Výchova a vzdělávání v antice PDF

1. Výchova a vzdělávání – Antika, Sparta, Athény Výchova a vzdělávání v antice, spartský athénský vzdělávací systém. Názory Sokrata, Platóna, Aristotela, Quintiliana Antika Idea Paidea - Systém vzdělávání v Řecku (ideál člověka v He...

1. Výchova a vzdělávání – Antika, Sparta, Athény Výchova a vzdělávání v antice, spartský athénský vzdělávací systém. Názory Sokrata, Platóna, Aristotela, Quintiliana Antika Idea Paidea - Systém vzdělávání v Řecku (ideál člověka v Helénské době - čestný, všestranný, estetický vnímající váží si svých hodnot) - Demokratické (Řecko) - svobodný Řek = zodpovídá sám sobě, ne Despotovi (není majetkem) - (Despotický) - lidé byli majetkem obce (seskupit se za svého vládce) - stát je neomylný (podobně tak jako Čína) - Parlament (Agora) = Řecko - občané si mohli volit své zástupce), výchova je důležitá - Na severu = ISLAND = vikingové Paideia = představuje vzor, ke kterému vzhlíželi všichni umělci, filozofové (Homér) → předpokládali, že právě tento ideál je zdrojem síly jejich kultury - Později byla idea paideia přejata Římany v podobě ideje humanitatis – „ideje lidství“ - Kořeny evropské kultury I. Helénské dědictví (filozofie, uměni, úcta k harmonii) II. Římské dědictví (právo) III. Křesťanské dědictví (křesťanská láska, pokora) IV. Renesance (návrat k antickým pramenům, obnovení individuality, odvrat od kontempalce - meditace) V. Osvícenství – racionalita, důraz na pokrok, sekularizace Sparta (Lakónie – jižní Peloponés) – 800 př. n. l. - Militaristický a zemědělský stát vedený aristokracií, vzdělávací systém podřízen vojenství - CÍL: společenské cíle (blaho státu) nad individuální sny - Výchova Spartiátů byla státní → pro chlapce i dívky → vojenský charakter (vliv Peršanů) - Neduživí novorozenci byli usmrcováni (Nacistická brutalita byla inspirována Spartskou výchovou) - Hoši ve věku 7 let byli odebíráni rodičům až do 30 let (kdy se teprve stávali plnoprávnými občany) - Fyzická odolnost, kázeň, vytrvalost, podřízenost velitelům, kromě treninku, také cvičili lov, tanec, rozvíjeli duševní schopnosti (čtená, psaní a počítání) – řečnictví vyloučeno - Na rozdíl od Athénské rétoriky se učili vyjadřovat stručně a jasně → lakonicky - Kritikem spartského systému byl Aristoteles (antika) - Sparta Krypteia - krypts = utajené, zašifrované → vojenská maturita: ▪ 80% otroků, 20% svobodného obyvatelstva ▪ Preventivní zastrašovací akce, aby se otroci nevzbouřili → ukázali, že umíš někoho zabít Řecký školní systém (Intelektuální) - Školní docházka nebyla povinná - Míra gramotnosti – schopnost číst a psát – vyšší než v Egyptě, Mezopotámii Škola gramatistova - 7.-14. rokem, gramatika, rétorika, psaní, čtení literatury - Především pro chlapce - Školy pro dívky (Nebyl žádný řecký předpis, který by zakázal studium dívek) - spíše se vzělávali doma - Sapfó (založila 1. dívčí školu), Hippatia (filozofka) Škola kytaristova: (umělecká škola) - Zpěv a hru na hudební nástroje, řecké lyry - Umělecká škola Básně se nejen recitovaly, ale doprovázely se hrou na hudební nástroj Škola palestra (gymnastická - sportovní) - Do dens - Palestra Dbalo se na tělesno – Kalokagathia Školy Efébie - Jen pro chlapce 16-25 let Řemeslné školy - Princip rodinného předávání znalostí, dovedností z otce na syna - Tacit knowlege → Tiché vědení – nelze ho vyčíst, jen ukázat, jak se něco dělá (v knihách není vše) - Formální vzdělání - formal education → získáme ho ve škole, certifikované,získáme vysvědčení, diplom - Informální - firemní kurzy - Non formální - obtížně se dá certifikovat, sami se učíme životem, praxí, sbíráme portfolio, učeí prostřednictvím zkušeností, odhadneme rizika,… Athény (500 př. n. l.) - Oproti Spartě byla výchova daleko volnější a vyváženější → harmonický rozvoj osobnosti - Po stránce tělesné ale i duševní (ideál Kalokagathía) - Změna Aristokratického na Demokratické zřízení založené na otrokářství (až 80% otroků) - Postavení athénských žen bylo horší než ve Spartě → povinnost starat se o rodinu - Rozvinuté v ekonomické oblasti (kromě zemědělství, vyspělý obchod a řemesla) - Demokratické zřízení od 5. st. n. l. (filozofie, vědy, umění) - Komplexnější výchova rozumová, tělesná, mravní a estetická pro svobodné občany (jen pro chlapce) - Děvčata vyučována doma (vedení domácnosti, tanec, hudba, zpěv) - NATURALISTICKÝ CÍL: Dokonalý život na pozemském světe, spojení tělesné i duševní krásy