Komentované prezentace PDF

1. komentovaná prezentace (zákl. finanční kategorie) patří mezi ně: finanční činnost, finanční vztahy, finance, finanční veřejná správa) Finanční činnost A. Vymezení a členění finanční činnosti: Finanční činnost: „Jakákoliv činnost spočívající v...

1. komentovaná prezentace (zákl. finanční kategorie) patří mezi ně: finanční činnost, finanční vztahy, finance, finanční veřejná správa) Finanční činnost A. Vymezení a členění finanční činnosti: Finanční činnost: „Jakákoliv činnost spočívající v tvorbě, rozdělování a používání peněžních fondů na úrovni jednotlivých ekonomických jednotek (entit).“ Peněžní fond vnímáme v širokém slova smyslu: souhrn/soubor peněžních prostředků nebo jako část peněžní masy. Typickým peněžním fondem je státní rozpočet, nebo také emitované peněžní prostředky centrální banky, nebo prostředky obchodované na finanční trzích. Je tvořen peněžní masou, čili peněžními prostředky. Peněžní fondy se tvoří, rozdělují a používají a tato činnost je finanční činností. I rozpočet domácnosti je peněžní fond a nakládání s ním je finanční činností. Finanční činnost může vykonávat kdokoliv, není nikde vymezeno, kdo ji může konkrétně vykonávat, tzn. může soukromý subjekt, i veřejný. Z toho vyplývá základní členění: 1. finanční činnost ve veřejném sektoru, 2. finanční činnost v soukromém sektoru (domácnosti, korporace). *Veřejný a soukromý sektor se často stýkají a dochází k jejich vzájemnému ovlivňování.* Členěni z hlediska území, kde je vykonávána: národní, mezinárodní, nadnárodní. (v globalistickém světě, kde jsou ekonomiky propojené, trochu ztrácí význam). B. Metody finanční činnosti: Základní členění Nenávratná metody spočívá v tom, že část peněžní masy se - typické pro veřejný sektor přesouvá od A k B s tím, že zde není po určitém čase zpětný přesun peněžních prostředků. Typickým příkladem jsou daně, dotace, poplatky. Přítomno i v soukromém sektoru, např. darování peněžních prostředků ! i vyplacení nadměrného odpočtu DPH je nenávratnou metodou, pouze je tok peněžních prostředků obrácený. Návratná metoda Spočívá v tom, že peněžní prostředky plynou od A k B s tím, že po určité době má povinnost B vrátit prostředky zpět A. Typickým příkladem jsou úvěry (SS), dluhopisy (SS/VS). Příkladem i „návratné finanční výpomoci“ – veřejná moc poskytuje peněžní prostředky příjemci, který je má povinnost vrátit do příslušného veřejného rozpočtu. Podmíněně návratná (pojišťovací) Spočívá v tom, že peněžní prostředky metoda plynou od A k B, NICMÉNĚ není jisté, zda a v jaké výši dojde v budoucnu k přesunu prostředků zpět od B k A. Typickým příkladem je pojišťovnictví, jak ve veřejném, tak i soukromém sektoru. Realizační metoda Spočívá v tom, že peněžní prostředky plynou od A k B, který je doprovázen ekvivalentním protiplněním, obvykle poskytnutím služby, nebo věci. Typickým příkladem je nákup zboží, nebo služeb. Typický pro SS, ale realizuje se i ve VS.  Další členění Ekvivalentní metoda Za přesun části peněžní masy je poskytováno přímé, konkrétní, bezprostřední plnění. Typické pro realizační metodu. Neekvivalentní metoda přímé, konkrétní, bezprostřední plnění absentuje. Typické pro nenávratné metody, návratné metody. Finanční vztahy Finanční vztahy: „peněžní vztahy, které souvisejí s tvorbou, rozdělováním, přerozdělováním a užitím peněžních fondů. Je třeba odlišovat finanční vztahy a peněžní vztahy! Finanční vztah se týká kategorie rozdělování a přerozdělování peněžní masy. Typicky právě jde o to, že se tvoří peněžní fond