Czech and Slovak History from Late 1800s PDF

3. RAKOUSKÉ KONSTITUCE Z LET 1848-1867  25.4.1848 = DUBNOVÁ ÚSTAVA (Pillersdorfova) [ okrojovaná ústava (tj. ustanovena panovníkem/císařem bez schválení parlamentu/říšské rady)  zakotvila demokratické svobody, ale volební řád nebyl spravedlivý /dělnictvo volit nemohlo) Yhla's ena...

3. RAKOUSKÉ KONSTITUCE Z LET 1848-1867  25.4.1848 = DUBNOVÁ ÚSTAVA (Pillersdorfova) [ okrojovaná ústava (tj. ustanovena panovníkem/císařem bez schválení parlamentu/říšské rady)  zakotvila demokratické svobody, ale volební řád nebyl spravedlivý /dělnictvo volit nemohlo) Yhla's ena  obsahovala:  císařská oprávnění, národnostní rovnoprávnost, náboženská svoboda, svoboda tisku, zachování listovního tajemství, základní principy soudního řízení (veřejnost a ústnost), jazyková práva, vymezení hranic  podmínky pro to, jaké právo má mít nástupce, co se stane, když není schopen se ujmout vlády  navazovala na pragmatickou sankci 1713= potvrzení dědičného nároku panovníků (Habsburků) na trůn  České země a Morava byly pro touto ústavu pouze provinciemi (rovnocenné)  16. května 1848 byla dubnová ústava císařem prohlášena za provizorní a v červenci byl její návrh zcela stažen  TATO ÚSTAVA NIKDY NENABYLA ÚČINNOSTI.  odvolána –> zasedání říšského sněmu ve Vídni (cílem = vypracování nové ústavy a otázky poddanství a roboty)  charakteristika:  7 částí a pouze 59 § (nepodrobná, přijata velice narychlo)  BEZ PREAMBULE  NEMĚLA CELOŘÍŠSKOU PLATNOST – bez Uher, Chorvatska a Lombardsko-Benátska (italské državy) → přesto nesla název ústava rakouského císařství  struktura ústavy o 1. část: OBECNÁ USTANOVENÍ  stát je konstituční monarchie, teritoriální vymezení území (hranice jsou neměnné)  dědičnost koruny (v rodě Habsbursko-Lotrinském), podle zásad pragmatické sankce  trůní předpis – ustanovení, že dědicem může být i dcera –> Marie Terezie  kdo je nástupníkem trůnu (plnoletý, pokud ne – regentské období ustanovené jiným zákonem)  jestliže se něco stane s panovníkem, jeho náhradou se stává určený regent o 2. část: CÍSAŘ  moc výkonná i zákonodárná (vykonávána společně s říšským sněmem, který svolává) soud  sousedství je vykonáváno pouze císařem a jeho jménem  není odpovědný z výkonu své moci nikomu (jeho nařízení musí ale pro plnou platnost podepsat i ministr)  vyhlašuje válku a mír  11§: Císař obsazuje všechny státní úřady, propůjčuje veškeré hodnosti, řády a šlechtické tituly, vykonává vrchní velení a disponuje pozemními i námořními silami  (poznámka – 1850: soudní soustava ve všech instancích oddělena od správy, vrchnostenská x patrimoniální soudnictví) zapsanaraim , ⑬ o 3. část: OBŘANSKÁ A POLITICKÁ PRÁVA zakl Priva jeto -.  zaručena svoboda víry, svědomí i osobní svoboda > ale- reden to newsplatit  listovní tajemství, svoboda tisku a projevu (oboje platí i pro cizince), petiční právo, vlastnická práva  u soudů je zavedena otázka veřejnosti a ústnosti o 4. část: MINISTERSKÁ ODPOVĚDNOST  jmenováni císařem, odpovědni svému úřadu  Pillersdorf byl ministrem vnitřních věcí o 5. část: ŘÍŠSKÝ SNĚM  vykonává s císařem zákonodárnou moc  rozdělen do dvou komor (viz výše)  schůze obou komor jsou veřejné  každý člen musí vykonávat svůj úřad přímo a podle vlastní vůle  sněmovny se scházejí pouze na svolání císaře a nesmějí projednávat žádné záležitosti poté, co bylo sněmování rozpuštěno nebo odročeno o 6. část: PŮSOBNOST ŘÍŠSKÉHO SNĚMU  všechny zákony vyžadují schválení obou komor a císaře  roční rozpočet (doplnění vojska, zrušení daní a dávek, kontrahování státních dluhů)  obě sněmovny mohou navrhnout zákon > autonomie (iedyimotara ) -.. o 7. část: PROVINČNÍ SNĚMY, ZEMSKÉ SNĚMY A OTÁZKA PODDANSTVÍ A ROBOTY  zemský sněm a otázka zrušení poddanství a roboty  existují pro uskutečňování provinčních zájmů a k vyřizování požadavků  ŘÍŠSKÝ SNĚM (Parlament) = dvoukomorový, zasedal ve Vídni, zásadní otázka: poddanství a robota o HORNÍ KOMORA = SENÁT istava Enora 7   jmenována císařem z princů císařského domu starších 24 let a ze členů jmenovaných císařem bez ohledu na stav/původ  150 členů o DOLNÍ KOMORA = POSLANECKÁ SNĚMOVNA  volba je založena na počtu obyvatel a na zastoupení všech občanských zájmů  stanoven zvláštní volební zákon  daňový koncensus – váha hlasu je určena podle výše zaplacených daní 383 členů  poslanec HANS KUDLICH ZE SLEZSKA – návrh na zrušení poddanství (trvalo od středověku)  x nevolnictví zrušeno již v osvícenských reformách, nesměli skoro nic, vázáni na vrchnost přes půdu  po schválení císařem byl zákon publikován 7. září 1848 jako patent o zrušení poddanství >dalsichistaraa b c -  zrušeno poddanství, zrušeny rozdíly mezi dominikální (panskou) a rustikální (selskou) půdou náhradu (týkající se gruntu) -museli si koupit · pr I  zrušeny všechny závazky z poddanství vyplývající, některé bez náhrady (týkající se osobního poddanství), jiné za poinmostnota past  zrušena vrchnostenskáSpráva -  patrimoniální úřady zůstaly až do zřízení státních úřadů v platnosti  NÁVRH KROMĚŘÍŽSKÉ ÚSTAVY  vypracoval jej sněm, jež se v důsledku revoluce ve Vídni přesunul do Kroměříže, kde měl vypracovat novou ústavu  nebyl v konečné podobě projednán nikdy neudano -  v březnu 1849 byl násilím rozpuštěn Schwarzenbergovou vládou, aniž by mohl práci dokončit  omezení práv panovníka ve prospěch suverenity lidu (panovník mohl mít jen ta práva, která byla ústavou přiznána)  soubor základních občanských práv – vycházeli z francouzské Deklarace práv občana  svoboda člověka a tisku  zrušení trestu smrti  rovnost před zákonem  zrušení šlechtictví  ochrana domovní svobody  právo shromažďovací a sdružovací  pokus řešit státoprávní poměry z hlediska mnohonárodnostního státu (národnostní rovnost v monarchii)  Říšský sněm  komora zemí – 6 poslanců za každou zemi + 1 z každého kraje  komora lidu – 80 měšťanů a 280 venkovanů volených na 3 roky  císař  nedotknutelný, posvátný  z výkonu funkce není odpovědný  ustanovuje a propouští ministry  stvrzuje zákony a vyhlašuje je  vyhlašuje válku a uzavírá mír  má právo svolat a odvolat říšský sněm  BŘEZNOVÁ (STADIONOVA) ÚSTAVA - 4 brezna 1849.  