Terminologia Graeco-Latina Medica PDF

TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY LÉKARSKÉ FAKULTY MU Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová Masarykova univerzita  TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PR...

TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY LÉKARSKÉ FAKULTY MU Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová Masarykova univerzita  TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRO BAKALÁŘSKÉ OBORY LÉKAŘSKÉ FAKULTY MU GRAMATICKÁ PŘÍRUČKA Autoři Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová Grafické zpracování Hany Žáčková Masarykova univerzita Brno 2016 Tato publikace vznikla s podporou projektu OP VK Impact – Inovace, metodika a kvalita jazykového vzdělávání a odborného vzdělávání v cizích jazycích v terciární sféře v ČR (číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0233). Všechna práva vyhrazena. Žádná část této elektronické knihy nesmí být reprodukována nebo šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu vykonavatele majetkových práv k dílu, kterého je možno kontaktovat na adrese – Nakladatelství Masarykovy univerzity, Žerotínovo náměstí 9, 601 77 Brno. © 2016 Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová © 2016 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-8286-1 OBSAH Úvod 05 Neúplné stupňování 24 Latinská lékařská terminologie 06 Překlad komparativů a superlativů Úvod do latinského skloňování 07 v anatomických termínech 25 Latinské názvosloví slovních druhů Číslovky 25 a gramatických kategorií 07 Předložky 25 Skloňování (deklinace) substantiv 08 Latinské předložky s akuzativem 26 Skloňování adjektiv 08 Latinské předložky s ablativem 26 Výslovnost a ortografie 09 Latinské předložky s akuzativem Latinská abeceda 09 a ablativem (in, sub) 26 Výslovnost latinských hlásek 09 Příslovce 27 Délka 10 Syntax 28 Přízvuk 10 Pozice adjektiva 28 Ortografie 10 Shodný a neshodný přívlastek 28 Morfologie 11 Specifika klinické terminologie 29 Substantiva 11 Slovotvorba 32 Latinská substantiva 1. deklinace 11 Derivace 32 Řecká substantiva 1. deklinace 11 Odvozování slov latinskými předponami 32 Latinská substantiva 2. deklinace 12 Odvozování slov latinskými příponami 34 Řecká substantiva 2. deklinace 13 Odvozování slov řeckými předponami 35 Latinská substantiva 3. deklinace 14 Odvozování slov řeckými příponami 37 Řecká substantiva 3. deklinace 17 Kompozice 39 Substantiva 4. deklinace 18 Přehled nejběžnějších řeckých slovních Substantiva 5. deklinace 18 základů v lékařské terminologii 40 Adjektiva 19 Přílohy 48 Adjektiva 1. a 2. deklinace 19 Koncovky substantiv 49 Adjektiva 3. deklinace 21 Koncovky adjektiv 50 Stupňování latinských adjektiv 22 Přehled recepturních zkratek 51 Komparativ 22 Přehled zkratek vybraných lékových forem 52 Superlativ 23 Literatura a webové odkazy 54 Nepravidelné stupňování 24 ÚVOD Gramatická část příručky Terminologia Graeco-Latina Medica obsahuje přehled a charakteristiku vybraných základů latinské gramatiky a slovotvorby, které jsou relevantní pro pochopení struktury a významu odborných lékařských termínů. Ve zvláštní kapitole se popisují jazyková specifika klinické terminologie. Některé gramatické výklady jsou záměrně zjednodušené a často není přihlíženo k jevům, které nemají v lékařské terminologii širší využití. Díky tomu je možné vymezenou látku obsáhnout a procvičit za jeden semestr. Student se v gramatické příručce orientuje pomocí paragrafů, na něž je odkazováno v úvodu jednotlivých lekcí ve cvičebnicích. První část gramatiky postupně představuje jednotlivé latinské deklinace (skloňování substantiv a adjektiv), stupňování přídavných jmen, vybrané řadové číslovky a některé nesklonné slovní druhy (latinské předložky a příslovce). Navazující kapitoly jsou věnovány syntaktické struktuře lékařských termínů a specifikům klinické terminologie. Poslední část gramatiky zahrnuje latinskou slovotvorbu (odvozování a skládání slov). Na konci příručky mají studenti k dispozici přehledové tabulky, které by měly usnadnit orientaci při osvojování pravidel skloňování latinských substantiv a adjektiv (včetně komparativů a superlativů). Při výběru gramatických, slovotvorných i lexikálních jevů jsme vycházeli především z povinné studijní literatury souběžných a navazujících předmětů jednotlivých bakalářských oborů LF MU a z databází autentických klinických diagnóz, jež vznikly ve spolupráci s vybranými fakultními nemocnicemi – Fakultní nemocnicí v Brně, Fakultní nemocnicí u sv. Anny a Thomayerovou nemocnicí v Praze. Za poskytnutí anonymizované lékařské dokumentace jim tímto mnohokrát děkujeme. Rovněž vděčíme za cenné odborné konzultace a revize odborníků z lékařského prostředí – prof. Liboru Páčovi, RNDr. Michaele Račanské a Mgr. Lianě Greiffeneggové, klinickým lékařům MUDr. Martinu Ondrákovi a MUDr. Romaně Gerychové. Svou vděčnost bychom rádi vyjádřili také doc. Eleně Marečkové a dr. Evě Složilové za pečlivou korekturu textu a sdílení zkušeností s tvorbou výukových materiálů. Dále děkujeme Janu Balkovi za ilustrace a Haně Žáčkové za moderní grafický design výukového materiálu. Zvláštní poděkování patří dr. Haně Reichové, celému týmu vedení Centra jazykového vzdělávání MU a vedení projektu Impact, bez jejichž neutuchající podpory a trpělivosti by tato příručka nikdy nemohla vzniknout. Brno, září 2015 autoři 06 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ÚVOD LATINSKÁ LÉKARSKÁ TERMINOLOGIE S latinou a latinsko-řeckými termíny se v medicíně nejčastěji setkáváme v anatomii, patologii, klinické medicíně a far- makologii. ANATOMICKÉ NÁZVOSLOVÍ Mezinárodně platné anatomické názvosloví vychází z poslední revize vydané v roce 1998 mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (Federative Committee on Anatomical Terminology). Její oficiální název zní Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou. Jedná se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví. V současné době zaštiťuje práci na anatomickém názvosloví FIPAT (Federative International Programme on Anatomical Terminologies). Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle. KLINICKÁ A PATOLOGICKÁ TERMINOLOGIE Na rozdíl od anatomického názvosloví není klinická terminologie mezinárodně standardizována a lékaři se v praxi opírají o český překlad Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), vydávané původně anglicky pod záštitou WHO (ICD). Klinické a patologické termíny označují nemoci (diabetes mellitus), poruchy (dyslexia), úrazy (fractura traumatica), léčebné postupy (extractio chirurgica) apod. Charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů. Latinská jazyková pravidla nacházejí své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách. Kromě nominativů a genitivů se v klinické terminologii používají četné předložkové vazby a v porovnání s anatomickým názvoslovím také složitější syntaktické konstrukce. FARMAKOLOGICKÉ NÁZVOSLOVÍ, RECEPTURA Poslední platná verze je kodifikována v 8. vydání Evropského lékopisu, který v ČR vydává Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Ve farmakologii se latinsky označují formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sambuci flos) a lékové skupiny (laxativa, antipyretica, analgetica). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech založená ústřední část receptu, kterou představují latinské věty (vypisované ve zkratkách), jimiž lékař dává nepřímý pokyn lékárníkovi, aby vydal, resp. připravil určitý lék. ÚVOD GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 07 ÚVOD DO LATINSKÉHO SKLONOVÁNÍ LATINSKÉ NÁZVOSLOVÍ SLOVNÍCH DRUHŮ A GRAMATICKÝCH KATEGORIÍ Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným v této příručce je potřeba znát latinské termíny označující vybrané slovní druhy a gramatické kategorie. Uvádíme zde ty, které nacházejí své uplatnění v lékařské terminologii. slovní druhy substantiva podstatná jména adjektiva přídavná jména numeralia číslovky adverbia příslovce prepozice předložky rod substantiva maskulinum (m./M1) mužský femininum (f./F) ženský neutrum (n./N) střední číslo singulár (sg.) jednotné plurál (pl.) množné pád nominativ (nom.) 1. pád genitiv (gen.) 2. pád akuzativ (akuz.) 4. pád ablativ (abl.) 6. pád V přehledu pádů chybí dativ (3. pád) a vokativ (5. pád), jež se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Latinský ablativ slučuje funkci českého lokálu a instrumentálu (6. a 7. pádu). 1 Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení používají zkratky zapsané velkými písmeny (M, F, N). 08 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ÚVOD SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE) SUBSTANTIV Latinská substantiva se dle způsobu skloňování dělí do pěti deklinací. Rozhodující pro zařazení substantiva do příslušné deklinace je zakončení substantiva v genitivu singuláru: číslo deklinace 1. 2. 3. 4. 5. koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī Zakončení genitivu singuláru u konkrétního substantiva zjistíme ve slovníkovém hesle (např. artēria, ae, f.), kde jsou uvedeny celkem tři informace základní tvar = nom. sg. koncovka gen. sg. gramatický rod artēria ae f. Slovníkové heslo se vždy učíme celé, protože až koncovka genitivu singuláru umožňuje jednoznačně zařadit substantivum k příslušné deklinaci a vzoru. Srovnejte: nom. sg. gen. sg. deklinace mamma mamm-ae 1. gramma grammat-is 3. nervus nerv-ī 2. vulnus vulner-is 3. processus process-ūs 4. Znalost rodu substantiva je důležitá pro výběr správného tvaru adjektiva ve spojení se substantivem a jeho způsob skloňování. SKLOŇOVÁNÍ ADJEKTIV V latině rozlišujeme podle typu skloňování dvě základní skupiny adjektiv: adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace. adjektivum 1. a 2. deklinace adjektivum 3. deklinace medius, media, medium brevis, breve dexter, dextra, dextrum recens VÝSLOVNOST GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 09 VÝSLOVNOST A ORTOGRAFIE LATINSKÁ ABECEDA Latinská abeceda obsahuje následující písmena: A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V X Y Z a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v x y z Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém původu slova, např. skeleton, dystrophia, zygomaticus, cholē, raphē, haemorrhagia, therapia. VÝSLOVNOST LATINSKÝCH HLÁSEK Následující přehled demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek českých: grafémy pro samohlásky, dvojhlásky výslovnost příklad ae é vertebrae oe é oesophagus oē (na konci slova) oé dyspnoē grafémy pro souhlásky výslovnost příklad c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervīx, coeliakia, suspīciō, cystis c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, crānium, lāc s mezi dvěma samohláskami z nāsus s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mēnsis s mezi samohláskou a m z plasma skupiny hlásek výslovnost příklad i, y + samohláska (uprostřed slova) ij artēria, pӯophthalmia di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tībia, genioglōssus 10 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA VÝSLOVNOST skupiny hlásek výslovnost příklad qu, gu před samohláskou kv, gv oblīquus, sanguis ti + samohláska ci articulātiō ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, x) ty ōstium, mixtiō ex + samohláska egz exitus ph f raphē rh r rhīnītis th t thōrāx DÉLKA Latina ve výslovnosti rozlišuje dlouhé a krátké varianty samohlásek, resp. dlouhé a krátké slabiky. V psaném textu se délka obvykle nevyznačuje, nicméně ve slovnících, gramatikách a učebních příručkách se z praktických důvodů naznačuje vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Jako dlouhá může být v latině slabika vyslovována i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např. maxilla, profundus, sinister, adstringēns). PŘÍZVUK Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cervīx, nāsālis, sclērōsis), u tří a víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice od konce (clāvicula, radius). ORTOGRAFIE Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních souborech (Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy (Fractūra collī femoris lateris sinistrī impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty (např. Miscē fīat unguentum), a u vlastních jmen. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, např. psaní skupin ph a th (metaphysis, thōrāx, sphinctēr, dystrophia atd.). SUBSTANTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 11 MORFOLOGIE SUBSTANTIVA §1 LATINSKÁ SUBSTANTIVA 1. DEKLINACE (A-KMENY) §1.1a vzor vēna, ae, f. Charakteristika ▪ nominativ singuláru končí na -a ▪ genitiv singuláru končí na -ae ▪ rod: femininum, výjimečně maskulinum Skloňování vzor vēna, ae, f. sg. pl. nom. vēn-a vēn-ae gen. vēn-ae vēn-ārum akuz. vēn-am vēn-ās abl. vēn-ā vēn-īs Poznámky 1. Podle vzoru vēna se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek ženského rodu (v nom. sg. končí na -a). ŘECKÁ SUBSTANTIVA 1. DEKLINACE §1.1b vzory raphē, ēs, f.; diabētēs, ae, m. Charakteristika Řecká substantiva 1. deklinace se podle zakončení v nominativu a genitivu singuláru dělí na tři typy: 1. Nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna; rod je obvykle femininum. 2. Nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, vzor raphē; v singuláru si uchovávají původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují stejně jako vzor vēna; rod je vždy femininum. 3. Nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, vzor diabētēs; skloňují se stejně jako vzor vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky; rod je vždy maskulinum.  12 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA Skloňování vzor raphē, ēs, f. sg. pl. nom. raph-ē raph-ae gen. raph-ēs raph-ārum akuz. raph-ēn raph-ās abl. raph-ē raph-īs vzor diabētēs, ae, m. sg. pl. nom. diabēt-ēs diabēt-ae gen. diabēt-ae diabēt-ārum akuz. diabēt-am/-ēn diabēt-ās abl. diabēt-ā/-ē diabēt-īs §1.2a LATINSKÁ SUBSTANTIVA 2. DEKLINACE (O-KMENY) vzory nervus, ī, m.; sēptum, ī, n. Charakteristika: ▪ nominativ singuláru končí na -us/-er, -um ▪ genitiv singuláru končí na -ī ▪ rod: maskulinum a neutrum, výjimečně femininum Skloňování vzor nervus, ī, m. sg. pl. nom. nerv-us nerv-ī gen. nerv-ī nerv-ōrum akuz. nerv-um nerv-ōs abl. nerv-ō nerv-īs SUBSTANTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 13 vzor sēptum, ī, n. sg. pl. nom. sēpt-um sēpt-a gen. sēpt-ī sēpt-ōrum akuz. sēpt-um sēpt-a abl. sēpt-ō sēpt-īs Poznámky 1. Substantiva zakončená na -us/-er jsou maskulina, vzor nervus; substantiva zakončená na -um jsou neutra, vzor sēptum. 2. U substantiv zakončených v nominativu singuláru na -er se koncová samohláska -e- ze slovního základu v ostatních pádech obvykle vypouští (např. cancer, crī, m.). 3. Pro skloňování neuter všech latinských deklinací platí dvě obecná pravidla: a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a 4. Podle vzoru nervus se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek mužského rodu (v nom. sg. končí na -us/-er). 5. Podle vzoru sēptum se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek středního rodu (v nom. sg. končí -um). ŘECKÁ SUBSTANTIVA 2. DEKLINACE §1.2b vzory nephros, ī, m.; cōlon, ī, n. Charakteristika: ▪ nominativ singuláru končí na -os/-us nebo -on/-um ▪ genitiv singuláru končí na -ī ▪ rod: maskulinum a neutrum, výjimečně femininum (např. methodus, ī, f; diameter, trī, f.) Skloňování vzor nephros, ī, m. sg. pl. nom. nephr-os nephr-ī gen. nephr-ī nephr-ōrum akuz. nephr-on nephr-ōs abl. nephr-ō nephr-īs  14 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA vzor cōlon, ī, n. sg. pl. nom. cōl-on cōl-a gen. cōl-ī cōl-ōrum akuz. cōl-on cōl-a abl. cōl-ō cōl-īs Poznámky 1. Substantiva zakončená na -os/-us jsou maskulina (výjimečně feminina), vzor nephros; substantiva zakončená -on/-um jsou neutra, vzor cōlon. 2. Ř ecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a feminina podle vzoru nervus a neutra podle vzoru sēptum); substantiva zakončená v nominativu singuláru na -os si v akuzativu singuláru zachovávají původní řeckou koncovku -on. 3. U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i polatinštěná podoba (stomachos i stomachus, organon i organum); u výrazů jako např. carpus, tarsus se původní řecké koncovky zcela latinizovaly. §1.3a LATINSKÁ SUBSTANTIVA 3. DEKLINACE (I-KMENY, SOUHLÁSKOVÉ KMENY) vzory auris, is, f.; rēte, is, n.; pulmō, ōnis, m.; corpus, oris, n. Charakteristika: ▪ nominativ singuláru má různá zakončení ▪ genitiv singuláru končí na -is (slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu; v genitivu singuláru dochází u řady slov k rozšíření, popř. ke změně kmene) ▪ rod: maskulinum, femininum, neutrum Rozdělení dle typu kmene 1. Substantiva 3. deklinace mužského a ženského rodu se podle typu skloňování dělí na dvě skupiny: a) Podle vzoru auris se skloňují: ▪ s ubstantiva se shodným počtem slabik v nominativu a genitivu singuláru (tzv. stejnoslabičná), zakončená v nominativu singuláru na -is/-ēs (např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f.) ▪ substantiva, u nichž před koncovkou -is v genitivu singuláru předchází alespoň dvě souhlásky, v nominativu singuláru obvykle zakončená na -s (např. dens, dentis, m.; pars, partis, f.) b) Podle vzoru pulmō se skloňují všechna ostatní substantiva 3. deklinace mužského a ženského rodu; je pro ně typická změna ve kmeni v genitivu singuláru (např. pulmō > pulmōnis, m.; cervīx > cervīcis, f.). 2. Substantiva 3. deklinace středního rodu se podle typu skloňování dělí opět na dvě skupiny: a) Podle vzoru rēte se skloňují substantiva zakončená v nominativu singuláru na -e/-ar (např. rēte, is, n.; calcar, āris, n.). b) Podle vzoru corpus se skloňují všechna ostatní substantiva 3. deklinace středního rodu; je pro ně typická změna ve kmeni v genitivu singuláru (např. corpus > corporis, n.; abdōmen > abdōminis, n.). SUBSTANTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 15 Skloňování vzor auris, is, f. sg. pl. nom. aur-is aur-ēs gen. aur-is aur-ium akuz. aur-em aur-ēs abl. aur-e aur-ibus vzor pulmō, ōnis, m. sg. pl. nom. pulmō pulmōn-ēs gen. pulmōn-is pulmōn-um akuz. pulmōn-em pulmōn-ēs abl. pulmōn-e pulmōn-ibus vzor rēte, is, n. sg. pl. nom. rēt-e rēt-ia gen. rēt-is rēt-ium akuz. rēt-e rēt-ia abl. rēt-ī rēt-ibus vzor corpus, oris, n. sg. pl. nom. corpus corpor-a gen. corpor-is corpor-um akuz. corpus corpor-a abl. corpor-e corpor-ibus Poznámky 1. Pádové koncovky připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou nepoznáme z nominativu singuláru, získáme jej však z tvaru genitivu singuláru odtržením koncovky -is: 16 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ regiō regiōnis regiōn- cavitās cavitātis cavitāt- 2. Ze zakončení nominativu lze v některých případech poznat rod substantiva: zakončení nom. a gen. sg. příklad -or, -ōris dolor, ōris, m. maskulina -ex, -icis apex, icis, m. -iō, -iōnis regiō, ōnis, f. feminina -itās, -itātis cavitās, ātis, f. -men, -minis abdōmen, minis, n. neutra -us, -eris/-oris pectus, oris, n. 3. Pro skloňování neuter všech latinských deklinací platí dvě obecná pravidla: a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a 4. Vzory auris a pulmō se liší pouze v koncovce genitivu plurálu: aurium ˟ pulmōnum. 5. V zory rēte a corpus se liší v koncovkách: ablativu singuláru: rētī ˟ corpore nominativu plurálu: rētia ˟ corpora genitivu plurálu: rētium ˟ corporum Výjimky ve skloňování 1. