Obecná psychologie - Plháková výpisky PDF

OBECNÁ PSYCHOLOGIE: ALENA PLHÁKOVÁ 1. PSYCHOLOGIE JAKO VĚDNÍ OBOR Mihajlo Rostohar (1878-1966) definoval psychologii jako vědu o subjektivní zkušenosti – determinována z vnějšího i vnitřního světa. Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, vč...

OBECNÁ PSYCHOLOGIE: ALENA PLHÁKOVÁ 1. PSYCHOLOGIE JAKO VĚDNÍ OBOR Mihajlo Rostohar (1878-1966) definoval psychologii jako vědu o subjektivní zkušenosti – determinována z vnějšího i vnitřního světa. Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Psychologie studuje chování a prožívání, vědomí a nevědomí. Psychologie jako samostatná věda vznikla v 70. letech 19. století. Za zakladatele je považován Wilhelm Wundt. 2 HLAVNÍ PARADIGMATA V PSYCHOLOGII paradigma = systém základních pojmů a hledisek PŘÍRODOVĚDNÉ - vliv pozitivismu; předmětem studia by měly být pouze pozorovatelné jevy a nezpochybnitelná fakta (Auguste Comte) o Hermann Ebbinghaus o Burrhus F. Skinner DUCHOVNÍ (SPIRITUÁLNÍ) – vnímání, porozumění (nepomůže abstraktní popis); snaha pochopit význam jevů v určitém kulturním kontextu o Wilhelm Dilthey o Carl Rogers – v 19. stol. spor Dilthey s H. Ebbinghausem – ve všech vědách, které nejsou vyloženě přírodovědné, nese poznatek soubor kulturních aspektů, které se s časem mění - ve 20. stol. diskuze mezi Skinnerem (metodologie) a Rogersem (vztahy mezi kulturou, vnímáním sebe sama) Cíle psychologie – 4 obecné cíle: popsat lidské chování a prožívání pokusit se lidské chování a prožívání vysvětlit s pomocí psychologických teorií (Jean Piaget – teorie kognitivního vývoje) předvídat lidské chování a prožívání zvyšovat spokojenost a zdraví (psychologie jako pomáhající profese) PŘEDMĚT Z HLEDISKA HLAVNÍCH SMĚRŮ PSYCHOLOGIE - zaměřují se na různé aspekty téhož složitého jevu – navzájem se doplňují 1 @StudentemVeTriceti  1. BIOLOGICKÝ PŘÍSTUP neuropsychologický (neurofyziologický) směr – studium mozku (vztah mozku a mysli) – které mozkové oblasti se podílejí na učení, myšlení, cítění, atd. o Roger W. Sperry (jako první zkoumal funkční diferenciaci mozkových hemisfér - prováděl experimenty s přerušením spojení mezi oběma hemisférami v oblasti corpus callosum – jaké typy myšlení v nich probíhají?) o František Koukolík (dílo „Lidský mozek“) o metody: ▪ pozitronová emisní tomografie (PET) ▪ funkční magnetická rezonance (fMR) evoluční směr – biologický vývoj lidské psychiky a chování, zkoumání jeho genetického základu o zakladatel: Charles Darwin (přirozený výběr se promítá i do některých účelných projevů chování, např. obličejová exprese - dílo „Výraz emocí u člověka a zvířat“) – ve 20. stol. na něj navázala sociobiologie a evoluční psychologie o William James - „Principy psychologie“ ▪ ovlivněn Darwinem ▪ velká část lidského chování je regulována instinkty, jež se projevují tím, že v přítomnosti významných vnějších nebo vnitřních podnětů u člověka samočinně vznikají impulsy k určitému chování ▪ široký repertoár automatických impulsů – např. sací reflex či komplexnější reakce jako sympatie, zahanbení, láska ▪ fobie jsou založeny na přirozených obavách z nebezpečných vnějších podnětů, jakými jsou tmavá místa, výšky a nebezpečná zvířata o sociobiologie ▪ Edward O. Wilson – „Sociobiologie“ psychické procesy a vlastnosti nutné pro přežití a reprodukci se vyvíjely stejně jako biologické mechanismy procesem přirozeného výběru o evoluční psychologie ▪ v mozku existují specializované „moduly“ – např. pro výběr sexuálního partnera (rozdíl mezi muži a ženami) nebo pro boj o místo v sociální hierarchii 2. BEHAVIORISTICKÝ PŘÍSTUP – 1. polovina 20. stol. zakladatel – John B. Watson pozitivistický ideál vědy – snaha pozvednou psychologii na úroveň velkých přírodních věd odmítnutí introspekce, předmětem zkoumání pouze a jen chování o lidská mysl je černá skříňka („black box“), k níž nelze žádnými objektivními metodami proniknout ▪ stimul – black box – reakce experiment jako hlavní výzkumná metoda význam učení, lidské chování je formováno vnějšími vlivy sociálně-kognitivní teorie učení o Albert Bandura, Julian Rotter, Walter Mischel 2 @StudentemVeTriceti  o lidé nejsou pouhým produktem vnějších vlivů, ale mohou okolní prostředí aktivně modifikovat nebo je utvářet o observační učení (Bandura) – vzniká zásobárna možných reakcí na různé životní situace – jedinec si pak z naučených možností vybere tu, která odpovídá jeho vnitřnímu přesvědčení kognitivně-behaviorální terapie – Kratochvíl 3. PSYCHODYNAMICKÝ PŘÍSTUP role nevědomí (mentální oblast s bohatým duševním životem – projevuje se např. sněním) zakladatel: Sigmund Freud o princip determinismu - všechny duševní prožitky i projevy chování mají svou příčinu, která je nevědomá – nevědomí je součástí lidské psychiky o pudové síly - nevědomé pudové impulsy (sexuální a agresivní a jejich společná restrikce) jako hlavní dynamické síly psychického dění - společnost se je snaží potlačovat -> jsou přesunuty z vědomí do nevědomí, odkud nadále ovlivňují chování i mentální dění a projevují se např. v obsahu snů, chybných výkonech (přeřeknutí, přeslechnutí, opomenutí) o mnohé projevy lidského chování a prožívání jsou výslednicí interakce mezi nevědomými popudy a obrannými mechanismy postfreudovská psychoanalýza (ego-psychologie, britská a americká škola objektních vztahů, self-psychologie) zájem o nevědomé psychické procesy a předpoklad, že zkušenosti v raném dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují další vývoj – hlavní zdroj psychopatologie = poruchy interpersonálních vztahů v dětství v podstatě neexistuje jev, který by se z psychoanalytického hlediska nedal vysvětlit, ale vysvětlení nelze ověřit experimentálně krize a oživení psychoanalýzy individuální psychologie – Adler, analytická – Jung, kulturní psychoanalýza – Sullivan o prolínání neurologického a psychoanalytického zkoumání 4. EXISTENCIÁLNÍ A HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE (FENOMENOLOGIE) schopnost svobodné volby – nedeterministický směr člověk je svobodný tvor, který si svůj život utváří vlastními volbami, za které nese odpovědnost problematika lidského bytí a jeho smyslu předmětem studia je prožívání introspekce hlavní příčinou chování je subjektivní interpretace událostí evropský směr navazuje na Kierkegaarda, Husserla a Heideggera a patří k němu daseinanalýza a logoterapie (zaměřuje se na hranice, přijetí, smysl života, úzkost, odloučení a izolaci) – evropský směr, pesimistický, filosofický americký směr reprezentovaný humanistickou psychologií zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přirozenosti včetně altruismu a lásky – Abraham Masllow - seberealizace 3 @StudentemVeTriceti  konstruktivistická psychoterapie – každý si sám konstruuje svou realitu, v níž žije 5. GESTALT (TVAROVÁ) PSYCHOLOGIE „gestalt“ = tvar, útvar, vzorec, struktura za vůdčí osobnost je považován Max Wertheimer, dále pak Kurt Koffka a Wolfgang Köhler o ovlivnění filosofickou fenomenologií holistické pojetí psychických jevů – celek je něco jiného než suma částí psychické děje vystupují jako celky zkoumání psychických fenoménů celostní povahy - využití introspekce fenomenální (psychické) tvary odpovídají geneticky daným mozkovým strukturám; prožívání je vestavěno do předem daných forem (struktur) Noam Chomsky – nástupcem gestaltismu; vývoj řeči je determinován geneticky danými mozkovými strukturami, které jsou základem převážně vrozených mozkových „programů“ vliv na kognitivní psychologii, sociální psychologii (např. v oblasti výzkumu struktury a dynamiky malých sociálních skupin) a psychoterapii 6. KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP 50. a 60. léta, USA; posléze i v Evropě předchůdci a zakladatelé: Jean Piaget (teorie kognitivního vývoje), George Miller (výzkumy lidské paměti; magické číslo 7 + - 2), Herbert Simon a Allen Newell (pokoušeli se vytvořit počítačové programy, které by byly analogií lidského myšlení – počítačová metafora), Noam Chomsky (rozvoj lingvistiky) předmět studia: poznávací procesy – lidská psychika jako proces zpracování informací – dá se někdy zkoumat třeba jen jeden aspekt lidské mysli a může to být užitečné počítačová metafora, mozková metafora o analogie mezi mozkem a počítačem o dry and wet mind – v současnosti je snaha konstruovat počítačové programy, které by se pokoušely simulovat například paralelní způsoby zpracování informací, které by probíhaly v mozku ▪ úplně nefunguje (počítač nemá emoce a instinkty, lidská paměť na rozdíl od počítače informace různě zpracovává) mentální reprezentace – lidská mysl neuchopuje vnější svět přesně takový, jaký je, ale znázorňuje ho pomocí kognitivních