Czech Morphology PDF

KATEDRA PRIMÁRNÍHO ˇ VZDELÁVÁNÍ ˇ CESKÝ JAZYK - MORFOLOGIE Lanovka Vera ˇ Vykoukalová Liberec 2021  Český jazyk – morfologie...

KATEDRA PRIMÁRNÍHO ˇ VZDELÁVÁNÍ ˇ CESKÝ JAZYK - MORFOLOGIE Lanovka Vera ˇ Vykoukalová Liberec 2021  Český jazyk – morfologie 1 ČESKÝ JAZYK - MORFOLOGIE VĚRA VYKOUKALOVÁ Vydáno v edici LANOVKA Učební texty pro preprimární a primární vzdělávání Redakční rada: doc. RNDr. Petr Anděl, CSc.; PhDr. Věra Vykoukalová, Ph.D.; PhDr. Jana Johnová, Ph.D.; Mgr. A. Lucrezia Škaloudová Puchmajerová, Ph.D. Grafická úprava: Lucrezia Škaloudová Puchmajerová TUL 2021  Český jazyk – morfologie 2 © Věra Vykoukalová, KPV FP TUL Recenzenti: doc. PhDr. Ondřej Hník, Ph.D., PhDr. Ing. Zuzana Maňourová, Ph.D. Vydala Technická univerzita v Liberci v roce 2021 ISBN 978-80-7494-569-4  Český jazyk – morfologie 3 OBSAH 1. ÚVOD DO MORFOLOGIE..…………………………………………………………………………………………………………………….6 1.1. KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOV DO SLOVNÍCH DRUHŮ.................................................................................... 7 1.2. HRANICE MEZI SLOVNÍMI DRUHY....................................................................................................... 10 2. PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA).................................................................................................... 11 2.1. GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV............................................................................................. 11 2.1.1. Jmenný rod (genus)............................................................................................................................ 11 2.1.2. Číslo (numerus).................................................................................................................................. 15 2.1.3. Pád (casus)......................................................................................................................................... 20 2.2. DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV............................................................................................ 25 2.2.1. Vzory podstatných jmen rodu mužského........................................................................................... 26 2.2.1. Vzory podstatných jmen rodu ženského............................................................................................ 29 2.2.2. Vzory podstatných jmen rodu středního........................................................................................... 31 2.2.3. Deklinace podstatných jmen cizího původu...................................................................................... 33 3. PŘÍDAVNÁ JMÉNA (ADJEKTIVA)............................................................................................................ 34 3.1. TYPY ADJEKTIV.................................................................................................................................... 34 3.2. MLUVNICKÉ KATEGORIE ADJEKTIV..................................................................................................... 35 3.3. DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) ADJEKTIV................................................................................................. 36 3.3.1. Deklinace složená............................................................................................................................... 36 3.3.2. Deklinace jmenná............................................................................................................................... 37 3.3.3. Deklinace smíšená.............................................................................................................................. 37 3.4. STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV...................................................................................................................... 39 4. ZÁJMENA (PRONOMINA)...................................................................................................................... 41 4.1. TYPY A DRUHY ZÁJMEN...................................................................................................................... 41 4.2. MLUVNICKÉ KATEGORIE PRONOMIN................................................................................................. 43 4.3. DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) PRONOMIN............................................................................................. 43 4.3.1. Skloňování zájmen bezrodých............................................................................................................ 43 4.3.2. Skloňování zájmen rodových............................................................................................................. 44 4.3.3. Nesklonná zájmena............................................................................................................................ 45 5. ČÍSLOVKY (NUMERALIA)........................................................................................................................ 46 5.1. DĚLENÍ A DRUHY NUMERALIÍ............................................................................................................. 46 5.2. GRAMATICKÉ KATEGORIE ČÍSLOVEK.................................................................................................. 47 5.3. DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) ČÍSLOVEK................................................................................................. 47 5.3.1. Deklinace číslovek dva / oba.............................................................................................................. 47 5.3.2. Deklinace substantivní....................................................................................................................... 48 5.3.3. Deklinace adjektivní........................................................................................................................... 49 5.3.4. Deklinace zájmenná........................................................................................................................... 49 5.4. PRAVOPISNÁ PRAVIDLA NUMERALIÍ.................................................................................................. 49  Český jazyk – morfologie 4 6. SHRNUTÍ DEKLINAČNÍCH TYPŮ.............................................................................................................. 52 7. SLOVESA (VERBA).................................................................................................................................. 53 7.1. CHARAKTERISTIKA A TYPY VERB......................................................................................................... 53 7.2. MLUVNICKÉ KATEGORIE VERB........................................................................................................... 54 7.2.1. Osoba (persona)................................................................................................................................. 55 7.2.2. Číslo (numerus).................................................................................................................................. 55 7.2.3. Čas (tempus)...................................................................................................................................... 58 7.2.4. Způsob (modus)................................................................................................................................. 60 7.2.5. Slovesný rod (genus verbální)............................................................................................................ 62 7.2.6. Vid (aspekt)........................................................................................................................................ 62 7.3. PŘECHODNÍKY (TRANSGESIVY)........................................................................................................... 64 7.4. PŘÍČESTÍ (PARTICIPIA)........................................................................................................................ 66 7.5. SUBSTANTIVUM A ADJEKTIVUM VERBÁLNÍ........................................................................................ 66 7.6. VERBA Z HLEDISKA MORFOLOGICKÉ FORMY..................................................................................... 