Predpisy Ustavniho Charaktru (PDF)

PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU VE STARŠÍ DOBĚ (PŘEDOSVÍCENSKÉ PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU, ZROD MODERNÍCH ÚSTAV ETC.) KONTEXT EVROPSKÉHO KONSTITUCIONALISMU - klíčová doba osvícenství - ústava (konstituce – constituere) = akt, který vymezuje základy zřízení státu, do širšího povědomí se odstává až...

PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU VE STARŠÍ DOBĚ (PŘEDOSVÍCENSKÉ PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU, ZROD MODERNÍCH ÚSTAV ETC.) KONTEXT EVROPSKÉHO KONSTITUCIONALISMU - klíčová doba osvícenství - ústava (konstituce – constituere) = akt, který vymezuje základy zřízení státu, do širšího povědomí se odstává až v 18. st., později existovalo ve slově zákoník - z hlediska vývoje konstitucionalismu je tedy důležita ́ změna významu slova ústava práve ̌ v 18. stoleti ́ - prvni ́ moderni ́ ústavy (pomineme-li ústavy a charty některých osvicensta amerických kolonií ze 17. stoleti ́) se tak objevují práve ̌ v 18. - stoleti ́, coby realizace některých osvícenských ideálů - Evropa se v osvícenstvi ́ přiklonila k principům svobody, rovnoprávnosti a základním lidským právům, snažila se odpoutat od tradičního modelu stavovstvi ́, odklonit se od přepjate ́ barokni ́ zbožnosti, církevních dogmat, snažila se odlišovat vědu a víru výrazne ̌ se stavi ́ take ́ proti tradičnímu modelu hierarchie ina postauen -ukundaluste ! společnosti v čele s panovníkem, daným od Boha starouske' proviedly - - VFR-> 1 zikon plats do popředi ́ se dostávaji ́ pojmy jako rozum, vzdělanost, rovnost či člověk a občan - v textech ústav se postupne ̌ velmi rychle reflektují společenske ́ ilol změny a zvraty didictui za zakotuit zheng. > - - spol we manifestace reravislosti [ ZNAKY moderní dem. ústavy: - az V = - 20.. St ▪ dělba státní moci preva ▪ lidská, občanská, sociální a kulturní, hosp. práva -zakladni ▪ ustanovení o formě astátu a formě vlády Lobs ▪ státní zřízení ▪ politický systém polistas ,... ▪ státní občanství, symboly ▪ území a hranice státu apod. - v prvních ústavách šlo o to, aby se garantovaly hranice nějakého parlamentu a panovnické moci - předpokladem existence a fungováni ́ ústavy je demokraticke ́ zřízeni ́, kde ústava nejen existuje, ale je take ́ dodržována a respektována - smluvní teorie o vzniku státu - teorie společenské smlouvy vidí v ústavě psaný výraz společenské smlouvy à ústava má reflektovat společenskou smlouvu - stáva ́ se legitimizačním základem státu – moc státu pocházi ́ z lidu - další teorie: teorie o dělbe ̌ moci či učeni ́ o nezadatelných a nezcizitelných právech člověka - role ústav spočíva ́ jednak v institucionalizaci těchto změn a dále často take ́ v manifestaci nezávislosti či změny společensko- were rejneidhyhijsi be politických poměrů ve státe ̌ istava je - mají dvojí funkci – organizující a garanční ▪ organizující – jsou popsány zásadní zásady organizace státu - bývá fixována dělba moci ▪ garanční – ústava má sloužit jako garant toho, že se ta situace nezmění, že se nevrátí zpět k absolutní monarchii - 1. konstituce 18. stoleti ́ vznikaly jako akty omezujíci ́ panovníka v absolutni ́ monarchii, jejich úlohou pak bylo fixovat dělbu moci ve státe ̌ a garantovat hranice panovnicke ́ moci - historie konstitucionalismu saha ́ az ̌ do řecke ́ antiky - Aristotelova Politika rozlišuje politeiu - ústavu, ktera ́ tvoři ́ základ  státu od jednoduchých zákonů, pro něz ̌ představuje východisko - psana ́ ústava ve formálním smyslu se poprve ́ objevuje v 16. stoleti ́ ve Francii a v Anglii v podobe ̌ lex fundamentalis, v německých oblastech Svate ́ říše římske ́ se s tímto setkáváme az ̌ v ( 17. stoleti ́ - docházi ́ k bouráni ́ představ o dědičném právu panovníků a jejich výhradni ́ normotvorne ́ činnosti, ktere ́ sami nepodléhaji ́ (Princeps legibus solutus est), o panovníkovi jako majiteli státuměly e --psany uraz spol Sorry J J. Rousseau-smlornt. -. Grotius-lids. preira Heorie zakl - sml.. vik wezi statutebamocilMontse lidmi pocri lidu clovexoba statu - e - moc - od 17.–18. stoleti ́ po současnost se ústavy pochopitelne ̌ vyvíjely - za nejstarši ́ ústavni ́ listiny v moderním smyslu, bývaji ́ považovány charty amerických států Connecticut (Fundamental Ordres of Connecticut z roku 1639) a Rhode Island z roku 1663 - obdobi ́, v nichz ̌ ústavy měly podobný charakter : 1. Ústavy spojene ́ a souvisejíci ́ předpisy spojene ́ s anglickou „slavnou“ revolucí, bojem amerických kolonií za nezávislost a francouzskou revolucí jejich obsah je nutny ́ interpretovat s ohledem na pohnutou dobu jejich vzniku anglicka ́ Deklarace práv 1689 – upravena hranice mezi prerogativami koruny a výsadami parlamentu americka ́ ústava z roku 1787 - je nejstarši ́, doposud platnou francouzska ́ Deklarace práv člověka a občana 1789 – jeden zákon pro všechny, francouzska ́ ústava 1791 polska ́ ústava 1791, po druhém děleni ́; skládajíci ́ se ze tři ́ části ́, iniciovana ́ králem 2. Ústavy 19. stoleti ́ časte ́ změny (střídáni ́ republikánských a monarchistických  režimů, napr ̌. Francie), zvraty, revoluce, formováni ́ národních států atd.) pr ̌. rakouske ́ konstituce 1848, 1849, 1861 a 1867 v tomto obdobi ́ se take ́ setkáváme s tzv. oktrojovanými ústavami – ústava panovníkem nařízená, vydaná bez zákonodárného sboru (typicky rakouske ́ ústavy krome ̌ prosincove ́) rise osman. Ru 3. Ústavy po prvni ́ světove ́ válce , rouped - po 1918 mnoho nových států na mape ̌ Evropy; ústavy stabilizují nové režimy; důraz na parlamentni ́ demokracii; vznik mnoha republik atd. 1919 tzv. Výmarska ́ ústava Polski +... 1920 Československo 4. Ústavy po druhe ́ světove ́ válce ⇒ ústavy 40. let stabilizace poměrů – přechod od autoritativních a zo letei totalitních režimů zpět k demokratickému zřízeni ́ (napr ̌.. Itálie) a dále ústavy tzv. lidove ̌-demokraticke ́ (v redemptia we Jedina a st n e · > S - komunisticke ́ části světa; zeme ̌ osvobozene t́ úplne ̌ nebo C z části Rudou armádou) – napr ̌. Československo, ritative květnova ́ ústav 1948 (9. 5) auto pruki ⇒ 60. léta v souvislosti s procesem dekolonizace, zejména v Africe a Asii, snaha po konstitucionalizaci systému, kdy často texty ústav neodpovídaly realite ̌ v zemi ⇒ 70. léta pád některých evropských autoritativních režimů a  diktatur (Řecko, Španělsko) ⇒ konec 80. a počátek 90. let rozpad komunistického bloku; návrat k demokratickým principům – Československo, Polsko, rozpad sovětske ́ federace 2. TRADICE A KONTINUITA ÚSTAVNÍHO VÝVOJE A; STARŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU - obdobi ́ středověku a raného novověku - ústavni ́ právo dominujíci ́ charakter nad jinými oblastmi veřejného práva - jednalo se o předpisy hovoříci ́ o postavení panovníka, o trůnním právu, o kompetenci sněmů, právech stavů a podobne ̌, tedy o funkce, ktere ́ byly dány téměr ̌ výlučne ̌ ústavním právem. - ústavu je možné rozeznávat dvěma způsoby: ve smyslu hmotném (materiálním) predpisyoupostestamhirt > - pare ! ⇒ je souhrn norem (právních ustanovení), která ustavují – organizují – stát – věcný obsah oznacem jako zakladni/Istauns Listina ve formálním smyslu - - text je vsechna ustanoveni zahrata do 1 oddeteaho cella ⇒ norma nebo soubor norem, ktere ́ jsou výslovne ̌ jako ústava označeny anebo ktere ́ lze změnit pouze v případe ̌ splněni ́ zvláštních náležitosti ́ stanovených právním řádem (napr ̌. kvalifikovana ́ většina hlasů v parlamentu) ⇒ některe ́ relativne ̌ moderni ́ právni ́ předpisy, ktere ́ nejsou označeny formálne ̌ jako „ústava“, přesto splňuji ́ náležitosti ústavy v moderním slova smyslu ( například tzv. prosincová ústavu z roku 1867) statni zakladni zakon > - - s ohledem na výše uvedene ́ je proto obtížne ́ užívat jednoznačne ̌ - pojem „ústava“ při charakteristice právních předpisů ve starším obdobi ́ (středověk a rany ́ novověk) - při práci s těmito předpisy je proto lépe používat různa ́ opisna ́ označeni ́ (napr ̌. předpisy ústavního charakteru apod) starsi - primi desing - řada pravidel ústavni ́ povahy existovala po celý středověk jen v podobe ̌ obyčejových norem, ktere ́ nebyly formálne ̌ (písemne ̌) her stig hodnotcak Legislat sure zakotveny e - dres -T právní obyčej je pramenem práva když: - a) je dlouhotrvající masové určité chování a povědomí o nutnosti obyčej zachovávat b) společností je vnímán jako závazný c) státní orgány aplikují obyčejového pravidla d) je stanovená a vynutitelná sankce při porušení obyčeje B; KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY STARŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU 1. listiny římských králu ̊ a císařu ̊ pro česke ́ panovníky - nejstarši ́ vrstvu pramenů představuji ́ v tomto ohledu listiny římských králů a císařů pro česke ́ panovníky, ktere ́ v mnoha směrech zohledňuji ́ specificke ́ vazby mezi českým státem a Svatou říši ́ římskou ve středověku - příkladem můžeme uvést tzv. Zlatou bulu sicilskou z roku 1212,Y kterou vydal Fridrich II. a ktera ́ upravovala vztahy mezi českým státem a Svatou říši ́, dotýkala se českého královského titulu a svobodne ́ volby českého panovníka (této otázky se dále take ́ Potaa - , suob. Vollba týkala tzv. Ulmská bula z roku 1216, kterou Fridrich II. potvrdil branice zene - poturzey volbu mladého Václava I. českým králem ješte ̌ za života jeho otce, soverenita - krále Přemysla Otakara I.) 2. listiny českých panovníku ̊  - série čtrnácti listin, ktere ́ 7. dubna 1348 vydal římsky ́ a česky ́ král Karel IV potvrzovaly starši ́ privilegia udělena ́ českým panovníkům ve 12. a 13. stoleti 2 z nich se dotýkaji ́ uspořádáni ́ českého státu – Česke ́ koruny dilezise' do i but (Corona regni Bohemiae = koruna království českého) od stredort Mora ,esta spol-Slezsko , vystupuje zde take ́ jako samostatny ́ subjekt Česka ́ koruna zeme ̌ příslušejíci ́ k Česke ́ korune ̌ - Markrabstvi ́ moravske ́, Vévodstvi ́ opavske ́, olomoucke ́ biskupstvi ́, slezska ́ knížectvi ́, Markrabstvi ́ lužicke ́ (do roku 1635) a braniborske ́ (do roku 1415), Vévodstvi ́ lucemburske ́ (do roku 1441)) 3. volebni ́ kapitulace - volba a korunovační reverzy – dědičná dynastie - smlouvy mezi budoucím panovníkem a jeho voliteli, jakým způsobem bude upravena vláda ve státě - od 17. stoleti ́ se volebni ́ kapitulace ve Svate ́ říši označuje se dokonce jako základni ́ říšsky ́ zákon (lex fundamentalis), podle kterého se ma ́ řídit vnitřni ́ státni ́ řád říše - příslib panovníka zanikal jeho smrtí, ale volební kapitulace se přenášela na další, takže vlastně stále přetrvávala - klíčovy ́ význam maji ́ volebni ́ kapitulace v dobe ̌ stavovského státu, kdy nastupujíci ́ panovník mohl značne ̌ rozšířit stavovske ́ svobody - základem všech budoucích volebních kapitulací pro česke ́ zeme ̌ jsou tzv. inauguračni ́ diplomy českého krále Jana Lucemburského z let 1310 (pro Čechy) a 1311 (pro Moravu) - tyto listiny se dotýkaji ́ závažných otázek spojených s podmínkami výběru daní (zemske ́ berne ̌), obsazováni ́ významných zemských úřadů, vojenských záležitosti ́, ale take ́ dědického práva - klasickou volebni ́ kapitulaci potvrdil Vladislav Jagellonsky ́  jedná se o velmi obsáhlou volebni ́ kapitulaci (obsahovala napr ̌. ustanovení týkajíci ́ se náboženstvi ́, zemských svobod a privilegií a dalších jednotlivých povinností panovníka) Vladislav Jagellonsky ́ byl poslední volený volbou, po něm už nastupovali dědičně ve vedlejších zemích Koruny se nevolilo, šlo pouze potvrzení zemských privilegii - Obnovene ́ zřízeni ́ zemske ́ z roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu stanovilo prostou dědičnost trůnu v rámci habsburského rodu (právo svobodne ́ volby panovníka mělo být obnoveno jen v případe ̌ vymřeni ́ habsburske ́ dynastie) 4. landfrýdy pivodue cirkerni-bozi mir - - zemske ́ míry quallyand,asutlyovinidodriorat Pass - panouniken - smlouvy, na jejichz ̌ základe ̌ byl zajišťován mír a bezpečnost mezi stary > v zemi, dodržování právního pořádku, záležitosti policejní a - a vojenské reprtele--povinnost > - zadriet je - každý člověk, co vlastnil na Moravě půdu, se musel přihlásit k moravskému landfrýdu - přiznávací listy 5. usnesení zemských sněmu ̊ X - od poloviny 15. stoleti ́ nabývaly v Čechách a na Morave ̌ na významu zemske ́ sněmy, ktere ́ představovaly základni ́ fóra pro jednáni ́ zemských stavů - velmi často se týkala veřejných záležitosti ́ obou zemí - zemska ́ bezpečnost, výběr daní, sestavováni ́ vojenske ́ hotovosti či otázky spojene ́ s fungováním základních zemských institucí 6. zemska ́ zřízeni ́ - koncem 15. stoleti ́ se v zemích středni ́ Evropy objevují obsáhlejši ́ právni ́ sbírky, ktere ́ byly vydávány jiz ̌ tiskem a ktere ́ se zpravidla týkaly policejních a soudních záležitosti ́ - nejstarši ́ tištěne ́ zemske ́ zřízeni ́ bylo v rámci českých zemí vydáno v roce 1500 a je tradične ̌ označováno jako tzv. Vladislavske ́ zřízeni ́ zemske ́ (platna ́ pouze v Čechách) byla vydána z podnětu šlechty a vedle ustanovení týkajících se procesního, majetkového apod. práva a policejních předpisů obsahovala take ́ několik významných ustanovení ústavni ́ povahy (vztahy mezi panovníkem a šlechtou, postavení jednotlivých stavů a podobne ̌) - dalši ́ česka ́ zemska ́ zřízeni ́ byla vydána v letech 1530 (neúplne ́), 1549 a 1564 Morava i desk - na Morave ̌ bylo prvni ́ tištěne ́ zemske ́ zřízeni ́ vydáno v roce 1516, jednalo se však o poměrne ̌ krátky ́ text, základem všech ia moravských předbělohorských zemských zřízeni ́ je zřízeni ́, tzv. znojemske ́ z roku 1535 (dalši ́ redakce následovaly v letech 1545 (panovníkem nepřijate ́), 1562 a 1604) - česka ́ a moravska ́ zemska ́ zřízeni ́ se stala základem pro tisky zemských zřízeni ́ ve Slezsku - vývoj kodifikací zemského práva byl završen vydáním obou Obnovených zemských zřízeni ́ pro Čechy a Moravu (Č - 1627, M - 1628), ktere ́ změnily základni ́ povahu ústavního uspořádáni ́ českého státu (ve Slezsku Obnovene ́ zřízeni ́ neplatilo)  ZROD MODERNÍ ČESKÉ STÁTNOSTI V 19. STOLETÍ KONTINUÁLNÍ EXISTENCE ČESKÉHO STÁTU - základním dílem k raným dějinám českého státu je Kosmova Kronika Čechů (Chronica Bohemorum) sepsaná v první polovině 12. století obsahuje základní faktografii k počátkům českého státu, první interpretaci našich dějin ústředním motivem kroniky jsou Přemyslovci, zejména legenda o Libuši, která vybrala Čechům knížete (motiv převzat z Kristiánovy legendy) - pověst zdůrazňuje, jakým způsobem se Přemyslovci ujali vlády a zdůrazňuje jejich legitimní nárok na tuto vládu > nespokojení Čechové si měli vybrat knížete, kterého pak měli respektovat, měl především soudní moc a řešil jejich spory, kníže Přemysl také předpokládal, že po jeho smrti nastoupí na trůn jeho potomek à vyobrazení dědičného nároku Přemyslovců na 1. český trůn legenda o svatém Václavovi („věčný kníže“ české země) obě tradice poté převzali i Lucemburkové, zejména císař a král Karel IV., který zdůrazňoval svůj přemyslovský původ po matce další panovnické dynastie (Jagellonci a Habsburkové) se k přemyslovské již legendě nehlásili - v období Lucemburků se vedle osoby panovníka objevuje v listinách termín Corona regni Bohemiae = koruna království českého - de facto samostatná instituce do jisté míry nezávislá na osobě českého panovníka i zemské obce - koncepce austroslavismu byla ve druhé polovině 19. století vystřídána hnutím českého historického státního práva byl to ideový program představitelů slovanských národů habsburské monarchie, především to však byl politický program českých liberálních politiků ve 40. letech 19. století základní koncept programu tvoří teze o nutnosti zachování podunajské monarchie pro samotnou existenci a zabezpečení emancipace slovanských národů politickou ideu austroslavismu zformuloval Karel Havlíček Borovský, když odmítl nereálnost ideálu všeslovanského národa a přiklonil se ke koncepci užší spolupráce slovanských národů v monarchii významné manifesty austroslavismu ▪ Slovan a Čech (Borovský) ▪ Palackého dopis do Frankfurtu (duben 1848) > reagoval na pozvání Výboru padesáti k účasti na německém sněmu > Palacký odmítl integraci českých zemí do nově vznikajícího Německa mimo jiné s ohledem na historický vztah korunních zemí a Svaté říše římské > Češi nemůžou žít s Němci, nesouhlasil s tím, aby nově vzniklé Německo mělo snahu o osamostatnění Rakouska - koncepci austroslavismu od konce 60. let v české politice vystřídal směr českého historického státního práva politický program, jehož základním bodem je teze o nepřerušené existenci českého státu v rámci habsbursko- lotrinské monarchie ústředním termínem této koncepce je Česká koruna, tedy státoprávní spojení Čech, Moravy a Slezska, které vždy  náležela vlastní bytnost a povaha státoprávní české státní právo – země de iure – nikdy nezanikly hnutí českého státního práva nebylo jednotné klíčovými momenty v rámci této koncepce: ▪ nástup Habsburků na český trůn v roce 1526 ▪ stavovské povstání v roce 1620 ▪ vydání obou obnovených zřízení pro Čechy a Moravu (1627 a 1628) ▪ zrušení české dvorské kanceláře (instituce, která jedná jménem panovníka) v roce 1749 hlavní představitelé: ▪ František Palacký ▪ Bohuš Rieger ▪ právní historik Jaromír Čelakovský ▪ vynikající znalec rakouského veřejného práva Jiří Pražák ▪ historik Josef Kalousek ▪ první rektor české části pražské univerzity Václav Vladivoj Tomek toto hnutí nebylo schopné realizovat svůj program, zejména kvůli nevýhodnému volebnímu právu, vnitřní nejednotnosti, politice pasivní rezistence na myšlenky historického práva se zase navázalo až v posledních letech války v souvislosti se vznikem nového státu - snahy o větší autonomii českých zemí vyvrcholily na přelomu 60. a 70. let 19. století (česká politická reprezentace byla zklamána novou úpravou státoprávních poměrů v podobě rakousko-uherského vyrovnání, prosincovou ústavou z roku 1867) à své požadavky sepsali v srpnu 1868 do tzv. deklarace - srpen 1871 tzv. fundamentální články  česko-rakouské vyrovnání