Souborná Zkouška 2024/25 - Teorie Práva - PDF

**SOUBORNÁ ZKOUŠKA** **2024/25** 1.a Pojem práva, funkce práva. Právo v objektivním smyslu a právo v subjektivním smyslu 1.b Dokazování. Fikce a domněnky 2.a Právní norma -- pojem, obecné a specifické rysy (materiální a formální znaky) právních norem 2.b Důvěra v právo. Právní jistota, zásada n...

**SOUBORNÁ ZKOUŠKA** **2024/25** 1.a Pojem práva, funkce práva. Právo v objektivním smyslu a právo v subjektivním smyslu 1.b Dokazování. Fikce a domněnky 2.a Právní norma -- pojem, obecné a specifické rysy (materiální a formální znaky) právních norem 2.b Důvěra v právo. Právní jistota, zásada nabytých práv 3.a Normativita práva. Mody normativity / normativní modality 3.b Akty aplikace práva 4.a Struktura právních norem a její prvky. Charakteristiky výčtů v právních normách 4.b Antická právní filosofie (Platón, Aristotelés) 5.a Druhy právních norem 5.b Předchůdci novověku (Dante, Valla, Bruni, Erasmus, Machiavelli, Bodin) 6.a Věcná a časová působnost právních norem. Platnost a účinnost. Retroaktivita v právu 6.b Sociologické směry v právní vědě (Weber, Ehrlich, Pospíšil) 7.a Osobní a prostorová působnost právních norem. Imunity a exempce, extrateritoriální působení právních norem 7.b Právo a spravedlnost -- vyrovnávací (korektivní, diortotická), rozdělovací (distributivní), sociální, retributivní, procedurální 8.a Prameny práva ve formálním smyslu a jejich tvorba 8.b Novověká právní filosofie (Grotius, Hobbes, Locke, Montesquieu, Rousseau, Kant) 9.a Právní řád (pojem, struktura). Princip právní síly 9.b Tradiční a náboženské právní systémy -- islámské právo 10.a Působení práva ve společnosti. Materiální prameny práva 10.b Opravné prostředky a režimy jejich fungování 11.a Právní předpis jako pramen práva. Kodifikace, novelizace, derogace 11.b Pozitivněprávní myšlení 19. století. Právní normativismus 12.a Soudní precedens jako pramen práva. Judikatura a její významnost v kontinentálním typu právní kultury 12.b Fyzické osoby jako subjekty práva 13.a Právní obyčej a normativní právní smlouva jako prameny práva 13.b Nadstandardní metody interpretace právního textu. Text, úmysl a účel při interpretaci 14.a Subjekty práva. Právní osobnost 14.b Pojem lidských práv a vývoj koncepce lidských práv 15.a Svéprávnost a další druhy právní způsobilosti 15.b Stát a právo. Pravomoc, působnost, příslušnost. Legalita a legitimita 16.a Právo soukromé a veřejné, hmotné a procesní 16.b Právní jednání a protiprávní jednání 17.a Pojem a prameny práva mezinárodního, vztah práva vnitrostátního a mezinárodního 17.b Právo a morálka, jiné normativní systémy ve společnosti a jejich vztah k právu Přirozenoprávní přístup k právu 18.a Standardní metody interpretace právního textu 18.b Středověká právní filosofie (Augustin, Akvinský) 19.a Rozlišení závaznosti a významnosti výsledků interpretace. Druhy interpretace podle subjektů provádějících výklad 19.b Právo EU a jeho členění 20.a Subjektivní práva a právní povinnosti -- pojem, druhy (absolutní a relativní) 20.b Poválečná právní filosofie (Radbruch, Hart, Fuller, Dworkin, Rawls) 21.a Základní právní zásady (právní principy) v soudobém právu 21.b Právní odpovědnost -- pojem, obecné podmínky, objektivní právní odpovědnost 22.a Právní vztah a jeho prvky, vznik, změna a zánik právního vztahu 22.b Angloamerická právní kultura 23.a Právní události a protiprávní stavy. Důsledky plynutí času 23.b Kontinentální právní kultura 24.a Právní odpovědnost -- funkce, subjektivní právní odpovědnost. Problematika zavinění 24.b Doktrína právního státu a její historický vývoj (Rechtsstaat a rule of law) Formální a materiální právní stát 25.a Aplikace práva -- obecně, proces aplikace práva a jeho stádia 25.b České právně-filosofické myšlení (Hus, Chelčický, Komenský, Bolzano) 26.a Realizace práva. Jednání praeter legem a in fraudem legis 26.b Právní jazyk -- charakteristické vlastnosti a náležitosti právní terminologie 27.a Právnické osoby jako subjekty práva 27.b Právní věda a její členění. Úvahy de lege lata a de lege ferenda 1.a POJEM PRÁVA, FUNKCE PRÁVA PRÁVO V OBJEKTIVNÍM SMYSLU A PRÁVO V SUBJEKTIVNÍM SMYSLU ====================================================================================== **PRÁVO JE MULTIDIMENZIONÁLNÍ FENOMÉN:** -mnohorozměrný jev -právo je složitý jev, který nelze uchopit jen jednou definicí a není dobré ho zužovat jen na určitý aspekt, musíme k němu přistupovat komplexně -právo je jevem o více rovinách, více významech -vymezené pojmu práva není založeno na jednoduché definici, jednoduchou definicí lze vymezit pouzeurčitý aspekt práva -budeme se zabývat všemi dimenzemi práva +právo v širším kontextu -- jev společenský, který je determinován společenskými vztahy, procesy **ZÁKLADNÍ DIMENZE PRÁVA:** **a) normativní rovina práva (normativita práva):** =\> právo je soustavou norem, bez pravidel chování určitého specifického charakteru -normativní rovina může být chápána široce, ale i v užším smyslu **b) mocenská rovina:** =právo je spojeno s veřejnou mocí -\> moc = schopnost vnutit jiným svoji vůli -možnost použití státního donucení jako ultima ratio -pokud neexistuje síla, která dokáže vynutit dodržování pravidel, jsou tato pravidla výrazně oslabena **c) axiologická rovina:** =právní normy ve svém celku mají určitý hodnotový význam, zprostředkovávají určité hodnoty -z jedné strany musí být předvídatelné, jaké bude chování většiny adresátů norem, ale také těch, kteří mají moc + na druhou stranu musí být ponechán prostor svobody -právo má chránit autonomii vůle jednotlivce -hodnota spravedlnosti -- právo nemá smysl, kdyby nebylo spravedlivé -je založena na rovnosti -právo chrání i další hodnoty -- život lidí, zdraví lidí, majetek lidí, čest, dobré jméno, soukromí **d) sociální aspekt práva:** -právo je vytvářeno společenskými vztahy -obsah práva je determinován dynamikou společnosti **e) informační funkce práva:** -je důležité rozlišit co je oficiální informace, jaké jsou oficiální prameny práva, a co nemá tento charakter, popř. má charakter pouze určitého názoru, který není dostatečně argumentován =množství informací si mám pomocí mých vyučujících orientovat tak, abych byla schopna rozlišit, co je podstatné, co je neměnné, co je nové, co je méně významné apod. -informační funkce práva souvisí s otázkou, kterou si má právník vždy klást = quid juris -quid juris = co platí po právu? **f) psychická dimenze práva:** -právo se přes hodnoty promítá do vnitřního světa jednotlivých lidí -otázka právního vědomí -vztah práva a právního vědomí - je třeba rozlišit dvě základní roviny právního vědomí 1. [rovina, která odpovídá na otázku quid juris] -- tato rovina je založena na znalosti práva tak, jak se právo proměňuje v čase 2. [právní vědomí de lege ferenda] = právní úprava, která hodnotí platné právo -de lege ferenda (podle budoucího zákona) označuje představy o právu, jaké by mělo do budoucna být, co by jako zákon mělo platit -současné platné právo (de lege lata) je nějak hodnoceno a na základě toho se uvažuje, jak ho změnit -\> obě tyto roviny jsou důležité, ale musím si hlavně uvědomovat jejich rozdílnou povahu **FUNKCE PRÁVA:** a. právo usměrňuje, řídí, vymezuje lidské chování b. právo je nástrojem moci c. právo moc omezuje d. právo organizuje lidskou společnost -- zřizuje úřady, školy, vymezuje vztahy mezi institucemi apod. e. informační funkce -- právo poskytuje informace o společnosti, která se právem řídí f. právo zajišťuje soudržnost společnosti PRÁVO OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ ============================== -právo objektivní a subjektivní není dělení práva -*[právo v subjektivním smyslu]* = synonymum slova oprávnění -*[právo v objektivním smyslu]* = právo jako souhrn pravidel **ZÁKLADNÍ DUALITY PRÁVA:** -řadu jevů (i právo) zkoumáme v jednotě protikladů -provádíme analýzu jednotlivých aspektů a díváme se na něj přes protikladné aspekty -těchto dualit je řada - např. právo objektivní a právo subjektivní, právo platné a přirozené, právo mezinárodní a vnitrostátní, právo soukromé a veřejné atd. -jednotlivé dimenze práva nám nevyčerpají pojem práva, je třeba jít dále a hledat jednotu protikladu uvnitř tohoto složitého jevu **VZTAH OBJEKTIVNÍHO A SUBJEKTIVNÍHO PRÁVA** **1. objektivní právo:** =soustava obecně závazných pravidel, které jsou uznány státem a jsou státem vynucovány -bývá spojováno s normativní rovinou práva -- právo v normativním smyslu -má preskriptivní charakter = stanoví, že něco má být, směřuje do budoucnosti, snaží se normovat chování adresátů -právo jako součást objektivní reality představuje v ideálním stavu součást objektivní reality, kterou nemůžeme jednoduše zcela změnit nebo odstranit **2. subjektivní právo:** =možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva -\> nejedná se o povinnost, ale o možnost (právo, které může být využito, ale nemusí) -např. volební právo -- aktivní = volič se sám rozhodne, zda půjde hlasovat, či nikoliv -pasivní = kandidát se sám rozhodne, zda bude kandidovat -vztah objektivního a subjektivního práva na příkladu práva volebního: -člověk se sám rozhodne, zda půjde volit/kandidovat = subjektivní právo -objektivní právo vymezí podmínky, kdy člověk může jít volit/kandidovat -subjektivní právo nemůže existovat bez objektivního práva (a naopak) -[vztah objektivního a subjektivního práva na příkladu práva volebního]: -člověk se sám rozhodne, zda půjde volit/kandidovat = subjektivní právo -objektivní právo vymezí podmínky, kdy člověk může jít volit/kandidovat -subjektivní právo nemůže existovat bez objektivního práva (a naopak) NORMATIVITA PRÁVA ================= -právo je tvořeno normativními větami, které říkají, co má být -to, co má býti se vztahuje k lidskému chování **MODALITY NORMATIVNOSTI:** **1. subjektivní modalita:** **a) slabá modalita:** =modalita dovolení určitého chování -výslovné dovolení = [oprávnění] (povolení) -[povinnost] -dovolení má více podob, vždy z něj ale vychází oprávnění -\> např. volební právo má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let -z dovolení neplyne povinnost, ale možnost určitého chování **2. objektivní modality:** **b) silná modalita:** -jsou 2 - příkaz a zákaz určitého chování -[příkaz] = směřuje k aktivní činnosti -\> např. přikazuje se zaplatit daň včas a řádně -[zákaz] = směřuje k pasivitě -\> zakazuje se krást, loupit, vraždit apod. -[dovolení] = lze jít do lesa -příkaz a zákaz určitého chování směřuje vždy k povinnosti -\> povinnost něco konat -\> povinnost něco nekonat -negací toho příslušného chování můžeme modality obrátit =\> zakazuje se kouřit \ přikazuje se nekouřit zakazuje se krást \ přikazuje se nekrást =tyto dvě modality jsou negací vzájemně zaměnitelné -takto lze stanovit dualitu modalit = dualita dovolení a zákazu 1.b DOKAZOVÁNÍ, FIKCE A DOMNĚNKY ================================ **DOKAZOVÁNÍ:** [-co není třeba dokazovat]? a. **notoriety** = něco, co je obecně známo (co všichni ví) =\> např. význačné události (velké povodně, požár národního divadla) b. **právní předpisy** a další prameny práva, které jsou publikované ve Sbírce zákonů -[co je třeba dokazovat]? -právní předpisy lokální -- např. obecně závazné vyhlášky obcí, které nejsou publikovány