66 7.6.1. Slovesný kmen................................................................................................................................... 66 7.6.2. Stavba slovesného tvaru.................................................................................................................... 67 7.7. KLASIFIKACE SLOVESNÝCH TVARŮ..................................................................................................... 68 7.8. ČASOVÁNÍ (KONJUGACE) SLOVES....................................................................................................... 70 7.8.1. Časování nepravidelných sloves......................................................................................................... 71 8. PŘÍSLOVCE (ADVERBIA)......................................................................................................................... 72 8.1. PŘÍSLOVEČNÉ TYPY A DRUHY............................................................................................................. 72 8.2. STUPŇOVÁNÍ ADVERBIÍ...................................................................................................................... 74 9. PŘEDLOŽKY (PREPOZICE)....................................................................................................................... 75 9.1. TŘÍDĚNÍ PŘEDLOŽEK........................................................................................................................... 75 9.2. UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽEK.......................................................................................................................... 76 10. SPOJKY (KONJUNKCE)........................................................................................................................... 77 10.1. TŘÍDĚNÍ SPOJEK.................................................................................................................................. 77 10.2. VYJADŘOVÁNÍ VĚTNÝCH A SLOVNÍCH VZTAHŮ.................................................................................. 77 11. ČÁSTICE (PARTIKULE)............................................................................................................................ 79 11.1. TŘÍDĚNÍ ČÁSTIC.................................................................................................................................. 79 12. CITOSLOVCE (INTERJEKCE)..................................................................................................................... 81 12.1. TŘÍDĚNÍ CITOSLOVCÍ.......................................................................................................................... 81 13. MORFOLOGICKÝ ROZBOR..................................................................................................................... 83 Přehled jmenných vzorů................................................................................................................................. 86 LITERATURA................................................................................................................................................... 88  Český jazyk – morfologie 5 Vážené studentky, vážení studenti, na následujících stranách si představíme část české jazykovědy, která se nazývá morfologie neboli tvarosloví. Pojmy morfologie, tvarosloví, skloňování, časování, ohebnost, mluvnické kategorie atd. obvykle v lidech příliš nadšení nevyvolávají. Nicméně – zabýváme-li se touto problematikou blíže, narazíme na spoustu zajímavých věcí, žasneme, jak je systém jazyka, sloužící k našemu dorozumívání, propracovaný, a pochopíme principy, na kterých je postavený. Jestliže zůstanete ve svém vystudovaném oboru, budete první osobou, která bude malým žáčkům mateřský jazyk představovat i z jiné strany, ze strany jeho vědomého poznávání a používání. Můžete jim pomoct hledat a nacházet systém, jak jazyk funguje, a hlavně – máte příležitost ukázat jim, jak je čeština nádherná a jak skvěle nám slouží. Proto Vám moc přeji, abyste ke čtení této publikace přistoupili jako k možnosti vlastního obohacení, rozšíření obzorů a profesních znalostí, nikoli jako k nemilé povinnosti naložené Vám na již přetížená bedra. Věra Vykoukalová autorka K lepší orientaci v textu Vám pomohou následující ikony příklad text pro učitelství ZŠ definice text pro učitelství MŠ otázky síť, mezipředmětové vazby  Český jazyk – morfologie 6 1. ÚVOD DO MORFOLOGIE Morfologie (tvarosloví) je jazykovědný obor, který zkoumá slova z hlediska jejich flexe (ohýbání), tj. možnosti tvořit různé tvary téhož slova. Standardně se rozděluje na morfologii funkční a morfologii formální podle toho, z jakého úhlu pohledu slovo sledujeme. Morfologie funkční (nazývaná také sémantická či významová) se týká funkcí různých tvarů slov v jazykovém systému (např. využití ve větě) a zkoumá slovo na základě tzv. gramatických kategorií1. Morfologie formální se zabývá stavbou konkrétního slova a možnostmi jeho ohýbání (tj. časování či skloňování), díky kterému vznikají celé soubory tvarů jednoho slova (tzv. slovní paradigma). Morfologie obecně znamená nauku o tvarech, proto je česky nazývána jako tvarosloví. Pojem je ale užíván i v rámci dalších oborů. Například morfologie jako ? vědní obor biologie se zabývá vnější stavbou organismů. Od fyziologie se tedy liší tím, že zkoumá tvar, nikoliv funkci. Dříve byla morfologie společně s fyziologií jednou z mála metod, jak klasifikovat a třídit organismy. Zkuste odhadnout, co je morfologie krajiny, morfologie orgánů, morfologie obrazu atd. Podobné mezioborové použití má slovo paradigma, které v lingvistice znamená soubor všech tvarů ohebného slova. V obecném významu znamená příklad, vzor, model nebo schéma a v řadě oblastí se užívá v dále specializovaných významech. Ve filozofii vědy je to způsob zpracování vědeckých poznatků na základě aktuálně přijímaného vědeckého pohledu v daném oboru. V sociologii pojem paradigma představuje způsoby nahlížení na sociální realitu, např. na chování jednotlivců či společnosti na základě různých dobových kontextů. Ovlivní Váš pohled na nevhodné chování žáka například znalost jeho sociálního paradigmatu (např. rodinného prostředí, zdravotního stavu, mentálního vybavení ÚVOD DO MORFOLOGIE aj.)? 1 Název gramatická kategorie je vlastně „to, co se u slova určuje“, tedy rod, číslo a pád u jmen (podstatných, přídavných, zájmen a číslovek) a osoba, číslo, čas, způsob, rod a vid u sloves. U slov sice běžně určujeme také vzor, ten však již není mluvnickou kategorií. Je to v podstatě jen vzorové slovo, které je zástupcem celé skupiny slov se stejnou (či podobnou) morfologickou charakteristikou.  Český jazyk – morfologie 7 1.1. KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOV DO SLOVNÍCH DRUHŮ Jako každý vědní obor má také lingvistika snahu objekty svého bádání třídit, klasifikovat, definovat i didakticky uchopit. Z těchto důvodů jsou slova tříděna do skupin dle určitých hledisek (kritérií). Zde uvádíme tři základní kritéria dělení. a) Sémantické kritérium Pro uživatele (a také pro didaktické účely) nejvíce názorným je kritérium sémantické (významové), na jehož základě dělíme slova do deseti slovních druhů. Každý jednotlivý druh je obsahově definován dle toho, co slova typově vyjadřují. Definice pak začínají souhrnnými charakteristikami jako např.: „podstatná jména jsou názvy osob, zvířat, věcí…“, „přídavná jména vyjadřují vlastnosti…“, slovesa vyjadřují činnost…“ atd. V rámci tohoto sémantického (významového) kritéria považujeme za základní slovní druhy ty, které v rámci své definice zahrnují slova s plným lexikálním významem. Tyto slovní druhy nazýváme jako plnovýznamové (autosémantické). Jedná se o podstatná jména (substantiva), přídavná jména (adjektiva), slovesa (verba) a příslovce (adverbia). K plnovýznamovým slovním druhům jsou řazeny i tzv. nástavbové slovní druhy, tj. zájmena (pronomina), číslovky (numeralia) a citoslovce (interjekce), které často významově či komunikačně základní slovní druhy zastupují. Druhou skupinu slovních druhů tvoří slovní druhy neplnovýznamové (synsémantické), u nichž převažuje zejména mluvnická stránka, tj. slova slouží zejména k výstavbě věty či výpovědi. Z hlediska syntaktického nebývají tato slova ani samostatnými větnými členy, stávají se jimi pouze ve spojení DRUHY SLOVNÍDRUHY s plnovýznamovými slovy. Neplnovýznamovými slovními druhy jsou předložky (prepozice), spojky (konjunkce) a částice (partikule). Názorné pomůcky pro výuku slovních druhů má Montessori vzdělávání. Každý slovní druh A SLOVNÍ má přiřazený tvar, velikost a barvu (viz obr. 1). Najdete v tomto systému logiku? ? SLOV, SLOV Obrázek 1: Symboly slovních druhů TŘÍDĚNÍ používané v Montessori školách TŘÍDĚNÍ KRITÉRIA KRITÉRIA My jsme se pokusili slovní druhy vyjádřit výtvarně. Zkusíte to také? Může Vám pomoct tabulka na další straně (viz Všimli jste si, že…?). Výsledek Vašeho pokusu můžete srovnat s naším – je na konci těchto skript (viz obr. 23).  