uznávaly rakousko-uherské vyrovnání a souhlasily se společnou správou armády, finančních záležitostí a s jednotnou zahraniční politikou netýkalo se všech korunních zemí (Morava připravovala vlastní požadavky a Slezsko se vůbec neúčastnilo) požadavky fundamentálních článků: ▪ navýšení kompetencí českého zemského sněmu ▪ správu země měla převzít zemská vláda ▪ rakouský císař měl být slavnostně korunován českým králem proti tomuto novému státoprávnímu uspořádání se nakonec postavili Maďaři i Němci, zasáhl také proces integrace Německa ÚSTAVNÍ VÝVOJ V PRVNÍ POLOVINĚ 19. STOLETÍ - od r. 1526 vývoj českých zemích v komplexu zemí habsburské monarchie. – mnohonárodnostní - srpen 1804 – František I. si patentem přiřkl titul rakouského císaře - 1806 – zánik SŘŘ - doba před březnem 1848 - tzv. metternichovský systém – kníže Metternich ministrem zahraničních věcí – rozhodující vliv na řízení rakouské zahr. politiky - po smrti Františka I. vytvořena tzv. státní konference – měla vykonávat faktické vladařské povinnosti 1815 Vídeňský kongres – v roce 1848 došlo k prvním revolučním projevům v Haliči, které byly potlačeny císařským vojskem, nepokoje také v rakouských severoitalských provinciích - požadavky rakouských i českých liberálů vedly císaře 12. března 1848 k vydání kabinetního listu – ten deklaroval panovníkův úmysl svolat do Vídně zástupce stavovských obcí z jednotlivých částí říše, a to s odkazem na starší ústavní uspořádání v jednotlivých částech říše - pod vlivem vyhlášení francouzské republiky se v Praze 11. března 1848 konalo shromáždění lidu ve Svatováclavských lázních (na Novém Městě pražském) – zde předložen návrh petice požadující ve 12 bodech základní státoprávní, národnostní i obecně sociální a politické požadavky (mj. národnostní rovnoprávnost, reformu stavovského zřízení, soudnictví a obecní správy, zrušení poddanství a vykoupení z roboty, svobodu tisku, shromažďování a náboženského vyznání) autorem textu František August Brauner pro konečnou revizi petice byl zvolen tzv. Svatováclavský výbor, který v následujících dvou dnech petici přepracoval, schválil a o několik dní později byla předložena císaři à žádná odezva tzv. druhá pražská petice - na ni už císař odpověděl - kabinetním listem z 8. dubna 1848 ▪ uznal jazykovou a národnostní rovnoprávnost ▪ povolil svolat český sněm, který měli tvořit příslušníci předchozího stavovského sněmu společně s volenými zástupci městských a venkovských obcí, jež platily státu daně (zemský sněm měl mít rozhodující hlas v zemské legislativě) ▪ bylo povoleno zřízení nejvyšších úřadů pro České království požadavek na spojení Čech, Moravy a Slezska se společnou správou a sněmem měl být projednán na nejbližším říšském sněmu, na kterém měly být tyto země zastoupeny - březen 1848 - propuštěn kancléř kníže Metternich, který byl symbolem potlačování práv a nesvobody - císař vydal proklamaci, ve které slíbil svolání stavovských vyslanců z německých, slovanských a italských zemí (nikoliv ale uherských) do Vídně, kteří měli získat poradní spolupůsobení v zákonodárných i vládních otázkách - liberální kruhy však požadovaly parlamentární (ústavní) zřízení - staré státní a dvorské úřady ve Vídni se změnily na ministerstva a vedením nově vytvořené vlády byl pověřen hrabě Kolowrat - patent z 15. března 1848 - přechod ke konstitučnímu zřízení mělo být zachováno dosavadní ústavní uspořádání v jednotlivých částech říše s ohledem na zamýšlenou celoříšskou ústavu (Constitution des Vaterlandes) zavedl svobodu tisku (zrušením cenzury) a povolil zřizování národních gard nevztahoval se na uherské země - koncem března 1848 se vytvořila nezávislá výkonná moc a ve spolupráci se sněmem uskutečnila podstatné změny vedoucí k faktickému rakousko-uherskému dualismu - o otázce ústavních reforem se v Uhrách jednalo již od 30. let 19. století - v roce 1840 se stala maďarština úředním jazykem na uherských úřadech - uherské snahy vygradovaly přijetím 31 zákonů, které panovník potvrdil a Uhry tak získaly ústavu nazývanou březnová ústava byla poměrně liberální a zajišťovala některá ze základních práv spojení Uher s Rakouskem mělo být de facto na bázi personální unie, významné postavení získal i uherský sněm a uherští ministři Chorvatsko-Slavonské království bylo ústavou degradováno  na uherskou provincii ŘÍŠSKÝ SNĚM VE VÍDNI A V KROMĚŘÍŽI - duben 1848 tzv. dubnová ústava (Pillersdorfova) - v květnu byl oktrojován císařským patentem volební řád do říšského sněmu (volby se netýkaly uherských zemí) - Pil. ústava byla následně odvolána a byl svolán ústavodárný říšský sněm, který zasedal ve Vídni a jeho hlavním úkolem mělo být vypracování nové ústavy ve sněmu pracovaly dva hlavní výbory 1. vypracovával ústavu 2. věnoval se problematice základních práv - závažnou otázkou bylo poddanství a robota - 28. března 1848 byl vydán císařský patent, na základě kterého se rušila robotní povinnost nejdéle do roka - poslanec Hans Kudlich ze Slezska podal na ústavodárném říšském sněmu návrh na zrušení poddanství à zákon byl publikován 7. září 1848 jako patent o zrušení poddanství podle tohoto patentu bylo: 1. zrušeno poddanství 2. zrušeny rozdíly mezi dominikální (panskou) a rustikální (selskou) půdou 3. zrušeny všechny závazky z poddanství vyplývající, některé bez náhrady (týkající se osobního poddanství), jiné za náhradu (týkající se gruntu) 4. zrušena vrchnostenská práva 5. patrimoniální úřady zůstaly až do zřízení státních úřadů v platnosti - na přelomu října a listopadu 1848 byla vojenským obsazením Vídně potlačena revoluce - sněm svolán na 15. listopad 1848 do Kroměříže (sešel se zde až 22. listopadu 1848) přesun do Kroměříže navrhl František Palacký císařský dvůr prchl před vídeňskou revolucí do nedaleké Olomouce à Kroměříž ústava, která byla vypracovávána říšským sněmem v Kroměříži nikdy publikována nebyla - na počátku prosince 1848 byl v Olomouci proveden „státní převrat“ - císař Ferdinand oznámil svoji abdikaci àFrantišek Josef I. v manifestu vydaném po nástupu na trůn deklaroval císař, že všechny národy v monarchii a všichni občané si budou rovni a monarchie bude jednotná - v lednu 1849 byl vypracován vládní návrh ústavy, jehož autorem byl ministr vnitra Stadion – schválila ho ministerská rada a podepsal panovník à císařským manifestem pak byl v březnu rozpuštěn kroměřížský sněm a byla vyhlášena nová oktrojovaná tzv. březnová (Stadionova) ústava ÚSTAVNÍ VÝVOJ VE DRUHÉ POLOVINĚ 19. STOLETÍ - císař začal zvažovat ústup od konstitucionalismu v Rakousku - kabinetní listy z 20. srpna 1851 - ministři byli odpovědni přímo císaři a říšská rada se stala výhradně radou koruny (panovníka) - pár měsíců po vydání kabinetních listů byla dvěma tzv. silvestrovskými patenty z 31. 12. 1851 březnová ústava prohlášena za zrušenou z bývalých „základních práv“ byla výslovně potvrzena jen  rovnost všech občanů před zákonem a zrušení poddanských svazků dokumenty přislíbil ochranu každé zákonem uznané církvi a náboženské společnosti již vůbec se zde nehovoří o říšském zastupitelstvu nebo o zemských sněmech - země měly být pouhými říšskými správními obvody bez ústavní samostatnosti, samosprávy či vlastních orgánů patenty byl zaveden nový typ absolutismu (tzv. bachův), který stojí především na přímé odpovědnosti ministrů panovníkovi, národy jakožto svébytné subjekty rakouské monarchie jsou naprosto potlačeny a utlumeny byly také společenské a občanské aktivity, silné postavení církve ▪ režim se opíral o armádu, policii a používal represivní metody - v srpnu 1859 byl propuštěn ministr Alexander Bach i policejní prezident - v březnu císař vydal patent, jímž zřídil tzv. rozmnoženou říšskou radu (doplnil stávající orgán o nové členy) - postupný přechod zpět k ústavním pořádkům byl dokončen ve druhé polovině roku 1860 ▪ rozmnoženou říšskou radu určil jako orgán, který má na starosti budoucí směřování země ▪ druhým dokumentem byl Říjnový diplom z 20. října 1860, který byl prohlášen za stálý a neodvolatelný státní zákon > stanovil zásady pro budoucí rakouskou ústavu > zdůraznil rovnost občanů před zákonem, svobodu náboženského vyznání, svobodný přístup k úřadům, stejné daňové břemeno a brannou povinnost > zákonodárnou moc měl panovník pro příště  vykonávat jen společně s jednotlivými zemskými sněmy a říšskou radou > uherským zemím, jsou přiřčena speciální práva > bylo obnoveno župní zřízení, uherský sněm a místodržitelství předrevolučního typu > obsahoval jak prvky federalistické, tak centralistické, nacházíme i jisté známky dualismu ⇒ centralistickou jednotu země měla představovat říšská rada ⇒ federalistický element byl zastoupen v zemských sněmech ⇒ dualistický prvek nacházíme v rozdělení zemí na neuherské a uherské > realizace základních bodů Říjnového diplomu byla provedena o rok později, kdy byla oktrojem vyhlášena další konstituce - v roce 1866 prohrálo Rakousko válku s Pruskem - situace využila uherská opozice v čele s hrabětem Andrassym v únoru 1867 byla královským reskriptem