Přehled Literární vědy PDF

[Literatura] -„litera" písmeno (latin. Název) **Literární věda:** [společensko-vědní disciplína,] která se zabývá [literárními díly a tvorbou spisovatelů, literárně-historický vývoj], [společenský příjem] [Dělíme] 1. **Teorie literatury:** [základ literatury] (poetika literatury: figury, t...

[Literatura] -„litera" písmeno (latin. Název) **Literární věda:** [společensko-vědní disciplína,] která se zabývá [literárními díly a tvorbou spisovatelů, literárně-historický vývoj], [společenský příjem] [Dělíme] 1. **Teorie literatury:** [základ literatury] (poetika literatury: figury, tropy=soubor jednotlivých pojmů, který tvoří její podstatu 2. **Literární dějiny:** jak se [literatura vyvíjí, literární historie] 3. **Literární kritika:** zabývá se současnou literaturou, [stimulovat a podněcovat současný literární vývoj ] 4. **Literární didaktika/metodika:** [zabývá se tím, jak literaturu učit (]praktický osvojování), jak jí správně podávat ve školském prostředí **[Pomocné disciplíny]** 5. **Komparatistika:** [zabývá se tím, co je literatura světová] (srovnání dvou literárních procesů, směrů, děl), (dívat se na autory z národní perspektivy) 6. **Folkloristika**[: nauka o lidové slovesnosti, ústní tradice ] Ústní projev: poprvé použit v roce 1852 7. **Bibliografie**: [vychází knižně] Literární věda je propojena s [estetikou a jazykovědou.] Je to věda, jejímž základem je [filologie,] ale zároveň věda, která patří do [soustavy věd o umění.] Předmětem té vědy je něco, [co je umělecké.] 1. **Teorie literatury** -\> hlavní předmětem je teorie literárního díla, slouží k tomu, [abychom lépe poznali a zjistili, jak funguje literární dílo z hlediska teoretického.] Předmětem teorie literatury je: teorie literárního díla a ta se zabývá podstatou a funkcí a způsobem existence literárního díla. [Důraz na strukturu, kompozici, jazyk, tematickou stavbu. ] **Patří sem několik vědeckých disciplín** - **Genologie:** věda, která se zabývá [literárními druhy a žánry] - **Stylistika:** věda o rozvržení [slohových prostředků z hlediska jejich umělecké funkce] - **Metrika a Versologie:** věda, která se zabývá [veršové výstavby, rozložení přízvuku v určitých systémech] (otázka přízvučnosti a nepřízvučnosti) - **Teorie literárněhistorického procesu:** věda, která zkoumá z hlediska systému [norem], [které jsou platné pro historické zařazení literárních děl.] - **Poetika**: věda, která se zabývá [výrazovými prostředky jazykového díla v daném momentě] - Zakladatelem historické poetiky: folklorista **Aleksandr Nikolajevič Veselovskij**, který napsal **historickou poetiku** a od té doby se [pojem historická poetika využívá.] Předmětem teorie literatury je i: - **Metodologie literatury:** je to vědní disciplína, [která se zabývá metodami], jejich [tvorbou a aplikací.] Teorie literatury má vztah k filozofii - co je základem naší zkušenosti? - **Antropologie** - **Estetika** **Estetická funkce:** je pro [dílo dominantní,] je to funkce, která vzniká na základě čtenářské akce - Estetická funkce je [založena na emoci.] - Estetická funkce je schopnost vytvářet [estetické hodnoty] (estetické hodnoty: schopnost prostřednictvím uměleckého díla dojít nějakého hlubšího poznání skutečnosti a poskytnout nám uspokojení) Každý si může text vyložit jinak. **Estetická míra:** je přímo úměrná řádu díla a nepřímo úměrná jeho složitosti. Estetická míra je závislá na stupni uspořádanosti díla. - Umělec nebo jeho dílo nám může připomenout to, [co jsme přestali vnímat a,] nebo [nám umožňuje vidět to, co jsme neviděli] (i když to tady už dávno existovalo) - Základem je: [vyvolání určité **estetické emoce**], která je součástí nějaké díla. **[Sémiotika]** - Zakladatelé: **Charlese Sanders Peirce, Ferdinand de Saussure** - je to věda [zabývající se studie znaků] - věda o znaku vychází z toho, [že všechny předměty, jevy kolem nás mají svůj základní význam] - význam [užitkový,] ale zároveň mají [i svůj speciální význam znakový] Například. **Kroj** [(praktická funkce)] -\> ale přiřazuje člověka [k určité sociální skupině ] **Věda o znaku:** [poprvé ji definoval Aristoteles] (4. století př. n. l.): „Znak: *je to věc, která na sebe přivádí na mysl, ještě něco jiného".