Vyplněné testové otázky PDF

Teoretické otázky ve zkouškové písemce Správně může být 1 až 4 odpovědi. V písemkových testech může být pořadí odpovědí změněno. V průběhu zkouškového období mohou být další otázky doplněny. První blok Tlak ideálního plynu je A přímo úměrný teplotě. B přímo úměrný objemu. C nepřímo úměrný objem...

Teoretické otázky ve zkouškové písemce Správně může být 1 až 4 odpovědi. V písemkových testech může být pořadí odpovědí změněno. V průběhu zkouškového období mohou být další otázky doplněny. První blok Tlak ideálního plynu je A přímo úměrný teplotě. B přímo úměrný objemu. C nepřímo úměrný objemu. D nepřímo úměrný látkovému množství. Stavová rovnice ideálního plynu je A TV = pRT B pVm = RT , kde Vm je molární objem C pT = nRV D pV = nRT Ideální chování vykazují plyny při A dostatečně vysoké teplotě a nízkém tlaku. B dostatečně nízké teplotě a vysokém tlaku. C tlaku limitně blížícím se nule. D objemu limitně blížícím se nule. Daltonův zákon je A V = å Vi B p = å pi C n = å ni D pV = nRT Van der Waalsova stavová rovnice je A vzhledem k objemu kubická. æ ænö ö 2 B çç p + a ç ÷ ÷÷ × (V - nb ) = nRT è èV ø ø RT a C p= - 2 , kde Vm je molární objem Vm - b Vm D pV = nRT Kritická teplota Tk butanu je 425 K a Tk helia je 5,2 K. Při 200°C je A možné zkapalnit helium i butan. B možné zkapalnit pouze helium. C možné zkapalnit pouze butan. D není možné zkapalnit ani helium ani butan. Generalizovaný kompresibilitní diagram A lze využít pro určení stavových veličin p, V, či T. B je univerzální pro plyny. C vyjadřuje závislost kompresibilního faktoru Z na redukovaném tlaku. D vyjadřuje závislost kompresibilního faktoru Z na redukovaném objemu. Redukované veličiny pR a TR A jsou dány vztahy: pR = p / pk a TR = T / Tk. B jsou dány vztahy: pR = pk / p a TR = Tk / T. C slouží k výpočtu molárního objemu reálného plynu. D slouží k výpočtu hustoty reálného plynu. Teorém korespondujících stavů A je tvrzení, že všechny reálné plyny lze zkapalnit. B popisuje závislost tlaku na objemu pro ideální plyny. C vyjadřuje skutečnost, že plyny o stejných redukovaných veličinách TR a PR mají stejný i VR. D vyjadřuje skutečnost, že v oblasti vysokých teplot není mezi plyny rozdílu. Jako typický příklad elektrolytu lze uvést A Toluen B Roztok kyseliny octové ve vodě C Roztok sacharózy ve vodě D Nasycený roztok jodidu stříbrného ve vodě Mezi slabé elektrolyty se řadí: A Roztok kyseliny octové ve vodě B Roztok NaCl ve vodě C Roztok sacharózy ve vodě D Roztok jodidu stříbrného ve vodě Mezi silné elektrolyty se řadí: A Roztok kyseliny octové ve vodě B Roztok NaCl ve vodě C Roztok sacharózy ve vodě  D Roztok jodidu stříbrného ve vodě Podmínka elektroneutrality pro vodný roztok chloridu vápenatého je vyjádřena: A aCa+2 + aH + = aCl - + aOH - B 2aCa+2 × aH + = aCl - × aOH - C 2cCa +2 + cH + = cCl - + cOH - D 2cCa +2 × cH + = cCl - × cOH - Nernstova rovnice je: RT A EMe z+ / Me = EMe  z+ / Me × ln aMe z+ zF RT B