obnovena stará uherská ústava (z roku 1848), jmenována uherská vláda uherský sněm schválil zákon o vyrovnání - 8. června byl František Josef I. v Pešti korunován uherským králem a o čtyři dny později udělil panovník sankci uherskému zákonu o vyrovnání toto se stalo právním základem dualismu rakousko-uherské monarchie, která byla de facto spolkovým státem ▪ monarchie byla rozdělena na dvě části - tzv. Zalitavsko, tzv. Předlitavsko - pro neuherské země schválen v říšské radě zákon, který upravoval vzájemný poměr obou částí říše - Zákon č. 146 ř. z. ze dne 21. prosince 1867 – stal se jedním ze zákonů tzv. prosincové ústavy - rakouský zákon vychází z předpokladu, že ve společném státě existuje jednak úroveň ústředního státu a dále úroveň dvou států podřízených, tedy rakouského a uherského XXXXXX uherský výklad oproti tomu vychází z předpokladu, že neexistuje a nikdy neexistoval ústřední stát, nýbrž že říše se skládá ze dvou států, které souhlasily, že některé jejich záležitosti budou spravovány společně - po rakousko-uherském vyrovnání měly tedy zůstat nezměnitelně společné, kromě osoby panovníka, spravování zahraničních záležitostí, vojenských záležitostí a správa společných financí (financování zahraniční politiky a armády) společné instituce nesly označení císařské a královské (c.k.) - současně s rakousko-uherským vyrovnáním se uskutečnilo v roce 1868 také vyrovnání uhersko-chorvatské - zák. čl. 30 z roku 1868 (v Chorvatsku zák. čl. 1) vytvořil v uherské části říše dualismus na nižší úrovni, spočívající v tom, že Chorvatsko- Slavonské království získalo v některých záležitostech jistou míru samostatnosti (s možností autonomní legislativy, školství, a podobně) pro společné záležitosti však bylo zachováno jednotné zákonodárství (společný sněm) a také společná vládní moc Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Vypracované otázky ke zkoušce Přehled ústavních dějin novověku 1  1. STARŠÍ (PŘEDOSVÍCENSKÉ) PŘEDPISY ÚSTAVNÍHO CHARAKTERU V ČESKÝCH ZEMÍCH  kontext evropského konstitucionalismu  doba osvícenství = klíčová ▪ odklonění od církevních dogmat, proti tradičním modelům hierarchie společnosti v čele s panovníkem, ne Bohem ▪ svoboda, rovnoprávnost, rozum, vzdělanost, lidská důstojnost, člověk, občan, věda a výzkum ▪ 1 zákon začal platit pro všechny obyvatele, které se nazývají občané ▪ francouzská revoluce, končí stavovská společnost  ÚSTAVA = akt, který vymezuje základy zřízení státu, rychle reflektuje společenské změny ▪ = psaný výraz tzv. společenské smlouvy (zejména J. J. Rousseau) ▪ změna významu slova konstituce až v 18 století v souvislosti s osvícenstvím → užití již ve Starověkém Římě: constitutiones principum = císařská nařízení, výnosy, které vydával panovník → později ve významu zákoník: Constitutio Criminalis Carolina – říšský trestní zákoník Karla V. z roku 1532 ▪ př. Aristoteles – dílo Politika (rozdíl mezi ústavou a zákonem) ▪ antika znala pojem ústava ve smyslu materiálním ▪ formální psané ústavy 16. století ve Francii a Anglii (LEX FUNDAMENTALIS); v Německu až v 17. století ▪ první konstituce v 18. století = akty omezující panovníka v absolutní monarchii –> fixace dělby moci ▪ rozvoj racionalismu a empirismu –> bourání představ o dědičném právu, dei gratia x smluvní teorie = představa, že právním důvodem vzniku státu je smlouva mezi lidmi a panovníkem (jeden z orgánů státu) ▪ panovníci už nejsou vyňati z moci (už podléhají moci – viz. Digesta) → Princeps legibus solutu est = panovník není vázán zákony (Ulpián) ▪ nejstarší ústavní listiny v moderním smyslu: charty amerických států Connecticut a Rhode Island z roku 1842 ▪ ROLE: institucionalizace změn, manifestují základní společenské změny ▪ ústavy v době osvícenství – 2 funkce o ORGANIZUJÍCÍ – sepsání základních zásad organizace státu a jeho fungování (FIXACE DĚLBY MOCI) o GARANČNÍ – garantuje to, že se ve státě bude žít podle předpis v ústavě a nevrátí se do podoby absolutní monarchie (hranice mezi mocí panovníka a zastupitelského sboru – moc to nebývaly vlády) ▪ tzv. smluvní teorie: právním základem vzniku státu je smlouva mezi lidmi (občané se rozhodnou, že část svých práv předají do rukou panovníka/sboru/vlády) → ustavuje dělbu moci a nezadatelná a nezcizitelná lidská práva → Thomas Hobbes (absolutní moc) → John Locke (konstituční monarchie) → Charles Montesquieu (dělba moci – zákonodárná, výkonná, soudní) ▪ společenská smlouva – legitimizační základ státu: moc státu pochází z lidu (dělba moci, nezadatelná a nezcizitelná lidská práva) 1. Ústavy spojené a související předpisy spojené s anglickou „slavnou/revolucí, bojem amerických kolonií za nezávislost a francouzskou revoluci (17-18. století)  Anglická deklarace práv – 1689  Americká ústava z roku 1787 je nejstarší doposud platnou  francouzská Deklarace práv člověka a občana 1789 – jeden zákon pro všechny (kdo je občan a má nárok na určitá práva FR –> nový francouzský národ, základní jednotkou se stává občan, který má svá práva a povinnosti)  francouzská ústava 1791  polská ústava 1791, po druhém dělení; skládající se ze tří částí, iniciovaná králem 2. Ústavy 19. století – časté změn (střídání monarchistických a republikánských režimů – Francie)  rakouské konstituce 1848, 1849, 1861 a 1867  v tomto období se také setkáváme s tzv. OKTROJOVANÝMI ÚSTAVAMI – ústava panovníkem nařízená, vydaná bez zákonodárného sboru (typicky rakouské ústavy kromě prosincové)  nacionalistické – formace moderních národů 3. Ústavy po první světové válce  po 1918 mnoho nových států na mapě Evropy – rozpad Osmanské říše, Podunajské monarchie, Turecké monarchie  ústavy stabilizují situace v zemi nové režimy; důraz na parlamentní demokracii  1919 tzv. Výmarská ústava – ta se formálně neměnila ani za Hitlera (pouze se doplňovala)  1920 Československo 4. Ústavy po druhé světové válce o ÚSTAVY 40. LET  stabilizace poměrů – autoritativní a totalitní režimy –> demokratická zřízení (např. Itálie) 2   ne všechny evropské státy vydržely u demokratického režimu (jen Francie a Anglie)  ústavy tzv. lidově-demokratické – v komunistické části světa, v zemích osvobozených úplně/z části Rudou armádou (např. Československo, květnová ústava lidově-demokratická z roku 1948) o 60. LÉTA  v souvislosti s procesem dekolonizace – Afrika a Asie  snaha po konstitucionalizaci systému, kdy často texty ústav neodpovídaly realitě v zemi o 70. LÉTA  pád některých evropských autoritativních režimů a diktatur (Řecko, Španělsko) o KONEC 80. A POČÁTEK 90. LET  rozpad komunistického bloku  návrat k demokratickým principům – Československo, Polsko, rozpad sovětské federace  základní znaky moderní demokratické ústavy  dělba státní moci  základní katalog lidských, občanských, sociálních, hospodářských a kulturních práv  ustanovení o formě státu a formě vlády  státní zřízení  politický systém (volební systém)  státní občanství a symboly; území a hranice státu apod.  předpokladem existence a fungování demokratické ústavy je demokratické zřízení státu – ústava nejen že existuje na papíře, ale také je dodržována a respektována  tradice a kontinuita ústavního vývoje  předpisy ústavního charakteru ve starší době na našem území ▪ předpisy týkající se postavení panovníka, předpisy o trůnním právu, klíčové byly předpisy týkající se zemských sněmů a věcí týkající se stavů o HMOTNÉ (MATERIÁLNÍ) POJETÍ ÚSTAVY ▪ souhrn norem, které ustanovují/organizují stát ▪ neoznačeno jako ústava, ale obsah se dotýká toho, co by v ní mělo být (obsahově je to ústava, má znaky ústavy) ▪ ZLATÁ BULA SICILSKÁ, = ústavní materie –> je ví definován vztah jedné země k zemi druhé, jsou tam základní práva ▪ LISABONSKÁ PRÁVA – taky nadřazený předpis, ve kterém jsou stanoveny zásadní práva a povinnosti o FORMÁLNÍ POJETÍ ÚSTAVY ▪ norma/soubor norem, které jsou výslovně označeny jako ústava anebo které lze změnit pouze v případě splnění zvláštních záležitostí stanovených právním řádem (např. kvalifikovaná většina hlasů v Parlamentu) ▪ LEX FUNDAMENTALIS (základní zákon) – když jsou všechna ústavní ustanovení zahrnuta do jediného zřetelně odděleného celku ▪ Rakouská prosincová ústava (1867) – není přímo ústava, ale je tak chápána → „státní základní zákon“ – Staatgrundsetz → složena ze sedmi samostatných zákonů – označení státní základní zákon ▪ Dubnová ústava (1848) – originární ústava (oficiálně), jediná R-U ústava, která nese název ústavy → všechna ústavní ustanovení zahrnuta do jediného zřetelně odděleného (celku) zákona = tzv. ústavní/základní zákon → ústavní listina/ústava – Verfassungskurde  pro starší období (středověk, raný novověk) je lepší užívat opisná označení, která přesněji vystihují vztah určitého přepisu (daný předpis, nebo jeho část má ústavní charakter) o PRÁVNÍ OBYČEJ = pramen práva za těchto předpokladů: ▪ dlouhotrvající, podvědomí o nutnosti obyčeje faktické masové uskutečňování určitého chování, podvědomí o nutnosti obyčeje (Anglie – common law) ▪ společnost musí vnímat obyčej jako závazný ▪ státní orgány musí aplikovat obyčejová pravidla ▪ musí být stanovena vynutitelná sankce při porušení obyčeje ▪ Lex duodecim tabularum  příklady starších předpisů ústavního charakteru 1. LISTINY ŘÍMSKONĚMECKÝCH KRÁLŮ A CÍSAŘŮ PRO ČESKÉ PANOVNÍKY o 1212 – ZLATÁ BULA SICILSKÁ: vydal ji římský král Fridrich II., dostal ji Přemysl Otakar II. ▪ státoprávní předpis – jaké povinnosti má panovník/král 3  ▪ zde byl potvrzen dědičný titul krále ▪ potvrzení lenního vztahu ▪ potvrzení hranic – nedělitelnost zemí ▪ garantovala vnitřní nezávislost českého státu ▪ právo šlechty na volbu panovníka o 1216 – ULMSKÁ BULA – určovala nástupnictví už za předešlého panovníka 2. LISTINY ČESKÝCH KRÁLŮ – listina Karla IV (7. dubna 1348–12 textů = Moravy) o Corona regni Bohemiae (Země koruny české) – země se stala samostatným subjektem (do jisté míry)  formálně potvrdil jméno, státoprávní charakter a území  Horní a Dolní Lužice – během třicetileté války byly prodány (po I.WW začali interpretovat listinu – pokud vymře panovnická dynastie, tak má právo se připojit k českým zemím)  trvá kontinuita české koruny 3. TZV. VOLEBNÍ KAPITULACE A KORUNOVACÍ REZERVY o volební kapitulace ▪ s tou se setkáváme až v pozdější době, od 17. st – ve Svaté říši dokonce jako základní říšský zákon (lex fun.) ▪ smlouva mezi nastupujícím panovníkem a voliteli (mezi osobami/stavy, které se účastní při nastoupení panovníka na trůn jako jeho volitelé – zástupci lidu), forma se týká budoucí vlády panovníka ▪ panovník nastupuje na trůn aktem volby ▪ mnoho společných rysů s moderními ústavami, ale příslib zanikal smrtí panovníka ▪ klíčový význam v dobách stavovského státu ▪ klasickou VK potvrdil Vladislav Jagellonský (1471) – Jagellonské kapitulace o korunovační rezervy – používá se v monarchiích, kde panovník nastupuje na trůn dědičně ▪ inaugurační diplomy J Lucemburského z let 1310 (Čechy nedochováno) /1311 (listina pro Moravu v Brně) → otázky výběru daní (zemské berně), obsazování úřadů, vojenské záležitosti → velké privilegium stavovských svobod 1436 4. LANDFRÝDY = ZEMSKÝ MÍR (dohoda mezi panovníkem a obcí) ▪ poměrně starý princip – nejprve jako výnosy římskoněmeckých králů, později smluvní charakter mezi panovníkem a stavy o dodržování míru ▪ dohoda o tom, že všichni budou dodržovat právní pořádek, věci vojenské a bezpečnostní ▪ základní veřejnoprávní předpis pro tehdejší dobu ▪ listina má formulářový charakter ▪ zaváděno především církví jako BOŽÍ MÍR (PAX DEI) – mohl vyhlašovat svatý oteč ▪ např. na Velikonoce se zakazují války ▪ velmi oblíbené na Moravě (15.-16. století) → princip pečetění Ladfriedu – listinu musí zapečetit všichni, kdo vlastní alespoň kousek půdy ▪ provinění proti Landfiedu –> člověk prohlášen za škůdce – mohl být beztrestně zabit ▪ EWIGER LANDFRIEDE 1495 5. ZEMSKÁ ZŘÍZENÍ (LANDESORDNUNG)  první tištěná kodifikace (14. století – knihtisk), nutná signace panovníkem  zemské – každá měla své předpisy (Čechy, Morava, Slezsko)  obsahuje řadu ustanovení – kompetence panovníka a zemských sněmů a soudů (+ například podání žaloby, delikty, zástavy, vyslýchání zločinců) – mišmaš zákonů  Čechy (rozdíl soudů na Moravě a v Čechách, áčkové paragrafy stejné) ▪ 1500 – Vladislavské zřízení české ▪ 1604 – Zřízení zemská markrabství Moravského, zřízení z doby Rudolfa II. ▪ 1627 – obnovená zřízení zemská  Morava: 1628 – Obnovené zřízení zemské  kontinuální existence českého státu  Kosmas o CHRONICA BOHEMORUM (= Kronika Čechů) ▪ počátek 12. století, ústředním motivem jsou Přemyslovci – legenda o Libuši (motiv z Kristiánovy legendy) → pověst zdůrazňuje, jakým způsobem se Přemyslovci ujali vlády a jejich legitimní nárok na tuto vládu → podle legendy si nespokojení Češi měli vybrat knížete a jejich kněžka Libuše je upozornila, že když si jednou někoho vyberou, budou jej muset respektovat → kníže Přemysl tak nejen očekával poslušnost, ale také nástupnost jeho potomků na trůn po smrti 4  → typická jsou například vyobrazení ve Znojemské rotundě, kde je v ikonografické podobě znázorněný dědičný nárok Přemyslovců na český trůn ▪ Přemyslovci vládnoucím rodem, první národní dynastie českých zemí, legitimní očekávání P na trůn ▪ Legenda o svatém Václavovi – kult svatého Václava (zemský patron, ne národní – ne nacionalismus, jaký známe dnes), podpořila národ Přemyslovců ▪ obě legendy převzaty Lucemburky (Karel IV. = zdůrazňoval, že jeho matka byla Přemyslovna) → Jagellonci a Habsburkové se ke svatému Václavovi příliš nehlásili  termín Corona Regeni Bohemiae (Koruna české země) se objevuje za Lucemburků ▪ samostatná instituce (právnická osoba) do jisté míry nezávislá na osobě českého panovníka i zemské obce poznámka: model slezských knížat se neosvědčil, celé 19. století staví na zemském principu 5  2. STÁTOPRÁVNÍ POŽADAVKY ČESKÉ POLITICKÉ REPREZENTACE V 19. STOLETÍ  austroslavismus  HABSBURSKÁ MONARCHIE (podunajská, neměla ani vlastní název, od konce 18. století označení Rakousko) = nejvýhodnější státoprávní celek pro zachování slovanských národů – nutné zachovat monarchii, naši politici chtěli Rakousko-Uhersko-Česko (FEDERACE)  program českých, liberálních politiků Habsburské monarchie v polovině 19. století (40. léta) ▪ koncepce slovanských národů, jakým způsobem mají existovat v Habsburské/Podunajské monarchii ▪ František Palacký ▪ Havlíček Borovský – zformuloval ideu austroslavismu odmítnutím idey všeslovanského národa, metoda užší spolupráce slovanských národů v monarchii, vzhlížení k Rusku (jediný samostatný slovanský národ) → Názor, že je lépe, aby Habsburská monarchie zůstala zachována, zároveň byl však odmítnut požadavek všeslovanského národa → Článek Slovan a Čech (též manifest)  MANIFEST AUSTROSLAVISMUS = dopis Františka Palackého do Frankfurtu 18.4. 1848 ▪ odpověď na pozvání do Frankfurtu – odmítnutí integraci českých zemí do nově vznikajícího Německa ▪ první český politický program suluuni poraka - o hnutí ČESKÉHO HISTORICKÉHO STÁTNÍHO PRÁVA = teze, že české země de iure nikdy nezanikly → politický program, jehož základním bodem je teze o nepřerušené existenci českého státu v rámci habsbursko-lotrinské monarchie (ta jediná nás může ochránit – před Maďarskem, Německem, popřípadě Ruskem) → nebylo schopné realizovat svůj program, a to zejména kvůli nevýhodnému volebnímu právu, vnitřní nejednotnosti a v neposlední řadě kvůli politice pasivní rezistence → ústřední termín: Česká koruna = spojení Čech, Moravy a Slezska ▪ zastánci smluvní teorie tvrdily, že všechny změny po roce 1620 byly nařízeny oktrojem a nemají platit ▪ představitelé smluvní teorie: František Palacký, Bohu Rieger, Jaromír Čelakovský (první český jmenovaný profesor právních dějin), Jiří Kalousek (České státní právo), Jiří Pražák (právník, odborník na rakouské správní a ústavní právo) ▪ 1526 (ale vlastně tak výrazný není) → nástup Habsburků na český trůn (Ferdinand Habsburský – na Moravě uznali volby podle toho, že to byl manžel Anny Jagellonské) – smluvní povaha (sami jsme si jej zvolili ▪ 1620 = stavovské povstání, bělohradská porážka, stali jsme se pouze dědičnými rakouskými zeměmi ▪ 1627/28 = vydání obnovených řízení – změnění státoprávní podoby, nebylo možné odvolat panovníka z trůnu, stali jsme se součástí Habsburských zemí ▪ 1749 = Česká dvorská kancelář zrušena (= úřad, který jedná jménem panovníka) –> státoprávní oslabení země, tento typ záležitostí se nadále řešil ve Vídni, jsme pouze v područí Rakouska, Uherska Prazeiradov Se esta ▪ více o tezi existence českých zemí ↳ driv v. → zanikly vůbec? NE = rozplynuly se, ANO = od středověku existují, jen se měnili panovníci (jako subjekt nezanikly) → další teze: 1526 – zvolení panovníka, založeno na smlouvě 18 : 00  vyvrcholení snah o autonomii v 60–70. letech 19. století ▪ konec 60. let – rakouskouherské vyrovnání; změna poměru musí být učiněna smlouvou mezi panovníkem a národem (=> zklamání Čechů, stejně tak i u prosincové ústavy z toku 1867) ▪ požadavky byly sepsány v DEKLARACI 1868 – kompromis ▪ 1871 – budoucí body Č-R vyrovnání = FUNDAMENTÁLNÍ ČLANKY (cíl: navýšení kompetencí českého zem. sněmu) → uznávaly R-U vyrovnání a souhlasily se společnou správou armády, finančních záležitostí a s jednotnou zahraniční politikou → nemělo se týkat všech korunních zemí (Slezsko se vůbec neúčastnilo, Morava měla své vlastní požadavky) → k uzavření dohody nakonec NEDOŠLO! 6  3. RAKOUSKÉ KONSTITUCE Z LET 1848-1867  25.4.1848 = DUBNOVÁ ÚSTAVA (Pillersdorfova) [ okrojovaná ústava (tj. ustanovena panovníkem/císařem bez schválení parlamentu/říšské rady)  zakotvila demokratické svobody, ale volební řád nebyl spravedlivý /dělnictvo volit nemohlo) Yhla's ena  obsahovala:  císařská oprávnění, národnostní rovnoprávnost, náboženská svoboda, svoboda tisku, zachování listovního tajemství, základní principy soudního řízení (veřejnost a ústnost), jazyková práva, vymezení hranic  podmínky pro to, jaké právo má mít nástupce, co se stane, když není schopen se ujmout vlády  navazovala na pragmatickou sankci 1713= potvrzení dědičného nároku panovníků (Habsburků) na trůn  České země a Morava byly pro touto ústavu pouze provinciemi (rovnocenné)  16. května 1848 byla dubnová ústava císařem prohlášena za provizorní a v červenci byl její návrh zcela stažen  TATO ÚSTAVA NIKDY NENABYLA ÚČINNOSTI.  