* **Znak** - **(definice ve slovníků spisovné češtiny)** a. Má [charakteristickou vlastnost,] vnější projev, [určitý rys] b. [Názorné vyjádření projevu ] c. Nejjednodušší grafický útvar d. Prostředek [sdělování ] e. Smysly [vnímatelný útvar nesoucí nějaký význam] - Znak upoutá naši pozornost, která se hned posílá někam jinam - Znak je ustálenou formou. - Znak je plán obsahu (jednota) - Znak se považuje za [prvek nějaké větší soustavy] - Znak se považuje [za vždy speciální druh významů ] - Znak se považuje za [společenský produkt] - **Ferdinand de Saussure** - švýcarský jazykovědec - komunikoval ve francouzštině - Otec moderní lingvistiky - zakladatel jazykového znaku (označující, označovaný) -\> **kurz obecné lingvistiky** (toto dílo bylo vydáno až po jeho smrti, jeho osmi žáky, jako ucelené poznámky z de Sausserových přednášek. - [Byl členem Pražského lingvistického kroužku ] - upozornil na rozdíl mezi [skutečným předmětem a slovem.] - **Ferdinand de Saussure** v přístupu k jazyku opustil dosavadní vývojové hledisko (historické gramatiky) [sledující především průběh změn jazyka a přistoupil k jazyku jako synchronnímu] (děje se současně) - Říká, že jazykový znak je **arbitrární** (nahodilý) - My označujeme desku s určitým počtem nohou: stůl a Němci: Tisch **Jan Mukařovský a Roman Jakobson:** [uplatnili myšlenky F. d. Saussura] - Langue (přístupný systém prvků) - **Louis Hjemslev** - zakladatel **glosematiky** - glosematika chápe jazyk jako čistý deduktivní systém - **Charles Sanders Pierce** - obecný sémiotik, nebyl jazykovědec - klasifikace znaků **do 3 skupin** **3 skupiny znaků:** 1. **Ikony:** typ znaků, kde vztah mezi [označujícím a označovaným] (O1, 02) je na základě [vnější podobnosti.] - Obraz mého obličeje: zobrazení mého obličeje je označující a ukazuje na označované (ve skutečnosti můj obličej). Vztah mezi O1 a O2 **probíhá v minulosti.** - V literatuře: tematické celky: **prostředí, postavy, děj (metafora)** -\> dochází k záměně pouze v mé hlavě**,** podstata se nemění, **téma -\>** vím, že to autor dělal dříve 2. **Indexy:** O1 a O2 se dotýká [(vztah na základě věcné souvislosti) ] - vidím kouře, ale nevidím oheň, ale kouř je příznakem ohně, z hlediska času: **probíhá to teď** - symptomy, příznaky - v realitě to jsou gesta a mimika - V literatuře: **kompozice, styl** (na základě stylu poznám autora) 3. **Symboly:** nejrozšířenější typ znaku, [na základě dohody -\> konvence (]zelená jít, červená stát), abeceda, z hlediska času: budoucnost, na základě toho jednám **do budoucnosti** - V literatuře: v každém jazyce se řekne „stůl" jinak. [Mění se označující, označované zůstává stejné.] (je to vždycky slovo) **Znak se určuje vztahy mezi** a. Materiálním nositelem znaku b. Označovaným předmětem c. Množina (autorem čtenáře) **Znak můžeme tvořit:** - Principem části na místo celku - Přenášení vnější podobnosti - Všechny jazykové znaky (nemotivovanost) - Znaky jsou různého druhu - Lingvistické znaky jsou jednoduché - Znaky mohou být složitější (sám text je znakem) - **Označující**: jak je ten text psán, **označované:** na co ten text ukazuje (smysl) - To označované se samo o sobě stává označujícím **Pražský lingvistický kroužek** - Vznikl v roce 1926 (Roman Jakobson) **1.Oddělili fonologii od fonetiku** (Jan Mukařovský: umělecké dílo je znakem, které nelze ztotožnit s vědomím autora) **Umělecké dílo** **Umělecké dílo se skládá** a. Z materiální stránky b. Objektu c. Označované skutečnosti - [Umělecké dílo jako celek tvoří znak (]je to projev komunikace) - Umělecký text je neukončený - To, co je uloženo v textu, tak se tam prvky mění - Mění se tím, principem překřížení **Jurij Michaljovič Lotman** - vztah [textu a kultury] (zvláštní druh informace) - [umění je sekundárním jazykem ] - jazyk máme přirozený a jazyk máme sekundární - dílo: **text je realizace kultury** - **kultury jsou buď otevřené nebo zavřené** kultury otevřené: [sémantické a syntaktické] - **kultury, který se orientují na zákon** Důležité: **Vlastnosti textu (podle Lotmana)** 1. Vyjádřenost (fixace), [text musí být fixován grafickými znaky] 2. [Ohraničenost] (má začátek a konec) 3. Strukturovanost (znaky v textu jsou uspořádány podle určitého principu, mají tam svou skladbu) **Text může působit 4 způsoby (podle Lotmana)** 1. Spisovatel vytvoří text jako umělecký a čtenář ho jako umělecký přijme 2. Spisovatel vytvoří text jako neumělecký, ale čtenář ho esteticky přijímá Příklad: Palacký napsal text jako odborný, ale my to chápeme jako beletrii (vložili jsme do toho estetickou funkci) 3. Spisoval vytváří text jako umělecký, ale čtená ho přijímá jako neumělecký 4. Triviální literatura (neumělecký text přijímáme jako neumělecký) - Každý umělecký text je mnohonásobně kódovaný **Každý sémiotický systém má 3 aspekty** 1. Odevzdání informace: komunikace 2. Vypracování informace 3. Zachování informace: paměť a tradici Literární dílo se skládá ze 3 složek: 1. Materiální dílo 2. Estetický předmět 3. Zobrazení díla **Umberto Eco** - Jeho dělení znaků (podle původu, podle pramene) - Dílo zůstává otevřené znakem - Neživotné (přirozené a umělé) a životné (lidské a nelidské) znaky - Literární texty vnímám přes označující na první pohled - Literatura patří k **jiným druhům umění,** ale ne k jazyku **Text ze sémiotického hlediska** - [Specifická konfigurace jazykových a tematický prostředků] (který mají nějakou funkci) **Konfigurace:** (seskupení, uspořádání) **Konotace:** vedlejší významy **Denotát:** označovaný - *Pojem **denotace** se vztahuje k objektivnímu významu nějakého termínu, k takovému, který můžeme najít ve slovníku. Je to význam, který lidé hovořící společným jazykem připisují určitému slovu.