ve Sbírce zákonů -interní normativní akty (vnitřní předpisy) -paraprávní normy (statuty, stanovy, normy, řady -- tj. vnitřní předpisy) -právní předpisy jiných států, které mají povahu listinných důkazů jako veřejné listiny **PRÁVNÍ DOMNĚNKY A FIKCE:** -v určitých případech je dokazování usnadněno **právními domněnkami** a **fikcemi** **a) právní domněnka**: -existuje pravděpodobnost toho, že ta skutečnost nastala -např. první domněnka otcovství -- z toho, že se dítě narodilo v zákonem určené době, se vyvozuje, že jeho otcem je manžel matky 1. *domněnka vyvratitelná* -- důkaz o opaku připuštěn, platí zpravidla -např. domněnka otcovství =\> údajný otec se domáhá toho, že není otcem 2. *domněnka nevyvratitelná -* zde je důkaz o opaku vyloučen, což je zcela výjimečné **b) právní fikce:** = neexistující skutečnosti, se kterými právo pracuje, jakože se staly -*fikce doručení* = všichni víme, že někdo něco neobdržel, ale soud se k určitému datumu chová tak, jakože to doručeno bylo -*osvojení* = víme, že osvojenec a osvojitel nejsou biologicky rodič a dítě, ale z hlediska práva je tak vnímáme -jestliže jsou prokázány zákonné předpoklady ustanovení obsahujícího fikci, lze ji vyvrátit jen výjimečně tam, kde to zákon připouští -\> zákon tedy zpravidla nepřipouští důkaz o opaku 2.a PRÁVNÍ NORMA -- POJEM, OBECNÉ A SPECIFICKÉ RYSY (MATERIÁLNÍ A FORMÁLNÍ ZNAKY) PRÁVNÍCH NOREM ================================================================================================ -definice právních norem = obecně závazná pravidla chování, která jsou stanovena nebo uznána státem/státy a jimi vynucována -právní norma je ten obsah normativních vět -základním znakem právních norem je jejich **normativnost** = ukládají práva a povinnosti -mají **preskriptivní** charakter = nestanoví to, co je, ale co má být -normativní věta = něco má být - např. studenti jsou povinni se osobně zúčastnit přednášek =\> stanoví **právo** nebo **povinnost** -nemůžeme normativní věty samy o sobě hodnotit z hlediska pravdivosti/nepravdivosti a) norma, která stanoví dovolení nemusí být a nebude spojena se sankcí b\) norma, která stanoví povinnost by se sankcí měla být spojena -- předpokládáme, že povinnost nebude vždy plněna dobrovolně -normy mohou ovlivnit jenom vůlí adresáta, které navenek projeví **MATERIÁLNÍ ZNAKY PRÁVNÍCH NOREM:** -shrnutí vlastností jakéhokoliv normativního systému = tyto vlastnosti vyplývají ze samotné povahy normativnosti (preskriptivnosti) -[specifické vlastnosti] právních norem jsou 4: **1. obecnost:** =právní normy jsou obecně závazná pravidla chování (obecnost se vztahuje k subjektům) -znak obecnosti je dodržen i když je okruh specifikován -\> velká řada norem se nebude vztahovat ke všem -obecnost právních norem je důležitá z hlediska rovnosti -adresát někdy může být jedinečný (prezident, předseda vlády apod.), ale i tak je norma obecná, jelikož se vztahuje na každého, kdo bude v této pozici **2. specifická závaznost:** -s právní normou musí být spojena povinnost právní normu dodržovat -je dána tím, že právní normy jsou součástí právního normativního systému, který je vytvořen nebo uznán státem nebo státy -jedná se tedy o oficiální autoritativní systém, který by měl být ve státě výlučný **3. formální určitost:** =právní norma je vyjádřena v prameni práva -je důležitým požadavkem z hlediska předvídatelnosti práva a právní jistoty **4. vynutitelnost:** -pro právní normy je typické, že se opírají o stát/státy, které tyto normy uznávají/vytvářejí, ale mají zabezpečovat jejich dodržování -donucení ze strany státu (jiných institucí, které stát pověřil touto činností) je předem dáno a probíhá podle předem daných pravidel -hrozba sankce **+ (5.) regulativnost** **FORMÁLNÍ ZNAKY:** a. norma prošla zákonným legislativním procesem b. byla zveřejněna ve sbírce zákonů **STRUKTURA PRÁVNÍCH NOREM** -uvádí se, že existuje logická struktura, která logicky vyplývá z povahy norem =pokud tedy řekneme, že něco má být, pak musíme říci, vůči komu, a za jakých podmínek nastane toto pravidlo chování, a co se stane, když někdo toto pravidlo nerespektuje -\> klasické právní normy mají **trichotomickou** (trojčlennou) **strukturu** -tato trojčlenná struktura je založena na prvku **hypotézy, dispozice a sankce** =\> jestliže nastanou nějaké podmínky, okolnosti, pak mám nastat určité pravidlo, jinak má následovat sankce (újma) **a) hypotéza:** -hypotéza normy má deskriptivní charakter -- stanoví okolnosti, které musí nastat, aby nastalo vlastní pravidlo chování -hypotéza má tedy především stanovit okruh adresátů normy, okruh objektu, časové podmínky (od kdy do kdy působí), může vymezit prostor, na kterém působí, vymezuje věcné podmínky -[právní skutečnost] = okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik/změnu/zánik práv a povinnosti **b) dispozice:** =nastavení vlastního pravidla chování -\> to souvisí s modalitami normativnosti -v dispozici najdeme práva a povinnosti adresátů vymezených v hypotéze, ke kterým přistupují modality =\> z dovolení vyplývá oprávnění, z příkazu a zákazu vyplývá povinnost -v případě, kdy je stanovena nějaká povinnost k dispozici normy, musí následovat vymezení újmy, která hrozí adresátovi v případě, kdy tuto povinnost nedodrží **c) újma:** -v případě, kdy stanoví subjektivní právo určité oprávnění, potom norma nemusí obsahovat sankci -imperfektní (nedokonalou) normou bude jen taková norma, která nemá sankci, ačkoliv ji má mít -\> nebude to norma opravňující, nebude to ani situace, kdy sankce je obsažena v jiné části právního předpisu -vztah právního předpisu a právní normy není jednoduchý -právní norma má vztah k normativnímu právnímu textu, ale není s ním identická -existují nenormativní části zákonu -- typicky je to preambule -**tetrachotomická struktura právní normy**: =snaží se více kopírovat postavení právních norem v právních předpisech -4 prvky -- hypotéza, dispozice, porušení dispozice a sankce -tetrachotomická struktura nepřichází s novým prvkem, ale s negací dispozice =\> musí být porušena povinnost, aby nastala sankce **STRUKTURNÍ ELEMENTY PRÁVNÍCH NOREM:** -tyto elementy jsou založeny na dualitě -3 druhy členění: **1. hypotézy, dispozice a sankce abstraktní a konkrétní:** -zabývá se tím, jaká je míra formulačního vyjádření a) [abstraktní] = pojmy s neurčitým významem b\) [konkrétní] = vymezeny číslovkou, věcným údajem, který je exaktně zjistitelný -právní norma, která říká, že volební právo má každý občan starší 18 let obsahuje hypotézu, která je konkrétní -\> pokud chceme, aby převládla formální spravedlnost, poté je na místě konkrétní vymezení -\> pokud chceme vytvořit určitý prostor pro uvážení, je na místě relativní abstraktnost **2. hypotézy, dispozice a sankce demonstrativní a taxativní:** -je výčet příkladný nebo je uzavřený? -výčet sankcí musí být vždy taxativní -toto členění se týká zejména hypotéz **3. hypotézy, dispozice a sankce z hlediska kumulativnosti a alternativnosti:** -jsou podmínky seřazeny tak, že nastanou všechny společně, anebo je zde alternativnost podmínek? -kumulativní formulace je naznačena spojkami slučovacími (a, jakož i, apod.) -alternativní formulace je naznačena spojkami ve významu rozdělovacím (nebo, anebo) -současně norma může být relativně abstraktní, může být současně demonstrativní a současně může být alternativní apod. 2.b DŮVĚRA V PRÁVO, PRÁVNÍ JISTOTA, ZÁSADA NABYTÝCH PRÁV ======================================================== **DŮVĚRA V PRÁVO:** Důvěra v právo souvisí s několika dalšími pojmy: právní jistota - atributy právní jistoty jsou: - jistota, že bude tvořeno dobré právo - jistota, že nikdo nebude bez zákonných důvodů omezen ve svých právech - jistota, že bude šetřeno nabytých práv - jistota, že se každý domůže svých práv - jistota, že bude spravedlivě postižen každý, kdo právo porušuje nepřípustnost zpětné působnosti (čl. 2odst. 2 Code cicil, zákon působí jen do budoucna, nemá žádný zpětný účinek, výjimkou je Norimberský proces) zákonnost právo na ochranu (subjektivní právo vůči státu, zabezpečení a poskytování právní ochrany, svépomoc je až na výjimky zakázána) právo na soudní ochranu - nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. - zákaz odepření rozhodnutí. - rovnost stran řízení. **PRÁVO A JISTOTA:** V recentním evropském demokratickém právním státě je možno uvést pět vzájemně spjatých postulátů, které má z hlediska právní jistoty naplnit. Z pohledu společnosti a jí tvořících sociálních skupin a jednotlivých lidí vystupují jako **atributy právní jistoty**: - jistota, že bude tvořeno dobré právo - jistota, že nikdo nebude bez zákonných důvodů omezen ve svých právech - jistota, že bude šetřeno nabytých práv - jistota, že se každý domůže svých práv - jistota, že bude spravedlivě postižen každý, kdo právo porušuje Názory na to, co je dobré právo, jsou ze substancionálního hlediska samozřejmě diverzifikované, což odpovídá pluralitě zájmů a cílů různých sociálních a jimi reprezentovaných politických subjektů. Nicméně z hlediska jejich relevance je omezena základními principy právního státu a konec konců stěžejním normativně-hodnotovým východiskem demokratického práva, vyjádřeného v ČR v čl. 1 Listiny základních práv a svobod: Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a v právech. Vedle toho je dobré právo charakterizováno určitými formálními aspekty, jako jsou bezmezerovost, nerozpornost a obsahová konzistentnost právního řádu. V každém případě však dobré může být jen stabilní právo. Právní úprava nestabilní může vést k právní a sociální nestabilitě a nejistotě. Kvalita legislativy samozřejmě předurčuje i míru naplnění dalších atributů právní jistoty. Z tohoto hlediska je nestabilní právní úpravou nejvíce narušena ochrana nabytých práv. Vedle legislativy však v dalších oblastech přistupuje rovněž kvalita justice a dalších orgánů právní ochrany. Postih těch, kdo porušuje právní povinnosti, tvoří spojitou nádobu s ochranou ústavně a zákonně zaručených práv. Nejde přitom jen o rychlost, resp. včasnost postihu. Spravedlivý postih v sobě zahrnuje rovněž právně a též morálně přiměřený postih deliktu. Rovnost před zákonem není jen formálněprávní kategorií, ale též kategorií reálného působení práva, což se projevuje ve stejném postihu všech za stejné delikty. Jedním ze základních znaků a předpokladů právního státu a zároveň právní jistoty jako jednoho z jeho atributů je takové uspořádání státu, v němž každý (fyzická i právnická osoby) může mít důvěru v právo -- každý tedy může spoléhat na to, že mu stát poskytne efektivní ochranu v jeho právech, že mu státní moc dopomůže k realizaci jeho subjektivních práv (bude-li mu v tom někdo neprávem bránit) a zároveň spoléhat na to, že ho stát postihne zákonem předvídanou sankcí za to, že porušil právní předpis, a konečně na to, že ho nepostihne sankcí, jestliže právní předpis neporušil. Právní jistota dále spočívá v tom, že v obdobné věci bude rozhodnuto podobně a v různé věci různě a že o věci bude nestranně rozhodovat v zákonném řízení ten orgán, který je k rozhodování příslušný.Je spíše na místě právní jistotu chápat dynamicky a její začátek hledat již ve vznikání práva, kde z ní vyplývají nejméně dva požadavky: 1. **požadavek stability práva** 