a peněžní prostředky v něm se rozdělují a používají. Každý finanční vztah je tedy vztahem peněžním, naproti tomu ne každý peněžní vztah je vztahem finančním, neboť mu chybí ona přerozdělovací kategorie. Peněžním vztahem je i vztah cenový, nebo mzdový, protože jeho předmětem jsou také peníze, ale nejde o přerozdělování prostředků, ale o určení ceny zboží/služeb/výše mzdy. Je třeba odlišovat též finanční vztahy a finančněprávní vztahy. Je-li finanční vztah regulován právem, je finančněprávním vztahem. Finance Finance: V teorii finančního práva jsou finance souhrnem/souborem/komplexem finančních vztahů. Finance x Peníze: finance jsou souborem finančních vztahů a peníze jsou jejich předmětem. Prolíná se: např. platím daně, peníze od poplatníka pocházejí se soukromého sektoru. Jde o tvorbu veřejného peněžního fondu z fondu soukromého. Např. stát nakupuje zboží. Jde o typický peněžní vztah v soukromém sektoru, nicméně ovlivní ten veřejný, protože půjde o výdaje z veřejného rozpočtu. Finanční veřejná správa A. Vymezení finanční veřejné správy Finanční veřejná správa je vykonávána ve veřejném sektoru. A je to ta veřejná správa, která se týká financí. Je to určitá činnost vykonávána ve veřejném zájmu, a to entitami, vykonavateli veřejné finanční správy nadanými vrchnostenskými pravomocemi, typicky půjde o stát, nebo územní samosprávný celek. Finanční veřejná správa je součástí a podmnožinou veřejné správy. Při výkonu finanční veřejné správy její vykonavatelé vykonávají finanční činnost, tj. je tvořen/rozdělován a používán určitý peněžní fond. Případně je taková činnost regulována, dohlížena nebo kontrolována. Typickým příkladem je tvorba státního rozpočtu, správa daní, regulace a dohled nad finanční systémem. Není důležité, kdo vykonává, ale že jde o veřejnou správu, tzn. bude vykonávat MF, ČNB, i soud když vybírá soudní poplatky. Důležitá je podstata té činnosti. Dokonce může být veřejná správa přenesena na konkrétní fyzickou osobu – lesní, rybářská stráž. Ve finanční veřejné správě je příkladem výkon činnosti plátce daně u daně z příjmů (zaměstnavatel). Řídící – taková činnost, kdy dochází k řízení určitých podřízených jednotek/entit (např. generální ředitelství cel). Řízená – ta, kde je určitá entita řízena nadřízena entitou, která vykonává řídící (např. krajský celní úřad) Ústřední – nemá již nadřízenou entitu. Odborná/specializovaná – daný vykonavatel vykonává výlučně/převážně finanční veřejnou správu (např. FU, Celní úřad). Všeobecná – převážně vykonává jinou veřejnou správu, ale může vykonávat finanční veřejnou správu (např. katastrální úřad, soud při výběru poplatku). Státní – sám stát, prostřednictvím vykonavatelů, nebo tu činnost někam přenáší. Místní – samostatná působnost obcí (např. přijetí vyhlášky zavádějící místní poplatky). Zájmová – vykonává osoba soukromého práva (např. o charitativní činnost). Vrchnostenská – typicky forma veřejného práva (např. vydání platového výměru finančním úřadem). Nevrchnostenská – typicky forma soukromého práva, atypické (např. sjednání daně). 2. Komentovaní prezentace (Finanční nauky) Řadíme sem: Finanční vědu, finanční politiku, vědu o finančním právu Finanční věda „finanční věda se zabývá hospodářstvím veřejných svazků a tvoří tedy každým způsobem součástku hospodářské vědy.