EMe z + / Me = EMe  z+ / Me + ln(cMe z + × g Me z + ) zF RT C EMez+ / Me = EMe z+ / Me + ln aMe z+ zF RT D EMN = EMe  z+ / Me + ln aMez+ zF Součin rozpustnosti se používá pro: A Všechny elektrolyty B Špatně rozpustné látky C Špatně rozpustné soli D Všechny soli Mezi membránové elektrody se řadí: A Skleněná elektroda B Kovová elektroda I. druhu C Iontově selektivní elektrody D Argentchloridová elektroda Galvanické články se využívají jako: A indikace průběhu titračních měřeni B určovaní součinů rozpustnosti C primární články D sekundární články EMN jednoho galvanického článku se pohybuje v hodnotách: A Kladných B 0-3 V C Záporných D v kV Součin rozpustnosti lze určit na základě měření: A Objemu nasyceného roztoku sraženiny B Vodivosti nasyceného roztoku sraženiny C EMN článku sestaveného z dvou elektrod I. druhu D EMN článku sestaveného z elektrody I. a II. druhu Specifická vodivost se měří přístrojem nazývaným: A Hustoměr B Isoteniskop C Konduktometr D Kalorimetr Specifická vodivost je: A Převrácená hodnota specifického odporu B Závislá na koncentraci rozpuštěného elektrolytu C Nepřímo úměrná koncentraci rozpuštěného elektrolytu Funkcí konstrukčního uspořádání měrné cely D Molární vodivost elektrolytu je možno vypočítat na základě vztahu: !"! ∙$ A 𝛬= , kde c je molární koncentrace v mol/dm3 % % B 𝛬 = !"! ∙$ , kde c je molární koncentrace v mol/dm3 C 𝛬 = 𝜈& 𝜆& + 𝜈' 𝜆' D 𝛬 = 𝜈& 𝜆& ∙ 𝜈' 𝜆' Molární vodivost má jednotku: A S B S.m-1 C S.m2.mol-1 D mol.m-3 Měření vodivosti lze využít pro: A Měření koncentrací látek B Určování stupně disociace slabých elektrolytů C Měření součinu rozpustnosti D Stanovení tepla Kohlrauschův vztah je: A 𝛬 = 𝛬( + 𝑎 √𝑐 , kde a > 0 B 𝛬 = 𝛬( − 𝑎 √𝑐 , kde a > 0 C Lineární pro slabé elektrolyty D Lineární pro silné elektrolyty Molární vodivost při nekonečném zředění pro fosforečnan vápenatý lze vypočíst podle vztahu: ( ( A 𝛬( = 𝜆)*"# + 𝜆+,!% $ B 𝛬( = 2 ∙ 𝜆( ( )* "# + 3 ∙ 𝜆+, !%$ C ( 𝛬 =3∙ 𝜆( )* "# +2∙ 𝜆( +,$!% ( ( ( D 𝛬 =2∙ 𝜆)*"# +4∙ 𝜆+,!% $ Závislost molární vodivosti na koncentraci: A Je konstantní B Není konstantní C Je stejná pro slabé a silné elektrolyty D Je odlišná pro slabé a silné elektrolyty Kterou z následujících reakcí lze považovat za bimolekulární? A A ® produkty B 2 A ® produkty C A + B ® produkty D 2 A + B ® produkty Rychlostní konstanta chemické reakce je závislá na: A Čase reakce B Koncentraci reakčních komponent C Teplotě reakce D Vlnové délce Kinetickou rovnici reakce druhého řádu lze vyjádřit pomocí výrazu: 𝑑𝑐 A − ' = 𝑘. 𝑐' 𝑑𝑡 𝑑𝑐' B − = 𝑘. 𝑐'. 𝑐- 𝑑𝑡 𝑑𝑐 C − ' = 𝑘. 𝑐'. 𝑑𝑡 𝑑𝑐' D − = 𝑘. 