* **Sémiotiku můžeme řadit do tří disciplín** 1. **Sémantiku** - Zabývá se [zákonitostmi,] vznikem a významem jednotlivých znaků, konstatuje, [že znak musí patřit k jistému znakovému systému] (červená barva na dopravních značkách: signalizuje zákaz, literatura-revoluční idea) - Znak se může tvořit principem části (koruna zastupuje celý stát) - Znak se může tvořit na základě arbiternosti (vznikají na základě dohody, kulturní tradice) - **Význam znaků** 2. **Syntaktika** - Zabývá se, [jak jednotlivé znaky souvisí mezi sebou] (struktura textů) - Jednotlivé znaky nemají samy o sobě význam - Důležitá je funkce jevu (ze závislosti dvou jevů): jaký to má dosah, co to znamená - **Vzájemné vztahy mezi znaky** 3. **Pragmatiku** - Zkoumá, jak vznikají jazyky, jaký je jejich význam v dané kultuře (černá barva: smutek) - **Užívání znaků, vztahy mezi znaky a jejich uživateli** **T. Todorov:** francouzský teoretik se přiklání k myšlence, že [neexistuje umělecká literatura jako jednotný systém], ale má dva hlavní [literární druhy] **1.** první vychází z vyprávění a představení (epika, drama) **2.** druhý z básnické funkce jazyka (lyrika) - Každý z těchto druhů má své kořeny v řečových druzích neliterárních (poezie v modlitbě, epika v dějepisectví) 2. **Literární dějiny** - zabývá se výzkumem literatury v [historickém vývoji], [hodnotí tendence v různých období,] přínos jednotlivých děl a autorů a směřuje k určitým literárněhistorickým syntézám (*spojování dvou nebo více částí do jednoho celku):* učebnice, dějiny, monografie (text, který se zabývá tvorbou jediného spisovatele, nebo skupiny (májovci). - **Cílem je:** [rekonstrukce vývoje literatury, vývojových změn ] 3. **Literární kritika** - Z pohledu současného (synchronního) - cílem je na základě určitých kritérií **[posoudit a zhodnotit literární dílo].** - **Literární kritik** uplatňuje [svůj estetický vkus], [ale musí uplatňovat všeobecně platná měřítka]. **Je to nejvíce subjektivní disciplína.** Předmětem: současná literatura, musí působit na rozvoj literatury - **Recenze**: díla kritika literárního díla **Texty** **-\>** naše nejmenší jednotka „textor" (z latin. Názvu) - Mohou být **umělecké a neumělecké** - **Umělecké:** vedle svojí funkce mají i funkci estetickou (historicky proměnlivá) **[Funkce ]** Komunikativní: běžná potřeba, sdělení informace (po sdělení se informace vyčerpá) Estetická (umělecká): není stálá, může vzniknout, může zaniknout **SLOVESNOST** (pojem nadřazený) 1. **Ústní:** soubor textů, které jsou udržovány v podvědomí veřejnosti 2. **Písemnictví:** soubor textů skládaných se zaměřením, vnímané čtením **[Písemnictví]** Je to pojem širší než literatura Soubor textů skládaných se zaměřeným s intencí, že budou udržovány v podvědomí lidstva - **Josef Jungmann:** první čítanka **Slovesnost** - Do literatury patří i ústní slovesnost, nejen texty umělecké - **Frank Wollman:** *dějiny slovanských literatur* -\> **slovesnost Slovanů** (do dějin slovanských literatur patří nejen to, co je fixovaný písmem ale i ústní slovesnost) - Člení vývoj podle [žánrů, podle jednotlivých vývojových období] (dějiny chápe jako historický vývoj tvarů a struktur) **[Literatura]** - (patří do slovesnosti, tvoří celé písemnictví + část ze slovesnosti, které byla dodatečně zapsána) - **Věcná** - **Estetická** - **Dětská (děti a mládež) / četba mládeže**: v minulosti to psali většinou pedagogové, v NO to byly překlady německých mravoučných povídek, dítě, které zlobí je potrestáno a je napraveno (před 19. stoletím) - zakladatelem poezie pro děti a mládež byl **Josef Václav Sládek** (lumírovec), próza: **Alois Jirásek, V. Nezval** - **Četba mládeže:** vše to, co mládež čte (i díla pro dospělé) - **Literatura mládeže:** díla, které jsou vědomě zaměřená na díla pro věkovou vrstvu (*intencionální)* Četba, která je určena pro dospělé, ale budeme na to nahlížet z hlediska kritérií litery pro mládež 1. Díla, které mládež čte v původní podobě (Babička) a které se během vývoje nezměnila 2. Díla, které původně byly určeny dospělým, ale pro mládež byly upraveny později -\> dodatečně (text je v podobě pro dospělé ale i pro mládež): Robinson Crusoe, Gulliverovy cesty 3. Žánry, které během vývoje přešly z literatury pro dospělé na literaturu pro mládež (Kytice) Literatura pro mládež je technologicky mnohem náročnější než literatura pro dospělé **Má specifické rysy:** 1. Je to tematické zúžení (eliminace určitých témat), do literatury pro děti a mládež se například nehodí témata erotická, témata sociální) 2. Literatura pro děti a mládež předpokládá existenci speciálních žánrů zaměřených (pohádka, dobrodružné romány) 3. Literatura pro děti a mládež je jednoduchá výrazově (z hlediska syntaxe) Syntax (*vztahy mezi slovy ve větě),* omezený slovník, černobílé pojetí hrdinů Věková hranice z pohledu knihovnického: je 15 let do 8 let (6) je literatura