prostředků, které má k dispozici (např. lidé, kteří jsou barvoslepí, vidí svět jinak než normální lidi) - hlavní znázorňovací prostředek je obraz, potom také slovo Miluše Sedláková – významná česká kognitivní psycholožka 7. KULTURNÍ A POSTMODERNÍ PŘÍSTUP psychologie jako západní věda věda vytvořená muži ze středních vrstev v USA a v západní Evropě účastníci výzkumů – vysokoškolští studenti – není reprezentativní vzorek populace kulturní přístup – poznatky psychologie nemají obecnou platnost (androcentrické zkreslení – mnohé výzkumy byly provedeny na mužských vzorcích a pak se zobecňovaly i na ženy – např. Maslowova teorie potřeb) 4 @StudentemVeTriceti  předmět studie – jedinečná zkušenost příslušníků sociálních skupin; vliv sociálních faktorů, jakými jsou národnost, etnická příslušnost, socioekonomický status, gender, sexuální orientace a s ní související společenská pozice, na chování a prožívání porozumět jedinečné zkušenosti příslušníků různých sociálních skupin v současnosti je postmoderní kritika psychologie částečně překonaná DĚLENÍ PSYCHOLOGICKÝCH OBORŮ Teoretické (akademické) obory - vyučují se na vysokých školách nebo se rozvíjí v různých výzkumných institucích (Psychologický ústav akademie věd) 1. biologická psychologie – zkoumá vzájemné vztahy mezi tělesnými procesy a psychickým děním o neuropsychologie – zaměřuje se na studium nervových, zejména mozkových korelátů nervových procesů o evoluční psychologie – předpoklad, že struktura lidského mozku a některé jeho funkce (jazyk, paměť, myšlení), i některé formy sociálního chování (kooperace, altruismus) se vyvinuly proto, že pomáhaly našim předkům vyhrávat v urputném boji o přežití a úspěšnou reprodukci o srovnávací psychologie – podobnosti a rozdíly v chování různých živočišných druhů 2. obecná (experimentální) psychologie – měla by přinášet základní poznatky o psychických procesech duševně zdravých lidí, které potom využívají aplikované psychologické obory; experimenty 3. vývojová (ontogenetická) psychologie – zabývá se psychickým vývojem během života jedince; longitudinální a průřezové studie; pozorování 4. psychologie osobnosti – rozdíly mezi lidmi a konstelace jedinečných psychických vlastností, které specificky ovlivňují způsob myšlení, cítění a chování určitého jedince 5. sociální psychologie (sociální determinace lidské psychiky) – vliv společenských faktorů na lidskou psychiku; interakce mezi jednotlivci i skupinami 6. psychologie životního prostředí - vztahy mezi životním prostředím, lidským chováním a prožíváním; ekologická psychologie – proč lidé ničí životní prostředí aniž by se tím nějak znepokojovali?; zelená psychologie – usiluje o dosažení harmonie mezi člověkem a přírodou Aplikované (praktické) obory 1. psychoterapie – léčebné působení psychologickými prostředky; částečně i teoretický obor 2. klinická psychologie – specializuje se na diagnostiku, léčení a společenské přizpůsobení osob s relativně závažnými psychickými potížemi a poruchami; v psychiatrických léčebnách, v nemocnicích; podílí se na vytváření taxonomie (u nás 10. revize mezinárodní klasifikace nemocí) 3. poradenská psychologie - psychologové v poradnách pomáhající pacientům s nejrůznějšími problémy (manželské poradny, pedagogicko-psychologické poradny apod.) 4. psychologie zdraví – orientuje se na zdravý způsob života, spíše pozitivní cíle 5. pedagogická psychologie – zkoumá procesy učení a vyučování a podílí se na vytváření a zdokonalování studijních osnov a vyučovacích metod; školní psychologie – pomoc žákům s problémy, které jim brání v úspěšném studiu (především na západě) 6. psychologie práce – podmínky práce a jejich vliv na pracovní výkon; inženýrská psychologie – snaží se upravit ovládací a měřící prvky různých technických zařízení; psychologie trhu – 5 @StudentemVeTriceti  studium psychologických otázek nabídky a poptávky; psychologie zákazníka – zkoumá chování nakupujících ve snaze předvídat a ovlivňovat jejich chování 7. forenzní psychologie – studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů, vypracovávání soudně-znaleckých posudků, práce ve věznicích apod. 8. psychologie sportu – zlepšení výkonů vrcholových sportovců za pomoci nejrůznějších psychologických prostředků Speciální obory 1. psycholingvistika - mentální děje související s používáním jazyka 2. psychometrie – tvorba a ověřování psychologických testů 3. metodologie – postupy při provádění psychologických výzkumů 4. psychodiagnostika – rozpoznávání a posuzování psychických vlastností a stavů 5. nové obory – psychologie vědy a techniky, psychologie rodiny Kritéria hodnocení vědeckého výkonu publish or perish! – publikuj nebo zemři Web of Science – informační databáze z významných časopisů Scopus – méně významné časopisy citační index – jiní odborníci musí autora citovat impact faktor – faktor vlivu 6 @StudentemVeTriceti  2. ZÁKLADNÍ POJMY PSYCHOLOGIE Psychika (z řeckého psyché = duše) – souhrn duševních dějů během celého lidského života synonyma mysl (mind) – neuropsychologie – mozek, nervové procesy duše – filosofické a náboženské systémy. mentální aparát – Freudův pojem; svébytný systém (funkční celek), který se řídí svými specifickými zákony fungování duch – spirituální dimenze lidské psychiky (např. Frankl) osobnost – individuální utváření lidské psychiky – každý je originál problém vztahu mysli a těla (mind-body problém) někdy se používá počítačová metafora: mozek = hardware, psychické procesy =software mýtus Eros a Psyché - Psýché bohyní duševní krásy, milenkou Érotovou, Psyché otevřela Pandořinu skříňku – lekla se a rychle ji zavřela – na dně zůstala pouze naděje Základní psychologické kategorie (=koncept, který se nedá víc zobecnit) vědomí a nevědomí – část mentálních dějů probíhá nevědomě (tvorba snů, mentální pohnutky ovlivňují naše chování,…) chování (jakákoliv tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit – i krevní tlak) a prožívání (nepřetržitý tok psychických zážitků) o prožívání má poznávací, citovou a motivační (snahovou) stránku, které se dají objevit v jakémkoliv psychickém zážitku o prožívání má také vztahový (uvědomuji si, že jsem něčí dcera, syn,…) a časový rozměr (uvědomuji si svůj věk a to, co mě čeká v budoucnosti) o Co je to přítomnost? cca 3 vteřiny o předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i mysli (sebereflexe=introspekce) o Wundt – snaha rozdělit prožívání na „atomy“/prvky X fenomenologie (druh introspekce, která spočívá v pozorování nezkreslené skutečnosti – nerozdělujeme na prvky) Základní psychické fenomény (umělé vydělování – spíše didaktická úloha – vnímání je celek!) psychické procesy – rychlé, proměnlivé, vědomé i nevědomé mentální děje, které vedou ke vzniku psychických obsahů (vjemy, představy, sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity) o myšlení (proces) -> myšlenka (obsah) mentální stavy (stavy vědomí) – relativně stabilní, vytváří pozadí, které ovlivňuje průběh mentálních procesů; dělí se na: o dočasné – nálady, stavy podrážděnosti, únavy či ospalosti o trvalé – relativně stálé podmínky či pozadí psychických dějů 7 @StudentemVeTriceti  Dělení psychických procesů kognitivní (poznávací) – čití, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení emocionální – vedou ke vzniku emocí, jejichž vědomým aspektem je cit motivační (volní) – procesy, jejichž vědomým aspektem je vůle – aktivizují a usměrňují chování Jaký je vztah emocí a motivů? Má člověk svobodnou vůli? Druhy chování a) volní (úmyslné, záměrné) = jednání b) mimovolní (bezděčné) = výrazové nebo expresivní chování – můžeme jej ovlivnit (např. smutek z neúspěchu zakrývám úsměvem), vrozené formy chování molekulární (např. fyziologické projevy, reflexy) X molární (účelné chování směřující k cíli – např. průchod krysy bludištěm, vaření, hra na klavír,..) -> tyto pojmy vydělil Edward Ch. Tolman a) verbální chování – slouží především k věcnému dorozumívání b) neverbální chování – umožňuje vyjádření vzájemných vztahů o základními vztahovými dimenzemi jsou intimita (připuštění druhé osoby do své osobní zóny) a moc (podání ruky shora, uspořádání místnosti,…) KONSTRUKTY A IMPLICITNÍ TEORIE George Kelly (1905 – 1967) – osobní konstrukty jsou subjektivní teorie o vlastnostech druhých lidí o podle Kellyho mají podobu bipolárních adjektiv (vřelý-chladný, inteligentní-hloupý, šťastný-nešťastný), které si lidé vytvářejí na základě osobních zkušeností –u každého individuální podobu implicitní teorie jsou subjektivní významy určitých pojmů, např. inteligence, maskulinity, feminity o výzkum Roberta Sternberga o rozdíl mezi kulturami, muži a ženami, lidmi různého věku,… Mentální reprezentace jedním z klíčových pojmů kognitivní psychologie, který vyjadřuje, že lidská mysl nezobrazuje vnější realitu takovou, jaká je, ale pouze ji znázorňuje (reprezentuje) s pomocí svých poznávacích schopností (Kant – věc o sobě) o barvy – každý vnímá barvy jinak (člověk s daltonismem vidí svět jinak zabarvený, než zdravý člověk) elementárními formami mentálních reprezentací jsou představy a propozice, tj. jednoduché myšlenky (soudy) lidská mysl nejčastěji vytváří smíšené formy mentálních reprezentací (větší množství zobrazovacích prostředků) a to s pomocí názorných slovních prostředků 8 @StudentemVeTriceti  Miluše Sedláková a mentální reprezentace mentální reprezentace jako finální výsledek kódování informací, který je buď uložený v paměti (dispoziční MR) nebo je součástí uvědomovaných informací (aktuální MR) vývojoví psychologové rozlišují: o MR prvního řádu – výsledkem zpracování informací pocházejících z vnějšího světa; odpovídají vjemům o MR druhého řádu – výsledkem introspekce; „myslím si, pochybuji, domnívám se“ o MR třetího řádu – výsledkem snahy o empatické porozumění (psychickému životu) prožívání druhých lidí; „Myslíš si, že cítíš.