Rakouské ústavy 1848-1867

První z rakouských oktrojovaných ústav přijatá v roce 1848. Byla okrojovaná, tj. ustanovena panovníkem bez schválení parlamentu. Obsahuje klíčové demokratické principy, ale volební řád byl nespravedlivý, dělnictvo nemohlo volit.

Sněm, který v důsledku revoluce ve Vídni roku 1848 přesídlil do Kroměříže a měl vypracovat novou ústavu. Jeho snaha však skončila násilným rozpuštěním vládou Schwarzenberga.

Druhá z rakouských oktrojovaných ústav, vyhlášená v roce 1849, jež se snažila nastolit centralismus. Zavedla jediné celoříšské občanství a posilovala moc císaře.

Soubor dvou patentů a jednoho kabinetního listu Františka Josefa I. z roku 1851, které rušily Březnovou ústavu a zavedly absolutismus, později nazývaný Bachův.

Politický systém, který se v Rakouském císařství prosadil po zrušení Březnové ústavy v roce 1851. Byl charakterizován centralistickým řízením a silnou mocí císaře. Populární nebyl.

Dokument, který se snažil reformulovat poměry v rakouské monarchii po Krachu Bachova absolutismu. Zavedl myšlenku federalizace monarchie a směřoval k znovuzavedení parlamentu.

Třetí z rakouských oktrojovaných ústav, přijatá v roce 1861. Jedná se o komplexní dokument, který rozpracovává principy definované v Říjnovém diplomu.

Poslední oktrojovaná ústava Rakouského císařství, z roku 1867. Její klíčovou částí byl zákon č. 142, který definoval široký katalog základních práv a stal se inspirací pro československou ústavu.

Zákon č. 142 Ř. Z. (o obecných právech občanů státních) schválený dne 21. prosince 1867 pro Rakouské země, klíčový prvek prosincové ústavy, definoval širokou škálu základních občanských práv a svobod.

Nejvyšší soud v Rakouském císařství, zřízen zákonem č. 143 Ř.Z. v roce 1867. Jeho kompetence zahrnovaly řešení sporů o jurisdikci, sporů mezi různými orgány a stížností na porušení politických práv.

Zákonodárný orgán Předlitavska, zřízený v roce 1867 zákonem č. 141 Ř. Z. Byl dvoudílný (bicamerální). Hlavní úkoly: schvalování rozpočtu, vydávání zákonů a souhlas s ratifikací mezinárodních smluv.

Sněm, který v roce 1861 fungoval jako zákonodárný orgán v Rakouském císařství. Byl dvoudílný (bicamerální), skládal se z Panské sněmovny a Poslanecké sněmovny.

Proces, kdy je stávající právní řád po přechodu do nového uspořádání přijat jako platný. V Československu se jedná o zachování platnosti rakouského a uherského právního řádu po roce 1918.

První zákon přijatý po vzniku Československé republiky v roce 1918. Formálně zachována platnost rakouského a uherského právního řádu, tento akt je základem nového státu. Autorem je Alois Rašín.

První ústavní provizorium Československé republiky. Byla přijata 28. října 1918 Národním výborem a fungovala až do přijetí nové ústavy v roce 1920.

Národní shromáždění, které bylo zvoleno v roce 1911 v posledních volbách do Rakouského parlamentu. Bylo prvním zákonodárným orgánem Československé republiky a schválilo ústavu 1920.

Dokument, který se snažil ustanovit základní principy fungování ČSR. Byla přijata Národním výborem 13. listopadu 1918 a zahrnovala základní instituce státu - Národní shromáždění, prezidenta, vládu a soudnictví.

Ústavní dokument, který byl přijat 29. února 1920 Revolučním Národním Shromážděním. Je charakteristická polylegalitou, tj. skládá se z více samostatných částí. Její obsah je ovlivněn ústavami USA, Francie a Prosincovou ústavou.

Vláda Československé republiky zřízená v roce 1918 a fungující do přijetí ústavy 1920. Byla volena Národním shromážděním a na základě Prozatímní ústavy.

Společnost národní demokracie tvořena ze zástupců všech členských států. Hlavní orgán Společnosti národů a měla kompetence pro všechny oblasti, které náležely do její pravomoci.

Výkonný orgán Společnosti národů. Jeho úkolem bylo formulovat návrhy pro shromáždění a řešit otázky sankcí proti agresorům. Skládala se ze stálých a nestálých členů, které volilo shromáždění.

Mezinárodní soud zřízený v Haagu v roce 1919 na základě paktu Společnosti národů. Jeho kompetence zahrnovaly oblast mezinárodního práva a vydával dobrozdání na žádost rady nebo shromáždění Společnosti národů.

Dohoda Čechů a Slováků v USA, která definovala program spolupráce v zahraničním odboji. Byla uzavřena v Clevelandu v roce 1915 a stanovila federativní svaz států v Podunajské monarchii jako želanou podoby pro nová uspořádání.

Dohoda Čechů a Slováků v USA, která definovala zásady pro vznik ČSR. Byla uzavřena v roce 1918 a stanovila republikovou formu vlády.

Prohlášení nezávislosti Českolovenského národa, které bylo vypracováno Tomášem Garriguem Masarykem a v roce 1918 zasláno americké vládě. Vyslovuje se v ním přímo pro vytvoření nezávislého československého státu.

Deklarace Slovenska, která byla vyhlášena v Martině 30. října 1918 Slovenskou národní radou. Stanovila se v ní vůle Slováků připojit se k Čechům a vytvořit společný stát. Byla to reakce na Andrássyho nótu.

Mezinárodní konference uspořádaná po První světové válce v Paříži v roce 1919, jejíž výsledkem byla spousta mezinárodních smlouv, které stanovovaly nové hranice států v Evropě.

Dokumenty uzavřené mezi vítěznými mocnostmi a prohranými státy v roce 1919. Stanovaly nové hranice států a řešily otázky reparací a odškodnění.

Účinná platnost právního systému jednoho státu na území jiného státu. V Československu se jedná o zachování platnosti některých rákouských a uherských zákonů po založení ČSR.

Skupina osob, která se v roce 1915 v Curychu sjednotila a začala usilovat o vytvoření nezávislého československého státu. TGM byl jedním z jejich nejvýznamnějších členů.

Skupina osob z Čechů a Slováků usazená v zahraničí, která se v roce 1915 začala podílet na boji za vytvoření nezávislého československého státu.

Orgán českých a slovenských organizací utvořený v USA, zaměřený na podporu nezávislosti československých zemí během První světové války. Ve vývoji se z něj stala Československá národní rada.

Orgán, který v roku 1918 přejímal moc v ČSR a předáral ji nově zvolenému Národnímu shromáždění. Jeho zásadním úkolem by byl rozvoj státu a příprava na ústavodárná shromáždění.

První pokus o pozemkovou reformu v ČSR, který byl schválen Národním Výborem v roku 1918. Směřoval k přerozdělení země a zrušení výsad velkostatků.

Zákon, který v roku 1918 zrušil šlechtické tituly a s nimi spojené právo a výsady v Československé republice. Tento krok by měl demonstrovat úpadek šlechtického systému.

Odpověď Rakousko-Uherska na Wilsonových 14 bodů, která byla vyhlášena 27. října 1918. Národní výbor je interpretoval jako abdikaci monarchie a vyhlásil Československou republiku.