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu nepravidelný tvar ossium: sg. pl. nom. os oss-a gen. oss-is oss-ium akuz. os oss-a abl. oss-e oss-ibus 2. Substantivum vās, vāsis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace (vzor sēptum). sg. pl. nom. vās vās-a gen. vās-is vās-ōrum akuz. vās vās-a abl. vās-e vās-īs SUBSTANTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 17 3. Substantivum hēpar, atis, n. se skloňuje podle vzoru corpus, ačkoli v nom. singuláru končí na -ar. 4. Substantiva řeckého původu, která končí v nominativu singuláru -nx (larynx, -ngis, m.; mēninx, -ngis, f.; phalanx, -ngis, f.; pharynx, -ngis, m.), se skloňují podle vzoru pulmō, ačkoli před koncovkou -is v genitivu singuláru předchází dvě souhlásky. ŘECKÁ SUBSTANTIVA 3. DEKLINACE §1.3b vzor basis, is, f. Charakteristika ▪ řecká substantiva 3. deklinace se podle zakončení dělí na dva typy: 1. stejnoslabičná: typicky končí na -sis nebo -xis; skloňují se podle vzoru basis 2. r ůznoslabičná: v genitivu dochází k rozšíření kmene (tvar má obvykle vyšší počet slabik ve srovnání s nominativem); maskulina a feminina se skloňují podle vzoru pulmō, neutra podle corpus ▪ rod: maskulinum, femininum, neutrum Skloňování vzor basis, is, f. sg. pl. nom. bas-is bas-ēs gen. bas-is/-eos bas-ium akuz. bas-im/-in bas-ēs abl. bas-ī bas-ibus Poznámky 1. Vzor basis má v plurálu stejná zakončení jako auris. 2. V genitivu a akuzativu singuláru vzoru basis je dvojí možnost zakončení: první (gen. zakončený na -is, akuz. zakončený na -im) představuje polatinštěný tvar, který se používá v anatomické nomenklatuře, druhá (gen. zakončený na -eos, akuz. zakončený na -in) původní řecký tvar, který je charakteristický pro termíny z oblasti klinické medicíny. 3. Podle vzoru basis se skloňuje také pět latinských substantiv: febris, is, f. (horečka), sitis, is, f. (žízeň), tussis, is, f. (kašel), pertussis, is, f. (černý kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza); pro které původní řecké koncovky (v tabulce vyznačené červeně) neplatí. 4. Ze zakončení nominativu a genitivu singuláru lze poznat rod substantiva: zakončení nom. a gen. sg. příklad maskulina -ēr, -ēris sphinctēr, ēris, m. -is, -idis parōtis, tidis, f. feminina -sis, -is basis, is, f. neutra -ma, -matis derma, matis, n.  18 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA §1.4 SUBSTANTIVA 4. DEKLINACE (U-KMENY) vzory ductus, ūs, m.; genū, ūs, n. Charakteristika ▪ nominativ singuláru končí na -us nebo na -ū ▪ genitiv singuláru končí na -ūs ▪ rod: maskulinum, neutrum (genū, ūs, n.; cornū, ūs, n.), výjimečně femininum (manus, ūs, f.) Skloňování vzor ductus, ūs, m. sg. pl. nom. duct-us duct-ūs gen. duct-ūs duct-uum akuz. duct-um duct-ūs abl. duct-ū duct-ibus vzor genū, ūs, n. sg. pl. nom. gen-ū gen-ua gen. gen-ūs gen-uum akuz. gen-ū gen-ua abl. gen-ū gen-ibus Poznámky 1. Substantiva zakončená na -us jsou maskulina (výjimečně feminina), vzor ductus; substantiva zakončená -ū jsou neutra, vzor genū. 2. Obecná pravidla pro skloňování neuter platí i pro 4. deklinaci: a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a §1.5 SUBSTANTIVA 5. DEKLINACE (E-KMENY) vzor faciēs, ēī, f. Charakteristika ▪ nominativ singuláru končí na -ēs ADJEKTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 19 ▪ genitiv singuláru končí na -ēī/-eī ▪ rod: femininum, výjimečně maskulinum (diēs, ēī, m.) Skloňování vzor faciēs, ēī, f. sg. pl. nom. faci-ēs faci-ēs gen. faci-ēī faci-ērum akuz. faci-em faci-ēs abl. faci-ē faci-ēbus ADJEKTIVA §2 ADJEKTIVA 1. A 2. DEKLINACE §2.1 vzor palātīnus, a, um Charakteristika ▪ v nominativu singuláru mají pro každý rod zvláštní zakončení, jsou tzv. trojvýchodná ▪ v nominativu singuláru končí první tvar na -us nebo -er, druhý na -a, třetí na -um ▪ první tvar je určený pro spojení se substantivy mužského rodu (mužský tvar), druhý pro spojení se substantivy ženského rodu (ženský tvar), třetí pro spojení s neutry (střední tvar) Příklady spojení substantiv s adjektivem 1. a 2. deklinace: M F N sulcus palātīnus tōnsilla palātīna vēlum palātīnum Skloňování mužský tvar podle vzoru nervus ženský tvar podle vzoru vēna střední tvar podle vzoru sēptum sg. M F N nom. palātīn-us palātīn-a palātīn-um gen. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-ī akuz. palātīn-um palātīn-am palātīn-um abl. palātīn-ō palātīn-ā palātīn-ō 20 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA pl. M F N nom. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-a gen. palātīn-ōrum palātīn-ārum palātīn-ōrum akuz. palātīn-ōs palātīn-ās palātīn-a abl. palātīn-īs palātīn-īs palātīn-īs Poznámky 1. Adjektiva 1. a 2. deklinace mohou být v nominativu singuláru zakončena: zakončení nom. sg. příklad -us, a, -um palātīnus, a, um -er, -ra, -rum dexter, tra, trum -er, -era, -erum līber, era, erum a) u adjektiv se zakončením na -er, -era, -erum v genitivu singuláru zůstává koncová samohláska -e součástí slovního základu b) u adjektiv se zakončením na -er, -ra, -rum se v genitivu singuláru vypouští koncová samohláska -e (srov. substantivum cancer, crī, m.) c) zda u konkrétního adjektiva dojde k vypuštění koncové samohlásky -e nebo jejímu zachování ve slovním základu, rozpoznáme z tvarů adjektiva pro feminina a neutra 2. Adjektivum si uchovává svůj vzor; ve spojení se substantivem, které se skloňuje podle stejného vzoru, budou zakončení u obou slov shodná. sg. pl. nom. tōnsilla palātīna tōnsillae palātīnae gen. tōnsillae palātīnae tōnsillārum palātīnārum akuz. tōnsillam palātīnam tōnsillās palātīnās abl. tōnsillā palātīnā tōnsillīs palātīnīs 3. Pokud se adjektivum vyskytne ve spojení se substantivem skloňovaným podle jiného vzoru, budou zakončení obou slov odlišná: sg. pl. nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum akuz. diametrum oblīquam diametrōs oblīquās abl. diametrō oblīquā diametrīs oblīquīs ADJEKTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 21 ADJEKTIVA 3. DEKLINACE §2.2 vzory nāsālis, e; simplex Charakteristika Podle počtu tvarů a zakončení v nominativu singuláru rozlišujeme adjektiva 3. deklinace: 1. dvojvýchodná: v nominativu singuláru mají dva tvary, první s koncovkou -is je společný pro maskulina a feminina, druhý s koncovkou -e je určený pro neutra, např. brevis, breve; nāsālis, nāsāle; mandibulāris, mandibulāre 2. jednovýchodná: v nominativu singuláru mají jeden tvar společný pro všechny tři rody; nejčastěji jsou zakončena na -ex (např. simplex), -ns (např. abdūcēns) a -s (např. teres) Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, e M F N margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex: M F N lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex Skloňování Mužské a ženské tvary adjektiv 3. deklinace se skloňují podle vzoru auris s výjimkou ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e; střední tvary se skloňují podle vzoru rēte. vzor nāsālis, e (dvojvýchodná adjektiva) sg. M F N nom. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-e gen. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-is akuz. nāsāl-em nāsāl-em nāsāl-e abl. nāsāl-ī nāsāl-ī nāsāl-ī pl. M F N nom. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia gen. nāsāl-ium nāsāl-ium nāsāl-ium akuz. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia abl. nāsāl-ibus nāsāl-ibus nāsāl-ibus  22 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA vzor simplex (jednovýchodná adjektiva) sg. M F N nom. simplex simplex simplex gen. simplic-is simplic-is simplic-is akuz. simplic-em simplic-em simplex abl. simplic-ī simplic-ī simplic-ī pl. M F N nom. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia gen. simplic-ium simplic-ium simplic-ium akuz. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia abl. simplic-ibus simplic-ibus simplic-ibus §3 STUPŇOVÁNÍ LATINSKÝCH ADJEKTIV Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou objektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání jednoho předmětu s několika jinými. §3.1 KOMPARATIV vzor lātior, ius Charakteristika ▪ nominativ singuláru je zakončen příponou -ior (mužské a ženské tvary) a -ius (střední tvary) ▪ při pravidelném stupňování se komparativy tvoří připojením přípony -ior, -ius ke genitivnímu kmeni adjektiva, např. lātus, a, um > lātior, lātius; simplex, icis > simplicior, simplicius ▪ komparativy jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace a patří mezi souhláskové kmeny Skloňování Tvary pro maskulina a feminina s příponou -ior se skloňují podle vzoru pulmō a tvar pro neutra s příponou -ius podle vzoru corpus. ADJEKTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 23 vzor lātior, ius sg. M F N nom. lāt-ior lāt-ior lāt-ius gen. lāt-iōr-is lāt-iōr-is lāt-iōr-is akuz. lāt-iōr-em lāt-iōr-em lāt-ius abl. lāt-iōr-e lāt-iōr-e lāt-iōr-e pl. M F N nom. lāt-iōr-ēs lāt-iōr-ēs lāt-iōr-a gen. lāt-iōr-um lāt-iōr-um plāt-iōr-um akuz. lāt-iōr-ēs lāt-iōr-ēs lāt-iōr-a abl. lāt-iōr-ibus lāt-iōr-ibus lāt-iōr-ibus SUPERLATIV §3.2 vzor lātissimus, a, um Charakteristika ▪ nominativ singuláru je zakončen příponou -issimus, -issima, -issimum ▪ při pravidelném stupňování se superlativy tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva, např. lātus, a, um > lātissimus, lātissima, lātissimum; simplex, icis > simplicissimus, simplicissima, simplicissimum ▪ superlativy jsou trojvýchodná adjektiva 1. a 2. deklinace Skloňování Mužské tvary s příponou -issimus se skloňují podle vzoru nervus, ženské tvary s příponou -issima podle vzoru vēna, střední tvary s příponou -issimum podle vzoru sēptum. vzor lātissimus, a, um sg. M F N nom. lāt-issim-us lāt-issim-a lāt-issim-um gen. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-ī akuz. lāt-issim-um lāt-issim-am lāt-issim-um abl. lāt-issim-ō lāt-issim-ā lāt-issim-ō  24 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA pl. M F N nom. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-a gen. lāt-issim-ōrum lāt-issim-ārum lāt-issim-ōrum akuz. lāt-issim-ōs lāt-issim-ās lāt-issim-a abl. lāt-issim-īs lāt-issim-īs lāt-issim-īs §3.3 NEPRAVIDELNÉ STUPŇOVÁNÍ U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně tvoří od odlišných kmenů adjktiva: pozitiv komparativ superlativ magnus, magna, magnum major, majus maximus, maxima, maximum parvus, parva, parvum minor, minus minimus, minima, minimum §3.4 NEÚPLNÉ STUPŇOVÁNÍ Některé adjektivní tvary komparativu, resp. superlativu pocházejí z latinských předložek a chybí jim tvar pozitivu: předložka komparativ superlativ ante dříve, před anterior, anterius přední - post po, za posterior, posterius zadní postrēmus, postrēma, postrēmum poslední intrā uvnitř interior, interius vnitřní intimus, intima, intimum nejvnitřnější extrā mimo, vně exterior, exterius vnější extrēmus, extrēma, extrēmum nejzazší īnfrā dole, pod īnferior, īnferius dolní ī(nfi)mus, ī(nfi)ma, ī(nfi)mum nejspodnější, nejnižší suprā nahoře, nad superior, superius horní suprēmus, suprēma, suprēmum nejhořejší, nejvyšší Poznámky 1. Za pozitiv k tvarům interior a exterior můžeme považovat tvary internus a externus. CÍSLOVKY GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 25 §3.5 PŘEKLAD KOMPARATIVŮ A SUPERLATIVŮ V ANATOMICKÝCH TERMÍNECH Že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se u anatomických termínů v překladu do češtiny většinou neprojeví. Ještě obtížnější je v těchto případech překlad do latiny. Obecně platí, že latinské komparativy se používají tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje: a) v protikladném umístění labium superius horní ret labium īnferius dolní ret b) s protikladnou mírou určité vlastnosti forāmen palātīnum majus velký patrový otvor forāmen palātīnum minus malý patrový otvor Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī široký sval zad). ČÍSLOVKY §4 LATINSKÉ ŘADOVÉ ČÍSLOVKY Z celé škály latinských číslovek se v lékařských termínech užívají především číslovky řadové - nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí 1.–12.: 1. prīmus, a, um první 2. secundus, a, um druhý, á, é 3. tertius, a, um třetí 4. quārtus, a, um čtvrtý, á, é 5. quīntus, a, um pátý, á, é 6. sextus, a, um šestý, á, é 7. septimus, a, um sedmý, á, é 8. octāvus, a, um osmý, á, é 9. nōnus, a, um devátý, á, é 10. decimus, a, um desátý, á, é 11. ūndecimus, a, um jedenáctý, á, é 12. duodecimus, a, um dvanáctý, á, é Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī quīntī; vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī. PŘEDLOŽKY §5 Latinské předložky se pojí s akuzativem nebo ablativem. Některé z nich (in, sub) se mohou vyskytovat ve spojení s oběma pády.  26 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PREDLOZKY §5.1 LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S AKUZATIVEM ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během ante před per skrz, přes, pomocí circum okolo, kolem post po, za contrā proti propter pro (důvod), kvůli extrā mimo, vně secundum podle īnfrā pod suprā nad inter mezi trāns přes §5.2 LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S ABLATIVEM z, ze; kvůli ā, ab od ē, ex (o příčině) cum s, se, spolu prō pro (určení) s, se (shora dolů); dē sine bez z, ze; o §5.3 LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S AKUZATIVEM A ABLATIVEM (IN, SUB) Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem: 1. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (odpověď na otázku kam?), např.: Carcinōma pāncreatis in vēnam portae incrēscēns Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly 2. V případě použití ablativu vyjadřují místo (odpověď na otázku kde?), např.: Status post amputātiōnem in crūre / sub genū Stav po amputaci v bércové oblasti / pod kolenem 3. U předložky in vyjadřuje spojení s ablativem také časové určení (odpověď na otázku kdy?), např.: Oedēma pulmōnum in īnsufficientiā ventriculī cordis sinistrī Otok plic při selhání levé srdeční komory Collāpsus circulātiōnis sub partū Selhání (krevního) oběhu při porodu PRÍSLOVCE GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 27 PŘÍSLOVCE §6 Použití latinských příslovcí v lékařských dokumentech je velmi omezené, nejčastěji se vyskytují: bene dobře male špatně partim částečně, zčásti probābiliter pravděpodobně recenter nedávno vērīsimiliter pravděpodobně  28 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SYNTAX SYNTAX §7 POZICE ADJEKTIVA V latinských termínech obvykle stojí přídavné jméno až za substantivem, s nímž tvoří spojení (tzv. postpozice latinských přídavných jmen), např.: vertebra thōrācica hrudní obratel Existují i výjimky z tohoto pravidla, jsou však vzácné, např.: dūra māter encephalī tvrdá mozková plena Dvě a více adjektiv postupně rozvíjejících jedno substantivum řadíme jinak než v češtině: v latině postupujeme od obecnějšího určení ke konkrétnějšímu, v češtině naopak od konkrétnějšího k obecnějšímu, např.: vēna cāva īnferior dolní dutá žíla 1 2 2 1 §8 SHODNÝ A NESHODNÝ PŘÍVLASTEK 1. Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení s nadřazeným substantivem. Pro taková spojení platí pravidlo shody v rodě, čísle a pádě, např.: vertebra thōrācica hrudní obratel (nom. sg.) vertebrae thōrācicae hrudní obratle (nom. pl.) vertebrārum thōrācicārum hrudních obratlů (gen. pl.) Z  vláštním typem shodného přívlastku je substantivum, které se shoduje s jiným substantivem v pádě, čísle a rodě, např.: mūsculus flexor sval ohýbač (nom. sg.) glandula parōtis příušní žláza (nom. sg.) 2. Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s nadřazeným substantivem, např.: incīsūra (nom. sg.) mandibulae (gen. sg.) zářez dolní čelisti D  alším typem neshodného přívlastku je spojení s předložkovou vazbou, např.: Status post tonsillītidem stav po zánětu mandlí Č  eská a latinská lékařská terminologie se nekryjí v používání shodných a neshodných přívlastků. Latina obecně užívá neshodné přívlastky častěji než čeština, např.: cavitās abdōminis břišní dutina regiō dorsālis manūs krajina hřbetu ruky KLINICKÁ TERMINOLOGIE GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 29 SPECIFIKA KLINICKÉ TERMINOLOGIE Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a genitivní tvary. Pro §9 klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních základů a výskyt gramatických jevů převzatých z řečtiny. Latinsko-řecké klinické termíny se uplatňují v klinických diagnózách, kterými rozumíme rozpoznání a pojmeno- vání chorob nebo zranění klinickým lékařem. Tyto termíny mají z jazykového hlediska několik specifických rysů: PREFERENCE ŘECKÝCH GRAMATICKÝCH JEVŮ §9.1 U řeckých slov se v klinických termínech typicky uplatňují (popř. upřednostňují) původní řecké koncovky, např.: Carcinōma baseos linguae rakovina spodiny jazyka POSTAVENÍ ADJEKTIVA SPECIFIKUJÍCÍHO PORANĚNÍ NEBO ONEMOCNĚNÍ §9.2 Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát: 1. těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení, např.: Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti 2. na konci klinického termínu, např.: Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva POUŽITÍ PŘEDLOŽKOVÝCH VAZEB §9.3 Slouží nejčastěji k vyjádření: 1. časového souběhu nebo návaznosti, např.: Status post resectiōnem cōlī sīgmoīdeī ante annōs XV Stav po (částečném) vynětí esovitého tračníku před patnácti lety 2. u místění, směru, např.: Metastasēs ad pulmōnēs Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic 3. z působu, charakteru, míry, účinku, např.: Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně  30 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA KLINICKÁ TERMINOLOGIE 4. důvodu, např.: Chēmotherapia propter carcinōma Chemoterapie z důvodu rakoviny 5. příčiny, např.: Īleus intestīnī tenuis ex adhaesiōnibus Neprůchodnost tenkého střeva způsobená srůsty (kvůli srůstům) §9.4 VYJÁDŘENÍ STRANY Určení pravé, levé strany nebo obou stran se vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus dextrum/sinistrum/utrumque, např.: pravý, vpravo lateris dextrī (zkratka l. dx.) levý, vlevo lateris sinistrī (zkratka l. sin.) oboustranný, na obou stranách lateris utrīusque (zkratka l. utr.) Ruptūra tendinis calcāneī lateris dextrī Prasknutí pravé Achillovy šlachy Vulnera scissa extrēmitātis superiōris lateris utrīusque Řezné rány na obou horních končetinách §9.5 VYJÁDŘENÍ STUPNĚ PORANĚNÍ, ONEMOCNĚNÍ Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou, např.: Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně §9.6 VYJÁDŘENÍ ZÁNĚTLIVÉHO ONEMOCNĚNÍ U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis), která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán, např.: hepatītis, ītidis, f. zánětlivé onemocnění jater encephalītis, ītidis, f. zánětlivé onemocnění mozku gastrītis, ītidis, f. zánětlivé onemocnění žaludku §9.7 VYJÁDŘENÍ NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ Nádory se obvykle označují výrazy s příponou -ōma (gen. sg. -ōmatis), např.: myōma, tis, n. svalový nádor lipōma, tis, n. tukový nádor KLINICKÁ TERMINOLOGIE GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 31 UŽÍVÁNÍ KLINICKÝCH EPONYM §9.8 Eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních jmen osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího příznaku či o zavedení určitého lékařského zákroku nebo vyšetřovací metody, např.: Faciēs Hippocratica výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés Morbus Crohn Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn Sectiō caesarea secundum Geppert císařský řez podle Gepperta, významného německého porodníka, který jeden ze způsobů tohoto lékařského zákroku prosadil UŽÍVÁNÍ ZKRATEK A AKRONYMŮ §9.9 Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů (tzv. akronymů2), např.: Ca colī sīgmoīdeī (Carcinōma colī sīgmoīdeī) Rakovina esovitého tračníku Fr. collī femoris l. sin. (Frāctūra collī femoris lateris sinistrī) Zlomenina krčku levé stehenní kosti St. p. APPE (Status post appendectomiam) Stav po chirurgickém odstranění červovitého výběžku VYJÁDŘENÍ NEJISTOTY LÉKAŘE OHLEDNĚ PLATNOSTI STANOVENÉ DIAGNÓZY §9.10 V klinických dokumentech se míra nejistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem. V případě podezření se užívá adjektivního výrazu suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku, popř. spojení substantiva suspīciō s genitivním tvarem názvu nemoci, poruchy nebo poranění. Pro vyjádření pravděpodobnosti stanovené diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.), např.: Commōtiō cerebrī suspecta, resp. Suspīciō commōtiōnis cerebrī Podezření na otřes mozku Commōtiō cerebrī, vs. Pravděpodobný otřes mozku 2 Způsob zkracování v lékařské terminologii není normovaný, seznam frekventovaných zkratek zachycuje Hemzal, B. – Votava, M.: Zkratky používané v medicíně. Brno: Neptun, 2005.  