2. **požadavek zákonnosti tvorby práva** Právní jistota však paradoxně implikuje i jistou míru právní nejistoty (**summum ius, summa iniura**). Právní norma je totiž z definice obecná a je vždy aplikována na konkrétní případy, ale sama zpravidla nemůže předvídat všechnu různost konkrétních případů, na než bude aplikována (např. mezery v zákonech). Prostředkem posilující právní jistotu v takovýchto případech jsou právní domněnky, fikce a principy. Další otázka, která je spojena s právní jistotou se týká tzv. mlčení zákona, které vyúsťuje v zásadu, že vše co není právem zakázáno je dovoleno (nezbytný komponent právní jistoty). **ZÁSADA NABYTÝCH PRÁV:** Teorie nabytých práv se původně odvozovala od zákazu retroaktivity (nikomu nemají být jednou jim nabytá práva pozdější právní normou odnímána). V širším pojetí je odnětí nabytých práv ex tunc (od tehdy) nepřípustné, ale nemělo by se tak činit, pokud to není nevyhnutelné, ani ex nunc (od nynějška, od doby účinnosti právní úpravy). **NORMATIVITA PRÁVA:** -právo je tvořeno normativními větami, které říkají, co má být -to, co má býti se vztahuje k lidskému chování **MODALITY NORMATIVNOSTI:** **1. subjektivní modalita:** a. **slabá modalita:** =modalita dovolení určitého chování -výslovné dovolení = [oprávnění] (povolení) -[povinnost] -dovolení má více podob, vždy z něj ale vychází oprávnění -\> např. volební právo má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let -z dovolení neplyne povinnost, ale možnost určitého chování **2. objektivní modality:** b. **silná modalita:** -jsou 2 - příkaz a zákaz určitého chování -[příkaz] = směřuje k aktivní činnosti -\> např. přikazuje se zaplatit daň včas a řádně -[zákaz] = směřuje k pasivitě -\> zakazuje se krást, loupit, vraždit apod. -[dovolení] = lze jít do lesa -příkaz a zákaz určitého chování směřuje vždy k povinnosti -\> povinnost něco konat -\> povinnost něco nekonat -negací toho příslušného chování můžeme modality obrátit =\> zakazuje se kouřit \ přikazuje se nekouřit zakazuje se krást \ přikazuje se nekrást =tyto dvě modality jsou negací vzájemně zaměnitelné -takto lze stanovit dualitu modalit = dualita dovolení a zákazu 3.b AKTY APLIKACE PRÁVA ======================= **ROZHODNUTÍ VE VĚCI (VYDÁNÍ AKTU APLIKACE PRÁVA):** -třetím stádiem procesu aplikace práva je **vydání aktu aplikace práva** -konkrétní názvy aktů aplikace jsou různé (rozsudek, platební rozkaz, trestní příkaz apod.) -akt aplikace práva (individuální právní akt) představuje rozhodnutí o konkrétních právech a povinnostech účastníků -[dva typy aktů aplikace práva]: 1. **konstitutivní (individuální) právní akt** = je právní skutečností -\> mění, ruší, zakládá.. -podmnožina právního jednání nebo 5. právní skutečnost 2. **deklaratorní právní akt** = není právní skutečností -\> prohlašuji -[obsahuje]: a. **výrok** (petit, enunciát) -- vlastní rozhodnutí ve věci b. **odůvodnění** c. **poučení o opravných prostředcích** -akt aplikace práva nabývá postupně účinnosti, právní moci a vykonatelnosti **ÚČINNOST AKTU APLIKACE PRÁVA:** -účinnost aktu aplikace práva znamená ***schopnost vyvolat zamýšlené následky*** -po akty aplikace práva *presumpce správnosti* -- i akt vadný je účinný, funguje jako bezvadný -vadné akty lze napadnout řádnými prostředky (zpravidla dvouinstanční řízení) -pokud je akt potvrzen odvolací instancí nebo opravné prostředky nejsou přípustné či byla zmeškána lhůta k jejich uplatnění, [nabude právní moci] **PRÁVNÍ MOC AKTU APLIKACE PRÁVA:** =jedná se o klíčovou vlastnost aktu aplikace práva -když nabude individuální právní akt právní moci, je závazný (materiální stránka právní moci) a nezměnitelný (formální stránka právní moci) -právní moc aktu aplikace práva **nastává**, pokud proti němu **nelze podat řádný opravný prostředek** (lhůta pro jejich podání běží od okamžiku doručení aktu a má prekluzivní charakter) **PŘEKÁŽKA REI IUDICATAE (překážka věci pravomocně rozhodnuté):** -res iudicata = věc pravomocně rozhodnutá =\> nelze o ni znovu jednat (ne bis in idem) -[existují však výjimky]: 1\. pokud jsou zjištěny základní vady z hlediska skutkového stavu (zejména pokud se objeví skutečnosti, které nebyly dříve známy) 2. pokud jsou zjištěny závažné právní vady -\> důsledkem je možnost použití mimořádných opravných prostředků (obnova řízení, stížnost pro porušení zákona apod.) **PŘEKÁŽKA LITISPENDENCE (překážka zahájeného procesu):** -znamená to, že jakmile bylo v dané věci započato řízení, není možné zahájit totéž řízení např. u jiného soudu, a to až do skončení onoho prvního řízení -končí-li však řízení pravomocným rozhodnutím ve věci samé, mění se překážka litispendence v překážku rei iudicatae **VYKONATELNOST AKTU APLIKACE PRÁVA:** -**vykonatelnost aktu aplikace práva znamená možnost vynucení povinnosti, tedy okamžik, kdy lze přistoupit k donucení, ke splnění povinnosti uložené k aktu, k exekuci** (např. zaplacení dluhu, vyklizení bytu atd.) -vykonatelnost je zpravidla možná až po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému splnění povinnosti -výjimkou je tzv. předběžná vykonatelnost **DRUHY AKTŮ APLIKACE PRÁVA:** -akty aplikace práva rozlišujeme na konstitutivní a deklaratorní **a) konstitutivní akt:** -má procesní i hmotněprávní důsledky spočívající ve vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a právních povinností -v tomto smyslu je právní skutečností -např. rozsudky soudů v trestních věcech, rozsudek o rozvodu nebo rozsudek o osvojení -tento akt působí ex nunc (od nyní) **b) deklaratorní akt:** -nestanoví nová subjektivní práva a právní povinnosti, ale pouze je prohlašuje (deklaruje) -v rovině práva tak není právní skutečností -působí ex tunc (od tehdy) -např. rozsudek soudu o určení otcovství je deklaratorním aktem, neboť autoritativně prohlašuje otcovství, které vzniklo již narozením dítěte -[dále se akty aplikace dají dělit na rozhodnutí ve věci samé a rozhodnutí procesní]: **a) rozhodnutí ve věci samé (meritorní):** -rozhodnutí, jehož vydání je smyslem samotného řízení, ať má povahu rozhodnutí deklaratorního nebo konstitutivního **b) rozhodnutí procesní:** -upravuje pouze samotné řízení a v samotném výsledku řízení se nepromítne -je to např. rozhodnutí o odročení jednání, o připuštění změny žaloby apod. -aktem aplikace práva není osvědčení, které má charakter veřejné listiny, nikoliv však povahu veřejnoprávních vztahů 4.a STRUKTURA PRÁVNÍCH NOREM A JEJÍ PRVKY, CHARAKTERISTIKY VÝČTŮ V PRÁVNÍCH NORMÁCH =================================================================================== **STRUKTURA PRÁVNÍCH NOREM** -uvádí se, že existuje logická struktura, která logicky vyplývá z povahy norem =pokud tedy řekneme, že něco má být, pak musíme říci, vůči komu, a za jakých podmínek nastane toto pravidlo chování, a co se stane, když někdo toto pravidlo nerespektuje -\> klasické právní normy mají **trichotomickou** (trojčlennou) **strukturu** -tato trojčlenná struktura je založena na prvku **hypotézy, dispozice a sankce** =\> jestliže nastanou nějaké podmínky, okolnosti, pak mám nastat určité pravidlo, jinak má následovat sankce (újma) a. **hypotéza:** -hypotéza normy má deskriptivní charakter -- stanoví okolnosti, které musí nastat, aby nastalo vlastní pravidlo chování -hypotéza má tedy především stanovit okruh adresátů normy, okruh objektu, časové podmínky (od kdy do kdy působí), může vymezit prostor, na kterém působí, vymezuje věcné podmínky -[právní skutečnost] = okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik/změnu/zánik práv a povinnosti b. **dispozice:** =nastavení vlastního pravidla chování -\> to souvisí s modalitami normativnosti -v dispozici najdeme práva a povinnosti adresátů vymezených v hypotéze, ke kterým přistupují modality =\> z dovolení vyplývá oprávnění, z příkazu a zákazu vyplývá povinnost -v případě, kdy je stanovena nějaká povinnost k dispozici normy, musí následovat vymezení újmy, která hrozí adresátovi v případě, kdy tuto povinnost nedodrží **c) újma:** -v případě, kdy stanoví subjektivní právo určité oprávnění, potom norma nemusí obsahovat sankci -imperfektní (nedokonalou) normou bude jen taková norma, která nemá sankci, ačkoliv ji má mít -\> nebude to norma opravňující, nebude to ani situace, kdy sankce je obsažena v jiné části právního předpisu -vztah právního předpisu a právní normy není jednoduchý -právní norma má vztah k normativnímu právnímu textu, ale není s ním identická -existují nenormativní části zákonu -- typicky je to preambule -**tetrachotomická struktura právní normy**: =snaží se více kopírovat postavení právních norem v právních předpisech -4 prvky -- hypotéza, dispozice, porušení dispozice a sankce -tetrachotomická struktura nepřichází s novým prvkem, ale s negací dispozice =\> musí být porušena povinnost, aby nastala sankce **STRUKTURNÍ ELEMENTY PRÁVNÍCH NOREM:** -tyto elementy jsou založeny na dualitě -3 druhy členění: **1. hypotézy, dispozice a sankce abstraktní a konkrétní:** -zabývá se tím, jaká je míra formulačního vyjádření a) [abstraktní] = pojmy s neurčitým významem b\) [konkrétní] = vymezeny číslovkou, věcným údajem, který je exaktně zjistitelný -právní norma, která říká, že volební právo má každý občan starší 18 let obsahuje hypotézu, která je konkrétní -\> pokud chceme, aby převládla formální spravedlnost, poté je na místě konkrétní vymezení -\> pokud chceme vytvořit určitý prostor pro uvážení, je na místě relativní abstraktnost **2. hypotézy, dispozice a sankce demonstrativní a taxativní:** -je výčet příkladný nebo je uzavřený? -výčet sankcí musí být vždy taxativní -toto členění se týká zejména hypotéz **3. hypotézy, dispozice a sankce z hlediska kumulativnosti a alternativnosti:** -jsou podmínky seřazeny tak, že nastanou všechny společně, anebo je zde alternativnost podmínek? -kumulativní formulace je naznačena spojkami slučovacími (a, jakož i, apod.) -alternativní formulace je naznačena spojkami ve významu rozdělovacím (nebo, anebo) =\> strukturní elementy můžeme hodnotit ze všech tří hledisek -současně norma může být relativně abstraktní, může být současně demonstrativní a současně může být alternativní apod. VÝČET PRÁVNÍCH NOREM ==================== a. **taxativní výčet:** =úplné vymezení -znamená, že nelze přihlédnout k ničemu mimo tento výčet, nic nelze přidat ani vynechat b. **demonstrativní výčet:** =neúlné vymezení -spojen s výrazy jako „ zejména", „například", „jiné okolnosti" atd. -vytváří prostor pro uvážení aplikujícího orgánu 4.b ANTICKÁ PRÁVNÍ FILOSOFIE (PLATÓN, ARISTOTELÉS) ================================================== **PŘEDSÓKRATOVSKÉ OBDOBÍ:** Mýty postupně ustupovaly, prosadily se snahy o rozumový výklad světa. Měla dvě fáze: 1. Převládala přírodní filozofie reprezentovaná milétskou školou (snaha nahradit mýtus rozumem), zásada božské spravedlnosti byla zatlačována spravedlností zákonnou - *rozvoj právněfilozofických spekulací, které bychom mohli označit za metafyzické a které neměly vztah k praktickému životu (např. Pythagorovci -- převáděli právní a politické jevy na čísla, za základ státu považovali spravedlivé zákony, jejichž dodržení je záležitost ctnosti, báli se anarchie)* - *Hérakleitos -- zdůrazňoval potřebu dodržování zákonů; stejně Démokritos (známý