Ekonomika podniku - Vybrané kapitoly PDF

Ekonomika podniku – vybrané ka- pitoly Distanční studijní text Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach Karviná 2017 Obor: Řízení, správa a administrativa (AE). Klíčová slova: ekonomika podniku, typologie, morfologie, podnikové fu...

Ekonomika podniku – vybrané ka- pitoly Distanční studijní text Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach Karviná 2017 Obor: Řízení, správa a administrativa (AE). Klíčová slova: ekonomika podniku, typologie, morfologie, podnikové funkce, podni- kové cíle, životní cyklus, organizace, majetek, kapitál, struktura, zásoby, personální činnost, bod zvratu, kalkulace, náklady, nákladová funkce, výsledek hospodaření. Anotace: V této studijní opoře se student seznámí s úplnými základy Ekonomiky podniku. V této souvislosti je objasněn pojem podnik, a to jak z hlediska podnikohospodářského, tak i z hlediska zákona o obchodních korpora- cích. Dále je student obeznámen s cíli podniku a jeho životním cyklem, majetkovou a kapitálovou strukturou. Seznámí se také s organizační vý- stavbou podniku i náplní činnosti jednotlivých útvarů podniku. Samo- statná pozornost je věnována nákupní a výrobní činnosti podniku a pro- dejní činností podniku jako hlavním podnikovým procesům. Samostatná část je věnována vzniku a klasifikací nákladů, nákladové funkci, meto- dám jejího sestavování a významu jejího použití v praxi, výnosy tržbami. Čtvrtá kapitola je nejobsáhlejší kapitolou této knihy – věnuje se hodno- cení hospodářské činnosti podniku a manažerskému rozhodování. Šestá kapitola se věnuje podnikovému početnictví a jeho struktuře, zejména pak tvorbě rozpočtů a jeho znalost je doplněna základy kalkulace ná- kladů. Tato publikace vychází z již vydaných publikací autorského ko- lektivu: ČEMERKOVÁ, Š., J. ŠEBESTOVÁ a K. STELMACH, 2016. Nauka o podniku I. Kartprint: Bratislava. ISBN 978-80-89553-43-3 a ČEMERKOVÁ, Š., J. ŠEBESTOVÁ a K. STELMACH, 2016. Nauka o podniku II. Kartprint: Bratislava. ISBN 978-80-89553-44-0. Původní text byl zúžen a upraven tak, aby pokryl nároky bakalářských profesních oborů. Autor: Jarmila Šebestová Šárka Čemerková Karel Stelmach Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Obsah ÚVODEM............................................................................................................................ 7 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY........................................................................... 8 1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PODNIKU....................................................... 9 1.1 Vymezení podniku............................................................................................. 10 1.2 Cíle podniku a podnikové funkce...................................................................... 13 1.2.1 Podnikové funkce........................................................................................... 15 1.3 Organizační výstavba podniku........................................................................... 16 1.4 Životní cyklus podniku a jeho fáze.................................................................... 18 1.5 Majetková a kapitálová struktura podniku......................................................... 20 1.5.1 struktura majetku podniku............................................................................. 21 1.5.2 Zdroje krytí majetku – struktura kapitálu podniku........................................ 23 1.5.3 Rozvaha jako komplexní účetní výkaz o majetku podniku a zdrojích jeho krytí 25 1.6 Výrobní faktory a jejich klasifikace. Spotřeba výrobních faktorů..................... 29 2 HODNOTOVÉ TOKY V PODNIKU....................................................................... 35 2.1 Náklady podniku................................................................................................ 35 2.1.1 Klasifikace nákladů........................................................................................ 36 2.2 Výkony, výnosy a tržby..................................................................................... 42 2.3 Hodnocení hospodářské činnosti podniku......................................................... 44 3 ROZHODOVACÍ ÚLOHY V ŘÍZENÍ PODNIKU.................................................. 48 3.1 Konstrukce nákladové funkce............................................................................ 48 3.1.1 Využití nákladových funkcí v podnikové praxi............................................. 57 3.2 Analýza bodu zvratu.......................................................................................... 60 3.2.1 Diagram bodu zvratu...................................................................................... 61 3.2.2 Diagram bodu zvratu jako závislost výsledku hospodaření na tržbách......... 63 3.3 Základní kategorie ekonomického hodnocení nákladů pro manažerské rozhodování.................................................................................................................... 69 3.3.1 Vybrané poměrové ukazatele „výnosnosti“................................................... 70 4 HLAVNÍ PODNIKOVÉ PROCESY......................................................................... 82 4.1 Nákupní procesy v podniku............................................................................... 82 4.1.1 Druhy zásob................................................................................................... 85 4  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 4.1.2 Řízení zásob................................................................................................... 88 4.1.3 Tvorba plánu nákupu..................................................................................... 95 4.1.4 Normy zásob.................................................................................................. 96 4.1.5 Měření výkonu v oblasti řízení zásob............................................................ 97 4.2 Výrobní činnost podniku.................................................................................... 99 4.2.1 Typologie výroby......................................................................................... 100 4.2.2 Plánování výroby......................................................................................... 102 4.3 Výrobní kapacita a její využití v ekonomice podniku..................................... 104 4.3.1 Časové fondy pro stanovení kapacity výrobního zařízení........................... 106 4.3.2 Výkon výrobního zařízení a norma pracnosti.............................................. 107 4.3.3 Výpočet výrobní kapacity............................................................................ 108 4.3.4 Využití výrobní kapacity.............................................................................. 109 4.4 Prodejní činnost podniku................................................................................. 112 4.4.1 Logistika...................................................................................................... 114 4.4.2 Obchodní plán.............................................................................................. 118 4.4.3 Cena............................................................................................................. 119 5 VEDLEJŠÍ PODNIKOVÉ PROCESY.................................................................... 126 5.1 Personální činnost v podniku........................................................................... 126 5.2 Investiční činnost............................................................................................. 133 5.3 Financování podniku........................................................................................ 135 5.4 Vědecko-technická činnost podniku................................................................ 136 5.5 Správa.............................................................................................................. 137 6 PODNIKOVÉ POČETNICTVÍ A JEHO VÝZNAM.............................................. 140 6.1 Podnikové početnictví...................................................................................... 140 6.1.1 Základní pojmy podnikového početnictví................................................... 141 6.2 Rozpočetnictví................................................................................................. 147 6.2.1 Členění rozpočtů.......................................................................................... 148 6.2.2 Metody sestavování rozpočtu...................................................................... 149 6.3 Kalkulace nákladů............................................................................................ 153 6.3.1 Kalkulační systém........................................................................................ 153 6.3.2 Kalkulace versus cena.................................................................................. 155 6.3.3 Kalkulační metody – náklady ve vztahu k jednici výkonu.......................... 157 LITERATURA................................................................................................................ 