas se zabýval studiem kulturní rozmanitosti a různých etnických skupin - Jeho práce byla zaměřena na odmítání rasistických teorií a zdůrazňování kulturologických aspektů výzkumu etnických skupin SPOLEČENSKÁ TEORIE E. DURKHEIMA - Francouzský sociolog Émile Durkheim se také zajímal o studium kulturních jevů a vlivu společnosti na jednotlivce. Jeho práce se týkala sociálního vědomí a kolektivního chování. - byla založena na pozorování a studiu sociálních faktorů a jejich vlivu na jednotlivce a společnost jako celek. Zdůrazňoval význam sociálních normativních systémů a sociálních institucí v udržování stabilitu a řádu ve společnosti. PRINCIPLES OF PSYCHOLOGY - W. JAMES 1890 - Věnuje se i sociální psychologii – třeba kapitola 10. je základ pro 2. přednášku - Zabýval se postoji i vnímáním vztahů - Není to sice explicitně nazvané jako sociální psychologie, ale hodně je to o tom SIGMUND FREUD - Rakouský psychoanalytik Sigmund Freud se zajímal o vliv kultury na lidskou psychiku a zkoumal různé kulturní aspekty, jako je náboženství a sexuální morálka, ve svých psychoanalytických studiích - Je třeba poznamenat, že termín "Völkerpsychologie" byl používán v různých kontextech a mohl mít různé významy pro různé myslitele. Tyto osobnosti přispěly k rozvoji myšlenek souvisejících s psychologií národů a kulturní psychologií ve svých respektivních oblastech. NORMAN TRIPLETT - Jeho výzkum zahrnoval první experimentální studii v sociální psychologii, která se stala důležitým základem pro budoucí výzkum sociálního chování. Jeho nejvýznamnější práce byla publikována v roce 1897. 4  - Triplettův experiment se zaměřoval na studium toho, jak a proč se jednotlivci pod vlivem druhých lidí stávají více nebo méně motivovanými. Jeho konkrétní otázka byla, zda přítomnost jiného cyklisty ovlivní rychlost, s jakou cyklista jede. - Triplett provedl sérii experimentů s dětmi, které závodily na kolech proti času. V prvním experimentu zjistil, že děti byly rychlejší, když závodily s dalšími dětmi, než když jely samy. Tento výsledek naznačoval, že přítomnost ostatních lidí může zvýšit motivaci a výkonnost jedince. - Tento výzkum vedl Tripletta k formulaci tzv. "sociální facilitace" (social facilitation), což je koncept v sociální psychologii, který popisuje jev, kdy přítomnost ostatních lidí může zvýšit výkonnost jedince při provádění jednoduchých úkolů nebo těch, které jedinec již ovládá. Tento koncept později přispěl k rozvoji teorie sociálního vlivu a zkoumání interakcí mezi jednotlivci v sociálních situacích. - Norman Triplettova práce byla prvním experimentálním krokem k systematickému studiu sociálního chování a ovlivnila vývoj sociální psychologie jako samostatné vědecké disciplíny POČÁTEK 20. STOLETÍ: PRVNÍ UČEBNICE 1908 - E.M. ROSS: social psychology /sugestivně imitační přístup inspirovaný chováním v davu – začátek sociologické linie v SP - W. MC. DOUGALL: Introduction to social psychology/ instinktivní přístup inspirovaný darwinismem, důraz na emoce, které regulují soc. chování, např. strach, odmítnutí, hněv, bojovnost, zvědavost, ponížení, péče – začátek psychologické linie uvažování v SP F. H. ALLPORT - Bratr Gordona Allporta - experimentální přístup, uznávaná učebnice sociální psychologie NOVÉ MYŠLENKOVÉ PROUDY 20. STOLETÍ - Sociologické myšlení inspirované E. Durkheimem a dalšími – koncept individuálního a kolektivního vědomí - Interakcionistický přístup self psychologie (G. H. Mead, C. Cooley, Baldwin) - Antropologický a kulturní pohled na sociální chování (M. Mead(ová), B. K. Malinowski - Psychoanalýza a hlubinná psychologie (S. Freud, K. Horneyová, E. Fromm) - Kurt Lewin – topologická psychologie , princip rovnováhy sil..., malé skupiny - G. Allport – postoje a předsudky - L. Thurstone – měření postojů, postojové škály ČASOPISY SOCIAL PSYCHOLOGY QUARTERLY - Časopis americké sociologické asociace, založené 1905 - Sociologové hodně pracují s sociální psychologií JOURNAL OF PERSONALITY AND SOCIAL PSYCHOLOGY 5 OBDOBÍ PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE – ROZMACH SP - Euforie z poznatků psychologie ve 40. a 50. letech - F. HEIDER: teorie sociální percepce (1958). Interpersonální poznávání je dáno kognitivními jednotkami (lidé, objekty, vztahy mezi nimi). Celek je víc než částí, tendence k vyvažování - L. FESTINGER: teorie sociálního srovnání (1954) (tlak k konformitě) a kognitivní disonance (1957) o Kognitivní informace – vnitřní nesoulad v pocitech, je to nepříjemné… o Člověk má mechanismy, aby se vyrovnal a dostal se do rovnováhy o Jedna z velkých teorií, která hodně ovlivnila SP 60.-70. LÉTA: KRIZE SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE - Pozitivistická metodologie – snaha přiblížit SP přírodním vědám - Důležité parametry jsou: měřitelnost, stálost, kauzalita - Problémy: experiment vs. ekologická validita (dá se to fakt vztáhnout na běžné situace, nebo je efekt způsoben tím, že je to v experimentálních podmínkách) o etika metod a praktik SP např. manipulace, podvádění, vstup do soukromí THE SOCIAL PSYCHOLOGY AS HISTORY (GERGEN, 1973) - Učebnice – kritika experimentálních výzkumů - SP POZNATKY: o Jsou omezeny historicky o Jde jen o systematický popis přítomnosti, není možné zobecnění o Vliv podmínek konkrétních o Vliv situace o Rozdíl v objektu zkoumání, člověk je nestabilní, efekt „zpětné vazby“ EVROPSKÁ VS. AMERICKÁ SP (60. a 70. LÉTA) - Ideál humanismu x pragmatismu - Skupina x jednotlivec - Prožívání x chování - Sociologická x experimentální - Přirozené jevy x konstrukty VLIVNÁ PARADIGMATA SP NA KONCI 20. STOLETÍ - Motivační (evoluční) paradigma – vychází z darwinismu - Behaviorální paradigma (teorie sociálního učení) - Rolové (interakcionistické) paradigma - Sociálně – kognitivní paradigma VLIV POSTMODERNISMU NA PŘELOMU 20. A 21. ST. - odmítání determinismu - význam jazyka - důraz na porozumění a pochopení, ne kauzální vysvětlení - sociální konstruktivismus - jak si člověk vytváří obraz světa a sebe (K. Gergen) - situacionismus (D. Magnuson) - narativní psychologie - cílem je ne ověřování, ale objevování hypotéz (typické pro kvalitativní přístup) 6 PŘEDNÁŠKA 2: VZTAH SOBĚ SAMÉMU, PSYCHOLOGIE