Český jazyk – morfologie 8 Všimli jste si, že: názvy slovních druhů jsou krásně popisné vzhledem k jejich funkci? Podstatná jména. Slovo podstatný znamená základní, důležitý, významný atd. a takový je jejich význam – jsou základem promluvy, označují, o kom / o čem je řeč (např. kluk). Přídavná jména. Slovo přídavný nebo-li přidaný vystihuje, že jde o slova „přidaná“ k základu, ke kterému přidávají něco navíc, např. vlastnost (krásný a volný kluk  ). Zájmena. Je jasně slyšitelné, že jsou náhradou za jména, což je také jejich hlavní funkce (tj. místo kluk zájmeno on, místo krásný, zájmeno takový / jaký / čí aj.). Číslovky. Už z názvu vyplývá jejich číselná funkce (např. dva kluci, sto kluků). Slovesa. Také slyšíte slovní–esa?  Tedy slova důležitá. Význam latinského slova verbum je „slovo vyjadřující děj“, což je hlavní funkce sloves (např. dívat se, spát). Příslovce. Slyšíme, že stojí při slovesech, mají k nim podobný vztah jako přídavná jména ke jménům, tj. rozšiřují jejich obsah (např. zamilovaně se dívat, přihlouple se usmívat aj.). Předložky. Vnímáme, že jsou předloženy před slovy, neboli leží před slovy a zpřesňují jejich význam (nad hlavou, v srdci). Spojky. Je zřetelně slyšet, že jejich hlavní účel je spojovat slova nebo věty (krásny, ale zadaný). Částice. Jsou slovy jen zčásti. Vyjadřují spíše postoj, emoce mluvčího (kéž, ať…). Citoslovce. Z názvu slyšíme, že jde o slova vyjadřující city a pocity (jéje, hurá, panebože…). Také se snaží slovně napodobit zvuky (buch, píp, mňau). b) Morfologické kritérium Dle morfologického kritéria lze KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOV, SLOVNÍ DRUHY Jak je to s morfologickým kritériem? slova / slovní druhy třídit na Dělení slovních druhů dle ohebnosti není absolutní – ohebné a neohebné. existují neohebná (nesklonná) slova ve sklonných U ohebných slovních druhů si slovních druzích, např. slova cizího původu (klišé, super, blond aj., některá jména či vlastní názvy (Janků, všímáme typu ohebnosti, tzn. Hoppan, Doris…), zájmena jeho, jejich, číslovky násobné zda se skloňují (substantiva, (pětkrát) aj. adjektiva, pronomina, Naopak i nesklonné slovní druhy zahrnují slova, která lze numeralia), nebo časují (verba). ohýbat. Příkladem může být stupňování příslovcí (vysoko – výše – nejvýše), umí vyjádřit rodové tvary Rozlišujeme 4 typy deklinace (jakživ, -a, -o, -i, -y), osobu a číslo (spojky abych, abys, (skloňování): kdybyste…), citoslovce nebo částice mohou vyjádřit 2 os. sg a pl. (na x nate, viď x viďte) aj. a) jmenné (substantivní) skloňování, reprezentované Je stupňování ohebností? vzory podstatných jmen všech Za specifický druh ohebnosti lze také považovat tří rodů (pán, hrad, muž, žena, stupňování adjektiv a adverbií (krásný – krásnější – nejkrásnější; krásně – krásněji – nejkrásněji). růže… město, moře… atd.);  Český jazyk – morfologie 9 b) skloňování složené (adjektivní), reprezentované vzory mladý a jarní; c) skloňování smíšené, reprezentované vzory otcův a matčin (v podstatě jde o kombinaci jmenného a složeného skloňování, tzn. v některých pádech by bylo možné koncovky přiřadit k substantivním vzorům, v některých pádech k adjektivním); d) zájmenné skloňování (vzory ten, náš, všechen). Své vlastní skloňování mají zájmena bezrodá (já, ty, se, my, vy). c) Syntaktické kritérium Syntaktické kritérium pozoruje zapojení slova ve větě. Zkoumá, jaký význam (věcný i gramatický) má slovo v kontextu věty. Dle toho slovo je, či není tzv. větným členem (což je problematika oboru syntax). Autosémantické (plnovýznamové) slovní druhy, tj. substantiva, adjektiva, pronomina, numera, verba, adverbia, popř. interjekce (viz výše), bývají zpravidla větnými členy a vstupují do vzájemných větných vztahů. Neplnovýznamová slova (prepozice, konjunkce či partikule) slouží pouze k soudržnosti textu a větnými členy většinou nejsou. Tabulka 1: Morfologická klasifikace slovních druhů se školní charakteristikou název slovního typ ohebnosti charakteristika druhu podstatná jména Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů (substantiva) a jevů. přídavná jména Vyjadřují vlastnosti podstatných jmen jména skloňování (adjektiva) na otázky jaký, který, čí. KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOV A SLOVNÍ DRUHY ohebné (deklinace) zájmena Zastupují podstatná jména nebo na ně (pronomina) ukazují. číslovky (numeralia) Vyjadřují čísla, počet nebo pořadí. časování slovesa (verba) Vyjadřují děj (činnost nebo stav). (konjugace) Vyjadřují okolnosti dějů na otázky kam, příslovce (adverbia) kde, kdy, jak. Spojují se se jmény a vyjadřují s nimi předložky (prepozice) neohebné okolnosti (časové, místní aj.). spojky (konjunkce) Spojují slova nebo věty. Vyjadřují přání, zvolání nebo částice (partikule) zdůraznění. Často uvozují samostatné věty či slova. citoslovce (interjekce) Vyjadřují zvuky, hlasy, pocity a pobídky.  Český jazyk – morfologie 10 1.2. HRANICE MEZI SLOVNÍMI DRUHY Tak jako každé třídění i výše popsané třídění do slovních Co je to ? druhů obsahuje spoustu případů přechodových či ne slovnědruhová zcela jednoznačných. Hranice mezi slovními druhy homonymie? nejsou vždy zřetelné. Mezi slovními druhy také dochází Někdy se stane, že stejná k mnoha přechodům, tzn. slovo, které bylo původně podoba slova patří jedním slovním druhem, se vlivem praktického užívání různým slovním druhům. Ve větném kontextu lze v jazyce stane slovním druhem jiným. slovo vždy přiřadit Přechod slova od jednoho slovního druhu k jinému může k určitému slovnímu nastat beze změny tvaru slova (tzv. konverzí), či projde druhu. Samostatné slovo (bez drobnou změnou, např. spřažením (spojením slov). kontextu věty) často Nejčastějšími případy přechodů mezi slovními druhy zařadit nelze. Tuto náhodně stejnou jsou: podobu slova nazýváme a) substantivizace adjektiv, tj. přechod přídavného slovnědruhovou homonymií, např. tři jména k podstatným jménům – takto vznikají (číslovka základní; podstatná jména adjektivního typu (známý člověk rozkazovací způsob verba → ten známý, liberecký obyvatel → ten Liberecký třít), pila (podstatné aj.); jméno – nástroj na řezání; sloveso pít ve tvaru b) adverbializace, tj. slovo nebo slovní spojení se 3. osoby minulého času stane příslovcem, např. vznik příslovcí ustrnutím oznamovacího způsobu). Tyto homonymie vznikají tvarů podstatných jmen či spřažením předložky často při ohýbání slov a tvaru substantiva (např. to ráno → kdy? ráno; v souvislosti se změnou tím kolem → kudy? kolem…, na + večer → navečer, tvaru slova (či gramatické kategorie). V tomto atd.); případě lze používat také KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOV, SLOVNÍ DRUHY c) prepozicionalizace, tj. ustrnutí tvaru či spřažením název homonymie morfologická. se slovo stane předložkou nepůvodní (díky, kvůli někomu / něčemu, uprostřed něčeho…); Úkol: Vymyslete další příklady slovnědruhové / d) konjunkcionalizace, tj. slovo se stane spojkou morfologické homonymie. (zatímco, protože…); e) interjekcionalizace, tj. slovo se stane citoslovcem (rozkazovací způsob slovesa viď → interjekce viď, oslovení Ježíši, Marie → interjekce ježišmarjá…); ZŠ f) partikulizace, tj. slovo se Žáci 1. stupně ZŠ se dozví, stane částicí, např. žil prostě  že slova ve slovnících jsou zpravidla (příslovce) → Prostě to řekni uváděna v základním tvaru. Slovesa (partikule), viděl to (zájmeno) v infinitivu, jména zpravidla v 1. pádě → To prší! (partikule) aj. čísla jednotného.  Český jazyk – morfologie 11 2. PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA) Podstatná jména (substantiva) jsou plnovýznamový ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, činností a stavů. 2.1. GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV U substantiv určujeme tři základní mluvnické kategorie: jmenný rod (genus), číslo (numerus) a pád (casus). 