předškolní, primární, elementární (literatura, kterou dítě vnímá pouze poslechem prostřednictvím rodičům) - **Pro dospělé** - **Exil:** politické důvody - **Emigrace:** jakékoliv důvody - **Národní (to co je v učebnicích, čítankách)** **[Kritéria:]** a. **Funkce:** sloužící pospolitosti (lidé žijící na jednom místě, jsou k sobě volně poutáni například příbuzenstvím, sousedstvím, přátelstvím) b. **Jazyk**: Česká literatura je psána česky, je psána mateřským jazykem c. **Území**: většinou vzniká na domácím území (nemusí to platit) **Samizdatová literatura** - [tištěna doma proti oficiálním prostředkům] - slovo samizdat *(vlastní nakladatel)* - **Světová** (světovou literaturou se zabývá Komparatistika) Komparatistika (*vědecká metoda srovnávací, zabývá se srovnáváním děl)* **3 koncepce:** 1. Jsou to všechna díla, která vznikla v jednotlivých národních literaturách (vše, co bylo sepsáno) KONCEPCE ADITIVNÍ 2. Koncepce, kterou vytvořil **Johann Wolfang von Goethe:** „[světová literatura jsou vybraná díla různých národních literatur,] která se stala pro svůj význam majetkem všeho kulturního lidstva (Homér, Čapek) -kánon 3. Koncepce funkční, nebo literárně-historická, která předpokládá, že nejde o souhrn všech literatur, jsou to vztahy a souvislosti, které působí v oblasti nadnárodní. -světovost, každé dílo má v sobě něco, co ho přesahuje (vztah, který působí v nadnárodní literatuře) - Světovou literaturu vytváří překladatelé **Paul von Tieghem** Říkal: „Velké literatury, jsou schopny vysílat vlivy a tím působit na ty druhé" - Vytvořil pojem „**generální literatura"-**litera obecna (seskupení několika národních literatur, které mají společný vývoj (směry), historickou tradici) - Literatura generální je mezi stupeň mezi literaturou národní a literaturou světovou. **Časomíra** - Verš kde se střídají slabiky krátké a dlouhé V praxi, ale není to pravidlo: - Na slabiku dlouho přichází slabika přízvučná - Na slabiku krátkou přichází slabika nepřízvučná - Slabiky neutrální: později se přikloní ke slabikám dlouhým nebo ke slabikám krátkým **strofa -\> verš -\> stopu -\> část stopy (teze) -\> arze** - **Stopa:** spojení jedné slabiky přízvučné a jedné nebo dvou slabik nepřízvučných - V básni vytváří určitý významový celek **Móra** (stopa ve verši časoměrném) - Čas vyslovení slabiky krátké -\> (přirozené krátké: to je tam, kde je vyznačena délka nad slovem -\> čárka) **V praktické realizaci:** - Jedna slabika dlouhá **Například: Má, věda** - Slovo MÁ -\> ve zvukové realizaci by mělo trvat stejně jako slovo věda, protože slovo má je čas vyslovení slabiky dlouhé - Slovo Věda -\> jsou to dvě krátké slabiky - Jedna slabika dlouhá jsou vlastně dvě slabiky krátké **Krátké slabiky** - Slabika, která nemá vyznačenou délku **Dlouhé slabiky** - Jsou dvojího typu a. **Slabiky přirozené** (naturální) - To jsou slabiky, které jsou dlouhé vždycky - Ta, která má vyznačenou délku **Například: má, tvá, lás**ka - Je obsazena diftongem (dvojhláskou) **Například: Tvou, mou** - Tyto slabiky jsou automaticky dlouhé **Výjimka:** Ě -\> potkal jsem tě - To je slabika krátká b. **Slabiky polohové** (longitudinální) - To jsou slabiky dlouhé jenom za určitých podmínek - Jestliže, po prvním vokálu se nachází dvě souhlásky - Toto platí i na rozhraní dvou slov **Například:** Jen zmužilé srdce - Jen -\> slabika dlouhá polohově, protože po samohlásce e je konsonant n, z (i na rozhraní dvou slov) **Výjimky:** - Jestliže po krátké samohlásce následuje z prvních konsonantů **Ražené souhlásky:** P K T **Plynné souhlásky (Slabikotvorná likvida):** R L **Například:** Křiklouni daremní Křik -\> je tam K (ražené souhlásky): **obojetná** - A my se podle kontextu musíme rozhodnout, jestli ta slabika křik je dlouhá nebo krátká Lou -\> polohově dlouhá Ni -\> krátká **Příklad:** - **Vlast** -\> uprostřed je vokál a -\> ten je krátký, ale tato slabika je polohově dlouhá, protože po krátké samohlásce a -\> následuje **st** **Příklad:** - Křiklouni **daremní** - Má tři slabiky - Slabika Da -\> krátká, protože po tý slabice je pouze jeden konsonant - Slabika rem -\> dlouhá polohově, protože po tom jsou dva konsonanty - Slabika ní -\> přirozená, naturálně dlouhé slabika **Obojetné slabiky jsou podle potřeby krátké nebo dlouhé** - Po slabice dlouhé buď mohou být slabika krátká nebo může být slabika dlouhá - Časoměrná stopa -\> dvě móry - Časoměrnou stopu si převedeme na sylabotónickou prozódii z hlediska stop - Buď to můžou být - Spondej: dvě slabiky přízvučné (dvě slabiky dlouhé) - Daktyl: jedna přízvučná (jedná dlouhá) a dvě nepřízvučné (dvě krátké) - Pokud by nastal případ, že neutrální (obojetná) přichází ve třetím pořadí, ale my víme, že nemůžou být po sobě tři krátké slabiky -\> tak by musela být ta obojetná dlouhá Buď se mi to skládá ze slabik dlouhých, anebo ze slabik krátkých a dlouhých **Daktyl:** **¯ ᐡ ᐡ** **Spondej:** **¯ ¯** **Příklad:** **Vlastenec** **Jan