“, „Cítím, že se myslíš.“ mentální modely = složité smíšené formy mentálních reprezentací, které obsahují představy i propozice vznikají tvořivými a konstruktivními postupy uplatňovanými lidskou myslí při poznávání objektů a procesů teorie mysli = mentální modely v oblasti reflexe vlastní psychiky MODELY LIDSKÉ PSYCHIKY A. Psychodynamické modely S. Freud – dva významné modely lidské psychiky: topografický model (1900, „Výklad snů“) o předpoklad, že lidská mysl se stává ze tří vrstev: ▪ nevědomí pud sexuální – zdrojem veškeré psychické energie (ment. rep. těles. procesů) usiluje o bezprostřední uspokojení (princip slasti) vytěsněné vzpomínky ▪ předvědomí obsahuje obranné mechanismy („cenzura“) – chrání vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí transformace pudových přání do podoby pudových derivátů (např. sny), z nichž některé vstupují do vědomí řídí se principem reality ▪ vědomí - v kontaktu s vnější realitou 9 @StudentemVeTriceti  strukturální model (1923, esej „Já a ono“) o tvoří ho tři hypotetické struktury, kterými jsou Já, Ono a Nadjá – velká část funguje mimo vědomí x vědomí pro ego pouhým smyslovým orgánem pro vnímání psychických kvalit ▪ id (ono) koresponduje s nevědomím obsahuje primitivní pudy usilující o své vybití ▪ ego (já) vzniká z id na základě interakce dítěte s vnějším světem sebezáchovná fce – snaha vypořádat se s tlaky z id i z vnějšího světa kontrola pudových přání ▪ superego (nadjá) vyvíjí se jako vnitřní reziduum raných dětských konfliktů (především ve vztahu k rodičům a jiným autoritám) – vznik na základě zvnitřňování těchto autorit, jejich příkazů a zákazů obsahuje svědomí a dětské ideály výsledkem jeho působení -> nevědomé pocity viny 10 @StudentemVeTriceti  Jungův model lidské psychiky nevědomí má projektivní funkci (není pouhou determinantou vědomých prožitků) osobní nevědomí o obsahuje komplexy ▪ odštěpené části psyché ▪ nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování ▪ vznikají na základě nějakého traumatu kolektivní nevědomí o vrozené, zděděné o obsahuje především archetypy ▪ vrozené vzorce imaginace a cítění B. Modely zahrnující spirituální dimenzi Roberto Assagioli Freudovu konceptu nevědomí chybí „nadvědomí“ – vědecké zkoumání lidských bytostí by se mělo zabývat také tvořivostí, vůlí, radostí a moudrostí Transpersonální psychologie – konec 60. let, USA předmětem studia jsou zážitky rozšířeného nebo zesíleného vědomí Stanislav Grof – transpersonální zážitky provází pocit, že se vědomí rozšířilo za hranice vlastního ega a překročilo omezení časem a prostorem holografické paradigma – pokud hologram rozdělíme na 2 části, každá obsahuje celý obraz, Karl Pribram aplikace na mozek a psychické jevy Frankl a logoterapie chápe osobnost jako složitý celek, jenž se utváří v životních vztazích individua ze tří zdrojů: 1. tělesnosti, poskytující genetický a fenotypický deterministický rámec; 2. psýché, která je nositelem rodových zkušeností a váže jedince sociálními posty k lidskému společenství; 3. duchovnosti, kterou se člověk otevírá říši hodnot a smyslu duchovní dimenzí svého bytí osobnost překračuje svou každodennost a otvírá se formování takových charakteristik, jako je láska, odpovědnost apod. C. Kognitivní modely lidská psychika chápána jako systém zpracování a využívání informací Jerry Fodor - Teorie modulů kognitivní model mysli coby systém zpracování informací, tři úrovně: o transdukce – transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů o vstupní systémová úroveň (input system level) – základní rozpoznávání a popis informací ▪ subsystémy této úrovně zpracovávají informace jako moduly, tzn. jejich fungování je autonomní, na ostatních systémech zpracování informací nezávislé ▪ např. percepce objektů probíhá nezávisle na hudebním modulu o vyšší úrovně zpracování informací – mají přístup ke všem informacím, které kognitivní systém daného jedince obsahuje 11 @StudentemVeTriceti  ▪ např. řešení vědeckého problému – využití znalostí z nejrůznějších oblastí Ostatní kognitivní psychologové se většinou přiklánějí k názoru, že téměř všechny psychické procesy jsou vzájemně propojené a probíhá mezi nimi volná výměna informací. D. Jiné současné modely Fázový prostor je prostor, v němž se systém může nacházet. Dynamické nelineární systémy skáčou mezi různými FP. Existují i atraktory, které jsou stabilní - přechod mezi nimi se nazývá fázový. U chaotického chování může i nepatrná změna počátečních podmínek znamenat velké změny v pokračování. To vše platí i pro lidskou psychiku, ale spíše u duševně nezdravých osob. 12 @StudentemVeTriceti  3. VĚDOMÍ (CONSCIOUSNESS) velkou dobu se vědomí nezkoumalo filosof John Searle v knize „Mysl, mozek a věda“ (1994) popsal 4 vlastnosti mentálních fenoménů: o samotná existence vědomí - zázrak o intencionalita – člověk je díky vědomí schopen pojímat různé vědomé záměry a realizovat je; je v rozporu s přesvědčením o kauzální determinaci většiny jevů o subjektivita – zážitky získané introspekcí jsou nestabilní, proměnlivé o mentální kauzace – pouhá myšlenka může ovlivnit dění v materiálním světě nebo také tělesné dění (např. rozhodnu se, že pohnu klíči a taky to udělám) ▪ mentální stavy mohou ovlivňovat tělesné stavy (zlost -> rozbušení srdce; psychosomatická onemocnění; placebo efekt) Noví mysteriáni Thomas Nagel (zakladatel, 1974 zveřejnil článek „Jaké to je být netopýrem?“), Collin McGinn – problém vědomí je vědecky neřešitelný – vztah mezi mozkem a myslí existuje, ale nikdo neví, jaký je – asi na to nikdo nikdy nepřijde; mozek nebyl stvořen na to, aby pochopil sám sebe, potřebovali bychom složitější mozek s větší kapacitou filosof David Chalmers rozlišil snadné a obtížné problémy při zkoumání vědomí o snadné problémy – schopnost diskriminovat podněty, integrovat informace, řídit chování, rozlišovat mezi bděním a spánkem (plní dobře srozumitelné funkce v kognitivních systémech a při produkci chování) o těžký problém – vznik privátního fenomenálního vědomí (to, jak se nervové děje transformují v naše subjektivní zážitky – percepční zkušenosti, tělesné pocity, emoční stavy a nečekané nápady) Definice základních pojmů bdělost (vigilance - alertness) – základní předpoklad vnímání a prožívání, být „při vědomí“ o úroveň bdělosti určuje luciditu (jasnost) vědomí x protipólem bdělosti je bezvědomí, případně spánek či narkóza (uměle navozený stav bezvědomí, který slouží především k bezbolestnému provádění chirurgických zákroků; výzkum přechodů mezi bděním a spánkem) snížená lucidita – somnolence (ospalost, typické pro 2 stavy: vyčerpání a lehká intoxikace, jde o zhoršené vnímání, zpomalené myšlení, horší kontakt s okolím), sopor (člověk leží, vypadá jako by spal, ale reaguje na bolestivé podněty), kóma (hluboké bezvědomí, mizí cyklus spánku a bdění, vzniká při narušení funkcí retikulárně-aktivačního systému) bdělost se liší od uvědomování sebe sama, od „vědomí toho, že jsme při vědomí“ vegetativní stav – zachován cyklus spánku a bdění, ale mizí schopnost reflektovat sebe sama (chybí vědomí toho, že jsem při vědomí) uvědomování (awareness) – „vědomí toho, že jsme při vědomí“, schopnost sebereflexe 13 @StudentemVeTriceti  Wilhelm Wundt zabýval se vědomím pomocí introspekce – např. tikání metronomu, pokusná osoba měla referovat o tom, co cítí Vědomí v pojetí Williama Jamese „Principy psychologie“ (1890); kritika Wundta James více ztotožňuje vědomí s prožíváním o vědomí – statický pojem; světlo, které ozařuje mentální prostor (ve