JÁ (SELF) DVOJJAKOST JÁSTVÍ (W. JAMES, 1890) - W. James do dnes citovaný jako autor analýzy self - Dualita sebereflexe: Já jsem si vědom sám sebe o Jsem to já, kdo si je vědom o Jsem to já, kdo je uvědomován - Já jako subjekt: o podmětné já, tedy ten, kdo si uvědomuje sám sebe (já jako činitel, já jako poznávající-„knower“) o je zde zakotven subjekt činnosti a prožívání (v angličtině „I“, v němčině „Ich“). - Já jako objekt: o já jako předmět vlastního poznávání („known“), představ a hodnocení (v angličtině „Self“, v němčině „Selbst“). - My většinou zkoumáme self, ale I nelze odloupnout - W. James na tuto dvojitost upozornil jako první JÁSKÁ ZKUŠENOST (VĚDOMÍ, ŽE MÁM SVOJE „JÁ“) SUBJEKTIVNOST A JEDINEČNOST - Zkušenost s vlastním já zažíváme pouze bezprostředně (v přítomnosti) a pouze jedinečné podobě o I když je JÁ v přítomnosti, tak vždy je to zabarveno minulostí a může to být ovlivněno i budoucností - Jde o přemítání/přemýšlení o sobě samém, uvědomování si vlastního já (self-awareness, self-consciousness) - Jde to to, co o sobě vím, znalosti o sobě samém, pocity, které si uvědomuji jako sobě vlastní - Vědomí aktérství – já jsem ten, kdo dělá xy - Odkdy mám já? Má první kognitivní zkušenost se sebou samým – cca 3 roky - Je neopakovatelná, nepřenositelná a nesdělitelná. Otázky: o Kde se naše já bere? o Kdy ho ještě nemáme a kdy už ano? o Jak ho můžeme (psychologicky) zkoumat? KDE SE BERE JÁ (SELF)? - Odlišit sebe sama od okolního prostředí je první nutný krok při utváření vztahu k sobě. Aktivní přemisťování v prostoru zakládá pocit tělesné ohraničenosti a oddělenosti od okolního světa o Aktivní přemísťování hodně napomáhá – cca kolem jednoho roku, kdy dítě začíná rozlišovat mezi prostorem vs. já - „Mapování vnějšího prostoru“ zakládá možnost pociťovat i svůj vlastní „vnitřní prostor“ (Šebek, 1988). o Mapováním vnějšího prostoru (pojmenovávání a tak) vede k objevování já (vnitřního prostoru) - VÝZNAM PAMĚTI: Experiment „obraz v zrcadle“ (Lewis, Brooks-Gunn, 1970) - o Děti < 1 rok : jen zřídkakdy identifikují svůj obraz v zrcadle jako sebe sama. o 15 měsíců : řada dětí již obraz sobě samým přisoudila o 2 roky: naprostá většina - 3 až 4 rok, období egocentrismu – objevování sebe sama 7 TEST BAREVNÉ TEČKY - Gallup(1977, 1993) zjistil, že také šimpanzi a orangutáni identifikují sebe sama s tečkou na nose nebo na uchu. Gorily a jiné opice ne - Význam paměti. Děti mladší jednoho roku jen zřídkakdy identifikují svůj obraz v zrcadle jako sebe sama. Ve věku 15 měsíců však řada dětí již obraz sobě samým přisoudila a ve věku dvou let to již byla naprostá většina (Lewis, Brooks-Gunn, 1970) JÁ JAKO SUBJEKT – ORGANIZAČNÍ FUNKCE - Problém stálosti a proměnlivosti: o to, co si ze sebe uvědomujeme a co vztahujeme aktivně k zážitku sebe jako nositeli a k aktéru jáské zkušenosti, je odlišné v různých situacích o s odstupem času se mění úhel a ohniska sebereflexe o naše sebeuvědomění se objeví v průběhu času - Nezastupitelná role pozornosti (a paměti) o „coctail party phenomenon“ - schopnost uvědomit si a postřehnout osobně relevantní podněty v komplexním prostředí (Moray, 1959) ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ČINNÉHO JÁ - Já je integrační činitel duševna o ztrácí-li člověk paměť, ztrácí i integritu vlastní osobnosti o význam paměti, bez paměti o sobě nevíme - Já je činitel a nositel vůle - Já je nositel jedinečnosti a unikátnosti - Vliv činného já na průběh paměťových procesů (Greenwald, 1981): o sebeprodukční efekt (self-generation effect) - to, co člověk aktivně vytváří, vybavuje si mnohem snadněji než to, co přijal pouze pasivně. o sebe-referenční efekt - to, co člověk při zapamatování vztahuje vůči sobě (považuje to za relevantní vlastnímu já) si vybavuje mnohem lépe, než to, co se k já nevztahuje o sebezapojující efekt (ego-involvment effect) zase znamená, že to, co je spojeno s dosud trvajícím úkolem, se vybavuje snadněji než to, co se vztahuje k úkolu, který již byl splněn MÍRA SEBEUVĚDOMĚNÍ 1.Často se snažím představit si sebe sama. 2.Zaměřuji se na to, co si druzí lidé o mě myslí. 3.Stabilně si prověřuji (přemýšlím o nich) motivy svého chování. 4.Uvědomuji si to, jak vypadám 5.Často jsem předmětem vlastních fantazií. 6.Často se zaměřuji na to, jakým způsobem presentuji sebe sama. 7.Jsem citlivý (všímám si) jak se mění moje nálady. 8.Obvykle se obávám, zda jsem udělal dobrý dojem. 9.Jsem si vědom toho, jakým způsobem se vypořádávám s problémy. 10.Jedna z posledních věcí, kterou udělám než odejdu z domu je, že se podívám do zrcadla - Public self a soukromé self: veřejné a soukromé já - Sudé otázky se týkají public self 8  - Já jako aktivní iniciátor nezaměřené pozornosti - míra sebeuvědomění (Duval, Wicklund, 1972, Carver, Scheier, 1981, Wicklund, Frey, 1980) - MÍRA SEBEUVĚDOMĚNÍ: ne všichni lidi si sebe sama uvědomují se stejnou intenzitou – jde o to kam a jak často se nějaké uvažování o self objevuje - Míra a intenzita + zaměření sebeuvědomění – všechno důležité - Psycholog musí mít rozvinuté jak veřejné, tak soukromé self PŘÍTOMNÉ JÁ - Vlastního přítomného já je produktem: o zobecněné minulé zkušenosti o aktuální sebepercepce o introspekce (motivy) - Sebepercepci od introspekce odlišujeme, zejména v souvislosti s reflexí a atribucí vlastního chování v určité situaci (Bem, 1972, Sears et al., 1988). VLIVY JÁ NA MINULOST A VLIVY MINULOSTI NA JÁ - Sebevztažný a egocentrický efekt o interpretace minulé zkušenosti je determinována přítomným já - Sklon k tzv. benefektanci o tendenci vidět sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele (Greenwald, 1980). o většina lidí si častěji a raději pamatuje ty události ze své minulosti, kde se vnímala spíše ve středu dění. - „Hindsight bias“ (Brehm, Kassin, 1989), tj. tendence myslet si po nějaké události, že jsme věděli předem, co se stane (popíráme zvažování více eventualit před událostí a vliv dodatečných informací, které nám aktuálně umožňují vidět minulé dění „ve správném světle“). JÁ JAKO OBJEKT VLASTNÍ REFLEXE (SELF) - self-system - self-concept (sebebepojetí) – já jako obsah - self-picture) - self-perception - self-definition - self-esteem (globální sebehodnocení) – celkový pocit ze sebe sama - self-evaluation – spíše na nějaké konkrétní věci - self-worth – skoro stejné jako self-esteem - self-efficacy – vědomí vlastní efektivnosti/účinnosti - self-presentation - self-control - self-monitoring - working-self SEBEPOJETÍ (SELF-CONCEPT) - Sebepojetí (self-concept) jsou to především poznatky o vlastním já o Otázka: Které informace tvoří obsah sebepojetí? - Konstrukt self-schemas (H. Markus) - vodítka, které informace budou považovány za seberelevantní a které ne. 9  o Otázka: Má sebepojetí aktivní roli v procesu sebepoznávání? - Je to filtr informací. Plní funkci stabilizátora vlastního sebepojetí - Z různých možných interpretací vlastního chování a prožívání si lidé obvykle vybírají to, co potvrzuje jejich - dosavadní schémata či prototypy já. Např. volíme si takové přátele, kteří jsou jako my nebo kteří nás doplňují, chováme se tak, abychom vyvolali takovou odezvu, jakou si přejeme vyvolat (Gergen, Gergen, 1986) OBSAHOVÉ CHARAKTERISTIKY SEBEPOJETÍ - obsahem sebereflexe je to, co je pro dotyčného důležité o aktuálně o v osobní perspektivě (v mládí) o v minulosti (v pozdějším věku) - vlastnosti, role, postoje, hodnoty, zážitky, představy, fantazie, atd.. WORKING SELF - činné já – k sobě vztahujeme řadu obsahů: podobné jako LEWIS - člověk má kognitivní mapu, která se proměňuje dle okolností – když jsem v klidu a jdu přírodou tak na mě to bude mít pozitivní, inspirativní vliv a takové bude i mé vnitřní prostředí - když jdu ošklivým prostředím, tak i mé sebepojetí a sebereflexe se promění do snahy zachovat si vlastní bezpečí – vnímám se v jiné struktuře - vždy je aktivována nějaká oblast - MARKUS a KITAYAMA HYPOTETISCKÝ MODEL OBSAHU SEBEPOJETÍ - Lze obsah zařadit na několika dimenzích: - SEBEPOJETÍ, SELF-ESTEEM – část a část - Self-esteem je asi hodně emocionální charakteristika – hodně o prožívání 10 KOMPLEXITA SEBEPOJETÍ - Ukazuje se mnohostranné sebepojetí má také psychohygienickou funkci. - Podle P. Linvilleové (1987), lidé s komplexním sebepojetím (selfcomplexity) jsou schopni absorbovat určitá životní zklamání relativně snadněji než ti, kteří definují sami sebe pouze v několika specifických oblastech či rolích (např. já jako vedoucí pracovník nebo pouze já jako matka). - Má-li být komplexita sebepojetí pro člověka příjemná a užitečná, bude důležité, aby jednotlivé znalosti vztahované k vlastnímu já tvořily také souvislý a soudržný celek. Lidé se proto často vyhledávají především takové informace, které potvrzují dosavadní představy o svém „pravém já“. - Kdysi bylo moc rolí považované za špatnou věc – patologie, rozpadlost člověka – ČLOVĚK NEVÍ, KDO JE (říkalo se tomu mnohočetná identita) - Dneska to taky není stoprocentně pozitivní, ale ani negativní – prostě mnoho identit… dneska je to běžnější než kdysi díky internetu JASNOST SEBEPOJETÍ (CLARITY OF SELF) - Campbell, 1993 - Je představa o mě samém jasná? - Jde o „míru, ve které jsou obsahy sebepojetí jasné a přesvědčivě vymezené, vnitřně konzistentní a stabilní v čase“ (Campbell, 1990, p. 141). - Jinak řečeno, jasnost sebepojetí vyjadřuje, do jaké míry je sebepojetí “dobře usazeno”, jak si jedinec sám sebou jistý a jak má o sobě “jasno”. - Důležité přitom je, že tento soud o sobě si člověk formuluje explicitně, tedy že sám sebe reflektuje jako někoho, kdo má o sobě určité celkové mínění. - J. Campbellová tento parametr původně definovala jako „míru, ve které jsou obsahy sebepojetí jasné a přesvědčivě vymezené, vnitřně konzistentní a stabilní v čase“ („the extent to which the contents of an individual’s self-concept are clearly and confidently defined, internally consistent, and temporally stable“) (Campbell, 1990, p. 141). - Operacionalizaci tohoto konstruktu se budeme věnovat později, nyní jen naznačme, že toto vymezení dost zřetelně implikuje třídimenzionální pojetí. Autorka z něj 11  původně při výzkumu také vycházela, nicméně, posléze se rozhodla pro jedodimenzionální pojetí, které – vyjádřeno jejími slovy - je více zaměřeno na „epistemologický status sebepojetí“ (Campbell et al., 1996, p. 144). Jinak řečeno, parametr jasnost sebepojetí vyjadřuje, do jaké míry je sebepojetí “dobře usazeno”, jak si jedinec sám sebou jistý a jak má o sobě “jasno”. Důležité přitom je, že tento soud o sobě si člověk formuluje explicitně, tedy že sám sebe reflektuje jako někoho, kdo má o sobě určité celkové mínění. KOGNITIVNÍ REPREZENTACE JÁ: ČASOVÁ, PROSTOROVÁ A HODNOTOVÁ ZAKOTVENOST SEBE SAMA - Aktuální, přítomné (reálné) já – Actual Self, Real Self - To je výchozí reprezentace (Rogers, 1965), jejím uvědoměním se však spouští i další možnosti: o Minulé a budoucí já o Možná já (possible selves, Markus & Nurius, 1989) o Ideální já (Rogers, Horney a další) o Nechtěné a nežádoucí já (Ogilvy, 1989) o Já podle významných osob, generalizované já z pohledu druhých (H. Mead a další) - V zásadě jde o referenční rámec sebehodnocení Výzkum důležitosti sebe-referenčních rámců českých adolescentů v průběhu 30 let Jak je důležité pro mě vědět - jaký jsem (Actual self) - jaký bych chtěl být (Ideal Self) - jaký bych nechtěl být (Unwanted Self) - jak mě vidí rodiče (Self according to Parents) - jak mě vidí kamarádi (Self according to Friends) - jak mě vidí dospělé autority (Self according to Authorities) - jak by si mě přáli vidět rodiče (Ideal according to Parents) - jak by si mě přáli vidět kamarádi (Ideal according to Friends) - jak by si mě přáli vidět dospělé autority (Ideal according to authorities) - klesá důležitost já podle rodičů, já podle autorit a vstoupá důležitost já podle sebe - hlavně roste důležitost toho, jaký chci být MÁ SEBEPOJETÍ VLIV NA EMOCE/PROŽÍVÁNÍ SEBE SAMA? Sebe diskrepanční teorie (Higgins, 1987, 1989). - když je veliký prostor mezi tím, jak se vnímám, jaký jsem a jaký chci být, tak je tam velké zklamání - jo máme mít trochu rozpor mezi tím, co jsme a co chceme být, ale nesmí to být moc velký rozpor – jinak to může vést k depresi - Zavádí pojmy: o Přítomné, reálné já (Actual self) o Ideální já (Ideal self) o Požadované já (Ought self) - Kromě vlastního ideálu a vlastního požadovaného já je pro sebehodnocení důležité i to, co si o nás myslí lidé, na jejichž mínění nám záleží (significant others). 