Kollár** - Věta končí na konci druhého verše - Věta = dvěma veršům - Liché verše by měli mát 6 stop = **hexametr** (nerýmovaný verš, typický pro antickou poezii, skládá se ze šesti stop). - První čtyři stopy jsou většinou daktyly, které mohou být nahrazeny za spondeje, pátá stopa je vždy daktyl, šestá spondej. - Sudé verše (tam kde je ta tečka) to jsou **pentametry -\>** pětistopé - Metr = móra **Příklad:** Mlčteže už raději, pro Boha, křiklouni daremní,\ jenž z učených „vlasť! vlasť!" skuhřete kradmo chyžek. Nic tu chabé lkáni, nic řeč neprospěje prázdná,\ národu jen zmužilé srdce pomůže a čin. - Verše jsou dlouhé, velký počet slabik - Sudý verše je o něco kratší než lichý verš - Je to něco nepřirozeného (zvláštní obsahy) **Časomíra začíná vždycky slabikou dlouhou** - On si vždy na pravou stranu poznamenal počet slabik (mimo technická pomůcka) (viz papír) - **Orthographia Bohemica (1410)** - (O pravopise českém) - Zde je pro češtinu poprvé navržen diakritický pravopis - Za autora je považován Jan Hus - Byl přenesen z antiky - Hodí se pro jazyky, kde je přízvuk melodický - Literární vědní celek má společné vnitřní rysy - Tyto rysy vnímá jistá pospolitost, k nichž se literární vědní celek (text, kniha) -\> obrací **Celky můžeme řadit:** 1. geneticky (všechny texty, díla od jednoho autora) 2. literárně směrově (ideově) -\> texty, které náleží jednomu literárnímu směru (Romantismus) 3. aspekt chronologický (1. polovina 20. století) 4. **funkčně morfologicky (stejný žánr -\> epická díla, lyrická díla) -\>** nejenom, co sdělují ale i jak to sdělují **\ ** **Genologie** (lat. Genus = rod) - Literárněvědná disciplína, která se zabývá teorií **literárních druhů a žánrů.** - **literární druh:** lyrika, epika, drama - **literární žánr:** román - **žánrová forma:** psychologický román, společenský román -\> upřesnění žánrů **Literární druhy:** - základní skupiny literárních děl - druhové čtení literatury **literární druhy můžeme členit podle:** a. **estetického vztahu ke skutečnosti** - Epika, lyrika, drama, (publicistika -\> mezi uměním a vědou) b. **nebo podle jazykového vyjádření** - poezie, próza, drama - původcem je členěním je Aristoteles -\> Poetika (první teorie literatury) - vycházel z nejobecnějších vlastností - do klasicismu byla „čistost druhů" - romantismus -\> lyrizace epiky (balada, romance) - Lyrický román: Stříbrný vítr, Fráňa Šrámek (počátek 20. století) - Lyrický princip se propojuje vždycky jako minulost -\> je bez časová, bez syžetová - Epický princip je přítomnost - Dramatický princip je zaměřen na budoucnost **Literární druhy dělíme podle formálních příznaků** - Jsou tři literární druhy a jsou tři vlastnosti - Jeden literární druh má pouze dvě vlastnosti / ze tří **Vlastnosti:** I. Nesyžetovost -\> lyrika II. Jazykové vyjádření -\> epika III. Monogoličnost -\> lyrika, epika /dialogičnost -\> drama **Například:** Lyrika je nesyžetová a tím se liší od syžetové epiky a dramata - **Lyrika** - Nesyžetový povaha - Nedominuje v ní kauzální (příčinný) řadění motivů - Tématem je autor -\> vypovídá o svém vztahu ke světu a k životu - Základem lyriky Aristoteles -\> nálada (stav, situace) - Metaforika je typická **Členění:** a. **Subjektivní:** tam je autorův subjekt v popředí - ich forma b. **Objektivní:** zde se autorský subjekt ztrácí, ale jen zdánlivě - er forma - místo o svém vlastním vztahu mluví autor o vztahu někoho jiného - tématem teda není jeho vlastní subjekt, ale subjekt někoho jiného - subjektivnost výpovědi je ale stále v popředí **tři druhy lyriky:** 1. **autoreprezentativní** - výpověď autorem je základem - přírodní lyrika 2. **lyrika objektová (předmětová)** - autorovy prožitky jsou v pozadí - vztah -\> nepřímo, prostřednictvím druhé osoby - lyrika popisná, reflexivní 3. **aperativní** - Je zaměřena na určitý cíl - Obrací se ke čtenáři -\> cílem je: je získat - Politická lyrika - **Epika** - Žánr syžetový - Autorův subjekt se staví do pozadí - Vyprávěcí čas je minulý -\> je možné děj předvést i ve formě přítomné (dialog) - Nejčastěji er forma i ich forma, málo i du-forma - Forma epiky je próza - Je pro ti typičtější metonymie **Členění epiky:** a. **Velká epika** Epos, román - Postavy jsou podávány ve struktuře společnosti -\> několik hrdinů - Řadu témat **Klasický hrdinský epos:** - Hlavními postavami eposu jsou bohatýři - Námět tvoří události významné pro celý národ **Hrdinský epos středověký** **Román:** - román se mění - Výpovědí o jedinci (intimně a veřejně) - Jedinec je zachycen ve vývoji - Ne pravdivost, ale pravděpodobnost - Široký obsah - Děj je uložen do minulosti: **Román historický** - děj je uložen do budoucnosti: **Román utopický** **Romány:** a. útvary historicky vymezené (pouze v určité době) -\> **pikareskní** b. romány, které definujeme obsahem (podle tematické oblastí, prostředí) -\> **městský, venkovský** c. tvarovým postupem -\> **román epistulární** (román v dopisech) d. podle