169 5 Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY....................................................................................... 173 PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON................................................................................. 174 6  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly ÚVODEM Studijní opora Ekonomika podniku – vybrané problémy si klade za cíl seznámit studenty profesních bakalářských oborů se základními stavebními prvky podniku, základními pojmy a základními propočty v hodnocení hospodářské činnosti podniku. Tyto znalosti budou následně upevňovány nejen prostřednictvím řešených příkladů a úloh, ale také pomocí otázek , nebo samostatných úkolů. Odpovědi na- jdete vždy na konci textu kapitoly, která obsahuje základní shrnutí hlavních myšlenek nebo můžete využít průběžných shrnutí. Pro lepší orientaci v textu doporučuji využívat značky náročnosti času či průvodce studiem , který Vám může pomoci zjistit návaznost studované látky na další témata, ob- sažená v opoře. Text je určen pro základní všeobecný rozvoj dovedností a znalostí o podniku, proto se nepředpokládají hlubší znalosti podnikových procesů. Základním stavebním kamenem pro studium je logické myšlení a znalost základních matematických vztahů pro provádění jed- noduchých výpočtů. Samotný text je následně doplněn o rozšiřující pasáže a oddíly, které mohou zájemcům přiblížit detailněji řešenou problematiku, jak z hlediska příkladů, tak z hlediska vhodných literárních zdrojů. Tyto pasáže jsou označeny Další zdroje, Pro zájemce a Úkol k zamyšlení. Přejeme Vám ve studiu hodně úspěchů! 7 Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Cílem studijní opory „Ekonomika podniku-vybrané problémy“ je seznámit Vás s fun- gováním podniku obecně s odkazem na další disciplíny, které budou navazovat ve Vašem dalším profesním studiu (účetnictví, marketing, management…). Dílčím cílem je kom- plexně Vás seznámit s provázaností jednotlivých podnikových procesů a podpořit Vaše logické myšlení a rozhodování. Výstupem Vašich znalostí bude pojetí podniku jako živého organismu, kdy pochopíte, že jakákoliv změna v jednom procesu vyvolává řetězovou re- akci i v jiných procesech a problémy podniku nelze řešit odděleně (např. jen výrobu, jen zásobování). K tomuto cíli bylo připraveno šest dílčích celků, které na sebe budou postupně navazo- vat a rozkrývat jednotlivé zákonitosti fungování podniku jako celku. Tyto jednotlivé části lze charakterizovat následovně: Základní charakteristika podniku. V této části budete seznámeni s cíli podniku a jeho funkcemi (činnosti). Vysvětlíme si pojem organizační výstavba podniku, životní cyklus podniku a jeho fáze. Dále pak definujeme Majetkovou a kapitálovou strukturu podniku, výrobní faktory a jejich klasifikace a jejich spotřebu. Hodnotové toky v podniku. Toky jsou představovány náklady a výnosy v podniku. Seznámíme se s jejich tříděním a určením výsledku hospodaření. Rozhodovací úlohy v řízení podniku. Zde bude patřit nákladová funkce a její využití v manažerském rozhodování. Seznámíte se se základní postupy rozhodování o ceně, sor- timentu, limitech nákladů, vycházející ze znalosti bodu zvratu. Hlavní podnikové procesy. Mezi tyto procesy jsou řazeny nákupní činnost podniku, výrobní činnost podniku (včetně podniků služeb), prodejní činnost podniku. Pro každou činnost jsou připraveny ukázky tvorby dílčích plánů. Vedlejší podnikové procesy. Zde jsou představeny základní pojmy spojené s personální činností v podniku a dalšími podpůrnými činnostmi podniku (správa, investice…). Podnikové početnictví a jeho význam. Je představen základní systém podnikového početnictví, kde důraz je kladen na kalkulace nákladů, metody kalkulace nákladů a základní druhy kalkulací. Je představen základní model rozpočtu podniku. 8  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PODNIKU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole bude vymezen pojem podnik. Dále se seznámíte s cílem podniku a mož- ností jejich členění. Samotný podnik představuje soubor funkcí, které budou charakterizo- vány a na něž navazuje organizační výstavba podniku. Životní cyklus podniku přestavuje v kapitole popis vývoje podniku v čase, kde má vliv i majetková a kapitálová struktura podniku. Při své činnosti podnik spotřebovává výrobní faktory, které pro něj představují náklady. CÍLE KAPITOLY  Vysvětlit podstatu cíle podniku a jeho základních funkcí (činností).  Objasnit tvorbu organizační struktury podniku.  Rozčlenit životní cyklus podniku na jeho jednotlivé fáze.  Modifikovat a kompletovat základní majetkovou a kapitálovou strukturu pod- niku na základě zadaných parametrů.  Zdůvodnit využití výrobních faktorů v podniku a jejich klasifikaci. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU K nastudování této kapitoly budete potřebovat 360 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Podnik, funkce podniku, cíle podniku, organizace podniku, majetek podniku, kapitál podniku, výrobní faktory. 9 Základní charakteristika podniku 1.1 Vymezení podniku Obecně můžeme říci, že smysl podniku spočívá v „organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb tak, aby i potřeby podnikatele byly uspokojeny“ (Zá- mečník a kol., 2008). Podnik tak můžeme chápat jako hospodářský systém. Podnik můžeme z podnikohospodářského pohledu popsat jako systém (Váchal a kol., 2013), který se skládá z určitých prvků, propojených vazbami. Tyto vazby mají charakter hmotně energetických vazeb, kdy jsou přeměňovány vstupy na výstupy, a informačních vazeb, kdy jsou získávány a zpracovány informace pro manažerská rozhodnutí. V rámci podnikového systému lze potom vymezit tři základní subsystémy, které jsou ovlivněny podnikovou typologií, viz obrázek 1. Obrázek 1: Podnik a jeho subsystémy Zdroj: Váchal a kol., 2013, s. 47 V tomto pojetí je vnitřní prostředí podniku tvořeno třemi subsystémy:  podnik jako výrobní subsystém, kdy výstupem jsou hmotné či nehmotné v zá- vislosti na využitých zdrojích, aktivitách a nastavených cílech,  podnik jako ekonomický systém, kdy podnik plní své základní funkce, má eko- nomickou a právní samostatnost, jeho ekonomická funkce je založena na výrobě zboží či poskytování služeb,  podnik jako sociální systém je tvořen jednotlivci a skupinami, které vytvářejí vazby na horizontální (koordinace činností) a vertikální úrovni (vztahy nadříze- nosti a podřízenosti). 10  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Podnik je pak ovlivněn vnějším prostředím, na které reaguje v rámci úprav strategie, cílů a zhodnocením své celkové vize a mise. Předmětem podnikového hospodářství je tedy rozhodovací proces v podniku, kam patří především následující oblasti (Novotný, Suchá- nek, 2004):  tvorba cílů, jejich vyhodnocení a kontrola,  organizační výstavba podniku,  způsob (proces) poskytování produktů a služeb,  způsob zhodnocování vložených prostředků (investic). Podnik je potom charakterizován několika principy, nezávisle na vnějším ekonomickém systému (Zámečník a kol., 2008):  Jsou účelně vynakládány výrobní faktory (lidská práce, dlouhodobý majetek, materiál, kapitál).  Je zachováván princip hospodárnosti při využívání zdrojů, je respektováno pra- vidlo maximalizace zisku či maximalizace výroby.  Je zachováván princip finanční rovnováhy, kdy podnik dbá na své platební po- vinnosti, sleduje své pohledávky a závazky. Obrázek 2: Faktory charakterizující podnik Zdroj: Zámečník a kol., 2008 11 Základní charakteristika podniku Jak vyplývá z obrázku 2, v tržním hospodářství si podnik zachovává svou autonomii (nezávislost), kdy si řídí sám svůj výrobní plán a je cenovým tvůrcem i příjemcem. Zároveň hlavním důvodem k podnikání je zájem podnikatele dosáhnout výrobou či poskytováním služeb a jejich prodejem maximální zisk. Podnik představuje soukromé vlastnictví těch, kdo investovali do podnikání svůj vlastní kapitál a od toho se odvíjí jejich podíl na rozho- dování. Naproti tomu podnik vzniklý v centrálně plánovaném hospodářství je příjemcem náro- dohospodářského plánu a jím určeným množstvím, kvalitou a dodacími termíny. Činnost podniku se zaměřuje výhradně na plnění centrálně stanoveného plánu. Typické je pak spo- lečné vlastnictví podniku. PRÁVNÍ VYMEZENÍ PODNIKU Termín podnik byl v české legislativě donedávna definován obchodním zákoníkem jako „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování pod- niku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ Ovšem se zrušením obchodního zákoníku byl tento pojem nahrazen pojmem „obchodní závod“, což tvůrci zákona zdůvodnili zejména harmonizací českého práva s právem Evrop- ské unie. Definice obchodního závodu je dle občanského zákoníku následovná (zákon č. 89/2012 Sb., §502):,, Obchodní závod je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti.“ Obchodní závod je subjekt, který produkuje určité výstupy (např. služby, výrobky). Ob- chodní závod zakládá podnikatel. Jeho součástí jsou všechny věci, které podnikatel využívá k jeho podnikání a zároveň i jeho dluhy. Pojem „obchodní závod“ a jeho právní vymezení zohledňuje především majetkovou hodnotu a vlastníkem obchodního závodu nemusí být jen podnikatel (Skalická Dušátková, 2015). Dle Vomáčkové (2014) lze odvodit, že závod je jen jiný název pro podnik, který je relativně samostatnou ekonomickou jednotkou, i když zároveň je v novém občanském zákoníku zdůrazněn právní pohled, kdy závod (podnik) je věc, a to věc hromadná, která funguje tím, že zde probíhá, provozuje se podnikatelská a hospodářská činnost. K provozování podnikatelské činnosti musí být závod (podnik) jako ekonomická jednotka vybaven obchodním jměním. Pro jasnější definici podniku je pak třeba použít vymezení podniku ve smyslu definice evropského práva, konkrétně Nařízení Komise 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie za slučitelné se společ- ným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), (dále jen „Nařízení Komise“): „Pod- nikem se rozumí každý subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho 12  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly právní formu. K těmto subjektům patří zejména osoby samostatně výdělečně činné a ro- dinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a obchodní společnosti nebo sdružení, která běžně vykonávají hospodářskou činnost.