2.1.1. Jmenný rod (genus) Z hlediska rodu třídíme podstatná jména (substantiva) do tří kategorií: Jak je to s biologickým rodem? Přirozený (biologický) rod se může  substantiva mužského rodu uplatnit jen u substantiv, která označují (maskulina, singulár: maskulinum), skutečně biologicky živé substance, např. muž, strýc, slon aj. u něhož zároveň rozlišujeme také životnost / neživotnost; Proč přechylujeme? GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN)  substantiva ženského rodu (feminina, Čeština je jazykem, který má snahu gramaticky vyjádřit rodovost, proto singulár: femininum); dochází k častému přechylování, např.  substantiva středního rodu (neutra, student → studentka, Novák → Nováková, úředník → úřednice, vévoda → singulár: neutrum). vévodkyně aj. Všimněte si podtržených typických přechylovacích přípon. K řadě pojmenování se ale rodové ZVLÁŠTOSTI V KATEGORII RODU protějšky netvoří, tj. slova se Většina českých slov je pevně přiřazena nepřechylují. Může jít jak o neutrální pojmenování (zdravotní sestra, letuška, k příslušnému rodu. Někdy se např. vlivem montér, host), tak o slova emocionálně podobnosti koncovek slov různých rodů2 zabarvená (miláček, nekňuba, hlupák, stane, že mluvčí používají slovní paradigma lenoch aj.). obou rodů a slovo je tedy pociťováno různými mluvčími rodově různě. Ne vždy jsou však obě možnosti zcela rovnocenné, často jde o spisovnou formu a nespisovný ekvivalent, variantu používanou místně atd. Stejně tak se liší i procento mluvčích používající jednu či druhou (popř. třetí) rodovou variantu. Případy rodového kolísání mohou mít různé projevy, a proto zde lze nalézt různé typy, např. různé rodové varianty téhož slova, pojmenovávání obou pohlaví jedním rodem, změny rodu v souvislosti s číslem atd. (viz dále). 2 Jde o zakončení na konsonant (souhlásku), které se objevuje v zakončení jak maskulin, tak i feminin (hrad – stroj – píseň – kost).  Český jazyk – morfologie 12 a) Obourodá substantiva Stejné slovo je různými mluvčími používáno ve dvou (zřídka třech) rodech – většinou kolísají mezi maskulinem a femininem, ne vždy jsou však oba rody spisovné, stylisticky rovnocenné či z hlediska uživatelů stejně využívané. Příklady obourodých substantiv bychom Co jsou přechody mezi rody? mohli nalézt jak ve slovech vyjadřující Někdy u slov dochází k přechodům mezi obecné skutečnosti (ten / ta hřídel, bronz, rody v souvislosti s užíváním slova v čísle kyčel, kredenc, rez, esej, prestiž, smeč, jednotném či množném. Takovýmto příkladem může být slovo dítě, které je trnož…), tak v názvech místních (Olomouc, v singuláru neutrum, tj. v čísle Třebíč, Telč, Litovel, Kuřim3, Aš, Bohdaneč, jednotném je středního rodu, v plurálu Bubeneč, Pankrác4 aj.). Častými příklady přechází k femininům, tj. v množném obourodých slov mohou také být jména čísle je rodu ženského (dítě: vzor kuře, děti: vzor kosti), což má za následek osob (často jejich domácké podoby), např. psaní -y v příčestí minulém ve větách Stáňa, Jindra, Pája, Péťa… či obecná s podmětem děti, ve kterých se často substantiva (choť). Zde o přiřazení k rodu pravopisně chybuje. Správně je tedy: rozhoduje přirozený rod, který lze ale poznat děti se učily, běžely, psaly aj.). pouze z kontextu (větného či situačního), tj. Dalším příkladem přechodů mezi rody mohou být slova oko a ucho rod můžeme určit například podle tvaru GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) (v singuláru dle vzoru město (mé oko shodného přívlastku nebo slovesa vidělo /ucho slyšelo), v plurálu je situace v přísudku, např. náš / naše Stáňa, Stáňa složitější, neboť slova přechází mezi přišel / přišla, o naší Stáně / o našem více vzory, tj. mají tvary dle vzoru růže, kost i dle podvzoru ruka (oči viděly /uši Stáňovi… U obourodých jmen osob zřídka slyšely → kosti, o očích / uších → růžích, existuje trojí rod (ten / ta / to budižkničemu). s očima / ušima → podvzor rukama). b) Rodové dublety Jak již vyplývá z názvu, jde o rodové varianty, při kterých je rodovost pevně dána tvarem slova, přičemž obě varianty se od sebe liší většinou pouze koncovkou (př. ten řádek / ta řádka, ten brambor / ta brambora, šál / šála, kedluben / -a, prostor / -a, aj.). To, jaký rod mluvčí užije, často ovlivní např. místo, kde mluvčí žije, nářečí, profese, sociální skupina aj. zdaleka ne vždy jsou obě varianty rovnocenné, často jsou nositeli nějakého stylistického příznaku (např. spisovnost / nespisovnost, archaičnost, nářečí, emocionální odstín atd.). 3 Tyto názvy jsou kodifikací považovány za spisovné pouze jako feminina (tj. ženského rodu), nicméně spousta uživatelů je užívá v běžné mluvě jako maskulina (tj. v rodě mužském). 4 Za spisovnou podobu jsou považovány obě varianty názvu města, tedy ten Aš i ta Aš., ten Bohdaneč i ta Bohdaneč atd.  Český jazyk – morfologie 13 U některých podstatných jmen může rodové přiřazení signalizovat, o který význam při konkrétním užití jde. Například slovo svízel může kromě polní byliny (pouze rod ? mužský) znamenat i potíž či nesnáz (rod mužský i ženský). Ač se to nezdá, oba zmíněné významy slova svízel spolu etymologicky souvisí. Zjistíte ja? (Odpověď naleznete např. na stránkách internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český (https://prirucka.ujc.cas.cz) v tématu Rod podstatných jmen v kapitole 1.2.2.) Podobně je rodem odlišen význam slov rikša, brambor/a, pásek/páska, hyacint/hyacinta aj. Víte jak? Napoví Vám obrázek (přesná odpověď viz https://prirucka.ujc.cas.cz/, Rod podstatných jmen, kap. 2). Obrázek 2: ten rikša s tou rikšou, ten lilek brambor, ten/ta brambora, ten pásek, ta lepicí a kazetová páska c) Vespolná jména GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Jde o jména, která výrazem jednoho rodu (většinou jde o maskulina, tj. slova mužského rodu, nicméně spoustu příkladů lze nalézt i v rodě ženském) označují příslušníky obou pohlaví. Typickými příklady vespolných jmen jsou biologické názvy zvířat (čáp, labuť, zebra, tur aj.). U jmen domácích zvířat a zvířat, kde člověk potřeboval rozlišit pohlaví, vznikají vedle vespolného jména ještě další samostatné názvy rozlišující rod (př. kůň: hřebec, valach / klisna, vepř: kanec / svině aj.) nebo vedle vespolného vzniká ještě jeden rodově rozlišený název, např. liška obecná či slon africký jsou jména vespolná, označující celý druh, tedy samce i samici, vedle nich však vznikají přechýlená jména lišák a slonice, označující konkrétní pohlaví. Vytváření doplňujícího přechýleného jména může být také motivováno emocionálně, např. jde-li o domácího mazlíčka, plyšovou hračku, zvířecího hrdinu pohádky atd. (křečice, žirafák, pan žížalák aj.) 5 Nezanedbatelnou součástí vespolných jmen jsou také názvy osob, většinou expresivně zabarvená (často negativně), tedy nespisovná, která označují příslušníky obou lidských pohlaví (např. louda, šílenec, nemotora, opilec, šereda, nenasyta, pitomec, ohyzda aj.). K těmto slovům většinou nebyla vytvořena přechýlená varianta. 5 Tyto přechýlené názvy jsou někdy dokonce chápána jako jména vlastní, píší se tedy s velkým počátečním písmenem, např. paní Krtková).  Český jazyk – morfologie 14 d) Substantiva nesklonná Z hlediska čísla jsou zajímavou kategorií také slova cizího původu (např. klišé, ragú, interview, atašé, finále, ralley, derby, penále, taxi aj.), která se v češtině gramaticky obvykle zařazují k neutrům. Vlivem Jsou hromadná jména praktického užívání a významového kontextu někdy životná? přecházejí k dalším rodům ten / to interview Hromadná jména jsou [intervjú], ten / ta atašé aj., takže se často stávají neživotná, přestože jednotlivé substantivy obourodými (viz výše). elementy této skupiny jsou životné, př. hmyz, dobytek, skot, národ (Starověké národy žily společně). ŽIVOTNOST Životnost je mluvnickou podkategorií pouze Jak je to s dvojicemi mužského rodu. U slov, která pojmenovávají životných – neživotných biologicky živé mužské objekty (osoby, zvířata), je jmen? většinou respektována tato biologická životnost Některá substantiva označující neživé věci se vyskytují ve dvojí (např. otec, syn, strýc, učitel, herec, pes, čáp…), podobě – gramaticky životné naopak biologicky neživé objekty mužského rodu i neživotné (ukazatele / jsou obvykle mužského rodu neživotného. Lze tedy ukazatelé, jmenovatele / GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) jmenovatelé, mikrobi / mikroby říci, že gramatická životnost se snaží naznačit aj. V tomto případě jazyk biologickou / reálnou, jsou zde však výjimky. Situaci respektuje jejich životnost dle totiž komplikují případy, kdy gramatická gramatického zakončení. To se (ne)životnost, vyjádřená (ne)životnou koncovkou,i promítne do syntaktického vztahu shody, takže píšeme a biologická životnost, tj. rozlišení reálně živé či ledoborci vypluli / ledoborce vypluly, uzenáči voněli / Nesoulad životnosti biologické a gramatické uzenáče voněly aj. Příkladem nesouladu mezi biologickou a gramatickou životností může být trojice lidičky, rodiče, koně. Jde Co je zživotňování? o pojmenování biologicky živých subjektů, ale jejich V běžné řeči lidé užívají často neživotné zakončení mate uživatele pravopisněi akuzativu životného (4. pád i syntakticky. Biologická životnost zde převažuje a také s koncovkou 2. pádu). Bývá to shodné větné členy, např. přívlastky, přísudek aj. mají např. u názvů hub, her, nápojů, podobu životnou (např. někteří rodiče jsou nezkušení, ti jídel, tanců, značek automobilů vraní koně táhli povoz, ti lidičky už odešli). aj., takže můžeme slyšet, že Jiným příkladem může být slovo den, které se vyskytuje někdo našel hřiba, hrál mariáše, v dubletních podobách koncovek životných i neživotných dal si frťana a buřta, tancoval dny i dni, ale u kterého převažuje biologická neživotnost, valčíka, koupil si opla nebo renaulta.atd. Všimněte si, že takže tvary dni i dny chápeme jako neživotné (sychravé jsou tedy skloňována dle dni/dny uplynuly). životných vzorů pán či muž, neživé substance) nejsou v souladu, tj. životná i když jde o neživotné substance. Důvodem je koncovka je užita u biologicky neživé substance emocionální podtón těchto a naopak. promluv.  