12 EMOCIONÁLNÍ SLOŽKA JÁ (SELF) – SEBEHODNOCENÍ - Globální sebehodnocení (self-esteem) - I na obecnější úrovni hodnocení sebe se ukazuje jako užitečná diferenciace na sociální a autonomní oblast - Sebehodnocení, které je výsledkem sociálního srovnávání, je více závislé na situačních faktorech a více podléhá změnám (Festinger, 1954). - Nedá se však jednoznačně říci, že celkové sebehodnocení je tu prostým součtem nebo pomyslným aritmetickým průměrem hodnocení dílčích. - B. W. Pelham a W.B. Swann (1989) zkoumali, jak k celkovému globálnímu sebehodnocení přispívají o (a) prožívání pozitivních a negativních emocionální stavů, o (b) specifický pohled na sebe (představa o svých slabých a silných stránkách) o (c) způsoby, kterým lidé konstruují jednotlivé obsahy vztahované k já (subjektivní důležitost charakteristik, míra jistoty či přesvědčení o dané charakteristice). - Globální sebehodnocení nezáleží jen na specifických dílčích sebehodnoceních, ale ve značné míře i na celkovém emočním naladění (přítomnost negativních emočních stavů je průkaznější prediktor než přítomnost pozitivních emocí). - Interpersonální kontext sebehodnocení - Sebehodnocení je do značné míry provázané s hodnocením, které dostáváme od druhých lidí. o Jedná se o řetěz interakcí, které ovšem mohou mít i podobu uzavřeného kruhu 13  - Obrana a podpora vlastního sebehodnocení - Sebehodnocení je ovlivněné nejen tím, jak nás hodnotí druzí, ale i tím, jak interpretujeme vlastní chování a chování druhých lidí. - Potřeba udržet si kladné sebehodnocení a pozitivní vztah k sobě je vyjádřena sklonem k benefektanci (Greenwald, 1981), který se projevuje ve vidění sebe sama jako efektivního a kompetentního činitele. - Výška a stabilita sebehodnocení ?? Problém… KULTURNÍ SROVNÁNÍ SELF-ESTEEM - Euronet-Pilot Study (1992, 2001): Jsou mladí Češi lidé s nejnižší mírou self-esteem v Evropě? o Cítím, že mám jako člověk nejméně stejnou hodnotu jako druzí o Myslím si, že jsem hodnotný člověk o Jsem vcelku spokojen/a se sebou samým/samou o Jsem spokojený asi tak, jako většina lidí kolem mě o Cítím, že mám řadu dobrých stránek (kvalit) o Jsem schopen/a dělat řadu věcí stejně tak dobře, jako většina druhých lidí o Cítím, že toho není mnoho, na co mohu být u sebe hrdý/á. o Myslím, že mohu být na sebe hrdý PROJEVY JÁ V CHOVÁNÍ - Sebemonitorování (M. Snyder, 1979) - Strategická sebeprezentace, pro jiné zase strategie sebepotvrzení. - Jedná se o tendenci regulovat (vylaďovat) vlastní chování ve smyslu předpokládaného očekávání druhých či podle požadavků situace, ve které jsme se ocitli. - Vysoce sebemonitorující lidé: o věnují pozornost signálům (vodítkům), které vysílají druzí lidé, o jsou schopni reflektovat vlastní reprezentaci, uvědomovat si, jaký dojem vyvolávají a o jsou také schopni modifikovat vlastní chování tak, aby co nejlépe odpovídalo požadavkům situace VĚDOMÍ VLASTNÍ ÚČINNOSTI (KOMPETENCE) - Self-efficacy (A. Bandura) - Dokážeme zhodnotit a pozitivně zpracovat dosavadní zkušenosti - Stanovujeme si reálné cíle, volíme adekvátní cestu (metoda postupných kroků) - Souvislost s lokalizací regulace sebe sama („Locus of Control“, J. B. Rotter, 1957) - Flexibilita vers. fixace osobních cílů KULTURNÍ SPECIFIKA PSYCHOLOGIE JÁ (MARKUS, KITAJAMA, 1994) - Závislý a nezávislý pohled na vlastní já o individualizované já o socializované já 14 SPOLEČENSKÝ TLAK VE SMĚRU HLEDÁNÍ A NALÉZÁNÍ VLASTNÍHO JÁ - (D. McAdams, 1997). o V moderní společnosti je vztah k vlastnímu já (self) nahlížen jako reflexivní projekt, na kterém se stále "pracuje". Hledání vlastního já je hodnota sama o sobě. Moderní člověk je zodpovědný za svoje já, za jeho utváření, za vlastní autorství na tomto projektu. - Negativní důsledky: o Posílení arbitrární role (ne však nutně hodnoty!) vlastního já. Rozhodování podle vlastního přesvědčení je v individualisticky orientované společnosti vysoce oceňováno, často na úkor tradičních morálních norem, solidarity či respektu k potřebám druhých osob či společnosti jako celku - Individuální práce na sobě samém je běžnou, každodenní záležitostí. o Pro tuto aktivitu směrem k vlastní jedinečnosti dostává člověk podporu ze svého sociálního okolí, tento model je také přirozenou součástí výchovného působení. - Negativní důsledky o Opačnou stránkou tohoto procesu je silný společenský tlak na osobní sílu, kompetenci a autonomii, někdy jde až o jakýsi „narcistický imperativ“ (Baumeister, 1997). Toto břemeno je pro někoho velmi obtížné a vede i k úniku z reality sebeuvědomění - Vlastní já se vyvíjí po celý život. o Zvýšila se kvalita fyzického života a člověk si též dramaticky zvýšil svoje očekávání. Má „právo na svůj život“, vytváří si vlastní autobiografii a osobní perspektivu. Život chápe jako cestu příležitostí a rizik pro tzv. osobnostní růst. - Negativní důsledky o vyhledávání rizika jako správné cesty k hledání smyslu a ceny vlastní existence může být spojeno s rizikem pro ostatní, také ho provází ztráta citu pro běžnou zkušenost. - Vlastní já se vyvíjí po celý život. o Zvýšila se kvalita fyzického života a člověk si též dramaticky zvýšil svoje očekávání. Má „právo na svůj život“, vytváří si vlastní autobiografii a osobní perspektivu. Život chápe jako cestu příležitostí a rizik pro tzv. osobnostní růst. - Negativní důsledky o vyhledávání rizika jako správné cesty k hledání smyslu a ceny vlastní existence může být spojeno s rizikem pro ostatní, také ho provází ztráta citu pro běžnou zkušenost. 