atomista)* - *právo jako odraz božského; chovat se v souladu s právem bylo chápáno i jako morální povinnost* 2. Obrat od přírodní k antropologické a právněpolitické problematice - *sofisté -- potulní učitelé řečnictví, byli většinou cizinci, proto pro Řeky netypicky vyostřovali protiklad mezi zákonným a přirozeným právem; hlásali také relativismus a skepsi, mírou všech věcí je člověk* - *myšlenkově přínos, navazovali na ně další* - *smluvní teorie (vzniku) státu a práva, požadavky svobody a rovnosti pro všechny, ztotožnění spravedlnosti s právem silnějšího* - *myšlenky progresivní i regresivní povahy* **OBDOBÍ VELKÝCH SYSTÉMŮ:** **SÓKRATÉS** Proslul mimo jiné tím, že nic nenapsal; dialektická metoda, problém etiky, hlásal, že cílem života je žít dobře, smyslem života je blaženost nezahrnující jen materiální, ale i intelektuální rozkoše, učení o vnitřním hlasu Se spravedlností ztotožňoval nepsané univerzální zákony v přirozeném právu, které nejsou v rozporu s platným právem. Jeho konec -- proces, v jehož průběhu byl obviněn, že nevěří v bohy a kazí mládež, byl odsouzen jen malou většinou. Navrhl, že místo trestu by si zasloužil hoštění jako olympijský vítěz. Byl odsouzen znovu velkou většinou k trestu smrti (mohl uprchnout, ale z úcty k zákonům to neudělal a vypil jed). **PLATÓN:** Byl to Sókratův žák, idealistický filozof aristokratického původu. Snažil se učinit spravedlnost základem společenského uspořádání. V díle Ústava vytvořil projekt ideálního státu -- byl postaven na základě spravedlnosti, jeho ideální stát vycházel ze stavovské organizace, z přednosti obecného zájmu a z potřeby vlády sofokracie. Připodobňoval stát k člověku -- jako existují tři části lidské duše (část rozumová, volní, emocionální), tak ve státě mají být tři společenské stavy (vládci, strážci a řemeslníci). Ideální stát chtěl udržet tak, že odstraní rodinu a soukromé vlastnictví prvních dvou tříd. Za nejmoudřejší považoval filozofy, proto měli vládnout. Zdůrazňoval, že zákony by měly mít vždycky vazbu na dobro, přirozené právo měl za kritérium správnosti platného práva. Ústavu psal v mládí radikálně, pak se umírňoval. Nejdříve tvrdil, že by měli vládnout vládci bez ohledu na platné právo, v pozdním díle Zákony tuto tezi opustil a řekl, že by měly vládnout zákony pro nedokonalost vládnoucích. Byl to odpůrce demokracie a tyranie. **ARISTOTELÉS:** Žák Platóna, ale nenavazoval na něj. Byl antropologicky a eticky založen. Pocházel ze středních vrstev. Byl to empirik, realista a systematik. Důležité východisko viděl v pojetí člověka -- považoval ho za rozumnou a společenskou bytost žijící ve státě. Kladl důraz na tradiční řecké hodnoty (ctnosti), byl vždy na straně spravedlnosti, práva a řádu (tím navazoval na Platóna -- za základ státu považoval spravedlnost). Spravedlnost pro něj byla etická ctnost, která je středem mezi pácháním bezpráví a jeho trpěním, za její podstatu označil rovnost -- na jedné straně jako rovnovážnost, na druhé straně jako rovnost rozdělování. Upřednostňoval abstraktní a zákonnou spravedlnost a tvrdil, že ekvita by měla nastoupit jen v situacích nedokonalosti zákonného práva, nebo jeho nespravedlnosti nebo tvrdosti; předznamenal tak problém stálý, a to nedokonalé zákony. Řešením byly zákony, ale ne absolutní, podle něj je bylo nutno korigovat vyššími hledisky spravedlnosti. 5.a DRUHY PRÁVNÍCH NOREM ======================== **KRITÉRIUM PRÁVNÍ SÍLY:** -v kontinentálním právním systému jsou prameny práva roztříděny dle právní síly -[vytváří hierarchickou pyramidu]: a) normy ústavní b. normy zákonné c. normy podzákonné -vychází z rozdělení pramenů práva, ale nemusí korespondovat příslušnému názvu -rozhodnutí závisí na zákonodárci -tato hierarchie je výslovně dána nebo se dá interpretací jednoznačně dovodit z ústavních ustanovení -právní síla je dána postavením orgánů veřejné moci z hlediska normotvorby -[vyšší právní] sílu mají ty právní normy, které jsou obsaženy v pramenech práva, které vydávají nebo schvalují [orgány ústavní] (parlament, vláda, prezident) -lokální orgány budou mít nižší právní sílu (správní úřad, orgán úřední samosprávy) -jedná se o orgány přímo volené nebo o orgány, které jsou odpovědny jiným orgánům? -primární právní předpisy mají vyšší právní sílu než odvozené právní předpisy -závisí na konkrétní ústavní úpravě -vyšší právní sílu mají ústavní zákony než běžné zákony, protože jsou přijímány kvalifikovanou většinou -stejnou právní sílu mají zákonná opatření senátu, nálezy ústavního soudu a rozhodnutí vlády v době nouzového stavu -[důsledky klasifikace právních norem]: 1. právní normy mohou být rušeny nebo měněny pouze právními normami vyšší nebo stejné právní síly 2. normy nižší právní síly musí být v souladu s normami vyšší právní síly -[důsledky těchto dvou pravidel]: a. osoby fyzické a právnické, správní úřady -- jsou vázáni celým právním řádem b. soudy -- dle ústavy jsou soudy při rozhodování vázány zákony a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (nejsou vázány podzákonnými prameny práva) c) ústavní soud je vázán pouze ústavním pořádkem ČR d\) parlament je vázán zákony, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami **KRITÉRIUM POVAHY PRAVIDEL CHOVÁNÍ:** -roztřídění norem dle povahy samotné dispozice normy **a) normy opravňující a normy přikazující/zakazující (zavazující):** -vyplývá z normy oprávnění nebo z normy vyplývá povinnost -objektivní právo je doprovázeno povinností -- norma implicitně musí obsahovat povinnost -povinnost nezasahovat do výkonu práva = obecná zásada -opravňující normy nemohou působit samostatně, ale v celé soustavě norem můžou **b) normy dispozitivní a normy kogentní:** -normy dispozitivní obsahuje hlavně soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní) -to jsou takové normy, které vlastní pravidlo chování nestanoví vůbec nebo ho stanoví podpůrně, a to v případě, že by nebyla využita možnost, která je jádrem dispozitivní úpravy) -[dispozitivně] = disponovat právy a povinnostmi -dispozitivní úprava má umožnit větší volnost při realizaci právních norem -nejčastěji využíváno ve smlouvách -- strany si samy dohodnout, jaká práva a povinnosti mezi nimi vznikají apod. -[podpůrná úprava] = druhá dispozice normy -- stanoví, jak se bude postupovat v případě, kdy k takové dohodě nedojde nebo nebude využita -dle občanského zákoníku: pokud úprava výslovně nezdůrazňuje kogentní charakter, má se za to, že je dispozitivní -i v soukromém právu najdeme řadu [kogentních norem] = norem, od kterých se nelze odchýlit pod hrozbou sankce, která představuje limity pro právní jednání adresátů norem -kogentní limitace je nesena ochranou veřejného pořádku a dobrých mravů -může být nesena i horizontálním účinkem ochrany lidských práv -i soukromoprávních vztazích musí být určité standarty a atributy lidských práv dodrženy, nejenom ve vztahu vertikálním (ve vztahu k veřejné moci) -zákaz diskriminace -- omezení svobodného projevu vůle adresáta -kogentní úprava může nechat prostor pro uvážení -celkově v soudobém právním řádu spíše převažuje normy kogentní **ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ NORMY:** -právní normy, které nemají typickou strukturu (hypotéza, dispozice, sankce) **a) normy blanketní (nevyplněný formulář):** =úprava, která nestanoví vlastní pravidlo chování, ale zmocňuje jiný orgán veřejné moci, aby tuto úpravu přijal -typické ve vztahu ústavní norma X zákonná norma = část úpravy je v ústavě, část v zákoně -jaký to má smysl? snaha nastavit pravidla, která jsou relativně stabilní a ponechávají častější změnu určitých podmínek, ochrany určitých práv **b) normy kompetenční:** -vymezují pravomoc a působnost orgánu veřejné moci -limitují možnosti rozhodování orgánů veřejné moci, a to [3 způsoby]: 1.samy tyto orgány veřejné moci jsou zřizovány zákony -- orgán je vytvořen právní normou 2.orgány mohou rozhodovat jen v mezích zákonů -- zákony stanoví limity z hlediska věcné úpravy 3.procesní rovina -- tyto orgány mohou postupovat jen v souladu s procesními pravidly, které stanoví postup orgánů veřejné moci -kompetenční normy nalezneme hlavně v ústavě a v zákonech (zákon, který upravuje působnost ministerstev, zákon o soudech a soudcích atd.) **c) normy kolizní:** -řeší kolizi právních řádů -týkají se soukromého práva - případy, kdy subjekty nebo objekty právní regulace jsou z jiného právního řádu, ačkoli tyto normy jsou vnitrostátními normami -nastavení kritérií volby, které provedl zákonodárce, volby právního řádu a právních norem -kolizní normy nemají klasickou strukturu, ale řeší jen výběr norem, které je na místě použít **d) normy teleologické:** =nestanoví vlastní pravidlo chování, ale nastaví účel (teleolos), ke kterému úprava směřuje -lze pouze sledovat, zda adresát usiloval o naplnění cíle -- lze sledovat, zda probíhají legislativní práce -povahu teleologické normy mají např. normy ve státním rozpočtu = lze sledovat, zda nakládání s prostředky je v souladu s tím, jak byl státní rozpočet schválen, a zda dochází ke snaze naplnit tyto cíle, které zákon o státním rozpočtu na určité období stanovil **NA ZÁVĚR:** -klasifikace právních norem probíhá podle dvou základních kritérií: 1. klasifikace z hlediska formálního = z hlediska právní síly 2. klasifikace z hlediska obsahového = z hlediska toho, jaký je charakter pravidla chování 5.b PŘEDCHŮDCI NOVOVĚKU (DANTE, VALLA, BRUNI, ERASMUS, MACHIAVELLI, BODIN) ========================================================================== **DANTE ALIGHIERI:** Traktát **De Monarchia** (O státě) -- je rozdělen na tři knihy. První dokazuje, že dokonalou formou vlády je právě monarchická. V druhé dokazuje, že tato dokonalost je vtělena v říši Římské, přerušené (ale nezaniklé). Ve třetí knize zjišťuje vztahy mezi říší a vládou duchovní (mezi císařem a papežem). Oligarchie i demokracie jsou podle něj vlády náhodné a chybné. Papež tvrdí, že je-li duše nadřízena tělu, musí být papež nadřízen císaři, moc duchovní má právo poučovat a soudit moc světskou. Kdyby duch byl brán jako podstata a tělo jako jeho hřích, papežovo tvrzení by bylo téměř nezpochybnitelné. Dante se ale staví k problému jinak: Duch i hmota mají každý svůj vlastní život - nezávislost obou mocí, z nichž každá je nástrojem božím na zemi. Pokládá je za \"dvě slunce\", jedno pro cestu k Bohu, druhé pro cestu světem. Jedno pro nebeské, druhé pro pozemské blaho. Papež nemá vládnout světskou mocí, naopak císař mu má vzdávat úctu a ve světě dbát na to, aby bylo dodržováno právo. **NICCOLÒ MACHIAVELLI:** Podle Machiavelliho je politika umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Moc ve skutečnosti nemá žádné teologické ani etické zdůvodnění. Aby vládnoucí zvítězili, musí být bezohlední. S pojmem ctnost (virtù) se pracovalo už v antice. Machiavelli však její pojetí zcela mění -- souhlasí sice, že se jedná o soubor vlastností, které umožňují vladaři získat na svou stranu štěstěnu a tím získat slávu, nespojuje ji ale s konkrétními vlastnostmi. Jejím určujícím rysem je ochota udělat, co diktuje nutnost -- ať je to čin ničemný nebo ctnostný. **Vladař:** Jedná se o klíčové dílo, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci a definují zásady pragmatické politiky zaměřené na řešení konkrétních