Římské právo I - Past Paper

**1. Úvod do dějin římského práva** - Římské právo = právní řád, kterým se řídili v různých dějinných etapách =\> vyvíjelo se - periodizační období neodpovídají historickým obdobím - Výchozí bod -- založení města Říma (r.753 př.n.l.) - konec r. 476 (zánik Západořímské říše) - obl...

**1. Úvod do dějin římského práva** - Římské právo = právní řád, kterým se řídili v různých dějinných etapách =\> vyvíjelo se - periodizační období neodpovídají historickým obdobím - Výchozí bod -- založení města Říma (r.753 př.n.l.) - konec r. 476 (zánik Západořímské říše) - oblast práva -- dějiny se uzavírají právní kompilací císaře Justiniána (529-534) - *[Corpus iuris civilis]* císaře Justiniána -- nejbohatší zdroj poznání - vznikla na východě, později důležitý zdroj práva i na západě (církevnímu právu) - 11./12. st. -- nalezeno v Bologni několik Justiniánových zákonů (vykládá škola glosátorů) - zakladatel školy glosátorů -- Irnerius - Zároveň s římským právem se formulovalo i církevní právo -\> protiváha ([*Corpus iuris canonici*)] - Shrnutí obou systémů -\> obojí právo (*[ius utrumque]* -- dvojice práv nějak souvisejících) - moderní právo se může považovat za následníka římského práva =\> mnoho institucí přešlo do moderní podoby =\> školou právnického myšlení **1.1. *[Corpus iuris civilis]*** - 6.st. - 4 části 1. *[Codex] (*sbírka zákonů) 2. *[Digesta]* 3. *[Institutiones]* (nejkratší část; *[instituere]* = vychovávat) 4. *[Novellae] (*jednotlivé zákony císaře Justiniána*)* - oficiální promulgované dílo zákonodárcem -\> zákon - vyhlášeno konstitucí [*Omnem*] (druhá předmluva *[Digest)]* - Studovalo se v Bejrútu a Konstancii - římská právní učebnice -- čtyři knihy. **1.2. *[Institutiones Gai]* (Instituce právníka Gaia)** - hlavní pramenem pro poznání *[Institutiones]* z *[Corpus iuris civilis]* - jediné dílo z klasického období -- zachovalo se kompletní - *[Institutiones]* -- ztraceny -- znovu objeveny v 19.st. německým historikem Niebuhrem (Verona, 1816) - Zkoumal traktáty sv. Jeronýma a pod nimi (pod inkoustem nového textu) našel Gaiovy Institutiones - Pocházejí z vlády císaře Pia (2.st., cca r. 161) - píše se tam o císaři jako o živém [(*imperator*]) i jako o mrtvém ([*divus*)] - latinsky + grécismů (ovládal i řečtinu) - Gaius žil nejspíše ve východní části říše - existovaly v Římě dva právní směry: 1. Sabiniani -- konzervativní, ke kterým se hlásí Gaius 2. Proculiáni -- progresivnější, jejich doménou byla kazuistika - *[Institutiones]* -- 4 knihy 1. 2. 3. 4. *[\ ]* **1.3. Pojmy moderního práva používané v římském právu** - Právník Iavolenus: „Každá definice v civilním právu je nebezpečná." - snaha zaměřit se na konkrétní případy, než na teorii (těžké najít definice) - silný nedostatek právní teorie -\> vypůjčujeme pojmy z moderního práva. **1.3.1. Co je to právo?** - objektivní právo -- souhrn norem, vytvořené mantinely - subjektivní právo -- právo vyžadovat - společnost se řídí i neprávními systémy (morálka, zásady slušného chování) - Cílem právních norem -- zachování a další zdokonalení společnosti - sankce je druhotná právní norma připojující se k prvotní - Určité předpisy jsou vždy garantovány =\> existují normy vždy objektivní (vražda) -- Řím -- specializovaní úředníci -- dohlíželi na to - Právní norma (většinou abstraktní) je někomu určena -\> má adresáty -- jaká jsou jejich práva a povinnosti - omezuje svobodu jednání - Existenci některých práv si uvědomíme, když se nám něco stane - jiná práva si uvědomujeme (vztah věřitel/ dlužník) **1.3.2. Právní vztah, právní skutečnost** - Existuje určitý právní vztah mezi aktivním subjektem (věřitel, vlastník) a pasivním subjektem (dlužník, nájemce) - Právní vztahy se zakládají na právních skutečnostech - právní jednání ([*negotium iuridicum*)] - jednání, zapříčiněné lidskou vůlí, v souladu s právem -\> projev vůle s cílem dosažení konkrétních výsledků - protiprávní jednání (překročení právní normy) - právní událost a protiprávní stav, kde chybí projevená vůle **1.3.3. Právo (*[ius)]*** - *[Digesta]* -- tři příkazy práva (příkazy práva -- *[iuris praecepta sunt):]* - počestně žít ([*honeste vivere*)] - neškodit (neubližovat) druhým (*[aternum non ledere]*) - každému dát, co jest jeho (*[sum qiuqe tribuere]*) - *[Digesta]* -- definice práva: - umění dobrého a spravedlivého (*[ars boni et aequi]*) - zpráva o věcech božských i lidských - věda rozlišování mezi správným a nespravedlivým - právo lidské (*[ius]*), právo božské ([*fas*)] - Odlišují se od vzniku psaného práva ***1.3.3.1 Dělení práva u Římanů*** 1. - řecká filozofie - Zákony nepsané nejsou právními zvyklostmi -- dle našeho chápání (právní zvyklost = nepsané pravidlo práva vytvořené celou komunitou) - delikátní techniku pro malou skupinu vyvolených - pontifikové ([*pontifices*)] - laičtí právní experti, znalci práva ([*iuris periti*)] -\> prostřednictvím svých rad -\> závazný výklad zákonů ([*interpretatio prudentium*)] 2. - klasické římské právo -- Gaius - Určitá skupina zákonů je zachovávána jen v konkrétním místě ([*ius civile*)] - právo občanské -- Římani - právní normy -- zachovávány všemi národy ([*ius gentium* -- *ius civile*] fragment z *[ius gentium]*) - přirozený zákon -- společný pro všechno živé (*[ius naturale]*) - Gaius nerozlišuje *[ius gentium]* / *[ius naturale]* - R. 212 n.l. - císař Caracalla vydává konstituci -\> udělil římské občanství všem svobodným, kteří žili na území říše - *[Ius civile]* -\> platným právem všude kde vládlo *[ius gentium]* - *[secundum gentium]* a *[contra natura]* (=\> otroctví) - *[ius naturale]* -\> římské právo -- ovlivnilo křesťanství - zásady *[aequitas]* -- rovnost, slušnost, klid mysli, při posuzování činů je třeba přihlédnout k přirozenému rozumu -\> kromě tvrdých předpisů je třeba také přihlédnout k obecnému právnímu cítění a k *[naturalis ratio]* 3. - *[Digesta]* -- Ulpiánův výrok: „Veřejné právo je to, co se týká stavu Římské republiky, soukromé právo je to, co dbá na užitečnost jedincům." - Problém -- určení právních norem -- musíme zkoumat -- vydány v zájmu celého společenství/ jednotlivce - Norma musí zachovávat určité společenství (sociální zájem o skupinu) - Neexistují normy určené pro celou společnost bez prospěchu jedinců - musí se zkoumat převažující aspekt - *[Ius publicum]* -- objektivní právo - *[ius privatum]* -- subjektivní právo 4. **absolutní a relativní subjektivní právo** - Subjektivní právo absolutní (vlastnické) - tvořeno negativní povinností všech -\> nesmí zasahovat do výkonu práva - žaloba [*actio in rem*] -\> proti tomu, kdo se postaví mezi vlastníka a věc - Subjektivní právo relativní (vztah věřitel -- dlužník) -\> povinnosti jedné nebo více osob něco vykonat - žaloba *[actio in personam]*-\> proti osobě, která nedodrží smlouvu 5. **práva dělitelná a nedělitelná** - Posuzuje se alespoň částečná možnost užívání věci při rozdělení - Vlastnické právo -- vždy dělitelné - Nedělitelným právem -- služebnost (věcné právo k věci, která patří jiné osobě -- právo přechodu přes cizí pozemek) 6. **práva přenosná a nepřenosná** - Posuzuje se způsob vzniku a zániku práva - Právní vztah zaniká se zánikem jednoho ze tří elementů - aktivní subjekt - pasivní subjekt - práva a povinnosti - Možnost přenesení práv z jednoho subjektu na druhý (*[per universitate]* -- přenesení celého majetku) - závěť - vydražení majetku po dlužníkovi ([*bonorum emptio*)] -\> jeden subjekt zaujme místo druhého ve všech právech (materiálně i právně -- *[sucusio in locum et ius]*) - Za císaře Justiniána -- změna -- není možné přenést právo zanikající se subjektem -- práva otce rodiny - Lze přenést: úvěry, závazky ze spáchaných zločinů - Zisk práva: 1. 