smyslu lucidity) vědomí jako spojitý proud psychických zážitků (podobá se prožívání), základními vlastnostmi: o kontinuita – psychické zážitky na sebe navazují, probíhají neustále; prodlevy pouze během spánku – po probuzení se znovu „napojím“ o subjektivita – každý stav mysli je osobní o proměnlivost – neexistují dva úplně stejné zážitky, ale existují podobné o biologická účelnost vědomí – lepší adaptace člověka k okolnímu světu, selekce důležitých věcí Benny Shanon – rozlišuje několik úrovní vědomí: a) Pociťování bytí (existence) – hranice mezi živým a neživým b) Mentální uvědomování – uvědomění si vlastního vědomí (myšlenek, které nám prochází hlavou) c) Reflektování – uvědomování si mentálních operací a jejich budoucího znovuvyužití FUNKCE VĚDOMÍ 70. léta 20. stol. větší zkoumání vědomí John F. Kihlstrom o sledování (monitorování) sebe sama a okolního prostředí; vědomí přednostně registruje změny (když jdu po ulici a začne pršet, všimnu si toho a vytáhnu deštník) o ovládání či řízení (controlling) sebe sama a okolního světa; zahrnuje plánování a řízení chování funkce vědomí při zpracování informací o osvojování nových explicitních znalostí a dovedností, vybavování z paměti, provádění některých myšlenkových operací Roger Penrose a) pasivní – vnímání barev, harmonie nebo užívání paměti b) aktivní vědomí – projevy svobodné vůle o porozumění – projevuje se př. schopností pochopit pravdivost matematických zákonů vědomí je nositelem osobní identity, disponuje řečovými prostředky, podílí se na dorozumívání a vytváření vztahů s druhými lidmi ZMĚNĚNÉ (ALTERNATIVNÍ) STAVY VĚDOMÍ bdělý stav vědomí je nejběžnější, proto bývá označován jako normální (Balcar) 14 @StudentemVeTriceti  změněné stavy vědomí se dělí na: o poruchové – v důsledku somatické nemoci; horečnaté stavy, halucinace, bludy, narušen osobní identity o neporuchové – spánek, hypnotizace, rytmická hudba, meditace, relaxace, drogy společné charakteristiky změněných stavů vědomí: o snížená kritičnost poznávacích procesů o změny sebepojetí či vnímání okolního světa o oslabení sebekontroly a inhibice – odstranění zábran hypnóza - předání řízení své vlastní mysli a chování někomu jinému NEUROLOGICKÉ VÝZKUMY VĚDOMÍ výzkum specializace mozkových hemisfér – jsou psychické funkce rozprostřeny v mozku nějak celkově nebo mají přesnou lokalizaci? 19. stol. – objev lokalizace řečových center v mozkové kůře levé hemisféry (ale v případě poškození levé hemisféry v dětství se řečová centra mohou částečně přemístit) Paul Broca (1824 – 1880) o pacient - rozuměl řeči, ale nedokázal sám mluvit – „Tan“; po jeho smrti Broca provedl pitvu -> dolní levá část čelního laloku, motorické centrum řeči („Brocova oblast“) – při jeho poškození vzniká motorická afázie Karl Wernicke (1848 – 1905) – vrchol spánkového laloku levé hemisféry jako senzorické centrum řeči – při jeho poruchách vzniká senzorická afázie (pacient mluví, ale jeho věta nemá žádný smysl) Penfield – začal používat techniku stimulace určitých oblastí mozku s pomocí elektrod, s cílem zmapovat jejich specifické funkce Roger Sperry o Nobelova cena (1981) o výměna informací mezi oběma hemisférami zajišťuje corpus callosum, což je velký svazek asi 200 milionů axonů, který spojuje korové oblasti hemisfér o Sperry prováděl u pacientů s těžkou epilepsií chirurgické oddělení corpus callosum, tzv. komisurotomii (cílem je zmírnit intenzitu záchvatů) o pacienti s rozděleným mozkem (split-brain patients) byli hodně využíváni při výzkumu funkční diferenciace mozkových hemisfér ▪ objevuje se u nich symptom odcizené ruky (levá ruka ovládaná pravou hemisférou si dělala, co chtěla) a intermanuální konflikt (levá ruka měla tendenci jedince uhodit a pravá se jí snažila zabránit) pokusy s pacienty s rozděleným mozkem (split-brain patients) o promítnutí obrázku předmětu do pravé hemisféry - pacienti jsou schopni levou rukou předmět najít, nikoliv však pojmenovat (pokud je obrázek promítnut do levé hemisféry a pacient používá pravou ruku, vše probíhá v pořádku) 15 @StudentemVeTriceti  o čichání pravou nosní dírkou -> pacienti nic necítí ZÁVĚR: Uvědomování úzce souvisí s možností verbálně popsat údaje, které mozek zpracovává. Málo který člověk si pamatuje zážitky z doby, kdy mu byl rok či dva -> pravděpodobně to souvisí s tím, že v té době nejsme schopni mluvit. NEUROLOGICKÉ TEORIE VĚDOMÍ staví na funkční diferenciaci mozkových hemisfér teorie Michaela Gazzanigy o mozek (zejména jeho pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, jejichž paralelní aktivity probíhají nevědomě o levá hemisféra se pokouší tyto nevědomé aktivity a jejich behaviorální výstupy interpretovat jako rozumné (např. příkaz jít zavřít okno -> pacient tvrdí, že mu je zima) Překvapivá domněnka Francise Cricka „Věda hledá duši“ (1997) pokus o vysvětlení zrakového vědomí překvapivá domněnka (astonishing hypothesis): nervovým korelátem zrakového vědomí by mohla být synchronizovaná aktivita nervových uskupení, která odpovídá tzv. gama oscilacím v rozsahu 35 – 75 Hz. snaha vyřešit tzv. problém vazby (binding problém): jak lze vysvětlit koordinovanou aktivitu různých skupin neuronů? Kvantové vědomí teorie matematika Rogera Penrose a anesteziologa Stuarta Hameroffa 16 @StudentemVeTriceti  fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur se na úrovni makrostruktury projevují jako jevy vyššího řádu (neurologické procesy se tak mohou transformovat do vědomí) Penrose navazuje na teorii emergence Karla Poppera mikrotubuly (složky cytoskeletu) chovají se jako buněčné mikroprocesory; obsahují protein tubulin, vyskytuje se ve 2 různých stavech – korespondují s 0 a 1 PC – přenos komplik. Signálů anestetika narušují funkci mikrotubulů velmi spekulativní KOGNITIVNÍ TEORIE VĚDOMÍ Baarsova teorie globálního prostoru (model jediného jeviště vědomí) obsahy vědomí jsou v globálním pracovním prostoru (údaje v něm vědomě prožíváme), zpracovat je pomáhají i nevědomé expertní procesory kontexty jsou koalice expertních procesů, mohou ovlivnit hlavní zprávy, ale samy do globálního prostoru nevstupují Dennettova teorie dimenzí mysli (model několika jevišť) vědomí je výsledkem celé řady decentralizovaných paralelních pracovních prostorů centrální řízení jako u Baarse není třeba o sekvence vědomých zážitků vzniká pouze proto, že síť paralelních procesorů má v daném okamžiku jediného vítěze -> vědomí nestojí v centru veškerého zpracování informací, je výsledkem celé řady pracovních prostorů, které spolu soutěží o vstup do vědomí NEVĚDOMÍ soubor psychických obsahů a procesů mimo vědomí; ovlivňují chování a prožívání hypotetický psychologický konstrukt, důkazy o jeho existenci jsou jen nepřímé zkoumání nevědomých oblastí lidské psychiky je především doménou psychoanalýzy Freudovo pojetí nevědomí nevědomé procesy lze rozdělit na: o předvědomé (deskriptivně nevědomé) - obsahují vzpomínky, informace a dovednosti, které mohou být v rámci potřeby převedeny do vědomí o dynamicky nevědomé (vytěsněné) - vytěsněné věci jsou produkty obranných mechanismů a na povrch se dostávají chybnými úkony dynamicky nevědomé procesy probíhají v modu primárního procesu, zatímco předvědomé a vědomé v modu sekundárního procesu. Primární proces – způsob psychického fungování charakteristický pro systém nevědomí (přehlížení vnější reality, logická pravidla, bezčasovost) Sekundární proces – výsledek působení vnějšího světa na lidskou psychiku, předvědomí a vědomí bere v úvahu kauzalitu, logiku, časové a prostorové souvislosti, prvky předvědomí a vědomí lze verbálně popsat 17 @StudentemVeTriceti  Freud vědomí srovnával se smyslovým orgánem, který je schopen vnímat vnitřní duševní události a odlišovat je od vnějších vjemů – testování reality Důkazy o existenci nevědomí jsou nepřímé, nelze ho empiricky dokázat Nevědomí je hypotetický psych. konstrukt Dle Freuda se dynamické nevědomí projevuje chybnými výkony (přeřeky, opomenutím,…) Různá pojetí nevědomí (teorie nevědomí) Freud tvrdil, že v nevědomí skrýváme pudy – „sklepení lidské bytosti“, smetiště primitiv. pudů teorie objektních vztahů tvrdí, že nevědomí obsahuje zkušenosti z interpersonálních vztahů Jung v nevědomí vidí pozitivní tvůrčí zdroj Milton Erickson tvrdil, že s nevědomím se dá navázat kontakt pomocí hypnózy – moudřejší než vědomí Pod-, před-, ne-vědomí Atkinsonová (psychoanalytický přístup) o podvědomá úroveň vědomí – probíhá zde zaznamenávání a vyhodnocování podnětů, z nichž si nakonec uvědomíme pouze malou část o předvědomí – souhrn faktických i osobních vzpomínek a automatizovaných dovedností (dlouhodobá paměť) o disociace vědomí - některé složky vědomí se od něj oddělí a fungují