funkce -\> **román satirický, didaktický** **téma:** - jev, který je uveden do literatury - tématika: soubor témat - máme tři tematické celky: 1. **postavy** 2. **prostředí** 3. **děj** - kompozice románů: stavba, jak tyto tematické celky jsou propojeny, jaké je pořadí, jak jsou seřazeny informace **kompozice:** a. tektonická: uzavřená b. atektonická: bez vyhraněného ukončení -\> nedokončené dílo **podle času:** a. lineární: jde v souladu s časem biologickým b. retrospektivní: vracíme se nazpět **Naratologie (teorie vyprávění)** - Literární teorie, která se zabývá zkoumáním způsobu vytváření fabulí, schématy jejího uspořádání a jejich typologií. a. **Autor kamera -\>** proniká, může být v děje i mimo děj (dialog), neví pocity postav b. **Autor vševědoucí** -\> je nad příběhem a nad postavami, mimo děj, vypracování ve 3 osobě (er forma), vidí pocity postav c. **Autor účastník děje -\>** autor je jedna z postav (hlavních, vedlejších) -\> román ve forma dopisů - **Epika je charakterizována protikladem syžetem a fabulí** **Syžet:** *(je to způsob, jakým jsou v literárním díle uspořádány tematické složky (děj, postavy, vypravěč, prostředí) a jak jsou ztvárněny informace o fabuli)* - Jak je to řazeno - Jak to vnímáme - To vnímáme průběžně - Čas, ve kterém se vypravuje - Čas určuje čtenář, nemůže nám do toho zasáhnout autor **Fabule:** *(souhrn událostí a příběhů časově a příčinně spojených)* - Příhoda, o které se vypravuje - Fabuli můžeme říci až po přečtení díla - Čas fabule (například o třicetileté válce) bude trvat 30 let -\> čas doby děje - To nám určuje autor, nemůže nám do toho zasáhnout čtenář 1. Jazyková výstavba 2. Kompozice -\> syžet 3. Věcný obsah -\> fabule 4. Ideový obsah (věcný obsah) 5. Téma e. **Střední epika** Novela, romaneto, povídka - **Novela:** vznikla v renesanci -\> potlačovala rytířské „romány" - Tvůrcem novely je Giovanni Boccacio -\> Dekameron (13. století) - Jednoduchá kompozice - Hrdina se nevyvíjí f. **Drobná epika** Esej, fejeton, anekdota, pohádka, legenda čas: **atemporálnost** (nezakotvenost v čase), vytržena z časového proudu **Literární žánry:** - skupiny literárních děl -\> v rámci jednotlivých literárních druhů - konkretizace literárních druhů - jsou proměnlivější - rychle podléhají vývoji -\> (vyvíjí se pod sociálním vývojem) - **genetický žánr**: vzniká proto, že si ho vytvořil nový obsah (podmínky k určitému obsahu) - **sémantický žánr:** žánrové označení -\> jak dílo vnímat, co je a co není důležité - Pojem **genologie** zavedl francouzský komparatista **Paul Van Tieghem** (20. léta 20. století) - **George Wilhem Friedrich Hegel** - Estetika -\> vymezuje literární druhy -\> podle filozofických objektů a subjektů - v lyrice dominuje subjekt (jehož očima to vnímáme) - v epice je důležitý objekt -\> předmět - drama je syntéza subjektu a objektu - **Genotyp:** signál, který zařazuje dílo do žánru (společná vlastnost dvou a více děl) -\> složka stálá - složka dominantní - invariant - zajímá to literární teoretika - **Fenotyp:** složka, která v žánru poukazuje na zvláštnost, specifičnost - Kompozice se může lišit v románů z 19. a z 18. století - složka variabilní - variant - zajímá to spíše literárního historika **Textologie** - Věda, která se zabývá přípravou textu k vydání - Cíl: zachovat kulturní dědictví **Co to je text?** - Jazykový projev, který je fixován, protože máme zájem na jeho uchování -\> text představuje určitou hodnotu - Literární text má určitou **intencionalitu -\>** bude se dále tradovat (dále šířit) **Text má tři vlastnosti:** 1. Je celistvým znakem (fixován) 2. Je rozčleněným signálem (ohraničený) -\> začátek a konec textu 3. Text je strukturován podle jistých principů a pravidel **Textová kritika má 4 hlavní úkoly** I. **Stanovení autentického textu** **Autentický text** *(text pravý, věrohodný, nezkomolený)*, text, se kterým budeme pracovat - Většinou je to nejstarší text -\> archetyp - Za účelem stanovení autentického textu pracujeme obyčejně metodou srovnávací - Snažíme se n základě srovnání (komparace) textů odstranit chyby a určit text původní - Texty jsou často dochovány v konvolutech -\> ve svazcích složených z několika různých rukopisů nebo tisků **Kritéria:** a. Text je úplný b. Kvalita textu c. Kdy autor do textu naposledy zasáhl **Každá změna v textu má:** - Svého původce (autorská x neautorská) - Svou příčinu (záměrná x nezáměrná) - Projeví se to nějakým účinkem v textu (pozitivní změna x negativní změna) - **Emendace:** autor určí poškození textu -\> **konjuktura (**oprava, která je založena na odhadu) - **Faksimilní vydání:** velice přesné napodobení (dokonale provedený opis -\> originál) I. Změna může být autorská x neautorská II. Změna vědomá (záměrná) x nezáměrná (neúmyslná) III. Změna pozitivní (vylepšovala) x negativní IV. Bez vědomí autora chce někdo text vylepšit V. Autor může udělat omyl (špatná gramatika) II. **Určit dataci textu** - Určení