problémů doby a státu. Autor touží po jednotném státu, který by byl spravován moudrým vládcem, který by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země. Vychází z myšlenky, že by člověk měl spoléhat pouze na své síly. Machiavelli odsuzuje diktaturu a staví se proti neomezené královské moci (ta je přípustná jen ve válečném stavu). Za nejlepší formu považuje republiku, ve které nikdo nezíská přílišnou moc. Tři „čisté" ústavní formy -- monarchie, aristokracie, demokracie -- jsou podle něj bytostně nestálé a cyklicky směřují ke zkáze a rozkladu. Nestálé rysy čistých forem se tedy musí korigovat a silné stránky spojit pomocí smíšené ústavy. **JEAN BODIN:** Byl to francouzský právník, filosof, politik a politolog, humanista, člen francouzského Sněmu a profesor práva v Toulouse. Patří mezi první myslitele lidských práv a náboženské tolerance, mezi zakladatele moderního veřejného práva a politické teorie. **Šest knih o státu:** Dílo, jímž chtěl obnovit instituční základy francouzského království, otřesené náboženskými válkami a vzpourami. Jde o možná nejrozsáhlejší dílo o politické filozofii, jaké kdy bylo napsáno, a rozhodně nejvlivnější knihu o politické filozofii z šestnáctého století. Protože novověký stát nemá náboženskou oporu, má panovník nárok na absolutní poslušnost poddaných, kteří nemají právo na odpor -- i když s panovníkem nesouhlasí. Stát sice vzniká násilně, jeho cílem je ale obrana proti násilí. Forma státu a vlády není podle něho totéž: monarchie může být demokratická, pokud král připouští všechny občany k úřadům. Moc panovníka musí být „absolutní", to znamená, že panovník nepodléhá zákonům (lat. legibus solutus), nicméně podléhá přírodnímu i božskému zákonu. Na rozdíl od Hobbese si ale Bodin nemyslí, že by o správném a nesprávném rozhodoval zákon, vydaný panovníkem. Panovník není zákonem, protože odpovídá Bohu a je jeho nástrojem. Jeho moc je tedy absolutní, ale ne libovolná. Bodin rozlišuje zákon jako panovníkův příkaz a právo jako to, co je spravedlivé. Občané mají svá nezadatelná práva, totiž svobodu a právo na majetek. **LORENZO VALLA:** -humanista -- vypracování humanistického ideálu osobnosti, profesor rétoriky, překladatel z řečtiny -obrátil se proti tradiční metodě v právní vědě a jako filosof obhajoval ideál přirozeného a aktivního života v tradici stoického a epikurejského myšlení -kritizoval scholastiku, viděl v ní pouhou bezpředmětnou abstrakci -prokázal nepravost tzv. Konstantinovy donace -- ta dávala církvi právo na světskou moc -spisy: O smyslovém požitku, Lyon, O pravém a falešném dobru -zastánce vzdělání žen LEONARDO BRUNI: -humanista -- základem humanitního studia je ovládnutí jazyků, hlavně latiny -jeho přínos byl především v překladu řady děl Platóna či Aristotela do latiny (v původním znění) -bývá označován za prvního moderního historika -ve svém díle jeho první rozdělil dějiny na -- starověk, středověk a novověk (avšak vymezoval to jinými daty než pozdější moderní autoři) **ERASMUS ROTTERDAMSKÝ:** -humanista -proticírkevní - církev dával do opozice s vírou, zabýval se vztahem jedince, víry a církve, kritizoval církev v soukromém životě -kritika scholastiky -kritika soukromého vlastnictví - je důvodem všech válek -zajímavé satirické dílo Chvála Bláznivosti -satiricky popisuje jednotlivé vrstvy obyvatel v Evropě, kritizoval i církev, učence, krále a filozofy -hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, že všechno štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti (bohyně) -poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme -bláznivost - vypravěčka, forma monologu -dílo: [příručka křesťanského vojáka] -- snažil se vytvořit pohled na normální křesťanský život -- za hlavní zlo doby považoval formalismus, respekt ke tradicím bez ohledu na skutečné Kristovo učení 6.a VĚCNÁ A ČASOVÁ PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM, PLATNOST A ÚČINNOST, RETROAKTIVITA V PRÁVU ======================================================================================= -působnost = jedná se o vlastnost právní normy -není to vlastnost systému práva, ani jejího procesu -soustředí se obvykle do její hypotézy -působnost je vlastnost, která určuje: jak, kdy, kde, na koho působí -je to prevence definice kruhem =\> rozsah působnosti -4 základní dimenze -- věcná, osobní, časová a prostorová **VĚCNÁ PŮSOBNOST:** -v praxi to nejdůležitější -vymezuje, na jaký okruh právních vztahů se uplatňuje -\> podle toho hledám, která právní norma se na to uplatňuje -příklad -- mám smlouvu posoudit jako smlouvu kupní nebo darovací? -jedná se o loupež nebo krádež? -posuzuji skutkové okolnosti -rozlišují se normy obecné a speciální -- speciální mají vždy přednost před normou obecnou -příklad -- v obci je obecná norma max. 50km/h, avšak cedule stanovující max. 30km/h má přednost **ČASOVÁ PŮSOBNOST:** -právo není statické -- vyvíjí se, proto je třeba vědět, jaká platná úprava platí kdy -příklad -- pozemek koupený v roce 1980 je předmětem dědictví v roce 2020 -je třeba rozlišovat dva základní pojmy: a. [platnost] = vlastnost takové právní normy, u níž byl řádně dokončen legislativní proces -platnost tedy nastává okamžikem zveřejnění ve sbírce zákonů b. [účinnost] = okamžik, od kterého je právní norma závazná a musíme se ji řídit -legisvakační lhůta = doba mezi začátkem platnosti a začátkem účinnosti **RETROAKTIVITA (ZPĚTNÁ PŮSOBNOST):** -dva způsoby -- pravá a nepravá retroaktivita a. *pravá retroaktivita* = minulý děj je posuzován optikou nové právní úpravy -právní norma stanoví, že dřívější právní skutečnosti jsou posuzovány dle pozdější právní úpravy (je nežádoucí) -funguje převážně ve prospěch trestaných (běžná v trestní právu) b. *nepravá retroaktivita* = na hmotněprávní vztahy vzniklé po začátku účinnosti nové právní úpravy se použije tato nová právní úprava, tzn. použije se objektivní právo platné v době jejich vzniku -necouvám zpět v čase = obecně je přípustná 6.b SOCIOLOGICKÉ SMĚRY V PRÁVNÍ VĚDĚ (WEBER, EHRLICH, POSPÍŠIL) =============================================================== Sociologický přístup k právu vzniká v 19. století, souvisí s orientací pozitivistickou. Termín sociologie zavádí A. Comte ve svém díle Kurs pozitivní filosofie. Jedná se o vědu, která se zabývá společenskými vztahy, zájmy,\... Na přelomu 19. a 20. století se prosazuje i v právu, kritizuje právní pozitivismus =\> kritizuje právní formalismus (odmítání společenských souvislostí). Neodmítá právo pozitivní jako takové, ale přichází s určitým novým dualismem - vedle práva pozitivního (státního) existuje ještě jedna dimenze, společenské právo (živé, reálné právo). Právní vědu je třeba rozšířit mimo rámec formálních pramenů práva (existují i normy společenské, které ovlivňují chování lidí). **MAX WEBER (1864 - 1920)** Zabýval se sociologií politiky. Klasifikoval panství (teorie panství), což souvisí s druhy sociálního jednání lidí. Panství vymezuje jako šanci, že se určitý příkaz setká s poslušností [Rozlišuje]: 1. **Tradiční panství** (nejstarší, stavovské) - existuje v patriarchální společnosti. Rozhodují osobní vazby mezi poddanými a pány. Chybí zde formální abstraktní právo, které by platilo pro všechny stejně. Základem je právo obyčejové. 2. **Charismatické panství** - je založeno na mimořádných schopnostech osoby. Tato osobnost je schopna ovlivnit ostatní, působit na ně (charisma = řecky boží dar). Základem vztahu je hodnotové pouto, eventuelně emocionální vztah. Důležitá je osobní náklonnost. 3) **Legální panství** (zákonné panství) - existuje v moderní době. Rozhodující je formálně právní princip. Vztahy jsou odosobněné, lidé se podřizují normám, nikoliv osobám. Normám se podřizují i vládci. Nositelem tohoto panství je racionální byrokracie (nejracionálnější technika vedení společnosti). Základem je legalita, účelově racionální jednání. Weber si je současně vědom, že ve skutečnosti neexistuje žádné čisté panství, možná je jejich kombinace. Někdy je považován za 1. představitele sociologie práv =\> roku 1921 vydal dílo *Sociologie práva* (předběhl ho ale Ehrlich). V něm načrtl vývoj práva (jeho evoluci) ve vazbě na společenské podmínky od starověku po moderní dobu. Zabýval se též otázkami sankcí z hlediska práva -\> nedá se přesně stanovit hranice mezi právem a jinými společenskými normami, proto také právo nemůže počítat jen s donucením, ale důležitý je i společenský tlak a cítění (neformální tlak). Weber klade akcent na smluvní právo -\> vytváří prostor svobody v rámci daného právního řádu. **EVŽEN EHRLICH (1862 - 1922)** Je většinou považován za zakladatele sociologie práva. Byl profesorem práva. Proslul tím, že vydal práci *Základy právní* sociologie (1913). V předmluvě píše: „Těžiště veškerého právního vývoj nespočívá ani v zákonodárství ani v právní vědě ani v nalézání práva, nýbrž ve společnosti samé." [Rozlišuje 3 druhy práva]: 1. **Právo společenské** - právo ve společenských skupinách (rodina, korporace,\...). Důležité zde je, že společenský nátlak může být silnější než státní sankce. Toto je „živé právo", právo, které skutečně působí, proto je třeba ho zkoumat. 2. **Právo juristů** (normy individuálního rozhodnutí) - soudcovské právo, rozhodnutí soudu =\> normy závazné pro jednotlivce 3. **Právo státní** - souhrn právních předpisů oficiálně uznávaných státem Právo nelze ztotožňovat s morálkou ani náboženskými normami, i když hranice není jednoznačná. **LEOPOLD J. POSPÍŠIL (1923 - 2021)** Americký právník a právní antropolog českého původu, emeritní profesor Yale univerzity a v letech 1980-1984 předseda Společnosti pro vědy a umění. Pospíšilovy dlouholeté výzkumy, zejména mezi eskymáky Nunamiut na Aljašce, indiány Hopi v USA, Kapauky na Nové Guineji a mezi tyrolskými sedláky v rakouském Obernbergu patří k zakladatelským pracím v oboru antropologie práva. Významný je zejména jeho objev „právního pluralismu", stavu, kdy se lidé v různých oblastech svého života řídí různými právními systémy, i jeho výzkumy o povaze vlastnictví a vůbec zájem o domorodé ekonomiky. 