druhá z rakouských oktrojovaných ústav  podstatně delší – 16 částí, 123 §  zavádí jediné celoříšské občanství  ústava vyhlášena pro všechny země, všechny země prohlášeny za nedělitelné – i Uherské země  Maďaři získali 1848 vlastní ústavu – ta se měla zrušit a Uhry se měly navrátit zpět pod Rakouské císařství  vládne František Josef, konstituční monarchie  císaři náleží moc výkonná, ještě více posílena moc zákonodárná, právo veta, možnost vydávat nařízení s platností zákona, zákonodárná moc s říšským sněmem (2komorový) o vrchní komora/zemí – počet je poloviční oproti nižší  každá korunní země má dva zástupce, a další poměr je rozdělen podle lidnatosti  voleni mohou být jen ti, kteří platí nejméně po 500 zlatých stříbra  počet senátorů má být stanoven volebním zákonem, určuje, kdo se může senátorem stát  170 členů volených zemskými sněmy o komora poslanců = komora deputovaných, má být volena přímou volbou lidu  rakouský titul je dědičný podle základního právního předpisu – pragmatická sankce objanstri - vsichni meli stegne jedno - riska rada-poradui organ panounika 8   velké množství základních práv: ústava řeší rovnost občanů: svoboda pohybu, zrušení poddanství, nedotknutelnost nesmineunit vlastnictví (klíčový moment všech ústav od VFR), svobodný přístup k úřadům (monarchie – země, které stojí na kdokoliv wit byrokratickém aparátu úřadů, spousta šlechticů se realizuje ve šlechtický službách –> kdokoli má to právo) monl - delat  zřízen nejvyšší říšský soud – měl mít také agendu politických práv icednike nehlede na  měl rozhodovat v kompetenčních sporech (spor mezi říší-celek-jednot. a zemí) zeme - pivod  měl řešit případné porušení politických práv  měl se věnovat případným žalobám na ministry či na jiné státní úředníky  měly mu příslušet i případy velezrady  říšský soud je velice důležitý, protože ze zákona o říšském soudu mnoho kompetencí převzal náš Ústavní soud či Nejvyšší správní soud  Český stát březnovou ústavou zanikl, i když nebyl výslovně zrušen žádnou právní normou  31.12.1851 = SILVESTROVSKÉ PATENTY ruší Březnovou ústavu z toku 1849  základy bachovského absolutismu  soubor dvou patentů a jednoho kabinetního listu Františka Josefa I. o 1. patent – č. 2/1852 – prohlásil březnovou ústavu za zrušenou  potvrzovala se jen rovnost před zákonem a zrušení poddanství a roboty o 2. patent – č. 3/1852 – došlo ke zrušení občanských práv  byla pouze slíbena ochrana církvím státem uznaným o 3. patent – č. 4/1852 – zásady organického řízení korunních zemí rakouského císařství  nadále se vládlo bez parlamentu a bez jakékoliv kontroly ze strany veřejnosti – organické řízení státu  ke krachu absolutismu došlo v důsledku válečné porážky Rakouska v 1859 (absolutismus shledán neefektivním)  stvrzovaly občanskou rovnost, zrušení poddanství, ochranu náboženství a stanovovaly politickosprávní strukturu monarchie  němčina určena za úřední jazyk  vydány tzv. zásady organického řízení korunních zemí Rakouského císařství  vodítko pro příští zákonodárství  jednotlivé země měly být říšskými správními obvody bez samosprávy a samostatnosti  nastolení BACHOVA ABSOLUTISMU  režim se opíral o armádu, policii a používal represivní metody  přímá odpovědnost ministrů panovníkovi  koncem 50. let se zformovala opozice proti absolutismu  roku 1859 je vydán císařský manifest, kterým chce změnit zákonodárství a správu země  propuštěn ministr Alexandr Bach i policejní prezident  roku 1860 vyšel další manifest, ve kterém určil, že říšská rada má na starosti budoucí spravování země  20.10. 1860 = ŘÍJNOVÝ DIPLOM  prohlášen za stálý a neodvolatelný státní zákon – stanovil základy pro budoucí rakouskou ústavu  vydá císařem, panovník se zřekl absolutní vlády  prohlásil základ státu pragmatickou sankcí z roku 1713  připustil nutnost určitého stupně federalizace monarchie na základě historických tradic jednotlivých zemí  rovnoprávnost národů a respektování práv historických celků –> první krok k znovuzavedení parlamentarismu  zpracoval ho Schmerling, který později vydal i únorovou ústavu z roku 1861  už zde jsou známky dualismu – rozdělení zemí na uherské a neuherské země  obnovení uherského sněmu  české země nejsou zmíněny Klas Estav  Opreambule , Ostruktura. ÚNOROVÁ ÚSTAVA (SCHMERLINGOVA) Z 26. ÚNORA 1961  třetí rakouská okrojovaná ústava  v reakci na říjnový diplom – měla realizovat zásady/ideály obsažené v říjnovém diplomu  koncepce se ujal Anon von Schmerling  skládala se ze tří patentů č. 20, 21 a 22/1861 ř. z. (resp. z příloh těchto patentů)  nasvědčovala to, že země jistým způsobem akceptuje a spěje k rozšíření říšské rady na:  širší: měla být tvořena i poslanci z uherských zemí (prakticky se ovšem zástupci uherských zemí, Itálie a dalších zemí v říšské radě nescházeli)  užší: měla být tvořena jen zástupci zemí rakouských  (poznámka: celkově dobré podmínky pro uherské země) o PRVNÍ PATENT: č 20 ▪ přiřkl zákonodárnou moc císaři a zemským sněmům, respektive říšské radě ▪ vymezil rozsah zemí, ve kterých měla nová ústava platit ▪ vznik říšské rady = parlamentu – dvoukomorový 9  ▪ příloha I. – měla mít moc základního státního zákona, rozdělila říšskou radu na dvě komory o PANSKÁ SNĚMOVNA: měli zasedat zletilí princové z císařského rodu (příslušníci z Habsbursko-lotrinské dynastie), představitelé pozemkové šlechty (císař jim udělil titul říšského rady), arcibiskupové, biskupové (s knížeckým titulem) mohl cisai rybrat + ne Oblaski /kultural 2. o POSLANECKÁ SNĚMOVNA: 343 poslanců, přesně stanoven počet poslanců z jednotlivých zemí – podle velikosti země (Uhry – 85, Moravské markrabství – 22, České království – 54)  císař měl jmenovat prezidenta a viceprezidenta každé komory – ostatní funkcionáře si sněmovny volily samostatně  návrhy zákonů měla říšské radě předkládat vláda  jakákoli ze sněmoven