Starověké Řecko a jeho literatura

Aristofanés

Démétér

Pythagoras

<p>Athéna</p> Signup and view all the answers

<p>Helena a Penelopa</p> Signup and view all the answers

<p>Eurípídés</p> Signup and view all the answers

<p>Penelopa</p> Signup and view all the answers

<p>True (A)</p> Signup and view all the answers

<p>Amazonky (A)</p> Signup and view all the answers

<p>True (A)</p> Signup and view all the answers

<p>Nízká porodnost</p> Signup and view all the answers

<p>V 50. letech 19. století, na Krétě, v městě Gortýna.</p> Signup and view all the answers

Nejvyšší bohyně, manželka Dia. Známá svými žárlivými výbuchy a pomstou proti Diovým nemanželským dětem. Byla také bohyní manželství, i když ten s Diem nebyl zrovna příkladný.

Bohyně moudrosti, války a řemesel. Narozena z Dia, bez matky. Její ambivalentní povaha se prolíná mužskými a ženskými atributy. Zosobňuje ženu, která se prosazuje v mužském světě.

Bohyně krásy a lásky. Zosobňuje smyslnou lásku, nikoli platonickou. Zrozena z mořské vlny a známá svou vášní.

Bohyně zemědělství a matka Země. Sestra Dia a matka Persefony, které ji Hades unesl do podsvětí. Ztělesňuje cyklus ročních období a propojuje svět živých s mrtvými.

Bohyně domácího krbu. Panenská bohyně, kterou uctívali za ochranu domova a rodiny.

Bohyně lovu a panenství. Uctívaná mladými dívkami a symbolem nezávislosti a odhodlání.

První žena podle řecké mytologie. Stvořená z hlíny a dána lidem jako trest. Symbolem zvědavosti, která přináší neštěstí a strasti.

Nevěrná manželka Meneláa a příčina Trojské války. Známá svou krásou a to, jak se stala trofejním předmětem mezi králi kvůli své kráse.

Žena, která zabila své děti, aby se pomstila svému manželovi Iásonovi. Známá svou nenávistí a touhou po pomstě.

Manželka Hérakla, která se snažila usmířit manžela pomocí elixíru lásky. Nakonec ho ale zabila.

Manželka Agamemnóna, která ho zabila z pomsty za obětování jejich dcery Ífigéneii.

Manželka Térea, která se stala obětí znásilnění a pomsty. Chytře se pomstila manželovi, ale zničující způsoby.

Zamilovala se do svého nevlastního syna, ale kvůli jeho odmítnutí spáchala sebevraždu. Její dopis rozpoutal další tragédii.

Danaovny byly 50 dcer krále Danaa, které o svatební noci zavražily své manžely. Známé pro smrtelnou pomstu a násilí.

Matka Heleny, která byla znásilněna Zeus v podobě labuti.

Byla uvězněna kvůli věštbě o smrti otce synem. Znásilněna Zeus v podobě zlatého paprsku.

Byla unesena Zeus v podobě býka. Známý mýtus o lásce boha k smrtelnici.

Matka Hérakla. Znásilněna Zeus v podobě jejího manžela.

Věrná manželka Odyssea, která ho čekala 20 let. Symbolizuje ideální typ manželky v homérské době - pečující, věrná, pracovitá.

Žena, která se obětovala za svou manžela. Jsou vzor věrnosti a lásce v homérské poezii.

Zatímco v Athénách se slaví spíše svátky Athény, ve Spartě se provádí především obřady k bohu Dionýsovi a bohyni Heleně.

Svátky k bohyni Hére, které se konají v Olympii. Zahrnují běžecké závody pro ženy z celého Řecka.

Přechodové rituály, které prováděly mladé dívky, předcházely jejich vstupu do manželství. Zahrnovaly oblékání se do medvědích kůže a tance k poctě Artemidy.

Mýtus o Pandoře a její skříňce vysvětluje, proč Řekové k ženám byli tak opatrní - žena je zdrojem neštěstí a je důležité ji krotit a hlídat.

V období temna - žádné písemné doklady o živote a kultuře po úpadku Mykénské říše. Doba bez vzdělání a písma.

Ženy v homérské době byly více nezávislé a mohly vlivněji ovlivnit svůj osud. Například Nausika odmítla Odyssea, ale ten na ni nebyl odkázaný.

Základní ideologie Spartanské společnosti, která důraz na vojenskou výchovu a disciplínu. Ženy ve Spartě můžou vlastnit půdu a rovněji se podílet na výchově chlapců a jejich zdraví.

Sněm v Aténách byl důležitou součástí občanského života. Ženy se ho nemohly účastnit a neměly tak žádný vliv na politiku.

Aristoteles vyzval Platónovo učení o společnosti s tím, že důraz na individualitu a rodinu jako klíčový prvek stabilizace společnosti. Rodina musí být samostatná a nezávislá na státu. Na rozdíl od Platóna se Aristoteles domnívá, že žena je muži podřízena a slabší.

V Aténách se nevěsty vdávala brzy - v 14 letech - a otec rozhodoval o tom, kdo její ženich bude. Sňatky byly v podstatě kontrakty mezi rodiči nevěsty a ženicha, které se mít přihlíží k ekonomickému a sociálnímu postavení obou stran.

Věno bylo součástí svatebního obřadu a představovalo finanční zabezpečení pro ženu v případě rozvodu - muž musel věno vrátit až do posledního haléře. Věno bylo půjčka manželovi od otce, který bylo vždy potřeba k uzavření manželství. Pokud ženy měly věno, mohly se samozřejmě po rozvodu znovu provdat.

Ženy v klasických Athénách neměly žádná politická prává - nemohly dědit, volit, vlastnit majetek, nebo se podílet na veřejném životě. Ženy byly především manželky a matky, a v případě, že by zůstaly samy, skončily by jako prostitutky.

V Aténách se manželství uzavíralo z mnoha důvodů - reprodukčních, ekonomických a náboženských. Manželské vztahy se řídily zákony a cílem bylo zajistit legitimní dědice, které by mohli dědit po otci. Ať už byly důvody jakékoli , láska v manželství nebyla prioritou.

Ženy v Aténách neměly žádný vliv na veřejný život, a byly odkázány na muže. V soukromém prostoru domu si však mohly vytvořit své vlastní společenství, které bylo od mužů nezávislé, a zahrnovalo jejich vlastní zvyklosti.

V klasických Aténách byly manželky odkázány na mužovu smrt nebo rozvod - rozvod bylo možné zažádat o dohodou a po rozvodu musel manžel ženě vrátit věno. Ženy se mohly znovu provdat a děti zůstávaly s otcem.

I v klasických Aténách vlastnili muži otrokyně, které se o ně staraly v domácnosti a pracovaly na poli. Otrokyně neměly žádná prává a ich děti nebyly občany.

Platón vytvářel ideální společnost, kde by ženy měly rovné právo s muži - mohli by vykonávat stejné činnosti. Platón zrušil tradiční manželství a zaváděl společné živobytí a výchovu pro všechny děti.

Aristoteles vyzval Platónovo učení a důraz na individualitu a rodinu jako klíčový prvek stabilizace společnosti. Rodina musí být samostatná a nezávislá na státu. Žena je muži podřízena a slabší.

Helénistické období znamenalo konec Atenské demokracie a zavedení makedonské nadvlády. Makedonské říše se po smrti Alexandra Velikého rozdělila na tři nástupnické říše. V tomto období se začaly změny ve společenských normách a zvyklostech.