“ (Engliš, Finanční vědy, 1929). - Z té definice vyplývá, že finanční věda je vědou o finančním hospodaření, dnes bychom řekli spíš státu, nebo lépe veřejné moci (veřejný svazky). - Význam finanční vědy spočívá v tom, že má pro praxi vytvářet prakticky uplatnitelné modely, koncepty a instituty. - Je pak na praxi, zda tyto koncepty, modely a instituty uplatní v konkrétní ekonomice - Finanční věda je vědou ekonomickou, jejímž předmětem je právě hospodaření, nebo finanční činnost; činnost veřejné moci, ať už státu, územně samosprávných celků, nebo dalších veřejnoprávních korporací. Praxe a realizace závěrů finanční vědy je uvedena v život finanční politikou. Koneckonců poté realizováno skrze finanční právo. Finanční politika „cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů.“ Dvě roviny: prvně ji lze vnímat jako nauku, ale častější je vnímání finanční politiky jako praxe, která realizuje finanční hospodaření státu. Prakticky realizuje finanční politiku stát, jiné veřejnoprávní korporace nebo subjekty, na které byl výkon veřejné moci přenesen. Nástrojem pro tuto realizaci je finanční právo. Hospodářská politika „cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů veřejnou mocí (zejména státem).“ Členění finanční politiky Rozpočtová politika „cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů tvorbou, rozdělováním a použitím rozpočtového fondu prostřednictvím veřejných příjmů a veřejných výdajů jednotlivých veřejných rozpočtů.“ Jde tedy o redistribuci těch příjmů veřejných rozpočtů a alokaci výdajů veřejných rozpočtů. Základním cílem by měl být dlouhodobě vyrovnaný veřejný rozpočet. Od rozpočtové politiky je třeba odlišovat fiskální politiku. Fiskální politika má odlišný cíl. Podstatou fiskální politiky je, že využívá veřejných rozpočtů k ovlivňování makroekonomického vývoje (HDP, inflace, nezaměstnanost). Cílem je stabilita ekonomiky, hospodářství. Příjmy veřejných rozpočtů: - Řádné: uloženy právním předpisem, pravidelně se opakují (např. výběr daní). - Mimořádné: vznikají na základě nějaké nepředvídatelné skutečnosti (např. prodej státního majetku). Výdaje veřejných rozpočtů: - Řádné: uloženy právním předpisem, označovány jako mandatorní (např. důchody) - Mimořádné: vznikají na základě nějaké skutečnost, neopakují se pravidelně (např. nákup nějakých věcí, konkrétní dotační program). Daňová politika Cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů tvorbou rozpočtového fondu prostřednictvím daní v širokém slova smyslu = daňových příjmů veřejných rozpočtů = daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění. Cílem daňové politiky by mělo být zajištění dostatečných příjmů veřejných rozpočtů pro vynakládání výdajů veřejných rozpočtů. Ovšem to souvisí s tím, že principem rozpočtového práva je přednost výdajů před příjmy. Primárně by měly být určeny výdaje a potřeby tohoto rozpočtu a v návaznosti na tyto potřeby prostřednictvím daňové politiky zajištěny dostatečné příjmy příslušného veřejného rozpočtu. Dalším cílem může být prostřednictvím daní realizovat cíle jiných politik, např. uvalená spotřební daň na cigarety lze vnímat jako součást zdravotní politiky státu. Měnová politika Cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů tvorbou, rozdělováním a používáním peněžního fondu určité měny, respektive peněžní masy tvořené veškerými peněžními prostředky této měny. V širším slova smyslu zahrnuje i devizovou politiku. Může jít o měnovou politiku realizovanou pouze na území určitého státu, nadnárodního celku (EU), nebo celosvětově. Cílem obecně by měla být péče o stabilitu měny, nicméně v ústavě je uvedeno, že hl. cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu. Uvedené souvisí primárně s členstvím v EU, kde péče o stabilitu měny je