měla zákonodárnou iniciativu  k přijetí zákona nutný souhlas obou sněmoven a císařská sankce (panovníkovi ale náleželo absolutní veto)  v případě, že nezasedala říšská rada, mohla přijímat nutná opatření vláda (ministerstva)  kompetence říšské rady: ▪ příloha II. – obsahuje zemská řízení jednotlivých zemí (primárně určeny kompetence říšských sněmů)  zřízení obsažená v patentu jsou prohlášena za základní státní zákony pro danou zemi  pravomoc jednotlivých zemských sněmů se týkala zejména zemědělství, dobročinných ústavů a veřejných staveb, zemského rozpočtu, zemských daní, záležitosti církevní a školní → vedení sněmu – maršálek v Českém království/hejtman a jeho náměstek na Moravě  úředníky jmenoval panovník see → ZZ vysílala poslanců do říšské rady – dohoda o reprezentaci na federální úrovni do říšské rady → ZZ vysílala poslance do ŘR a určovala jejich počet – moravský zemský sněm měl čítat 100 poslanců  98 poslanců bylo do moravského zemského sněmu voleno, zbylá dvě místa náležela knížeti arcibiskupovi olomouckému a brněnskému biskupovi (virilisté, dědičné)  virilisté = ve sněmu byli dva, dědičné, olomoucký arcibiskup, zasedají z titulu svého řádu ↳ nevolilise  jen ma titrl , → volební právo do zemských sněmů bylo postaveno na kuriálním systému  váha hlasů záležena především na jejich majetku, resp. na výši přímých daní  kurie byly celkem 4 (velkostatkáři, obchodní a živnostenské komory, města a venkovské obce)  do kurie venkovských obcí se nevolilo přímo, ale prostřednictvím volitelů o DRUHÝ PATENT: č 21  stanovil, kdy mají být svolány zemské sněmy  sněmy v královstvích Uherském, Charvátském a Slavonském již v době vydání patentu byly svolány  sedmihradský sněm měl panovník svolat speciálním výnosem a datum zasedání ostatních zemských sněmů, včetně sněmu českého a moravského, bylo stanoveno na 6. dubna 1861  v patentu je také označeno město Vídeň jako město sídelní a místo pro zasedání říšské rady, která byla tímto patentem svolána na 29. dubna 1861 o TŘETÍ PATENT: č 22 – rozpuštění původní říšské rady a zrušení některých předpisů z let 1851–1860 (BACHŮV ABSOLUTISMUS) 10  4. STRUKTURA TZV. PROSINCOVÉ ÚSTAVY Z ROKU 1867  PROSINCOVÁ ÚSTAVA –21. 12. 1867 eno  = předlitavská ústava jediná NEBYLA OKROJOVANÁ slozenazvie  nevypadá jako ústava (BEZ PREAMBULE), žádná vnitřně propracovaná struktura  je inspirací pro ústavu z roku 1920 (účinná zůstala až do roku 1918)  platila pro rakouské země  platila pouze v sedmnácti předlitavských zemích, mezi které patřilo také Království české a Markrabství moravské  nevztahovala se tedy na země Svatoštěpánské koruny  KLÍČOVÝ OKAMŽIK R ÚSTAVNÍHO VÝVOJE – zákon č. 142 (široký katalog základních práv, jedním z inspiračních zdrojů československé Ústavy z roku 1920)  tato POLYLEGÁLNÍ ÚSTAVA (skládá se z více částí – jednotlivých zákonů, které byly přijaty a vydány zároveň; jako naše ústava) bývá tradičně označována jako tzv. prosincová ústava  skládá se z šesti zákonů a zákona prováděcího (č. 147 ř. z.) o Z. Č. 141 Ř. Z. (o zastupitelstvu říšském)  týká se říšské rady = nejvyšší zákonodárný orgán Předlitavska, dvě komory (= bikamerální)  inkompabilita funkcí – zákaz současného členství v obou komorách  původní tzv. užší říšská rada se změnila na „jednotnou“  ŘR dávala souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv, schvaloval rozpočet a vydával obecné zákony  zákonodárnou iniciativu měla vláda i samotná říšská rada (výkonnou moc měla vláda)  co nepatřilo do kompetence říšské, patřilo zemským sněmům  i panovník mohl vydávat nařízení v době, kdy říšská rada nezasedala (a rozdíl od únorové ústavy však tato nařízení nesměla měnit základní zákony a zatížit státní rozpočet)  usnášeníschopný za přítomnosti alespoň 100 poslanců a 40 z panské sněmovny  změna ústavních zákonů může probíhat pouze s 2/3 většinou  sněmovny si byly rovny a návrh zákona musel projít oběma komorami říšské rady  ustanovení týkající se obsazení panské sněmovny jsou vesměs totožná jako v únorové ústavě 1861, ALE TEN ROZDÍL, ŽE V NOVÉ ŘÍŠSKÉ RADĚ NEZASEDALI ZÁSTUPCI UHERSKÉ KORUNY  v říšské radě zasedalo po roce 1867 celkem 17 církevních hodnostářů (nemuseli být jen z římsko-katolické církve) o POSLANECKÁ SNĚMOVNA: 203 členů (počet se měnil, v roce 1907 516), České království zastoupení v podobě 54 poslanců a Markrabství moravské v podobě 22 poslanců o PANSKÁ SNĚMOVNA: horní komora, právo veta proti rozhodnutí PS , preco meta → zasedali zletilí princové z císařského rodu (příslušníci z Habsbursko-lotrinské dynastie), představitelé pozemkové šlechty (císař jim udělil titul říšského rady), virilisté = arcibiskupové, biskupové (s knížeckým titulem) → předseda PS volen samotnou sněmovnou o Z. Č. 142 Ř. Z. (o obecných právech občanů státních) ▪ přinesl široký katalog občanských práv (Ústava 1920 z ní vycházela) – velké výdobytky z francouzské zik) text. revoluce · en da proj ▪ v § 1 upravuje problematiku státního občanství grobo as ▪ rovnost občanů před zákonem (§ 2), rovnost přístupu k úřadům (§ 3), nedotknutelnost, svoboda tisku,  svoboda vědeckého bádání (USA – některé státy mají velký vliv církve – učí se Darwin), svoboda pohybu realizovatelnost ale byla horší – chyběly zákony, které by ji realizovali (chyběl např. zákon o shromažďování, privopetin tiskový zákon) o Z. Č. 143 Ř. Z. (o zřízení soudu říšského)  kompetence: → spory mezi soudními a správními úřady o jurisdikci → spor mezi jednotlivými orgány různých zemí → řešení stížností státních občanů na porušení jejich politických práv poté, co věc prošla standardní soudní cestou  rozhodoval, zda daný soud spadá do jeho jurisdikce  proti rozhodnutí říšského soudu se nedalo odvolat  měl sídlit ve Vídni  skládal se z prezidenta a jeho náměstka (ty jmenoval císař doživotně), dvanácti členů a čtyř náhradníků (jmenoval císař doživotně), šest členů a dvou náhradníků (nominovala panská sněmovna – stejný počet navrhovala císaři i poslanecká sněmovna) o