samostatně mimo něj (automatizované činnosti), dle Janeta i traumatizované vzpomínky vytěsněné do nevědomí Sternberg (kognitivní psycholog) o vyšší úrovně vědomí – prostřednictvím meditace nebo užíváním drog o nižší úrovně vědomí – předvědomí a podvědomí ▪ předvědomí – informace, které mohou do vědomí kdykoliv snadno vstoupit, ale momentálně se v něm nenacházejí (dlouhodobá paměť) ▪ podvědomí = nevědomí; menší uvědomování než plné vědomí SVOBODNÁ VŮLE lidé nepovažováni za dokonale svobodné bytosti, i když po vnitřní svobodě touží posthypnotická sugesce - člověk je přesvědčen, že jedná ze svobodné vůle, i když to tak vůbec není - je tedy možné, že svobodná vůle neexistuje a my děláme jen to, co nám říkají nervové programy, nevědomé popudy či vnější vlivy; naše vědomí to pak jen racionálně zdůvodňuje o předáme-li jedinci pokyn tak, že si neuvědomuje, že jsme mu jej dali, přijme je za svůj nápad a najde si pro něj vhodné zdůvodnění ▪ pokusy se split-brain, posthypnotická sugesce Pokusy Benjamina Libeta: jedinec měl za úkol zmáčknout tlačítko v čase určeném jeho vlastním rozhodnutím 18 @StudentemVeTriceti  na hlavě měl pacient elektrody registrující mozkovou aktivitu, senzor na zápěstí – měří svalovou aktivitu aktivita mozku se projevuje asi jednu sekundu před subjektivním přijetím rozhodnutí o v mozku existuje předběžná znalost vědomého záměru svobodné vůle ▪ člověk by čekal, že se mozek zaktivizuje až po pacientově rozhodnutí – není to tak často podléháme situacím, které nemají se svobodnou vůlí nic společného (sex, drogy, vztek) rozlišujeme o ego-syntonní projevy – chování slučitelné s ideály a se sebepojetím o ego-dystonní (neslučitelné) projevy - dějí se člověku proti jeho vůli (př. kompulze) Britský psycholog Phillip Corr podle Corra existují při výzkumu vědomí dva významné problémy: o „lateness poblem“, tj. existence časového intervalu mezi zahájením mozkové aktivity a vědomým řízením chování (viz Libetovy pokusy) o „interface problem“ – týká se vztahu mezi zautomatizovanými a řízenými psychickými procesy o viz: Corr, P.J.(2010). Clarifying problems in behavioral control: Interface, lateness and consciousness. POZORNOST mentální proces, jehož funkcí je vpouštět do vědomí omezený počet informací, a tak ho chránit před zahlcením velkým množstvím podnětů, ostatní ignoruje Jamesova teorie pozornosti: pozornost je výběrové zaměření a soustředění vědomí na určité objekty a aktivity etapy procesu pozornosti o zaměření (upoutání) pozornosti – selekce důležitých podnětů = selektivní pozornost; probíhá převážně nevědomě; orientačně-pátrací reflex (I. P. Pavlov) – odezva na změny okolního prostředí- přednostně upoutávají pozornost nové podněty a hrozby o vlastní soustředění vědomí na psychický obsah či mentální aktivitu; probíhá vědomě ▪ pozornost může být zaměřena do vnějšího i vnitřního světa neurofyziologickým substrátem pozornosti je retikulárně-aktivační systém – RAS (ovlivňuje soustředění a bdělost) vztah pozornosti k jiným mentálním procesům – provází všechny poznávací procesy o pokud na nějaký objekt zaměříme pozornost, tak ho vnímáme – členění na figuru a pozadí o pozorování – vnímání se silným soustředěním pozornosti – cíl: získat nové poznatky o učení – předpoklad soustředění se na předmět učení o vybírá info pro uchování v krátkodobé a dlouhodobé paměti 19 @StudentemVeTriceti  o kvalita myšlení – koncentrace na problém + schopnost vybrat podstatné info vztah k emocím, potřebám, motivaci (např. mám-li hlad, zaujme mě každá libá vůně) – určují zaměření pozornosti TYPY POZORNOSTI bezděčná (pasivní) pozornost – jejím základem je orientačně-pátrací reflex, což je vrozená reakce organismu na novost a hrozbu o bezděčné zaměření pozornosti se liší od pátracích aktivit o její upoutání: ▪ nové podněty a podněty asociované s nebezpečím ▪ intenzivní, pohybující se a měnící se podněty (např. zvuk sirény) ▪ změny známých podnětů ▪ neobvyklé podněty ▪ podněty kontrastující s okolím ▪ podněty s osobním či sociálním významem (např. když uslyším vlastní jméno) pozornost záměrná (aktivní, úmyslná, volní) – zřejmě fylogeneticky mladší než bezděčná o nutnost volního úsilí – provázena prožitkem duševní námahy o 2 rozdílné stavy ▪ ostražitost – dlouhodobé soustředěné sledování percepčního pole, čekání na významný podnět (např. plavčík) nejčastější selhání: pochybnosti o důležitosti podnětu ▪ pátrání – velmi aktivní, jde o nalezení určitého cílového objektu/informace (např. hledání informace na Internetu) Zrakové vyhledávání – 2 systémy: paralelní (celá plocha) x sériový (místo po místě) 20 @StudentemVeTriceti  VLASTNOSTI POZORNOSTI selektivita (výběrovost) – schopnost zaměřit pozornost na významné vnější či vnitřní podněty; projevuje se také schopností ignorovat bezvýznamné podněty koncentrace (soustředěnost) pozornosti vyčlenění omezeného počtu psychických obsahů, kterými se zabýváme distribuce (rozdělování) pozornosti kapacita (rozsah) pozornosti – Millerovo magické číslo 7 +/- 2 (překrytí s krátkodob. pamětí) stabilita (stálost) pozornosti – bodová fixace – 0,1 až 5 sekund; receptor schopen vnímat změnu jen po určitou dobu; jednu činnost se vydržíme soustředit asi 45 minut x narušení vlivem soupeřících podnětů, na které zaměříme pozornost = fluktuace (těkání) pozornosti Výzkumy selektivní pozornosti E. Colin Cherry – fenomén koktejlového večírku (coctail party phenomenom) o metoda stínění (shadowing) – člověk má na uších sluchátka, do každého ucha je vysílána odlišná zpráva – dostane za úkol sledovat pouze to, co slyší pravým uchem – následně se sleduje, co si zapamatoval z levého ucha – pokud sledují osoby jednu zprávu nejsou schopny vnímat zprávu vysílanou do druhého ucha Anne Treisman – u nestíněné zprávy poznáváme mužský a ženský hlas, shodný obsah obou zpráv + poznáváme také své jméno, slova se sexuálním významem, nadávky, atd. o všiml by si někdo i vyznání lásky? těžko říct Teorie selektivní pozornosti dilema mezi časnou (ignorace info dříve, než víme, co znamená) a pozdní (ignorace info poté, co její význam rozpoznáme) selekcí o časná selekce – teorie filtru Donalda BroadBenta – výběr podnětů probíhá selektivním filtrem již v receptoru o pozdní selekce – k výběru podnětů dochází teprve na úrovni vnímání (percepčních procesů), a to po provedení rychlé identifikace významu podnětů, na níž se podílí i paměť o Anne Treisman - nová verze teorie filtru: časná selekce vede pouze k zeslabení bezvýznamných podnětů Teorie jednoho zdroje – Daniel Kahneman určité stálé kvantum pozornosti – mohou rozdělovat podle požadavků situace – jako zásobník paliva: velká spotřeba -> přesunutí k nějaké aktivitě -> odpoutání pozornosti od ostatních schopnost částečně rozdělovat pozornost mezi různými kognitivní. aktivitami, stejné -> obtížné Záměrné a automatizované činnosti realizace nových aktivit vyžaduje záměrné (volní) úsilí přeučené aktivity (=častým opakováním dokonale naučíme) provádíme automaticky Stroopův test – metoda výzkumu pozornosti 21 @StudentemVeTriceti  o názvy barev vytištěné barvou, která nekoresponduje s textem o instrukce: pokuste se vyjmenovat barevné odstíny, kterými jsou názvy barev vytištěny o rušivě působí bezděčná tendence číst – zautomatizovaná dovednost o v klinické psychologii se někdy používá u pacienta k zjištění stresu (údajně vyvolává stresovou reakci); zkoumání exekutivních fcí – schopnost zablokovat čtení Poruchy pozornosti roztržitost – důsledkem nadměrné koncentrace pozornosti na vnitřní psychické obsahy nadměrná fluktuace/těkavost (hyperkinetická porucha) - projevem slabého soustředění pozornosti – každý nový podnět upoutá pozornost - rychlé přebíhání z 1 předmětu na 2 zúžení pozornosti (tunelové vidění) vzniká zejména ve složitých situacích vyvolávajících paniku, např. dopravních – člověk cítí, že danou situaci nemá pod kontrolou - člověk začne vnímat pomalu, v zúžené perspektivě, zaměření na malé bezvýznamné detaily Mohou být způsobeny například: o aktivace nevhodného scénáře – narušení vhodného scénáře (schématu) činnosti - zapomeneme, co jsme měli v úmyslu – započatou činnost se nepodaří dokončit; zaklepání na dveře při vstupu do vlastní kanceláře o změnou rituálního postupu – rozhodnu se, že dnes půjdu z práce jinudy než obvykle SPÁNEK A SNĚNÍ SPÁNEK = přirozený psychosomatický stav provázený značným snížením psychické i tělesné aktivity, zejména motorických a senzorických systémů dochází k odpojení mozku a psychického dění od vnější reality (online/offline) x spánek nelze považovat za stav úplné pasivity, probíhají v něm různé druhy mentálních aktivit – např. snění, sluch, schopnost plánovat probuzení probuzení