2. 3. ***1.3.3.2* Interpretace práva** - duševní proces -- snaha proniknout k vlastnímu významu právní normy (otázka vnitřního pochopení normy) - dnes interpretuje soudce -- právní věda (doplňkově) - Římani -- interpretoval právník (právní vědec) - vyhraněn konkrétní úkol právní interpretace - Dnes -- důležité ovládat dobře znění i obsah zákona - Řím (od republiky -- konec říše) interpretace -- celý mrav společnosti (myšlení + jednání společnosti) - Musíme odlišit od sebe tvůrce práva (*[conditores iuris])* a vynálezce práva (*[inventores iuris])* -\> tituly pro římského právníka - napětí mezi psanými zákony přijatými lidmi (*[legem constitutum]*) a nepsanými právními [(*ius sola prudentium interpretatione consisti*)] - dělal -- právník Pomponius - Interpretátor přihlížel k zákonům -- volnější ruku - druhy interpretace - gramatická - logická - extenzivní - analogická - restriktivní - napětí mezi *[rex a interpretatio]* + rozdíl mezi *[lex a ius]* V *[Digestech]* nalezneme několik interpretačních pouček: - interpretovat v kontextu (nevytrhávat jednotlivé věci) - pouhá gramatická interpretace je nedostatečná -\> hledět na význam - používat mírnější z interpretací -- trestním právu - postklasické období dominátu -- zákon identifikace s císařským zákonem -\> menší volnost pro interpretátory - V *[Constitutio Tanta-Dedoken]* -- císař Justinián promulgoval *[Digesta]* -\> zakazují veškeré právní komentáře - Výše trestu za porušení -- stejná jako padělatele - výjimky -\> dovoleno vyhledávat paralelní místa v knihách - Císaři -- nepodařilo zcela potlačit interpretaci -\> vznikaly zjednodušující poučky a komentáře - 11.-13.st -- škola glosátorů - římské právo -\> univerzální - přizpůsobit -\> glosy - zákonitě interpretovat -\> přišli na to, že v *[Corpus iuris civilis]* jsou i protimluvy - přiklonit k jednomu výkladu -\> byly to Instituce -- psal Justinián sám - Byla zde možnost dvojí interpretace (*[duplex interpretatio]*): 1. 2. - 19.st -- škola německých pandektistů ([*Digesta*=*Pandectae*]) - členové -\> dvojí interpretaci - římské právo platné - dnes -\> hledáme základní principy -\> moderního práva - 16.st -- škola humanisticko-právní (Faber, Ujatius). **2. Právní subjekty, právní postavení** - moderní právo -\> právním subjektem je každý držitel práv a povinností - Právní schopnost musíme odlišit od schopnosti jednat - osoby fyzické / právnické - osoba (*[persona]*) -\> člověk (fyzická osoba) - Gaius -- Institucích -- nejdříve pojednávat o osobách (o svobodných a otrocích) - dále o univerzitách a kolegiích -\> nepoužívá slovo *[persona]* - Právní osobnost *[caput]* (hlava) -\> lidské individuum, jedinec (otrok = *[servile caput]*, svobodný = *[libero caput]*). - - - - - - **2.1. Vznik fyzické osoby** - Oddělením živého jedince (*[nasciturus]*) od těla matky - Rigorózní Proculiáni -- pláč dítěte - názor Sabiniánů -\> Justinián -\> pohyb/ dýchání dítěte - Nedonošený plod -\> nepovažoval za člověka - Novorozenec se silnou deformací -\> *[monstrum]* - Pokládal se za člověka -\> přineslo výhody jeho rodičům (např. při *[ius liberorum]* -- zvýhodnění ženy s více dětmi) - nepovažoval -\> když mu měl hned připadnout velký majetek - instituce úředníka-\> zkoumal dobu narození dítěte (od kdy je nositelem práv) - Římská poučka -- **počatý se má považovat za již narozeného** (*[nasciturus iam pro nato habetur]*) - Skutečnost -\> plod nemá konkrétní práva a povinnosti, ani je nikdo nemůže jeho prostřednictvím získat - počatému jsou rezervována určitá [ ] práva -- dědická -\> platnost jeho narození - Mohl být jmenován správce (*[curator ventris]*) -\> ochraňoval práva nenarozeného - - - Přihlíželo se k době početí - - rozhodující okamžik porodu **2.2. Zánik fyzické osoby -- smrt** - Povinnost dokázat smrt -\> ten, kdo z ní má užitek - Např. otec se synem zahynou třeba na moři ve stejný okamžik. Nedá se dokázat, kdo zemřel dříve. Logicky zemřeli ve stejnou dobu (klasické římské právo) - Justinián -\> dříve zemřel nedospělý syn, byl-li však dospělý, zemřel dříve otec **2.3. Status** - Významnější a důležitější než *[caput]* - stav v rámci *[caput]* - Celkové postavení jedince ve společnosti -\> jakákoliv pozice, situace, ve které se nalézá člověk vůči právnímu řádu *[status libertatis]* (svoboda), *[status civitatis]* (občanství) a *[status familie]* (člen rodiny) - Možnost -- člověk právní schopnost, ale nemohl právně jednat (např. dítě po smrti rodičů) - Otrok může být v obrácené situaci, když je k jednání pověřen svým pánem **2.3.1 Status libertatis** ***2.3.1.1 Otroctví*** - Dělení -- svobodné (*[liberi]*) a otroky (*[servi]*) - staré národy (součást [*ius gentium*)] - význam později - Bohatší patriciové -\> více půdy, ale na počátku raději používali službu *[clientes]* (svobodní nájemci, nemajetní) a pronajímali jim půdu za protislužbu - Později -- výbojné války -\> zajatci -- otroci do římských rodin - historický zlom -\> začínají převládat otroci nad svobodnými - rozmach -- posledním století republiky a na počátku císařství (27 př.n.l.) - nakupovali se z Řecka a Asie -\> jejich počet byl tak velký, že práce svobodných-\> minimum - mohli být propuštěni - tzv. *[manumissio]* (propuštění na svobodu) - časté bylo *[manumissio testamento]* (propuštění v závěti) - ohrožovalo římské občany (*[civitas]*), omezil císař Augustus. - V době dominátu (284--313) -\> dobyvačných válkách -- velká města -\> menší, otroctví se stávalo méně běžným-\> nastupují [*coloni*] (svobodní či polosvobodní rolníci, kteří často nesměli opustit půdu, kterou měli v nájmu) - r\. 313 se stalo povoleným náboženstvím křesťanství - Hlásalo rovnost, svobodu, -\> začalo pozvolna působit - Za Justiniána otroctví stále existuje, ale není upraveno ve všech sbírkách - V *[Digestech]* je otroctví věnováno mnoho místa, v posledních knihách nalezneme jen málo zmínek. ***2.3.1.2 Otroctví v klasickém právu*** - Otrok = předmět, je v plném vlastnictví subjektu ([*dominium*] = neomezené vlastnictví) - obchodovat/odkazovat ho/prodávat ho - věc (*[res]*) s názvem člověk (*[homo]*) =\> má privilegovanou pozici - mohl získat jisté výhody a věci -\> jejich majitelem byl otrokův pán - cizí osoba mohla ustanovit otroka svým dědicem, ale fakticky to zdědil jeho pán - *[Peculium]* = menší majetek svěřený pánem otrokovi - užíval jako své vlastnictví -\> obchodovat a rozmnožovat ho, za dluhy, nesl odpovědnost jeho pán - zemřel-\> pohřben stejně jako svobodný na posvátném místě (*[locus religiosus]*) - vyňato z obchodních věcí - právní schopnost k páchání deliktů - Vražda/zabití -\> veřejnoprávním zločinem (stejně jako velezrada) -\> následovala poprava (to platilo i pro svobodné -\> svrženi ze skály) - mohl využít mimořádný opravný prostředek -\> propuštění na svobodu po smrti svého pána, ale dědic mu klade překážky -\> má právo dovolávat se pomoci úředníka - osobní stav (*[conditio persone]*) - člověk -\> otrok-\> vytvoří se právní důvod (např. narození dítěte matce otrokyni) - Přestane patřit pánovi, neznamená to, že je svobodný -\> *[derelictio]* (opuštění věci vlastníkem) =\> [*servus sine domino*] (otrok dočasně bez pána) - zkoumal se důvod vzniku otroka (*[iusta servitus]*) - chyběl -- fakticky byl otrokem, ale nebylo to právně ospravedlnitelné - Např. římský občan je zajat Germány a stane se u nich otrokem. Když se mu podaří útěk, použije se právní zásada [ *ius postliminii*] (osoby a věci, které se trvale navrátí z moci nepřátel vstupují *[ipso iure]* a se zpětnou účinností do dřívějších právních vztahů) -\> člověk tak získá zpět *[status libertatis]* i *[status civitatis]*. Pohlíží se na něho, jako by nikdy neodešel. Jeho majetek však zatím