Držba - PDF

**Držba** **Pojem držby** - Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe (§ 987) - Držet lze práva, která splňují tři kumulativní podmínky (§ 988 odst. 1): - 1\) jde o práva majetková - osobní práva nejsou předmětem držby ani vydržení -- kdo vykonává domnělé...

**Držba** **Pojem držby** - Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe (§ 987) - Držet lze práva, která splňují tři kumulativní podmínky (§ 988 odst. 1): - 1\) jde o práva majetková - osobní práva nejsou předmětem držby ani vydržení -- kdo vykonává domnělé osobní právo poctivě, tj. v dobré víře, může je hájit podobně jako jeho nositel (§ 988 odst. 2) - 2\) jde o práva, která lze právním jednáním převést na jiného - postačuje, že jde o typ práva, které je obecně postupitelné na jiného - dovozuje se, že lze držet i práva odpovídající služebnostem (viz možnost nabytí služebnosti vydržením v § 1260 odst. 1) a pravděpodobně též reálným břemenům, přestože nejsou samostatně převoditelná - 3\) jde o práva, která připouštějí trvalý nebo opakovaný výkon - držba je pojmově déle trvajícím stavem, nelze proto držet práva, která se konzumují jednorázovým výkonem a ani právo na plnění rozdělené do několika splátek (naopak právo na opakovaně placenou rentu držet lze) - Dříve se rozlišovala držba věci a držba práva -- dnes je každá držba držbou práva, a to buď práva vlastnického, nebo jiného - Můžeme tedy rozlišovat: - Držbu vlastnického práva, dříve „držbu věci" (§ 989 odst. 1) -- vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal (fakticky ji ovládá), aby ji měl jako vlastník (s vůlí mít věc jako vlastní) - Od držby vlastnického práva odlišujeme detenci -- faktické ovládání věci bez vůle mít ji jako vlastní (pro sebe) - Detentor není držitelem vlastnického práva, ale je zpravidla držitelem jiného práva k věci - Detentorem je například nájemce, který není držitelem vlastnického práva, ale je držitelem nájemního práva - Držbu jiného práva (§ 989 odst. 2) -- jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží (projevuje vůli být nositelem práva), a komu jiné osoby ve shodě s ním plní (fakticky vykonává obsah práva) - Takto může být předmětem držby právo korespondující služebnosti, právo stavby či právo nájmu nebo pachtu - Držba práva má dva pojmové znaky: - Faktický výkon obsahu určitého práva (*corpus possessionis*) - Vůle vykonávat toto právo pro sebe (*animus possidendi*) - Abychom někoho pokládali za nositele práva, musí si skutečně počínat jako nositel práva, kterému ostatní plní, protože je to jejich povinnost, a nikoli jen ze své blahovůle - To, že někdo přechází přes cizí pozemek, ještě neznamená, že drží služebnost cesty přes tento pozemek -- může jít o výprosu nebo užívání pozemku jako účelové komunikace (NS 22 Cdo 595/2001) - Má-li jít o držbu služebnosti cesty, musí dát najevo vůli, že přes pozemek může přecházet, neboť je nositelem takového práva, a vlastník pozemku je povinen tento průchod strpět - knihovní (tabulární) „držba", opírající se o pouhý zápis ve veřejném seznamu, není skutečnou držbou -- subjekt může být zapsán ve veřejném seznamu jako nositel práva, ale nebýt skutečným držitelem - skutečným držitelem je ten, kdo fakticky vykonává právo k věci s vůlí být nositelem tohoto práva - knihovní „držitel", který není skutečným držitelem, se tak nemůže domáhat držební ochrany (ani jiných účinků držby) **Právní relevance držby** - držba má význam v několika směrech: - požívá soudní ochrany, čímž se rovněž chrání smír ve společnosti před svémocným rušením - rozlišuje se: - posesorní ochrana držby (§ 1003 a násl.) - petitorní ochrana (kvalifikované) držby (§ 1043) - zákon