Český jazyk – morfologie 15 Gramatická (ne)životnost se následně odráží v deklinaci (skloňování) tak, že v případě mužského rodu životného se s akuzativem shoduje genitiv (tj. shoduje se 2. a 4. pád slova), kdežto u rodu mužského neživotného se s akuzativem shoduje nominativ (tj. shoduje se 1. a 4. pád slova). 2.1.2. Číslo (numerus) Současná mluvnice uvádí dvě čísla, a to číslo jednotné (singulár) a číslo množné (plurál), která umožňují Jak vyjadřujeme substantivům vyjádřit množství. Jednotlivinu zpravidla množství? vyjadřujeme tvarem singuláru, mnohost, tj. více než jeden Kromě gramatické objekt, vyjadřujeme tvarem plurálu. kategorie čísla můžeme vyjádřit jednotlivost či Základním tvarem je singulár a vyjadřuje jak jednotlivinu, mnohost také tak druh (např. Ve smíšených lesích roste smrk vedle (a) spojením jména s číslovkou určitou či dubu.). Tvar plurálu se nepokládá za samostatné slovo, neurčitou (např. pět / existují však jména s odlišným kořenem v jednotlivých několik studentů); číslech, např. sg.: člověk – pl.: lidé aj.). (b) spojením se slovy vyjadřujícími množství GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Soubory singulárových a plurálových koncovek kromě (např. mnoho / málo čísla zároveň vyjadřují také rod a pád. S formou singuláru studentů); (c) pomocí některých slovotvorných či plurálu se shodují tvary adjektiv (přídavných jmen), kategorií, např. názvy pronomin (zájmen), numeralií (číslovek) i verb (sloves), hromadnými (loďstvo, která vstupují do syntaktických vztahů (sg.: ten druhý žactvo, listoví, kamení aj.), vysoký basketbalista vyskočil x pl.: ti druzí vysocí názvy pomnožnými (ty dveře, kalhoty, Alpy aj.). -- basketbalisté vyskočili...). U nesklonných substantiv je číslo vyjádřeno jen pomocí shody v kontextu věty (např. sg.: náš jmenovaný atašé podepsal... x pl.: naši jmenovaní atašé podepsali. A právě díky kontextu můžeme mluvnické číslo určit také v případě tvarové homonymie některých pádů a čísel. Například substantivum židle má stejný tvar pro nominativ singuláru i plurálu (1. pád čísla jednotného i množného je židle), z kontextu však mluvnické číslo jasně vyplyne: stará židle (č. j.) x staré židle (č. mn.), pole leželo (č. j.) / pole ležela ladem (č. mn.). Je třeba předeslat, že i v kategorii numerus (číslo) existuje množství zvláštností a výjimek.  Český jazyk – morfologie 16 ZVLÁŠTNOSTI V KATEGORII ČÍSLA a) Nepočitatelná substantiva Do této kategorie patří významové skupiny substantiv, u nichž vyjádření jedinečnosti a mnohosti nekoresponduje s běžnou definicí obou čísel. To znamená, že singulárem (číslem jednotným), či plurálem (číslem množným) vyjadřují jiné skutečnosti než pouhou jednotlivost, či mnohost.  Jména látková označují materiál, např. dřevo, kov, cukr, mléko aj. Z podstaty těchto látek je obtížné či téměř nemožné oddělit jedinečnou substanci. U kapalných či plynných látek si jednotlivinu nelze ani představit, u sypkých látek by to jistě šlo, např. zrnko cukru nebo písku, nicméně pro praktické využití v jazyce by takovéto užití bylo velmi nepraktické. Proto kategorie čísla (singulár či plurál) vyjadřuje uzuálně dané množství či jednotlivé druhy. Například 1 pivo v supermarketu označuje obvykle láhev či plechovku, zatímco v restauraci 0,3l nebo 0,5l sklenku. V plurálu by se pak mohlo jednat opět o vyjádření více jednotlivin (více lahví, sklenek aj.) daného množství, nebo také o druhy piv, např. plzeňské, svijanské, klášter aj. GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Otázky a úkoly  Jména abstraktní vyjadřují zejména vlastnosti (chytrost, Jednou ze skupin nepočitatelných substantiv jsou názvy abstraktní. Užíváním abstraktních chudoba, hluchota aj.) a názvy substantiv v řeči dochází velmi často dějů (běh, spaní, plavba aj.), k přechodům abstraktních pojmů v konkréta. většinou jsou odvozena od V souvislosti s tím se mění také jejich sloves či adjektiv. Tato počitatelnost (např.: kupoval dětem sladkosti substantiva mají různou (plurál), dopřával si drobných radostí (plurál), schopnost tvořit plurál, který setkal se s mnoha významnými autoritami (plurál) aj.). zde ale často vyjadřuje intenzitu nebo opakování 1. Srovnejte významy slov ve větách Mozek má mezenou kapacitu. On je opravdu kapacita ve (např. nenáviděl jejich tahanice, svém oboru. měl rád dlouhé pochody aj.).  Unika jsou slova, které existují 2. Tvořte podobné dvojice vět se slovy sladkost, pozornost, maličkost, hudba, stráž, chodba. pouze jedinečně (gotika, 3. Najděte ještě další příklady slov, které lze baroko, Liberec, Švejk aj.), chápat jako abstrakta i konkréta. z těchto důvodů uživatelé ani nemají potřebu tvořit u těchto slov plurál. Plurál však lze bez problémů utvořit a v přeneseném významu slova lze v plurálu užít, např. Švejkové naší politiky. Kolik takových Liberců je mezi našimi městy? S těmi Jidáši (=zrádci) už nepromluvím aj., popř. vyjadřují různé druhy (např. baroko, podnikatelské baroko, selské baroko, tj. všechna tři baroka).  Český jazyk – morfologie 17 b) Singularia tantum (jména hromadná / kolektiva) Tato slova existují pouze ve tvarech singuláru, dle toho mají i název Otázky a úkoly „singularita“ (substance čísla Z hlediska mluvnické klasifikace je výrazný jednotného). Singulárem vyjadřují celý rozdíl, užijeme-li množné číslo (plurál) slova soubor jednotlivin, tj. větší množství či adekvátního názvu hromadného, např. předmětů chápaných jako celek. kameny x kamení. Z hlediska sémantického Typické sufixy, kterými jsou tato slova (významového) však pro uživatele není rozdíl utvořena, jsou -í (listoví, kamení), -oví příliš patrný. (révoví, olšoví), -stvo / -ctvo (panstvo, 1. Vnímáte rozdíl mezi oběma formami, tj. lidstvo, žactvo), -ež (mládež), -ivo vyjádřením množným číslem x jménem hromadným, např. keře x křoví, ptáci x (topivo, učivo). Některá slova ptactvo, lodě x loďstvo aj. ? odpovídají této skupině již svým 2. Naleznete další příklady obou možností pojmovým obsahem (lid, hmyz aj.). vyjádření? c) Pluralia tantum (jména pomnožná) Do této skupiny patří slova, která se užívají pouze ve tvaru plurálu (proto název pluralia), přestože označují jednu substanci. Z hlediska sémantického je lze třídit GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) do několika skupin, z nichž nejčastějšími představiteli jsou:  názvy podvojných předmětů, tj. předmětů složených ze dvou částí (brýle, kalhoty, tepláky, vrata, plíce, ústa aj.);  názvy složitějších nástrojů, např. housle, kamna, hodinky aj.;  názvy časových období, např. prázdniny, Vánoce, Velikonoce, Dušičky, narozeniny, jmeniny, hody aj.;  některá vlastní jména místní, např. Tatry, Čechy, Hradčany, Krkonoše, Alpy aj. Častým zeměpisným názvem v kategorii pluralia tantum jsou názvy pohoří. Zvládnete uvést v této kategorii 10 dalších pohoří? Pomůže vám obrázek 3. Zamyslete se, proč ? právě názvy pohoří či svátků vznikly často jako pluralia tantum. Obrázek 3: Pohoří Evropy, Jižní Ameriky, nejvyšší pohoří světa.  