a vyspělosti → Kalokagathia – usilující o dobro obce (Polis) - Spojení krásy a dobra (kalos kai agathos) - Další z výchovně vzdělávacích ideálů řecké kultury - Myšlenka, která výrazně ovlivnila renesanci → evropské dědictví → Humanismus – např. J.A Komenského, Erasmus Rotterdamský - Kromě ctnosti, rozumnosti, schopnosti, je to také spojení s estetickým vnímáním, prožíváním - Snaha podívat se co je za přírodou Jak se tyto idey realizovaly? - Sám od sebe se dokonalým nestanete - Řekové byli přesvědčeni, k dokonalosti musí být člověk veden – státem či rodinnou - Výchova často svěřována filozofům ➔ Dříve panovala idea, že filozofové nejlépe rozumí životu - Z vlastního popudu musel jedinec chtít, škola byla od toho, aby v jedinci něco probudila = touhu vzdělávat se ➔ Rovnováha mezi osobním a nadosobním - Mladí mají být vedeni vedením/tutorem, aby neuhnuli ze správné cesty Četba kvalitních uměleckých děl (Homér) a vnímání estetičnosti v umění Platón: Dokonalost se rodí dotykem s dokonalostí Sókratés (470–399 př. N. l.) - „Vím, že nic nevím.“ - Hlavní přínos pro vzdělávání, největší vliv na evropské myšlení - Sókratés spolu s Platónem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa (přírody) k otázkám člověka a lidské společnosti - Úloha dialogu – metoda heuristická (babická) – vedení žáka vhodnými otázkami, aby si dokázal sám odpovědět. Když někdo odpověděl špatně kladl další otázky vyplývající z nesprávně odpovědi - Tzv. Sokratovská metoda (filosofoval v dialogu)- Nepoučoval, ale kladl otázky a vedl rozhovory - Kultivační úloha vzdělávání převažuje nad kvalifikační - Učení o objektivní pravdě založené na absolutní platnosti a mravní dokonalosti - Člověk se má snažit o sebezdokonalování a hledání pravdy - Líčení jeho statečného konce najdeme v Platónově dialogu Faidón - Po jednom z politických převratů v Athénách byl odsouzen k smrti (za údajnou bezbožnost a kažení mládeže) a ačkoliv měl možnost uprchnout, rozsudek přijal a sám vypil pohár jedu Platón (5. až 4 stol p. n. l.) - Vl. Jménem Aristoklés, přezdívka Platón znamená široký (v zájmech a vzdělání) - Sokratův žák, bylo mu 29 let, když zemřel Sokratés (soudní proces sledoval) - Spis Obrana Sokratova (25 dialogů – filozofických rozhovorů) - Založil gymnasion, kde probíhá-li filozofické besedy – Akademie - Důraz na teoretické intelektuální vzdělávání - Určitý opovržení k praktickému vzdělávání, hlavně výchova rozumová - Silný důraz na vliv státu ve výchově – byl pro veřejnou výchovu pro chlapce a v určitě míře i pro dívky - V dílech Ústava a Zákony pojednává o ideálním státě, vyjadřuje se k problematice výchovy předškolního dítěte - Doporučuje: Do 3 let výchova v rodině – od 3 let výchova veřejná, při chrámech ženy které se starají o kázeň a chování dětí, předčítání bájí s mravním vyzněním, děti vedeny k dobru, kráse, rozvoji tělesnému i duševnímu od nejútlejšího věku. Aristoteles (384–322 př. n. l.) - Založil svou Akademii Lykeion (odtud název lyceum) - Nejvýznamnější Platónův žák - Učitel Alexandra Velikého, pochází z Makedonie, odešel do Athén - Považován za zakladatele řady disciplín (např. etiky a logiky) - Kritizuje Platóna (že chce tlačit na lidi a vnuknout jim jeho systém) - Zastánce vyváženosti rodinné a institucionální výchovy - Důraz na uměřenost – zlatá střední cesta - Dělení na látku a formu – v budoucnosti důležité pro teorie materiálního a formálního vzdělávání - Větší důraz na empirii (zkušenost) než u Platona, který preferuje racionalitu - Navazuje na myšlenky Platóna a Hippokrata - Dílo: Politika a Etika se vyjadřuje k výchově malých dětí - Vyzdvihuje význam rané péče a výchovy, do 5 let nemá být dítě zatěžováno učením a těžkými pracemi, dostatek her a pohybu, vhodné báje a příběhy pro růst charakteru, pasivní učení během 5 až 7 lety Marcus Fabius Quintilian - ŘÍM - První učitel řečniství placený státem (řečník, právník) - Pokus o vytvoření určitého celistvého vzdělávacího systému v Římské říši - Zastánce variability vzdělávacího procesu na rozdíl od tehdejších strnulých metod - Řečnictví bylo důležité – musíme dobře argumentovat, abychom správně mohli dělat politiku či přesvědčili lidi – aby náš názor měl hlavu a patu - Doporučuje: Dítě má mít dobrý příklad kolem sebe – stoupenec kolektivní výchovy, v dětské hře se projevuje povaha dítěte a nadání, po učení odpočinek, výchovné působení od útlého věku, kdy je dítě nejtvárnějš Stoicismus