𝑐'/ 𝑑𝑡 Celkový řád reakce je: A Součet stechiometrických koeficientů všech látek ve stechiometrické rovnici reakce B Součet stechiometrických koeficientů výchozích látek ve stechiometrické rovnici reakce C Součet stechiometrických koeficientů produktů ve stechiometrické rovnici reakce D Součet dílčích řádů reakčních komponent Výraz r = k × cA popisuje: A zákon působení aktivních hmot pro izolovanou reakci II. řádu B zákon působení aktivních hmot pro izolovanou reakci I. řádu C zákon působení aktivních hmot pro izolovanou reakci III. řádu D zákon působení aktivních hmot pro izolovanou reakci monomolekulární dc A Výraz - = k × c A je: dt A Kinetická rovnice v diferenciálním tvaru pro reakci A +B →produkty B Kinetická rovnice v diferenciálním tvaru pro reakci 2A → produkty C Kinetická rovnice v diferenciálním tvaru pro reakci A → produkty D Kinetická rovnice v diferenciálním tvaru pro izolovanou reakci monomolekulární Mezi reakce I. řádu patří: A Radioaktivní rozpad 14C B HCl +NaOH→H2O+NaCl C Tepelný rozklad kyseliny octové na methan a CO2 D A + B + C → produkty, je-li cA0 = cB 0 = cC 0 Pro stanovení rychlostní konstanty reakce I. řádu stačí znát: A Poločas reakce I. řádu B Počáteční koncentraci výchozí látky C Počáteční koncentrace výchozí látky a všech produktů D Počáteční koncentraci výchozí látky a koncentraci této látky v čase t Jaký rozměr bude mít rychlostní konstanta reakce II. řádu v případě, že ke stanovení využijeme závislost molární koncentrace (mol/l) na čase (s)? A [k] = s-1 B [k] = s C [k] = dm3·mol-1·s-1 D [k] = – (bezrozměrné číslo) Aby reakce II. řádu A + B → P přešla na tzv. reakci pseudoprvního řádu, musí pro počáteční koncentrace jejich vstupních komponent platit následující: A cA0 = cB0 B cA0 >> cB0 C cA0 0, pokud V1 < V2 D Wobj < 0, pokud V1 < V2 Nultý termodynamický zákon definuje jakou veličinu? A Teplota B Tlak C Práce D Teplo Poissonův vztah pro reverzibilní adiabatu ideálního plynu je: A T ×V k -1 = konst pV p0V0 B = T T0 C p1 ×V1k = p2 ×V2k Cp D k= CV Při adiabatickém ději platí: A ΔU = 0 B Q=0 C W=0 pV p0V0 D = T T0 Hypotetický ideální plyn při Joule-Thomsonově ději bude: A Snižovat svůj tlak i teplotu B Zvyšovat svůj tlak i teplotu C Snižovat svůj tlak za konstantní teploty D Udržovat konstantní teplotu a entalpii Poissonova adiabatická konstanta dvouatomového plynu je přibližně: A 1,2 B 1,4 C 1,667 D 2,0 Účinnost Carnotova tepelného stroje může hypoteticky dosáhnout: A Záporných hodnot B 100 %, když bude teplota chladnějšího rezervoáru nula kelvinů C 100 %, když se bude teplota teplejšího rezervoáru blížit k nekonečnu D 333% Tvrzení „Je nemožné sestrojit takový cyklicky pracující stroj, který by plně převáděl teplo na práci“ je: A Nultý termodynamický zákon B První termodynamický zákon C Druhý termodynamický zákon D Třetí termodynamický zákon Pokud uvažujeme, že cyklicky pracující stroj a oba tepelné rezervoáry (tvoří jeho okolí) jsou jeden složený systém, pak pro změnu entropie tohoto systému platí: A DS systém = DS stroj + DSokolí ³ 0 B DS systém = DS stroj + DSokolí < 0 C DS systém = DSstroj = DSokolí D DSsystém = DH systém Mezi základní termochemické zákony patří: A Raoultův zákon B Laplace-Lavoissierův zákon C Hessův zákon D Kirchhoffův zákon Pro sled reakcí A → B a B → C je možno psát: A ∆𝐻'→- + ∆𝐻-→) = ∆𝐻'→) B ∆𝐻-→) − ∆𝐻'→- = ∆𝐻'→) C ∆𝐻-→) = ∆𝐻'→) − ∆𝐻'→- D ∆𝐻-→) = ∆𝐻'→) + ∆𝐻'→- Změnu entalpie reakce lze určit z: A Hodnoty EMN° při jedné teplotě B Hodnoty rovnovážné konstanty K při jedné teplotě " C Hodnot ∆𝐻12*3,5 pro všechny reakční komponenty " D Hodnot ∆𝐻136č,5 pro všechny reakční komponenty Hodnota standardní slučovací změny entalpie prvků v obvyklém stavu je: A Záporná B Kladná C Nulová D Nenulová Pro které látky je ∆𝑯𝟎𝒔𝒑𝒂𝒍,𝒊 rovno nule: A NH3 (g) B CO2 (g) C H2O (l) D H2O (g) ∆𝑯𝟎𝒓,𝟐𝟗𝟖 pro reakci 2 N2 + 3 H2 → 2 NH3 pomocí slučovacích změn entalpií je rovna: " " " " A ∆𝐻B,.CD = 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁𝐻/ ) − 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁. ) + 3 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝐻. ) " " " " B ∆𝐻B,.CD = 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁. ) + 3 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝐻. ) − 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁𝐻/ ) " " " " C ∆𝐻B,.CD = 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁𝐻/ ) − 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁. ) − 3 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝐻. ) " " D ∆𝐻B,.CD = 2 ∙ ∆𝐻136č,.CD (𝑁𝐻/ ) ∆𝑯𝟎𝒓,𝟐𝟗𝟖 pro reakci C6H5COOH + 15/2 O2 → 7 CO2(g) + 3 H2O(l) pomocí spalných změn entalpií je rovna: A & ∆𝐻!,#$% & = ∆𝐻'()*,#$% (𝐶+ 𝐻, 𝐶𝑂𝑂𝐻) + 15,2 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & & (𝑂# ) − 7 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝐶𝑂# ) − 3 ∙ ∆𝐻'()*,#$% (𝐻# 𝑂) & & B ∆𝐻!,#$% = ∆𝐻'()*,#$% (𝐶+ 𝐻, 𝐶𝑂𝑂𝐻) C & ∆𝐻!,#$% & = 7 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝐶𝑂# ) + 3 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝐻# 𝑂) − ∆𝐻'()*,#$% (𝐶+ 𝐻, 𝐶𝑂𝑂𝐻) + 15,2 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝑂# ) D & ∆𝐻!,#$% & = 7 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝐶𝑂# ) + 3 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝐻# 𝑂) − ∆𝐻'()*,#$% (𝐶+ 𝐻, 𝐶𝑂𝑂𝐻) − 15,2 ∙ ∆𝐻'()*,#$% & (𝑂# ) Který fázový přechod patří mezi endotermní děj: A vypařování B kondenzace C tání D tuhnutí Který fázový přechod patří mezi exotermní děj: A vypařování B kondenzace C tání D tuhnutí Pro exotermní děj platí: A ∆𝐻B = 0 B ∆𝐻B ≠ 0 C ∆𝐻B > 0 TOTO JE ŠPATNĚ D ∆𝐻B < 0 Pro endotermní děj platí: A ∆𝐻B = 0 B ∆𝐻B ≠ 0 C ∆𝐻B > 0 D ∆𝐻B < 0 TOTO JE ŠPATNĚ Zařízení pro měření tepelných změn v průběhu fyzikálních a chemických dějů se nazývá: A Spektrofotometr B Kalorimetr C Konduktometr D Refraktometr Závislost tepelného zabarvení reakce na teplotě udává: A Gibbs-Helmholtzova věta B Kirchhoffův zákon C Van´t Hoffova izobara D Van´t Hoffova izoterma Kirchhoffův zákon je: E A ∆𝐻B,E = = > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 E " B ∆𝐻B,E = ∆𝐻B,.CD ∙= > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 E " C ∆𝐻B,E = ∆𝐻B,.CD += > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 E " D ∆𝐻B,E = ∆𝐻B,.CD −= > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 