doby, v níž text vznikl - U textu tištěného též určení prvního vydání - Obě tato data se mohou rozcházet **Například:** Žalmy Karla Havlíčka Borovského byly vydány 36 let po jeho smrti - Jsou také případy, kdy dílo nesmělo být sice tištěno hned po svém vzniku z cenzurních důvodů, ale kolovalo v opisech již daleko dřív, než je bylo možné vytisknout **Například:** Tyrolské elegii Karla Havlíčka Borovského **Chronologie je jednak:** - Absolutní - Co možná přesné datum vzniku - Relativní - Určení, která díla jsou mladší a která starší -\> důležitá pro literární historii **Pro dataci pracujeme s kritérii** - **Vnitřní** a. **Jazyková** - Doložena z gramatického poznatku b. **Věcná** - Podle reálii -\> typická pro tu dobu - **Vnější** - Veškeré údaje o textu, které editor získá na základě z jiného textu (podle jiných údajů) **Díla posthumní** -\> díla, která jsou vydána posmrtně **Paralipomena** -\> dodatky, doplňky k dílům vydaným již dříve III. **Zjistit autora (atribuce)** - Tato otázka padá v úvahu zejména při studiu starší literatury, kdy díla bývala zpravidla anonymní - Podle stylu můžeme určit autora **Apokryf** -\> texty neprávem připisované jiným autorům **Například:** Máchovské apokryfy - Za okupace vydávali autoři pod jiným jménem **Kritéria:** - **Vnější:** - Zprávy stojící mimo dílo - **Vnitřní** - Týkají se rozboru samého - Podle jazykových zvláštností - Podle informací obsažených v textu, které mohla znát jen určitá osoba - Často se autor skrývá pod **PSEUDONYMEM** -\> druh literární mystifikace, jehož cílem je znejistění autora - **Anonym:** označení díla, kde autora neznáme (adespota) - **Pseudo-autor:** autor je zde podvržen IV. **Pořídit kritického vydání textu / kritické vydání** - Vytvořit kanonický text -\> text, který je neměnlivý, pevný, který my budeme připravovat k vydání - Text poslední ruky (poslední text, který autor schválil) - Někdy však toho hledisko nestačí -\> Například: Babička Boženy Němcové se dnes nevydává podle druhého vydání, které vyšlo ještě za jejího života, které sama autorka korigovala -\> korekturu prováděla těžce nemocná, a tak se do vydání vloudilo hodně chyb **Kritické vydání:** - to je výsledkem výše uvedené práce - podává text, který považujeme za definitivní -\> kanonizovaný text (nová text) u starého textu to je -\> archetyp - každá editorova oprava musí být odůvodněna (co jsme změnili, jaký tvar jsme změnili) - tomu slouží **textověkritický aparát** - **věcný aparát:** vysvětlivky těžko srozumitelných pojmů, výklad dneska zastaralých slov od kritického vydání musíme rozlišit **Čtenářské vydání** - neliší se od kritického vydání - ale odpadá textově kritický aparát - pouze nějaké malé vysvětlivky - kritické vydání: pro literární vědu **počet poznámek se liší podle toho, zda je edice určena pro četbu** - **kurzorickou:** běžná četba - **statarickou:** podrobná četba, opřená o komentáře a výklady **Kritické vydání staročeských textů** - **transliterace:** větší zásah do textu, nahradíme každé písmeno originálu písmenem tisku, přičemž se gotické písmeno (fraktura) převádí do latinky. Někdy se do latinky převádí i cyrilice. - **transkripce:** text se přizpůsobuje nové pravopisu podle určitých pravidel ze staročeštiny -\> do novočeštiny - **znění:** dva texty téhož základu mezi nimiž jsou rozdíly pouze nepatrné nebo žádné - **verze:** texty se od sebe už liší větším počtem úprav - **redakce / varianta díla:** textové prameny k téhož textu mají podstatné rozdíly - **ateteze:** prohlášení textu za nepravé -\> vyloučení autora - knihy Josefa Dobrovského, Čelakovského jsou v kritickém vydání **Paleografie:** - pomocná věda, která se zabývá vývojem písma, číslic a dalších grafických znaků - dále zkoumá způsoby psaní, vývoj psacích látek - správné čtení - správná datace památek **dva cíle:** 1. správně přečíst text autora (rozluštit text) 2. zhodnotit vývoj písma s ohledem na vývoj společnosti **psací látky** **archeologické:** dřevo, sklo **paleografický:** papyrus, papír - **papyrus:** psací látka, která byla vyráběny z lodie (rostlina) - levný - křehký - text tam nevydržel - **pergamen** - lepší - kvalitnější - kůže ovcí - dovezen z Egypta, Asie a. **jihoevropský** (opracován pouze na jedné straně) b. **středoevropský** (opracován na obou stranách) - **Razůra** -\> oprava textů vyškrábáním - **Papír:** - Čínský vynález - V Evropě od 11. století Knihy - To znamenalo soubor písemnictví - Městská kniha (1310) první památka **Písmo:** - Předpoklad pro vznik knihy - Grafické znaky (v kombinaci -\> něco znamenají) Hledisko: - **Chronologické** - **Teritoriální** - **Formální** - **Obsahové** **Vývoj písma:** 1. Obrázkové (Idiografy -\> obrázkové znaky pro pojmy) 2. Hláskové (12. století př. n. l.) a. **Majuskule -\>** velká písmena A, B, C b. **Minuskule -\>** psací, do dvou linek, je možné ho ohraničit čtyřmi linkami **[Typy pravopisu:]** 1. **Primitivní** (12. století -- 