upravuje vzájemné vypořádání držitele a skutečného nositele práva, zejména skutečného vlastníka (§ 996 a násl.) - držba je jedním z předpokladů vydržení, při němž se faktický stav proměňuje ve stav právní (§ 1089 a násl.) - legitimační funkce držby -- držba je indicií existence práva, protože právo většinou drží ten, kdo je jeho opravdovým nositelem - u věcí zapsaných ve veřejných seznamech nám informace o pravděpodobném nositeli práva poskytuje veřejným seznam - u věcí nezapsaných ve veřejných seznamech může být tímto zdrojem informací sama držba jako faktický výkon práv **Kvalita držby** - držbu lze vždy hodnotit ze tří zákonných hledisek - každá držba je: - řádná, nebo neřádná - poctivá, nebo nepoctivá - pravá, nebo nepravá - držba, která je řádná, poctivá a pravá, se označuje jako držba kvalifikovaná -- této držbě se přiznává vysoká míra ochrany prostřednictvím publiciánské (petitorní) žaloby (§ 1043) a možnosti řádného vydržení (§ 1090) - platí vyvratitelná domněnka, že je držba řádná, poctivá a pravá (§ 994, presumpce poctivosti držby vyplývá i z obecného § 7) - důkazní břemeno tedy spočívá na tom, kdo kvalitu držby popírá - dovozuje se však, že presumpce řádnosti držby platí jen v omezené míře -- existenci právního důvodu držby musí tvrdit a prokázat držitel, presumuje se pouze jeho platnost **Řádná držba (§ 991)** - řádná držba je taková, která se zakládá na platném právním důvodu, typicky na platné nabývací smlouvě - platnou smlouvu lze uzavřít i s někým, kdo není nositelem převáděného práva -- podle § 1760 totiž absence práva na straně převodce nepůsobí neplatnost převodní smlouvy - řádným držitelem je ten, kdo držbu nabyl: - bezprostředním chopením se držby bez rušení držby předcházející (okupací věci ničí) - nabytím držby z vůle předchozího držitele na základě platného právního důvodu (platné smlouvy uzavřené s předchozím držitelem) - nabytím držby na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (například při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) **Pravá držba (§ 993)** - práva tržba je taková, která není nepravá - nepravá je držba, která byla nabyta některým z vyjmenovaných závadných způsobů: - *Vis* -- svémocné vetření se v držbu -- jednání proti zřetelné vůli předchozího držitele, zejména použitím síly nebo překonáním překážky (loupež) - *Clam* -- lstivé chopení se držby za pomocí úmyslného uvedení v omyl nebo úmyslného využití již existujícího omylu (podvod) - *Precario* -- výprosa je závazek, který zakládá právo užívat cizí věc, ovšem s tím, že ten, kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti (§ 2189 a 2190 odst. 1) - Pokud po ukončení výprosy výprosník věc nevrátí, stává se nepravým držitelem - Toto pravidlo se nepoužije na vypůjčitele, nájemce či pachtýře, který nevrátil věc pro ukončení výpůjčky, nájmu či pachtu **Poctivá držba (§ 992)** - poctivá držba je držba, jež je založena na dobré víře držitele - poctivý držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu právo náleží, jinými slovy je v omluvitelném omylu ohledně existence práva - omluvitelný je omyl (skutkový či výjimečně právní), kterého se držitel nemohl vyvarovat ani při vynaložení míry péče, kterou lze po něm spravedlivě požadovat - poctivost držby (omluvitelnost omylu držitele) zkoumáme z objektivního hlediska - z hlediska průměrně rozumné osoby v obdobném postavení (§ 4 odst. 1) - z hlediska průměrného odborníka (§ 5 odst. 1) - poctivost držby zaniká, dozví-li se držitel o okolnostech, které u něj musely vyvolat důvodnou (rozumnou) pochybnost o existenci práva, které drží - zvláštní případ zániku poctivosti je upraven v § 995 -- bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu (například na vydání věci, určení vlastnického nebo jiného práva), finguje se nepoctivost držby nejpozději ke dni doručení žaloby držiteli - držitel však poctivost mohl ztratit ještě před podáním žaloby, pokud se už dříve dozvěděl okolnosti důvodně zpochybňující jeho postavení oprávněného **Práva poctivého držitele (§ 996--999)** - poctivý držitel smí s věcí nakládat a užívat ji - může věc požívat: - má právo na plody, jakmile se od věci oddělí - má právo na užitky, které dospěly za dobu poctivosti držby a které již vybral - může věci i zničit a nikomu z toho není odpovědný (tj. není povinen k náhradě tímto jednáním vzniklé škody, protože si nepočíná protiprávně) - je povinen vydat existující věc vlastníku - při vydání věci má vůči vlastníku právo na náhradu nákladů, které dělíme na: - 1\) náklady nutné - náklady nezbytné pro zachování podstaty věci - 2\) náklady účelné - náklady zvyšující užitečnost a hodnotu věci - hranicí náhrady nákladů poctivému držiteli je rozsah objektivního zhodnocení věci v době vydání (přítomná hodnota věci, § 997) - 3\) náklady „luxusní" - náklady učiněné ze záliby nebo pro okrasu - nahrazují se, pokud se jimi objektivně zvýšila obvyklá hodnota věci, a to právě v rozsahu tohoto zhodnocení (§ 998) - držitel má právo od věci oddělit výsledky vynaložení „luxusních" nákladů, pokud tak lze učinit bez zhoršení podstaty věci (*ius tollendi*) - obvyklé udržovací náklady se poctivému držiteli nehradí (§ 997 odst. 2) - vychází se z toho, že za běžnou údržbu věci je poctivý držitel kompenzován tím, že ji může užívat a brát její plody a užitky, aniž by za to byl povinen poskytovat vlastníkovi náhradu **Práva a povinnosti nepoctivého držitele (§ 1000--1001)** - nepoctivý držitel musí vydat užitek, který držbou nabyl (peněžitou náhradu za užívání věci) - musí rovněž vydat plody a užitky - musí nahradit újmu vzešlou z držby (§ 1000) - musí vydat věc vlastníku - při vydání věci má právo náhradu nákladů (§ 1001), které můžeme opět rozdělit na: - 1\) náklady nutné - ty se nepoctivému držiteli nahrazují podobně jako držiteli poctivému - navíc se nepoctivému držiteli nahrazují i obvyklé udržovací náklady, jelikož za ně na rozdíl od držitele poctivého není kompenzován možností užívat a požívat věc bez nutnosti poskytovat náhradu - 2\) náklady účelné a „luxusní" se nepoctivému držiteli nahrazují jen jako nepřikázanému jednateli - určující pro vznik práva nepoctivého držitele na náhradu bude § 3009 -- budeme zkoumat, zda byla záležitost zařízena k převážnému užitku vlastníka - užitek vlastníka se přitom bude zkoumat subjektivně podle jeho osobních záměrů s věcí - naproti tomu u nároků poctivého držitele hodnotíme objektivní prospěch vlastníka **Nabytí držby (§ 990)** - držbu lze nabýt: - bezprostředně -- ujmutí se držby nezávisle na vůli (případného) předchozího držitele - okupace věci ničí - zhotovení nové věci, ale též - svémocné chopení se držby k věci, která už držitele měla - odvozeně -- převodem držby od předchozího držitele nebo právním nástupnictvím - typickým případem odvozeného nabytí držby je přenechání držby vlastnického práva k věci, tedy tzv. tradice (předání věci), včetně symbolické tradice (předání klíčů, dokumentů k věci) - rozeznáváme zvláštní případy odvozeného nabytí držby: - *constitutum possessorium* -- přeměna držby v detenci (dosavadní držitel prodává věc jinému, ale dohodne se s kupujícím, že si věc nadále ponechá v nájmu, napříště tedy bude ovládat věc pro kupujícího jako detentor) - *traditio brevi manu* -- přeměna detence v držbu (dosavadní detentor kupuje věc, kterou měl dosud v