svěřena ECB a péče o cenovou stabilitu jednotlivým centrálním bankám. ČNB má určité nástroje: stanovení úrokových sazeb (automatické facility, mimořádné facility), operace na finančním trhu (kurzový závazek), povinné minimální rezervy. Stanovení úrokových sazeb, ČNB stanovuje tři: 1. diskontní sazba (nejnižší): dříve používána na úvěry poskytované bankám, nicméně dnes jsou touto sazbou úročeny tzv. depozitní facility a tato sazba představuje dolní mez pro úrokové sazby na peněžním trhu. - Podstata depozitních facilit: vztah mezi ČNB a komerční bankou > ta ukládá prostředky u ČNB, transakce probíhá přes noc, následně druhý den proběhne ta operace zpět, tedy ČNB poskytne prostředky komerční bance zpět s úroky ve výši diskontní sazby. 2. dvoutýdenní REPO sazba (prostřední): Je zde zase Komerční banka na straně jedné a ČNB na straně druhé. ČNB přijímá prostředky od komerční banky a jako protiplnění poskytuje CP (zástava).Za dva týdny probíhá ta operace zpátky. Komerční banka vrátí CP a ČNB vrátí prostředky + úrok ve výši 2T repo sazby. Hlavní nástrojem na peněžním trhu, prostřednictvím kterých ČNB provádí měnovou politiku. 3. lombardní sazba (nejvyšší): je jí úročena tzv. marginální zápůjční facilita, která představuje horní mez pro úrokové sazby na peněžním trhu. Podstata marginálních zápůjčních facilit je obrácená oproti depozitním facilitám. Vztah mezi komerční bankou a ČNB; ČNB poskytuje peněžní prostředky komerční bance. Opět jde o transakci přes noc. Následně druhý den probíhá transakce zpět, kdy komerční banka je povinna peněžní prostředky ČNB vrátit s úrokem ve výši lombardní sazby. Marginální zápůjční facility jsou využívány minimálně. Depozitní facilita úročená diskontní sazbou a marginální zápůjční facilita úročena lombardní sazbou jsou souhrnně označovány jako Automatické facility. Podstatou automatických facilit jako měnového nástroje ČNB je poskytování nebo ukládání likvidity přes noc. Se stanovováním úrokových sazeb souvisí i tzv. Mimořádné facility, které spočívají v takzvaných dodávacích repo operacích. V roce 2008 zavedla ČNB dodávací repo operace se splatností dva týdny a tři měsíce. Tři měsíce opětovně zaveden v 2020 a zavedeny 2021. Podstatou je dodání likvidity komerčním bankám, nebo jiným subjektům. Operace na finančním trhu: 1. 2T REPO operace (hlavní měnový nástroj, mezibankovní trh), probíhají tím způsobem, že ČNB přijímá likviditu od komerčních bank, poskytuje cenné papíry a po dvou týdnech proběhne ta operace zpátky. Tyto repo operace probíhají formou tendrů a mají stanoven minimální objem. 2. Další operací může být „doplňkový měnový nástroj“, což jsou 3měsíční repo operace, nyní nejsou využívány. 3. ad hoc „nástroje jemného ladění“, nejen mezibankovní trh, ale jakýkoliv trh, proto též název „operace na volném trhu“, jde o devizové operace a operace s cennými papíry. Specifické operace na finančním trhu byly prováděny v tom případě, kdy ČNB prováděla tzv. „kurzový závazek“, ačkoliv to není zcela běžné, protože jde o nástroj devizové politiky, protože jeho podstatou jsou devizové intervence, tj. nákup či prodej cizích měn za českou korunu na devizovém trhu. Provádělo se od podzimu 2013 do jara 2017, protože už nemohla využít běžné měnově-politické nástroje, zejména stanovení úrokových sazeb (byly už tak malé, že nešlo snižovat). Proto volila jako měnově-politický nástroj operace na finančním trhu, s cílem udržovat kurz koruny vůči euro poblíž hladiny 27 CZK/EUR. Tím docházelo k depreciaci české koruny, to znamená