Základní pojmy ekonomie

Ekonomie je věda, která se zabývá zkoumáním zákonitostí hospodářské činnosti lidí a využíváním vzácných přírodních zdrojů k výrobě užitečných statků a služeb.

Kořeny ekonomie sahají do minulosti a objevují se v antickém Řecku a starověkém Římě, kde se setkáváme se zprávami o směně, obchodu a penězích.

Mikroekonomie je odvětví ekonomie, které zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů, jako jsou občané, domácnosti, firmy, banky a vláda, v rámci vlastní skupiny nebo jejich vzájemných vztahů.

Makroekonomie je odvětví ekonomie, které se zabývá zkoumáním ekonomického chování a jevů na úrovni celého národního hospodářství, jako jsou například HDP, inflace, nezaměstnanost a hospodářský růst.

Základními ekonomickými veličinami, kterými se zabývá makroekonomie, jsou inflace, nezaměstnanost a HDP (hrubý domácí produkt).

Existují čtyři typy ekonomických systémů: zvykový, příkazový, tržní a smíšený.

Základními ekonomickými otázkami, na něž odpovídají ekonomické systémy, jsou: co a kolik se bude vyrábět, jak se bude vyrábět a jak se produkt rozdělí.

Nejstarším ekonomickým systémem je zvykový systém, kde náčelník kmene a rada starších rozhodují na základě zvyku, zkušeností a tradic předchozích generací o tom, co, kolik, jak a pro koho se bude vyrábět.

Příkazový ekonomický systém je centrálně plánovaný a úzká skupina lidí řeší základní ekonomické otázky. Je založen na centrálním plánu a nepředpokládá soukromé vlastnictví výrobních prostředků.

Tržní ekonomický systém řeší základní ekonomické otázky pomocí trhu a zákona nabídky a poptávky. Výrobci a spotřebitelé jsou propojeni trhem.

Smíšený ekonomický systém je kombinací příkazového a tržního systému, který spojuje jejich výhody. Zde zasahuje jak trh, tak stát, a dochází k přerozdělování prostředků.

Výhodou zvykového ekonomického systému je uspokojení potřeb všech členů kmene.

Nevýhodou příkazového ekonomického systému je neefektivnost, pokles životní úrovně a omezený technologický pokrok.

Tržní ekonomický systém neřeší otázku přerozdělování, tj. jak se postarat o nemocné, staré apod.

Ve většině vyspělých ekonomik dnes převládá smíšený ekonomický systém.

Kořeny ekonomie sahají do minulosti a současná ekonomická věda se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika. Ekonomie objasňuje zákonitosti hospodářské činnosti lidí.

Ekonomie jako vědní disciplína vzniká asi ve druhé polovině 18. století a zkoumá, jak různé společnosti (lidé) používají vzácné – přírodní zdroje k výrobě užitečných statků a služeb, jak si je rozdělují a vzájemně směňují.

Mikroekonomie zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů – občan, domácnost, firma, banka, vláda, zabývá se jejich chováním v rámci vlastní skupiny nebo jejich vzájemnými vztahy, objasňuje pojmy jako nabídka, poptávka, náklady, výnosy, majetek podniku, pracovníci, ceny, hospodářský výsledek.

Pojem ekonomie vychází z řeckého oikos = dům, nomos = pravidlo, zákon. Volný překlad ekonomie = pořádek v domě. Zkoumá, jak lidé vyrábějí a spotřebovávají.

Základní ekonomické otázky, na něž odpovídají ekonomické systémy, jsou: Co a kolik se bude vyrábět, jak se bude vyrábět a jak se produkt rozdělí.

Princip solidarity ve smíšeném ekonomickém systému znamená, že stát provádí přerozdělování prostředků prostřednictvím vybírání daní a sociálního pojištění, které přerozdělí ve prospěch potřebným, včetně těch, kteří přispěli méně či vůbec.

Hlavním nedostatkem příkazového ekonomického systému je jeho neefektivnost, která vede k poklesu životní úrovně a zmírnění technologického pokroku.

Výhodou zvykového ekonomického systému je uspokojení potřeb všech. Nevýhodou je minimální nadprodukce a nedostatečné možnosti rozdělení.

V smíšeném ekonomickém systému existují formy vlastnictví: soukromé, družstevní a státní.

V tržním ekonomickém systému jsou propojeni prostřednictvím trhu, kde zákon nabídky a poptávky řídí, co, kolik, jak a pro koho se bude vyrábět.

Transformace ekonomiky včetně přeměny vlastnictví ve smíšeném ekonomickém systému znamená změnu vlastnictví ze státního na soukromé, která probíhala například v České republice po roce 1989.

V smíšeném ekonomickém systému je trh řízen tržními zákony, ale zasahuje zde také stát prostřednictvím sociálních dávek, důchodů, podpor v nezaměstnanosti a regulací cen.

Hlavním principem zvykového ekonomického systému je rozhodování náčelníka kmene a rady starších na základě zvyku, zkušeností a tradic předchozích generací, přičemž členové kmene pracují ve prospěch všech.

Centrálně plánovaná ekonomika v příkazovém ekonomickém systému znamená, že úzká skupina lidí řeší základní ekonomické otázky a vydává centrální plán, který je závazný, subjektivní a málo flexibilní.

Hlavním důsledkem neřešení přerozdělování tržním ekonomickým systémem je nedostatečné zajištění péče o nemocné, staré a další potřebné skupiny obyvatelstva.

Základními ekonomickými veličinami, které charakterizují vyspělost ekonomiky, jsou inflace, nezaměstnanost a hrubý domácí produkt (HDP).