Z. Č. 144 Ř. Z. (o moci soudcovské)  stejné jako dnes  veškerá soudní moc vykonávaná jménem císaře, rozsudky jsou vyhlášeny jeho jménem 11   soudci jmenování císařem nebo jeho jménem, doživotní působení  v případě trestných činů rozhodují porotní soudy) císař mohl udělovat amnestii a zmírňovat tresty  soudci jsou samostatní a nezávislí, soudy jsou nezávislé na státní moci  soudní soustava byla ve všech stupních oddělena od správních  sousedské problémy byly řešeny u soudů o Z. Č. 145 Ř. Z. (o užívání moci vládní a vykonávací/výkonné)  výkonná moc vykonávána ministry/císařem (císař vykonává výkonnou moc srze ministry a jimi podřízené úředníky) o císařská moc → neodpovědný, posvátný, neporušitelný → jmenuje a propouští ministry → jeho jménem se vyhlašovaly zákony → císařské akty potřebovaly souhlas ministra (ti byli odpovědni parlamentu) → právo mincovní se vykonává skrze císaře → uděloval tituly, řády a vyznamenání, mohl vyhlásit válku a mír → skládá slib před říšskou radou, že chce základní zákony království a zemí v říšské radě zastoupených neporušeně zachovávat a dle nich a zákonů obecných panovati.2  vláda → není vládou jako dnes → odpovědnost poslanecké sněmovně, je tvořena ministry, kteří jsou odpovědni poslanecké sněmovně o Z. Č. 146 Ř. Z. (o rakousko-uherském vyrovnání) ▪ stoupající politické napětí, válka 1866 ▪ v únoru 1867 byla královstvím reskriptem obnovena stará uherská ústava (z 1848), jmenována uherská vláda, uherský sněm schválil zákon o vyrovnání, signace panovníka = zák. čl. XII z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát) > plati pro uh casti. Pro zbytek 146 ▪ ZÁKON Č. XII. Z ROKU 1867 platí pro Uhry, pro neuherské země schválen v říšské radě zákon, který upravoval vzájemný poměr obou částí říše ▪ ZÁKON ČÍSLO 146 Ř. Z. ze dne 21. prosince 1867 se stal jedním ze zákonů tzv. prosincové ústavy ▪ vysvětlení: od 60. let směřovala monarchie k tomu, že bude dualistická, že se změní základní podoba rakouského císařství a bude dualismus – realizovat se roku 1867, byl přijat základní článek 12 a vedle toho rakouský zákon 146 ▪ oba hovoří o rakousko-uherském vyrovnání, ale zákony nejsou totožné → rozdílné je uspořádání materie ale i znění některých částí ▪ rakouský zákon č. 146 vychází z předpokladů, že ve společném státě existuje jednak úroveň ústředního státu a dále úroveň dvou států podřízených, tedy rakouského a uherského tedy: rakouský model vychází z toho, že je jeden ústřední stát, který se dobrovolně vzdal některých kompetencí a přenesl je na dva státy ▪ uherský výklad – nikdy neexistoval a neexistuje společný ústřední stát, nýbrž se říše skládá ze dvou států, které se svobodně rozhodly, že budou tvořit říši a že se některé jejich záležitosti budou upravovat společně ▪ rozporu – v Uhrách se mělo za to, že platí pouze ty části předpisu, které jsou stejné (rozdílné = platí uherská úprava) ▪ společné instituce nesly označení císařské a královské – c. k. ▪ podle obou právních předpisů mělo zůstat společné: osoba panovníka, spravování zahraničních záležitostí, vojenské záležitosti, společné finance (zahraniční politiky a armády – proto měla zůstat společná ministerstva a nejvyšší účetní dvůr), věci týkající se nepřímých dlaní, železnictví ▪ podle stejných pravidel měly být stanovány náležitosti týkajících se obchodu – cla, celní zákonodárství, nepř. daně ▪ § 6 určoval, že říšská rada a společný sněm, pokud se mělo vytvořit nějaké společné zákonodárství, tak měla vzniknout delegace = 60 poslanců z obou zemí, které se měli domluvit, ale nic z toho se nerealizovalo 2. 1. 147 zak. provdeci 12  5. KATALOG TZV. ZÁKLADNÍCH PRÁV PODLE ÚSTAVY 1867  katalog zaručených práv:  rovnost občanů před zákonem – §2, rovnost přístupu k úřadům – § 3  aktivní a pasivní volební právo  vzdělávání ve svém jazyce  volnost stěhování, osobní, listovní  právo petiční, shromažďovací a spolčovací  svoboda slova a tisku, víry a svědomí a vědy, volby povolání  ochrana národnostní a soukromého vlastnictví – majetek je nedotknutelný  upravuje problematiku státního občanství – 1 rakouské  realizace byla v praxi problematická  zákon O svobodě shromažďovací a spolčovací umožňoval policejní zásahy do spolkové činnosti, které stavěl pod dozor úřadů  podobně mohly být omezeny i ostatní občanské svobody na základě zákona o výjimečném stavu 13  6. SPOLEČNÉ ZÁLEŽITOSTI RAKOUSKO-UHERSKÉ A VÝZNAM UHERSKÉHO ZÁK. Č. XII. Z ROKU 1867  stoupající politické napětí, válka 1866  v únoru 1867 byla obnovena uherská ústava (z roku 1848)  jmenována uherská vláda, sněm – schválil zákon o vyrovnání  signace panovníka=zák.čl. XII. Z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát) o platný pouze pro Uhry  Z. Č. 146 Ř. Z. (o rakousko-uherském vyrovnání)  stoupající politické napětí, válka 1866  v únoru 1867 byla královstvím reskriptem obnovena stará uherská ústava (z 1848), jmenována uherská vláda, uherský sněm schválil zákon o vyrovnání, signace panovníka = zák. čl. XII z roku 1867 – právní základ dualismu rakousko-uherské monarchie (spolkový stát)  ZÁKON Č. XII. Z ROKU 1867 platí pro Uhry, pro neuherské země schválen v říšské radě zákon, který upravoval vzájemný poměr obou částí říše  ZÁKON ČÍSLO 146 Ř. Z. ze dne 21. prosince 1867 se stal jedním ze zákonů tzv. prosincové ústavy  vysvětlení: od 60. let směřovala monarchie k tomu, že bude dualistická, že se změní základní podoba rakouského císařství a bude dualismus – realizovat se roku 1867, byl přijat základní článek 12 a vedle toho rakouský zákon 146  oba hovoří o rakousko-uherském vyrovnání, ale zákony nejsou totožné  rozdílné je uspořádání materie ale i znění některých částí  rakouský zákon č. 146 vychází z předpokladů, že ve společném státě existuje jednak úroveň ústředního státu a dále úroveň dvou států podřízených, tedy rakouského a uherského tedy: rakouský model vychází z toho, že je jeden ústřední stát, který se dobrovolně vzdal některých kompetencí a přenesl je