“ K ZAPAMATOVÁNÍ Nejdůležitější myšlenkou, kterou je si nutné uvědomit, je, že podnik (závod) představuje relativně samostatnou ekonomickou jednotku, zahrnuje jak složky věcné, tak i složky osobní. Jeho cílem je dlouhodobé hospodaření s cílem dosahování zisku. 1.2 Cíle podniku a podnikové funkce Každý podnik sleduje svůj jasně určený cíl. Cíl, potažmo cíle, závisí na tom, proč daný podnik začal existovat. Z tohoto důvodu lze říci, že neexistuje univerzální cíl, ale obvykle se u jednotlivých podniků liší. Volba a způsob stanovení cílů je ovlivněn celou řadou fak- torů, a to zejména oborem podnikání, situací na trhu, umístěním podniku, volbou formy podnikání, zvolenou organizační strukturou, počtem a strukturou zaměstnanců a samozře- jmě i kapitálovou strukturou. Přestože cílů podniku může být více, jeden obvykle bývá primární a ostatní cíle jsou považovány za sekundární, které slouží ke splnění cíle primárního. Vzniká tak hierarchie cílů a toto uspořádání umožňuje směřování podniku ve vymezených „mantinelech“. Při podnikání a potažmo řízení podniku nevystačíme pouze se znalostí primárního cíle, ale je nutné cíl dále rozpracovat. Z této potřeby vzniklo i různorodé třídění cílů (Zámečník a kol., 2008, Suchánek a Špaček, 2010) podle:  významu (hierarchie) – rozlišujeme cíle na vrcholové (primární, např. maxima- lizace hodnoty podniku či maximalizace obratu), a podřazené (sekundární, dílčí, např. zvýšení obratu prodejem nového výrobku),  velikosti (rozsahu) – dělíme na cíle neomezené, kde v prvé řadě jde vlastníkovi o dosažení maximální hodnoty podniku, a cíle omezené, kde hraje roli dosažení určité dané hodnoty (např. dosažení prodeje ve výši 1 000 kusů za týden),  časového hlediska – základní členění je omezeno délkou trvání, a to: krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Časově rozdělené cíle můžeme dále dělit na stavové (vztaženo k určitému okamžiku, např. 31.12.) a intervalové (vztažené k určitému časovému úseku, tj. měsíc, týden, čtvrtletí); nebo také na statické a dynamické, a to podle toho, zda berou v úvahu průběh ukazatele výsledku cíle v čase. Z toho plyne také členění na cíle trvalé a přechodné.  vztahu mezi cíli – popisujeme vliv jednoho cíle na druhý: 13 Základní charakteristika podniku o cíle komplementární – dosahování jednoho cíle vede k dosahování cíle druhého, např. snižování celkových nákladů obvykle vede ke zvyšování výsledku hospodaření, o cíle konkurenční – vyšší míra splnění jednoho cíle vede k nižšímu splnění druhého cíle, např. intenzivnější reklamní kampaň zvýší marketingové náklady a povede k nedodržení rozpočtu na marketing, o cíle protikladné – dosažení jednoho cíle vylučuje dosažení druhého cíle, např. zvýším-li výrobní náklady na jednotku produkce, nemohu dosáh- nout plánovaný výsledek hospodaření při zachování stejného objemu produkce a prodeje, o cíle indiferentní – plnění jednoho cíle nemá vliv na plnění ostatních cílů, např. plnění plánu prodeje a plánu péče o podnikovou zeleň.  podle obsahu cíle – vymezujeme tři základní oblasti působení: o cíle ekonomické:  výkonové cíle – např. objem výroby, podíl na trhu,  finanční cíle – např. míra likvidity, rentability, zhodnocení inves- tic,  výsledkové cíle – např. plánované výnosy, náklady, cash-flow. o cíle technické – jsou orientovány na vývoj a zavedení nových výrobků, nové technologie, inovace, o cíle sociální – souvisí s okolím podniku, např. s vytvářením nových pra- covních příležitostí či ochranou životního prostředí nebo s péčí o zaměst- nance (výše mezd, sociální podmínky, bezpečnost a ochrana zdraví při práci – BOZP). Stanovené cíle by měly splňovat také několik podmínek (SMART/SMARTER), aby mohly být nejen dosažitelné, ale také i revidovatelné v souvislosti se změnami, které budou v podniku v rámci jeho vývoje probíhat (Blažková, 2007)1. SAMOSTATNÝ ÚKOL Na základě předchozího členění cílů uveďte ke každé skupině svůj konkrétní příklad. Nezapomeňte, že u členění cílů dle jejich vztahu budete muset vytvořit dvojice cílů, které se budou ovlivňovat. 1 SMART je akronym z počátečních písmen anglických slov z názvů atributů cílů: S – Specific (specifické, konkrétní cíle), M – Measurable (měřitelné cíle), A – Achievable/Acceptable (dosažitelné/přijatelné cíle), R – Realistict (realistické cíle) a T – Time Specific (časově sledovatelné). V akronymu SMARTER jsou přidána dvě písmena, kdy E může znamenat Ecology popř. Evaluate (ekologický nebo hodnotitelný) a R znamená Revisit, tj. průběžně hodnocený, revidovaný. 14  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 1.2.1 PODNIKOVÉ FUNKCE V obecné rovině je podnik charakterizován těmito funkcemi:  společenskou – cílem podniku je spoluúčast na uspokojování potřeb v celospo- lečenském měřítku,  individuální – cílem podniku je zhodnocovat prostředky vložené zakladatelem. Podnikové funkce můžeme dále dělit dle Synka a kol. (2007) na:  primární funkce podniku – tvoří „páteř“ podnikových činností a pro fungování podniku jsou zásadní. Patří k nim: o zásobovací – v širším pojetí zahrnuje pořízení surovin, materiálu, dlou- hodobého hmotného majetku, peněžního kapitálu, pracovních sil a slu- žeb. V užším pojetí zde zahrnujeme pouze pořízení surovin, materiálu, majetku včetně jejich dopravy, uskutečnění příjmu do podniku, sklado- vání a řízení předávky do výroby (jejich spotřeby). o výrobní – v nejširším pojetí zahrnuje všechny podnikové funkce jako zá- sobování, včetně obstarání lidského kapitálu, hmotného majetku, kapi- tálu, odbytu a správy. V nejužším pojetí výroba zahrnuje pouze proces zhotovování výrobků, u nevýrobních podniků (u podniků služeb) ozna- čujeme tuto funkci jako provozní. o prodejní – hlavním úkolem je umístit vyrobené výrobky či služby na trh. Zahrnuje v sobě výzkum trhu, stanovení nabízeného sortimentu výrobků, stanovení cen a cenové politiky, organizaci prodeje, volbu distribučních cest či formu propagace. Zahrnuje tedy činnosti, které zúženě zkoumá marketing.  sekundární (podpůrné, vedlejší) funkce – prolínají se primárními funkcemi, a pokud by jim podnik nevěnoval dostatečnou pozornost, vedlo by to k existenč- ním problémům podniku: o personální – hlavním úkolem je zajistit hodné pracovníky na vytvořená pracovní místa. To v sobě zahrnuje celý proces činností od plánování po- čtu zaměstnanců, přes jejich výběr, přijímání, adaptaci, hodnocení, vzdě- lávání, motivaci a stimulaci pracovníků až po ukončování pracovního po- měru, o investiční – obsahuje správu dlouhodobého podnikového majetku a ří- zení procesu jeho obnovy (reprodukce). Spočívá nejen v evidenci využí- vaného majetku, ale i v propočtech návratnosti investic či výběru inves- tičních variant a výběru vhodných zdrojů financování, o finanční – prolíná se všemi podnikovými funkcemi, protože souvisí s ří- zením finančních prostředků podniku, řízením finanční stability podniku s cílem optimalizovat kapitálovou strukturu, o vědeckotechnická – zaměřuje se na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových nebo inovovaných výrobků a technologií. V technických oborech 15 Základní charakteristika podniku představuje technickou přípravy výroby, zahrnující konstrukční, techno- logickou a organizační přípravu výroby, o správní – administrativně orientované činnosti, související s chodem ce- lého podniku a které jsou centralizovány jako např. plánování, vnitřní audit, právní úsek, vedení podnikové statistiky, účetnictví a controlling. PRŮVODCE STUDIEM Podrobné vymezení primárních (hlavních) funkcí naleznete v kapitole 4. Sekundární ne- boli podpůrné funkce jsou blíže vysvětleny v kapitole 5. K ZAPAMATOVÁNÍ Je nutné si pamatovat, že každá z výše uvedených funkcí má své „vstupy“ a „výstupy“, které určují její podíl na hospodárnosti podniku jako celku. Všechny podnikové funkce jsou mezi sebou integrálně propojeny, a to jak věcně, časově i finančně. Všechny tyto činnosti jsou završeny v procesech řízení, které slouží k naplnění podnikových cílů. 1.3 Organizační výstavba podniku Organizování patří společně s plánováním, vedením lidí a kontrolou k základním mana- žerským činnostem v podniku. Organizováním chápeme určování činností lidí ve smyslu dělby práce k dosažení podnikových cílů. Cílem vlastního organizování je vytvořit vhodné pracovní prostředí tak, aby se zefektivnil nejen výrobní proces, ale také i náklady. Organizování v sobě zahrnuje několik na sobě navazující činnosti, jako:  vytvoření popisu jednotlivých činností,  seskupování činností,  přiřazení vedoucího pracovníka ke skupině činností, tj. přiřazení pravomocí nad pracovníky skupiny,  vytvoření horizontálních a vertikálních vazeb v organizační struktuře podniku. S organizováním úzce souvisí pojem organizace. Ten je spojován s mnoha významy, jako např. instituce, tedy objekt, v němž jsou základními prvky lidé. Jedná se o celky, ve kterých lidé vykonávají společnou činnost zaměřenou na dosahování vytýčených cílů. Z uvedeného aspektu chápeme pod pojmem organizace podnik, vysokou školu, výzkumný ústav, družstvo atd. 16  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Druhým významem je chápat organizaci jako vlastnost instituce, tedy vlastnost objektu, určitého organizačního celku, podniku, vysoké školy, kde se jedná o stupeň, resp. míru organizovanosti. Další možností je chápat organizaci jako aktivitu, činnost vyjadřující pro- ces organizování, organizátorskou činnost, např. při tvorbě nové instituce, nového podniku, anebo při reorganizaci existující instituce, podniku apod. Při výběru tvaru organizační struktury si je třeba uvědomit, že každá organizační úroveň je nákladná. S rostoucím počtem úrovní rostou náklady na řízení (zejména v oblasti správ- ních nákladů, často nazývanými „správní režie“) a koordinaci. Součástí organizování jsou též aktivity, které řeší opakující se (rutinní) problémy, kdy snahou je zamezit přijímání opakovaných rozhodování a příkazů formou vypracování a přijetí jednotných řídících dokumentů s