Právo v objektivním smyslu

Právo v širším kontextu je jevem, který je determinován společenskými vztahy a procesy. Je to mnohorozměrný jev, který nelze uchopit jen jednou definicí.

Právo jako soustava norem, bez pravidel chování určitého specifického charakteru. Může být chápáno široce i v užším smyslu.

Právo je spojeno s veřejnou mocí, která je schopna vnutit jiným svoji vůli. Možnost státního donucení je ultima ratio.

Právní normy ve svém celku zprostředkovávají určité hodnoty, jako je spravedlnost, život, zdraví, majetek, čest, dobré jméno a soukromí.

Právo je tvořeno společenskými vztahy, dynamicky se vyvíjí a jeho obsah je determinován tlakem společnosti.

Důležitá funkce práva spočívá v rozlišení oficiálních informací a názorů. Pomáhá právníkům orientovat se v informacích a posoudit, co je podstatné, co je neměnné, co je nové, co je méně důležité.

Právo se promítá do vnitřního světa jednotlivých lidí a ovlivňuje jejich právní vědomí. Rozlišujeme právní vědomí de lege lata a de lege ferenda.

Právo usměrňuje lidské chování, vymezuje ho, je nástrojem moci a zároveň moc omezuje. Zajišťuje soudržnost společnosti a poskytuje informace.

Subjektivní právo je synonymum slova oprávnění, zatímco objektivní právo je souhrn pravidel.

Vyjadřuje preskriptivní charakter objektivního práva, tzn. co má být v budoucnu. Představuje stabilní součást objektivní reality.

Vyjadřuje možnost chování danou normami objektivního práva. Nejedná se o povinnost, ale o možnost, kterou lze využít nebo ne.

Předvídatelnost práva je důležitá z hlediska právní jistoty. Právní normy musí být jasné a srozumitelné pro všechny.

Stát má za úkol zabezpečit dodržování právních norem pomocí donucení. Hrozba sankce je součástí vynutitelnosti.

Právní normy jsou obecně závazné, vztahují se na specifický okruh subjektů a zaručují rovnost před zákonem.

Právní normy jsou součástí oficiálního autoritativního systému, a proto je nutné je dodržovat. Je to základ právního řádu.

Právní normy usměrňují lidské jednání a ukládají práva a povinnosti. Mají preskriptivní charakter, tj. stanovují, co má být.

Modalita dovolení zahrnuje oprávnění, zatímco modalita příkazu a zákazu je spojena s povinnostmi.

Jedná se o právní skutečnost, která se projevuje vznikem, změnou nebo zánikem subjektivních práv a povinností. Má procesní i hmotněprávní důsledky.

Tento akt nezakládá nová práva a povinnosti, ale je pouze jejich prohlášením. Není právní skutečností.

Rozsudek soudu je závažnějším aktem aplikace práva, který nabývá postupně účinnosti, právní moci a vykonatelnosti.

Schopnost aktu aplikace práva vyvolat zamýšlené následky. I akt vadný je účinný a funguje jako bezvadný, pokud není napaden.

Hlavní vlastnost aktu aplikace práva. Po nabytí právní moci je akt právní síly nezměnitelný a závazný.

Nepřipouští znovuotevírání věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto. Existují výjimky v případě zjištění základních vad skutkového stavu či právních vad.

Zabývá se přezkoumáním napadeného rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak i právní.

Opravný prostředek, kde se zkoumá pouze právní stránka rozhodnutí. Rozhodnutí se zruší, pokud tam je právní vada, a vrátí se k novému projednání.

Opravný prostředek, kde se kontroluje právní stránka rozhodnutí. Rozhodnutí se zruší v napadené části a vrátí se k dalšímu řízení.

Posuzuje, zda je právní předpis v souladu s ústavou a jinými právními předpisy.

Probíhá soudním přezkumem právního předpisu v konkrétním případě.

Základní pravidlo, které stanovuje, že vše, co není právem zakázáno, je dovoleno.

Odvíjí se od zákazu retroaktivity, kdy se právní norma nevztahuje na minulé události.

Okruh právních vztahů, na který se právní norma vztahuje, je definován věcnou působností.

Určuje, kdo je adresátem právní normy. Základní pravidlo je, že se právo vztahuje na všechny.

Pravidlo, které uplatňuje právo na území daného státu. Existuje však i extrateritoriální působení práva.

Právo, které se vztahuje na určité území mimo státní hranice, např. zástupitelské úřady v zahraničí.

Představuje proces přizpůsobování právního řádu jedné právní kultury jinému právnímu řádu jiné kultury.

Území s určitým právním řádem jedné právní kultury obklopené územími s jinými právními řády jiné právní kultury.

Srovnávací přístup k právu, který umožňuje zanalyzovat různé právní systémy.

Srovnávání velkých právních řádů a systémů, jednotlivých právních kultúr.

Srovnávání jednotlivých právních institutů a jejich funkcí v různých právních systémech.