provází kortizol Cyklus bdění a spánku většina lidí střídavě cca 17 hodin bdí a 7 hodin spí (novorozenec spí cca 20 hodin – mnohem větší podíl REM-spánku než u dospělých – cca 10 hodin) cirkadiánní cyklus – tendence k pravidelnému střídání větší a menší fyziologické, behaviorální a mentální aktivity o těsně souvisí se střídáním dne a noci – především prostřednictvím sekrece melatoninu (hormon epifýzy o regulují ho biologické hodiny lokalizované v suprachiazmatických jádrech anteriorního hypotalamu, nad zkřížením optických nervů o cirkadiálním rytmům podléhají i výkyvy tělesné teploty, sekrece kortizolu, serotoninu o bez údajů o střídání dne a noci se jeden cyklus zpravidla prodlouží na 25 hodin (mohlo mít vliv umělé osvětlení) -> neověřeno -> cirkadiánní cyklus trvá 24 hodin a 18 minut (Charles Cziesler) ▪ ovlivňovat cirkadiální rytmus může i umělé světlo, záření z monitoru 22 @StudentemVeTriceti  ranní ptáčata X noční ptáci (sovy) o ranní ptáčata – nejvíce čilí po ránu, vylučuje se jim více adrenalinu – vyšší aktivační úroveň; předsunutá fáze, brzy se budí, večer ospalí, vrchol aktivity v dopoledních hodinách – více ženy o sovy – největší příliv energie odpoledne, večer; opožděná fáze, později se budí, minimum tělesné teploty v 8 hod. ráno -> horší prospěch o vrozené rozdíly v načasování biologických hodin o rozdíly v aktivitě a tělesných stavech mohou výrazně ovlivňovat chování i výkonnost o Mnichovský dotazník chronotypů (zjišťuje skutečnost, ne preference) o není to jen subjektivní záležitost, jsou rozdíly třeba v hormonální produkci (ranní ptáčata mají ráno vyšší produkci adrenalinu) o např. Piaget byl ranní ptáče, kdežto Freud spíše noční pták Průběh spánku přechod z bdělého do spánkového stavu o velké tělesné pohyby a změny polohy těla o prohloubené dýchání a pomalé zavírání očí o hypnagogický stav (usínání, dřímota) ▪ 1. fáze spánku; někdy svalové křeče provázené škubnutím celého těla; příčinou jsou motorické impulzy z nižších mozkových center objev rychlých pohybů očních (rapid eye movements – REM) o fyziolog Nathaiel Kleitman prováděl počátkem 50. let 20. stol. výzkum spánku ▪ jeho student Eugene Aserinsky zpozoroval u spících dětí rychlé, koordinované pohyby obou očí pod zavřenými víčky – REM spánek ▪ 80% osob probuzených v REM fázi udává sen ▪ v non-REM spánku pouze 20% výzkum spánkových stavů o elektroencefalograf ▪ přístroj, který zaznamenává spontánní změny elektrické aktivity mozku ▪ spící osoba má na hlavě elektrody, které přenášejí signály mozkové činnosti do připojeného zařízení ▪ výsledný záznam – elektroencefalogram (EEG) ▪ obvykle se zaznamenávají také změny krevního tlaku, svalového napětí a oční pohyby ▪ používal William Dement s Kleitmanem Stadia spánku – non-REM spánek (NREM) čl. bdělý, čilý – beta-vlny (14-30 Hz, nízká amplituda relaxovanosti – alfa-vlny (8-13 Hz, vyšší amplituda) 1. stadium – usínání (hypnagogické) – přechodný stav mezi bděním a spánkem, při probuzení jsou lidé přesvědčeni, že ještě nespali, objevují se theta vlny – nepravidelné vlny s nízkou amplitudou 2. stadium - lehký spánek – větší a pomalejší vlny přerušované spánkovými vřeteny (shluky rychlých vln s frekvencí 15 Hz) a K-komplexy (velké, pomalé a ostré vlny), dochází k výraznému snížení svalového napětí 23 @StudentemVeTriceti  3. stadium - hluboký spánek - delta vlny, což jsou pomalé vlny (1-2 Hz, velká amplituda), tvoří 20- 50% záznamu 4. stadium - hluboký spánek - delta vlny tvoří více jak 50% záznamu, chybí oční pohyby o v novějších publikacích 3. + 4. stadium = pomalovlnný spánek (delta spánek) Spánkové cykly během jedné noci po skončení 4. stádia se jedinec opět vrací do stádií 3. a 2. – celý cyklus postupného prohlubování a následného změlčování spánku trvá asi 90 minut do 3. a 4. stádia se člověk dostane jen v prvních dvou cyklech, pak se spánek začíná změlčovat po prvním cyklu nastupuje první REM fáze, která je nejkratší (jen asi 10 minut), pak znovu do hloubky a REM fáze se postupně prodlužuje; v REM fázi spánku se člověku zdají sny a ty, které si pamatujeme, jsou většinou ty, které se nám zdály v poslední fázi spánku krátce před probuzením; většinou se probudíme v REM fázi o stádia 1., 2., 3., 4., 3., 2., první REM cca 10 minut o 2., 3., 4., 3., 2., druhá REM o 2., 3., 2., třetí REM o 2., čtvrtá REM – až půl hodiny REM-fáze spánku o impulzy k zahájení REM spánku přicházejí z mozkového kmene o těžký a nepravidelný dech o EEG záznam je podobný záznamu v bdělém stavu (beta a theta vlny) o svalové ochrnutí – s výjimkou srdce, bránice, okohybných svalů a hladké svaloviny o změna průtoku krve - u mužů erekce, u žen prokrvení vaginální oblasti, zvýšení průtoku krve mozkem, zahřívání mozku o Michel Jouvet – REM = „paradoxní spánek“ – člověk je uvolněný, ale mozek je naopak velice aktivní (X ortodoxní – pravý spánek) o sny – živé, bizarní, nelogický charakter x v non-REM fázi sny podobné normálnímu myšlení, spjaty s událostmi bdělého života, kratší, méně vizuálních a sluchových představ 24 @StudentemVeTriceti  Spánková a snová deprivace spánková deprivace o pokusná zvířata (kočky, psi) – po 15 dnech bdění hynou na celkové vyčerpání o jsou známy případy, kdy lidé nespali 100 hodin, byli schopni provádět běžné úkony, nejvíce narušena koncentrace pozornosti mikrospánky – behaviorální kritéria (kývání hlavy, zavírající se víčka) o na EEG se objevují 14 sekund trvající epizody s 4 – 7 Hz (theta) aktivitou o unavený člověk začne usínat v nevhodné situaci William Dement – pokusy se snovou deprivací o dobrovolníci byli v noci buzeni ihned po přechodu do REM spánku o již během 3. a 4. noci až 30 buzení o po 10 dnech nebylo možné pokračovat – po každém probuzení se okamžitě ponořili do REM-fáze spánku o po skončení pokusu se délka REM fáze při nerušeném spánku prodloužila o 60 až 100% nad obvyklý stav běžnější je chronická deprivace – spánkový dluh teorie psychické potřeby snu o REM fáze slouží především k psychické regeneraci, zpracováváme nové informace, zatímco non-REM slouží především k fyzické regeneraci o v REM-fázi spánku řešíme i některé více či méně vědomé konflikty, které se nám nepodařilo zpracovat v bdělém stavu Poruchy spánku (parasomnie) poruchy REM spánku o noční můry (nightmare) – u dětí i dospělých ▪ typický sen, který je tak nepříjemný, že se člověk probudí; dost často zalitý studeným potem (podvědomá mysl se snažila řešit nějaký problém, ale řešení se tak úplně nepovedlo) poruchy non-REM o noční děsy (pavor nocturnus, night terror) – nejčastěji u dětí ve věku 4 – 12 let, amnézie na tyto stavy o náměsíčnictví (somnabulismus) – hluboký non-REM spánek o mluvení ze spaní (somnilogie) – benigní porucha spánku; méně často i v REM spánku nespavost (insomnia) o akutní - zátěžová situace během dne, mentální úsilí před spaním, mnoho kávy o dlouhodobá – chronický stres, nadměrná konzumace kávy/čaje, endokrinní poruchy o psychofyziologická – z akutního strachu, že neusnu; paradoxní dlouhé usínání, časné probuzení - nejběžnější Snění typické barvité sny se vyskytují v REM spánku hypnagogické představy – pseudohalucinace o ve stavu dřímoty (1. stadium) se vynořují odlesky jednotvárné denní činnosti (trhání borůvek, hrabání listí,…) 25 @StudentemVeTriceti  o uchováno testování reality (jsme schopni rozlišovat mezi psych. obsahy z vnějšího – vjemy a vnitřního světa – uvědomuje si, že se nejedná o skutečnost) o Herbert Silberer - popsal transformaci abstraktních obsahů v představy ve fázi usínání (nejčastěji, když myslíme na abstraktní problém – např. filosofický) sny o snové představy, obvykle zrakové, méně často sluchové, jsou tak živé, že je spící nedokáže odlišit od vjemů o je narušeno testování reality o sny mívají výrazné citové zbarvení, často spíše záporné, zejména úzkostné o lucidní snění – během snu si člověk uvědomí, že sní ▪ LaBerge, S. (2006): „Lucidní snění“ teorie snění o Jan Evangelista Purkyně – „O spánku, snech a stavech příbuzných“ (Freud z tohoto díla cituje ve svém „Výkladu snů“) ▪ zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snu ▪ sny – kompenzací denního zaměření ▪ 3 články v r. 1857 v časopise Musea království českého o fyziologické teorie snění ▪ J. Allan Hobson, Robert W. M. Carley ▪ hypotéza aktivace-syntéza před započetím REM fáze spánku se mozek sám „zapne“ impulzy k zahájení REM spánku přicházejí z retikulární formace mozkového kmene – Varolova mozku; vnitřní aktivace probíhá automaticky každých 90 minut v syntetickém stadiu aktivovaný mozek (kůra frontálních laloků) náhodné nervové signály interpretuje jako relativně smysluplný příběh o psychoanalytické hledisko ▪ Sigmund Freud – „Výklad snů“ (1900) sny