na dva státy  uherský výklad – nikdy neexistoval a neexistuje společný ústřední stát, nýbrž se říše skládá ze dvou států, které se svobodně rozhodly, že budou tvořit říši a že se některé jejich záležitosti budou upravovat společně  rozporu – v Uhrách se mělo za to, že platí pouze ty části předpisu, které jsou stejné (rozdílné = platí uherská úprava)  společné instituce nesly označení císařské a královské – c. k.  podle obou právních předpisů mělo zůstat společné: osoba panovníka, spravování zahraničních záležitostí, vojenské záležitosti, společné finance (zahraniční politiky a armády – proto měla zůstat společná ministerstva a nejvyšší účetní dvůr), věci týkající se nepřímých dlaní, železnictví  podle stejných pravidel měly být stanovány náležitosti týkajících se obchodu – cla, celní zákonodárství, nepř. daně  § 6 určoval, že říšská rada a společný sněm, pokud se mělo vytvořit nějaké společné zákonodárství, tak měla vzniknout delegace = 60 poslanců z obou zemí, které se měli domluvit, ale nic z toho se nerealizovalo  nejsou totožné, rozdíly – uspořádání materie, interpretace o podstatě společného svazku  článek – existuje úroveň ústředního státu a úroveň 2 států podřízených  zákon – neexistuje ústřední stát -> říše se skládá ze 2 států, které souhlasily, že některé záležitosti budou spravovány společně  společné záležitosti  zahraniční záležitosti – diplomatická jednání, komerční zastoupení v cizině, mezinárodní smlouvy  osoba panovníka  válečnictví  finančnictví  ministerstva a nejvyšší účetní dvůr 14  7. VZNIK ČESKOSLOVENSKA (DOMÁCÍ ODBOJ)  březen 1915 – vznik domácího odboje Mafie  TŘÍKRÁLOVÁ DEKLARACE – vydána 6. ledna 1918  v Praze se sešli poslanci české národnosti s platným mandátem  v tomto dokumentu političtí zástupci odmítali stávající program Rakousko-Uherské zahraniční politiky  bylo zde uvedeno, že se hlásí k 14 bodům prezidenta Wilsona (základní koncepce zahraniční politiky)  deklarace byla jasným a jednoznačným požadavkem na vytvoření samostatného státu  konečné znění deklarace vypracoval Alois Rašín  princip sebeurčení  požadavek na spojení s bratrskou větví slovenskou a samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním státě československém  všichni poslanci se sjednotili na stanovisku nekompromisní protivládní opozice  mírovými prostředky vyjádřili vůli českého národa po zásadní změně vnitropolitických poměrů, ústavního a právního stavu v celé říši  deklaraci přijal generální sněm českých říšských poslanců  dokument vyhlásil právo národů na sebeurčení, právo národů na samostatnou státní existenci a právo na uznání práv národnostních menšin  rakouská vláda prohlásila deklaraci za velezrádnou a zkonfiskovala ji  výsledkem bylo uzavření Pittsburské dohody o vytvoření samostatného státu  13. 7. 1918 – ustanovující schůze Národního výboru v Obecním domě v Praze  38 členů, kteří byli zvoleni v posledních volbách do PS v roce1911  úkol: připravit převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu  27.10. 1918 – ANDRÁSSYHO NÓTA  odpověď RU na 14 bodů prezidenta Wilsona  Národní výbor to interpretoval tak, že se vzdávají a oni se chopí iniciativy a vyhlásí stát  NV vyhlásil stát Recepční normou  NV vyhlásil nový ČS stát zákonem č. 11/1918 Recepční norma neboli První zákon Československý  zákon o vyhlášení ČS státu byl připraven narychlo v noci z 27. na 18. října– autor je Rašín 14 základem jsou první slova: Samostatný stát ČS vstoupil v život  vykonavatel státní svrchovanosti je Národní výbor  veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají v platnosti  rakouská vláda stále předpokládá vznik federace  28. října – Národní výbor přebírá moc a následně vyhlašuje samostatný stát, došlo k vybudování vlastní československé armády  obsazení strategických budov v Praze  MARTINSKÁ DEKLARACE – 30.10. 1918  přijata Slovenskou národní radou  v Martinu na Slovensku se sešla slovenská elita – SNR  deklarací se Slováci připojují k Čechům a k právu národů na sebeurčení a podávají zdůvodnění, proč se děje  požadují uzavření míru a vyloučení další války  deklarace jednoznačně vyslovuje pro společný stát Čechů a Slováků  Karol Medvecký, Matúš Dula  MARTINSKÁ DEKLARACE – 30.10. 1918  MEZINÁRODNÍ SITUACE  v době vyhlášení republiky se v Ženevě konalo jednání mezi domácími politiky Národního výboru a představiteli zahraničního odboje/ prozatimní vlády ČS – zpočátku to vypadalo tak, že ČS vznikne až na začátku roku 1919 ale abdikoval císař Vilém II. v Berlíně byla vyhlášena republika Rakousko  poslední císař Karel I. podepsal pod nátlakem, že se vzdává všech svých práv, ale nikdy neabdikoval  11. listopad 1918 – mír s Německem – konec války  Národní ráda byla považována za reprezentanta státu, stát bude republikou a zůstanou stejné složky: prezident Masaryk, předseda vlády Kramář, ministr zahraničí Beneš, ministr národní obrany Štefánik  po vyhlášení ČS velké problémy s německým obyvatelstvem – rakouští a němečtí politici uzavřeni dohoda, že se hodlají spojit v tzv. Německé Rakousko (přestože 14 bodů říká, že všechny národy Podunajské monarchie si mohou svobodně určit jakou formou chtějí existovat -> mezinárodní síly to zakázaly 15   toto spojení ovlivnilo německé obyvatelstvo v českých zemích – naši Němci vyhlásili provincie (4) a tvrdili, že se připojí k tomu novému státu a budou autonomní území  Češi to odmítli, ale jednalo se s Němci, že o tomto bude jednáno na Pařížské velké mírové konferenci  nepřáli jsme si vyhrocený konflikt s menšinami – 1918 nebyly konsolidovány obranné síly, armáda ale musela být nasazována do pohraničí  spor byl i o Těšínsko – mezi ČS a Polským státem řešilo se, kde jsou historické hranice území na Těšín. obsadila ČS armáda, proběhly i boje  ČS mělo podpor původně k zisku Těšínska ze strany VB a Francie, duben 1919 ČS armáda musela být nasazená na hranici s Maďarskem  Těšínsko – věc byla řešena ve Versailles na mezinárodní konference – území se rozdělilo, my dostali bohatší část a Poláci dostali Těšín  KONFERENCE VE VERSAILLES – 28.6.1919  uspořádaná po 1. světové válce  místo: Paříž a všechna jeho předměstí – velkou roli sehrála Francie  mírové smlouvy, které byly podepsány prohranými státy se staly součástí ústavy ČS smlouvy viz. sešit gympl!  