Meziválečné ČSR 1920-1929 PAST PAPER PDF

[ČSR -- LÉTA stabilizace a vzestupu] (1920-1929) **[Zahraniční politika]**: Československo se stalo členem Společnosti národů. V zahraniční politice se orientovalo na dohodové mocnosti, zejména na spojenectví s [Francií]. Komplikovaný zůstával vztah Československa k většině sousedních států: 1....

[ČSR -- LÉTA stabilizace a vzestupu] (1920-1929) **[Zahraniční politika]**: Československo se stalo členem Společnosti národů. V zahraniční politice se orientovalo na dohodové mocnosti, zejména na spojenectví s [Francií]. Komplikovaný zůstával vztah Československa k většině sousedních států: 1. [Konflikt s Polskem o Těšínsko] skončil sice přijetím rozhodnutí velmocí, ale k zásadnímu zlepšení vztahů mezi oběma státy nedošlo. 2. Vztahy k [Německu a Rakousku] byly sice korektní, ale chladné. [ ] 3. [Maďarsko] setrvávalo na nepřátelském stanovisku, a tak jen na krátkém úseku hranic [s Rumunskem] sousedilo Československo se spřáteleným státem. V průběhu roku 1921 rozvířily mezinárodně politickou hladinu ve střední Evropě dva pokusy bývalého císaře [*Karla Habsburského* o návrat na uherský trůn]. V souvislosti s tím ožily v [Československu, Jugoslávii a Rumunsku] obavy z maďarských nároků na revizi hranic. Jmenované státy proto v průběhu [let 1920-1921] uzavřely sérii spojeneckých smluv, které ve svém souhrnu tvořily obranný pakt známý jako [**Malá** **dohoda**]. Její hlavní organizátor -- československý ministr zahraničí *[Edvard Beneš]* - v ní viděl kromě obranného seskupení proti maďarským územním nárokům také [nástroj k prosazení větší autority jejích členů v evropské politice.] Proto se také zpočátku nesetkal s větším pochopením ze strany Francie. [Velmi složité byly vztahy k sovětskému Rusku]. Anabáze ruských legií skončila roku 1920 přepravou zahraničního vojska do vlasti. K právnímu uznání sovětské vlády zatím nedošlo, i když v roce 1922 byla na nátlak podnikatelských kruhů uzavřena vzájemná obchodní dohoda. **[Vnitřní politika]**: I. [Politické uspořádání:] První čs. republika byla založena na pluralitní parlamentní demokracii. Nejvýznamnější politické strany: a. **Československá strana sociálně demokratická** (Vlastimil Tusar, František Soukup...) -- dělnická strana b. **Československá strana socialistická** (později národní socialisté, Václav Klofáč, Jiří Stříbrný...) -- dělníci, inteligence, drobní podnikatelé c. **Agrární strana** (Antonín Švehla...) -- venkovské obyvatelstvo d. **Československá národní demokracie** (Karel Kramář, Alois Rašín...) -- bývalí mladočeši -- podnikatelé, vysocí úředníci, inteligence e. **Československá strana lidová** (Jan Šrámek...) -- křesťanská strana Slovensko: **Slovenská ĺudová strana** (Andrej Hlinka, Vojtech Tuka, Jozef Tiso) -- katolická strana, úsilí o autonomii -- [postupně velký problém!] [Německé politické strany]: Zaujaly ostře odmítavý postoj vůči státu, později z důvodu možnosti uplatnit vliv v politice, své nacionalistické stanovisko zmírňovaly a navazovaly spolupráci s obdobnými politickými stranami v českém politickém prostředí. Tento vývoj byl typický pro **Německou křesťansko-sociální stranu lidovou** i pro **Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou** v ČSR. Ostře protičeskoslovenský nacionalismus přetrvával v **[Německé nacionální straně]** (Deutsche Nationalpartei). **[Německé národně socialistické straně dělnické]** (Deutsche nationalsozialistische Arbeitpartei; DNSAP -- na její činnost navázala od roku 1933 Henleinova Sudetoněmecká strana) Politický a veřejný život v Československu obstarávala také řada zájmových, stavovských, kulturních, tělovýchovných a odborových organizací. Zvláštní místo mezi nimi měla [Československá obec legionářská], která