odvolána –> zasedání říšského sněmu ve Vídni (cílem = vypracování nové ústavy a otázky poddanství a roboty)  charakteristika:  7 částí a pouze 59 § (nepodrobná, přijata velice narychlo)  BEZ PREAMBULE  NEMĚLA CELOŘÍŠSKOU PLATNOST – bez Uher, Chorvatska a Lombardsko-Benátska (italské državy) → přesto nesla název ústava rakouského císařství  struktura ústavy o 1. část: OBECNÁ USTANOVENÍ  stát je konstituční monarchie, teritoriální vymezení území (hranice jsou neměnné)  dědičnost koruny (v rodě Habsbursko-Lotrinském), podle zásad pragmatické sankce  trůní předpis – ustanovení, že dědicem může být i dcera –> Marie Terezie  kdo je nástupníkem trůnu (plnoletý, pokud ne – regentské období ustanovené jiným zákonem)  jestliže se něco stane s panovníkem, jeho náhradou se stává určený regent o 2. část: CÍSAŘ  moc výkonná i zákonodárná (vykonávána společně s říšským sněmem, který svolává) soud  sousedství je vykonáváno pouze císařem a jeho jménem  není odpovědný z výkonu své moci nikomu (jeho nařízení musí ale pro plnou platnost podepsat i ministr)  vyhlašuje válku a mír  11§: Císař obsazuje všechny státní úřady, propůjčuje veškeré hodnosti, řády a šlechtické tituly, vykonává vrchní velení a disponuje pozemními i námořními silami  (poznámka – 1850: soudní soustava ve všech instancích oddělena od správy, vrchnostenská x patrimoniální soudnictví) zapsanaraim , ⑬ o 3. část: OBŘANSKÁ A POLITICKÁ PRÁVA zakl Priva jeto -.  zaručena svoboda víry, svědomí i osobní svoboda > ale- reden to newsplatit  listovní tajemství, svoboda tisku a projevu (oboje platí i pro cizince), petiční právo, vlastnická práva  u soudů je zavedena otázka veřejnosti a ústnosti o 4. část: MINISTERSKÁ ODPOVĚDNOST  jmenováni císařem, odpovědni svému úřadu  Pillersdorf byl ministrem vnitřních věcí o 5. část: ŘÍŠSKÝ SNĚM  vykonává s císařem zákonodárnou moc  rozdělen do dvou komor (viz výše)  schůze obou komor jsou veřejné  každý člen musí vykonávat svůj úřad přímo a podle vlastní vůle  sněmovny se scházejí pouze na svolání císaře a nesmějí projednávat žádné záležitosti poté, co bylo sněmování rozpuštěno nebo odročeno o 6. část: PŮSOBNOST ŘÍŠSKÉHO SNĚMU  všechny zákony vyžadují schválení obou komor a císaře  roční rozpočet (doplnění vojska, zrušení daní a dávek, kontrahování státních dluhů)  obě sněmovny mohou navrhnout zákon > autonomie (iedyimotara ) -.. o 7. část: PROVINČNÍ SNĚMY, ZEMSKÉ SNĚMY A OTÁZKA PODDANSTVÍ A ROBOTY  zemský sněm a otázka zrušení poddanství a roboty  existují pro uskutečňování provinčních zájmů a k vyřizování požadavků  ŘÍŠSKÝ SNĚM (Parlament) = dvoukomorový, zasedal ve Vídni, zásadní otázka: poddanství a robota o HORNÍ KOMORA = SENÁT istava Enora 7   jmenována císařem z princů císařského domu starších 24 let a ze členů jmenovaných císařem bez ohledu na stav/původ  150 členů o DOLNÍ KOMORA = POSLANECKÁ SNĚMOVNA  volba je založena na počtu obyvatel a na zastoupení všech občanských zájmů  stanoven zvláštní volební zákon  daňový koncensus – váha hlasu je určena podle výše zaplacených daní 383 členů  poslanec HANS KUDLICH ZE SLEZSKA – návrh na zrušení poddanství (trvalo od středověku)  x nevolnictví zrušeno již v osvícenských reformách, nesměli skoro nic, vázáni na vrchnost přes půdu  po schválení císařem byl zákon publikován 7. září 1848 jako patent o zrušení poddanství >dalsichistaraa b c -  zrušeno poddanství, zrušeny rozdíly mezi dominikální (panskou) a rustikální (selskou) půdou náhradu (týkající se gruntu) -museli si koupit · pr I  zrušeny všechny závazky z poddanství vyplývající, některé bez náhrady (týkající se osobního poddanství), jiné za poinmostnota past  zrušena vrchnostenskáSpráva -  patrimoniální úřady zůstaly až do zřízení státních úřadů v platnosti  NÁVRH KROMĚŘÍŽSKÉ ÚSTAVY  vypracoval jej sněm, jež se v důsledku revoluce ve Vídni přesunul do Kroměříže, kde měl vypracovat novou ústavu  nebyl v konečné podobě projednán nikdy neudano -  v březnu 1849 byl násilím rozpuštěn Schwarzenbergovou vládou, aniž by mohl práci dokončit  omezení práv panovníka ve prospěch suverenity lidu (panovník mohl mít jen ta práva, která byla ústavou přiznána)  soubor základních občanských práv – vycházeli z francouzské Deklarace práv občana  svoboda člověka a tisku  zrušení trestu smrti  rovnost před zákonem  zrušení šlechtictví  ochrana domovní svobody  právo shromažďovací a sdružovací  pokus řešit státoprávní poměry z hlediska mnohonárodnostního státu (národnostní rovnost v monarchii)  Říšský sněm  komora zemí – 6 poslanců za každou zemi + 1 z každého kraje  komora lidu – 80 měšťanů a 280 venkovanů volených na 3 roky  císař  nedotknutelný, posvátný  z výkonu funkce není odpovědný  ustanovuje a propouští ministry  stvrzuje zákony a vyhlašuje je  vyhlašuje válku a uzavírá mír  má právo svolat a odvolat říšský sněm  BŘEZNOVÁ (STADIONOVA) ÚSTAVA - 4 brezna 1849.  druhá z rakouských oktrojovaných ústav  podstatně delší – 16 částí, 123 §  zavádí jediné celoříšské občanství  ústava vyhlášena pro všechny země, všechny země prohlášeny za nedělitelné – i Uherské země  Maďaři získali 1848 vlastní ústavu – ta se měla zrušit a Uhry se měly navrátit zpět pod Rakouské císařství  vládne František Josef, konstituční monarchie  císaři náleží moc výkonná, ještě více posílena moc zákonodárná, právo veta, možnost vydávat nařízení s platností zákona, zákonodárná moc s říšským sněmem (2komorový) o vrchní komora/zemí – počet je poloviční oproti nižší  každá korunní země má dva zástupce, a další poměr je rozdělen podle lidnatosti  voleni mohou být jen ti, kteří platí nejméně po 500 zlatých stříbra  počet senátorů má být stanoven volebním zákonem, určuje, kdo se může senátorem stát  170 členů volených zemskými sněmy o komora poslanců = komora deputovaných, má být volena přímou volbou lidu  rakouský titul je dědičný podle základního právního předpisu – pragmatická sankce objanstri - vsichni meli stegne jedno - riska rada-poradui organ panounika 8   velké množství základních práv: ústava řeší rovnost občanů: svoboda pohybu, zrušení poddanství, nedotknutelnost nesmineunit vlastnictví (klíčový moment všech ústav od VFR), svobodný přístup k úřadům (monarchie – země, které stojí na kdokoliv wit byrokratickém aparátu úřadů, spousta šlechticů se realizuje ve šlechtický službách –> kdokoli má to právo) monl - delat  zřízen nejvyšší říšský soud – měl mít také agendu politických práv icednike nehlede na  měl rozhodovat v kompetenčních sporech (spor mezi říší-celek-jednot. a zemí) zeme - pivod  měl řešit případné porušení politických práv  měl se věnovat případným žalobám na ministry či na jiné státní úředníky  měly mu příslušet i případy velezrady  říšský soud je velice důležitý, protože ze zákona o říšském soudu mnoho kompetencí převzal náš Ústavní soud či Nejvyšší správní soud  Český stát březnovou ústavou zanikl, i když nebyl výslovně zrušen žádnou právní normou  31.12.1851 = SILVESTROVSKÉ PATENTY ruší Březnovou ústavu z toku 1849  základy bachovského absolutismu  soubor dvou patentů a jednoho kabinetního listu Františka Josefa I. o 1. patent – č. 2/1852 – prohlásil březnovou ústavu za zrušenou  potvrzovala se jen rovnost před zákonem a zrušení poddanství a roboty o 2. patent – č. 3/1852 – došlo ke zrušení občanských práv  byla pouze slíbena ochrana církvím státem uznaným o 3. patent – č. 4/1852 – zásady organického řízení korunních zemí rakouského císařství  nadále se vládlo bez parlamentu a bez jakékoliv kontroly ze strany veřejnosti – organické řízení státu  ke krachu absolutismu došlo v důsledku válečné porážky Rakouska v 1859 (absolutismus shledán neefektivním)  stvrzovaly občanskou rovnost, zrušení poddanství, ochranu náboženství a stanovovaly politickosprávní strukturu monarchie  němčina určena za úřední jazyk  vydány tzv. zásady organického řízení korunních zemí Rakouského císařství  vodítko pro příští zákonodárství  jednotlivé země měly být říšskými správními obvody bez samosprávy a samostatnosti  nastolení BACHOVA ABSOLUTISMU  režim se opíral o armádu, policii a používal represivní metody  přímá odpovědnost ministrů panovníkovi  koncem 50. let se zformovala opozice proti absolutismu  roku 1859 je vydán císařský manifest, kterým chce změnit zákonodárství a správu země  propuštěn ministr Alexandr Bach i policejní prezident  roku 1860 vyšel další manifest, ve kterém určil, že říšská rada má na starosti budoucí spravování země  20.10. 