15  - Moderní pojetí já je mnohovrstevnaté, má svoji vnitřní hloubku. o Významně se zvýšila zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Hledání svého "pravého já" se stává jedním z nejdůležitějších motivů (Harter, 1997). - Negativní důsledky o hledání tzv. „pravého já“, které začíná v adolescenci, vede mnohdy k ambivalentním pocitům, protože touha autenticitě a „čistotě“ je konfrontována s požadavky druhých, s osobní zodpovědností a s heterogenitou žitých rolí. Při „poctivé sebereflexi“ vede i k odmítání jakýchkoliv závazků a zodpovědností PŘEDNÁŠKA 3: PSYCHOLOGIE SELF – APLIKAČNÍ MOŽNOSTI JÁ, JÁSTVÍ, SEBESYSTÉM, SELF - Já jsem já. – logická tautologie? - Je lehčí si představit, kdo jsem – než to opravdu nějak popsat - Vím, že někdo jsem, ale popsat nějakou moji zkušenost nebo mé self je těžší - W. James (1890): Psychology as Science of Selves - „Základem jáské zkušenosti (zážitek sebe sama) je obvykle nějaký pocit, který člověk identifikuje jako nedílnou součást sebe. Tato zkušenost je neopakovatelná, nepřenositelná, nesdělitelná a vzniká na základě sebereflexe“ (Macek, 1997) - „Je mnohem snadnější cítit vlastní já (self) než definovat, co je vlastní já“ (Allport, 1961). - Vztah k sobě je předmětem sociální psychologie, protože se jedná o vztah (i když k sobě) DVOJAKOST JÁSTVÍ – dualita sebereflexe - Podmětné já – subjekt o „Ten, kdo si uvědomuje“ o Činitel, poznávající o Knower o I, Ich o Já jako subjekt - Já jako objekt o „Předmět poznávání“ o Předmět či objekt o Knowen o Me, Self, Selbst - Definice podmětného já vylučuje možnost jeho přímého zkoumání: o jakýkoli poznatek o já (self, self-system) je součástí já jako předmětu poznání (me, knowen). o pokud se začneme zabývat naším podnětným já (I, činné já…) stává se z něj ihned předmět našeho zabývání se, tedy „Me“ (předmětné já). - „I“ nelze oddělit od kontextu a obsahu (Oosterwegel, 1992). - Já jako subjekt je to, co uvidíme, pokud se na sebe podíváme zvenku - Psychologii však já jako subjekt takřka nezajímá, více ji zajímá „Me“ (já jako objekt) 16 JÁ JAKO SUBJEKT – základní charakteristiky - činitel a nositel vůle (agency) - spojitost (continuity) - unikátnost (distinctness) - nutně spojeno s přítomností, vědomím a kognitivními procesy, o na jedné straně jsou nutné pro jeho existenci a na straně druhé je činné já svou přítomností ve vědomí ovlivňuje JÁ JAKO OBJEKT - Schopnost sebereflexe jako vědomé sebepoznávání, sebevymezování a sebehodnocení. - Na tomto základě se formuluje vztah k sobě a je považována za centrální psychickou charakteristiku člověka. - Souhrnným označením všech aspektů obsahu já je sebesystém (self-system). SEBESYSTÉM (tj. já jako objekt) má tři složky - Kognitivní, emocionální a konativní – je potřeba je od sebe oddělit Kognitivní složka - sebepojetí, sebepojem, self-concept o kognitivní obsah a často i strukturu o souhrn poznatků o vlastním já o informace, které se vztahují k já – vybírány selektivně Emocionální složka - sebehodnocení - převážně emocionální aspekt vztahu k sobě (od kognitivního nelze oddělit) - můžeme o ní uvažovat v tradičních dimenzích o stabilita – nestabilita o libost – nelibost o intenzita - srovnává s nějakými standardy, nejčastěji s vlastním ideálem - důležité je také to, co si o nás myslí lidé, jejichž mínění je pro nás důležité - sebehodnocení se může týkat jak dílčích obsahů, tak obecnějších charakteristik týkajících se sebe sama Konativní složka - jak něco prezentuji - Ideální vs. reálné já – můžeme vidět, že v tomto případě tam je velký rozdíl mezi nimi 17 KOMPLIMENT - Obecně je lepší říkat horší věci o sobě než lepší – naše společnost je na to nastavená - Asi lehčí dávat komplimenty ostatním lidem než sobě - Při komplimentování sebe: o Musíme si vzpomenout na vztah k sobě o Následně přichází sebereflexe: Já jako objekt (sebesystém, self) ▪ Kognitivní – uvědomit si to (self-concept – co o sobě vím); emocionální – mám se/nemám se rád (má to být pozitivní, tak volím z toho pozitivního…); konativní – nějak to sdělit o Já jako subjekt I ▪ Činitel, nositel vůle, spojitost unikátnosti, selektivní vědomí, pozornost a paměť - I se musí zaměřit na self – udělá to velice rychle, fascinující :O SELF-EFFICACY THEORY Teorie sebeúčinnosti (SET) SCHWARZER, R., & JERUSALEM, M. 1995. Generalized self-efficacy scale - Položky zkoumající self-efficacy SELF-WORTH - Hodnota sebe sama – komplexní pojem - Provázáno s morálními hodnotami a smyslem života, jako takový přesahuje rámec psychologie - Něco, co by nemělo ztrácet hodnotu (jako zmuchlaná dvacetidolarovka – furt je to dvacet docelarů…) - Snaha odlišit to od pocitů ovlivněných kontextem POTÍŽE PŘI ZKOUMÁNÍ SELF - je důležité, jak se na vztah k sobě ptát (různé odpovědi na různé otázky) - Nejasný koncept – různá chápání (nutné to vždy ve výzkumu definovat…) - Přímé doptání se – co se dozvíme? - Neustálý vývoj (neustále se vyvíjí naše self – např. v adolescenci; sami sebe si uvědomujeme už cca od 2/3 let) - Vliv aktuální nálady - Vliv způsobu dotazování (dotazník, rozhovor, tazatel) - U adolescentů větší neustálenost - Sociální a osobní identita - Nomotetické a idiografické pojetí IDEOGRAFICKÝ - Kvalitativní - Bezprostřední - Přirozený - Holistický - Hlubinný - Závislý na poznávacích, tvůrčích a empatických vlastnostech psychologa 18 NOMOTETICKÝ - Statistický - Kvantitativní - Faktografický - Analytický - Poměrně nezávislý na zkušenostech či osobních vlastnostech badatele - Je to lehčí napsat, ale self se tak zkoumá blbě JOHARI WINDOW - Joseph Luft a Harrington Ingham (1955) - 1. Veřejná oblast obsahuje především ty způsoby chování a motivaci, která je známá nám i ostatním. - 2. Slepá oblast vyjadřuje to, že já o některých svých vlastnostech nevím, jsou však viditelné z pohledu druhých. - 3. Skrytá oblast vyjadřuje to, že já o něčem vím, ale před ostatními se to snažím z různých příčin skrývat (moje intimní záležitosti). - 4. Neznámá oblast vyjadřuje to, že jisté skutečnosti nejsou známe mě ani ostatním lidem. ERB NAŠEHO SELF - Jméno a dole nějaké věci, co by nás popisovali - mladší student (pod 18) tam nakreslí cigarety a alkohol 🡪 je to provokace… - není to úplně diagnostická metoda 19 PŘEDNÁŠKA 4: SOCIÁLNÍ KOGNICE DVA VÝZNAMY SOCIÁLNÍ KOGNICE OBLAST/TÉMA SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE - Jak postupujeme při poznávání sebe sama a okolního sociálního světa - Výběr, interpretace, zapamatování a použití informací k tomu, abychom něco vyvozovali o sociálním světě, rozhodovali se či se určitým způsobem chovali METATEORETICKÝ PŘÍSTUP V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII - Přístup, jak chci nahlížet na člověka – soubor teorií, které lze popsat jako social cognition - Usiluje vysvětlit