přešel do jiných rukou, manželka se znovu vdala -\> toto není možné vrátit, pouze vše nově koupit a znovu se oženit - Říman zemřel v zajetí jako otrok -\> otrokem i z hlediska římského práva - následky pro dědice-\> otrok ztrácel právní schopnost -- právo psát závěť (*[testamenti factio] [activa]*) -\> závěti z minulosti neplatné - R. 80 př.n.l. byl vydán *[lex Cornelia]* (*[de captivis]*) =\> když Říman zemřel jako otrok, měl být považován za mrtvého již v době, kdy padl do zajetí -\> závěť pak platila (*[fictio legis Corneliae]*) - Otrok propuštěný na svobodu = svobodní -\> stejná pozici (výjimky ve vztahu k občanství a k rodině) - zvláštní pozici (*[status]*) - [*libertini*] -- někdy byli otroky, po *[manumissio]* žijí jako svobodní =\> propuštěnci - *[ingenui]* -- narodili se jako svobodní a vždy jimi byli - *[Libertini]* (v rámci ospravedlnění *[ius ta servitus]*) -\> nižší postavení ve veřejném právu než *[ingenui]* - shromážděni do kmenů -- mezi nimi vytvořeno umělé příbuzenstvo - Jejich názor nemohl při hlasování převládnout - Znevýhodněni i v soukromém právu -- zákony císaře Augusta -- matkám se přiznávají výhody ([*ius liberorum*), *libertini*] diskriminovaly - matce [*ingenui*] stačilo pro získání výhod mít 3 děti, matka *[libertini]* potřebovala 4 - Senátor mohl uzavřít sňatek pouze se ženou *[ingenui]* - Vzhledem k bývalému pánu ([*patronus*)] byl otrok v pozici *[libertus]* (bez souhlasu praetora se nemohla na něho podat žaloba) **2.3.2. Status civitatis** - Občanství -- podmínka k právní subjektivitě - klasické období -- stát se územně kryl s městem - dělení obyvatel: - patricie -- vládnoucí třída -\> potomci prvního národa, pouze oni byli plnoprávní - plebeje -- ostatní lidé s menšími právy - pomalé rozšiřování říše -\> metoda uzavírání smluv se sousedy (*[foedus]* = trvalá spojenecká smlouva Říma s jiným státem) - kdo žil na takto připojeném území -\> byl cizincem -- nestal se občanem (*[peregrini]*) - dělení cizinců: - *[peregrini alicuis civitatis]* -- jiná *[civitas]* existující před připojením, zachováno vlastní právo -\> *[ius civile]*, formálně svobodní - [*peregrini* (*nullius certae civitatis*)] - žádná *[civitas]* -\> pocházeli z města zničeného Římem-\> poddanými Říma -\> nebylo přiznáno *[ius civile]* - *[libertini dediticii]* -- bývalí otroci -- před svým propuštěním potrestáni (nemohli získat občanství) -\> nesměli žít blíže než 100 mil od Říma -- kdyby se přiblížili, stali by se znovu otroky, odvolávají se na obecné normy *[ius gentium]* - *[Latin]i* -- byli *[peregrini]* -- příbuznost s Římany -\> lepší postavení - *[Latini prisci]* -- původní obyvatelé Latia, -\> vznikl Řím - Uzavírali výhodnější smlouvy než *[peregrini]* - vlastní zákonodárství a účast na římských právech (hlasovali v *[comitiích]*) - snadnější zisk občanství - soukromé právo -- [ius *commercii*] (plnohodnotné obchodní jednání s Římem) a *[ius connubii]* (mohli uzavírat plnohodnotné sňatky) - *[Latini coloniarii]* -- latinské kolonie - sklonek republiky + počátek císařství -- udělováno zvláštní občanství - Císař Vespasiánus -- dal občanství obyvatelům Španělska - zvýhodněné *[ius commercii]* - *[Latini Iuniani]* -- otroci propuštění na svobodu v rozporu s civilním právem (nedodržení slavnostní formy propuštění) - osobně svobodní, neměli ale *[status civitatis]* a byli znevýhodněni v majetkové oblasti - „Žijí jako svobodní, umírají jako otroci." - jejich majetek připadl bývalému pánu - změna -- stát městský -\> světová říše -- R. 212 n.l. vydal císař Antonius Caracalla *[Constitutio Antoniana]* =\> všem svobodným lidem na území říše bylo uděleno římské občanství - Teoreticky se lidé dále dělí na cizince a občany - [*peregrini*] -- cizinci z oblasti mimo římské imperium - *[Latini Iuniani]* a *[libertini dediticii]* se nezměnilo (změna až za Justiniána) **2.3.3. *[Status familie]*** - postavení jedince v rodině - mají jen ti, kteří mají i *[status libertatis]* a *[status civitatis]* - Rozhodující -- plná majetková schopnost - Daný jedinec musí být potenciálně hlavou rodiny nepodřízenou jiné - členové rodiny: - *[sui iuris] --[paterfamilias]* (otec rodiny) - nemá žádné zákonité žijící předky/ emancipován (*[emancipatio]*) - Nemusí být ženat ani mít děti - Důležitá -- právní možnost - *[ius vitae necisque]* (právo nad životem a smrtí) - jen v nejstarších dobách - moc nad manželkou (*[manus]*), dětmi (*[patria potestas]*) a majetkem (*[mancipium]*) - *[alieni iuris]* -- *[filiusfamilias]* (syn) - Nezáleží na pokrevnosti nadřízeného otce (adopce) - Důležité -- je podřízen → z tohoto podřízení se dostane pouze smrtí otce nebo emancipací -- nestačí se oženit a mít děti - *[alieni iuris]* -- *[filiae loco/ filiafamilias]* -- žena, dcera, snacha - uzavřela manželství slavnostní formou -\> podřízena manželovi (označení *[materfamilias]* čestné) - *[alieni iuris]* -- žádná majetková schopnost -- syn, stejně jako otrok -\> získává majetek pro svého otce - počátek římského práva -- není rozdíl mezi okamžitou podřízeností syna a podřízeností otroka → rozdíl pouze v trvalosti a dočasnosti stavu (pán = [*dominus*,] otroka zemřel -\> otrok přechází k jinému pánu spolu s ostatním majetkem) - Otrok může mít jistý majetek (*[peculium]*) a může se vykoupit - Syn dostává také *[peculium]* -- mohl nakládat - Od císaře Augusta mohl volně nakládat s *[peculium castrense]* (majetek získaný během vojenské služby) - Tomuto majetku byl připodobněn *[peculium quasi castrense]* -- honorář za státní službu - právo na *[bona adventicia]* -- majetek získaný darováním či odkazem (nezletilý-\> otec = správce -- není majitelem) **2.4. Umenšení nebo odnětí části právních schopností** - - výmaz z nějaké vyšší skupiny (přeřazení z *[equites]* do *[pedites]*) - úředník při sčítání lidu dopustí jednání neslučující s jeho úřadem, nebo když se někdo pokoušel o zvolení do veřejného úřadu a je odmítnut konzulem (*[nomen non recipere]*) - *[Infames]* = lidé většinou odsouzení pro nějaký trestný čin (hrdelní zločin, bigamie, kuplířství\...) - neměli aktivní ani pasivní volební právo a nesměli se účastnit jednání soudu - - - - - - Nesolventní dlužník mohl být násilím předveden před soudce, který konstatoval jeho stav (*[manus iniectio]* = symbolický akt vložení ruky na dlužníka) -\> věřitel ho pak mohl 60 dní držet ve vězení -\> po uplynutí ho mohl usmrtit / prodat - když zaplatil ve lhůtě -\> propuštěn, ale stále byl *addictus*. - - vydal se věřiteli-patricii ([*manus iniectio*)] - mohl ho zabít/ zotročit -- dokud si dluh neodpracuje - [*Nexus*] se závazku může zbavit formálním aktem zvaným *[nexi liberatio]* - - ztrácí čest (*[infamia]*) - osobní svoboda je diskutabilní -- podle Gaia -\> ten, kdo by mu dopomohl k útěku, se dopustil krádeže - Zavazovali se, že jsou ochotni „dát se upálit, uvrhnout do okovů, zbičovat, zabít a strpět cokoliv, co „podnikatel" přikáže" - - Člověk, který si ze zajetí nepomohl sám -- vrací se, spočívá na něm pouto zástavy (*[vinculum pignoris]*) - vykoupený musí pro svého zachránce (*[redemptor]*) pracovat, dokud se nevyplatí - podle konstitucí císařů Honoria a Theodoria musí pracovat 5 let) - neplatila zásada vrácení [*status* -- *postliminium*] **2.4.1. Umenšování občanských práv podle náboženství, postoj Říma k různým náboženstvím** - Řím -- polyteistický -\> vyznávání určitého náboženství nevedlo k žádnému umenšení práv - jednotlivá božstva měst podmaněných Římem -- zařazena do římského náboženství - Římané -- otevření -- ve válce se snažili naklonit božstva nepřátel - Panteon -- umístěny symboly všech božstev podmaněných národů - Problémy -- monoteistické náboženství -\> ze strany vyznavačů jednoho boha - Židé