Pro přepočet mezi ∆𝑼𝒓 a ∆𝑯𝒓 platí: A ∆𝐻B = ∆𝑈B + 𝑝 ∙ ∆𝑉B B ∆𝐻B = ∆𝑈B − 𝑝 ∙ ∆𝑉B C ∆𝑈B = ∆𝐻B + ∆𝑛F,B ∙ 𝑅 ∙ 𝑇 D ∆𝑈B = ∆𝐻B − ∆𝑛F,B ∙ 𝑅 ∙ 𝑇 Pro výpočet adiabatické teploty reakce platí vztah (i předstvuje všechny látky vystupující z reakce): E " A ∆𝐻B,E = ∆𝐻B,.CD += > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 E " B 0 = ∆𝐻B,.CD += > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD 5 E " C 0 = ∆𝐻B,.CD += > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD Gý$I.3áLMN E " D 0 = ∆𝐻B,.CD += > 𝜈5 ∙ 𝐶2,5 ∙ 𝑑𝑇.CD O23PQ5R Veličina, která udává množství veškeré práce, kterou může systém vykonat, se nazývá: A Entalpie B Entropie C Gibbsova energie D Helmholzova energie Charakteristickými proměnnými Gibbsovy energie jsou: A Teplota B Tlak C Objem D Entropie Pokud je změna Gibbsovy energie chemické reakce nulová, znamená to, že: A reakce neprobíhá B reakce je v rovnováze C reakce probíhá a rovnováha je posunuta směrem k produktům D reakce probíhá a rovnováha je posunuta směrem k výchozím látkám Závislost Gibbsovy energie chemické reakce na teplotě za konstantního tlaku je dána vztahem: æ dDGr ö A ç ÷ = -DSr è dT ø p æ dDGr ö B ç ÷ = cp è dT ø p æ dDGr ö C ç ÷ = -DVr è dT ø p æ DGr ö D ç¶ T ÷ DH r ç ÷ =- 2 è ¶T øp T Eulerova věta pro výpočet objemu binární směsi: A Vsměsi = V1 × n1 + V2 × n2 B Vsměsi = V1 × n2 + V2 × n1 C Vm. směsi = V1 × x1 + V2 × x2 , kde Vm je molární objem směsi D Vsměsi = V1 + n1 ×V2 + n2 Hodnota parciální molární veličiny složky ve směsi závisí na: A Tlaku B Teplotě C Složení směsi D Velikosti systému Chemický potenciál je možné zapsat jako: æ ¶G ö A µi = ç ÷ è ¶ni ø p ,T , složení æ ¶U ö B µi = ç ÷ è ¶ni øS ,V , složení æ ¶H ö C µi = ç ÷ è ¶ni øS , p , složení D µi = Gi Fugacita složky je: A Účelově zavedená veličina pro zápis chemického potenciálu ideálních plynů B Účelově zavedená veličina pro zápis chemického potenciálu reálných plynů C Parciální tlak složky násobený fugacitním koeficientem D Molární zlomek složky násobený fugacitním koeficientem Který zápis chemického potenciálu předpokládá ideální chování složky směsi: A µi = µi* + RT ln ai B µi = µi* + RT ln ci C µi = µi* + RT ln p i D µ = µ * + RT ln f i i i Třetí blok Gibbsův zákon fází má pro systém se dvěma intenzivními proměnnými (p,T) tvar: A v+2 = f+s B v+s = f+2 C v+f = s+2 D v+s = f+1 Augustova rovnice umožnuje vypočítat: A Teplotu varu látky při určitém tlaku B Koncentraci látky v rozpouštědle při určité teplotě C Tlak nasycených par látky při určité teplotě varu D Molární hmotnost látky ze známé teploty varu Prostředí oddělená polopropustnou membránou mají stejný osmotický tlak se nazývají: A Hypertonické B Isotonické C Hypotonické D Osmolární Fázové rovnováhy využívající koligativní vlastnosti jsou: A Tenzimetrie B Destilace C Osmometrie D Extrakce Veličina měřená v ebuliometrii je: A Tlak B Teplota C EMN D Čas Veličina měřená v tenzimetrii je: A Teplota B Specifická vodivost C Tlak D Čas Veličina