dlouhodobější platností v podobě operativních, a zvláště pak komplexních řídicích aktů. Na základě zvoleného rozpětí řízení vzniká nejen formalizovaná organizační struktura s vymezením základních vztahů v organizaci, ale také další dokumenty, které jasně specifi- kují organizační strukturu, určují kompetence a stanovují pravomoci a odpovědnosti. K těmto dokumentům patří zejména:  organizační řád,  podpisový řád,  pracovní řád. Tyto dokumenty mají individuální obsah a strukturu dle velikosti organizace, oboru čin- nosti a odrážejí další požadavky managementu podniku. Vlastní proces projektování a následné realizace organizační struktury obvykle respek- tuje tyto zásady:  vytipování potřebných hlavních, obslužných i pomocných činností, jež jsou ne- zbytné k zajištění podnikatelské strategie a následné pružné taktické realizaci reprodukčního procesu (popř. jeho části),  provedení racionální dělby práce odpovídající zásadám kvalifikovaného a hos- podárného provádění (specializace), racionálního sdružování (seskupování, de- partamentalizace) účelně specializovaných činností do strukturních jednotek (útvarů), a to se zřetelem na základní hlediska uvedená při klasifikaci organizač- ních struktur,  dořešení pravomoci a zodpovědnosti za řízení ve strukturních jednotkách, odpo- vídajících zvolenému sdružení (departamentalizaci), a to s aplikací doplňkových hledisek, uvedených při klasifikaci organizačních struktur (míra centralizace, ří- dící rozpětí, doba trvání činností),  zajištění způsobu koordinace („koordinačních mechanismů“) pro práci lidí, sta- novení úkolů a kontroly jejich plnění, zajištění racionálního hospodaření se zdroji a pružné reakce na nečekané změny. 17 Základní charakteristika podniku Organizační struktura se v průběhu času mění v závislosti na změně zvolené strategie a velikosti podniku. Při jejím růstu je vyšší potřeba koordinace a kooperace. Růst požadavků na intenzivnější seskupování pracovníků do útvarů je dalším důsledkem růstu. Musí tak docházet k nezbytné decentralizaci řízení, aby byla zajištěna flexibilita chování podniku. PRO ZÁJEMCE Jednotlivé příklady organizačních struktur naleznete v publikaci ČEMERKOVÁ, Š., J. ŠEBESTOVÁ a K. STELMACH, 2016. Nauka o podniku I. Kartprint: Bratislava. ISBN 978-80-89553-43-3 na stranách 32 až 49. 1.4 Životní cyklus podniku a jeho fáze Život podniku významně souvisí s vývojem okolí podniku (např. stav ekonomiky, od- větví, socioekonomickou situací, demografickým vývojem apod.), jež může například umožnit vznik nějakého podniku, nebo naopak způsobit jeho zánik. Pod pojmem životní cyklus podniku myslíme fáze existence podniku, kterými může (ale nemusí vždy) prochá- zet (Synek, 2007). Mezi základní fáze životního cyklu podniku patří založení, růst, stabili- zace, krize (a případná sanace) a zánik, jak je znázorněno obrázkem 3. Obrázek 3: Životní cyklus podniku Zdroj: Mulač, Mulačová, 2007 V závislosti na ekonomických ukazatelích peněžních toků (příjmy/výdaje; cash-flow) si můžeme jednotlivé fáze životního cyklu přiblížit takto: 18  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Založení – v této fázi podnikatel řeší hlavní existenční otázky typu: Co bude vyrábět, poskytovat? Čím se bude zabývat? Podnikatel rozpracovává svou myšlenku v zakladatel- ský projekt, který pak následně využívá k oslovení potenciálních investorů, k žádosti o úvěr; slouží podnikateli jako nástroj řízení. Jeho nezbytnou součástí je zakladatelský roz- počet, včetně projekce očekávaného toku peněžních prostředků. V této fázi výdaje převy- šují očekávané příjmy z podnikatelské činnosti. Růst – zde je snaha o trvalý růst podniku, rostou objemy prodejů a podíl na trhu, což motivuje podnikatele do dalších investic. Podnikání je v provozu. Hlavním problémem bude získávání zákazníků a vytvoření zákaznické základny, produkce výrobků nebo služby a sledování a zachování cash-flow. Organizace je jednoduchá, majitel dělá vše, včetně přímé kontroly. Popisy procesů a formální plánování skoro neexistují (zejména v malých podnicích). Majitelé se budou zejména zabývat tím, zda je možné generovat dostatek peněz v krátkém období a dosáhnout tak co nejdříve bodu zvratu a tím posílit opravy či výměny základních aktiv, a také tím, zda je možné získat dostatek peněžních prostředků, aby dosáhli ekonomické návratnosti vložených aktiv a vlastní práce. Stabilizace – podnik má vzhledem k trhu optimální velikost, dostatek zákazníků a tvoří hodnotu pro vlastníka (zisk). Podnikání je nyní ekonomicky zdravé a majitelé zvažují, zda využít pro růst to, že jsou stále plně angažováni v podniku a přejímají veškerá rizika. Ope- rativní plánování se zaměřuje na rozpočty. Styl řízení je funkční, protože majitel je aktivní ve všech fázích podnikání. K dispozici jsou dvě klíčové otázky: (1) Může majitel přenést odpovědnost na jiné a zlepšit tak manažerskou efektivitu? (2) Bude dost peněžních pro- středků k uspokojení požadavků růstu? Možnou variantou je angažování manažera, který by převzal část provozních povinností vlastníka. Krize – toto je rozhodující čas v životě podniku. Předmět podnikání je stále složitější. Majitelé se musí rozhodnout, jak rychle bude podnik růst a jak jej budou financovat. Orga- nizace je více decentralizovaná a mohou tak vznikat krizové situace. Obavy v této fázi jsou (1) upevňovat a kontrolovat finanční zisky, které přivedly růst podniku a (2) zachovat vý- hodu malých rozměrů podniku (např. flexibilita reakce a podnikatelského ducha). Důležité je zjistit příčiny krize, pak je možné se poučit a učinit protiopatření, aby se dalo v budoucnu krizím předcházet. Východiskem z krize může být opětné nastolení rovnováhy pomocí ino- vačního řešení či sanačních opatření v podniku (opatření vedoucí k ozdravení podniku). Zánik – nemůže-li být zachován předchozí podnikatelský duch, je i vysoká pravděpo- dobnost pokračujícího neúspěchu. V tomto případě se vlastník může rozhodnout skončit s podnikáním. Pokud předchozí sanační opatření nebyla úspěšná, podnik zanikne. Obchodní korporace zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku, každému takovému zániku ale předchází proces zrušení, skládající se z několika dílčích fází v závislosti na tom, zda se obchodní korporace ruší s likvidací nebo bez likvidace. Pod pojmem zrušení obchodní kor- porace bez likvidace rozumíme její plynulý přechod na jejího právního nástupce, naproti tomu likvidací rozumíme takové aktivity obchodní korporace, které následují po rozhod- nutí o ukončení její podnikatelské činnosti. Existuje několik možností: 19 Základní charakteristika podniku o dobrovolné rozhodnutí o ukončení činnosti obchodní korporace – uply- nutím doby, na kterou byla obchodní korporace založena, dosažením účelu, pro který byla obchodní korporace založena, rozhodnutím přísluš- ného orgánu obchodní korporace o jejím zrušení, rozhodnutím přísluš- ného orgánu obchodní korporace o fúzi, převodu jmění na společníka, rozdělení společnosti nebo její přeměně na jinou formu obchodní společ- nosti či družstva. o zrušení obchodní korporace bez likvidace – zde řadíme fúze, rozdělení podniku, změnu právní formy, převod jmění na společníka či přeshra- niční přemístění sídla. o zrušení obchodní korporace s likvidací (§ 187–209 NOZ) – likvidace je zákonem řízený postup mimosoudního vyrovnání majetkových vztahů (likvidátorem) v případě, že majetek podniku postačuje k zaplacení zá- vazků k věřitelům; pokud majetek podniku nestačí k uspokojení věřitelů, pak se podnik dostává do konkurzního řízení, kdy dochází alespoň k čás- tečnému (poměrnému) uspokojení věřitelů. 1.5 Majetková a kapitálová struktura podniku Ke své podnikatelské činnosti potřebuje každá výrobní jednotka či podnik působící v oblasti služeb, řadu „věcných prostředků“, které se obecně označují jako hospodářské pro- středky. Jde zejména o výrobní zařízení, materiál, ze kterého se bude budoucí produkt zho- tovovat, dopravní prostředky k zajištění pohybu rozpracovaného výrobku mezi jednotli- vými pracovišti, budovy, výrobní haly a řada dalších položek nezbytných k výrobě2. Pokud soupis jednotlivých hospodářských prostředků je konkretizován, označuje se jako majetek příslušného podniku. Pro účely přehledné a systémové evidence se jednotlivé položky majetku zařazují do stejnorodých skupin. Výsledkem základního členění jsou dvě skupiny prostředků, které se odlišují dobou, po kterou se spotřebovávají v průběhu výrobního procesu:  majetek, který plní svou funkci dlouhodobě (déle než jeden rok), se označuje jako dlouhodobý majetek,  majetek, který se spotřebuje najednou, respektive, u něhož přeměna na peníze je kratší než jeden rok, se označuje jako oběžný majetek. Pro potřeby hodnocení ekonomické situace jednotlivých podnikatelských subjektů se ukazuje, že kromě samotného majetku je nezbytné sledovat i zdroje jeho krytí (vlastnický 2 Ve výrobním procesu se také spotřebovává nakupovaná energie (elektrická energie, zemní plyn aj.) na po- hon výrobního zařízení či jiné technologické operace; tato energetická média nelze zařadit mezi položky hospodářských prostředků. Jsou odebírána do výrobního procesu přímo ze sítě dodavatele. 20  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly původ majetku). Zdroje krytí majetku jsou rovněž setříděny do stejnorodých skupin. Zá- kladním kritériem pro zařazení zdrojů krytí majetku je faktor vlastnictví. Rozlišují se dvě základní skupiny zdrojů krytí majetku:  vlastní zdroje, které jsou označovány jako vlastní kapitál,  cizí zdroje, které jsou označovány jako cizí kapitál. 