Rakouskem – Saingermanská, Maďarsko 4. 6. 1920 v Trianonu (Trianonská), dále hranice s Rumunskem (Sévres 1920), Polsko (Vrsailles sm. + usnesení velvyslanecké konference 1920)  mírové smlouvy: 1. otázka je území – Rakousko podstupuje Moravu a Slezsko Trionon – Slovensko a Podkarpatská Rus, s Německem – Ručínsko  tři velké smlouvy prakticky stanovily hranice státu ČSR  reflektuje to ústava 1920 § 3 Území ČS republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož hranice můžou být měněny jen ústavním zákonem  česká delegace – Beneš, Kramář  přijeli s požadavky, některé se podařilo prosadit – historická území, a některé ani řešeny nebyly: Kramář požadoval koridor – že vzniklo nové Maďarsko, chtěl aby byl vytvořen koridor, který by spojoval ČZ se Slovany na Balkáně – to nebylo řešeno Lužičtí Srbové – Slovanská menšina, která dodnes žije v Německu – když skončila 1.sv.v. byli v Něm. sesazeni Hohenzollernové a byla vyhlášena republika – lužičtí srbové prohlásili, že se chtějí připojit k ČS a vytáhli i smlouvu, ve které bylo napsáno, že pokud Hoh. vymřou, tak se oni připojí k nám (sice nevymřeli, ale byli sesazeni) – nakonec se tento požadavek neřešil, protože ČS nestálo o další národní menšiny  lužičtí Srbové hovořili převážně německy – ČS to nechtělo zvyšovat  vznikla Společnost národů 1919 – byla prvním realizovaným pokusem o ustanovení mezinárodní organizace sdružující všechny státy. Jejím cílem mělo být zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti  ČS se stalo členem ihned, vzniká v Paříži, Francii  organizace Společnost národů: (v podstatě stejná jako dnešní OSN)  1. shromáždění (skládalo se ze zástupců všech členských států, hlavní orgán spol. kompetence se vztahovaly na všechny pravomoci, které spadaly pod SN, cokoliv se týkalo míru)  2. rada – výkonný orgán, měla exekutivní kompetenci, skládala se ze stálých a nestálých členů – ty volilo shromáždění, měla se zabývat tím, že měla dávat podněty shromáždění, aby rozhodli, jestli se udělí sankce agresorovi  3. sekretariát – veden generálním sekretářem – úřad si mezi sebou střídala Fr. a VB a úřední jazykem zůstala angličtina a francouzština  4. soudní dvůr mezinárodní spravedlnosti v Haag – vytvořen na základě článku 14 paktu Spol. nár., kompetence soudu byly ve všech věcech mezinárodního práva, měl vydávat dobrozdání pokud by o to požádala rada SN na shromáždění, ukázalo se to jako velmi prospěšný orgán – navázaly na něj další mezinárodní soudy  USA nikdy do Společnosti národů nevstoupilo  USA tedy nepodepsaly žádné mírové smlouvy  Rusko po většinu doby vyloučeno ze Spol. nár.  ve 30. letech vystoupily všechny státy  spol. neměla žádné nástroje na to, aby mír zajistila, mohla jen doporučovat sankce, přesto ČS se ke SN velmi hlásilo  pozitiva v otázce uprchlíků, vlna španělské chřipky 16  8. VZNIK ČESKOSLOVENSKA (ZAHRANIČNÍ ODBOJ) A MEZINÁRODNÍ ZAKOTVENÍ NOVÉHO STÁTU  červenec 1915 – TGM přednesl v Curychu projev k Husovu výročí o nutnosti vytvoření státu  CLEVELANDSKÁ DOHODA – 23. 10. 1915  uzavřena Českým národním sdružením a Slovenskou ligou na konferenci v Clevelandu  první oficiální dohoda organizací amerických Čechů a Slováků o spolupráci v zahraničním odboji za 1. světové války  dohodou byl přijat program samostatnosti českých zemí a Slovenska na základě spojení Čechů a Slováků ve federativním svazu států podunajské monarchie  originál je ve slovenštině  v květnu roku 1918 nahrazena Pittsburskou dohodou  preferovaná podoba bude federace, požadovaná samostatnost zemí  v textu je ale i zmíněna úplná národní autonomie Slovenska ▪ vlastní sněm a správu, úplnou svobodu v kulturních záležitostech a svobodu užívání vlastního jazyka  Slováci požadovali vlastní fiskální správu finanini,polit  dále se v dohodě řeší otázka voleb – právo všeobecné, tajné, přímé  jako forma vlády byla zmíněna personální unie s demokratickým řízením státu a přímo se tam říká, že to bude stejné jako v Anglii, tj. ne republika ale monarchie  vytvořen orgán Český komitét zahraniční  později se přeměnilo na Českou Národní radu, do které se přibral Štefánik 17 70  nakonec Československá NR se sídlem v Paříži (TGM, Beneš, Štefánik) >7 00. - :  PITTSBURSKÁ DOHODA – 31.5.1918  koncipována TGM při jeho pobytu v USA  podepsali ji zástupci českých a slovenských krajanských organizací v USA (Slovenská liga, České národní sdružení a Y doh Svaz českých katolíků)  psáno opět ve slovenštině, Slovensko mělo mít vlastní administrativu, měli mít vlastní soudy, určeno, že slovenština pred bude úředním jazykem 14 bodi prezid. Woodrow  poprvé se objevuje, že ČS bude republikou a bude demokratickou republikou Wilsona-8 1 1918.  Slovensko mělo mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. set po vieone  ze Slovenského pohledu obsahovala ústupky od Clevelandské dohody ↓ - jakma upudat I hard sebene privo existovat na a to  zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední jazyk  uvedeno, že konkrétní realizace bude přenechána představitelům obou národů, kteří se sejdou na území republiky  červen-říjen 1918 – uznání Československa dohodovými mocnostmi  vytvořena prozatímní vláda v Paříži – předseda a ministr financi: TGM, ministr války – Štefánik, m. zahraničí – Beneš  vláda měla vysílat diplomaty k velmocím na jednání o WASHINGTONSKÁ DEKLARACE – 18. 10. 1918  obdoba amerických deklarací, Masaryk zaslal text Benešovi, ten ho v říjnu v Paříži zveřejnil –> předáno i vládě USA  základní dokument československého zahraničního odboje nazvaný Prohlášení nezávislosti Československého národa  vznikl ve Washingtonu 13.-16.10. 