dokázali uvnitř římské společnosti představovat své náboženství tak, že jejich boha uctívali i Římané jako jednoho ze svých - Cicerovo dílo hovoří o zákonu zakazující některé náboženské kulty (byly proti dobrým mravům -- orgie\...) - doba císařství -- odpor proti křesťanství -- náboženské a politicko-právní příčiny - postoj křesťanů -- víra v jednoho boha a Kristovo učení je nesmiřitelné s pojetím světovlády Říma =\> odmítli císaři přinášet oběti a přísahat při císařově majestátu - masové pronásledování -- s přestávkami a v některých oblastech -- nebyla jim umenšována právní schopnost - Největší pronásledování -- za císaře Diocletiána -- nedovolené náboženství ([*religio ilicita*)] - změna r. 313 vydán Edikt milánský -- Konstantin Veliký prohlásil křesťanství za povolené (*[religio licita)]* - Rozdíly mezi náboženstvími po r. 313: - Židé, pohanské kulty -- stát se nezajímá, nechává je svému vývoji - křesťanství -- státu na něm záleží, dbá o jeho čistotu, stíhá hereze (odchylky od státem uznaného náboženství) - do r. 379 v Římě náboženská tolerance. - císaři Gratián, Valentinián II. a Theodosius I. vydali konstituci (je zahrnuta do *[Corpus iuris civilis]* -\> má být trestána každá jiná víra než křesťanská-\> státní náboženství, privilegované - Ti, co byli dříve podporováni, byli teď pronásledováni a trestáni za pohanské obřady (postaveni mimo zákon) - praxe -- stále více trestáni heretici -\> odchýlení od oficiálního křesťanství - spatřováno větší nebezpečí - trestány i případy apostazie (*[apostata]*=odpadlík) od křesťanské víry (člověk přestoupil na židovskou víru) - Justinián trestá i pohany -- existují 3 podřízené skupiny náboženství: - pohané a Židé -- vyloučeni z úřadů, nesmí mít křesťanské otroky a nesmí uzavřít sňatek s křesťanem - odpadlíci a kacíři = heretikové -- právní neschopnost odkazovat a darovat pozůstalost legitimním dědicům -\> vše připadne státní pokladně - manichejci  - nejvíce pronásledováni - Zakladatel -- irácký prorok Mani (216-277) - propojil různá náboženství (existují dva základní principy bytí -- dobro a zlo, prostupují se) - někteří lidé jsou vyvoleni a mají za úkol přísným životem vysvobozovat částečky světla a dobra z moci zla - rozšířilo se i mezi vlivné vrstvy -- státní moc -\> členství v této církvi prohlásila za zločin -\> kdo byl přistižen, tomu byla odňata veškerá právní schopnost-\> oslabení vlivu **2.4.2. Právní postavení Římanů podle přináležení k určité společenské vrstvě** - - Rozdíly -- veřejné právo (senátorem může být jen patricij) - soukromé právo -- zákaz sňatků mezi plebejkou a senátorem (rušil ho r.445 př.n.l. [*lex Canuleia*)] - - uplatňovány různé postihy trestního práva - doba pronásledování křesťanů -- [*honestiores*] přišli o statky a odešli do vyhnanství, *[humiliores]* byli předhozeni lvům v aréně - Když Konstantin Veliký povolil křesťanství, *[honestiores]* se vrátili z vyhnanství a došlo k restituci majetku. - - R. 218 př.n.l. vyšel *[lex Claudia]* -\> senátorům zakazoval -- vlastnit lodě, uzavírat sňatky s propuštěnými otrokyněmi a přikazoval jim investovat čtvrtinu svého majetku na území Itálie. - - rozpracovanější systém dělení do společenských tříd -\> kast - vznikají řemesla -- nesmí se pod trestem smrti opustit - zaveden institut kolonátu (*[colonatus]*) - rolníci mají přidělenu půdu, jsou k ní vázáni a nesmí ji opustit pod trestem otroctví (moc se neliší od jejich aktuálního postavení) **2.4.3 Umenšení (omezení) právní schopnosti žen** - nesměly se účastnit politického života - klasické římské právo -- nebyla možná adopce ze strany ženy - Omezena -- dědická schopnost žen. **2.5. Právnické (morální) osoby v římském právu** - osoby, kterým právní řád přiznává právní schopnost, a nejsou totožné s fyzickými osobami - Římské přísloví - „Veškeré právo je zavedeno k zabezpečení lidí." (nemluví o právnických osobách) - právo má sloužit k dosažení cílů prospěšných pro člověka, který žije ve společnosti (potřeba, aby se lidé sdružovali, vytvářeli tak právnické osoby) - římské právo existuje jediný typ právnické osoby -- korporace **2.5.1. Korporace** - - celý římský stát -\> osoba skládající se z více osob fyzických - absolutní svrchovanost -- vlastnost odlišující od jednotlivců/ porobených států - soudní proces -- proti *[populus] [Romanus]* stojí fyzická osoba, nejde vytvořit situaci, kdy obě strany mají stejná práva (zvoleno náhradní řešení administrativní cestou -- sáhlo se k úřednímu opatření) - měl svůj majetek -- arerarium *[populi Romani]* - - Právnické osoby za republiky -- spravovány veřejným právem - *[Civitates]* -- stejná práva jako fyzické osoby - R. 212 n.l. se města a obce dělí na cizinecké a *[municipia]* (města přijatá do svazku římského občanství) - *[municipia]* -- římské právo (měly stejný stav jako *[civitas Romana]*) - Cizinecká města -- vlastní právo - - kolegia = skupiny utvořené za účelem vykonávání náboženského kultu - Později kolegia nízko postavených nemajetných lidí, jejichž cílem bylo vzájemně si zařídit důstojné pohřbení [(*collegia funeraticia*)] - *[Sodalitates]* -- nábožensky orientované -- scházeli se ke společným hostinám spojeným s obětováním bohům - Zákon 12 desek o nich pojednává - dovolovat pro *[collegia]* i [*sodalitates*] vlastní stanovy (podmínka -- nesměly být v protikladu k zákonům města, kde působily) - konec republiky -- kolegií a bratrstev -\> politické sekty -- cíl získat moc =\> tajné organizace -\> zakazovány - Císař Augustus se snažil udělat pořádek -\> zakázal veškeré právnické osoby tohoto typu ([*lex Iulia de collegiis*)] - nejstarší zachovány -- pod přísnou kontrolou - znovuzřizování -- potřeba povolení Senátu - Počet korporací rostl v období křesťanském (od 4.st) - církev = korporací, právnickými osobami -- kostely a kláštery - Romanisté -- diskuse -- nutnost povolení Senátem znamenala přiznání majetkové autonomie / majetková autonomie byla podmínkou ke vzniku právnické osoby - k založení byla nutná vůle alespoň 3 osob - projevila se založením společné pokladny (*[arca communis]*) + žádostí o povolení u kompetentní autority **2.5.2. Zánik korporace** - nejedná se o zánik *[civitates]* -\> považovány za nesmrtelné - Jestliže byla nějaká *[civitates]* poražená ve válce, záleželo na vítězi, zda povolí její další existenci - Soukromé korporace (*[collegia], [sodalitates]*) zanikají, jestliže zemřou všichni jejich členové / dosáhnou cíle, který byl důvodem existence/ zrušením ze strany veřejné autority -- zbude pak majetek -\> rozdělen mezi žijící členy korporace. **2.5.3. Nadace *[(fundatio)]*** - = zosobnění majetku, jeho existence je opodstatněná nějakým konkrétním účelem - Římané -- neznali (znali jen korporace) -- měli něco podobného -- nastálo určené výnosy z aktivit =\> dobročinnost - příliš konkrétní-\> nedospěli k žádné abstraktní představě (majetek sám sobě majitelem) - používali nepřímé právní prostředky -- dosahovali stejných cílů =\> mohli darovat majetek konkrétní osobě - daruji majetek městu, ale s podmínkou pro příjemce (*[modus]*), že bude použit ve prospěch nemajetných - císařství -- *[piae causae]* (zbožné účely) - Justinián -- zahrnuje veškeré náboženské a dobročinné organizace -- prospěch dar či odkaz - Nebyla zde personifikace majetku - Příjemci byli např. biskupové, kteří plnili vůli dárce, nebo rozhodoval sám biskup, když nebyla vůle specifikována - podobnost -- institut nevyřízeného dědictví - *Digesta* -- označují dědictví jako *[persona]* - dědictví do té doby, než ho někdo přijme nebo odmítne (existuje čas na rozmyšlenou) - *[res nullius]* (věc bez vlastníka) - mohlo se rozmnožovat, růst, nebo se ztrácet -- stáda/ otroci - V čí prospěch/ neprospěch