jsou královskou cestou do nevědomí, protože snová cenzura je slabší než cenzura v bdělém stavu o snová cenzura – sexuální impulzy ve své primitivní nahotě nevstoupí do vědomí, protože by to způsobovalo úzkost, ale jsou zamaskovány do podoby symbolů, které už nepůsobí úzkostně = manifestní sen (to, co si pamatujeme po probuzení) latentní (skrytý, pudový; rozmanité pudové konflikty, které se odehrávají v nejhlubších vrstvách lidské mysli – nevědomí, převážně sexuální povahy) a manifestní (zjevný) snový obsah; manifestní sen je snový zážitek, který si pamatujeme snová práce provádí transformaci latentního snu na manifestní (transformace nepřijatelných pudových obsahů do podoby, která je přijatelná); jejím důležitým mechanismem: kondenzace a symbolizace 26 @StudentemVeTriceti  sekundární zpracování – když začneme vzpomínat na sen, vnášíme do něj určitý řád sen je kompromisem mezi pudovými silami a cenzurou o Jungova interpretace snů ▪ sen je spontánní sebezobrazení aktuálního stavu nevědomí v symbolické formě ▪ vědomí a nevědomí jako by byly ve vzájemném kontaktu a byla mezi nimi souhra ▪ Jung převzal od Freuda termín manifestní sen, ale na rozdíl od Freuda tvrdil, že manifestní sen nic neskrývá, pouze používá obrazný jazyk, který připomíná jazyk dítěte nebo přírodních národů, takže ty symboly, které se v manifestním snu objevují, se dají víceméně vykládat přímo – jen se musíme naučit uvažovat obrazným způsobem ▪ kompenzační funkce snu – může nám pomáhat určité sny vyložit – když se člověk ve svém životě dopouští nějaké jednostrannosti (například se přehnaně věnuje intelektuálním záležitostem a zanedbává osobní život), potom může sen přinést obsahy, které jsou jakousi kompenzací tohoto jednostranného zaměření ▪ výklad snu na rovině objektu a subjektu – na manifestní sen se dá dívat z obou hledisek na rovině objektu je to nejlepší, pokud ve snu vystupují moji blízcí (rodiče, partner, sourozenci…) – ve snu jsme vytvořili mentální reprezentace těchto blízkých osob a našeho vztahu k nim na rovině subjektu (k sobě samému) – když se nám třeba ve snu objevil sourozenec, dědeček a anděl, který nás chrání o všechny složky naší osobnosti vidíme v konkrétní podobě – pojímá všechny postavy ve snu jako personifikované rysy osobnosti snícího o kondenzace – 2 osoby v jedné - sestra má matčin svetr ▪ archetypické snové obrazy – Jung se vyhýbal Freudově teorii, že ženské pohlavní orgány jsou reprezentovány vázami atd. a mužské špičatými předměty – jungovské sny jsou méně sexuální ▪ následovník: Ernst Aeppli o kognitivní teorie snění ▪ hodně podobné fyziologickému hledisku ▪ sny jako proces zpracování informací ▪ manifestní sen žádný smysl nemá a je vedlejším produktem zpracování informací, které probíhá ve spánku - zpracování pamětních stop probíhá v REM spánku ▪ Christopher Evans („Krajiny noci“) – sny jsou bezesmyslný šum, vedlejší produkt aktualizace programů i informací, která probíhá v REM spánku ▪ zpracování pamětních obsahů v REM spánku (vybavování i zapomínání) – třídění informací ▪ ovlivňuje: vybavování 27 @StudentemVeTriceti  zapomínání řešení problémů – dlouho jsme si nevěděli s nějakým problémem rady a najednou nám řešení samo od sebe vstoupí do vědomí 28 @StudentemVeTriceti  4. SENZORICKÉ PROCESY patří mezi kognitivní procesy (stejně jako vnímání, učení, paměť…) Wilhelm Wundt (1832 - 1920) rozlišoval mezi čitím a vnímáním počitky o nedělitelné jednotky zkušenosti o charakterizuje je kvalita a intenzita o př.počitku: jasně červená barva; kvalita: barevnost, intenzita: jasnost vjemy o vznikají kombinací počitků Dnešní psychologové: sdílejí názor s gestaltisty: o vjemy jsou komplexní psychické fenomény, které nelze považovat za pouhou sumu jednotlivých počitků počitek se používá jen pro označení mentální odezvy na jednoduché, zpravidla přesně definované vnější podněty (např. počitek zelené barvy) senzorická modalita - vztahuje se ke kvalitě psychických jevů zprostředkovaných jednotlivými smysly rozdíl mezi senzorickými procesy a vnímáním = rozdíl v úrovni poznávacích procesů čití: proces získávání „syrových informací“z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek dále využívá percepce je organizace a interpretace senzorických informací, které nám umožňují pochopit jejich význam hranice mezi čitím a vnímáním není příliš jasná V 19. stol se zkoumání senzorických procesů věnovala hl. psychofyzika vzájemné vztahy mezi vnějšími, především fyzikálními, podněty a jejich psychickou odezvou - Ernst Weber (1795 – 1878) ▪ Výzkum rozdílového prahu - Gustav Fechner (1801 – 1887) ▪ Žák Webera ▪ Zavedl pojem absolutní podnětový práh - Hermann von Helmholtz (1821 -1894) ▪ Fyziolog, lékař, vědec ▪ Vynálezce oftalmoskopu (přístroj k vyšetření vnitřních částí oka) ▪ Stanovil rychlost vedení nervového impulsu (50-100 m /s) ▪ Teorie barevného vidění ▪ Teorie místa (vysvětluje vnímání výšky tónu) 29 @StudentemVeTriceti  OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ Smyslové orgány (analyzátory) - probíhá v nich čití, skládají se z receptorů, dostředivého (aferentního) nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku receptory o zákl.vlastnost: citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí o senzorická adaptace = u dlouhotrvajících neměnných podnětů se citlivost naopak snižuje o obsahují specializované buňky reagující na fyzikální, chemické nebo biochemické podněty o senzitivita smyslů má své hranice = podnětové prahy ▪ podnětový práh absolutní (dolní) práh = nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku horní podnětový práh = nejvyšší intenzita podnětu, na kterou analyzátory reagují ještě vznikem počitku příslušné kvality, tzn. specificky o při vyšší intenzitě senzorická odezva nevznikne nebo reaguje nespecificky – bolestí (pokud podnět poškozuje tkáně) Absolutní podnětový práh určuje se experimentálně: sérií podnětů, jejichž velikost kolísá kolem prahové hodnoty jeho stanovení je obtížné, pohybuje se v oblasti, kdy ho testovaná osoba někdy zachytí a jindy ne – je to ovlivněno nervovým hlukem (šumem), únavou, kolísáním pozornosti nervový šum - spontánní aktivita vznikající nezávisle na vnější stimulaci, zhoršuje schopnost detekce podnětu Absolutní podnětový práh se proto arbitrárně definuje jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50% prezentací. lidé jsou velmi citliví o citlivost smyslových orgánů se mění v důsledku senzorické adaptace Rozdílový práh nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů operacionálně se definuje jako taková změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 % pokusů Ernst Weber - Zjišťoval nejmenší rozlišitelný rozdíl; rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standardního podnětu o Weberův zákon: ▪ „Při vyšších intenzitách podnětů se tedy rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje“ (což ale neplatí úplně přesně). δI k = ---- I (k – Weberova konstanta, δI – přírůstek intenzity odpovídající nejmenšímu rozlišitelnému rozdílu podnětu, I – intenzita standardního podnětu) ▪ Nejlepší rozlišovací schopnost má sluch, nejhorší chuť. Fechner - zobecnil Weberovy poznatky o Weber – Fechnerův zákon 30 @StudentemVeTriceti  ▪ „Vzrůstá–li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou.“ P = k x log I (P – intenzita počitku, k – Weberova konstanta, I – intenzita podnětu) tento zákon říká, že se přírůstek intenzity podnětu subjektivně zdá být o něco nižší, než odpovídá jeho přírůstku vyjádřenému ve fyzikálních či chemických hodnotách ▪ neplatí pro všechny typy podnětů Stanley S. Stevens (1906 – 1973) - přelom 50. a 60.let, nový způsob měření o metoda přímého odhadu ▪ měření senzorické zkušenosti založené na subjektivním odhadu intenzity podnětu (testovanému je na začátku dán výchozí podnět, kterému je přiřazena numerická hodnota; veškeré další podněty pak posuzuje ve srovnání s tímto výchozím podnětem a přiřazuje jim dle toho hodnoty) ▪ potvrdila výsledky výzkumů vnímání jasnosti světla Webera a Fechnera ▪ výsledkem bylo objevení tří typů psychosenzorických fcí - tyto 3 fce ukazují, že existuje rozdílná citlivost vůči podnětům různého druhu; pravděpodobně má sebezáchovný význam kompresivní funkce týká se posuzování jasnosti světla s rostoucí intenzitou podnětů se jeho jasnost subjektivně zvyšuje po stále menších a menších kvantech lineární funkce týká se posuzování délky úseček odhad koresponduje se skutečností expanzivní funkce týká se posuzování intenzity elektrošoků opačná tendence než u většiny senzorických podnětů – i malý přírůstek je posuzován jako veliké zvětšení TEORIE NESTABILITY PODNĚTOVÝCH PRAHŮ vysvětlují nestabilitu absolutních i rozdílových prahů Teorie detekce signálu o vnímání určitých motivů je ovlivněno motivy, očekáváním a vlastnostmi daného jedince o roli hraje i nervový šum o ověřováno experimentálně ▪ 4 druhy reakcí podnět (tón) reakce osoby Zásah ano ano Planý poplach ne ano Chybění reakceano ne Správné zamítnutí ne ne čím hlasitější tón, tím více zásahů. U tišších tónů hraje roli nervový šum. Roli dále hraje: typ instrukce, motivace osoby, vlastnosti jedince. 