sociálně psychologické fenomény za pomoci konstruktů souvisejících s kognitivními reprezentacemi a procesy - Individualistický, kognitivní, kladoucí důraz na mentální procesy (vs. chování) - Překryv s kognitivní psychologií, ale důraz na odlišnosti mezi poznáváním věcí a lidí - Jeden z množných pohledů psychologie na člověka (alternativa by mohla být sociální identita) SOCIÁLNÍ KOGNICE JAKO METATEORIE - Pokud chápeme sociální kognici jako náhled na člověka 🡪 tak sociální kognice patří mezi teorie hlásící se k filozofickému realismu - Filozofický realismus (vědecké teorie mají směřovat k odhalení reality), ale konstruktivismus ve vztahu k psychologii lidského poznávání (naše poznání sociálního světa nezrcadlí realitu, ale aktivně ji konstruuje) o Skutečně popisujeme to, jak funguje člověk – realismus o Určitý prvek konstruktivismu v tom, že sice popisujeme jak funguje člověk, ale velký důraz na to, že to jak mi poznáváme svět tak není realita, ale naše konstrukce reality (vstupuje do toho omezenost lidské mysli) - Sociálně kognitivní přístup sdružuje více teorií, pro které jsou klíčové mentální reprezentace - Klíčový pojem mentálních reprezentací – mentální struktury, které si postupně utváříme a které nám pomáhají interpretovat smyslové poznání, organizují naše znalosti a očekávání, určují, čeho si všímáme a co ignorujeme atd. o Pro teorie sociálně kongitivního přístupu: Zájem o to, co se děje v lidské hlavě – klíčové jsou men. Reprezentace: odrazy reality, pomáhají nám interpretovat, co poznáváme Typické pro tyto teorie jsou METAFORICKÉ MODELY LIDSKÉHO POZNÁVÁNÍ - Metafory ohledně toho, jak si soc. Kognitivní přístup představuje člověka - Člověk jako „procesor“ informací: jsme jednotka, nějaké informace zpapáme a pak vyhodíme nějaký outcome o Zpracováváme i s různými chybami, nejsme dokonalí o Produkuje výstupy: nějaké chování o Sociálně kognitivní přístup se zajímá o tento procesor - Člověk jako „naivní vědec“ – hledáme systematickou variabilitu v okolním světě a na jejím základě vyvozujeme obecnější hypotézy (o určitém člověku, o sociálních zákonitostech apod.) - Člověk jako „kognitivní skrblík“ – důraz na náročnost (až nemožnost) úsilí o co nejobjektivnější a nejúplnější poznání, která nás vede ke spoléhání se na nejrůznější 20  kategorizace a zkratky – jsme líní vědci a moc nechceme testovat, máme své hypotézy a jsme s nimi spoko - Člověk jako „motivovaný taktik“ – disponujeme omezenými kognitivními zdroji, které vynakládáme, pouze když k tomu máme dobrý důvod. Nešetříme úplně vždy – zvažujeme, kdy se nám oplatí hypotézy testovat a kdy ne - Člověk jako „aktivovaný aktér“ – sociální prostředí v nás rychle (často podvědomě) aktivuje určité kognice, emoce, ale i motivace a jednání; myslíme, cítíme a jednáme rychle a adaptivně ve vztahu k prostředí o Snažíme se rychle odpovídat, aby jsme se rychle adaptovali na prostředí o Přístup, který reflektuje adaptaci na měnící se prostředí SOCIÁLNÍ KOGNICE JAKO METATEORIE - SOCIÁLNĚ KOGNITIVNÍ PŘÍSTUPY: naše poznání má dvojí charakter (vědomé a nevědomé procesy) - Zájem o vědomé i neuvědomované zpracování informací - Tudíž historicky zájem hodně o neuvědomované zpracování: o Efekty náhodných podnětů z našeho prostředí o Podprahové vnímání o Automatické procesy DVOJICE PROCESŮ - Automatické – neuvědomované, nezáměrné, mimovolné, bez námahy - Záměrné (kontrolované) – uvědomované, řízené, vyžadují kognitivní úsilí - Každá specifická teorie si je pojmenovává trochu jinak, ale v zásadě hovoří o tomtéž.. - Kahneman např. používá metaforu o Systému 1 a Systému 2 o 1: Rychlý, automatický, často nepřesný o 2: Pomalý, kontrolovaný, „líný“ – aktivovaný pouze ve zvláštních případech, unavitelný – zapne se, když potřebujeme fakt myslet, zvládnout nové složité situace, které autopilotem nelze zvládnout - JE TO METAFORA: nikdo neříká, že v této části mozku sídlí systém 1 a tady zase systém 2... POZOR ALE NA... - Problém s falzifikací – mnoho potenciálních moderátorů přepínajících mezi systémy – tak obecná, že je nefalzifikovatelná - Často je přítomná představa dokonalé negativní korelace mezi oběma systémy, prakticky ale automatické zpracování často vede k dobrým rozhodnutím a důkladné racionální zvažování k významným zkreslením o Reálně tam není tak jasná hranice o Byť automatický systém je často spojen s chybami tak není pravda, že ten druhý je neomylný, taky nás často vede k chybám AUTOMATICKÁ TVORBA MENTÁLNÍCH REPREZENTACÍ - Kategorizace – hledání řádu v sociálním světě prostřednictvím slučování jednotlivých prvků do kategorií o Zjednodušující, ale užitečná 21  o Slučujeme jednotlivé prvky do kategorií – vždy dělíme svět na skupinky - Schémata – kognitivní struktury vytvořené na základě předpřipravených znalostí o okolním světě o Organizovaná generalizovaná očekávání o Ovlivňují, čeho si povšimneme, jak to interpretujeme, co si zapamatujeme a co vyvozujeme – pokud mám nějaké očekávání, tak si všímám více věcí, které to očekávání naplňuje o Věci co jsme očekávávali si lépe pamatujeme o Souvisejí s naším well-being: zasahují do širších rámců vnímání světa – to v nás vyvolává pocity - Schémata: máme scénáře toho, jak mají situace probíhat – restaurace o Když se toto schéma poruší – někdo se chová jinak než má, tak se vypne autopilot - SHOOTER TASK o Zobrazí se nám člověk s něčím v ruce, máme během několika milisekund vyhodnotit, jestli by jsme ho zastřelili nebo ne (někdy člověk drží zbraň nekdy něco jiného) o Jsou tam lidé s černou nebo s bílou pletí o Častěji střílíme lidi s černou pletí – kvůli schématům a stereotypům (předpokládáme, že nám hrozí nebezpečí) SCHÉMATA - Schémata konkrétních lidí - Schémata osobnosti (implicitní teorie osobnosti) - Schémata sociálních skupin (stereotypy, prototypy a typické příklady) - „Top 3“ kategorie (Fiske): věk, pohlaví a rasa o To, že si myslíme, že to jsou důležité kategorie je zapříčiněno naší kulturou o Navíc se jedná o velice jednoduše viditelné kategorie - Schémata sociálních rolí - Schémata různých událostí a situací (scénáře) CO OVLIVŇUJE AKTIVACI SCHÉMAT? - Vhodnost: nějaké schémata jsou vhodnější než jiná pro určité situace (ve škole mám schéma přednášky a ne restaurace) - Ne/jednoznačnost situací: ve chvíli, kdy víme kam někoho začlenit na základě barvy pleti – větší aktivace schémat - Dostupnost (availability) o „Chronická“ dostupnost pramenící z minulé zkušenosti: pokud jsem něčemu dlouho byla vystavená, tak to schéma používám dlouhodobě ve všech možných situacích o Souvislost s aktuálními cíli či náladou: více situační než chronická dostupnost – když mám dobrou náladu, tak se mi aktivují jiná schémata než obvykle o Nedávná zkušenost (priming) o Aktivace určitého stimulu zvyšuje dostupnost určitého schématu - Kultura o Holistické vs analytické myšlení o Holistické – vnímám si celku, situace 22  o Analytické – vnímám detaily o Kultura může ovlivnit to, jestli vnímám spíše schémata holisticky (východní kultury) nebo analytické (západní) o Schémata u východních se spíše týkají situací, scény zatímco západní kultury se soustředí na jedince ve scéně či jiné menší faktory STABILITA SCHÉMAT - Schémata & důkazy o jejich nekonzistenci - Jak člověk reaguje, když se něco vymyká jeho schématu? - Tři modely (Weber & Crocker): o Bookkeeping model: člověk je knihovník, který shromažďuje důkazy a když se moc důkazů nashromaždí tak stereotyp pustíme úplně – pomalé oslabování až do bodu, kdy měníme schéma. o Conversion model: ty stereotypy jsou docela odolné a teprve ve chvíli, kdy důkazy překročí mez tak to schéma uzavřeme jako celek (často otočíme přesně naopak) o Subtyping model – předpoklad hierarchické struktury schémat a utváření tzv. podkategorií (podtypů). Naše schémata tvoří hierarchie (máme schéma o doktorech, ale naptří tam všichni doktoři – ano většina doktorů se nezajímá o lidské pocity, ale nějací ano – zrovna ten můj). Do těchto podkategorií házíme výjimky. AUTOMATICKÁ TVORBA MENTÁLNÍCH REPREZENTACÍ - Kategorizace - Schémata - Mentální zkratky: kognitivní heuristiky (Daniel Kahneman & Amos Tversky) o Nástroje, které nám pomáhají dospět k nějakému úsudku rychle a efektivně o Často ovšem za cenu určité chyby v usuzování o Proč automatické myšlení dělá chyby PŘÍKLADY KOGNITIVNÍCH HEURISTIK - Dostupnosti - Reprezentativnosti - Kontrafaktuální myšlení - Zakotvení a přizpůsobení - Overconfidence barrier – tendence mít přehnaně vysokou důvěru ve své úsudky a výkony o Overprecision – přeceňování vlastní přesnosti (jak přesně si něco pamatuji) o Overplacement – přeceňování vlastního výkonu oproti ostatním o Overestimation – přeceňování vlastních schopností o Planning fallacy (naplnánování moc věcí třeba) - False consensus – přeceňování toho, jak moc jsou naše názory, přesvědčení, preference, hodnoty či zvyky normální a typické i mezi ostatními lidmi DŮSLEDKY AUTOMATICKÝCH PROCESŮ PRO JEDNÁNÍ - Sebenaplňující se proroctví o Máme o nějaké osobě či skupině určitá očekávání (schémata) o Jednáme podle nich 23  o Osoba či skupina časem začnou naše očekávání naplňovat - Studie Roberta Rosenthala & Leonore Jacobson o Co se stane, když učitelům řekneme, že nějací studenti jsou nadaní? (i když nevíme kdo je a kdo není) – studenti opravdu pak byli lepší o Trpí řadou závažných nedostatků a ve skutečnosti toho moc neprokazuje (obzvláště ne o vlivu učitelových očekávání na inteligenci dětí) o Stimulovala nicméně výzkumný zájem o tuto oblast a přivedla výzkum k některým poznatkům (nicméně daleko uměřenějším, než se může zdát z učebnicového podání) o Je tam hodně proměnných, které to ovlivňují - Social priming (John Bargh) o Studie stáří a chůze (Bargh et al., 1996): slova o stáří doplňovali a pak měřili, jak rychle lidé odchází z místnosti – lidé, co měli slova o stáří odcházeli pomaleji o Populární téma v 90. letech o Jak priming může ovlivnit chování v zcela jiné oblasti o Macbeth effect: když přemýšlíme o našich prohřešcích tak pak třeba více uklízíme o V posledních letech jedna z nejdiskutovanějších obětí tzv. replikační krize – řada (i v učebnicích) zmiňovaných zjištění v této oblasti nebyla potvrzena JAKÁ JE ROLE ZÁMĚRNÝCH PROCESŮ? - Dual processing model - Continuum model of impression formation - Dissociation model of stereotyping - Ironic processes model of mental control DUAL PROCESSING MODEL - Marilynn Brewer - Dva typy zpracování: o Data-driven: z malých info si budujeme teorii o Theory-driven (kategorické): místo sběru info např. člověka zařadíme do kategorie a pak si uděláme obrázek o něm, dle té kategorie - Používáme jednu z těchto strategií v návaznosti na charakter dat – nedůležitá a jasná data vedou ke kategorickému (theory-driven) zpracování, důležitá a méně jednoznačná data k data-driven zpracování - Když data nejsou úplně jasná – data driven CONTINUUM MODEL OF IMPRESSION FORMATION - Susan Fiske & Steven Neuberg - Kategorické zpracování je vždy výchozím typem zpracování 24  - pokud přemýšlím o nějakém člověku, zařadím si ho so skupiny, ale má i individuální charakteristiky (ovšem na tento konec ne vždy dojdeme) - Prvně je automatická kategorizace, pak zálěží na pozornosti: chceme potvrdit jeho kategorii, pak zjistíme, že tam nepatří – další pozornost – nová kategorie – zase ne až individuální dojem - Aby jsme došli k finálnímu stádiu musíme mít dostupné zdroje a motivaci - Máme … o 1) znalost o příslušnosti k určité kategorii o 2) znalost o individuálních charakteristikách DISSOCIATION MODEL OF STEREOTYPING - Patricia Devine - při aktivaci schémat je hlavní kultura (odsud jsou naše stereotypy) – u všech lidí se to aktivuje – záměrné procesy se zapínají, když chceme potlačit tyto steretypy 25 IRONIC PROCESSES MODEL OF MENTAL CONTROL - Daniel Wegner - často se snažíme potlačit myšlenky: musí běžet automat, ale i záměr zároveň – aktivně pak distraktory – chceme myslet na něco jiného - Když ale něco chci aktivně potlačit, tak na to myslím víc... a zároveň mě to kognitivně unavuje, což vede k aktivaci nechtěných myšlenek KOGNITIVNÍ HEURISTIKY - Nástroje, které nám pomáhají dospět k nějakému úsudku rychle a efektivně – často ovšem za cenu určité chyby v usuzování - Stereotypy vs stroj: neřešíme věci podle pravděpodobnosti, ale podle naších pocitů – racionální úvahy vypadají jinak - Desetkrát hodíme kostkou. Která z následujících řad