docházelo k pohybům tohoto majetku -- dvě řešení: - pozdější akceptace dědicem (retroaktivní účinek) - zesnulá osoba se považuje za živou (právnická fikce) až do okamžiku akceptace - Institut státní pokladny ([*fiscus*)] - začátek císařství -- nazýváno osobní vlastnictví císaře - Postupem doby převládl vliv císaře -- *f[iscus]* pohltil *[aerarium]* a oddělil se od osobního majetku císaře -\> stal se jedinou státní pokladnou - zákony a jurisprudence -- *[fiscus]* = něco co žije svojí existencí (právo *[fiscu]*, daně *[fiscu]*\...) - považován za majetek římského impéria **3. *[Negotium iuridicum]* (právní jednání)** - individuální projev lidské vůle s cílem dosáhnout vzniku nových právních vztahů/ jejich změny/ zrušení - Musí existovat jedinec, který chce dosáhnout konkrétního cíle -- užívá svoji vůli a zahajuje určité jednání - - - jednostranné (unilaterální) - projev vůle jedné osoby (*[testamentum]* -- závěť, *[manumissio]* -- propuštění otroka na svobodu, *[derelictio]* -- opuštění věci, *[emancipatio]* -- syn se stává osobou *[sui] [iuris]*) - závěť -- potřeba aby druhá osoba chtěla přijmout dědictví -- teoretická + vyvratitelná námitka =\> nedochází k setkání dvou vůlí -\> smrtí zůstavitele vůle zanikla ještě před projevením vůle dědice - závěť = autoritativní nařízení (zákon) - dvoustranné (bilaterální) - většina, souhlasná vůle dvou či více stran (multilaterální) - *[mortis causa]* --uskuteční se až v případě smrti jednoho z účastníků - *[inter vivos]* -- jednání mezi živými, které smrtí zaniká **3.1. Možnosti projevů vůle** - aby měla soukromá vůle právní význam -- může být předepsán způsob zákonodárcem/ musí být provedena konkrétní metodou (písemně, se svědky\...) - může být přiznána právní relevance jakékoliv jednoznačně projevené vůli - Právní jednání rozlišujeme - provedené slavnostní formo - neslavnostní formou **3.1.1 Slavnostní forma právního jednání** - vyžaduje slavnostní formu -- bez ní neplatné - Zúčastněná strana opakuje přesně předepsané fráze - Vyžaduje se vnější formalismus -- není přiznána platnost soukromé vůli, když není projevená požadovanou formou - musí se zachovat vnitřní formalismus - odpovídal vnějšímu -\> nezkoumala se vnitřní vůle (bylo nepodstatné, irelevantní, když se subjekt domníval, že činí něco jiného, než myslí, že činí) - je důležité vždy učinit předepsaný vnější projev - zakotvena povinnost jednat před lidovým shromážděním či shromážděním *[comitia]* - soukromoprávní jednání -- požadováno dodržení předepsaných slovních formulí -\> přesná otázka i odpověď =\> přeřeknutí vedlo k tomu, že jednání je neplatné (archaickém období) **3.1.2. Neslavnostní forma právního jednání** - není vyžadována předepsaná slovní forma -- právní řád je lhostejný k formulaci -- slova jsou jako znamení, kterými se projevuje vnitřní vůle - Kauzální právní jednání -- rozhodující je cíl (příčina), ke kterému strany směřují - Konkrétní projev vůle zúčastněných je pouze určitým vnějším formalismem (vnější prostředek a není nutný) **3.2. Právní jednání v nejstarším (archaickém) období** - Dodržoval se přísný vnější i vnitřní formalismus (nezkoumali se úmysly stran). - tři typy právního jednání -- typické předem určenými gesty a slovy -- obsaženy v Zákonech 12 desek (právem se stává to, co bylo vysloveno): - *[mancipatio]* -- bezprostřední slavnostní směna za skutečnou cenu; později převedení vlastnictví - *[in iure cessio]* -- fingovaný proces -\> převod vlastnictví na druhou osobu odehrávající se před *[praetorem]* po vzájemné dohodě - *[stipulatio]* -- formální, verbální kontrakt -- nejdůležitější římská smlouva -- přítomny dvě smluvní strany -\> Věřitel přednese ústně předepsanou otázku a dlužník souhlasně odpoví =\> vznikne závazek (půjčka) - *[stipulatio certa]* -- smlouva o přesně určené peněžní částce/ věci/ množství věcí - *[stipulatio incerta]* -- smlouva o neurčitém druhu věcí - Průlom - 3. a 2. st. př.n.l. - zavedeny čtyři konsensuální kontrakty -- již dříve užívány v *[ius gentium]*: - koupě x prodej ([*emptio*, *venditio*)] - lokace ([*locatio*)] - propachtování, věcný nájem ([*locatio conductio rei*)] - pracovní /námezdní/ smlouva ([*locatio conductio operarum*)] - smlouva o dílo ([*locatio conductio operis*)] - společenská smlouva ([*societas*)] - příkazní smlouva (*[mandatum]*) - 2 extrémní pozice -- slavnostní/ neslavnostní - Mezi nimi střední skupina -- hledí se na vůli stran, přiznána jistá důležitost vnější podobě **3.3. Právní jednání v postklasickém období** - průlom -\> dvoupólový systém - Mizí *[mancipatio]* a *[in iure cessio]*, stále přetrvává *[stipulatio]* - slavnostní právní jednání -- vše přesně určeno (pohyby, slova) - neslavnostní právní jednání -- můžeme projevit vůli přímo slovy (*[verbis expresis]*) / mlčky ([*facta concludentia*)] - ze slov/ gest jasně vyplyne typ právního jednání, který chci uskutečnit - Může to za mě činit zmocněnec/ prostředník (*[nuntius]* -- koná to, co dopis -- pouze tlumočí) - Záměr mohu projevit i nepřímo - ze slov a gest přímo nevyplyne záměr -- převládající společenský zvyk -- jasné, k čemu směřuje mé gesto, typu jednání - konsensuální kontrakty -- připuštěna možnost projevení vůle přímo/ nepřímo - Někdy -- povoleno jen přímé -- dědictví patří k *[res mancipi]* (nejdůležitější majetek) -\> vyhlásit svojí vůli (odezvu) slavnostním projevem (*[cretio]*) - druhá možnost -- konkludentní -- povolaný dědic se začal jako dědic chovat ([*gestio pro herede*)] **3.4. Prvky právního jednání** - Nejdůležitějším konstitutivním elementem -- právní vůle - Kde není vůle -\> není *[negotium iuridicum]* - Vůle není jednoduchá a nedělitelná - Právní jednání se dále rozvětvují - závěť -- složena z několika vůlí, obsahuje více prvků: - ustanovení dědice - legáty -- testamentární nařízení (věci pro třetí osoby) - jmenování tutorů (poručníků) - ustanovení o propuštění otroků - vůle se zdá nedělitelná -- nelze uskutečnit jen částečně (koupě / prodej) -\> existuje několik elementů - nezbytné/ smluvní - Příklad -- rozhodnu se prodat dům a cenu chci zaplatit do 30.11. Zároveň slíbím, že nikdo nevznese žádný nárok (neprodám nikomu jinému): - předpoklad -\> vlastnictví domu přejde na kupce (nezbytný element) - kupec zaplatí (nezbytný element) - záruka, že neexistuje nikdo třetí, kdo by si mohl nárokovat vlastnictví (záruka) - stanovena doba zaplacení (dohoda stran) - elementy nemají stejnou důležitost **3.4.1. Kategorie elementů** - *[essentialia negotii]* -- podstatné; tyto prvky musí být vždy obsaženy, aby se mohlo uskutečnit jednání - *[naturalia negotii]* -- elementy, které zákonodárce předpokládá jako normálně existující, ale ponechává je na dohodě stran (mohou se tedy vyloučit) - *[accidentalia negotii]* -- prvky, které mohou/ nemusí být do právního jednání zavedeny, záleží na dohodě stran - pevně stanovené elementy *[essentialia negotii]* a *[naturalia negotii]* - *[Accidentalia negotii]* -- autonomie stran -- volný prostor pro utváření vůle **3.4.2. Accidentalia negotii** - typy: - *[condicio]* (podmínka) - *[dies]* (uložení času) - *[modus]* (účelové určení) ***3.4.2.1. [Condicio]*** - dodatek k právnímu jednání -- realizace záleží na budoucí a nejisté události - třetí strana -- zasáhne a silou zabrání uskutečnit podmínky -\> událost za uskutečněnou a podmínka za splněnou - uskutečnění události záleží: - začátek -- podmínka suspenzívní (odkládací) - *[condicio a qua]* - dohodne se uskutečnění prodeje nějaké věci až vyhraji v loterii (dohodnut prodej, ale nedojde k němu ihned) - ukončení -- podmínka rezolutivní (zrušovací) - *[condicio ad quam]* - dohodne se uskutečnění prodeje nějaké věci, pokud prodejce nedostane do určité doby lepší nabídku (prodej se uskuteční ihned, ale když přijde lepší nabídka -- [*addictio in diem*] (výhrada lepšího kupce) -\> prodej se ruší, jako by k němu nedošlo) - Rozdělení podmínek na suspenzivní a rezolutivní -- moderním právu - Římané -- suspenzívní podmínka - rezolutivní -\> vytvořili obrácenou podmínku suspenzivní/ uskutečnili čisté právní jednání a dodatečně připojili dohodu charakteru rezolutivní podmínky - využití dualismu (podle *[ius civile]* to bylo v pořádku) =\> nespravedlnost -\> zrušen podle *[ius honorarium]* - právní jednání doprovázené suspenzívní podmínkou - 2 období: - období nejistoty - dohodnuto, probíhá doba, ve které se neví, zda k události dojde - právní postavení čekající osoby -- má naději, která je majetkem osoby, může s ní volně disponovat, může přejít i na dědice - období jistoty - k události došlo, nebo máme jistotu, že veškeré podmínky pominuly, a že se nikdy neuskuteční (zaniká právní jednání) - klasické římské právo -- chybí retroaktivita -- někomu připadla věc po naplnění suspenzívní podmínky -\> vydána, ale bez užitku z předchozího období - Justinián -- zavádí retroaktivitu. - Římané nahrazovali rezolutivní podmínku -- přidány 2 podmínky při koupě / prodej: - kupec věc vrátí, když do nějaké doby dostane prodejce lepší nabídku -- podmínka očekávání ([*addictio in diem*)] - prodávám věc -\> kupec nezaplatí v uvedeném čase -\> koupě se ruší [(*lex commissoria*)] - chápali jako zvláštní smlouvy dodané k dokonalému konsensu (smlouvě) - nepovažovali je za podmínky -\> prodejce mohl použít smluvní žalobu k navrácení věci - rozdělení podmínek: - afirmativní -- vázána na uskutečnění určité budoucí události - negativní -- vázána na neuskutečnění určité budoucí události - uskutečnění určité události závisí na: - osobách -- potestativní ([*condicio potestativae*)] - náhodě či třetí osobě -- nahodilé, kauzální ([*condicio casuales*)] - osobách i náhodě -- smíšené ([*condicio mixtae*)] - Obecně pro podmínky platí -\> musí se jednat o budoucí a zároveň nejistou událost - dodatky -- zdají se podmínkami-\> nejsou (jisté budoucí události -- někdo zemře/ podmínka nemůže nikdy uskutečnit) - Jednání podmíněné nemožnou podmínkou -\> neplatné - Sabiniáni -- prosadili to -- nemožná podmínka obsažena v závěti-\> k podmínce se nepřihlíží - Justinián -- nemožné podmínky = nedovolené - nutí k uskutečnění nezákonné činnosti/ namířené proti dobrým mravům/ chtěly by omezit lidskou vůli, kde zákon vyžaduje její svobodu (nepřípustné je vyžadovat, že dám někomu slib) - klasické období -- neplatnost právního jednání -- tyto podmínky -- určeny zvláštními zákony - závěť -- její platnost uchrání *[praetor]* - nevlastní druh podmínek -- týkají se věci minulosti/ již uskutečňuje (*[in preteritum, in presents]*) - kdo ji uskutečňuje, o tom neví (*[quasi]* podmínky) - podmínka žádá, co žádá zákon (*[condiciones iuris]*) - považována za neexistující (ustanovím dědice pod podmínkou, že dědic přijme) - nejstarší doba -- právní jednání slavnostního typu nesmělo obsahovat podmínky - důvod -- zvyk předků ([*mos maiorum*)] ***3.4.2.2. [Dies]*** - dodatek ustanovující -- efekty právního jednání se začnou/ skončí projevovat v určitém dni - uložení času: - suspenzívní (*[dies a qua]*) - rezolutivní (*[dies ad quam]*) - nesmělo se použít k uložení služebnosti/ ustanovení vlastnictví - používalo se k ustanovení užívání věci/ půjčky - neexistuje stav nejistoty - dluh -- jisté, že bude muset v určitý den zaplatit, nelze dlužníka nutit platit před naplněním *[dies]* - nelze užít při všech typech právního jednání - slavnostní jednání (*[legitimus actus]*) - nejstarší doba -- ustanovení dědice nesmělo obsahovat *[dies]* - 4 možná uložení času: - *[dies certus an certus quando]* -- jistý den, přesně určený den - *[dies certus an incertus quando]* -- jistý den, o kterém víme, že nastane, ale nevíme, kdy nastane (den, kdy někdo zemře) - *[dies incertus an incertus quando]* -- den nejistý (je nejisté, kdy nastane) - absolutní nejistota (podmínka) - *[dies incertus an certus quando]* -- nejistý den, nevíme, zda bude, ale je jisté datum toho dne (podmínka) ***3.4.2.3. [Modus ]*** - uskutečněn nějaký odkaz/ obdarování - Po obdarované osobě může být požadováno určité jednání -\> dědic ihned dostane dědictví, ale musí vykonat to, co mu bylo uloženo (propustit otroka) - -\> docilováno účinku moderních nadací - *[modus qualificatus]* -- dodržet toto účelové určení je povinnost ([*praetor*] může donutit ke splnění) - *[modus simplex]* -- doporučení, dobrá rada, jejíž dodržení je morální povinnost **3.5. Zastoupení v právním jednání** - výjimky -- jedinec nemůže sám jednat a musí být zastupován - zastoupení musíme odlišit od tlumočení vůle druhou osobou [(*nuntius*]) - pouhé ústní vyřízení vzkazu - Právní zástupce musí mít pole k rozhodování (používá vlastní vůli a intelekt) - typy právního zastoupení: - legální (nezbytné) -- zapotřebí -- osoba, které se to týká, je právně neschopná jednat ([*curator furiosi*] -- právní zastoupení duševně nemocného, *[tutor pupilli]* -- poručník nezletilého) - dobrovolné -- osoba má schopnost právně jednat, ale nechá se zastoupit/ *[de facto]* zastoupena osobou při právním jednání - Justiniánovo právo existovaly dvě možnosti: - *[mandatum]* (příkazní smlouva) - převzetí závazku -- bezplatně obstarat cizí záležitost (zastoupení z pověření) - *[negotiorum gestio]* (jednatelství bez příkazu) - svémocné obstarání cizí záležitosti; *[gestor]* jedná ve prospěch jiného z vlastní iniciativy - moderní právo -- vztahy dvojího druhu: - zastoupení přímé (vlastní) -- výsledky se projevují přímo v právní sféře osoby, která je zastupována (zastupovaná osoba se stane majitelem\...) - zastoupení nepřímé (nevlastní) - zástupce jedná na účet zastupovaného, jedná svým jménem (aktiva i pasiva jdou na účet zástupce) - vnitřní vztah mezi mandantem a zástupcem =\> aktiva a pasiva jsou později převedena na zastupovaného - Římské právo znalo pouze zastoupení nepřímé - Sociální situace na konci republiky nevyžadovala nutnost přímého zastupování - Jestliže byl *[paterfamilias]* zaneprázdněn, poslal třeba syna, který jeho jménem provedl jednání -\> zisky se promítly do majetkové sféry *[paterfamilia]s* =\> důsledek stejný jako v přímém zastoupení - Osoby podřízené nabývali majetek pro otce rodiny - ze začátku se netýkalo pasiv (dluhů) -\> systém *[praetor actiones]* (žalob) - *[actiones adiecticiae qualitatis]* (žaloby s doplňujícím určením) -- zajistily -- právní jednání v zastoupení nešlo dobře-\> dluhy -\> donucen zaplatit otec rodiny - Žaloby z této soustavy šli použít, i když šlo o škodu způsobenou podřízeným zaměstnancem: - *[actio quod iussu]* -- žaloba proti *[paterfamilia]s*, měla dosáhnout donucení otce nést odpovědnost - [*actio exercitoria* -- *paterfamilias*] svěřil otroku / synovi loď, tak ztroskotala -\> poškození se domáhali náhrady škody na otci - *[actio institoria]* -- při vnitrozemském obchodě došlo ke škodě -\> hradí ji otec rodiny **3.6. Vůle, různé projevy lidské vůle** - předpoklad -- vnější projev lidské vůle přesně odpovídá jeho vnitřní -- tvoří se svobodně - základ právního jednání - nemusí být pravdivý-\> dojít k několika případům: - vnější projev neodpovídá vůli - vnější projev odpovídá vůli, ale chybí svoboda rozhodování/ přesná znalost cíle, ke kterému se má dospět - Platné -- zdánlivě -- soudce ho po detailním zkoumání musí prohlásit za neexistující, neplatné - jednání má vážné nedostatky -\> jedna ze stran může dosáhnout zneplatnění jednání - klasické právo -- dvě řešení: - jednání dokonalé -\> pak je absolutně platné - neexistující již od počátku - Praxe -- požadavek dalších řešení -\> dodatečné