měřená v kryoskopii je: A Tlak B pH C Teplota D Čas Mezi homogenní systémy patří A Směs dusíku s kyslíkem za standardních podmínek B Olej s vodou za standardních podmínek C Nasycený roztok AgCl se suspenzí AgCl D 0,5 mol/dm3 kyselina sírová ve vodě V koloidních systémech A Dochází k rozptylu záření. B Částice sedimentují v gravitačním poli. C Jsou částice pozorovatelné okem. D Vykazují částice tepelný, tzv. Brownův pohyb. Koloidní systém představuje např. A Mléko. B Směs ethanolu a vody. C Roztok škrobu ve vodě. D Chlor rozpuštěný v ethylbenzenu. Heterogenní koloidy jsou např. A Směsi plynů. B Aerosoly. C Roztoky tenzidů. D Emulze. Závislost parciálního tlaku látky nad roztokem na složení kapalné fáze a tenzi páry dané látky udává: A Raoultův zákon B Daltonův zákon C Amagatův zákon D Gibbsův zákon fází Který z následujících fázových diagramů odpovídá azeotropické směsi? p y T y A) B) C) D) x x x x Destilace s vodní parou se využívá při přečištění látek, které jsou: A v kapalné fázi dokonale mísitelné s vodou. B v kapalné fázi nemísitelné s vodou. C mají nižší tenzi páry než voda. D mají vyšší teplotu varu než voda. Mezi metody dělení mísitelných kapalin založených na rozdílných bodech varu daných složek patří A Destilace B Extrakce C Rektifikace D Osmometrie Na obrázku je fázový diagram dvou omezeně mísitelných kapalin. Kolik stupňů volnosti bude mít daný systém při zvolené teplotě T*? A 0 B 1 C 2 D 3 Ve fázovém diagramu omezeně mísitelných kapalin se křivka oddělující homogenní a heterogenní oblast nazývá: A Binodála B Konoda C Křivka kondenzace D Křivka varu Rozpustnost plynů v kapalinách, se kterými chemicky nereagují, lze popsat pomocí: A Raoultova zákona B Daltonova zákona C Henryho zákona D Amagatova zákona Henryho zákon lze zapsat následujícím vztahem: A pi = Hi·xi B pi = pi*·xi C pi = ci·R·T D DpR = pR*·xL Ternární diagramy A jsou rovnoramenné nebo pravoúhlé trojúhelníky. B jsou čtverce. C vyjadřují složení směsi tří látek. D popisují složení v homogenních i heterogenních směsích. Binodální křivka A odděluje homogenní a heterogenní oblast v ternárním diagramu. B popisuje závislost objemu směsi na jejím složení. C popisuje závislost objemu směsi na teplotě. D popisuje závislost tlaku směsi na teplotě. Ternární diagramy s binodální křivkou a konodami jsou A charakteristické pro systémy s omezeně mísitelnými kapalinami. B charakteristické pro homogenní systémy. C stanovovány experimentálně. D konstruovány pro konstantní teplotu a tlak. Pro Nernstův rozdělovací koeficient platí: aC( A) cC( A) A K= @ aC( B ) cC( B ) B K = aC( A) × aC( B) @ cC( A) × cC( B) C ln K = ln aC( A) - ln aC( B) @ ln cC( A) - ln cC( B) D K = ln(aC( A) × aC( B) ) @ ln(cC( A) × cC( B) ) Extrakce je A proces separace látky ze směsi pomocí vhodného činidla nemísitelného s původní směsí. B proces, jehož účinnost lze ovlivnit teplotou. C proces, jehož účinnost nezávisí na volbě druhu extrakčního činidla. D vždy