32 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA SLOVOTVORBA Slovotvorba zahrnuje odvozování slov (derivaci) pomocí předpon (prefixů) a přípon (sufixů), a dále skládání slov (kompozici) z více slovních základů. §10 DERIVACE §10.1 ODVOZOVÁNÍ SLOV LATINSKÝMI PŘEDPONAMI Předpony (prefixy) pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska: 1. umístění (lokalizace) 2. časového zařazení (temporalizace) 3. záporu (negace) 4. určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod. V platnosti předpon se nejčastěji vyskytují latinské předložky. Latinské předpony předpona význam příklad český ekvivalent ā-/ab- (abs-) od ablātiō odnětí abscessus absces ad- (af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō přilnavost, srůst afferēns přívodný appendix přívěsek ascendēns stoupající, vzestupný ante- před antepositiō chirurgické posunutí orgánu dopředu circum- kolem, okolo circumferentia obvod, rozsah contrā- proti contrāincīsiō chirurgický řez vedený opačným směrem, než byl původní řez SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 33 předpona význam příklad český ekvivalent com- s, se, spolu commōtiō otřes (co-, col-, con-) coāgulātiō srážení krve < cum collāpsus selhání, zhroucení congelātiō zmrznutí, omrzlina dē- (dēs-) od- dēviātiō odchýlení s, se (shora dolů) dēsīnfectiō odstranění nákazy dis- (di-, dif-) 1. roz- dislocātiō rozmístění, posun dīlacerātiō roztržení 2. zápor difficilis nesnadný, obtížný ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō vzpřímení, ztopoření excīsiō vyříznutí efferēns odvodný extrā- mimo, vně extrāuterīnus mimoděložní in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř incīsiō řez, naříznutí irrītātiō dráždění 2. zápor inoperābilis neoperovatelný immōbilitās nepohyblivost illegālis nezákonný īnfrā- pod īnfrāorbitālis podočnicový inter- mezi interāctiō vzájemné působení intrā- uvnitř, během intrānātālis vzniklý při porodu ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō uzavření, překážka occiput záhlaví, týl oppōnēns opačný, stavějící se proti per- skrz, přes; perforāns prostupující, pronikající vysoký stupeň peraciditās překyselení post- po, za posttraumaticus poúrazový postmolāris ležící za stoličkou prae- před praenātālis před narozením praecordium oblast před srdcem prō- vpřed prōminēns vyčnívající  34 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA předpona význam příklad český ekvivalent re- znovu, opět, zpět resūtūra opakované sešití remittēns dočasně ustupující sub- (suc-, suf-, pod, dole; sublinguālis podjazykový sup-, sus-) suspīciō podezření nižší stupeň subfebris zvýšená teplota super-, suprā- nad superficiālis povrchový suprāspīnātus nadhřebenový trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání §10.2 ODVOZOVÁNÍ SLOV LATINSKÝMI PŘÍPONAMI Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového slova. I přípony často fungují jako nositelé specifického významu, tzn. upravují nebo pozměňují význam derivovaného slova. Latinské substantivní přípony přípona význam příklad český ekvivalent -(c)ulus, a, um denticulus zoubek -ellus, a, um zdrobněliny cerebellum mozeček -olus, a, um artēriola tepénka 1. vlastnost aciditās kyselost -itās 2. stav dēformitās znetvoření -(t)iō abductiō odtažení činnost nebo její -(s)iō tēnsiō napětí, tlak výsledek -(x)iō flexiō ohýbání, ohnutí, ohyb -(t)or abductor odtahovač -(s)or činitel tēnsor napínač -(x)or flexor ohybač -(t)ūra činnost nebo její curvātūra zakřivení -(s)ūra výsledek incīsūra zářez SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 35 Latinské adjektivní přípony přípona význam příklad český ekvivalent -ālis, e temporālis, e spánkový vztah, příslušnost -āris, e mūsculāris, e svalový opatřený ocasem, -ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um ocasatý -eus, a, um osseus, a, um kostní vztah, příslušnost -āneus, a, um cutāneus, a, um kožní -ilis, e fragilis, e křehký, lámavý možnost, schopnost -bilis, e operābilis, e operovatelný 1. příslušnost vēnōsus, a, um žilní -ōsus, a, um 2. hojnost ulcerōsus, a, um vředovitý Latinská deminutiva §10.2a Latinské zdrobněliny se tvoří od slovního základu připojením jedné z typických přípon: -(c)ulus, a, um dēns (zub), vēna (žíla) → denticulus (zoubek), vēnula (žilka) -ellus, a, um cerebrum (mozek) → cerebellum (mozeček) -olus, a, um artēria (tepna) → artēriola (tepénka) Rod odvozeného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2. deklinace. Latinská adjektiva s příponou -ālis, -āle / -āris, -āre §10.2b Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje. Varianta -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum pariēs, parietis, m. pariet- parietālis, parietāle mūsculus, ī, m. mūscul- mūsculāris, mūsculāre ODVOZOVÁNÍ SLOV ŘECKÝMI PŘEDPONAMI §10.3 Řecké předpony mají obdobnou funkci jako ty latinské: slouží k pozměnění významu základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek. 36 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA Řecké předpony předpona význam příklad český ekvivalent a- (an-) zápor apnoē zástava dechu anaemia chudokrevnost ana- 1. opět, znovu anastomōsis spojení, propojení 2. roz- analysis rozklad anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplod- ných zárodků dezin- fekcí apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice provázený tvorbou sekretu) dia- (di-) 1. roz- diagnōsis rozpoznání (nemoci) 2. skrz diabētēs úplavice 3. mezi diencephalon mezimozek dys- porucha, obtížnost dystrophia porucha výživy dyspnoē dušnost, namáhavé dýchání ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu mimo své obvyklé místo en- (em-) v, dovnitř encephalon mozek embolia vmetnutí endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána epi- (ep-) na, nad, při epidermis pokožka epigastrium nadbřišek epicardium přísrdečník eu- dobře, normální stav eupnoē normální, pravidelné dýchání euthanasia důstojné ukončení života hyper- 1. nad (místně) hypertonia vysoký