snižování hodnoty české koruny. ČNB tím, jak nakupovala eura, dodávala prostředky do české ekonomiky, tj. realizovala měnovou politiku. Uvedené ukazuje na propojenost měnové a devizové politiky. Jako poslední nástroj měnové politiky ČNB zmíním „povinné minimální rezervy“ jejichž podstatou je, že komerční banky musí mít určité % přijatých vkladů uložených u banky centrální. V současné době jsou to 2 %. Platí od 2001. V současnosti povinné minimální rezervy jako politicko-měnový nástroj využívány nejsou. V případě, kdyby tomu tak bylo znamenalo by zvýšení povinných minimálních rezerv snížení masy v oběhu a naopak. Dnes mají „povinné minimální rezervy“ jinou roli. Předně slouží jako nouzový zdroj likvidity pro banky, realizují se skrze něj již zmíněné automatické případně mimořádné facility a rovněž jejich prostřednictvím probíhá mezibankovní platební styk pomocí systému CERTIS. Lze tak konstatovat, že povinné minimální rezervy slouží jako polštář pro tyto činnosti. Devizová politika Cílevědomé ovlivňování ekonomických procesů prostřednictvím vytváření a použití peněžitého fondu ve formě devizových prostředků (devizový fond). Cílem je udržení vnější ekonomické rovnováhy tím, že zahraniční platební bilance je v dlouhodobém horizontu zhruba vyrovnaná. ČNB stejně jako v případě měnové politiky, má nástroje devizové politiky, řada nástrojů je společná (úrokové sazby, operace na devizových trzích). Devizová omezení pouze když je vyhlášen nouzový stav v devizovém hospodářství, může zavést vláda – např. zákaz nabývání peněžních prostředků v cizí měně, nebo provádění veškerých plateb z čr do zahraniční. Depreciace nebo apreciace (dříve devalvace/revalvace) Každá měna má svůj kurz vůči dalším měnám, což je vlastně směnný poměr mezi vlastní měnou a cizími měnami, tento kurz může být vyjádřen buď přímo (1 Kč = 0,04 EUR), kdy je to cena domácí měny v té cizí měně, anebo nepřímo (1 EUR = 25 Kč), což je typičtější, to je cena cizí měny v domácí měně. Depreciace je samovolné oslabování domácí hodnoty vůči zahraničním měnám, naproti tomu devalvace může nastat v momentu úředně stanoveného kurzu a dochází k záměrnému zvýšení toho kurzu, tzn. snížení hodnoty domácí měny. Dnes k devalvaci nemůže docházet, protože kurz naší měny není úředně stanoven, ale ČNB může přispívat k depreciaci naší měny, tj. oslabení kurzu. Opakem je apreciace = zhodnocování měny, ČNB může přispívat k apreciaci. Revalvace se neděje z důvodů viz výše. ČNB tak činí zejména intervenčním nákupem či prodejem měn. Konvertibilita, neboli směnitelnost měny: může být, ale u nás dnes není možné použít. Směnitelnost měny může být podle okruhu transakcí omezená, tedy je možné provádět běžné měny , tedy jiné platby než kapitálové převody anebo pouze kapitálové převody. V případě, že není omezená, je plná = možné provádět veškeré transakce. Současně máme konvertibilitu plnou. Konvertibilita určená podle osob může být buď vnitřní (pouze pro tuzemce), nebo vnější směnitelnost (pouze pro cizozemce), anebo pro všechny: vnější i vnitřní. Jsme v EU, máme plnou směnitelnost, v podstatě z toho důvodu není možné tento nástroj devizové politiky využívat. 