Český jazyk – morfologie 18 d) Názvy souborů Názvy souborů jsou typově blízké názvům pomnožným. Jde o přechodovou skupinu mezi typy. Označují věci vyskytující se ve dvojicích nebo typických uzuálně ustálených souborech. Například substantiva rukavice / ponožky / boty většina lidí chápe jako jeden pár rukavic / ponožek / bot; zápalky jako krabičku zápalek, sardinky jako plechovku sardinek, nudle jako balíček nudlí, mandle jako sáček mandlí atd. Jak vyjádříme, že pomnožných ? Jednou z hlavních skupin pomnožných jmen (pluralií tantum) jsou podvojné předměty (např. jmen je více kusů? ? nůžky, kleště, šortky aj.). Slovo podvojný obecně znamená „skládající se ze dvou částí“. Pokud potřebujeme vyjádřit pluralitu, neboli více kusů jmen pomnožných (pluralií tantum), vyjadřujeme se Přídavné jméno podvojný se spojuje s mnoha pomocí číslovek druhových (dvoje dalšími slovy, nejspíše vás napadne podvojné dveře, patery kalhoty, mnohé housle účetnictví, pro které je typické vedení dvou bilancí aj.). Číslovky druhové zde plní funkci – hrubé (bruttobilance) a čisté (nettobilance). číslovek základních, tj. vyjadřují prostý V chemii byste našli termín podvojné soli, což jsou počet dveří / kalhot / houslí. soli obsahující více než jeden kationt nebo aniont a Pokud u těchto slov potřebujeme vznikají krystalizací dvou různých solí do jedné vyjádřit druhovost, tj. druhy dveří / GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) krystalové mřížky. kalhot / houslí aj., užijeme složených adjektivních podob číslovek druhových, Jednou z didaktických metod podporujících rozvoj tj. dvojí dveře, trojí boty. Je však třeba čtenářské gramotnosti je tzv. podvojný deník. podotknout, že tento rozdíl současní Zjistěte, jaký je jeho hlavní princip, proč je v jeho uživatelé českého jazyka již příliš názvu užito přívlastku podvojný a které dovednosti nevnímají. člověka podporuje. Zamyslete se také nad tím, jak Úkol: Přemýšlejte, zda vnímáte rozdíl byste metodu podvojného deníku mohli použít ve mezi vyjádřeními troje boty x trojí boty, své pedagogické praxi. dvoje housle x dvojí housle, patery dveře x pateré dveře… e) Duál (dvojné číslo) Stará čeština užívala pro označení S uchy, nebo ušima? substancí (lidí, věcí aj.) v páru tzv. dvojné Duálové tvary se uplatňují pouze v případě číslo neboli duál, který měl vlastní částí těla, nikoli v polysémních slovech paradigma (systém tvarů vyjádřený s jiným významem (např. s oky na koncovkami). Duálové tvary se v některých polévce, s uchy tašky, s ručičkami hodinek, s nohami stolu…), která mají pádech zachovaly dodnes, a to zejména pravidelné skloňování dle běžných vzorů u názvů některých párových částí těla, (oko, ucho → město, noha stolu, ručička např. ruce, nohy, oči, uši, prsa, ramena, hodinek → žena). kolena aj. Číslovky oba a dva mají duálové skloňování v celém rozsahu dodnes.  Český jazyk – morfologie 19 Pokud byste si chtěli navždy zapamatovat slova se zbytky duálových tvarů, ? doporučujeme navštívit Památník odposlechu u Lipnice nad Sázavou. Během asi tříkilometrové procházky kolem zatopených lomů zde od roku 2007 můžete vidět do skal vytesané Zlaté oči, Bretschneiderovo ucho a Ústa pravdy. A ještě dvě otázky: Se kterým českým spisovatelem je pevně spojeno městečko Lipnice nad Sázavou? A kdo je detektiv Bretschneider, dle něhož se nazývá vytesané ucho? Obrázek 4: Atraktivní skalní reliéfy u Lipnice nad Sázavou, tvořící tzv. Památník odposlechu. V instrumentálu plurálu (7. pádu množného čísla) se velmi výrazně projevuje duálová koncovka -ma, která je v případě substantiv oči, uši, ruce, nohy považována za spisovnou. Také ostatní shodné větné členy tuto koncovku ve GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) spisovné češtině přebírají (např. S těma špinavýma rukama mi sem nechoď. x S takovými studentkami se dobře pracuje.) Substantiva kolena, ramena, prsa mají zbytky duálu např. v genitivu a lokálu plurálu (ve 2. a 6. pádu ? Zkusíte to? množného čísla), kdy však již vedle duálové 1. Umíte vytvořit věty, kde použijete instrumentál koncovky -ou (na plurálu (7. pád množného čísla) podstatných jmen oči, kolenou / prsou / uši, ruce, nohy. Bude správně spojení „s takovýma ramenou) existují špinavýma ušima“ nebo „s takovými špinavými ušima“? Nebo je snad správně „s takovými špinavými i tvary dle běžných ušima“. Zjistíte pravidlo správného používání? vzorů kolen / ramen (genitiv plurálu), 2. A zvládnete do věty zařadit 7. pád množného čísla číslovek oba, dva? kolenech / ramenech (lokál plurálu). Uživatel 3. Umíte vytvořit věty, kde použijete lokál plurálu (6. pád množného čísla) podstatných jmen kolena, ramena, si tedy může vybrat, prsa (a) ve smyslu částí živého těla a (b) jako kterou možnost zvolí. přenesený výraz na neživou věc? Co k tomu říkají pravidla správného používání?  Český jazyk – morfologie 20 2.1.3. Pád (casus) Pád neboli casus [kázus] pomáhá vyjádřit různé Je otázková metoda vztahy slova k jiným slovům ve větě. Čeština rozlišuje určování pádů jediná? 7 pádů, které určujeme nejčastěji pomocí pádových Kromě otázkové metody otázek (metoda otázková). můžeme k určování pádů využít také metodu substituce, tj. Určování pádů ztěžuje pádová (tvarová) homonymie, nahrazování, při které se tzn. slovo má v některých pádech shodné koncovky. homonymní tvar slova nahradí Kdyby tvarová homonymie neexistovala, mělo by tvarem jiného slova, které není v daných pádech homonymní. každé sklonné jméno (podstatné, přídavné, zájmeno Například pokud si nejsme jisti, či číslovka) 14 různých zakončení (7. pádů v singuláru zda substantivum den ve + 7. pádů v plurálu). spojení šel celý den, je v 1. nebo 4. pádu (koncovky slova den Vezmeme-li v úvahu, že jen u substantiv máme jsou v těchto pádech tvarově 14 základních vzorů, existovalo by zde 196 různých homonymní), nahradíme slovo pádových koncovek. Díky pádové homonymii jich den slovem, které má v 1. a 4. pádu odlišnou koncovku však máme k dispozici „pouhých“ 24. Je-li slovo (např. slovem hodina: 1. pád – v kontextu věty (či výpovědi), lze vždy určit jeho pád. hodina, 4. pád: hodinu). Ve Pádová koncovka se připíná ke kmeni slova, tj. k té spojení šel celou hodinu nám koncovka -u jasně ukazuje na části, která je při skloňování (deklinaci) relativně GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) 4. pád. stálá (žena, ženy, ženě, ženu, ženo! (o) ženě, ženou…). Tabulka 2: Přehled pádů s pádovými otázkami ZŠ pád gramatický název pádová otázka 1. pád nominativ kdo? co? 2. pád genitiv koho? čeho? Žáci 1. stupně ZŠ se 3. pád dativ komu? čemu? dozví, 4. pád akuzativ koho? co?  že skloňovat podstatné jméno znamená měnit 5. pád vokativ oslovujeme, voláme jeho tvar podle pádu 6. pád lokál (o) kom? (o) čem? a čísla; 7. pád instrumentál kým? čím?  že v psaném projevu vždy oddělujeme každý 5. pád čárkou. Adjektiva a další jména (přídavná jména, zájmena, V mluveném projevu číslovky) jsou pádově závislá na substantivu, tj. mají s uděláme krátkou ním stejný pád: bez toho našeho hodného kluka – přestávku neboli všechna slova tohoto spojení jsou v genitivu, tj. ve pauzu. 2. pádu.  Český jazyk – morfologie 21 CHARAKTERISTIKY PÁDŮ A JEJICH ZVLÁŠTNOSTI ? Otázky a úkoly Velmi vtipně je určování pádů pádovými otázkami a) Nominativ (1. pád) Nominativ je základní pojmenovací pád, který zpracováno v pětiminutové audionahrávce Hurvínek skloňuje kočku autorů Miloše Kirschnera, vyjadřuje původce či nositele Františka Nepila a Vladimíra Straky, kterou jako děje, stavu nebo změny stavu součást stejnojmenného alba vydal Supraphon (Věra běží, dům stojí, listy Praha v roce 1999. Jestli jste si jej poslechli, určitě žloutnou). Ve větě bývá často umíte odpovědět na následující otázky: podmětem či jmennou částí 1. Jaká slova si zvolil Hurvínek jako příklady pro přísudku (Zuzka je učitelka). Je 1. pád? to pád bezpříznakový 2. Jaký rozpor má Hurvínek a Spejbl u 2. pádu? a bezpředložkový (pojí se 3. Jak uvádí Hurvínek 5. pád slova kočka? pouze s předložkami nepůvod- 4. Na čem se Hurvínek a Spejbl neshodnou u 5. pádu? ními, příkladem mohou být 5. Jaké výhrady má Spejbl k otázkám 6. pádu? spojení čert versus mlynář, 6. Proč lze souhlasit s tvrzením, že i s námi, jestřáb kontra hrdlička, kuře dospělými, to mají děti někdy těžké? à la bažant). GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Proč užíváme nominativ  Nominativ jmenovací jmenovací? Ve spojení obecného pojmu a vlastního názvu Zvýšené užívání nominativu jmenovacího se v češtině rozšířilo v kontextu věty dochází někdy z praktických od jmen cizího původu, která jsou důvodů k tomu, že skloňujeme pouze jméno nesklonná (hrdina města Los obecné, kdežto jméno vlastní zůstává stále Angeles) anebo v češtině obtížněji v nominativu (1. pádu), např. v okrese Liberec skloňovatelná (o regionu Guadeloupe, ve městě Nižnij došlo k…, bez okresu Liberec by kraj…, Tagil), a to zvláště pokud jde s okresem Liberec je spjato... o jméno dlouhé (obyvatelé města Dvůr Králové nad Labem; do Vedle této formy existuje samozřejmě také hospůdky Ztráty a nálezy). spisovná možnost skloňovat oba subjekty, tedy Nominativ jmenovací se užívá jméno obecné i vlastní, např. v okrese Liberci zejména v administrativním stylu došlo k…, bez okresu Liberce by kraj…, z důvodu přehlednosti, která je zvláště žádoucí např. v hlavičkách s okresem Libercem je spjato... dokumentů (např. smlouva s ČKD Vagonka a Lokotka, a. s.). Zdroj: https://prirucka.ujc.cas.cz/, kap. Spojení typu ve městě Olomouc.  