1.5.1 STRUKTURA MAJETKU PODNIKU Každý předmět (i nehmotný objekt) v podniku nalezne své místo v následující struktuře majetku (obrázek 4). Obrázek 4: Majetková struktura podniku Zdroj: Vlastní zpracování ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ MAJETKU PODNIKU Dlouhodobý majetek – jak časová dimenze v názvu majetku naznačuje, věci a před- měty zde zařazené, budou využívány ve výrobním procesu delší dobu. Minimální doba jejich setrvání ve výrobě činí jeden rok a jejich cena pořízení je vyšší než 60 000 Kč u dlouhodobého nehmotného majetku a 40 000 Kč u dlouhodobého hmotného majetku. Po dobu delší než jeden rok, tak „přenáší“ svou hodnotu tento majetek na produkty podnika- telského subjektu. Oběžný majetek – jde o tu část majetku, která v poměrně krátké době mění svou hmot- nou podobu v cyklu: materiál → rozpracována výroba → hotové výrobky → pohledávky → peníze → materiál →… 21 Základní charakteristika podniku CHARAKTERISTIKA DLOUHODOBÉHO MAJETKU Dlouhodobý majetek se dále člení do těchto skupin:  Dlouhodobý nehmotný majetek – zde je zařazen především software v podobě programů, které podnikatelský subjekt využívá při své činnosti. Patří sem dále patenty, nehmotné výstupy výzkumu a vývoje, licence, autorská práva, obchodní značka firmy aj. Pro všechny výše uvedené položky platí, že byly nabyty úplatně, přeměnou, darováním, zděděním nebo vytvořeny vlastní činností a zároveň je jejich vstupní cena vyšší než 60 000 Kč a doba použitelnosti delší než jeden rok.  Dlouhodobý hmotný majetek – zde se zařazují především stroje, výrobní zaří- zení, přístroje, dopravní prostředky, budovy, výrobní a skladovací haly, stavby, inventář. Podnikatelské subjekty z oblasti zemědělské produkce zde zařazují zá- kladní stádo a trvalé porosty. Z pohledu technické stránky hmotné podstaty ma- jetku se dlouhodobý hmotný majetek člení na: o movitý majetek, který lze přemisťovat (stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky, inventář), o nemovitý majetek, který nelze přemisťovat (budovy, výrobní haly, po- zemky), o dlouhodobý finanční majetek – jde např. o akcie jiných podnikatelských subjektů (podíly v jiných podnicích), cenné papíry, které mají charakter dlouhodobých investic. CHARAKTERISTIKA OBĚŽNÉHO MAJETKU Oběžný majetek se dále člení do těchto skupin:  Zásoby – druhové členění zásob souvisí s procesem výroby a lze evidovat násle- dující podobu zásob: o základního vstupního materiálu, respektive surovin, o polotovarů, o nedokončené výroby, o hotových výrobků, o pomocných a provozních látek, o náhradních dílů, o obalového materiálu aj.  Pohledávky – neuhrazené finanční částky dle faktur za dodané výrobky (poskyt- nuté služby) odběratelům.  Krátkodobý finanční majetek – hotovost v pokladně a na běžném účtu u banky, ceniny, šeky, cenné papíry určené ke krátkodobému obchodování. 22  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 1.5.2 ZDROJE KRYTÍ MAJETKU – STRUKTURA KAPITÁLU PODNIKU V ekonomické teorii i praxi jsou zdroje krytí majetku označovány jako kapitál. Základní členění položek kapitálu lze zobrazit tak, jak je uvedeno na následujícím obrázku 5. Obrázek 5: Struktura zdrojů krytí majetku - kapitálu Zdroj: Vlastní zpracování ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ ZDROJŮ KRYTÍ MAJETKU – KAPITÁLU Vlastní kapitál – je spjat s vlastníky podniku, kteří vložili majetek, jehož zdrojem krytí je kapitál vlastníků na začátku podnikání, respektive vlastníci ponechali část zisku pro po- třeby jeho dalšího rozvoje. Cizí kapitál – je nepostradatelným zdrojem krytí majetku pro většinu podnikatelských subjektů. Cizí kapitál má charakter „nestálého“ zdroje krytí majetku. Jeho působnost je omezena dobou jeho použitelností, která vyprší okamžikem jeho splatnosti (např. úvěr). Doba splatnosti cizího kapitálu je kritériem pro přerozdělení cizího kapitálu na:  krátkodobý cizí kapitál (je k dispozici jako zdroj krytí majetku po dobu kratší než jeden rok), 23 Základní charakteristika podniku  dlouhodobý cizí kapitál (je k dispozici jako zdroj krytí majetku po dobu kratší než jeden rok). CHARAKTERISTIKA VLASTNÍHO KAPITÁLU V podniku jednotlivce jsou zahrnuty do položky vlastní kapitál peněžité i nepeněžité vklady majitele podniku. V obchodních společnostech tvoří vlastní kapitál:  Základní kapitál – jsou to peněžité i nepeněžité vklady společníků do společ- nosti. V akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným je jeho výše sta- novena jako povinná kvóta a zapisuje se do obchodního rejstříku.  Fondy ze zisku – jejich výše je dána zákonnými ustanoveními. V akciových spo- lečnostech a společnostech s ručením omezeným se tvoří tzv. zákonný rezervní fond. Posláním zákonného rezervního fondu je eliminovat, respektive zmírnit dopady nepředvídatelných rizik v podnikatelské činnosti.  Nerozdělený výsledek hospodaření – je ta část zisku po zdanění, která nebyla přerozdělena mezi vlastníky, ale je dál využívána v rámci podnikatelské činnosti.  Výsledek hospodaření běžného účetního období – plní stejnou funkci jako ne- rozdělený výsledek hospodaření (minulých let). CHARAKTERISTIKA CIZÍHO KAPITÁLU Obecně je cizí kapitál tvořen těmito skupinami zdrojů:  Krátkodobý cizí kapitál – je tvořen krátkodobými bankovními úvěry, které se vyznačují dobou splatností, kratší než jeden rok. Jako krátkodobý zdroj financo- vání je využíván (v rámci platné legislativy) dodavatel materiálu či služeb, který dodal bezhotovostní formou (na fakturu) svoje zboží, ale příslušný finanční ob- nos za dodávku obdrží na svůj účet u banky až v termínu přesahujícím datum dodávky v řádu několika týdnů. Uvedený zdroj krytí se označuje jako závazek z obchodního styku. Patří sem rovněž zálohy přijaté od odběratelů. Do seznamu položek krátkodobého cizího kapitálu patří částky nevyplacených mezd a platů (závazek vůči zaměstnancům, jehož doba využití končí převodem peněz za vý- platy z účtu podniku).  Dlouhodobý cizí kapitál – typickým představitelem je dlouhodobý bankovní úvěr. Řadí se zde rovněž vydané podnikové dluhopisy, dlouhodobé leasingové závazky.  Roli cizího zdroje financování dlouhodobého charakteru plní rovněž rezervy (ne- jde o rezervní fondy). 24  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 1.5.3 ROZVAHA JAKO KOMPLEXNÍ ÚČETNÍ VÝKAZ O MAJETKU PODNIKU A ZDRO- JÍCH JEHO KRYTÍ Pro účely ekonomického řízení podnikatelských subjektů je nezbytné posuzovat jejich majetkovou a kapitálovou strukturu v jejich vzájemné provázanosti. Výkaz, který je sesta- ven jak z majetkových položek, tak kapitálových položek (zdrojů krytí majetku), je ozna- čován jako rozvaha. K ZAPAMATOVÁNÍ Rozvaha je „statickým“ soupisem majetku a kapitálu, je výkazem, který poskytuje řadu informací pro řízení podnikatelských subjektů.3 V podnikové praxi se sestavuje rozvaha k poslednímu dni v měsíci. K 31. 12. přísluš- ného roku se vykazuje konečná (výroční) rozvaha, která zobrazuje majetek a zdroje jeho krytí k datu 31. 12. příslušného roku. V jednotlivých měsících roku proběhne značné množ- ství hospodářských operací (podle velikosti podnikatelského subjektu, může jít o desítky až tisíce hospodářských operací), z nichž každá se promítá do příslušných položek rozvahy (tabulka 1). Mechanismus zpracování tak velkého počtu zásahů do rozvahy je náplní výuky předmětů zaměřených na účetnictví. Tabulka 1: Rozvaha ve zjednodušené formě Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] AKTIVA CELKEM PASIVA CELKEM Dlouhodobý majetek Vlastní kapitál – Dlouhodobý nehmotný majetek – Základní kapitál – Dlouhodobý hmotný majetek – Kapitálové fondy – Dlouhodobý finanční majetek – Rezervní fondy – Výsledek hospodaření (minul. let) – Výsledek hosp. (běžného účet. období) Oběžná aktiva Cizí zdroje – Zásoby – Rezervy – Dlouhodobé pohledávky – Dlouhodobé závazky – Krátkodobé pohledávky – Krátkodobé závazky – Krátkodobý finanční majetek – Bankovní úvěry a výpomoci 3 Pojem „statický“ je spjat s časovou dimenzí rozvahy v tom smyslu, že je vázána na určitý časový oka- mžik, k němuž rozvaha byla sestavena. Jde o „stav“ jednotlivých položek výkazu k danému časovému oka- mžiku. 25 Základní charakteristika podniku Časové rozlišení Časové rozlišení Zdroj: Vlastní zpracování V níže uvedené tabulce 2 je prezentován zjednodušený model rozvahy fiktivního pod- niku Aurum, a. s. Většina majetkových položek je i pro nezasvěceného čtenáře akceptova- telná, avšak některé položky na straně pasiv mohou vzbuzovat jistou míru rozpaků a nejas- ností4. Tabulka 2: Rozvaha podniku Aurum, a. s. Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý majetek Vlastní kapitál Software „Informační systém“ 2 000 Základní kapitál 10 500 Tiskařský lis 1 000 Zákonný rezervní fond 1 500 Stroj na vazbu knih 500 Výsledek hospodaření 1 000 Dlouhodobý majetek celkem 3 500 Vlastní kapitál celkem 13 000 Oběžná aktiva Cizí kapitál – Zásoby papíru pro tisk 6 500 – Rezervy na opravu budov 500 – Peníze na běžném účtu v bance 1 500 – Závazky dodavateli papíru 2 000 – Pohledávky za odběrateli knih 5 000 – Bankovní úvěry 1 000 Oběžná aktiva celkem 13 000 Cizí kapitál celkem 3 500 Časové rozlišení Časové rozlišení – Náklady příštích období 500 – Výdaje příštích období 200 – Příjmy příštích období 200 – Výnosy příštích období 500 Časové rozlišení celkem 700 Časové rozlišení celkem 700 AKTIVA CELKEM 17 200 PASIVA CELKEM 17 200 Zdroj: vlastní zpracování Od zjednodušeného modelu rozvahy fiktivního podniku Aurum, a. s. lze přejít k zopa- kování některých základních pojmů, a to konkrétně:  složení hospodářských prostředků (software „Informační systém“, tiskařský lis, stroj na vazbu knih, zásoba papíru pro tisk, peníze na běžném účtu v bance, po- hledávky za odběrateli knih) se označuje jako majetek podniku,  souhrnné peněžní vyjádření majetku se označuje jako aktiva, jednotlivé položky jako aktivum,  zdroje krytí majetku se označují pojmem pasiva,  jako bilanční princip se označuje pravidlo, že výše aktiv se rovná hodnotě pasiv, 4 Méně výrazné písmo u položek rozvahy zahrnutých jak na straně aktiv, tak na straně pasiv, označených jako „Časové rozlišení“, nebude předmětem dalšího zkoumání, neboť překračuje obsahový rámec této pu- blikace. 