zneplatnění - Nastupuje -- právo praetorské [(*ius honorarium*)] - nové požadavky na právní jednání -\> na konci působení bylo možné zneplatnění (postklasickém období) - klasické právo -- veškerá slova a gesta vždy interpretovala v tom významu přisuzovaným v daném sociálním prostředí - Neuvažovalo se o možnosti -- lidská vůle je odlišná od slov a gest - zavedena teorie vnějšího projevu -- úkolem právního řádu není hledání skryté vůle, ale ochrana širších zájmů =\> lidé připisují odpovídající vůli projevu - klasické období -- chrání se ostatní lidé - přijatelnější nežli pozdější teorie vůle - Justiniánské právo (ovlivněné byzantským myšlením) - zkoumá lidskou vůli a veškeré okolnosti - Cíl -- zjistit skutečnou vnitřní vůli lidského individua - zavedena teorie vůle -- vnitřní chtění je to rozhodující, vnější projev je jen prostředek =\> může být proměnlivý, nestálý a špatně chápán - důraz na vůli (plod byzantského myšlení) - *[Digesta]* -- klade důraz na skutečný úmysl jednajícího - Zdůrazňuje se *[animus]* (vnitřní chtění, vůle) - *[animus contrahendi]* (úmysl, který vedl ke smlouvě) **3.6.1. Konkrétní možnosti nesouladu mezi vnitřním a vnějším projevem** - zdánlivé protiřečení - Běžná slova použita jako žert/ vyslovena na divadle/ během vyučování =\> chybí vůle -\> projev - kontextu -\> projev není míněn vážně - snaha uvést partnera v omyl - mentální rezerva -\> neřeknu vše - Jednající vystupuje, aby u druhé osoby nevznikla pochybnost -\> uzavřou spolu smlouvu -\> jednající prohlásí, že chtěl dosáhnout něčeho jiného -\> je však platné to, co uzavřeli - simulované jednání - uvedení druhé strany v omyl prostřednictvím třetí strany - Dvě strany simulují jednání -\> uvést v omyl třetí stranu - simulace: - absolutní -- předstírá se, bez úmyslu uskutečnit právní jednání (doopravdy nechci nic prodat) - relativní -- předstírá se vůle k realizaci jednoho právního jednání a ve skutečnosti se uskuteční jiné právní jednání (nechci prodat, ale jen darovat) - Justiniánské právo -- simulace nemá právní účinky -\> platí to jednání, které mělo být ukryto - Ukrýt jednání chtějí lidé, kteří se chtějí vyhnout předepsané formálnosti/ provést právní jednání, které je zakázané (zakázané jednání, skutečné i simulované, je celé neplatné) - omyl -- rozpor mezi dvěma vůlemi - vůle odpovídá projevu, ale je utvořena mylnou představou o předmětu, o kterém se jedná **3.6.2. Posuzování nesouladu v moderním právu** - formální právní jednání -- bere na zřetel tyto tři omyly: - *[error in negotio]* - omyl v samotném typu právního jednání (jedná se o dar nebo o půjčku) - skutečnost se nerealizuje nic -\> celý obnos se vrací - Vlastnictví přešlo bez požadované *[iusta causa]* (příčiny odpovídající právu) - *[error in persona]* - uskutečnění právního jednání s jinou osobou (než měl v úmyslu) - jednání není platné -- osoba, se kterou jsem chtěl uzavřít právní jednání má zvláštní důležitost -- důvod není závažný -\> jednání platné - *[error in corpore]* - strany se domnívají, že dospěly ke shodě, ale ve skutečnosti má každá ze zúčastněných stran na mysli jiný předmět =\> jednání je neplatné - konsensuální právní jednání -- vyžaduje dokonalejší splynutí vůlí-\> další omyly: - *[error in substantia]* - strany se dohodly, ale liší se některé základní pohledy týkající se vlastností dotyčné věci (se domnívám, že předmět je zlatý, je stříbrný) - rozebrat vlastnosti důležité a nedůležité - Ulpiánův příklad -- chci víno a zatím koupím ocet - uměle vyrobený = *[error in substantia]* - [*error in qualitate* ] - klasické právo neměl tento [*error*] význam - Justiniánské právo -- možnost soudního postupu -\> sníží se zaplacená cena při nižší kvalitě věci - mylně chápány/ vysvětlovány právní předpisy, nejedná se o omyl -\> Neznalost zákona neomlouvá - *[error]* může být způsobený druhou stranou-\> *[dolus]* (podvod) - nastane -- jedna ze stran uvede druhou zlovolně a úmyslně v omyl (zatají důležité skutečnosti) / předstírá jiné neexistující okolnosti-\> omyl druhé strany - Příčina -- dolus nic nového nepřináší -- společenská potřeba zapříčinila, že když za omylem stál *[dolus]*, mohlo se dosáhnout neplatnosti jednání (při *[error in substantia]*, [*error in qualitate*)] - praetorské právo -- podvod výrazně zasáhl -- Aquilius Gallus zavedl novou žalobu -- *[actio de dolo]* -\> základě podvodu (poškozený se domáhá restituce) - nebyl žádný jiný prostředek, jak se poškozený mohl domoci práva-\> *[actio doli]* -- žaloba měla trestní a informující účinek (umenšovala čest) - *[exceptio doli]* -- výjimka pramenící z podvodu -\> věc nebyla vydána a podvodník by chtěl dosáhnout žalobou jejího vydání (žalovaný popírá existenci žalobcova práva) **3.6.3. Použití násilí při právním jednání** - použité osobou se zájmem na jednání/ pověřenou -- proti autorovi unilaterálního/ jedné straně bilaterálního jednání - typy (moderní rozdělení): - *[vis absoluta]* - fyzické násilí, s cílem donutit subjekt k projevení vůle, která není jeho - vynucené právní jednání je neexistující -\> vůle zde ani na okamžik nebyla - *[vis compulsiva]* - morální násilí (vyhrožování zabitím) - namířeno proti subjektu i jeho blízkým - právní jednání existuje (vnitřní vůle zde byla) -\> připouští se pozdější anulování - Řím -- [*vis absoluta*] neobjevuje, psaný projev nebyl obvyklý-\> ústního jednání - *[vis compulsiva]* (*[metus]* = strach) - římské prameny malá pozornost (klasické právo -- vůbec) - Praetorské právo přineslo tři prostředky obrany: - *[restitutio in integrum]* - na žádost oběti se eliminují veškeré právní důsledky - [*actio quod metus causa* ] - žaloba podávaná proti tomu, kdo se dopustil *[metus]* -\> odsouzený platí čtyřnásobek způsobené škody - získaný předmět nevlastní, povinnost zaplatit tuto částku se přenáší na nového vlastníka v dobré víře - *[exceptio metus]* - obranná žaloba proti tomu, kdo se domáhá vydání věci, kterou získal pomocí *[metus]* **4. Římské procesní právo** - - druhotná právní norma určující konkrétní trest - Kontrola nad udělováním -- dnes stát - vyšší stupeň vývoje společnosti -\> méně výjimek pro tento postih  - - různé podoby, formy a typy - pro společnost na nejnižším vývojovém stupni platí právo silnějšího. typy procesů: - - zastupován zájem celé komunity, případný zisk -\> prospěch celku - po činech typu *[crimen]* (zločin, bezprávný čin proti státnímu a společenskému zřízení) -\> veřejný proces - - zisk -\> prospěch poškozeného - římské právo -\> soukromé právo římské - činy typu [*delictum*] (bezprávný čin, ublížení jednotlivci) **4.1. Římský privátní proces** - činnost -- jedna ze stran právního jednání tvrdí, že bylo porušeno její právo - Na požádání se zapojí státní orgán -\> úkol ověřit existenci/ neexistenci porušení práv - právo porušeno -\> udělena sankce - *[Praetor]* garantuje správnost formulace žalob - Vlastní rozhodnutí -- soukromá osoba -- soudce (*[iudex privatus]*) - typy: - *[legis actiones]* - *[formula]* - *[cognitio extra ordinem]* **4.2. Legis actiones** - jedna strana/ obě slavnostně vyhlásí svá práva - odehrává se před kompetentním úředníkem (*in iure*) / bez něho (*extra iure*) - Vyhlášení vlastního práva = *[actiones]* - právní forma -- nejstarším archaickém období -- neexistovaly psané zákony -\> zvykové právo - Odvolává se na veřejně citované dramatické role -- *[actiones] --* připomínaly autoritativní vyhlášení práv - Po vydání Zákona 12 desek -\> upřesněn a definován - *[Actiones]* -- přesná předepsaná formulace -- ti jednotlivci kteří neznali -\> svěřeny pontifikům (*[pontifices]*) -\> strážili - konce 4.st př.n.l. znění *actiones* zveřejněno -\> později v rukou laických právníků Gaius -- pět druhů [ *actiones*:] 1. 