7.a OSOBNÍ A PROSTOROVÁ PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM, ================================================= -jedná se o vlastnost právní normy -není to vlastnost systému práva, ani jejího procesu -soustředí se obvykle do její hypotézy -působnost je vlastnost, která určuje: jak, kdy, kde, na koho působí -je to prevence definice kruhem =\> rozsah působnosti -4 základní dimenze -- věcná, osobní, časová a prostorová **OSOBNÍ (PERSONÁLNÍ) PŮSOBNOST:** =určuje, komu je právo určeno, koho zavazuje ve vztahu ke konkrétní osobě -základní pravidlo -- právo platí pro všechny, je obecné -\> proto osobní působnost má být formulována genericky (=obecně) -i když to bude jen jedna konkrétní osoba ve specifickém čase -např. vymezení pravomocí prezidenta nebo matka po porodu -existují však výjimky = tzv. [imunita] či [exempce] -[imunita]: =z hlediska osobní působnosti jsou z působnosti právní normy vyřazeny konkrétní osoby -osoby s imunitou například nemohou z právního důvodu nést odpovědnost za své chování -máme dva typy imunity *1.absolutní imunita* = hmotněprávní *exempce* =osoba nadaná touto imunitou se protiprávního jednání vůbec nemůže dopustit, je vyňata z jejich působností -typicky je to třeba prezident -- kdyby Zeman zastřelil Ovčáčka, nebyl by to trestný čin *2.relativní imunita* = procesní *exempce* =osoba se může trestného činu dopustit, ale proces projednání rozsudku je specifický -může se to třeba řešit až skončí jeho mandát (prezident) **PROSTOROVÁ (TERITORIÁLNÍ) PŮSOBNOST:** -právo platí na principu teritoriality =\> území, kde právo působí je typicky určeno geograficky -existuje však i nadnárodní právo -- GDPR -- stalo se součástí našeho právního řádu, aniž by s tím Česká republika mohla něco udělat -na podobném principu fungují i místní vyhlášky -- kdo bydlí na území dané obce, platí 700, kdo bydlí na území obce jiné, platí 800 -územní působnost končí na hraně vesmíru -- pro družice již neplatí **EXTRATERITORIÁLNÍ PŮSOBENÍ PRÁVNÍCH NOREM** -[extrateritoriální území] = zvláštní prostor, kde se aplikuje právo daného státu i mimo jeho běžnou působnost =místa, na jejichž území působí právní řád České republiky, přestože se nachází v zahraničí -\> k extrateritoriálním místům je možno zařadit především území, na nichž se nachází zastupitelské úřady České republiky v zahraničí; paluby letadel, registrovaných na území České republiky, která letí ve vzdušném prostoru nad územím jiného státu; paluby lodí, které plují v mezinárodních vodách, a jež jsou registrovány v České republice (v této souvislosti bývá hovořeno o tzv. státu vlajky) apod. +možné extrateritoriální působení právní normy: -trestní zákoník (§ 4 - Zásada teritoriality): \(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na jejím území. \(4) Jednal-li účastník na území České republiky, užije se na účastenství zákona České republiky bez ohledu na to, zda je čin pachatele v cizině trestný. 7.b PRÁVO A SPRAVEDLNOST -- VYROVNÁVACÍ (KOREKTIVNÍ, DIORTOTICKÁ), ROZDĚLOVACÍ (DISTRIBUTIVNÍ), SOCIÁLNÍ, RETRIBUTIVNÍ, PROCEDURÁLNÍ ==================================================================================================================================== **PRÁVO A SPRAVEDLNOST:** -spravedlnost nemá jednotnou definici -spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro právo -podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé -spravedlnost nemá racionální základ, ale intuitivní Jedním z prvních a dosud asi nejcitovanějších je **Aristoteles** (dílo Etika Nikomachova), který spravedlnost rozděluje do [dvou podskupin]: a. **diortotická spravedlnost** (zarovnávací, komutativní, retribuční) - obnovení rovnovážného stavu, odčinění negativní skutečnosti b. **distributivní spravedlnost** (rozdělovací) - rozdělování podle stejného měřítka Jinou definicí je ta, kterou uvádějí např. římský právník **Ulpianus**, nebo sv. T**omáš Akvinský**. Podle nich **je spravedlnost pevná trvalá vůle přiznávat každému, co mu právem náleží**. Ve starověkém Římě byla tato poučka součástí zásad života Římanů. Zásady byly celkem tři: · *neminem laedere* - nikomu neškodit. · *honeste vivere* - počestně žít (nemá v právu význam). · *suum cuique tribuere* - každému dát, co jeho jest. S trochu složitější koncepcí přichází Američan **J. Rawls**, který uvádí dvě roviny: · každá osoba má mít stejné právo na co nejširší systém základních svobod, které jsou slučitelné s obdobnými svobodami pro jiné lidi. · sociální a ekonomické nerovnosti mají být upraveny tak, aby: - se u obou dalo rozumně očekávat, že budou k prospěchu kohokoliv. - byly spjaty s pozicemi a úřady přístupnými pro všechny. Tento druhý bod bych vysvětlil na příkladu nějakého podniku. Každý její zaměstnanec může přijít se zlepšovacím návrhem. Když je zaveden do praxe, zvýší se produktivita práce a také odměny všech pracovníků. O něco více dostane zaměstnanec, který s návrhem přišel. Připomenout je třeba také libertenistickou **nárokovou teorii spravedlnosti Nozicka**, který považuje za základní otázku spravedlnosti oprávněnost vlastnického titulu jednotlivého vlastnictví. [Spočívá v]: · spravedlivém nabytí vlastnictví (originální vznik vlastnictví k věci a dědictví). · spravedlivém převodu vlastnictví (vznik vlastnictví koupí nebo darem, ne krádeží či podvodem). · spravedlivé nápravě v případě porušení jedné ze dvou uvedených zásad. Odpůrcem sociální spravedlnosti je představitel neoliberelismu **von Hayek**. Podle něj je za spravedlivé možno označit jen takové lidské chování nebo pravidla tohoto chování. Odmítá chiméru sociální spravedlnosti, neboť spontánní tržní řád nemá vlastnosti živé bytosti a proto nemůže být ani spravedlivý, ani nespravedlivý. Distributivní spravedlnost je podle něj v rozporu s vládou zákona a svobodou, kterou má právní stát zabezpečit. **ARISTOTELOVA KONCEPCE SPRAVEDLNOSTI** : -z díla etika Nikomachova **a) vyrovnávací (korektivní, diortotická, retributivní) spravedlnost:** -zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit -kdo bezprávně naruší pokojný stav, má jej zase obnovit -restituční či reparační charakter - navrácení do původního stavu či náhrada škody -obnovení rovnovážného stavu, odčinění negativní skutečnosti -ten, kdo bezprávně poruší pokojný stav ve vztahu k jinému, má jej obnovit; principem je restituce in integrum (ekvivalentní plná náhrada); např. povinnost nahradit škodu -týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena -požaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně zaplatil náhradu a satisfakci -vyžaduje nápravu a přiměřený trest -dříve oko za oko, zub za zub - trest se má rovnat poškození **b) rozdělovací (distributivní) spravedlnost:** -jestliže se něco rozděluje, má být rozděleno podle stejného měřítka -vyrovnává rozdíly, tak aby měl každý stejné šance -neznamená, že všichni dostanou stejně, ale dostanou všichni podle jednotného měřítka -nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky nebo břemena: při dělení dědictví nebo kořisti, při rozdělování daní a podobně -nikoho nebudu znevýhodňovat př. dle věku -rozdělování podle stejného měřítka **-pokud se něco rozděluje; vyžaduje se, aby se se rozdělovalo podle stejného měřítka (bylo by nespravedlivé, kdyby se rozdělovalo podle různých měřítek -- diskriminace; ne když dostane někdo více) o distributivní prvek v římském právu -- každému dát, co jeho jest** -jinou definicí je ta, kterou uvádějí např. římský právník **Ulpianus, nebo sv. Tomáš Akvinský** -podle nich je spravedlnost pevná trvalá vůle přiznávat každému, co mu právem náleží. 3 zásady - nikomu neškodit, počestně, žít, každému dát, co jeho jest. **-koncepce Harta** - stejné případy se mají posuzovat stejně, rozdílné rozdílně **SOCIÁLNÍ (NE)SPRAVEDLNOST** -jedinec není předem znevýhodněn za své vlastnosti či okolnosti, které nemohl ovlivnit -\> rasa, pohlaví, postižení -ideální nastavení společenských vazeb a principů -implicitní sociální nespravedlnost je skryta v Aristotelově distributivní spravedlnosti, v římském \"dát každému co jeho jest\" i v Hartově \"Treat like cases alike\" -to že po právní stránce použijeme stejné měřítko, nemusí vůbec znamenat, že to bude sociálně spravedlivé -extrémní příklad - pokud rozdělíme peníze podle objemu majetku, tak bohatí dostanou hodně a chudí málo - právní spravedlnost bezvadná, sociální spravedlnost nulová -ostatně sociální nespravedlnost může být skryta i Aristotelově diortotické spravedlnosti -\> pokud restituuji původní stav, který však byl nespravedlivě získán, tak dokonce právní spravedlnost postuluje sociální nespravedlnost **PROCEDURÁLNÍ SPRAVEDLNOST** -založena na základních procesních zásadách a principech. -presumpce neviny v trestním řízení -není zločinu bez zákona -není trestu bez zákona -člověk není vinen, když jeho mysl vinná není -právo na obhajobu -ne dvakrát v tentýž věci -nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci -právo na čas na přípravu obhajoby -právo na tlumočníka -předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí 8.a PRAMENY PRÁVA VE FORMÁLNÍM SMYSLU A JEJICH TVORBA ===================================================== =jde o formy práva, které obsahu právní normy dodávají pravidlům charakter práva (což souvisí s určitostí právní normy) -odkud se právo ve společnosti vzalo, důvod existence práva, příčina toho, jaké právo právě jest, zdroj ovlivňující obsah práva (např. poltická rozhodnutí) -formálním pramenem je taková podoba, kterou stát uzná za pramen práva (např. zákon, císařské konstituce) -konkrétní podoby pramene práva je závislá na typu právní kultury a historickém období V současné době můžeme rozlišit [čtyři základní formální prameny práva]: a) právní předpis (otázka 11.a) b. soudní precedens (otázka 12.a) c. normativní právní smlouvy (otázka 13.a) d. právní obyčej (otázka 13.a) 8.b NOVOVĚKÁ PRÁVNÍ FILOSOFIE (GROTIUS, HOBBES, LOCKE, MONTESQUIEU, ROUSSEAU, KANT) =================================================================================== **HUGO GROTIUS (1583 -- 1645):** [TŘI KNIHY O PRÁVU VÁLEČNÉM] (1625 -- Holandsko) -problém přirozeného práva -konstruuje přirozené právo -svou roli hrají i přírodní vědy -- axiomy -římské právo -- ius civille (pro občany, rigidní) X ius gentium (pro všechny) -\> Grotius si vypůjčí ius gentium -- právo pro celý svět stejné -Přirozené právo poskytuje základ pro ius gentium a ius gentium říká, jaká jsou pravidla -Pracuje s matematickou dedukcí -- ve Třech knihách o právu válečném již touto metodou NE **THOMAS HOBBES (1588 -- 1679):** [SPIS DE CIVE] -než napsal Leviathana -- podobné, navazují na sebe -opět problém konstrukce státu -první konstrukce státu ze svých občanů -smyslem: vysvětlit moc -poprvé „válka všem proti všem" -tužby = přirozená práva, svoboda -- vedou ke konfliktu -žil v době občanské války -- je to pro něj největší zlo -obhajuje absolutní monarchii [LEVIATHAN] -stát jako fiktivní osoba -- není totéž co celek občanů ani totéž co suverén -- stát spojuje suveréna a poddané -původní stav: válka všech proti všem -- jediná cesta je spojení občanů společenskou smlouvou -teorie společenské smlouvy = lidé vytvořili stát -- nutnost částečně se vzdát svobody -\> svoboda x ochrana -suverén je produktem smlouvy -- je nutný, aby smlouva byla dodržována -není smluvní stranou -- je bez závazků -biblická nestvůra Leviathan -- stát se musí podobat příšeře (být silný, autoritativní) -poddaní se vzdají práv do jeho moci -suveréna nesmí svrhnout, jinak by se navrátili k přirozenému stavu -cokoliv, co provede suverén, se považuje i za jednání poddaných (souhlasili smlouvou) -nemohou chtít svrhnout suveréna -- odporovali by sami sobě, protože ho zmocnili smlouvou -smlouvu nelze vypovědět -- suverén není stranou smlouvy, je jejím produktem -suverén je jediným tvůrcem práva -- záleží vždy na jeho vůli -přirozená práva vedou k válce všech proti všem **JOHN LOCKE (1632 -- 1704):** -zastánce liberalismu =\> hlavní úlohou státu je ochrana majetku a svobody člověka -žije v době konstituční monarchie -Slavná revoluce (Glorius revolution) -- převrat, vyhnán Jakub II. a dosazen Vilém Oranžský -vydána Listina práv (Bill of rights) -První pojednání o vládě -- jiný filosof napsal spis, kde obhajuje absolutistické právo králů -- zdědili boží právo vládnout na základě Bible -- Locke ho kritizuje [DRUHÉ POJEDNÁNÍ O VLÁDĚ] -Přirozený stav -- lidé mají přirozená práva -Není válečný -- je mírový, ale