sdružovala převážnou část příslušníků československého vojska v zahraničí, a [Československá obec sokolská]. II. [Koaliční vlády:] a. 1918-1919 -- vláda všenárodní koalice (předseda vlády Karel Kramář) b. 1919-1920 -- rudo-zelená koalice (Vlastimil Tusar, sociální demokraté, agrárníci) c. 1922-1926 -- všenárodní koalice (Antonín Švehla) d. 1926-1929 -- panská koalice (Antonín Švehla; koalice bez socialistických stran) e. 1929-1938 -- široká koalice (František Udržal, Jan Malypetr) Dvakrát byly koaliční vlády vystřídány vládami úřednickými složenými z odborníků -- předseda Jan Černý (ten byl mimochodem z Uherského Hradiště). V prosinci 1920 došlo k rozkolu v sociální demokracii -- tzv. zápas o Lidový dům (sídlo sociálních demokratů). Představitelé radikálního křídla byli vyhnáni, rozhodli se sociální demokracii opustit -- v květnu 1921 vznik **Komunistické strany Československa** (od roku 1929 v čele Klement Gottwald). V době prosincového střetu řídil Československo mimoparlamentní orgán, tzv. **Pětka.** Členy této tzv. [Pětky] byli *[Antonín Švehla]*, *[Alois Rašín]*, *[Jan Šrámek]*, *[Rudolf Bechyně]*, *[Jiří Stříbrný]*. Nejvýznamnější osobností Pětky byl A. Švehla. Úkolem bylo koordinovat postup „státotvorných stran." Významnou roli v politickém systému 1. republiky sehrála také tzv. **skupina Hradu.** Bylo to jakési mocenské seskupení kolem prezidenta Masaryka, členy byli vedle předních politiků, ekonomů, finančníků a právníků také představitelé pokrokové inteligence (K. Čapek, F. Peroutka). III. [Ústava a volby:] [První československá ústava byla schválena 29. února 1920.] Zakotvila základní občanské a osobní svobody, demokratický a republikánský charakter. [Prezident] -- volený na 7 let [Národní shromáždění] -- dvoukomorový zákonodárný sbor (Poslanecká sněmovna -- 300 členů, volena na 6 let; Senát -- 150 členů, volen na 8 let) [Volební právo] -- všeobecné, rovné a přímé. Do Poslanecké sněmovny se volilo od 21 let, do Senátu od 26 let. Volby: **1920** -- velký úspěch sociální demokracie (brzo ale přijde rozkol) **1925** - došlo k posílení vlivu občanských a oslabení vlivu socialistických stran. Nejvlivnější politickou silou se stala [agrární strana], 2.místo zaujala KSČ (důsledně setrvávající na opozičně protistátně zaměřených pozicích). IV. [Problémy:] Zvláštní opoziční silou byla od svého vzniku KSČ (přední ideový vůdce *[Bohumil Šmeral]*). V této straně převládlo hodnocení republiky jako produktu imperialistického versailleského systému, jemuž vyhlásilo komunistické hnutí zásadní boj. V pozdějším vývoji, zejména od roku 1929, [jasně převládl ve straně proud podřizující její politiku diktátu Komunistické internacionály]. Činil ji tak zcela závislou na Moskvě. Obavy z široké opozice proti státu vedly vládní koalici v [březnu 1923] k prosazení [zákona na ochranu republiky]. Posledním impulsem k tomuto kroku byl [atentát na ministra financí *Aloise Rašína*]. Zákon rozšiřoval pravomoci státního aparátu a stanovil vyšší tresty za některé přečiny politického charakteru. V letech 1921-1923 zasáhla i Československo mezinárodní [hospodářská krize]. Přivodila zhoršení sociálních podmínek, současně urychlila proces koncentrace kapitálu. V roce 1922, kdy krize vrcholila, bylo v Československu 400 000 nezaměstnaných. Brzy se ale objevil staronový problém. Na Slovensku došlo z iniciativy tehdejšího ideologa ĺudové strany *[Vojtěcha Tuky]* k oživení autonomistického hnutí. Tuka tvrdil, že k Martinské deklaraci z roku 1918 byla přiložena tajná klauzule obsahující kromě jiného i zavedení autonomie Slovenska během prvního desetiletí od ustavení čs. státu. Tuka byl za protistátní postoj odsouzen k dlouholetému vězení, což vyvolalo napětí ve slovenském politickém táboře. Od