4. Obor finančního práva I (pojem finančního práva) Pojem finančního práva: „soubor právních norem upravujících finanční vztahy, finanční práva, finanční pravomoci a finanční povinnosti (+ úprava pravidel a deklarování skutečností – finanční právo je typické tím, že v řadě případů nejde pouze o stanovení pravidel, ale o deklarování třeba nějakého cíle, např. text předpisu by měl být vyrovnaný). Finanční práva, finanční povinnosti a finanční pravomoci jsou obsahem finančních vztahů, typicky dvoustranných, mohou stát i mimo ně a působit erga omnes – např. povinnost správce daně zveřejnit některé skutečnosti na své úřední desce. Důležité je si uvědomit, že finanční právo reguluje typicky veřejné finance, i když je zde přesah do soukromého sektoru. Hranice finančního práva není ostrá a je důležité vnímat jeho vztah k dalším právním oborům. Lze pojímat jako ryze veřejnoprávní, nebo jako veřejnoprávní se soukromoprávními přesahy a prvky. Pokud bychom vnímali jako ryze veřejnoprávní, tak bychom do něj nikdy nemohli zařadit jakékoliv soukromé finance, které jsou silně veřejnoprávně regulovány a takové pojetí by bylo nesprávně zužující – nešlo by tam zařadit bankovní právo, pojišťovací, právo kapitálového trhu. Širší pojetí, užší pojetí (bez bank. pojišťovací, kap. trh). Lze vnímat jako jednotné (finanční právo tvoří jeden celek, který má obecnou část a jednotlivé podobory) a diferencované pouze jako bezobsažný obal pro jednotlivé obory. My vnímáme jako jednotné, ale určité diferenciační tendence tam jsou. Principy ve finančním právu, jsou obsaženy v právních předpisech, i mimo ně teoreticky. Dělíme na: 1. základní právní principy uplatitelné v oblasti finančního práva - princip zákonnosti, enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, právní jistota, lex posterior derogat legi priori, princip správního uvážení atp. 2. obecné principy v oblasti fin. práva - princip tržního modelu národního hospodářství (znamená, že máme nikoliv centrálně plánovanou ekonomiku, ale ekonomiku založenou na principu nabídky a poptávky a tomu jsou uzpůsobena pravidla finančního práva). - princip peněžního systému (existence a regulace peněžního systému je středobodem finančního práva, vše ve finančním právu se točí kolem peněz. Princip spočívá v tom, že samotné fin. právo je založeno na existenci peněz) - princip regulace peněžních fondů – prostě reguluje jakékoliv peněžního fondy - princip demokratické legitimizace finanční politiky (finanční politika je uskutečňována institucemi vzniklými přímo, nebo nepřímo na základě demokratických voleb. Sporný je tento princip u jmenování guvernéra ČNB). - princip dozoru ve veřejné finanční činnosti (podstatou je, že nad finanční činností je vykonáván dozor, dohled, kontrola). - princip hospodárnosti a ekonomické efektivity finančních vztahů (cílem by mělo být, aby finanční činnost, finanční vztahy byly co nejhospodárnější, a tedy i efektivní a účelný.)  - princip priority fisku (znamená, že finanční vztahy upravené fin. právem mají být vykládány tak, že jejich primárním účelem je zajištění příjmu pro veřejné rozpočty a realizace finanční politiky státu. Také vyjadřuje nadřazeno veřejné moci v takových vztazích). 3. zvláštní principy v oblasti fin. práva Uplatňují se vždy pouze v určitém podoboru finančního práva. Rozpočtové právo (uč. str. 126) - Principy při sestavování a schvalování veřejných rozpočtů - Principy týkající se příjmů a výdajů - Principy rozpočtového hospodaření - Ostatní principy Daňové právo (uč. str. 144) - Ukládání daní na základě zákona, neboli „není daně bez zákona“ (Čl. 11 odst. 5 LZPS) - Principy daní a daňové soustavy (princip spravedlnosti, proporcionality, princip neutrálnosti, princip vyloučení duplicity zdanění, princip srozumitelnosti, princip účelnosti daní) - Principy správy daní (blíže § 5-9 daňového řádu) Dotační právo - Princip nenárokovosti a