tlak, zvýšené svalové napětí 2. zvýšená činnost hypertrophia zbytnění, zvětšení SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 37 předpona význam příklad český ekvivalent hypo- (hyp-) 1. pod (místně) hypophysis mozkový podvěsek 2. snížený stupeň hypotrophia podvýživa meta- (met-) 1. za, po metencephalon zadní mozek metastasis druhotné ložisko 2. změna metabolismus látková přeměna para- (par-) 1. při, vedle paramētrium děložní vazivo parasītus příživník, parazit 2. podobnost paratȳphus onemocnění podobné tyfu pro- před prognōsis předpověď syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis kostěný srůst sousedních kostí syndrōma soubor příznaků určitého onemocnění ODVOZOVÁNÍ SLOV ŘECKÝMI PŘÍPONAMII §10.4 Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii. Řecké substantivní přípony předpona význam příklad český ekvivalent -ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost tkáně nebo orgánu -iāsis onemocnění (jeho cholēlithiāsis žlučové kameny původ nebo přirovnání) psōriāsis lupénka -ismus onemocnění, odchylka alcoholismus nadměrné užívání od normy alkoholu strabismus šilhání -ītis zánět arthrītis zánět kloubu -ōsis onemocnění nephrōsis nezánětlivé onemoc- (pro které není nění ledvin charakteristický zánět) psӯchōsis duševní onemocnění  38 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA předpona význam příklad český ekvivalent -ōma nádor myōma nezhoubný nádor ze svalové tkáně -ōmatōsis mnohonásobný výskyt myōmatōsis mnohonásobný nádorů výskyt nádorů ze svalové tkáně Řecké adjektivní přípony přípona význam příklad český ekvivalent -eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu -icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční -īdeus, a, um podobnost pterygoīdeus, a, um křídlový (podobný křídlu) §10.4a Řecká adjektiva s příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum s významem příslušnosti/vztahu hēpar, hēpatis, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum larynx, laryngis, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum §10.4b Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např.: sūtūra lambdoīdea šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ mūsculus deltoīdeus sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ os hyoīdeum kost tvarem podobná řeckému písmenu υ V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem prōcessus, např.: prōcessus coracoīdeus zobcovitý výběžek (lopatky) prōcessus corōnoīdeus věnčitý výběžek (dolní čelisti) prōcessus pterygoīdeus křídlovitý výběžek (klínové kosti) prōcessus xiphoīdeus mečovitý výběžek (hrudní kosti) SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 39 KOMPOZICE §11 Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typický model dvouslovného složeného termínu je následující: genitivní kmen + spojovací vokál + 2. komponent 1. komponentu nāsolabiālis nās + o + labiālis nosoretní nos + o + retní Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje u všech složenin; chybí zejména tehdy, když na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí, nebo druhé slovo začíná na samohlásku), např.: poly-arthrītis zánět mnoha kloubů gastr-odynia bolest žaludku Kromě -o- se jako spojovací vokál užívá -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů číslovka (např. secund-ī-gravida podruhé těhotná žena) nebo druhou složku představuje komponent -formis (např. pis-i-formis hráškový), příp. -fer (např. bīl-i-fer žlučovodný). Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Nezřídka se kombinují i latinské a řecké slovní základy. Taková kompozita potom označujeme jako hybridní, např.: tōnsillectomia chirurgické odstranění mandlí (lat. tōnsilla + řec. ektomē) Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů, např.: vertebra termín pro obratel v anatomické nomenklatuře spondylomalacia klinický termín označující tzv. měknutí obratlů (řec. spondylos obratel) U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů slovotvorby, např.: articulātiō sacroīliaca křížokyčelní kloub ligāmentum atlantooccipitāle nosičotýlní vaz Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit s nejčastěji užívanými řeckými slovními základy. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní základ my-: např. myītis zánět svalu, myocardium srdeční svalovina).  40 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA PŘEHLED NEJBĚŽNĚJŠÍCH ŘECKÝCH SLOVNÍCH ZÁKLADŮ V LÉKAŘSKÉ TERMINOLOGIII §11.1 všeobecná pojmenování řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent (v závorce nom. sg.) anthrōp- člověk anthrōpometria antropometrie, (anthrōpos) měření různých rozměrů lidského těla andr- muž androphobia androfobie, chorobný (anēr) strach žen před muži gyn-/gynaec- žena gynaecologia ženské lékařství (gynē) paed- dítě paediātēr dětský lékař/ka (pais) ger-/geront- stařec geriātria geriatrie, věda (gerōn) zabývající se péčí o staré lidi a stáří §11.2 řecká pojmenování anatomických struktur řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent aden- žláza adenōma nezhoubný nádor (adēn) žlázového epitelu angi- céva angīographia rentgenové (angeion) znázornění cév arthr- kloub arthrītis zánět kloubu (arthron) arthrōsis nezánětlivé onemocnění kloubu synarthrōsis pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny) cardi- srdce endocardium srdeční nitroblána (kardiā) pericardium osrdečník cephal- hlava diencephalon mezimozek (kefalē) metencephalon zadní mozek SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 41 řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent cheil- ret cheilorrhaphia chirurgické sešití rtu (cheilos) cheir- ruka cheirospasmus křeč svalstva ruky (cheir) chondr- chrupavka perichondrium ochrustavice (chondros) (obal chrupavky) synchondrōsis chrupavčité spojení kostí colp- pochva colporrhagia krvácení z pochvy (kolpos) cyst- měchýř ūrocystis močový měchýř (kystis) cholēcystis žlučník cyt- buňka erythrocytus červená krvinka (kytos) leucocytus bílá krvinka dactyl- prst syndactylia vrozený srůst prstů (daktylos) episi- stydká krajina episiotomia chirurgický nástřih (epision) hráze při porodu glōss-/glōtt- jazyk glōssoschisis vrozený podélný (glōssa/glōtta) rozštěp jazyka gnath- čelist gnathoschisis vrozený rozštěp (gnathos) horní čelisti gon- koleno gonarthrōsis degenerativní (gony) onemocnění kolenního kloubu hyster- děloha hysterectomia chirurgické odstranění (hysterā) dělohy lapar- břišní dutina laparoscopia endoskopické (laparā) vyšetření břišní dutiny mast- prs mastectomia chirurgické (mastos) odstranění prsu mētr- děloha endomētrium děložní sliznice (mētrā)