1860 = ŘÍJNOVÝ DIPLOM  prohlášen za stálý a neodvolatelný státní zákon – stanovil základy pro budoucí rakouskou ústavu  vydá císařem, panovník se zřekl absolutní vlády  prohlásil základ státu pragmatickou sankcí z roku 1713  připustil nutnost určitého stupně federalizace monarchie na základě historických tradic jednotlivých zemí  rovnoprávnost národů a respektování práv historických celků –> první krok k znovuzavedení parlamentarismu  zpracoval ho Schmerling, který později vydal i únorovou ústavu z roku 1861  už zde jsou známky dualismu – rozdělení zemí na uherské a neuherské země  obnovení uherského sněmu  české země nejsou zmíněny Klas Estav  Opreambule , Ostruktura. ÚNOROVÁ ÚSTAVA (SCHMERLINGOVA) Z 26. ÚNORA 1961  třetí rakouská okrojovaná ústava  v reakci na říjnový diplom – měla realizovat zásady/ideály obsažené v říjnovém diplomu  koncepce se ujal Anon von Schmerling  skládala se ze tří patentů č. 20, 21 a 22/1861 ř. z. (resp. z příloh těchto patentů)  nasvědčovala to, že země jistým způsobem akceptuje a spěje k rozšíření říšské rady na:  širší: měla být tvořena i poslanci z uherských zemí (prakticky se ovšem zástupci uherských zemí, Itálie a dalších zemí v říšské radě nescházeli)  užší: měla být tvořena jen zástupci zemí rakouských  (poznámka: celkově dobré podmínky pro uherské země) o PRVNÍ PATENT: č 20 ▪ přiřkl zákonodárnou moc císaři a zemským sněmům, respektive říšské radě ▪ vymezil rozsah zemí, ve kterých měla nová ústava platit ▪ vznik říšské rady = parlamentu – dvoukomorový 9  ▪ příloha I. – měla mít moc základního státního zákona, rozdělila říšskou radu na dvě komory o PANSKÁ SNĚMOVNA: měli zasedat zletilí princové z císařského rodu (příslušníci z Habsbursko-lotrinské dynastie), představitelé pozemkové šlechty (císař jim udělil titul říšského rady), arcibiskupové, biskupové (s knížeckým titulem) mohl cisai rybrat + ne Oblaski /kultural 2. o POSLANECKÁ SNĚMOVNA: 343 poslanců, přesně stanoven počet poslanců z jednotlivých zemí – podle velikosti země (Uhry – 85, Moravské markrabství – 22, České království – 54)  císař měl jmenovat prezidenta a viceprezidenta každé komory – ostatní funkcionáře si sněmovny volily samostatně  návrhy zákonů měla říšské radě předkládat vláda  jakákoli ze sněmoven měla zákonodárnou iniciativu  k přijetí zákona nutný souhlas obou sněmoven a císařská sankce (panovníkovi ale náleželo absolutní veto)  v případě, že nezasedala říšská rada, mohla přijímat nutná opatření vláda (ministerstva)  kompetence říšské rady: ▪ příloha II. – obsahuje zemská řízení jednotlivých zemí (primárně určeny kompetence říšských sněmů)  zřízení obsažená v patentu jsou prohlášena za základní státní zákony pro danou zemi  pravomoc jednotlivých zemských sněmů se týkala zejména zemědělství, dobročinných ústavů a veřejných staveb, zemského rozpočtu, zemských daní, záležitosti církevní a školní → vedení sněmu – maršálek v Českém království/hejtman a jeho náměstek na Moravě  úředníky jmenoval panovník see → ZZ vysílala poslanců do říšské rady – dohoda o reprezentaci na federální úrovni do říšské rady → ZZ vysílala poslance do ŘR a určovala jejich počet – moravský zemský sněm měl čítat 100 poslanců  98 poslanců bylo do moravského zemského sněmu voleno, zbylá dvě místa náležela knížeti arcibiskupovi olomouckému a brněnskému biskupovi (virilisté, dědičné)  virilisté = ve sněmu byli dva, dědičné, olomoucký arcibiskup, zasedají z titulu svého řádu ↳ nevolilise  jen ma titrl , → volební právo do zemských sněmů bylo postaveno na kuriálním systému  váha hlasů záležena především na jejich majetku, resp. na výši přímých daní  kurie byly celkem 4 (velkostatkáři, obchodní a živnostenské komory, města a venkovské obce)  do kurie venkovských obcí se nevolilo přímo, ale prostřednictvím volitelů o DRUHÝ PATENT: č 21  stanovil, kdy mají být svolány zemské sněmy  sněmy v královstvích Uherském, Charvátském a Slavonském již v době vydání patentu byly svolány  sedmihradský sněm měl panovník svolat speciálním výnosem a datum zasedání ostatních zemských sněmů, včetně sněmu českého a moravského, bylo stanoveno na 6. dubna 1861  v patentu je také označeno město Vídeň jako město sídelní a místo pro zasedání říšské rady, která byla tímto patentem svolána na 29. dubna 1861 o TŘETÍ PATENT: č 22 – rozpuštění původní říšské rady a zrušení některých předpisů z let 1851–1860 (BACHŮV ABSOLUTISMUS) 10  4. STRUKTURA TZV. PROSINCOVÉ ÚSTAVY Z ROKU 1867  PROSINCOVÁ ÚSTAVA –21. 12. 1867 eno  = předlitavská ústava jediná NEBYLA OKROJOVANÁ slozenazvie  nevypadá jako ústava (BEZ PREAMBULE), žádná vnitřně propracovaná struktura  je inspirací pro ústavu z roku 1920 (účinná zůstala až do roku 1918)  platila pro rakouské země  platila pouze v sedmnácti předlitavských zemích, mezi které patřilo také Království české a Markrabství moravské  nevztahovala se tedy na země Svatoštěpánské koruny  KLÍČOVÝ OKAMŽIK R ÚSTAVNÍHO VÝVOJE – zákon č. 142 (široký katalog základních práv, jedním z inspiračních zdrojů československé Ústavy z roku 1920)  tato POLYLEGÁLNÍ ÚSTAVA (skládá se z více částí – jednotlivých zákonů, které byly přijaty a vydány zároveň; jako naše ústava) bývá tradičně označována jako tzv. prosincová ústava  skládá se z šesti zákonů a zákona prováděcího (č. 147 ř. z.) o Z. Č. 141 Ř. Z. (o zastupitelstvu říšském)  týká se říšské rady = nejvyšší zákonodárný orgán Předlitavska, dvě komory (= bikamerální)  inkompabilita funkcí – zákaz současného členství v obou komorách  původní tzv. užší říšská rada se změnila na „jednotnou“  ŘR dávala souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv, schvaloval rozpočet a vydával obecné zákony  zákonodárnou iniciativu měla vláda i samotná říšská rada (výkonnou moc měla vláda)  co nepatřilo do kompetence říšské, patřilo zemským sněmům  i panovník mohl vydávat nařízení v době, kdy říšská rada nezasedala (a rozdíl od únorové ústavy však tato nařízení nesměla měnit základní zákony a zatížit státní rozpočet)  usnášeníschopný za přítomnosti alespoň 100 poslanců a 40 z panské sněmovny  změna ústavních zákonů může probíhat pouze s 2/3 většinou  sněmovny si byly rovny a návrh zákona musel projít oběma komorami říšské rady  ustanovení týkající se obsazení panské sněmovny jsou vesměs totožná jako v únorové ústavě 1861, ALE TEN ROZDÍL, ŽE V NOVÉ ŘÍŠSKÉ RADĚ NEZASEDALI ZÁSTUPCI UHERSKÉ KORUNY  v říšské radě zasedalo po roce 1867 celkem 17 církevních hodnostářů (nemuseli být jen z římsko-katolické církve) o POSLANECKÁ SNĚMOVNA: 203 členů (počet se měnil, v roce 1907 516), České království zastoupení v podobě 54 poslanců a Markrabství moravské v podobě 22 poslanců o PANSKÁ SNĚMOVNA: horní komora, právo veta proti rozhodnutí PS , preco meta → zasedali zletilí princové z císařského rodu (příslušníci z Habsbursko-lotrinské dynastie), představitelé pozemkové šlechty (císař jim udělil titul říšského rady), virilisté = arcibiskupové, biskupové (s knížeckým titulem) → předseda PS volen samotnou sněmovnou o Z. Č. 142 Ř. Z. (o obecných právech občanů státních) ▪ přinesl široký katalog občanských práv (Ústava 1920 z ní vycházela) – velké výdobytky z francouzské zik) text. revoluce · en da proj ▪ v § 1 upravuje problematiku státního občanství grobo as ▪ rovnost občanů před zákonem (§ 2), rovnost přístupu k úřadům (§ 3), nedotknutelnost, svoboda tisku,  svoboda vědeckého bádání (USA – některé státy mají velký vliv církve – učí se Darwin), svoboda pohybu realizovatelnost ale byla horší – chyběly zákony, které by ji realizovali (chyběl např. zákon o shromažďování, privopetin tiskový zákon) o Z. Č. 143 Ř. Z. (o zřízení soudu říšského)  kompetence: → spory mezi soudními a správními úřady o jurisdikci → spor mezi jednotlivými orgány různých zemí → řešení stížností státních občanů na porušení jejich politických práv poté, co věc prošla standardní soudní cestou  rozhodoval, zda daný soud spadá do jeho jurisdikce  proti rozhodnutí říšského soudu se nedalo odvolat  měl sídlit ve Vídni  skládal se z prezidenta a jeho náměstka (ty jmenoval císař doživotně), dvanácti členů a čtyř náhradníků (jmenoval císař doživotně), šest členů a dvou náhradníků (nominovala panská sněmovna – stejný počet navrhovala císaři i poslanecká sněmovna) o Z. Č. 144 Ř. Z. (o moci soudcovské)  stejné jako dnes  veškerá soudní moc vykonávaná jménem císaře, rozsudky jsou vyhlášeny jeho jménem 11   soudci jmenování císařem nebo jeho jménem, doživotní působení  v případě trestných činů rozhodují porotní soudy) císař mohl udělovat amnestii a zmírňovat tresty  soudci jsou samostatní a nezávislí, soudy jsou nezávislé na státní moci  soudní soustava byla ve všech stupních oddělena od správních  sousedské problémy byly řešeny u soudů o Z. Č. 145 Ř. Z. (o užívání moci vládní a vykonávací/výkonné)  výkonná moc vykonávána ministry/císařem (císař vykonává výkonnou moc srze ministry a jimi podřízené úředníky) o císařská moc → neodpovědný, posvátný, neporušitelný → jmenuje a propouští ministry → jeho jménem se vyhlašovaly zákony → císařské akty potřebovaly souhlas ministra (ti byli odpovědni parlamentu) → právo mincovní se vykonává skrze císaře → uděloval tituly, řády a vyznamenání, mohl vyhlásit válku a mír → skládá slib před říšskou radou, že chce základní zákony království a zemí v říšské radě