2. 3. 4. 5. - *[legis actio per manus iniectionem + legis actio sacramenti]* -\> nejstarší procesy **4.2.1. *[Legis actio per manus iniectionem]*** - nejstarší - Předpoklad -- předem existuje rozsudek, který vynesl arbiter proti nesolventnímu dlužníkovi - Po vynesení rozsudku -\> období klidu (30 dní -- *[dies iusti]* -- spravedlivé dny) - dlužník nezaplatí v tomto období -\> věřitel má právo zmocnit se dlužníka a znovu ho přivést před praetora -\> přednese přesně danou formuli - Praetor -- vyslechne a ověří - souhlas k pokračování (vyřkne *[addictio]*) -\> věřitel odvede dlužníka do svého domu -- drží ho 60 dní v okovech (určena váha a velikost okovů, nezbytné minimum potravy) - v průběhu věřitel vyvede dlužníka 3x na tržiště -- někdo má možnost dluh zaplatit - nestane se tak -\> věřitel ho prodá jako otroka do ciziny (*[trans Tiberium]*) / ho usmrtí. - Může vystoupit třetí osoba -- *[vindex]* (ochránce, ručitel) - vystoupí a napadne věřitelovo tvrzení -\> Dlužník propuštěn -\> *[vindex]* se stává zástavou -\> věřitel musí znovu potvrdit své tvrzení - podaří -\> [*vindex*] musí zaplatit dvojnásobek dlužné částky - uplatní se *[Legis actio per manus iniectionem]* **4.2.2. *[Legis actio sacramenti]*** - Název pochází od slibu (*[sacramentum]*) - skládala každá strana ve sporu -- když nebudou moje argumenty uspokojivé a prohraji spor, dám ve prospěch státu určitou částku peněz - *[legis actio sacramenti in rem]* -- jedná se s věcí (*res*) - Obě strany tvrdí totéž -- oba uplatňují nárok na stejný předmět/ dědictví/ uplatňují moc nad jednou osobou (*[paterfamilias)]* - spor o služebnost/ nárok -- druhá osoba popírá 1\. fáze [(*in iure*)] - rozhoduje se, zda bude žaloba přijata/ odmítnuta - obě strany přicházejí k dané věci a symbolickým dotykem dávají najevo své právo - vynesen rozsudek -\> definuje, která přísaha je [*iustus*] (odpovídající právu) / *[iniustus]* - *[legis actio sacramenti in personam]* --dvě strany ve sporu -- každá tvrdí něco jiného - nestejné postavení obou stran (dlužník -- věřitel) - aktivní (*[actor]* -- žalobce) a druhá popírá jeho tvrzení (dlužník) - Žalobce povolává obžalovaného před praetora (*[in ius vocatio]* -- povolání na soud) - dluh uznán -\> soudce nastolí 30 dní období klidu -\> nastupuje *[manus iniectio]* **4.2.3. *[Legis actio per iudicis postulationem]*** - nahradilo *[legis actio sacramenti]* - Neexistuje zde žádný spor, není žalobce, ani žalovaný - Strany chtějí co nejpřesněji uspořádat majetkové věci - Např. několik dědiců chce rozdělit dědictví, několik vlastníků navzájem sousedících pozemků chce určit hranici - rozhoduje praetor - mohlo být použito ve skutečném soudním sporu (místo *[legis actio sacramenti in personam]*) - Zákon 12 desek -- možnost výběru mezi těmito **4.2.4. *[Legis actio per condictionem]*** - nahradilo *[legis actio sacramenti]* - dlužník -- popírá svůj dluh - Žalobce -- vyzve dlužníka na 30 dní - soudce rozhodne ve prospěch věřitele -\> obdrží 1/3 částky jako odměnu **4.2.5. *[Legis actio per pignoris capionem]*** - nahradilo *[legis actio per manus iniectionem]* - odvozeno -- *[pignoris capio]* -- věřitel má právo zmocnit se předmětu nesolventního dlužníka **4.3. *[Formula]*** - typ římského privátního procesu -- vyvinul se v oblasti, kde se aplikovalo *[ius gentium]* (spory mezi římskými občany a cizinci -- projednával *[praetor peregrinus]*) - používalo se pro osoby, kterým nebyla poskytnuta ochrana v rámci *[ius civile]*, kam spadaly *[legis actiones]* - postupně k využití přešel i *[praetor urbanus]* - upravují dva zákony: - *[lex Aebutia]* (kolem r.160 př.n.l.) - zavedl možnost používat formulové řízení i pro Římany jako nepovinné - *[lex Iulia iudiciorum privatorum]* (r.17 př.n.l.) - formulový proces se zavádí jako povinný -\> konec *[legis actiones]* - průběh - Praetor -- složitý zápis všech kroků podle schématu - nejsložitější, nejpropracovanější, nejdokonalejší řízení =\> vrcholný institut - části: 1. 2. 3. 4. 5. - Gaius rozlišuje dva typy: 1. 2. 6. 7. 8. **4.4. *[Cognitio extra ordinem]*** - mimořádný proces - Objevuje se v posledních stoletích republiky - Nezachovává pravidla formulového procesu -- řeší otázky administrativního charakteru -\> stát chce vyjádřit nadřazenost, uplatňuje svoji moc vůči jedinci, státní úředník = soudcem - Státní úředník vedoucí proces od začátku do konce -- autor administrativního procesu -\> nedělí se na 1. a 2. část procesu - doba císaře Augusta -\> procesu přenáší i do sporů mezi jednotlivci - *[cognitio extra ordinem]* -\> větší prostor pro soudce - Specifické spory (*[fideicommissum]* -- prosba zůstavitele, aby dědic splnil nějaké přání) - vedeny speciálními úředníky - *[praetor fideicommissarius]* -- spory o dědictví - *[praetor tutelarius]* -- poručenská agenda (jmenoval poručníka) - *[appellatio]* -- možnost odvolat se k císaři - existovalo až v principátu - rozšíření -\> císař delegoval pověřence pro rozhodování sporů ve druhé instanci - Stále existuje proces [*formula*, *cognitio extra ordinem*] - 2. a 3. století stále výjimkou (střed zájmu -- praetorský edikt a obsažené formule) - Dvoudílný proces ([*in iurem*, *apud iudicem*)] vymizel nejdříve v provinciích -- soud v rukou jednoho člověka (*[proconsul]* -- senátorské provincie, [*legati*] -- pomocníci místodržících) - R. 342 císařská konstituce zrušila proces *[formula]* -\> jediný proces *[cognitio extra ordinem]* - státní autorita zasahuje do řízení -\> má donutit obžalovaného předstoupit před soud - Od císaře Konstantina -- státní úředník + žalobce sepisují žalobu (*[litis denuntiatio]*) -\> obžalovaný pozván na soud (*[evocatio]* = soudní obsílka) - V předvolání před soud se obě strany musí během 4 měsíců dostavit před tribunál - nepřijde žalobce -\> prohraje - zdůvodní absenci -\> může dojít k obnovení promeškané lhůty ([*reparatio temporis*)] - nepřijde obžalovaný-\> souzen v nepřítomnosti - pronikají písemné části =\> písemnost -\> později prostředek platnosti procesu - Justiniánské, postklasickém období -\> libellový proces ([*per libellos*)] - odpadla čtyřměsíční lhůta - [*Libellus*] = určité úřední podání - počátek -- žalobce formuluje požadavky (*[libellus conventionis)] -\>* soudní úředník ([*exsecutor libellus* )] doručí obžalovanému-\> napíše své stanovisko [(*libellus contradictionis*)] - rozhodnutí -- předem dáno císařem, jak se má věc hodnotit - písemné důkazy *[(fides instrumentorum)]* -- větší cena než výpovědi (svědectví jednoho člověka není důkaz, musí jich být více a musí být shodné) - Větší váha výpovědi členů třídy *[honestiores],* než výpovědi *[humiliores]* - možnost přizvat znalce k řízení (znalci písma) - přihlíželo se také k domněnkám (*[praesumptio]*) - proces -- z daných skutečností vyvozujeme jiné, dosud neznámé - Rozlišujeme právní domněnky: - *[praesumptio iuris tantum]* -- pouze domněnka práva -\> méně významná (vyvratitelná), neplatila jako absolutní důkaz - *[praesumptio iuris et de iure]* -- mnohem významnější, má takovou sílu, že vylučuje každý opačný důkaz - Všechny důkazy soudce hodnotil -\> morální jistota - Rozsudek -\> platným okamžikem přečtení - Čtení se koná před soudním personálem a za možné přítomnosti obou stran (jejich nepřítomnost nevadí) - Rozsudek se nemusel týkat jen finanční oblasti (jako [*formula*)] - Kdo spor prohrál, platil soudní náklady (za Justiniána vyšší) - Odsouzený -- možnost odvolat se [(*libelli appellatorii*]) - Justiniánské právo -- krátká lhůta - Písemné dokumenty pro odvolání musely být doručeny soudci 1. instance (ten je předá soudci 2. instance) do 10 dnů od vynesení rozsudku - nebezpečí zvýšení trestu -- chyběla závažná příčina započetí odvolacího řízení