1918 a TGM ho 17.10.1918 předal americké vládě  požadovala úplnou samostatnost českého a slovenského národa, spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě  je obsáhlá a důležitá, je zde popsáno spousta věcí podrobně  nejprve je uvedeno: ▪ o důvody proč ČZ nemůžou dál setrvat v monarchii → národ nemůže zůstat pod monarchií, kterou neuznává (hovoří o ní jako o lživé monarchii) → nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži federaci ▪ činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva ▪ byli jsme samostatným státem již od sedmého století a roku 1526 jako samostatný stát, setrvávající z Čech a Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí ▪ kritika vláda v Rakousku dualismu 1867, kritika úzkého vztahu habsburské monarchie k Německu ▪ odmítáme svatokrádežné tvrzení, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského, odpíráme uznat božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje ▪ odkaz na husitství, Komenského, americkou deklaraci nezávislosti, francouzskou deklaraci, Lincolna, W. Wilsona (vedl jednání o konci 1ww a o vzniku SN), legie ▪ konečné rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa ▪ Československý stát bude republikou 17  ▪ definována základní práva (svoboda náboženství, stisku, shromažďování), všeobecné hlasovací právo ▪ církev bude odloučená od státu o rovnost pohlaví – Masaryk byl velký zastánce! ▪ zmíněna ochrana menšin (Německé, Polské, Maďarské) ▪ velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci – řeší pozemkovou reformu zákon č. 215/1919 → 1919–18, 1945–48, šlechtické velkostatky byly nad určitou výměru zkonfiskovány, přijaty speciální zákony → vysoké politické body agrárníkům (zasazovali se o přerozdělování půdy) ▪ výsady šlechtické budou zrušeny (z. č. 61/1918 Sb. Z. a. n.) –zrušení šlechtických titulů a všech práv, které nich vyplývaly (šlechtici nesměli užívat své šlechtické jméno), ne příliš populární –> špatné vztahy s Anglií ▪ podepsána: Tomáš Garique Masaryk, M. R. Štefánik, Edvard Beneš  ŘÍJEN 1918 KONGRES NÁRODŮ STŘEDNÍ EVROPY KONANÉM VE PHILADELPHII  šlo o připojení Podkarpatské Rusi – realizovalo se to a byl rozhodnuto, že se připojuje k ČS státu jako autonomní území  schválila rusínská rada v Užhorodě  malá Saint-germainská smlouva – 10.9.1919  smlouva s čelními mocnostmi (USA, Velká Británie, Francie, Itálie, Japonsko)  uznává konec spojení Čech, Moravy a Slezska a rakouských zemí  uznává dobrovolné spojení Čech, Moravy, Slezska a Slovenského státu za účelem vytvoření jednotného, svrchovaného a samostatného státu, také usnáší nárok připojení Rusínů  Československo se zaručuje, že  poskytne všem obyvatelům naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez ohledu na jejich původ, státní občanství, jazyk, rasu nebo náboženství  obyvatelé mohou svobodně vyznávat jakoukoliv víru, náboženství a vyznání  uznává za československé příslušníky všechny, kteří mají bydliště a domovské právo na území, které bude uznáno za československé  ten, kdo nechce být československým občanem, může si vybrat jakékoli jiné občanství  zřídí území Podkarpatské Rusi na hranicích určených mocnostmi a zaručí jim samosprávu slučitelnou s jednotností Československa  s příslušníky etnických, náboženských a jazykových menšin bude zacházeno jako s ostatními  všichni občané jsou si rovni před zákonem a mají stejná politická a občanská práva bez ohledu na rasu, jazyk a náboženství  občané mohou používat svůj mateřský jazyk  Podkarpatská Rus bude mít vlastní samosprávný sněm, který bude mít zákonodárnou moc v jazykových, vyučovacích a náboženských otázkách, také v otázkách místní správy  Guvernér Podkarpatské Rusi bude jmenován prezidentem Československa  Československo zaručuje Rusínům spravedlivé zastoupení v zákonodárném sboru republiky  význam:  Podkarpatská Rus je připojena k Československu  Rusínům jsou přiznána práva na sněm, vlastní samosprávu a guvernéra  přiznaná práva nebyla ve výsledku dodržována  mezinárodní uznání ČSR  11.11.1918 konec první světové války  Národní rada se považovala za jediného reprezentanta ČSR  shodli se, že budoucí stát bude republikou (o monarchii uvažoval Kramář a Štefánik)  dohodnuto složení budoucí vlády: prezident TGM, předseda vlády Kramář, m. zahraničí Beneš, m. obrany Štefánik  velké problémy vztahy s Němci  rakouští a němečtí politikové si ustavili prozatímní shromáždění a nárokovali si ,,německá území“ bývalé mon.  4 provincie které chtěli obsadit a začlenit do Německa a Rakouska: Deutschbohmen, Sudeteland, Deutschsudmahren, Bohmerwaldgau  čeští politikové toto odmítli ale chtěli jednat, nepřáli si otevřené konflikty s menšinami  na konci roku 1918 ČSR obsadilo pohraničí a došlo k malým bojům  mírová smlouva byla uzavřena v září 1919  spor o Těšínsko: mezi ČSR a Polskem, ČSR podporovala VB a Francie, nakonec rozděleno na dvě části  finální řešení hranic na pařížské mírové konferenci r. 1919 (všechny smlouvy se staly součástí ústavního pořádku 1920)  přiznány historické země: Chebsko, Valticko, Vitorazsko, Hlučínsko, Slovensko, Podkarpatská Rus  hranice s Německem – versaillská smlouva (28.6.1919)  hranice s Rakouskem – saintgermainská (10.6.1919)  hranice s Madarskem – trianonská (4.6.1920) 18  10. RECEPČNÍ NORMA A PROZATIMNÍ ÚSTAVA  RECEPČNÍ NORMA (č. 11/1918 Sb. z. a n.) 28. 10. 1918  první ústavní provizorium  první zákon sepsaný pro Československou republiku (byla jím přijata Československá republika), přijat hned po vzniku ČSR NÁRODNÍM VÝBOREM  samostatný československý stát vstoupil v platnost  zachována kontinuita právního řádu s rakouským a uherským právním řádem – recepce  vytvořena A. Rašínem narychlo v noci z 27. na 28.  považoval dokument za deklaratorní akt  rakouské normy platí u nás, uherské normy platí na Slovensku  všechny úřady samosprávné  prohlášení a 5 článků  forma státu nebyla určena – určí ji i NS s československou národní radou v Paříži  národní výbor = nejvyšší orgán zákonodárné a výkonné moci  Československá republika vzniká 28. 