počátku roku 1928 se zákonem zavádělo [zemské zřízení]. Území státu bylo rozděleno na čtyři země: českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatoruskou. [československo ve 30. letech] V Československu se projevila hospodářská krize se zpožděním, až v roce 1930. Vyvrcholila v roce 1933 a nejvýrazněji zasáhla pohraničí (Sudety), zaostalé Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jejím nejtíživějším důsledkem byl růst nezaměstnanosti -- v roce 1933 až milion osob bez práce. Nezaměstnanost, bída a hlad zvyšovaly radikální nálady obyvatelstva, množily se nejrůznější formy protestů -- stávky, demonstrace (především ve stávkách se často angažovala KSČ). [Sociální a ekonomické potíže zvyšovaly politické napětí]. - Na jedné straně posilovali své pozice komunisté, na straně druhé ožívaly krajně pravicové proudy. Český fašismus zůstával přes veškerou snahu svých vůdců na okraji politického života. - Daleko vážnější bylo [narůstání nacionalistických tendencí v německém prostředí]. Odrážel se v nich nástup nacismu k moci v sousedním Německu v roce 1933. Provokativní akce německých nacionalistů donutily vládu k vydání **[zákona o zákazu a rozpouštění politických stran]**. Byl uplatněn při zákazu činnosti [Německé nacionální strany] a [Německé nacionálně socialistické strany dělnické]. Obě strany se samy formálně rozešly, ale na jejich základě se okamžitě vytvořila [Sudetoněmecká vlastenecká fronta], která se [v dubnu 1934] přeměnila na **[Sudetoněmeckou stranu]**. Do jejího čela byl postaven bývalý učitel tělocviku v Liberci ***[Konrád Henlein]*** (1898-1945). - Na Slovensku se pokoušela pod heslem nacionalismu svůj vliv rozšířit Hlinkova slovenská ĺudová strana. - Nebezpečný byl i vývoj v české [národní demokracii]. Ta se sbližovala s některými českými fašistickými skupinami a vytvořila s nimi v průběhu [roku 1934 Národní sjednocení]. K novému měření sil na vnitropolitické scéně došlo při [parlamentních volbách roku 1935]. Ukázaly především, že fašismus v české společnosti nemá ohlas. V zásadě se potvrdil setrvalý vliv stran hlásících se k demokratickým ideálům. **Největší hrozbou pro demokracii byl obrovský úspěch [Henleinovy Sudetoněmecké strany].** Ta získala absolutní převahu v řadách německých voličů. K dalšímu pokusu o omezení pozic demokratického středu došlo při **[volbě prezidenta v prosinci 1935]**. Teprve po složitých zákulisních jednáních se podařilo prosadit kandidaturu ***[Edvarda Beneše]***, kterého si za svého nástupce přál odstupující Masaryk. Československo se po nástupu *[Hitlera]* k moci stalo jednou z nejvýznamnějších exilových zemí -- (např. *[Thomas Mann]* dokonce získal československé státní občanství). Významným projevem odhodlání postavit se proti fašismu byla účast československých dobrovolníků v občanské válce ve Španělsku. Demokratický tábor se v Československu koncentroval kolem osobnosti E. Beneše. [POSTUPNÁ MEZINÁRODNÍ IZOLACE] [Na mezinárodní scéně mezitím došlo k faktickému rozkladu versailleského systému]. Československá politika nadále spojuje svoji bezpečnost s orientací na Francii. *[Beneš]* usiluje i o stmelení Malé dohody, naráží ale na stále zřetelnější rozbíhavost zájmů jednotlivých států. Proto se chopil koncepce kolektivní bezpečnosti, kterou na půdě Společnosti národů propagoval zvláště sovětský ministr zahraničí [ *Litvinov*]. Odtud Československo přehodnotilo svůj vztah k Sovětskému svazu. [V roce 1934] došlo k [uznání sovětské vlády de iure], k navázání vzájemných diplomatických vztahů a v [roce 1935] byla uzavřena **[československo-sovětská spojenecká smlouva]**. Její účinnost byla vázána na československo-francouzskou smlouvu. Již v průběhu roku **1937** se množily náznaky, že [se Československo dostává