zastoupených neporušeně zachovávat a dle nich a zákonů obecných panovati.2  vláda → není vládou jako dnes → odpovědnost poslanecké sněmovně, je tvořena ministry, kteří jsou odpovědni poslanecké sněmovně o Z. Č. 146 Ř. Z. (o rakousko-uherském vyrovnání) ▪ stoupající politické napětí, válka 1866 ▪ v únoru 1867 byla královstvím reskriptem obnovena stará uherská ústava (z 1848), jmenována uherská vláda, uherský sněm schválil zákon o vyrovnání, signace panovníka = zák. čl. XII z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát) > plati pro uh casti. Pro zbytek 146 ▪ ZÁKON Č. XII. Z ROKU 1867 platí pro Uhry, pro neuherské země schválen v říšské radě zákon, který upravoval vzájemný poměr obou částí říše ▪ ZÁKON ČÍSLO 146 Ř. Z. ze dne 21. prosince 1867 se stal jedním ze zákonů tzv. prosincové ústavy ▪ vysvětlení: od 60. let směřovala monarchie k tomu, že bude dualistická, že se změní základní podoba rakouského císařství a bude dualismus – realizovat se roku 1867, byl přijat základní článek 12 a vedle toho rakouský zákon 146 ▪ oba hovoří o rakousko-uherském vyrovnání, ale zákony nejsou totožné → rozdílné je uspořádání materie ale i znění některých částí ▪ rakouský zákon č. 146 vychází z předpokladů, že ve společném státě existuje jednak úroveň ústředního státu a dále úroveň dvou států podřízených, tedy rakouského a uherského tedy: rakouský model vychází z toho, že je jeden ústřední stát, který se dobrovolně vzdal některých kompetencí a přenesl je na dva státy ▪ uherský výklad – nikdy neexistoval a neexistuje společný ústřední stát, nýbrž se říše skládá ze dvou států, které se svobodně rozhodly, že budou tvořit říši a že se některé jejich záležitosti budou upravovat společně ▪ rozporu – v Uhrách se mělo za to, že platí pouze ty části předpisu, které jsou stejné (rozdílné = platí uherská úprava) ▪ společné instituce nesly označení císařské a královské – c. k. ▪ podle obou právních předpisů mělo zůstat společné: osoba panovníka, spravování zahraničních záležitostí, vojenské záležitosti, společné finance (zahraniční politiky a armády – proto měla zůstat společná ministerstva a nejvyšší účetní dvůr), věci týkající se nepřímých dlaní, železnictví ▪ podle stejných pravidel měly být stanovány náležitosti týkajících se obchodu – cla, celní zákonodárství, nepř. daně ▪ § 6 určoval, že říšská rada a společný sněm, pokud se mělo vytvořit nějaké společné zákonodárství, tak měla vzniknout delegace = 60 poslanců z obou zemí, které se měli domluvit, ale nic z toho se nerealizovalo 2. 1. 147 zak. provdeci 12  5. KATALOG TZV. ZÁKLADNÍCH PRÁV PODLE ÚSTAVY 1867  katalog zaručených práv:  rovnost občanů před zákonem – §2, rovnost přístupu k úřadům – § 3  aktivní a pasivní volební právo  vzdělávání ve svém jazyce  volnost stěhování, osobní, listovní  právo petiční, shromažďovací a spolčovací  svoboda slova a tisku, víry a svědomí a vědy, volby povolání  ochrana národnostní a soukromého vlastnictví – majetek je nedotknutelný  upravuje problematiku státního občanství – 1 rakouské  realizace byla v praxi problematická  zákon O svobodě shromažďovací a spolčovací umožňoval policejní zásahy do spolkové činnosti, které stavěl pod dozor úřadů  podobně mohly být omezeny i ostatní občanské svobody na základě zákona o výjimečném stavu 13  6. SPOLEČNÉ ZÁLEŽITOSTI RAKOUSKO-UHERSKÉ A VÝZNAM UHERSKÉHO ZÁK. Č. XII. Z ROKU 1867  stoupající politické napětí, válka 1866  v únoru 1867 byla obnovena uherská ústava (z roku 1848)  jmenována uherská vláda, sněm – schválil zákon o vyrovnání  signace panovníka=zák.čl. XII. Z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát) o platný pouze pro Uhry  Z. Č. 146 Ř. Z. (o rakousko-uherském vyrovnání)  stoupající politické napětí, válka 1866  v únoru 1867 byla královstvím reskriptem obnovena stará uherská ústava (z 1848), jmenována uherská vláda, uherský sněm schválil zákon o vyrovnání, signace panovníka = zák. čl. XII z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát)  ZÁKON Č. XII. Z ROKU 1867 platí pro Uhry, pro neuherské země schválen v říšské radě zákon, který upravoval vzájemný poměr obou částí říše  ZÁKON ČÍSLO 146 Ř. Z. ze dne 21. prosince 1867 se stal jedním ze zákonů tzv. prosincové ústavy  vysvětlení: od 60. let směřovala monarchie k tomu, že bude dualistická, že se změní základní podoba rakouského císařství a bude dualismus – realizovat se roku 1867, byl přijat základní článek 12 a vedle toho rakouský zákon 146  oba hovoří o rakousko-uherském vyrovnání, ale zákony nejsou totožné  rozdílné je uspořádání materie ale i znění některých částí  rakouský zákon č. 146 vychází z předpokladů, že ve společném státě existuje jednak úroveň ústředního státu a dále úroveň dvou států podřízených, tedy rakouského a uherského tedy: rakouský model vychází z toho, že je jeden ústřední stát, který se dobrovolně vzdal některých kompetencí a přenesl je na dva státy  uherský výklad – nikdy neexistoval a neexistuje společný ústřední stát, nýbrž se říše skládá ze dvou států, které se svobodně rozhodly, že budou tvořit říši a že se některé jejich záležitosti budou upravovat společně  rozporu – v Uhrách se mělo za to, že platí pouze ty části předpisu, které jsou stejné (rozdílné = platí uherská úprava)  společné instituce nesly označení císařské a královské – c. k.  podle obou právních předpisů mělo zůstat společné: osoba panovníka, spravování zahraničních záležitostí, vojenské záležitosti, společné finance (zahraniční politiky a armády – proto měla zůstat společná ministerstva a nejvyšší účetní dvůr), věci týkající se nepřímých dlaní, železnictví  podle stejných pravidel měly být stanovány náležitosti týkajících se obchodu – cla, celní zákonodárství, nepř. daně  § 6 určoval, že říšská rada a společný sněm, pokud se mělo vytvořit nějaké společné zákonodárství, tak měla vzniknout delegace = 60 poslanců z obou zemí, které se měli domluvit, ale nic z toho se nerealizovalo  nejsou totožné, rozdíly – uspořádání materie, interpretace o podstatě společného svazku  článek – existuje úroveň ústředního státu a úroveň 2 států podřízených  zákon – neexistuje ústřední stát -> říše se skládá ze 2 států, které souhlasily, že některé záležitosti budou spravovány společně  společné záležitosti  zahraniční záležitosti – diplomatická jednání, komerční zastoupení v cizině, mezinárodní smlouvy  osoba panovníka  válečnictví  finančnictví  ministerstva a nejvyšší účetní dvůr 14  7. VZNIK ČESKOSLOVENSKA (DOMÁCÍ ODBOJ)  březen 1915 – vznik domácího odboje Mafie  TŘÍKRÁLOVÁ DEKLARACE – vydána 6. ledna 1918  v Praze se sešli poslanci české národnosti s platným mandátem  v tomto dokumentu političtí zástupci odmítali stávající program Rakousko-Uherské zahraniční politiky  bylo zde uvedeno, že se hlásí k 14 bodům prezidenta Wilsona (základní koncepce zahraniční politiky)  deklarace byla jasným a jednoznačným požadavkem na vytvoření samostatného státu  konečné znění deklarace vypracoval Alois Rašín  princip sebeurčení  požadavek na spojení s bratrskou větví slovenskou a samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním státě československém  všichni poslanci se sjednotili na stanovisku nekompromisní protivládní opozice  mírovými prostředky vyjádřili vůli českého národa po zásadní změně vnitropolitických poměrů, ústavního a právního stavu v celé říši  deklaraci přijal generální sněm českých říšských poslanců  dokument vyhlásil právo národů na sebeurčení, právo národů na samostatnou státní existenci a právo na uznání práv národnostních menšin  rakouská vláda prohlásila deklaraci za velezrádnou a zkonfiskovala ji  výsledkem bylo uzavření Pittsburské dohody o vytvoření samostatného státu  13. 7. 1918 – ustanovující schůze Národního výboru v Obecním domě v Praze  38 členů, kteří byli zvoleni v posledních volbách do PS v roce1911  úkol: připravit převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu  27.10. 1918 – ANDRÁSSYHO NÓTA  odpověď RU na 14 bodů prezidenta Wilsona  Národní výbor to interpretoval tak, že se vzdávají a oni se chopí iniciativy a vyhlásí stát  NV vyhlásil stát Recepční normou  NV vyhlásil nový ČS stát zákonem č. 11/1918 Recepční norma neboli První zákon Československý  zákon o vyhlášení ČS státu byl připraven narychlo v noci z 27. na 18. října– autor je Rašín 14 základem jsou první slova: Samostatný stát ČS vstoupil v život  vykonavatel státní svrchovanosti je Národní výbor  veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají v platnosti  rakouská vláda stále předpokládá vznik federace  28. října – Národní výbor přebírá moc a následně vyhlašuje samostatný stát, došlo k vybudování vlastní československé armády  obsazení strategických budov v Praze  MARTINSKÁ DEKLARACE – 30.10. 1918  přijata Slovenskou národní radou  v Martinu na Slovensku se sešla slovenská elita – SNR  deklarací se Slováci připojují k Čechům a k právu národů na sebeurčení a podávají zdůvodnění, proč se děje  požadují uzavření míru a vyloučení další války  deklarace jednoznačně