31 @StudentemVeTriceti  Závěr: Čití ovlivňuje nejen citlivost smyslových orgánů, ale i řada vnitřních faktorů. Využití: výzkum paměti, lékařská diagnostika Teorie adaptační úrovně Harryho Helsona o senzorická adaptace = snížení citlivosti smyslových orgánů; je výsledkem déletrvající stimulace o adaptace na konstantní podněty je potřebná – nenesou žádné nové informace o snížení senzitivity během několika sec o Harry Helson (1898 – 1977) ▪ Teorie: „senzitivita smyslových orgánů není stabilní, ale mění se na základě působení předchozích podnětů“ ▪ Přizpůsobení se určitým podnětům se stává vztažným rámcem, který umožňuje registrovat změny působících podnětů ▪ adaptační úroveň (nivó) = úroveň stimulace, které jsme přivykli = nulový bod, od něhož se odvíjí posuzování dalších podnětů ▪ adaptace na bolest = slabá TRANSDUKCE smyslové receptory - tvořeny specializovanými buňkami nebo volnými nervovými zakončeními; každý z receptorů reaguje na určitý druh fyzikálních, chemických či biochemických podnětů mozek rozumí jen elektrochemickým impulsům – každý receptor tedy musí „přeložit“ své sdělení do tohoto jazyka = transdukce (transformace podnětů) nervové vzruchy ze smyslových receptorů, kromě nosních, putují do thalamu (zadní část mezimozku), který rozvádí informace do příslušných částí oblastí mozkové kůry, kde jsou dále zpracovávány; při rozesílání informací z thalamu se uplatňuje křížení (levá část ->pravá hemisféra, pravá část -> levá hemisféra) neurony z nosních receptorů putují do tzv.čichového bulbu pod čelními laloky a odtud do dalších oblastí mozku corpus callosum – silný svazek nervových vláken, spojuje hemisféry – umožňuje jejich komunikaci aferentní senzorické neurony – kódují intenzitu a kvalitu podnětů prostřednictvím vzorců nervových vzruchů, na základě kterých je mozek může dešifrovat o intenzitu vzruchu určuje frekvence nervových výbojů a jejich pravidelnost (slabší podnět – méně) o kvalita podnětu - složitější kódování – pro různé kvality jsou různé nervové dráhy, důležitost hraje i cílová oblast v mozku, do které informace doputují ▪ některé údaje o kvalitě podnětu vznikají teprve v mozku – na základě porovnání dat se zkušeností SMYSLOVÉ ORGÁNY a) exteroreceptory – info z vnějšího prostředí - zrak, sluch, čich, hmat a chuť, veškeré údaje o vlastnostech předmětů získáváme na základě tzv. proximálních podmětových vzorců, které předměty vysílají ke smyslovým orgánům b) interoreceptory – info z vnitřního prostředí (tělesné změny) 1. proprioreceptory – registrují pohyb, polohu a rovnováhu těla (změny mého těla) 32 @StudentemVeTriceti  2. visceroreceptory – změny v trávení, dýchání, vylučování, sexu a dalších tělesných procesech (změny v mém těle mimo vědomou kontrolu) ZRAK (VIZUÁLNÍ SMYSL) podnět: elektromagnetické vlnění asi nejdůležitější smysl Fyzikální vlastnosti světla základem je sluneční elektromagnetické vlnění existuje více druhů el.vlnění, liší se vlnovou délkou = vzdálenost mezi vrcholky 2 sousedních vln existuje úzké pásmo elek. vlnění, na které oko reaguje – 350 – 750 nanometrů Fyziologie vidění sítnice (retina) o recepční orgán zrakového vnímání o tenká vrstva buněk vystýlající zadní část oční koule, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů o buňky: tyčinky a čípky liší se tvarem, počtem, citlivostí na světlo a umístněním ▪ tyčinky: rovné a tenké 120 milionů noční vidění – pracují při nízké intenzitě osvětlení rozlišení černé, bílé a odstínů šedi na okraji sítnice ▪ čípky klínovitý tvar 6-8 milionů denní / jasné světlo barevné vidění ve středu sítnice v tzv. žluté skvrně (fovea) – detailní vidění malá část na okraji sítnice (nestačí na ostrý obraz) o zrakové podněty jsou na sítnici přiváděny optickým aparátem oka, který se skládá z rohovky, zornice a čočky o rohovka ▪ průhledný vnější povrch oka, jímž do něj vstupuje světlo; světelné paprsky se zde ohýbají o čočka ▪ zaostřuje světlo na sítnici ▪ může měnit tvar – akomodace čočky zaoblování – blízké předměty zplošťování – daleké předměty o zornice ▪ kruhový otvor v barevné duhovce ▪ mění velikost dle intenzity světla - funguje jako clona na fotoaparátu 33 @StudentemVeTriceti  Transdukce světla do podoby nervových impulsů skrze fotochemické procesy fotoreceptory o chemické látky pohlcující světlo v tyčinkách a čípcích o rhodopsin (zrakový purpur) ▪ zrakový pigment v tyčinkách ▪ působením světla bledne => vznik nervového impulsu => vrací se do původní barvy ▪ k aktivaci procesu stačí málo světla o 3 chemické fotosenzitivní látky v čípkách ▪ stejný princip „blednutí“ ▪ méně citlivé na světlo než rhodopsin ▪ reagují každá na světlo různých vlnových délek nervové vzruchy jsou přiváděny do primární zrakové oblasti mozkové kůry v zadní části týlního laloku slepá skvrna – místo kde zrakový nerv opouští oko; neobsahuje receptory vizuální podněty jsou zpracovávány také v asociačních oblastech mozku, tam ale senzorické nervy nesměřují Adaptace zraku adaptace na světlo o snížení senzitivity zrakových receptorů při změně osvětlení od slabého k velmi jasnému (ze tmy do světla) o podstatou je přechod z vidění zprostředkovaného tyčinkami k vidění zprostředkovaného čípky o rychlá adaptace na tmu o zvyšování senzitivity při snížení světla o opačný děj: čípky -> tyčinky o pomalý přechod paobrazy o senzorický fenomén na kterém se podílejí adaptační procesy o díky rozdílné stimulaci různých částí sítnice – koukáme na tmavý podnět, podíváme se na bílou stěnu -> vidíme šedý obraz – důsledek momentální rozdílné senzitivity různých částí sítnice Oční pohyby a ostrost vidění pro detailní, ostré vidění – světlo na žlutou skvrnu neustále přejíždíme po povrchu pozorovaného předmětu – vizuální podněty se přesunují na „svěží“ část sítnice – receptory nejsou přetíženy => ostré a jasné vidění Barevné vidění barevné vidění díky tomu, že různé fyzikální vlastnosti elektromagnetického vlnění mají své psychické koreláty vlnová délka koresponduje se subjektivním zážitkem určité barvy barevné spektrum tvoří světlo – tzv. monochromatické barvy, které jsou vyvolány světelnými paprsky s jedinou vlnovou délkou 34 @StudentemVeTriceti  o podněty s krátkými vlnovými délkami = fialové (asi 390 nm), následuje modrá, modrozelená, zelená, žlutozelená, žlutá, oranžová a červená (asi 760 nm) o monochromatické barevné odstíny do sebe vzájemně přecházejí o počet odstínů: 159 – 200, nejmenší rozdílový práh = 1 milimikron jasnost barvy o výška vlnové délky (amplituda) – čím vyšší, tím jasnější čistota světla o množství paprsků různé vlnové délky, které se podílejí na vzniku barevného vjemu – čím čistější tím méně záření různých vlnových délek obsahuje => sytější barva sytost o souvisí s druhem barvy- některé (modrá, červená) jako syté i při nízké úrovni osvětlení Fenomény barevného vidění míšení barev o současné působení různých vlnových délek => nový barevný odstín o zelené + červené světlo = žlutá o komplementární (doplňkové) barvy ▪ popis komplementárních barev z http://vejtvarka.wz.cz/2/gen2_1.htm: „Komplementární barvy, nebo také doplňkové, jsou důležité pro stínování. Když na libovolnou barevnou plochu dopadne světlo, pohltí ty části spektra, z nichž se neskládá její barva a zbytek odrazí (žlutý banán pohltí modrou a odrazí zelenou s červenou). ▪ dávají smíšením bílou ▪ některé dvojice komplementárních barev: modrofialová – žlutá modrá – žlutooranžová modrozelená – červená zelená – červený odstín purpurové o aditivní míšení ▪ kombinace světel různé vlnové délky ▪ užívá se u TV obrazu; pointilismus (George Seurat) ▪ kombinace senzorických podnětů v lidském zraku o subtraktivní míšení ▪ princip míchání barev na paletě 35 @StudentemVeTriceti  ▪ mění se fyzikálními podněty ve vnější realitě následné barevné obrazy (paobrazy) o pozorujeme-li asi 30 sec barevnou plochu a potom ji odstraníme, uvidíme tuto barvu ještě krátce poté; protože změny v sítnici určitý čas přetrvávají = pozitivní následný obraz (barvou a jasem se podobá předloze) o pozitivní následný obraz rychle ustupuje negativnímu následnému obrazu – ten má menší jas a je vůči předloze v komplementární barvě; trvá déle než pozitivní následný obraz barvoslepost o John Dalton ▪ nerozlišoval červenou