účelovosti dotací (nenárokovost: na dotaci případně návratnou finanční výpomoc není právní nárok, vyjdářením tohoto principu je skutečnost, že ne všichni, kdo splní podmínky, nemusí dotaci dodržet. Princip účelovosti je podmnožinou principu principu účelovosti výdajů veřejných rozpočtů jako takových – jeho podstatou je posyktování dotací pouze na stanovené účely). Měnové a devizové právo - Princip emisního monopolu centrální banky (jen ČNB může emitovat hotovostní peníze, tzn. bankovky a mince) - Liberalizační princip (umožňuje všem ekonomickým subjektům, ať už rezidentům/nerezidentům, volné nakládání s peněžními prostředky v cizích měnách i měně domácí). - Princip měnové směnitelnosti (podstatou je absence jakýchkoliv zákonných překážek či omezení při nabývání cizí měny za měnu domácí). Právo finančního systému - Princip stability finančního systému (směřuje k tomu, že veškerá regulace a dozor nad fin. systémem by měla směřovat k tomu, aby tento systém byl stabilní, aby nedocházelo k výkyvům a aby finanční systém přispíval k dobrému stavu ekonomiky) Účel a předmět finančního práva Primárně regulace a úprava veřejných financí (případně soukromých financí – bankovnictví, pojištění, kapitálový trh). Předmětem je úprava: finančních vztahů, finančních práv, finančních povinností, finančních povinností. Stanovení určitých pravidel a deklarování určitých skutečností. Subjekty finančního práva: Nadřazený adresát finančního práva jsou nositelné finančněprávních pravomocí, případně finančněprávních práv. Typicky jde o tzv. subjekty finanční správy – nositele a vykonavatele finanční veřejné správy, např. správce daně, ČNB (dohled nad pojišťovnami Podřazení adresáti finančního práva jsou nositelné finančněprávních povinností. Typicky jde o osoby soukromého práva, ale může jít o veřejnoprávní entitu např. obec jakožto poplatník daně z příjmu právnických osob. I soukromá osoba může vystupovat jako nadřazený adresát, a to za předpokladu, že v určitém vztahu má finančněprávní pravomoc, např. plátce daně z příjmů fyzických osob, který vybírá nebo sráží a odvádí daň z příjmu za poplatníky s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnavatel za zaměstnance) 5. Obor finančního práva II (subjekty finanční správy) Obecně k subjektům finančním správy: jde o souhrnné označení pro nadřazené adresáty finančního práva, o nositele fin. pravomocí ve fin. vztazích i mimo ně, o vykonavatele veřejné finanční správy – např. správce daně, ČNB dohled na pojistovnami Pojem subjekty fin. správy je třeba lišit od orgán finanční správy. Orgány fin. správy jsou ty orgány, které jsou součástí Finanční správy české republiky. Orgány finanční správy jsou tak podmnožinou subjektů finanční správy. Ministerstvo financí - Ústřední správní úřad (podle kompetenčního zákona) - Organizační složka státu (podle § 3 zákona o majetku státu, tzn. nemá právní osobnost a není to PO) - Působnost je vymezena v kompetenčním zákoně - § 4 - MF působí ve všech podoborech finančního práva, působnost i v dalších oblastech se vztahem k fin. právu Česká národní banka - Je Po (oproti MF) - Čl. 98 Ústavy a zákon č. 6/1993 Sb. - Postavení veřejnoprávního subjektu, nezapisuje se do OR, vede správní řízení ve věcech dohledu nad finančním systémem - Hlavní cíl – péče o cenovou stabilitu (v čl. 98), tedy dodržování určité míry inflace - Působnost: vydávání bankovek a mincí, vedení účtů, měnová politika, činnosti spojené s cennými papíry (např. prodej dluhopisů státu, systém SKD), devizové hospodářství (kurz, devizové rezervy, platební styk se zahraničím), regulace a dohled v oblasti finančního systému (od 1.4.2006, nahradila Komisi pro CP, bankovní dohled, pojistovnictví, obchodníci s cennými papíry a další subjekty na fin. trhu) Může vydávat podzákonné právní předpisy. - ČNB vede účty poskytovatelů platebních služeb, ale i účty státní pokladny podle rozpočtových pravidel. Nejvyšší kontrolní úřad - Nezávislý (kontrolní) orgán - Čl. 97 ústavy, zákon č. 166/1993 Sb. - Nemůže ukládat sankce, pouze konstatuje. Může být pak klasifikováno jako „porušení rozpočtové kázně“ a za to jsou jinými orgány ukládány odvody. Na státní úrovni finanční úřady, na místní orgány územně samosprávných celků. - Kontrola hospodaření se státním majetkem a kontrola plnění státního rozpočtu (nikoliv územně samosprávné celky) Finanční arbitr - Fyzická osoba - Nezávislost a nestrannost - Zákon č. 229/2002 Sb. - Působnost: řešení sporů mezi institucemi a spotřebiteli v oblasti měnového a devizového práva a práva finančního systému. Cílem je alternativní řešení sporů. Národní rozpočtová rada - Nezávislý odborný orgán, 23/2017, působnost v oblasti rozpočtové a fiskální politiky, sleduje vývoj rozpočtového hospodaření veřejného sektoru, zjistuje výšei dluhy veřejného sektoru, hodnotí plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. Finanční a celní správa – dvě soustavy specializovaných subjektů finanční správy 1. Orgány Finanční správy České republiky – 3 stupně 2. Orgány Celní správy České republiky Gen. Fin. ředitelství – metodická a řídící role - Vznik od 1. ledna 2011, zákon č. 456/2011 Sb. (2-4) - Správní úřad, organizační složka státu a účetní jednotka, podřízeno MF - Působnost celostátní, má generálního ředitele - Věcná působnost – vede centrální evidence a registry atp. Nejdůležitější metodické řízení celé fin. správy Odvolací fin. ředistelství - Vznik od 1. ledna 2013, zákon č. 456/2011 Sb. (5-7) - Správní úřad, organizační složka státu a vnitřní organizační jednotkou GFŘ a jemu je podřízena. - Místní působnost pro celou ČR, je v Brně. - Věcná působnost: vydávat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí finančních úřadů Finanční úřady - Podřízeny Odvolacímu finančnímu ředitelství, územní působnost – na území kraje, ale také má celostátní působnost se označuje jako tzv. „vybraná působnost“ viz § 10, odst 4 zákona o fin. správě – provádění vyhledávací činnosti při správě daní, daňové kontroly …. Viz to ustanovení. Vnitřní org. Složky Generálního finančního ředitelství. - Věcná působnost: výkon správy daní zejména, pak finanční a cenová kontrola atd. (§ 10). - Některé daně ne finanční úřady, ale celní úřady: spotřební daně, DPH při dovozu neplátci a energetické daně. Specializovaný fin. úřad - Působnost pro celou ČR, omezeno na „vybrané subjekty“: PO podnikající s obratem na 2mld, banky, spořitelní a úvěrná družstvo, pojišťovna, poplatník daně z hazardních her. - Některé daně nespravuje: vaně vázány na nemovité věci. 2 stupně, zároveň ozbrojený bezpečnostní sbor. Gen. Ředitelství cel – správní úřad, organizační složka státu a účetní jednotka, podřízeno MF, místní působnost celá ČR, věcná působnost: být nadřízeným celním úřadům, podílet se na přípravě právních předpisů, převádět EU výnos z cla atd. Jak metodická role, tak působnost odvolacího orgánu. Celní úřady – kopíruje finanční úřady Celní úřad Praha Ruzyně – existence odůvodněna tím, že se letecky dováží zboží ze třetích zemí (mimo EU), vykonává působnost zejména v oblasti dovozu, logicky.