válka může vypuknout -Představa neomezených zdrojů -- když budou lidé nespokojení, odejdou jinam -„celý svět byl Amerikou" -asi Lockova představa, nejen myšlenka -lidé mají přirozená práva -přirozené vlastnictví -- majetku a sebe sama (život, svoboda) -majetek se může hromadit, ale ne tolik, abychom nic nenechali ostatním -- vytvořeny peníze, které se hromadit mohou -uzavřou společenskou smlouvu -- vznikne stát -suverén je smlouvou vázán -- méně mocný než Leviathan -pokud nejedná správně -- mohou občané vypovědět smlouvu -- svrhnout ho -dělba moci -- zákonodárná a výkonná moc panovníka -moc federativní -- hledání spojenců v zahraničí -moc výhradně náležící panovníkovi -- jako regály ve středověku -panovník může jednat i mimo společenskou smlouvu, pokud naplňuje veřejné blaho **J.J.ROUSSEAU (O SPOLEČENSKÉ SMLOUVĚ):** Přirozený stav je pro něho stavem ideálním. Správné je podle něho nechat běžet věci spontánně (zárodky liberalismu). Lidé byli svobodní, rovní, bez omezení, bez nadvlády. Není však možné se vrátit. Kritizuje soukromé vlastnictví, které je základem zla (jeden je pánem, druhý otrokem), zasel tak semínko socialismu. Jedinou správnou demokracií je demokracie přímá, odmítá zastupitelskou variantu. Ale také pochybuje, zda přímá demokracie je možná a dlouhodobě udržitelná. Vzorem mu jsou malé městské státy Antiky a středověku. [Lidé mohou stát] [kdykoliv zavrhnout, když mají pocit, že je omezuje a utlačuje]. Vychází z konsensuálního základu (v konsensu je rozdíl mezi přirozeným a společenským stavem). **CHARLES MONTESQUIEU (1689 - 1755):** Zdůrazňoval prvky determinace práva. Velmi cestoval (i mimo Evropu, např. do Persie), poznal tak řadu zemí a jejich právní situace. Srovnával Anglii a Francii se starověkým Římem =\> [zakladatel komparativní metody]. Hledá a objasňuje vztahy mezi způsobem vlády a vlastnostmi státu, kde je vláda uplatňována -\> otázka závislosti státoprávního uspořádání na kulturních podmínkách. Na druhé straně je zastáncem toho, že pojetí zákonů je výsledkem vztahů vyplývajících z přirozenosti věcí =\> závislost na historických podmínkách. Jeho hlavní dílo se jmenuje [O duchu zákonů]. **IMMANUEL KANT (1724 -- 1804):** Kantův význam pro filosofickou etiku je dnes ještě větší než pro teorii poznání. Pokusil se totiž vybudovat racionální etický systém, založený pouze na předpokladech lidské svobody a rovnosti a nezávislý na jakékoli nahodilé zkušenosti. Morálka podle Kanta je buď heteronomní, tj. předepsaná zvenčí někým jiným, anebo autonomní, kterou si svobodný subjekt dává sám. K tomu ovšem potřebuje obecný rozumový princip čili „maximu", který je zároveň „nutným postulátem praktického rozumu". Tím je pro Kanta kategorický imperativ. 9.a PRÁVNÍ ŘÁD (POJEM, STRUKTURA), PRINCIP PRÁVNÍ SÍLY ====================================================== =souhrn pramenů práva, které platí v určitém státě, popřípadě v rámci mezinárodního společenství **PRÁVNÍ ŘÁD ČR:** -kontinentální typ právní kultury =\> založen na psaném právu -tvořen zákony a dalšími předpisy, ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami a nálezy Ústavního soudu -uspořádán podle principu právní síly =\> nejvyšší právní sílu má ústava, resp. ústavní zákony -základem vnitrostátních právních řádů je ÚSTAVA -- ta může být: a. kodifikovaná -- tvořena jedním dokumentem a měněna může být jen přímou novelizací b. nekodifikovaná = polylegální; několik ústavních dokumentů, tak to je v ČR **ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR:** =souhrn ústavních dokumentů a. **Ústava ČR** -- má nízkou rigiditu b. **Listina základních práv a svobod** c. **ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992** -ČNR -- zákonodárný sbor pro Čechy, komora parlamentu -6. 6. 1992 -- příprava rozdělení federace, druhý den parlamentních voleb **d) ústavní zákony přijaté podle nové Ústavy** -změna hranic po rozdělení se Slovenskem -novely ústavy (Euronovela, 395/2001 sb.) -otázky bezpečnosti ČR ústava neupravuje (dotváří čl. 9, odst. 2) **e) ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice České republiky** -[běžné zákony a zákonná opatření senátu] -- spolu s ústavními zákony představují primární právní předpisy PRINCIP PRÁVNÍ SÍLY =================== =právní silou se rozumí vlastnost právní normy, resp. právního předpisu, právně zavazovat své adresáty tzn. ukládat jim povinnosti -je chápána [absolutně] (rozeznáváme právní normy různé úrovně, v ČR normy zákonné a podzákonné) a [relativně] (tzn. ve vzájemném vztahu právních norem, kde platí, že právní norma nižší právní síly nesmí odporovat právní normě vyšší právní síly) **ABSOLUTNÍ PRÁVNÍ SÍLA:** a. **právní předpisy primární (zákonné):** =\> ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu podle čl. 33 Ústavy ČR b. **právní předpisy sekundární:** =\> nařízení vlády (čl. 78 Ústavy ČR), právní předpisy vydané ministerstvy resp. jinými správními orgány a orgány územní samosprávy (čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR), vyhlášky zastupitelstev územních samosprávných celků (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR) -jednotlivé normy v nižším pořadí jsou vždy slabší než všechny právní normy uvedené v pořadí vyšším **RELATIVNÍ PRÁVNÍ SÍLA:** a. **právní normy originální (původní, neodvozené):** =\> právní předpisy primární a vyhlášky zastupitelstev územních samosprávných celků b. **právní předpisy derivativní (odvozené, delegované):** =\> nařízení vlády, právní předpisy ministerstev, jiných správních orgánů a orgánů územní samosprávy (s výjimkou vyhlášek zastupitelstev územních celků) **SEKUNDÁRNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY:** -spadají sem: a. **právní předpisy přijímané vládou** = nařízení -\> vláda je k tomu zmocněna ústavou b. **právní předpisy přijímané správními úřady** = vyhlášky, opatření c. **nařízení obcí a krajů:** -vydává rada obce nebo obecní zastupitelstvo -je zapotřebí ZMOCNĚNÍ -\> k jejich vydávání musí být zákonné zmocnění **d) obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obcí a krajů:** -musí být v souladu se zákonem -na stejné úrovni jako podzákonné předpisy -samostatná působnost obce -\> v okruhu záležitostí, které se týkají obce samotné (úprava zeleně, správa chodníků a silnic) -je třeba povolení -- mohou být vydávány pouze v případech, které stanoví zákon **e) mezinárodní smlouvy:** -pramen práva mezi státy -na základě vnitrostátní úpravy se mohou stát pramenem práva vnitrostátního a mohou se tak aplikovat -záleží na státě, jak vymez jejich význam a rozsah -\> u nás -- čl. 10 Ústavy hovoří o mezinárodních smlouvách a lidských právech a svobodách -náš právní řád je postaven na právním dualismu =\> [právní dualismus] -- abychom mohli přijmout mezinárodní právo, musíme ho začlenit do vnitrostátního právního řádu -před její ratifikací může Ústavní soud zvážit její soulad s Ústavou -například mezinárodní smlouvy o lidských právech -\> jsou podle judikátu ústavního soudu součástí ústavního pořádku ČR +nálezy Ústavního soudu mají v rámci abstraktní kontroly ústavnosti stejnou právní sílu jako zákony -tyto nálezy jsou obecně závazné -rušící nálezy -- mohou rušit zákony a jiné právní předpisy nebo pozastavovat jejich účinnost -[rozlišujeme právní předpisy]: **1. originální (původní) povahy:** -v ČR zákony, zákonná opatření senátu, platné dekrety prezidenta republiky (v době ČSR), obecně závazné vyhlášky (obce, kraje) **2. derivativní (odvozené) povahy:** -předpisy odvozené od zákonů-nařízení vlády, rozhodnutí prezidenta republiky obecně normativní povahy (amnestie), právní předpisy ministerstev a jiných správních úřadů, nařízení krajských a obecních rad -musí být vydány na základě zákona a v jeho mezích, v rozsahu zákonného zmocnění (=secundum et intra legem) -jedná se o delegované zákonodárství -\> předání zákonodárné moci do rukou moci výkonné -[rozlišuje dva typy sekundárních právních aktů]: a. právní předpisy vlády a hlavy státu, přijímané bezprostředně podle ústavy b. právní předpisy ministerstev a jiných správních úřadů, vydávané na základě výslovného zákonného zmocnění 9.b TRADIČNÍ A NÁBOŽENSKÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY -- ISLÁMSKÉ PRÁVO ========================================================== **PRÁVNÍ KULTURA:** Pojem kultura není přesně definován. Kultura se dělí na: **a) materiální** -- hlavním regulačním systémem je trh **b) duchovní** -- její součástí je i právo Pojem právní kultura má dva významy. Právní kultury představuje součást lidské kultury, jeden z projevů míry vyspělosti lidské civilizace. Míru vyspělosti právní kultury lze posuzovat především podle úrovně: - tvorby a aplikace - spravedlnosti - právní jistoty - obecných právních zásad - výrazové stránky zákona - včasnosti opatření Všechny tyto složky závisí na tradicích a vyspělosti dané země. Právní kultura však znamená zároveň způsob tvorby, interpretace a aplikace právních norem, tedy i právní systém se všemi jeho specifiky, a v důsledku toho i pojetí legality (koncepce právního státu a doktríny rule of law). To vedlo k rozlišení typů právní kultury na: - **kontinentální** - **angloamerický** - **islámský** **AKULTURACE PRÁVA:** Akulturací práva se rozumí proces **přizpůsobování určitého právního řádu jinému právnímu řádu jiné kultury (akulturace geografická)**. Akulturací práva je však i přizpůsobování se práva novým sociálně politickým skutečnostem (akulturace historická). Zvláštním případem akulturace práva jsou právní enklávy. Těmi se rozumí území s určitým právním řádem jedné právní kultury obklopené územími s jinými právními řády jiné právní kultury (např. kanadský Quebec, Louisiana v USA, skotské právo ve Velké Británii). Do oblasti šíře pojaté akulturace práva patří konečně i proces přizpůsobování vnitrostátního práva mezinárodním konvencím. Pro nás je nejvýznamnější přizpůsobování domácího práva právu Evropské unie. **PRÁVNÍ KOMPARATISTIKA:** Právní komparatistika představuje srovnávací přístup k právu (srovnávací metodu). [Rozlišujeme]: - **makrokomparatistiku** -- srovnávání velkých právních řádů a velkých právních systémů, jednotlivých právních kultur - **mikrokomparatistiku** -- srovnává jednotlivé právní instituty **TYPY PRÁVNÍCH KULTUR:** Pod označením typ právní kultury máme na mysli velký právní systém, zahrnující několik právních řádů, které se vyznačují shodnými rysy ve způsobu tvorby, interpretace a aplikace práva. Rozlišuje se kontinentální, angloamerický a islámský typ právní kultury. Kontinentální systém a angloamerický systém jsou označovány za základní typy právní kultury. **KONTINENTÁLNÍ PRÁVNÍ SYSTÉM** -viz. otázka 23.b **ISLÁMSKÝ SYSTÉM PRÁVA:** -právní systém, pro nějž je typické úzké sepětí s islámským náboženstvím a prolínání právních pravidel s pravidly náboženskými a etickými -islámské boží právo = **šaría** =\> není totožné s právem islámských zemí, zpravidla tvoří jen jeho část, platící v různé míře vedle kodifikovaného práva převzatého z dřívějšího práva koloniálních mocností, v rámci kontinentálního typu právní kultury (zejména Francie) anebo z VB importovaného práva soudcovského -v 19. století došlo ke značné sekularizaci práva islámských zemí, avšak v posledních desetiletích v některých