Pojem držby v právu

Poctivý držitel není povinen hradit škodu, kterou způsobil jednáním souvisejícím s držbou, pokud si nepočínal protiprávně. Musí však vydat věc jejímu vlastníku.

Poctivému držiteli se mohou vynaložené náklady na věc vracet, ale pouze za určitých podmínek.

Nutné náklady jsou nezbytné pro zachování podstaty věci.

Náklady zvyšující užitečnost a hodnotu věci se označují jako účelné.

Náklady vynaložené na okrasu nebo z osobní záliby se nazývají 'luxusní'.

Nepoctivý držitel musí vydat věc, užitek z držby, plody a užitky, a uhradit újmu způsobenou držením.

Nepoctivý držitel má nárok na náhradu nutných nákladů a obvyklých udržovacích nákladů.

Náklady zvyšující užitečnost a hodnotu věci u nepoctivého držitele se nahrazují jen tehdy, pokud jsou k převážnému užitku vlastníka.

Nabytí držby může být bezprostřední nebo odvozené.

Bezprostřední nabytí držby probíhá bez ohledu na předchozího držitele.

Převod vlastnického práva na věc, spočívající v předání věci včetně symbolického předání (např. klíčů, dokumentů).

Přeměna držby v detenci, kdy dosavadní držitel předá věc kupujícímu, ale zůstane držitelem za účelem nájmu. Nyní věc ovládá pro jiného, jako detentor.

Přeměna detence v držbu, kdy detentor koupí věc, kterou doposud držel v nájmu. Dříve ji ovládal pro jiného, nyní ji ovládá pro sebe.

Nabytí držby v tom rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji předal novému držiteli.

Ztráta držby, která nastane, když držitel přestane věc ovládat. Mohlo by se jednat o ztrátu věci, opuštění vlastnictví nebo předání držby další osobě.

Vzdáním se držby, trvalou ztrátou právo ovládat věc nebo vypuzením z držby.

Ochrana právního držitele před zásahem do jeho držby.

Posesorní ochrana je soubor právních nástrojů, které se používají v případě, že je držitel movité nebo nemovité věci v ní svévolně rušen nebo z ní vypuzen. Cílem je ochránit držitele v užívání věci, a to i v případě, že mu věc nepatří. Důraz je kladen na „důkaz poslední držby“ a jelikož se v tomto řízení neřeší vlastnické právo k věci, lze ji využít i proti vlastníku věci.

Je to žaloba, která slouží k ochraně držení vlastnického práva proti každému, kdo má k věci slabší právní důvod. V držení je nezbytné prokázat, že je poctivá, řádná a pravá.

Posesorní ochrana se zaměřuje pouze na zjištění, zda byla držba nelegálně narušena, a nezkoumá, komu v daný moment svědčí vlastnické právo.

Typicky se jedná o rušení, které omezuje držitele v užívání věci, ale neznamená úplné zbavení držení. Příkladem může být omezování přístupu na pozemek.

Je to úplné zabránění držení, kdy držitel ztratí možnost užívání věci. Například násilný vystěhování z bytu.

Typicky se jedná o stavbu, která by v budoucnu mohla ohrozit držbu nemovité věci. Například stavba na pozemku, která by zablokovala přístup k nemovitosti.

V tomto typu řízení je nutné prokázat, že žalobce získal držení poctivě a řádně, a že jeho držba je pravá. Tím se odlišuje od posesorní ochrany, kde se zkoumá pouze poslední držba.

Petitorní ochrana umožňuje žalobci požadovat podobné nároky jako při žalobě vlastnické, a to i přesto, že nemusí být majitelem.

Posoborní ochrana má specifickou procesní úpravu, například zkrácené lhůty pro rozhodnutí. Je to proto, že cílem je rychlé a efektivní ochránit držitele v užívání.

V rámci posesorní ochrany se soud zaměřuje pouze na zjištění, zda došlo k porušení držení, a nezkoumá nároky na vlastnictví k dané věci.

Držba je právní pojem, který znamená faktický výkon práva, obvykle majetkového, s vůlí jej vykonávat pro sebe. Držitelem je ten, kdo se chová, jako by mu právo náleželo, a ostatní toto právo respektují. Držba je nezbytná pro vydržení, tj. získání vlastnického práva plynulým uplynutím času a faktickým výkonem práva.

Držba vlastnického práva je faktické ovládání věci s vůlí mít ji jako vlastní. Tedy ne jen fyzicky držet věc, ale i chtít ji vlastnit. Příkladem je člověk, který bydlí v domě s úmyslem ho vlastnit.

Detence je faktické ovládání věci, ale bez vůle mít ji jako vlastní. Je to typické pro nájemce, který si užívá byt, ale ví, že je to byt někoho jiného.

Držba jiného práva je vykonávání jiného práva na majetek než vlastnické. Může se jednat o služebnost cesty, právo stavby nebo právo nájmu.

Corpus possessionis je faktický výkon obsahu určitého práva. To znamená, že držitel skutečně používá věc nebo právo, jež drží.

Animus possidendi je vůle držitele vykonávat právo pro sebe. Držitel si počítá s tím, že je nositel pravého právo.

Řádná držba je založena na platném právním důvodu. Držitel má oprávnění držet věc, protože ji získal smlouvou nebo jiným právním jednáním.

Neřádná držba je držba nepovolená právním řádem. Neexistuje platný právní důvod pro ni.

Pravá držba je držba nepostižená závadnými způsoby nabytí. To znamená, že byla získána legálními prostředky a není nepravá.

Nepravá držba je držba získána závadnými způsoby. Tedy nepřípustnými a nelegálními činností, jako jsou svémocný přístup, podvod nebo násilí.

Poctivá držba je držba, která je založena na dobré víře držitele. Držitel má za to, že mu právo náleží, i když ve skutečnosti ne.

Nepoctivá držba je držba, která není založena na dobré víře držitele. Držitel ví nebo by měl vědět, že jeho právo k držbě není platné.

Kvalitativa držba je držba, která splňuje všechny podmínky pro ochranu a vydržení. Je řádná, poctivá a pravá.

Presumpce poctivosti držby znamená, že se předpokládá, že držba je poctivá, dokud není prokázáno opačně. Důkazní břemeno spočívá na tom, kdo tvrdí nepoctivost držby.

Publiánská žaloba je soudní žaloba, která umožňuje držiteli kvalifikované držby ochránit se před neoprávněným rušením nebo odňatím držby. Žalobce se může domáhat vrácení držby a náhrady škody.