10. 1918 – zasedání pléna Národního výboru na návrh Aloise Rašína  Prozatímní ústava – společně s recepční normou tvoří základ Československé republiky  ten den dochází také k obsazení strategických budov v Praze vlastní čs. armádou  po recepční normě přijal NV ještě 16 dalších zákonů, které byly obdobného charakteru (prozatímní)  PROZATÍMNÍ ÚSTAVA – 13. 11.1918  ne, že by trvalo až tak dlouho, aby vznikla normální ústava, ale čekali jsme na rozhodnutí mocností + mez. sml.  žádná preambule  jednalo se o běžný zákon složený z 21§ (krátký text), odděleno do 4 oddílů  O národním shromáždění: vzniklo rozšířením NV na 256 členů, mělo vykonávat zákonodárnou moc  O prezidentu republiky: volený NS, funkční období do přijetí nové ústavy, klasické pravomoci  Jak se vyhlašují rozsudky: soudní moc – rozsudky a nálezy soudu se vyhlašují jménem republiky  O moci výkonné a nařizovací: vláda  14.11. 1918 byla ukončena činnost Národního výboru a přestaly existovat zemské sněmy jako zákonodárné orgány  dominantní roli měl NV  recepční norma + 16 dalších zákonů  zákon o nejvyšších správních úřadech → bylo jich 12 a později z nich byla ministerstva – základním důvodem bylo dát legislativní úpravu institucím, aby stát mohl fungovat  zákon o NSS – Nejvyšší správní úřady (později zákon o ministerstvech) → důležitý pro řešení kompetenčních sporů – soud vykládal u jakého úřadu či soudu mají být dané věci žalovány  odstavení velkostatků → zákon, kdy došlo k dočasnému zadržení statku (majitel nemohl disponovat se statkem) - bylo to kvůli chystané první pozemkové reformě → předjímal první pozemkovou reformu  příprava svolání ústavodárného NS (zákon o imunitě)  NV schválil zákon o Prozatímní ústavě jako zákon 37/1918 Sb. autorem Antonín Meissner – soc. demokrat  zákony vznikaly rychle, reflektovaly kompromis stran, odrážely rychle poměry  zákony jsou velmi stručné a předpokládalo se, že jsou přijaty pouze jako provizorium a postupem času dojde k novelizacím (roku 1919 zvýšen počet poslanců a 1919 posílení výkonných orgánů)  nemá preambuli  není určena forma státu  že stát byl republikou se dovozovalo z Hlavy II. § 7 an. – hlavou státu je prezident, kterého volí NS a § 13 – rozsudky a nálezy soudů se vyhlašují jménem republiky  zákony musí být vyhlášeny do 8 dnů po usnesení NS pokud se neuplatní právo veta  zákony podepisoval prezident, předseda, či příslušný ministr  1. novela – přidány nové mandáty slovenským poslancům v NS (dříve se to týkalo pouze českých zemí – byly to volby do České rady – Slovensko bylo součástí Uherské říše – nebyly zde volby) – 1. zákon č. 138/1919 Sb. – 270  2. novelizace posílila postavení prezidenta a vlády na úkor NS  1919 zřízeno ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organizace správní v ČSR (z. č. 431)  mění formu vlády z direktoriální na parlamentní  vládu už nebude volit NS, ale bude jmenována prezidentem  vyslovení nedůvěry už nemá za následek odvolání vlády, ale její demisi 20   pravomoci vlády byly stanoveny demonstrativně  2. zákon č. 271/1919 Sb  v roce 1921 byl vydán prováděcí předpis, nařízení vlády – ministerstvo mělo za úkol sjednotit zákony a právo na území ČS republiky -> což bylo těžké – země z Uherského království měly jinou legislativu – jiná správní soustava, nejdůležitější OZ  v Rakousku a Pod. R. neplatil ABGB, na Slovensku spousta věcí vycházely z jiného kodexu a bylo potřeba sjednotit legislativu, především v oblasti občanského práva  zákonodárná moc  náleží Národnímu shromáždění (původně národní výbor) + dozor nad výkonnou mocí  256 poslanců (po novele 270)  bylo schopno jednat a usnášet se za nejméně 1/3 všech poslanců  ke schválení běžných otázek stačila polovina, k ústavní 2/3  jednoznačné dominantní postavení ve vztahu k exekutivě (prezident a vláda)  klíčem k volbě NS byly volby 1911 (poslední parlamentní volby, kdy se přepočítal počet jednotlivých poslanců a došlo se k číslu 256)  běžně se označuje jako revoluční národní shromáždění  první NS byl nevolený orgán bez zastoupení menšin, ale i přesto přijalo ústavu 1920  volí prezidenta, vládu a jejího předsedu o po 2. novele už vládu jmenuje prezident a mezinárodní smlouvy potřebují k platnosti souhlas NS  zákon o imunitě členů NS  zákon o jednacím řádu NS  prvním předsedou NS byl Karel Kramář  hlavní úkoly → zbavení trůnu Habsbursko-Lotrinské dynastie (deklaratorní akt) → zvolení prezidenta – aklamací zvolen TGM  byla zavedena direktoriální forma vlády (na půl roku)  vláda  moc výkonná  17 členů volených NS (může ji odvolat při vyslovení nedůvěry)  zakotvena odpovědnost parlamentu (NS) – vláda odpovědná NS (ale ne tolik) → podle ústavy se ztížilo vyslovení nedůvěry vlád  pravomoci taxativně stanoveny  pokud byl prezident v zahraničí, jeho pravomoci vykonává vláda  prezident  zastupuje stát navenek  nejvyšší velitel vojenských jednotek  vyhlašuje válku a uzavírá mír  má právo veta proti zákonům  přijímá velvyslance, jmenuje profesory  podepisuje zákony  právo rehabilitace – navrácení občanské cti a trestní bezúhonnosti pomocí zahlazení odsouzení  právo abolice – zrušení nebo zastavení trestního stíhání pro určitý trestný čin  právo gradace (monarchistický prvek) 11. MOC ZÁKONODÁRNÁ DLE ÚSTAVY 1920  Ústava 1920 – 29. 2. (chtěli to tak přijmout – přestupný rok)  č. 121/1920  v roce 1919 předložen poslanecký návrh – původně ho měl předkládat Ústavní výbor NS (v čele Alfréd Meissner)  nakonec navrhl sekční šéf ministra vnitra a prof. státního práva UK Jiří Hoetzel  návrh podán s dalšími zákony dopliovalistaru jazyk zakon , volebni soud ,.  ústava konzervativní,Istri cizí vzory volebni had  POLYLEGÁLNÍ = skládá se z více samostatný částí  autorem je Antonín Švehla  vychází z ústavy USA, Francie, prosincové  ČS banka vznikla až v roce 1926 – do té doby vše okolo měny řešil bankovní ústav ministerstva financí  preambule + uvozovací zákon + čl. I.-IX. (až za tím vším text ústavní listiny) 21