čísel pravděpodobněji padne? o A) 1 1 1 1 1 6 6 6 6 6 o B) 6 2 3 1 1 5 4 6 5 4 o Oboje same lol - Když na ruletě dlouho padá černá, tak máme pocit, že musí padnout červená – ale vždy při novém hodu to je 50/50 - Pracujete v pedagogicko-psychologické poradně. Přichází za vámi na vyšetření osmiletý chlapec, kterého poslala jeho třídní učitelka s následujícím popisem: o Při vyučování nedokáže ani chvíli v klidu posedět. Hraje si se školními pomůckami a baví se se spolužáky v lavici. Často vykřikuje a ruší tím výuku. Obvykle se tyto příznaky během školního dne zhoršují. Navíc má výrazně podprůměrný prospěch. Občas sice dokáže ve vyučování pohotově zareagovat, ale nikdy neumí soustředěně pracovat a naučit se souvislejší množství probírané látky. o Jak byste diagnostikovali chlapcovy potíže? Chceme říct ADHD, ale není to třeba jenom popis dítěte? : ) HEURISTIKA REPREZENTATIVNOSTI - Příliš se nespoléháme na to, že někdo něco splňuje charakteristik, které pokládáme za typické pro určitou skupinu - Vnímaná reprezentativnost nás však svádí k ignorování základních faktů, jako je např. pravděpodobnost – týpek sice vypadá, že studuje enviro, ale nejvíce studentů je na mezinárodních vztazích - Další příklad – „typické“ vlastnosti různých sociálních skupin - Když si máme vybavit více větší co zlepšit na něčem a pak ohodnotit spokojenost s tím místem (linkert scale) tak dáme lepší, než když si máme vybavit míň větší co zlepšit – paradox lol 26  - Mužská vs ženská jména (11 mužských a 12 ženských) – ženských bylo víc ale ten pocit jsme neměli, když nám je postupně pouštěli – bylo to kvůli tomu, že muži tam měli významná jména – Fiala, Karel Gott HEURISTIKA DOSTUPNOSTI - Některé věci se vybavují snadněji o Jsou lépe představitelné o Jsou nápadnější o Byly podané jako první (primacy effect) a poslední (recency effect) o Jsou negativní (negative bias) – jsou pro nás dostupnější, máme pocit, že jsou častější. Je lehčí generovat negativa politiků než pozitiva - Iluzorní korelace (máme pocit, že tam je souvislost i když tam není) o Možnosti psychologické diagnostiky na základě kreseb: určité psychické poruchy se pojí s určitými prvky kresby o Podceňování negativních jevů u určitých sociálních skupin Kresby jako diagnóza Diagnóza Nemá diagnózu Výstřednosti Má a výstřednosti maluje Nemá a maluje Nejsou výstřednosti Má a výstřednosti nemaluje Má a nemaluje - Největší pozornost dáváme lidem, co mají diagnózu a malují výstřednosti – na základě heuristiky dostupnosti máme pocit, že to jsou nejčastější případy o I když třeba jsou všechny kategorie má/nemá maluje/nemaluje stejně zastoupeny KONTRAFAKTUÁLNÍ MYŠLENÍ - Za určitých okolností máme sklon zabývat se možným vývojem minulých událostí, které sice nenastaly (odporují tomu, co se skutečně událo), ale teoreticky by nastat mohly. - Tato tendence ovlivňuje naše usuzování či emoce. - PŘÍKLAD: Představte si dva spolubydlící Adama a Bedřicha. Adam studuje na FSS sociologii a Bedřich politologii. Shodou okolností se oba zapíší na zkoušku ve stejný den – Adamova začíná v 10:00, Bedřichova v 10:30. Rozhodnou se proto jít ráno na fakultu společně. Protože bydlí v Bystrci, vyrazí s dostatečným předstihem. Na půli cesty (kdesi v Komíně) se však rozbije tramvaj. Adam s Bedřichem musí čekat na náhradní autobusovou dopravu. Ta však nabere obrovské zpoždění kvůli stavebním pracím na velkém městském okruhu. Adam s Bedřichem proto dorazí na fakultu se zpožděním v 10:35. Obě zkoušky již začaly bez nich a oni je budou muset absolvovat v opravném termínu. Kdo z nich bude v tu chvíli podle vás více naštvaný? o Adam o Bedřich - Co jej spouští? o Událost téměř nastala (co by kdyby…) o Událost nastala kvůli neobvyklým okolnostem o Podrobně známe přecházející okolnosti o Bylo by snadné události zabránit o Událost má překvapivé důsledky o Událost je negativní – více přemýšlíme než u pozitivních 27  - Někdy se označuje za simulační heuristiku - určité (výše popsané) okolnosti v nás spouštějí tendenci „simulovat si“ domněle pravděpodobné alternativní scénáře, které ovlivňují naše aktuální usuzování či emoce - Další příklady o Vyrovnávání se s tragickými událostmi – člověk se neumí srovnat se situací, proto myslí kontrafaktuálně o Stříbrná vs bronzová medaile – stříbro, co jsem mohl udělat jinak? Bronz je rád, že je vůbec na pódiu... ZAKOTVENÍ A PŘIZPŮSOBENÍ - V hodně situacích se naše usuzování spoléhá na jakýsi výchozí bod, okolo nějž se následně odehrává - Tento výchozí bod však může být člověku vnucen např. formulací otázky či širším kontextem - Oprostit své usuzování od tohoto výchozí bodu je poměrně obtížné - Příklady o Očekávání vůči druhým o Marketing: pračka za 4 vs. pračka za 15k – vytvoří se mi kotva o tom, kolik má pračka stát KOGNITIVNÍ HEURITSTIKY - TYPY: o Heuristika reprezentativnosti o Heuristika dostupnosti o Kontrafaktuální myšlení o Zakotvení a přizpůsobení - Overconfidence barrier – tendence mít přehnaně vysokou důvěru ve své úsudky a výkony o Overprecision – přeceňování vlastní přesnosti o Overplacement – přeceňování vlastního výkonu oproti ostatním o Overestimation – přeceňování vlastních schopností o Planning fallacy - False consensus – přeceňování toho, jak moc jsou naše názory, přesvědčení, preference, hodnoty či zvyky normální a typické i mezi ostatními lidmi KRITICKÝ POHLED K HEURISTIKÁM - Základní předpoklad: očekávání na základě racionálního modelu versus empiricky pozorovatelné odchylky - Heuristiky někdy vedou k přesnějšímu vnímání a efektivnějšímu jednání než záměrná snaha o racionalitu - chybí přesná a falzifikovatelná definice celého procesu - heuristika dostupnosti o hodnocení rizik: často se nerozlišuje a explicitně neměří kognitivní dostupnost (vybavení) jako takové versus například mediální pokrytí o alternativní interpretace – např. jak vysvětlit některá egocentrická zkreslení (např. přeceňování vlastního přínosu pro skupinu): důsledek jednoduchosti vybavení, nebo tendence k sebe-konzistenci? 28 - zakotvení a přizpůsobení o jaký je přesný mechanismus (co jej odlišuje od vágního primingu) o chybí důkazy, že lidé skutečně pracují s dimenzemi a updatují na nich hodnoty 29