26  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly  na začátku podnikání se sestavuje tzv. počáteční rozvaha. Každá hospodářská operace (např. prodej výrobků, nákup materiálu, výplata mezd) vyvolává změny v příslušných položkách rozvahy. Změny v hodnotovém ocenění jednotlivých rozvahových účtů jsou evidovány v rámci účetnictví. ŘEŠENÁ ÚLOHA Změny (pohyby) v položkách (účtech) rozvahy přibližuje následující zjednodušený ře- šený příklad, který je již nasměrován do relací platných v podnikatelském prostředí. Z ná- sledujících účetních položek sestavte rozvahu podniku Pětka, a. s.:  Dlouhodobý hmotný majetek 5 200 000 Kč  Zásoby 2 800 000 Kč  Pohledávky z obchodního styku 1 900 000 Kč  Základní kapitál 4 000 000 Kč  Závazky z obchodního styku 2 300 000 Kč  Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 000 Kč V průběhu sledovaného měsíce se uskutečnily následující hospodářské operace:  bezhotovostní prodej tiskařského lisu (dlouhodobý majetek) v hodnotě 1 400 000 Kč (byla vystavena faktura s dobou splatností 30 dnů),  nákup materiálu za 200 000 Kč (na faktuře uvedena doba splatnosti 25 dnů). Zakomponujte uvedené hospodářské operace do podoby konečné rozvahy. Řešení: Řešení je uvedeno v následujících tabulkách 3 až 6 od počáteční rozvahy přes jednotlivé operace, které dle zadání v podniku Pětka, a. s. proběhly. KROK 1: SESTAVENÍ POČÁTEČNÍ ROZVAHY Tabulka 3: Počáteční rozvaha podniku Pětka, a. s.5 Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý hmotný majetek 5 200 Základní kapitál 4 000 Zásoby 2 800 Závazky z obchodního styku 2 300 Pohledávky 1 900 Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 AKTIVA CELKEM 9 900 PASIVA CELKEM 9 900 5 V tabulce jsou použity k ocenění hodnoty jednotlivých položek aktiv a pasiv jednotky [tis. Kč], zatímco v textu zadání jsou uplatněny jednotky [Kč]. Je zapotřebí u jednotlivých veličin, hodnot ukazatelů a výsledků výpočtů vždy uvádět jednotky. V opačném případě jsou uváděné výsledky bez jednotek považovány za ne- plnohodnotné. 27 Základní charakteristika podniku KROK 2: ROZVAHA PO PRVNÍ ZMĚNĚ – TISKAŘSKÝ LIS Tabulka 4: Rozvaha podniku Pětka, a. s. po zohlednění bezhotovostního prodeje tis- kařského lisu Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] 5 200 Dlouhodobý hmotný majetek Základní kapitál 4 000 3 800 Zásoby 2 800 Závazky z obchodního styku 2 300 1 900 Pohledávky Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 3 300 AKTIVA CELKEM 9 900 PASIVA CELKEM 9 900 KROK 3: ROZVAHA PO DRUHÉ ZMĚNĚ – NÁKUP MATERIÁLU Tabulka 5: Rozvaha podniku Pětka, a. s. po zohlednění bezhotovostního nákupu materiálu Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý hmotný majetek 3 800 Základní kapitál 4 000 2 800 2 300 Zásoby Závazky z obchodního styku 3 000 2 500 Pohledávky 3 300 Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 9 900 9 900 AKTIVA CELKEM PASIVA CELKEM 10 100 10 100 KROK 4: SESTAVENÍ KONEČNÉ ROZVAHY Tabulka 6: Konečná rozvaha podniku Pětka, a. s. Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý hmotný majetek 3 800 Základní kapitál 4 000 Zásoby 3 000 Závazky z obchodního styku 2 500 Pohledávky 3 300 Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 AKTIVA CELKEM 10 100 PASIVA CELKEM 10 100 SAMOSTATNÝ ÚKOL Příklad 1: Z následujících účetních položek vyberte rozvahové účty a sestavte rozvahu s členěním na aktiva a pasiva:  Tržby za prodej vlastních výrobků 1 200 000 Kč  Dlouhodobý hmotný majetek 3 800 000 Kč  Mzdové náklady 300 000 Kč 28  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly  Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 000 Kč  Závazky z obchodního styku 2 500 000 Kč  Zásoby 3 000 000 Kč  Pohledávky z obchodního styku 3 300 000 Kč  Spotřeba materiálu a energie 900 000 Kč  Základní kapitál 4 000 000 Kč Příklad 2: Jsou známy následující položky rozvahy:  Základní kapitál 2 500 000 Kč  Budovy 2 850 000 Kč  Stroje, přístroje a zařízení 650 000 Kč  Bankovní úvěr 2 000 000 Kč  Krátkodobý úvěr 300 000 Kč  Dlouhodobý finanční majetek 28 000 Kč  Bankovní účet 1 172 000 Kč  Závazky vůči zaměstnancům 830 000 Kč  Závazky vůči finančnímu úřadu 280 000 Kč  Pohledávky 2 000 000 Kč  Závazky vůči dodavatelům 790 000 Kč Sestavte počáteční rozvahu. Sestavte konečnou rozvahu, když v průběhu účetního období došlo k následují- cím hospodářským operacím:  Nákup materiálu převodem z bankovního účtu v hodnotě 300 000 Kč.  Odprodej nepoužívaného stroje v hodnotě 100 000 Kč, formou platby na ban- kovní účet.  Bezhotovostní úhrada závazků vůči zaměstnancům ve výši 200 000 Kč z ban- kovního účtu. 1.6 Výrobní faktory a jejich klasifikace. Spotřeba výrobních fak- torů K tomu, aby podnik mohl vyrábět či poskytovat služby, potřebuje celou řadu vstupů ať už hmotné či nehmotné povahy. Potřebuje stroje a zařízení, na kterých se bude zpracovávat materiál, potřebuje technologický postup výroby, bez něhož se žádný výrobek nevyrobí. V neposlední řadě, i když víme jak, z čeho a na čem má výroba probíhat, je nutno také určit, kdo bude jakou práci vykonávat, kdo bude za co zodpovědný, jakého bude mít kdo nadří- zeného pracovníka apod. Všechny právě vyjmenované „nutnosti“, bez kterých se produko- vat skutečně nedá, se označují jako výrobní faktory. Spotřebou výrobních faktorů vznikají 29 Základní charakteristika podniku podniku náklady. Znalost výše jednotlivých skupin nákladů umožňuje managementu efek- tivněji daný podnik řídit. VÝROBNÍ FAKTORY A JEJICH KLASIFIKACE Management každého podniku (výrobního i podniku služeb) usiluje o to, aby produko- val výrobky a poskytoval služby, které uspokojují potřeby trhu, a přitom optimálně využí- val výrobní faktory, jak z hlediska jejich množství, tak z pohledu jejich vzájemných relací. Výrobní faktory představují vstupy při výrobě výrobků či při poskytování služeb zákazní- kům daného podniku. Je to tedy souhrnné vyjádření všech prostředků podílejících se na tvorbě výrobku nebo služby nebo tuto tvorbu ovlivňujících. Při produkci výrobku či služby se výrobní faktory buď fyzicky spotřebovávají (např. materiál), nebo se užívají dlouhodobě (stroje, pracovní síla) a přenášejí postupně svou hodnotu na výrobek. Ekonomická teorie obvykle definuje tři typy výrobních faktorů:  půda – veškeré přírodní zdroje,  práce – cílevědomá lidská činnost zajišťující produkci a přeměňující vstupy ve výstupy,  kapitál – výrobní prostředky, finance. Někteří novodobí ekonomové se přiklánějí k názoru, že existujte i čtvrtý výrobní faktor – informace. Z hlediska podnikové ekonomiky lze výrobní faktory rozčlenit do těchto skupin:  dispozitivní výrobní faktory: o řídicí práce – podnikové řízení, výkon manažerské funkce,  elementární výrobní faktory:  výkonná práce – práce, která formuje budoucí výrobek,  dlouhodobý hmotný majetek – budovy, výrobní zařízení, nástroje,  materiál – suroviny, výchozí materiál, pomocné materiály. DISPOZITIVNÍ VÝROBNÍ FAKTORY Řídicí práce. Ta představuje nezbytné východisko pro využívání všech ostatních vý- robních faktorů. Jejím úkolem je zajistit jejich optimální kombinaci. Bez řídicí práce ne- mohou tedy být ostatní výrobní faktory účelně a hospodárně využívány. Předpokladem efektivního využívání elementárních výrobních faktorů je vytvoření jednotného podniko- vého řízení – managementu. Právě on stanovuje veškeré cíle podniku a způsoby jejich do- sažení. Řídicí práce zahrnuje celou řadu dílčích, vzájemně provázaných činností: systema- tické plánování, organizování, rozdělování úkolů, běžné rozhodování, vedení lidí, koordi- naci až po kontrolu plnění cílů a úkolů. Management je procesem koordinace zdrojů za účelem dosažení vytýčeného cíle. 30  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly ELEMENTÁRNÍ VÝROBNÍ FAKTORY Výkonná (lidská) práce. Výkonnou prací rozumíme lidskou energii a duševní schop- nosti, které jsou vynakládány pracovníkem během produkce výrobku či služby. Účinnost lidské práce, tj. množství výrobků (služeb) připadající na jednoho pracovníka za jednotku času, se označuje jako produktivita práce. Cenou lidské práce je mzda (plat) vyplácená zaměstnanci a další personální náklady podniku. V dřívějších dobách měla lidská práce při výrobě dominantní postavení. S rozvojem technologií všeho druhu došlo v mnoha ty- pech výroby k razantnímu snížení podílu lidské práce. Práce lidí byla nahrazena prací strojů. Využití lidského potenciálu se tak přesunulo do oblasti vývoje nových strojů a zaří- zení a do kontroly a dohledu nad jejich fungováním. Razantně také roste význam poskyto- vání služeb. Dlouhodobý hmotný majetek. O dlouhodobém hmotném majetku bylo již pojednáno v podkapitole 1.5.1. Připomeňme, že se jedná o soubor veškerých hmotných prostředků, které nejsou spotřebovány v jednom výrobním cyklu, ale slouží v podniku delší dobu (více než 1 rok), respektive přenášejí svou hodnotu na výrobek postupně. Dlouhodobý hmotný majetek podniku tvoří veškeré jeho pozemky, budovy, stavby, stroje, výrobní zařízení, ná- stroje, dopravní prostředky, výpočetní technika atd. U dlouhodobého hmotného majetku rozlišujeme technickou a ekonomickou životnost:  technická životnost – je dána způsobilostí výrobních faktorů plnit výrobní účely, tj. produkovat technicky nezávadné výrobky (služby),  ekonomická životnost – je dána schopností dlouhodobého majetku zajistit po- třebnou hospodárnost, tj. vyrábět produkty s takovými náklady, které jsou kon- kurenceschopné. Každý dlouhodobý hmotný majetek postupně ztrácí během svého aktivního provozního využívání svou užitnou i tržní hodnotu. Tato ztráta užitné hodnoty je způsobena jednak postupným opotřebováváním vlivem jeho provozování, ale také technickým pokrokem, který s sebou přináší nové výrobní technologie a postupy v podobě nových, dokonalejších a výkonnějších zařízení. Postupné opotřebovávání dlouhodobého hmotného majetku je vy- jádřeno ve formě odpisu. Materiál. V řadě