Český jazyk – morfologie 22 Ke slavnému dialogu Hurvínek skloňuje kočku (viz tabulka Otázky a úkoly na předchozí straně) je třeba říci, že na jazykových hříčkách jsou postaveny dialogy ? představení vynikajícího loutkového Divadla Spejbla a Hurvínka. Hlavní role zde hrají postavičky Spejbl, Hurvínek, Mánička, paní Kateřina a pes Žeryk. Toto proslulé divadlo bylo založeno v roce 1930 v Plzni Josefem Skupou a jeho ženou. Po válce bylo divadlo přestěhováno do Prahy a dnes sídlí v Dejvické ulici v Praze-Bubenči. Od roku 1966 divadlo řídil 30 let Miloš Kirschner, který byl zároveň hlavním loutkohercem a interpretátorem Spejbla a Hurvínka. Dalších 21 let divadlo úspěšně pokračovalo pod vedením Kirschnerovy manželky Heleny Štáchové, interpretky Máničky a paní Kateřiny. Nyní již dlouhodobě Spejbla a Hurvínka vodí a mluví Martin Klásek. Divadlo D+H hrálo v 31 zemích v 18 jazycích a je i dnes v zahraničí nejproslulejší českou loutkovou scénou. GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Obrázek 5: Divadlo S + H v budově i před budovou b) Genitiv (2. pád) Genitiv má velmi rozmanité funkce a zejména ve starší češtině byl často využíván k vyjádření doprovodných významů. Dnes často existuje forma genitiv a akuzativu vedle sebe, nicméně vazbu s genitivem vnímáme jako knižnější (požadoval peníze i peněz, využil její nabídku i nabídky, co i čeho si žádáš). V současné češtině je genitiv vazbou některých adjektiv, např. schopný / chtivý / dbalý / žádostivý něčeho. Přestože genitiv postupně ustupuje ve prospěch akuzativu (4. pádu), vznikají nové vazby se 2. pádem ve spojení s nevlastními předložkami, např. za účelem opravy, v oblasti sportu, ve jménu pravdy a lásky, na poli vědy…  Genitiv numerativní Rodilí mluvčí si ani neuvědomují, že ve spojení substantiva s číslovkou od 5 výše se počítaná skutečnost automaticky vyjadřuje ve tvaru genitivu plurálu (2. pádu množného čísla), např. pět kolíčků, dvě stě osmdesát kuliček aj.). První pád množného čísla zůstává pouze ve spojení s číslovkami 2, 3, 4 (dva kolíčky, 4 kuličky aj.).6 6 Tento způsob spojení číslovky a jména je možné použít i ve složených číselných výrazech, např. 22 kuličky, 333 body.  Český jazyk – morfologie 23 Následující genitivy většina uživatelů jazyka již vnímá jako knižní. Jedná se o:  genitiv záporový Používal se ve spojení se záporem, např. nemá času (tj. koho? čeho? = 2. pád), nedostal ani kapky vína, nebylo tam ani živáčka aj.  genitiv množství (kvantitativní) Genitivu se užívalo také ke zvýraznění kvantity, např. přidej vajec (tj. koho? čeho? = 2. pád), uber vášně, napekla buchet aj. Vnímalo se, že se jedná o hodně vajec, buchet atd.  genitiv vlastnosti Užíval se při popisu či charakteristice, např. žena havraních vlasů (tj. koho? čeho? = 2. pád), muž zavalité postavy aj. Tato genitivní vazba je dnes nahrazována 7. pádem s předložkou s (žena s havraními vlasy).  genitiv srovnávaného předmětu Tento genitiv (původně již ustupující) zažívá v současnosti vzkříšení, a to zejména v publicistických projevech týkajících se sportu, např. Usain Bolt rychlejší Zdeňka Stromšíka, Soukalová úspěšnější Vítkové atd. Dnes je srovnání vyjadřováno pomocí spojky než (Bolt je rychlejší než Stromšík).  genitiv zvolací GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Užití 2. pádu bylo také vnímáno jako expresivnější ve zvolacích větách, např. Toho zmatku! Té neschopnosti! Takového nevděku! Pro představu, jak byly v textu používány dnes již zastaralé formy použití genitivů, uvádíme úryvky z pohádky Zlatovláska ze stejnojmenné knihy pohádek Karla Jaromíra ? Erbena z roku 1969. Poznali byste zde genitiv záporový, genitiv vlastnosti a genitiv kvantitativní? Co víte o Karlu Jaromíru Erbenovi?  Když přijeli k zámku, poručil král Jiříkovi, aby mu nalil do sklenice vína.  Ale chci s tebou milostivě naložit, když té zlatovlasé panny dobudeš a přivedeš mi ji za manželku.  Málo by ti tvoje síť byla platna, kdyby mé lodi a mé pomoci nebylo.  Hledal, hledal od rána do poledne, ale ani perličky neviděl.  Chceš-li, abych svou Zlatovlásku tvému králi dal za manželku, musíš jí přinést mrtvé a živé vody; budeť jí potřeba. Obrázek 6: K. J. Erben: ilustrace z knihy, portrét a pamětní deska na domě v Michalské  Český jazyk – morfologie 24 c) Dativ (3. pád) Dativ je často pád nepřímého (druhého) předmětu, např. Dal Janě kytky (4. pád je přímý: kytky, 3. pád je nepřímý: Janě), někdy prvního předmětu (zabránit nehodě, věnovat se hudbě aj.), může vyjadřovat příslovečné vztahy, např. jít ke dveřím, nebo být přívlastkem neshodným, např. dopis příteli.  Dativ přivlastňovací Tento dativ vyjadřuje vlastníka či dotčený subjekt, např. Stojí ti na noze, Seděl Helče na místě. Teče mu vana. Do spíže jim vlezla myš. V expresivně laděných promluvách lze vystopovat v tomto dativu odstín vespolnosti, např. Zuzka nám začala kreslit. Dělá nám to padesát euro.  Dativ sdílnosti / kontaktový / etický Jak je patrné již z názvu, účelem tohoto dativu je vyjádření blízkosti kontaktu s adresátem užitím dativu (3. pádu) osobního zájmena 2. osoby (ty, vy, Vy). Původní zájmeno sice ztrácí svoji zájmennou funkci, ale yjadřuje modalitu věty (postoj mluvčího k obsahu věty) a stává se částicí modifikační (např. To vám byla krása! Já jsem se ti z toho nemohl GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) vzpamatovat aj.). d) Akuzativ (4. pád) Tvar akuzativu je velmi často vyžadován řídícím slovesem, a proto ve větě bývá nejčastěji předmětem (např. číst → knihu, psát → mail, vařit → jídlo, řešit → úkol, chtít → odpočívat aj.) Často se objevuje také v eliptických spojeních, při kterých bývá část věty vypuštěna, neboť je patrná z kontextu (Vodu! Pozor! Pivo! Dobrou noc. Dobrou chuť. aj.). e) Vokativ (5. pád) Oslovujeme správně? Vokativem se v komunikaci Oslovení 1. pádem místo 5. pádu (pane Vykoukal místo oslovuje (pane inženýre) pane Vykoukale) je přípustné pouze v neoficiálních situacích. Jde o tvar stylově příznakový – indikuje nebo se zvoleným oslovením obecnou češtinu. hodnotí adresát (drahoušku, V kultivovaných spisovných projevech (psaných sketo), proto se běžně užívá i mluvených) bychom měli oslovovat 5. pádem (pane jen u názvů osob nebo zvířat. Vykoukale). Užití 1. pádu (pane Vykoukal) je zde Při personifikaci jej však lze považováno za projev nezdvořilosti, značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity. použít i pro oslovení zvířat, Zdroj: https://prirucka.ujc.cas.cz/, kap. Skloňování mužských jmen – věcí, dokonce abstrakt (např.: 5. p. j. č, Obecné poučení. přijď, lásko).  Český jazyk – morfologie 25 Pokud se vokativ (5. pád) objeví u neživotných věcí, má obvykle funkci ? personifikace (zživotnění). Spoustu takovýchto příkladů najdeme zejména v uměleckém stylu, například v lidových písních, říkankách či pohádkách. Připomeňme si například Čiže ste, husličky, čije; Obušku, z pytle ven; Foukej, foukej větříčku; Ptám se, ptám se, pampeliško. Dovedli byste říci, které z výše uvedených titulů jsou básnička, písnička, pohádka či jiný žánr? Našli byste jiné příklady vokativů neživotných věcí? f) Lokál (6. pád) Tento pád vyjadřuje okolnostní vztahy, a to zejména místní (na otázku kde?) a časové (na otázku kdy?). Nemůže stát bez předložky, např. ležím v posteli, přijede o Vánocích. Spojení se 6. pádem bývají často příslovečná určení. g) Instrumentál (7. pád) 7. pád vyjadřuje většinou okolnosti děje, proto je (stejně jako 6. pád) považován za adverbiální pád, tj. pád příslovečného určení (Díval se otevřenýma očima). Bývá také součástí přísudku, kde konkuruje nominativu (otec je učitel / otec je GRAMATICKÉ KATEGORIE SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) učitelem). 2.2. DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV ? Systém zakončení všech substantiv je Jak je to s tvarovou homonymií reprezentován typy, které v tradiční v rámci slovních paradigmat? lingvistice nazýváme jako vzory. Soubory koncovek ve všech 7 pádech obou čísel tvoří tzv. paradigmata (viz kap. 1), Pro zařazení ke vzoru je důležitý rod přičemž dochází k tvarové homonymii. (u maskulin, tj. u mužského rodu, také Úkol: Zjistěte, který vzor má největší životnost) a zakončení substantiva tvarovou homonymii (tzn. koncovky v jeho v jeho bezpříznakové formě, tj. různých pádech jsou vzájemně nejvíce v nominativu singuláru (v 1. pádu čísla shodné) a který má nejmenší tvarovou homonymii (tzn. největší množství různých jednotného) a v genitivu singuláru (ve koncovek). Žáci 1. stupně ZŠ se učí, 2. pádu čísla jednotného).  