účinnější, je-li provedena jako násobná. Micely jsou: A útvary vzniklé asociací částic dispergované látky. B charakteristické pro hrubé disperze. C charakteristické pro pravé roztoky. D charakteristické pro koloidní disperze. Termodynamickou rovnovážnou konstantu lze ovlivnit: A Teplotou u exotermních reakcí B Přídavkem jedné z reakčních komponent C Tlakem u izochorických reakcí D Časem Hodnotu rovnovážné konstanty chemické reakce lze ovlivnit: A Teplotou u exotermních reakcí B Přídavkem inertu do reakční směsi C Tlakem u izochorických reakcí D Změnou počátečních koncentrací reakčních komponent Rovnovážné složení reakční směsi (polohu rovnováhy) lze ovlivnit: A Teplotou u exotermních reakcí B Přídavkem inertu do reakční směsi COCl2 ↔ CO + Cl2 C Tlakem u izochorických reakcí D Změnou počátečních koncentrací reakčních komponent Závislost rovnovážné konstanty na teplotě je popsána: A Arrheniovou rovnicí B Van’t Hoffovou izobarou C Van’t Hoffovou izotermou D Augustovou rovnicí Při teplotně nezávislé hodnotě ΔH°r a ΔS°r je možné vypočítat rovnovážnou konstantu při zadané teplotě ze vztahu: DH r A ln K (T ) = C - RT B - RT × ln K (T ) = -DH r + T DSr æ E ö C k = Af × exp ç - A ÷ è RT ø KT DH r æ 1 1 ö D ln =- ç - ÷ K0 R è T T0 ø Pro rovnovážnou endotermní reakci se zvyšováním teploty: A Dochází ke zvýšení tvorby produktů B Dochází ke zvýšení tvorby výchozích látek C Rovnovážná konstanta se snižuje D Rovnovážné konstanta se zvyšuje Maximalizace výtěžku rovnovážných exotermních reakcí se zpravidla dosahuje: A Zvyšování reakční teploty B Odebíráním produktů z reakční směsi C Odstraňováním nadbytečných nezreagovaných výchozích látek z reakční směsi D Vedením reakce ve velkém nadbytku jedné z výchozích reakčních komponent Rovnovážná konstanta popisující rovnováhu mezi čistou málo rozpustnou solí a jejím nasyceným roztokem se nazývá: A Konstanta kyselosti B Konstanta stability C Rozdělovací koeficient D Součin rozpustnosti Rovnovážné koncentrace reakčních komponent reakce H2+I2 ↔2HI při nI0 = 2 mol; nH0 = 1mol; nHI 2 2 0 = 0 mol je možné vypočítat: A nH 2 = 1 - x B nHI = 2 - x C nI 2 = 2 - x D nHI = 2x Rovnovážné koncentrace reakčních komponent reakce COCl2 ↔ CO + Cl2 při 0 nCOCl = 1mol; nCO 2 0 = 0 mol; nCl0 = 0 mol; je možné vypočítat podle: 2 A nCOCl2 = 1 + x B nCO = -2x C nCOCl2 = 1 - x D nCO = x Disociační stupeň kyseliny octové je možné vypočítat pro danou koncentraci z hodnoty její disociační konstanty pomocí vztahu: a 2c 2 A Kc = 1-a 2 a 2c B Kc = 1-a 2 a 2c 2 C Kc = 1-a a 2c D Kc = 1-a Pro tepelný rozklad uhličitanu vápenatého platí následující rovnice: éëCa 2+ ùû éëCO32- ùû A Kc = [CaCO3 ] B Kc = éëCa2+ ùû éëCO32- ùû C K p = p CO2 aCaO × aCO2 D K= , kde aktivity pevných látek jsou přibližně jednotkové aCaCO3 Rovnováha reakce C ( s ) + H 2O ( g ) Ä CO( g ) + H 2 ( g ) patří mezi: A Heterogenní chemické rovnováhy B Homogenní chemické rovnováhy C Heterogenní fázové rovnováhy D Acidobazické rovnováhy