podniků tvoří spotřebovaný materiál významnou složku nákladů. Proto jsou podniky z hlediska dlouhodobé udržitelnosti podnikání řízeny dle principu hos- podárnosti, tj. podniky se snaží o dosažení co nejnižších nákladů při zajištění požadované úrovně zákaznického servisu. Slovem materiál jsou společně označovány následující hmotné vstupy:  suroviny – přírodní látky v původním stavu (železná ruda, písek, dřevo, kaolin, ropa, uhlí, obilí, …),  základní materiál – částečně zpracované suroviny, které jsou dále využívány ve výrobě (plech, sklo, desky, papír, mouka, …), 31 Základní charakteristika podniku  pomocné materiály – napomáhají vzniku výrobků (barvy, lepidla, nýty, šrouby, upevňovací trny, …), netvoří však jejich hlavní látkovou podstatu,  provozní látky – nejsou obsaženy ve výrobku, ale jsou nápomocny při jeho vzniku (mazadla, čisticí látky, …). KOMBINACE VÝROBNÍCH FAKTORŮ Výroba či poskytnutá služba se uskutečňuje prostřednictvím účelného spolupůsobení výrobních faktorů. Ve většině výrobních procesů jsou do výroby výrobku zapojeny všechny výrobní faktory. V případě podniku poskytujícího služby se obvykle neuplatňuje pracovní předmět v podobě materiálu; významný podíl však zde sehrává lidská práce. Účelně spojit a vhodně kombinovat výrobní faktory do efektivně fungujícího celku je ná- plní činnosti dispozitivního faktoru (managementu). Vzájemné relace jednotlivých výrobních faktorů, tj. to, nakolik budou jednotlivé vý- robní faktory uplatněny při produkci, je dána přírodně-technickými činiteli, cenou jednot- livých faktorů a náklady, které jsou spojeny s jejich fungováním ve výrobě. Podíl jednotli- vých výrobních faktorů na výrobě se v časovém horizontu mění (např. lidská práce je na- hrazována prací strojů). Do jednotlivých typů výrob vstupují výrobní faktory v různém množství a často se stává, že jeden konkrétní faktor převažuje. Podle převažujícího výrobního faktoru můžeme rozlišit tyto typy výroby:  kapitálově náročná výroba – výroba s vysokým podílem dlouhodobého hmot- ného majetku (těžební průmysl, hutě, automobilky, …),  pracovně náročná výroba – výroba s vysokým podílem lidské práce (průmysl skla, keramiky, optický průmysl, veškeré služby, …),  materiálově náročná výroba – dominantním výrobním faktorem je materiál (po- travinářský průmysl, hutnictví neželezných kovů, …). Kombinaci výrobních faktorů zvažuje každý podnikatelský subjekt již při svém zalo- žení. S ohledem na současnou, ale zejména na budoucí poptávku po svém výrobku (služ- bách), podnik zvažuje charakter výrobních zařízení, zejména co do stupně automatizace a robotizace, neboť s tím ruku v ruce se pak odvíjí potřeba lidské práce a náročnost řízení výroby. SHRNUTÍ KAPITOLY Cíle podniku realizujeme prostřednictvím funkcí (výrobní, technické, ekonomické, zá- sobovací, odbytové, …), kdy funkcí rozumíme výkon řady sourodých činností k realizaci konkrétních procesů v podniku. Obecně funkce vyjadřuje odraz podstaty a chování pod- niku na podněty z vnějšku i zevnitř, proto i hospodářská funkce každého podniku musí tato dvě kritéria odrážet. Vychází z pohledu vztahů k podniku, kdy vnější hledisko ztotožňuje 32  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly funkci podniku s jeho posláním (samostatná ekonomicko-právní jednotka se svou organi- zační strukturou, předmětem činnosti, informačním systémem, …). Vnitřní hledisko je za- loženo na identifikaci podstaty, na vnitřní struktuře, skladbě výrobních činitelů, zdrojů, vztahů, prostě konkrétní charakteristice podnikohospodářských činností, které tvoří základ transformační funkce v podniku. Jednotlivé podnikatelské subjekty potřebují ke své činnosti řadu hmotných i nehmot- ných položek, které se v souhrnu označují jako majetek. Majetkovou strukturou se rozumí podíl jednotlivých položek aktiv na celkové výši majetku. Základní skupiny majetku tvoří podíl dlouhodobého a oběžného majetku. V kapitálové struktuře tvoří základní podílové skupiny vlastní a cizí kapitál, respektive podíl dlouhodobého a krátkodobého kapitálu, v případě členění kapitálu dle časového kritéria. Komplexní přehled o majetkové a kapitálové struktuře příslušného podnikatelského sub- jektu ke konkrétnímu datu je zobrazen v rozvaze. Rozvaha sice zachycuje jednotlivé po- ložky aktiv (pasiv) staticky, nicméně je stav dané položky aktiv (pasiv) výslednicí řady hospodářských operací, které odrážejí v hodnotové formě technologický proces výroby či poskytované služby. Vstupy, kterých je pro produkci jakéhokoliv výrobku (služby) potřeba, nazýváme vý- robními faktory. Mezi výrobní faktory řadíme řídící práci, výkonnou práci, dlouhodobý hmotný majetek a materiál. Každá produkce je realizována pomocí vzájemného působení těchto výrobních faktorů. Dominance jednotlivých výrobních faktorů je dána charakterem produkce. ODPOVĚDI Příklad 1 Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý hmotný majetek 3 800 000 Bankovní úvěry a výpomoci 3 600 000 Zásoby 3 000 000 Závazky z obchodního styku 2 500 000 Pohledávky z obchodního 3 300 000 Základní kapitál 4 000 000 styku AKTIVA CELKEM 10 100 000 PASIVA CELKEM 10 100 000 Příklad 2 1. Počáteční rozvaha Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Budovy 2 850 Základní kapitál 2 500 Stroje, přístroje a zařízení 650 Bankovní úvěr 2 000 Bankovní účet 1 172 Krátkodobý úvěr 300 33 Základní charakteristika podniku Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Dlouhodobý finanční majetek 28 Závazky vůči zaměstnancům 830 Pohledávky 2 000 Závazky vůči finančnímu úřadu 280 Závazky vůči dodavatelům 790 AKTIVA CELKEM 6 700 PASIVA CELKEM 6 700 2. Konečná rozvaha Aktiva [tis. Kč] Pasiva [tis. Kč] Budovy 2 850 Základní kapitál 2 500 Stroje, přístroje a zařízení 550 Bankovní úvěr 2 000 Bankovní účet 772 Krátkodobý úvěr 300 Dlouhodobý finanční majetek 28 Závazky vůči zaměstnancům 630 Pohledávky 2 000 Závazky vůči finančnímu úřadu 280 Materiál (zásoba) 300 Závazky vůči dodavatelům 790 AKTIVA CELKEM 6 500 PASIVA CELKEM 6 500 34  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly 2 HODNOTOVÉ TOKY V PODNIKU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Hodnotové toky jsou představovány náklady a výnosy v podniku. Seznámíme se s jejich tříděním a určením výsledku hospodaření. CÍLE KAPITOLY  Vysvětlit podstatu nákladů a výnosů v podniku  Rozlišit náklady vs. výdaje a výnosy vs. příjmy  Vyčíslit a zhodnotit výsledek hospodaření ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU K prostudování této kapitoly budete potřebovat 240 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Náklady, třídění nákladů, výnosy, výkony, tržby, výsledek hospodaření. 2.1 Náklady podniku Spotřebováváním výrobních faktorů vznikají podniku náklady. Náklady podniku chá- peme jako peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů. Jsou finančním ohodnocením spotřeby výrobních faktorů při tvorbě výrobku (služby). Jsou ukazatelem kvality vnitropodnikových procesů. Úkolem managementu je náklady efektivně řídit. Exis- tuje dvojí pojetí nákladů:  z pohledu finančního účetnictví, které je určeno pro externí uživatele (finanční úřad, banky, …),  z pohledu manažerského účetnictví, které je určeno pro interního uživatele, kde se jedná o náklady v rámci vnitropodnikového (manažerského) účetnictví. 35 Hodnotové toky v podniku V této souvislosti je nutno upozornit na správné používání ekonomických pojmů, které jsou velmi často nesprávně zaměňovány, či používány jako synonyma. Konkrétně nutno rozlišovat mezi pojmy:  náklady a výdaje – úbytek peněz v pokladně nebo na běžném účtu bez ohledu na jejich použití (nákup stroje je výdaj, nákladem se stane až odpis, předem zapla- cený nájem je výdaj, nákladem se stane až v příštím období),  výnosy a příjmy,  výsledkem hospodaření a Cash Flow. 2.1.1 KLASIFIKACE NÁKLADŮ Pro účely řízení nákladů se náklady kumulují do stejnorodých skupin podle řady kritérií. Smyslem tohoto kumulování nákladů je potřeba ovlivňovat výši nákladů podle specific- kých charakteristik jednotlivých skupin nákladů. Pro účely řízení nákladů výrobních pod- niků i podniků služeb se v praxi využívají následující typy třídění nákladů:  podle nákladových druhů,  účelové třídění nákladů: o podle místa vzniku a odpovědnosti, o podle výkonů (kalkulační hledisko),  v závislosti na změnách objemu výroby (množství poskytovaných služeb),  z pohledu vnitropodnikového řízení nákladů,  podle podnikových funkcí,  z pohledu nákladů v manažerském rozhodování. DRUHOVÉ TŘÍDĚNÍ NÁKLADŮ Druhovým tříděním nákladů rozumíme seskupování nákladů do ekonomicky stejnoro- dých skupin. Jednotlivé skupiny nákladů jsou spojeny s činností jednotlivých výrobních faktorů. Existuje řada kritérií, podle kterých lze členit náklady do stejnorodých skupin za úče-lem jejich snadnější aplikace v rámci celé palety rozhodovacích úloh. Z pohledu kon- tinuity reprodukčního procesu lze za základ přijmout členění nákladů, které vstupují do výrobního procesu jako prvotní (primární) náklady. Jde o náklady externí, které do pod- niku vstupují jako produkty jiných podnikatelských subjektů. Jsou to náklady jednoduché, které nelze dál dělit na jednodušší položky. Základní nákladové skupiny tvoří:  spotřeba materiálu,  spotřeba energie,  spotřeba a použití externích prací a služeb (výrobních kooperací, telekomunikač- ních, poradenských, opravářských aj. služeb),  osobní náklady (mzdové náklady včetně zdravotního a sociálního pojištění),  odpisy dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku, 36  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly  finanční náklady (úroky, pojistné, daně). Druhové členění nákladů je sice základem nákladové struktury účetních výkazů, ale je málo upotřebitelné v oblasti sledování hospodárného vynakládání nákladů. ÚČELOVÉ TŘÍDĚNÍ NÁKLADŮ Pro účely kontroly hospodárného vynakládání nákladů je vhodnějším kritériem