že podstatná jména tvoří podle rodu a V některých případech (např. koncovek velké skupiny, které se skloňují u pluralií tantum aj.) přiřazujeme stejně. ke vzoru dle čísla množného  že jedno slovo z této skupiny je vybráno (v nominativu a v genitivu). V rámci jako vzor a ostatní slova z dané skupiny se skloňují podle tohoto vzoru. jednotlivých typů (vzorů) se vydělují podtypy (podvzory), např.  Český jazyk – morfologie 26 vedle vzoru hrad je velmi častým podtypem (podvzorem) les. 2.2.1. Vzory podstatných jmen rodu mužského U podstatných jmen mužského rodu (maskulin) najdeme jak koncovky jmenné (tj. dle tradičních vzorů podstatných jmen – viz tab. 3), tak koncovky adjektivní (dle vzorů přídavných jmen, mladý a jarní). Substantivní (jmenné) skloňování maskulin Tabulka 3: Jmenné skloňování podstatných jmen rodu mužského dle zakončení dle měkkosti vzory podvzory na konsonant, dle životnosti koncovky vokál pán hoch, občan tvrdé typy životné 1. p. č. j. končí na zakončené na souhlásku tvrdou n. hrad les, ostrov, zámek obojetnou neživotné konsonant muž otec, obyvatel měkké typy životné (souhlásku) 1. p. č. j. končí na souhlásku měkkou DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) stroj --- n. obojetnou neživotné paňáca, husita, typ tvrdý předseda zakončené na sluha 1. p. č. j. končí na -a vokál životné --- (samohlásku) typ měkký soudce 1. p. č. j. končí na -e ZŠ Je třeba si uvědomit, že Žáci 1. stupně ZŠ se učí, substantiva často kolísají mezi 2–  že podstatná jména tvoří podle rodu 3 vzory, tzn. že v některých a koncovek velké skupiny, které se skloňují pádech slova se (někdy zároveň) stejně. Jedno slovo z této skupiny je vybráno objevují koncovky typické pro jiný jako vzor a ostatní slova z dané skupiny se vzor, než ke kterému jsme slovo skloňují podle tohoto vzoru. přiřadili, např. substantiva  že při rozhodování, ke kterému vzoru zakončená na -l, -z, -s kolísají podstatné jméno patří, je třeba: často mezi tvrdým a měkkým a) zjistit koncovku v 1. pádě čísla jednotného; vzorem (např. kotel, plevel, kužel, b) zjistit koncovku ve 2. pádě čísla jednotného; markýz, dřevokaz, boss aj.), což je c) srovnat koncovky 1. a 2. pádu se vzorem (kolo bez kola jako město bez města). pravopisně výrazné například v instrumentálu plurálu (7. pádu Ve škole se žáci nejdříve seznamují se vzory středního rodu, potom ženského a teprve pak se množ. čísla). V těchto případech vzory mužského rodu, které jsou nejobtížnější, si tedy můžeme vybrat, zda neboť rozlišují také životnost. užijeme koncovku -i, nebo -y (zatopil pod kotli / pod kotly,  Český jazyk – morfologie 27 s bossy / s bossi vycházel dobře aj.). U maskulin životných se často objevují dubletní tvary, např. v dativu a lokálu (ve Žáci 1. stupně ZŠ rozlišují 3. a 6. pádu), takže lze volit mezi  v mužském rodě podstatných zakončením -u, (-i) / -ovi, (k pánu i pánovi, jmen jména životná – ta mají o muži i mužovi). V nominativu plurálu v 1. a 4. pádě čísla jednotného různé tvary (kdo/co chlapec → (v 1. pádu množného čísla) se objevují vidím koho/co chlapce); tvary muži i mužové, stejně jako páni či pánové (pouze koncovka -i se používá  jména neživotná – ta mají v 1. a 4. pádě čísla jednotného většinou u označení plurálu zvířat: sloni, stejné tvary (kdo/co zámek → vidím koho/co zámek). Otázky a úkoly medvědi, klokani, psi, Zjistěte, jak vhodně užijete koncovky -u (-i)/-ovi krokodýli…). při skloňování několikaslovných výrazů a–d ve větách začínajících: Pravidlo pravopisu měkkých Udělujeme velkou pochvalu…… hlásek popírají substantiva DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) cizího původu zakončená na -c, (a) náš pan učitel Jindřich Horák, která jsou často nespisovná (b) skvělý tatínek a dědeček Pavel Jirsák, a mají tvrdé skloňování dle (c) žák Čeněk Rous vzoru hrad (hecy, kecy, tácy, (d) český loutkař, herec, zpěvák, dlouholetý trucy, frcy aj.). ředitel a hlavní interpret Divadla Spejbla Maskulina pomnožná (viz kap. a Hurvínka, Miloš Kirschner. 2.1.2) se skloňují většinou Řešení najdete na https://prirucka.ujc.cas.cz/, kap. Tvarosloví – podstatná jména → Skloňování obecných jmen → Skloňování podle ženského nebo středního mužských životných jmen – konkurence krátkých a dlouhých tvarů rodu, tj. např. kalhoty (ženy), v 3. (6.) p. j. č., → 3 Několikaslovný výraz. --- genitiv: kalhot (žen), dativ: kalhotám (ženám)…, housle (růže), genitiv: houslí (růží), dativ houslím (růžím); vrata (města), genitiv: vrat (měst), dativ: vratům (městům)…, popř. kolísají mezi vzory, např. Karlovy Vary lze v genitivu deklinovat podle vzoru žena i hrad, tj. do Karlových Var i Varů (žen i hradů).7 7 Dále však jen již dle vzoru hrad).  Český jazyk – morfologie 28 Adjektivní skloňování maskulin Některá substantiva (podstatná jména) jsou tvarově shodná s přídavnými jmény. Přestože se v celém paradigmatu shodují se vzory mladý a jarní, byly pro ně stanoveny vzory explicitně (doslovně) vyjadřující, že jde o substantiva (podstatná jména). Pro rod mužský byly stanoveny vzory hajný (dle adjektivního vzoru mladý) a vzor krejčí (dle adjektivního vzoru jarní). Tabulka 4: Adjektivní skloňování podstatných jmen rodu mužského vzory dle koncovky příklady příbuzný, ponocný hajný tvrdý Veselý, Nový krejčí měkký mluvčí, vlakvedoucí, Hořejší DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) Do adjektivní deklinace spadá také dříve velmi časté mužské jméno Jiří. Skloňuje se zcela pravidelně dle vzoru jarní. Jiné je však skloňování významného křesťanského světce svatého Jiří, kdy jméno Jiří je v tomto spojení nesklonné (kromě 7. pádu se zakončením na -m). Svatý Jiří je vyobrazován vždy na koni s kopím a drakem u nohou přesně podle staré legendy. Je mu zasvěceno mnoho kostelů (např. Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě, jeden z nejstarších českých kostelů, ve kterém jsou uchovány ostatky Přemyslovců), je vyobrazen na mnoha obrazech i sochách i ve znacích měst (v Čechách např. Vysoké Mýto). Je patronem některých států (Anglie, Černé Hory, Srbska, Řecka, Gruzie, Kanady aj.) či měst (Barcelona, Bejrút, Istanbul, Londýn, Moskva, Vysoké Mýto aj.). Je ceněným patronem skautů a skautek, kteří 24. duben považují za svůj významný svátek. Je patronem některých profesí (vojáků, rolníků aj.). Obrázek 7: Bazilika sv. Jiří a socha sv. Jiří (Pražský hrad), znak města Vysoké Mýto se sv. Jiřím  Český jazyk – morfologie 29 Lidé často chybují v oslovování osob, jejichž označení či profese je zakončena -ec nebo -ce. Tvoření vokativu singuláru (5. pádu jednotného čísla) závisí na mužském ? vzoru muž, či soudce. Ačkoli převážná většina jmen vzoru muž má koncovku -i (učiteli, spisovateli aj.), jména tvořená slovotvornou příponou -ec mají koncovku -e, před kterou dochází pravidelně k měkčící hláskové alternaci (změně hlásky na měkkou), např. otec–otče, lovec–lovče. Oproti tomu podstatná jména skloňovaná podle vzoru soudce mají v 5. pádu jednotného čísla tvar totožný s nominativem (1. pádem), tj. pane soudce, pane správce. Patrně vlivem frekventovaných slov typu otec–otče (podle kterých se objevuje i nespisovná podoba správec) do řeči pronikají podoby na –če, tj. soudče, správče, zrádče, ochránče aj. – ty jsou však nespisovné (správně: ty náš soudce) Dovedli byste ke každému z následujících obecných označení uvést alespoň 2 příklady konkrétní osoby (popř. živočicha) z vědeckého, politického, uměleckého, literárního prostředí, správně je oslovit a uvést o nich krátkou informaci? a) český vládce f) vědec (s Nobelovou cenou) b) známý vojevůdce g) zrádce (z historie) c) znalec (v jakékoli oblasti) h) svůdce (literární postava) DEKLINACE (SKLOŇOVÁNÍ) SUBSTANTIV (PODSTATNÝCH JMEN) d) herec (oceněný) i) škůdce (z biologie) e) ochránce lidských práv j) známý poslanec Znáte ve svém okolí nějakého správce, umělce, zástupce, lovce, chlapce, strojvůdce, strážce, nadšence, horolezce? Jak jej oslovíte? K jakému vzoru jej přiřadíte? Zdroj: https://prirucka.ujc.cas.cz/, kap. Tvarosloví – podstatná jména → Skloňování obecných jmen → Skloňování mužských jmen – 5. p. j. č → 3 Vzor muž, 4 Vzor soudce. 2.2.1. Vzory podstatných jmen rodu ženského U feminin (podstatných jmen rodu ženského) se většinou uvádí 4 vzory jmenné a 2 adjektivní.