nájmu, a ovládal ji tedy pro jiného, zatímco napříště ji již bude ovládat pro sebe) - povaha nabytí držby je důležitá pro objem (rozsah) držby: - bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal - odvozeně se držba nabývá v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl **Zánik držby (§ 1009)** - držba zaniká: - vzdáním se držby - vzdáním se držby je opuštění věci, ale také převod její držby na jiného - trvalou ztrátou možnosti vykonávat právo - zánik věci, její ztráta bez naděje na nalezení (nikoli pouhé založení věci, která zůstává v dispoziční sféře držitele) - vypuzením z držby, neuchová-li si držitel držbu svépomocí nebo žalobou podle § 1003 a násl. - držba nezaniká: - nevykonáváním držby - nabyl-li držitel držbu k věci, pak tato držba trvá, dokud nenastane některý z případů zániku držby -- sám fakt, že držbu nevykonává (věc, k níž drží vlastnické právo, nevyužívá) na existenci držby nic nemění - smrtí či zánikem držitele -- držba zde přechází na univerzální právní nástupce **Ochrana držby:** - držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit (§ 1003) - kdo byl v držbě rušen, může se bránit: - svépomocí v mezích nutné obrany (§ 1006) - soudní cestou -- mezi prostředky ochrany držby rozlišujeme: - A\) posesorní ochranu (§ 1003 a násl.) - chrání se jí i držba nekvalifikovaná, tj. nepoctivá a neřádná - žalovaný může namítat, že žalobce, který se domáhá ochrany, na jeho úkor získal nepravou držbu (§ 1007 odst. 1) - nejde o spor o právo - neřeší se, komu právo, které držitel drží, skutečně náleží - i skutečný nositel práva může ve sporu o posesorní ochranu podlehnout - ani skutečně oprávněný totiž nesmí svémocně rušit cizí držbu -- ochrany se má domáhat prostřednictvím soudů, ne „brát spravedlnost do vlastních rukou" - prekluzivní lhůty (§ 1008): - subjektivní 6 týdnů, - objektivní 1 rok - poskytuje se ochrana proti: - 1\) rušení držby (§ 1003) -- jakékoli omezování držitele ve výkonu drženého práva, nejde-li o vypuzení z držby - lze požadovat zdržení se rušení a obnovení předešlého stavu - 2\) vypuzení z držby (§ 1007) -- úplné překažení výkonu drženého práva - lze požadovat zdržení se vypuzení a obnovení původního stavu - 3\) ohrožení v držbě nemovité věci prováděním nebo odstraňováním stavby (§ 1004) -- specifická preventivní ochrana, které nemíří na již nastalé, ale na teprve hrozící rušení - lze požadovat zákaz provádění nebo odstraňování stavby - posesorní ochrana má zvláštní procesní úpravu v § 176--180 OSŘ: - obecně (§ 177 odst. 1 OSŘ): - pořádková lhůta 15 dnů pro rozhodnutí - soud nemusí nařizovat jednání - u žaloby na zákaz provádění nebo odstraňování stavby (§ 177 odst. 2 OSŘ): - pořádková lhůta 30 dnů pro rozhodnutí - soud nařídí jednání, ale strany stačí předvolat 3 dny předem - soud se omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení -- nezkoumá, komu náleží právo (§ 178 OSŘ) - v posesorním řízení nelze požadovat náhradu újmy vzniklé rušením držby (§ 179 OSŘ) - rozhoduje se usnesením (§ 180 OSŘ) - B\) petitorní ochranu (§ 1043) - označuje se jako žaloba publiciánská (*actio Publiciana*) - poskytuje se pouze kvalifikované držbě vlastnického práva proti každému, kdo má k věci slabší právní důvod - žalobce nemusí prokazovat, že je vlastníkem věci, pouze že nabyl její poctivou, řádnou a pravou držbu - tím může být petitorní ochrana kvalifikované držby užitečná i pro toho, kdo je objektivně vlastníkem, protože prokázat derivativní nabytí vlastnického práva může být obtížné (*probatio diabolica*) - lze uplatnit podobné nároky jako vlastnickou žalobou: - na zdržení se rušení (negatorní nárok) - na vydání věci (vindikační nárok)