jejich účelnost použití. V tomto bodě lze uvést dvě roviny sledování nákladů:  podle místa vzniku a odpovědnosti (kde náklady vznikly a kdo je za ně zodpo- vědný a má možnost jejich výši ovlivnit – třídění podle vnitropodnikových útvarů – jednicové náklady střediska a režijní náklady, má úzkou návaznost na metodu řízení nákladů prostřednictvím „nákladového controllingu“),  podle výkonů (kalkulační členění nákladů). Členění nákladů podle místa vzniku a odpovědnosti Náklady, které lze spojit jednoznačně s určitým výkonem (výrobkem, službou), označu- jeme jako jednicové náklady. Naopak množina všech ostatních nákladů, které nelze jedno- značně přiřadit k určitému výkonu, tvoří režijní náklady. Řízení režijních nákladů je obtíž- nější a méně přesné než řízení jednicových nákladů. Například při výrobě nábytku do dět- ských pokojů mohou být jednicovými náklady dřevo, kování, tenkostěnné ocelové profily, plastové kryty a lak. Při malování kancelářských prostor jsou jednicovými náklady spotřeba barev, spotřeba vody a spotřeba elektrické energie. Členění nákladů podle výkonů (kalkulační členění nákladů) Kalkulační členění nákladů umožňuje odpovědět na otázku: na co byly náklady vynalo- ženy (nebo na jakou službu)? Toto hledisko je pro podnikovou sféru velmi významné, pro- tože dokáže zjistit:  rentabilitu (ziskovost) jednotlivých položek poskytovaných výrobků a služeb,  jak jednotlivé výrobky či služby přispívají na tvorbu výsledku hospodaření (zisku) a tím ovlivňovat nabídkovou paletu výrobků a služeb,  zda danou službu provozovat ve vlastní režii nebo raději danou službu nakoupit (outsourcing),  minimální cenu pro obchodní oblast. Při kalkulačním třídění nákladů sledujeme náklady v závislosti na způsobu přiřazování nákladů na nositele nákladů. Rozeznávají se:  přímé náklady (jejich součástí jsou jednicové náklady),  nepřímé náklady (režijní náklady, které nelze přiřadit na konkrétní výrobek). 37 Hodnotové toky v podniku Vzhledem k existenci společných (nepřímých) nákladů pro skupinu výkonů je základní otázkou tohoto pohledu na náklady způsob přiřazování společných nákladů ke konkrétním výkonům. KONTROLNÍ OTÁZKA 1 Určete, zda se jedná o přímý náklad nebo o náklad režijní: odpisy kancelářské budovy, spotřeba papíru při výrobě knih, spotřeba elektrické energie v kancelářích odbytového oddělení, spotřeba kancelářského papíru, propagace značky, spotřeba energie k pohonu výrobních strojů, náklady na úklid skladu materiálu, kursovní ztráty, sociální pojištění, vodné, stočné, likvidace odpadů. Podle některých ekonomů (a to i z řad teoretické fronty) se kalkulačně-výkonové úče- nictví (detailností členění informací s jejich vzájemnými vazbami) stává spíše složitým for- malizovaným matematickým modelem, ve kterém převládá snaha zaznamenat a kvantifi- kovat vztahy uvnitř podniku a vyjádřit tak vztah nákladů k výkonům, aniž se přitom dosta- tečně respektuje účel využití tohoto propočtu. S tímto názorem však nelze plně souhlasit, protože rozvoj IS/IT umožňuje aplikovat i relativně „složité“ matematické modely sledování a přiřazování nákladů v praktickém vni- tropodnikovém řízení. Odměnou za vynaloženou námahu je nepoměrně objektivnější hod- nocení dosahovaných výkonů pomocí kalkulací (obvykle neúplných nákladů). ČLENĚNÍ NÁKLADŮ V ZÁVISLOSTI NA ZMĚNÁCH OBJEMU VÝROBY (MNOŽSTVÍ POSKYTO- VANÝCH SLUŽEB) V závislosti na změnách celkových nákladů na objemu výroby (služeb) existují dvě zá- kladní skupiny nákladů, které mají odlišnou funkční vazbu ke změně objemu (množství) produkce:  variabilní náklady – jejich výše je závislá na objemu produkce, tzn. existuje funkční závislost mezi variabilními náklady a objemem produkce (množství vý- robků, služeb; obr. 6), 38  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Nv[Kč] Obrázek 6 : Celkové a jednotkové variabilní náklady Zdroj: Vlastní zpracování  fixní náklady – jejich výše není svázána s objemem produkce, tj. s rostoucím objemem produkce se jejich výše nemění, pokud nedojde k jejich skokové změně (obr. 7 a obr. 8). F, f F… celkové fixní náklady f… jednotkové fixní náklady F [Kč] f [Kč/ks, bm, …] 1 Objem produkce Q [ks, bm, …] Obrázek 7 : Celkové a jednotkové fixní náklady Zdroj: Vlastní zpracování I když ke stanovení variabilních nákladů využívají podniky poměrně složité analýzy, není přiřazování variabilních nákladů na jejich nositele (výrobek, službu) tak náročné, jako přiřazování nákladů fixních, které patří k nejobtížnějším krokům v rámci podnikové eko- nomiky. 39 Hodnotové toky v podniku F F2 [Kč] F1 [Kč] Objem produkce Q [ks, bm, …] Obrázek 8 : Skoková změna výše fixních nákladů Zdroj: Vlastní zpracování KONTROLNÍ OTÁZKA 2 Rozhodněte, zda se jedná o fixní nebo variabilní náklady: 1. mzdy vedení podniku, 2. odpisy výrobní haly, 3. spotřeba papíru při výrobě knih, 4. spotřeba plynu k vytápění výrobní haly, 5. náklady na pořízení zboží (prodejna), 6. propagace značky, 7. poplatek za připojení k internetu, 8. spotřeba benzínu taxikářského vozu. ČLENĚNÍ NÁKLADŮ Z POHLEDU VNITROPODNIKOVÉHO ŘÍZENÍ NÁKLADŮ Primární náklady jsou náklady, které vznikají spotřebou ekonomických zdrojů z ex- terního okolí podniku. Jako sekundární náklady jsou označovány náklady, které vznikají předávkami vnitropodnikových výkonů mezi nákladovými středisky uvnitř podniku. Sekundární náklady vznikají spotřebou ekonomických zdrojů vytvořených uvnitř pod- niku. Tyto tzv. interní (sekundární) náklady vznikají středisku, které odebírá vnitropodni- kové výkony vytvořené dodávajícím střediskem téhož podniku. 40  Jarmila Šebestová, Šárka Čemerková, Karel Stelmach - Ekonomika podniku – vybrané kapitoly Například, když v podniku zajistí dopravní závod přepravu materiálu pro výrobní zá- vod, je výkon dopravního závodu sekundárním nákladem výrobního závodu. Pokud však bude doprava zajištěna externím přepravcem, půjde o náklad primární. Správně nastavený systém vnitropodnikového zúčtování je moderní nákladový a kalku- lační systém, který je schopen přesně identifikovat bloky tzv. sekundárních nákladů dle jednotlivých nákladových středisek uvnitř společnosti a nižších organizačních celků (pro- vozovny, střediska). NÁKLADY PODLE PODNIKOVÝCH FUNKCÍ Podle činnosti (funkce), s kterou jsou vznikající náklady spjaté, lze rozlišovat:  náklady na pořízení (jednání o dodávkách materiálu, objednávání materiálu, do- prava materiálu, …),  náklady na skladování (uložení materiálu do skladu, vhodné podmínky při skla- dování materiálu, evidence zásob, výdej materiálu ze skladu),  náklady spotřebované v rámci výrobního procesu,  náklady na činnost správních útvarů,  náklady spojené s vyskladněním hotových výrobků (odbyt). MANAŽERSKÉ POJETÍ NÁKLADŮ Náklady, které jsou evidovány a vykazovány v účetních výkazech (výsledovka), tzv. účetní náklady, však pro mnohá manažerská rozhodnutí nevyhovují. Manažerské pojetí ná- kladů oproti účetnímu pojetí nákladů pracuje s ekonomickými (skutečnými, relevantními) náklady, které oproti účetním nákladům zahrnují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady (náklady obětované (ušlé) příležitosti). Jedná se ušlý výnos, který je ztracen, když není výrobní zdroj použit na nejlepší variantu. Podle tohoto postupu pak definujeme ekono- mický zisk, který je rozdílem mezi celkovým výnosem a ekonomickými náklady. K ZAPAMATOVÁNÍ Pamatujme: fakt, že podnik dosahuje nulového ekonomického zisku, ale rozhodně ne- znamená, že účetně vykazuje zdanitelný základ v hodnotě 0 Kč! Při manažerském rozhodování je vždy potřeba brát v úvahu i náklady obětované příle- žitosti, protože jen tak získáme skutečné náklady dané činnosti. Opomenutí těchto nákladů může vést k domněnce, že některé činnosti nic nestojí. 41 Hodnotové toky v podniku K ZAPAMATOVÁNÍ V podnikové sféře pracuje management s oportunitními a nikoli jen vykalkulovanými náklady například při rozhodování o zavedení nového výrobku na trh nebo při použití vlast- ního kapitálu, kdy bere do úvahy také náklady na jeho využívání. ŘEŠENÁ ÚLOHA Společnost Rewa v současnosti využívá kapacity svých skladů na 80 %. Na údržbu ne- využitých prostor vynakládá v průměru 10 000 Kč měsíčně. Společnost obdržela nabídku na pronájem těchto nevyužitých prostor za 15 000 Kč měsíčně. To by ale znamenalo zvýšení spotřeby energie o 2 000 Kč měsíčně a zaměstnat ostrahu za 10 000 Kč měsíčně. Náklady na údržbu se nezmění. Rozhodněte, zda bude efektivní volné prostory pronajmout. Řešení: Nájem se vyplatí, neboť v případě nájmu sice stoupnou měsíční náklady o 12 tis. Kč, ale za pronajaté prostory podnik obdrží 15 tis. Kč, tj. na pronájmu podnik vydělá měsíčně 3 tis. Kč. 2.2 Výkony, výnosy a tržby Výsledkem podnikatelské činnosti podniku jsou výkony, které jsou prezentovány ve formě výrobků a služeb pro zákazníky6. Například u výrobních podniků je to výroba a pro- dej výrobků (včetně poskytování servisních služeb), u dopravních podniků je výkonem do- prava zboží, respektive osob, u obchodních podniků prodej zboží, v bankovním sektoru je výkonem půjčování volného kapitálu, včetně dalších bankovních operací. Peněžní ocenění všech výkonů (prodané výrobky či služby, zvýšení stavu nedokončené výroby či hotových výrobků, výroba náhradních dílů na sklad, …), tj. veškeré peněžní částky, které podnik „obdržel“ ze všech svých činností za dané účetní období (rok, měsíc) bez ohledu na to, zda danou částku skutečně inkasoval, nazýváme výnos podniku (V). Po- jmy příjmy a výnosy nelze proto považovat za synonyma. ŘEŠENÁ ÚLOHA S jakou hodnotou výnosů a příjmů za měsíc srpen může kalkulovat vedení hotelu, jest- liže: 6 Významově se toto pojetí „výkonu“ diametrálně liší od pojmu „výkon“, používaného při kapacitních pro- počtech. Výkonem jsou v podstatě všechny výstupy: výrobky, nedokončené výrobky, polotovary, náhradní díly či služby u podnikatelských subjektů v oblasti služeb. 42  Jarmila Šebestová, ?