na mezinárodním fóru do izolace.] [Západní velmoci ponechávaly stále větší prostor expanzivní politice Německa -- viz anexe Rakouska Hitlerem v březnu 1938] -- **politika appeasementu** (= usmiřování, ústupky). Již roku 1937 vypracovalo Německo **plán útoku na Československo** s krycím názvem **Fall Grün** (případ Zelený). Nacistická politika soustavně usilovala o rozbití státu zevnitř. Tzv. Hitlerovou pátou kolonou se stala Henleinova Sudetoněmecká strana. Tato strana po tajné poradě s Hitlerem záměrně stupňovala své požadavky týkající se německé menšiny tak, aby byly pro československou vládu nepřijatelné. [Na sjezdu v Karlových Varech v dubnu 1938] vyhlásila SdP program, který předpokládal vyjmutí čs. pohraničí z celku ČSR a jeho spravování Sudetoněmeckou stranou. **Splnění tzv. karlovarských požadavků by de facto znamenalo konec státní suverenity Československa**. V [květnu 1938 se rozhodla čs. vláda vyhlásit částečnou mobilizaci]. Vláda i prezident vycházeli z představy, že se republika bude bránit ve spojení s Francií a za účasti Velké Británie. Na francouzské vystoupení pak byla vázána i pomoc SSSR. Takto chápaná koncepce obrany státu ponechávala jeho osud v rukou západních mocností, kterým navíc umožňovala vyvíjet na Československo diplomatický nátlak. Západní mocnosti ale stále více naléhaly na ČSR, aby požadavkům SdP vyhovělo. V srpnu 1938 přijel do ČSR „nezávislý" britský pozorovatel *[lord Walter Runciman]*, který měl zhodnotit situaci německého obyvatelstva. Následné anglo-francouzské ultimátum z 19.září, v němž byl již vysloven požadavek odstoupení pohraničních území Československa Německu, vyvolalo obrovský odpor českého obyvatelstva. [V případě nesplnění odmítaly velmoci Československu vojenskou pomoc. ] Pod tímto tlakem odstoupila 21.září vláda *[Milana Hodži]*. Nová vláda v čele s generálem *[Janem Syrovým]* po neúspěšném jednání britského premiéra *[N. Chamberlaina]* s *[Hitlerem]* v [Godesbergu] vyhlásila [23.září 1938] se souhlasem Velké Británie a Francie [mobilizaci armády] a nařídila obsadit pohraniční opevnění. Pod hrozbou německé agrese a rozpoutání války se **[29. září 1938 sešla v Mnichově konference]**, na níž byla uzavřena **[bez účasti Československa]** dohoda mezi [*Hitlerem*,] vůdcem italských fašistů *[B. Mussolinim]*, britským premiérem *[N. Chamberlainem]* a francouzským premiérem *[F. Daladierem]* o [**odstoupení pohraničních oblastí českých zemí Německu**.] Československá vláda spolu s prezidentem Benešem se po zvážení všech okolností diktátu [30.září 1938 podvolila]**. KONEC 1. REPUBLIKY**. V prvních říjnových dnech tak muselo Československo odstoupit rozsáhlá okrajová území Čech, Moravy a Slezska Německu. Vzápětí se přihlásili ultimativně s nároky další sousedé. Ochromené Československo muselo vyhovět požadavku Polska a odstoupit mu Těšínsko a menší území na Oravě a Spiši. Dále bylo Československo donuceno podrobit se tzv. [vídeňské arbitráži z 2.listopadu 1938] a odevzdat rozsáhlé oblasti jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. Došlo k reorganizaci vlády, [5.října abdikoval prezident *Beneš*]. Oslabení pražské vlády využila Hlinkova slovenská ĺudová strana a vyhlásila [6.října 1938] na základě dohody s dalšími stranami v [Žilině autonomii Slovenska]. Předsedou slovenské autonomní vlády se stal ***[Josef Tiso]*** (1887-1947). V listopadu byl schválen ústavní zákon, který měnil nyní již Česko-Slovensko fakticky ve federativní stát. Dne [30.listopadu] byl zvolen [prezidentem] tohoto státu dosavadní předseda Nejvyššího soudu ***[Emil Hácha]*** (1872-1945). Předsedou vlády se stal ***[Rudolf Beran]*** -- agrárník. **VZNIK TZV. 2. REPUBLIKY** (→ do vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939).