islámských zemích (typicky v Íránu, Afghánistánu) nastal návrat k šaríi -v procesu kolonizace došlo k **westernizaci** = převzetí západních vzorů právní úpravy a právních institucí **ŠARÍA:** -šaría má kazuistický charakter -- není úplně rovnocenná předchozím dvěma právním systémům, netvoří ucelený systém =\> týká se především postavení lidí ve společnosti (typické nerovné postavení mužů a žen), jejich osobního statusu, manželství, rodiny, dědického a trestního práva (typické tělesné a zmrzačující tresty) -typický je rovněž **princip personality práva** = právo se vztahuje na každého, kdo se hlásí k islámskému vyznání **PRAMENY PRÁVA ISLÁMSKÉ KULTURY:** -[formálními prameny islámského božího práva jsou]: **a) korán** = svatá kniha islámu b. **sunna** = tradice o výrocích a skutcích proroka Muhammada c. **idžma** = právní principy zakotvené v právním vědomí islámského společenství **d) kijás** = analogie -přestože v islámském právu platí **zásada taklíd**, tj. jeho absolutní neměnnosti (není výtvorem lidským, ale božím, neboť právo je vytvořeno Alláhem a zvěstováno Prorokem), a je tedy na podmínky moderní společnosti obtížně adaptovatelné, pomocí interpretace se nicméně do určité míry přizpůsobuje měnícím se podmínkám, v nichž se jeho pravidla uplatňují -záleží tedy na jeho výkladu, který je ovlivněn též příslušnosti k sunnitské či šíitské orientaci 10.a PŮSOBENÍ PRÁVA VE SPOLEČNOSTI MATERIÁLNÍ PRAMENY PRÁVA =========================================================== **PRÁVO A SPOLEČNOST:** -právo je jedním z nejvýznamnějších prostředků stabilizace sociálních vztahů od vzniku lidské civilizace -právo je v nejzákladnějším smyslu synonymem pojmu řád -vybírá a normuje žádoucí chování lidí, přispívá k řešení sociálních konfliktů, stabilizuje společenské vztahy, vnáší do společnosti řád, snižuje míru společenské entropie -[právo může být zkoumáno zejména]: a. **v rovině normativní**, jako systém pravidel regulujících chování lidí b. **v rovině sociální**, jako systém společenských vztahů determinujících obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace c. **v rovině axiologické**, z hlediska hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány d. **v rovině mocenské**, jako prostředek realizace státní politiky e. **v rovině informační**, jako nositel informací pro adresáty norem -nazírání na právo může být zhruba [trojího druhu]: 1. první chápe právo jako **soubor pravidel lidského chování**, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí -\> tato pravidla jsou zakotvena v zákonech a dalších právních předpisech 2. **právně-sociologický přístup** = tento směr nepovažuje za nejdůležitější znění právních předpisů, ale to, jak právo v běžném životě působí a jak je občany přijímáno 3. **přístup psychologický** = vnímá právo nejen jako to, co je dáno v právních předpisech, ale také to, co mají lidé uloženo ve svém vědomí **PROČ JE VE SPOLEČNOSTI PRÁVO:** -výchozí otázkou v relaci společnosti a práva je jeho odůvodnění a ospravedlnění, tj. Položení si otázky, proč a k čemu je ve společnosti právo -[dvě teorie původu práva]: a. **přirozenoprávní teorie** = přirozený systém, právo se zrodilo společně se společností b. **sociologická teorie** = považuje právo za regulativní systém vytvořený lidmi pro lepší vývoj své společnosti -právo se zároveň chápe jako výsledek sociálního konfliktu, střetu sociálního zájmu, přičemž stěžejní funkcí práva je soustavné a včasné řešení těchto konfliktů, což se považuje za smysl právní regulace chování lidí ve společnosti MATERIÁLNÍ PRAMENY PRÁVA ======================== -materiální prameny práva = důvody, které vedou k tomu, proč je něco upraveno právem a proč je to upraveno zrovna takto =\> jsou to zdroje obsahu práva (zdroje, odkud se právo bere, např. vývoj společnosti, morálka, politická rozhodnutí) -v zásadě se materiálními prameny právy rozumí společensko historický kontext, ve kterém právo vzniká, jsou to především určité zájmy, které se do obsahu práva promítají -jedná se tedy o nehmotné prameny 10.b OPRAVNÉ PROSTŘEDKY A REŽIMY JEJICH FUNGOVÁNÍ ================================================= =opravný prostředek je druh podání, jímž procesní strana napadá vydané rozhodnutí -[uplatnění opravného prostředku má zpravidla dva účinky]: a. **devolutivní** -- přesun rozhodnutí na vyšší právní instanci b. **suspenzivní** -- odklad jeho závaznosti (může být zákonem vyloučen) -[podle druhu opravného prostředku a postupu opravného orgánu rozlišujeme několik] [soustav opravného řízení]: **a) apelace:** -druh opravného řízení, při kterém opravný orgán smí přezkoumat napadené rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak i právní -podle výsledku opravného řízení napadené rozhodnutí potvrdit, změnit nebo zrušit **b) kasace:** -druh opravného řízení, při které je činnost opravného orgánu zaměřena pouze na přezkoumání napadeného rozhodnutí po stránce právní -vychází přitom ze skutečností a důkazů, které byly uplatněny před orgánem, který vydal napadené rozhodnutí -zjistí-li opravný orgán vytýkané právní vady, zruší rozhodnutí v napadené části a věc vrátí nižší instanci k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí **c) revize:** -opravný orgán, stejně jako u kasace, přezkoumá napadené rozhodnutí pouze po právní stránce, avšak rozsah přezkoumán je širší, než který navrhuje strana podávající opravný prostředek =\> je možná i určitá kombinace jejich prvků (prvků apelace, kasace a revize) nebo modifikace **TYPY OPRAVNÝCH PROSTŘEDKŮ: a) řádné opravné prostředky:** -vždy směřují proti nepravomocnému rozhodnutí a mají zásadně suspensivní účinek, tzn. napadené rozhodnutí nenabude právní moci, dokud není pravomocně rozhodnuto o opravném prostředku -[řádnými opravnými prostředky jsou]: 1. odvolání 2. rozklad 3. stížnost **b) mimořádné opravné prostředky:** -směřují proti pravomocnému rozhodnutí -procesní strana napadá buď nesprávné právní zhodnocení, nebo chybnou proceduru -škála mimořádných opravných prostředků je širší a za určitých okolností může být podáno i několik mimořádných opravných prostředků současně -podání mimořádného opravného prostředku nemá na právní moc napadeného rozhodnutí vliv, v některých případech však může být na jeho základě odložena jeho vykonatelnost **TROJÍ VÝZNAM POJMU PRAMEN PRÁVA:** Pramen práva je poje o více významech. - vyjadřuje [vnější formu právních norem] (pramen práva ve formálním smyslu) - je chápán jako [zdroj obsahu právních norem] (pramen práva v materiálním pojetí) - je chápán [jako zdroj poznání práva] (pramen práva v gnoseologickém smyslu) Prameny práva se obvykle rozumějí prameny práva objektivního, obvykle rozlišujeme trojí význam pojmu pramen práva -- materiální pramen, formální, gnoseologický pramen práva 1. **materiální** -- důvody, které vedou k tomu, proč je něco upraveno právem a proč je to upraveno zrovna takto =\> jsou to zdroje obsahu práva (zdroje, odkud se právo bere, např. vývoj společnosti, morálka, politická rozhodnutí). V zásadě se materiálními prameny právy rozumí společensko historický kontext, ve kterém právo vzniká, jsou to především určité zájmy, které se do obsahu práva promítají. Jedná se tedy o nehmotné prameny. 2. **formální** - jde o formy práva, které obsahu právní normy dodávají pravidlům charakter práva (což souvisí s určitostí právní normy). odkud se právo ve společnosti vzalo, důvod existence práva, příčina toho, jaké právo právě jest, zdroj ovlivňující obsah práva (např. poltická rozhodnutí). Formálním pramenem je taková podoba, kterou stát uzná za pramen práva (např. zákon, císařské konstituce). Konkrétní podoby pramene práva je závislá na typu právní kultury a historickém období. V současné době můžeme rozlišit [čtyři základní formální prameny práva]: - právní předpis - soudní precedens - normativní právní smlouvy -právní obyčej **3. gnoseologické pojetí** -- jde o prameny poznání práva. Toto pojetí je širší než formální a materiální. Jedná se o veškeré informace o právu, jeho společenském působení. Nejsou to jen zákony a precedenty, ale i všechny rozhodnutí smlouvy, právní literatura apod. [Rozlišujeme]: -*strictus sensus* -- formálně uznávané prameny práva -*largo sensus* -- všechny ostatní prameny práv (smlouvy, literatura) **PRAMENY SUBJEKTIVNÍHO PRÁVA:** Prameny subjektivního práva se nazývají právní skutečnosti a jsou dvojí: - **autonomní právní skutečnosti** -- tedy prameny autonomního práva (typicky smlouvy), zakládají vzájemná práva a povinnosti, závislé na lidské vůli. - **právní skutečnosti nezávislé na lidské vůli**: - zákon (jako pramen objektivního práva) zakládá subjektivní práva a povinnosti - úřední rozhodnutí - události a stavy **PRÁVO PSANÉ, PRÁVO NEPSANÉ:** Formální prameny práva jsou ovlivněny historickým vývojem, nejprve bylo právo nepsané (ač se později začalo sepisovat, právní obyčeje, právní principy, rozum, spravedlnost, soudní precedenty), později se vyvinulo právo psané (zákony a jiné právní předpisy, normativní právní smlouvy, odborná právní literatura. Tradice psaného práva sahá v Čechách až do počátku 14. stol. **PRÁVNÍ PŘEDPISY (obecně závazné normativní právní akty)** Právo psané je vytvářeno zákonodárnou činností státu (zcela výjimečně stát část právotvorby výslovně přenechá jinému subjektu, např. u nás zastupitelstvům územních samospráv). Pramenem psaného práva je právní předpis, v němž jsou právní normy vyjádřené formou spisovného úředního jazyka. Právní předpis je hmotným nositelem nehmotné právní normy. **Právní předpis** je výsledkem záměrné činnosti nazývané legislativní proces (v širokém slova smyslu), jedná se o takové rozhodnutí orgánu veřejné moci, které obsahuje právní normy jako předem daná pravidla chování. Typický je, na rozdíl od soudcovského práva, apriorní způsob tvorby práva (právní normy jsou vytvářeny jako předem daná pravidla chování). Právní předpis obecně závazným právním normativní aktem. Právní předpis je rozhodujícím pramenem práva v kontinentálním typu právní kultury, uplatňuje se však i v angloamerickém (v podobě tzv. statute law) a islámském typu právní kultury. Příznačná je hierarchická výstavba soustavy právních předpisů. V rámci této soustavy mají právní předpisy (ve smyslu ústavního zákona, nebo mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy) nejvyšší právní sílu. Jejich hlavní výhodou je přehlednost a dostupnost. Určitou nevýhodou je menší pružnost takto založeného práva. Právní předpis je určen svými [formálními znaky]: - je vydáván orgánem k tomu zmocněným. - je vydáván stanoveným (zákonným) postupem. - má náležitou právem předepsanou formu a je náležitě publikován. Jedem právní předpis může obsahovat více právních norem, jedna právní norma může být vyjádřena ve více právních předpisech (např. sankce jinde). Obsah právního předpisu nemusí tvořit pouze právní norma (např. různé preambule), je to ovšem nežádoucí. Nemůže však existovat právní předpis, který by neobsahoval žádno právní normu. [Právní předpisy dělíme]: - **originální** (původní) -- právní předpis nevyžaduje zmocnění v jiném právním předpisu, není od něj odvozen. Např. zákon (může řešit i to, co nestanovuje ústava), rovněž samosprávy v mezích své působnosti mohou přijímat originální vyhl