13. století) - Např. písmeno „*c"* označovalo *k, c* i *č*. Vznikala nejednoznačnost, která byla závažná zejména u vlastních jmen. 2. **Přezkový** š -\> ss, grafémy „y" a „i" jsou zaměnitelné 3. **Diakritický** - 15\. století, autorství se připisuje Janu Husovi - Zaměnitelnost grafémů *i* a *y* je zrušena - S rozvojem řečnického umění se stále více užívá [[interpunkčních znamének]](https://cs.wikipedia.org/wiki/Interpunk%C4%8Dn%C3%AD_znam%C3%A9nko). - Pro záznam měkkých souhlásek jsou spřežky nahrazeny tečkou nad písmenem  4. **Českobratrský** - Po vynálezu knihtisku - Původní **tečka nad měkkými [[konsonantami]](https://cs.wikipedia.org/wiki/Konsonanta)** se změnila v háček, kterého se užívalo nad *č, ď, ň, ř, ť, ž*. **\ Literární historie** - Je to disciplína, která studuje obraz literární minulosti, literární pohyb **Hlavním úkolem literárního díla** 1. Rekonstruovat literární normu a soubor literárních [postulátů (požadavků)] o daném období 2. Rekonstruovat literaturu daného období, hierarchie literárních hodnot 3. Konkretizace literárních děl (estetické ohlasy) 4. Sledování působivosti díla v ohledu mimo literaturu - Jsou zde dvě otázky 1. Zda se dílo vyvíjí samo ze sebe (otázka žánrová) 2. Podléhá sociálnímu tlaku společnosti - Obraz minulosti je vždy [fikcí] (omezenost) - Dějiny literatury -\> [dějiny interpretace] - Mění se nejenom [samotná interpretace ale i samotný náš pohled na text] **Předmět výzkumu:** a. Dějiny celku b. Dějiny jednotlivých textu Dnes musíme pozornost přenášet [lokučních aktů] na [ilokuční akt]y - Lokuční akt: událost zakotvená v čase (konkrétní událost -\> například v roce 1620 došlo k bitvě na Bílé Hoře) - Ilokuční akt: ptáme se zde na smysly (souvislosti), například co ta bitva na Bílé Hoře znamenala (pokoušíme se v dějinách hledat nějaký význam) **Hans Robert Jauss** - Německý badatel - Byl profesorem v Kostnici - [Spoluzakladatel recepční školy ] - Tvrdil, že dějiny literatury jsou čtenářskou výzvou -\> o dějinách literatury by měl rozhodovat čtenář - Obrátil zřetel k recepčně estetickým dějinám literatury - [**Recepční estetika:**] směr literární vědy, jejím cílem je obnovení literární historie zavedením čtenáře jako výchozího bodu literárněhistorického vývoje. - [Estetický účinek díla spočívá v rozdílu mezi ním **horizontem očekávání čtenáře.** ] - Literární dějiny jsou rozděleny na očekávání a vydávání nového díla - Vyšel z německého filozofa [ **Hanse Gadamera**] -\> [teorie splývání a prolínání horizontu] **Hans Robert Jauss** přichází [se 7 tezemi], jak by se měly psát literární dějiny a co bychom měli po literárních dějinách požadovat (teze zdůvodňují jeho pojetí literárních dějin) 1. První teze spočívá dějinnost literatury nikoli ve zpětně zjišťovaných souvislostech faktů a údajů, ale především ve vztahu [dílo-čtenář. ] - Dílo není monumentem v němž by se monologicky zjevovala nějaká mimočasové podstata, spíše připomíná partituru, která je zdrojem stále nových rezonancí (ohlasů). - Události literárního dění jsou primárně zprostředkovány [„v horizontu očekávání literární zkušenosti současných a pozdějších čtenářů, kritiků a autorů"] 2. Analýza literární zkušenosti čtenáře je dána kolektivního vědomí (měli bychom znát žánry, formy, tematiky v té době) 3. Rekonstrukce horizontu očekávání -\> vydávání díla, vývoj žánrové řady 4. *(je dohromady třetí a čtvrtá teze)* 5. Vývoj literární řady (díla se vyvíjí neustále) 6. Je třeba do dějin klást dějinný vývoj 7. Dějiny literatury nelze omezovat na rekonstrukci literární produkci Vychází z toho, že [očekávání je] vždy zčásti naplněno a zčásti zklamáno - Proč bylo toto očekávání zklamáno? - Cesta k pochopení rozdílu mezi dílem minulosti a přítomnosti - Na základě pochopení těchto rozdílů je potom možno překonat časovou distanci, uvědomit si, v čem se dílo liší od přítomnosti - Smysl díla nevyplývá [pouze z jeho samého, ale vyplývá i z jeho důsledků -\> jeho vztahům k jiným dílům, k jiným kulturním řadám. ] - Význam díla se vytváří v procesu recepce (vnímání, pociťování, chápání) x nejenom v procesu interpretace H. Gadamer a později i **H. R. Jauss** rozlišují [primární recepci: ] - Recepce čtenáře, který vnímá v blízké době od napsání (současný čtenář) [Sekundární recepce:] čtenář další generace (například: když my čteme středověké dílo) **Jan Mukařovský** - Představitel [strukturalismu -\>] zdůrazňuje význam struktur, tj. celkového uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky. Zdůrazňuje také účelovou, komunikační povahu jazyka. - Rozlišuje vývojové aktuální hodnoty - **Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty** - **Dějiny verše** Od druhé poloviny 19. se vycházelo z teze o nepřežitém pokroku **(teleologie)** - Odtrhává se spojení minulého od současného **Literární dějiny:** - [Jaroslava Vlčka] - **Dějiny české literatury:** dvoudílné pozitivistické dějiny. Jsou dovedeny až do obrození. (psal to jako příběh) - [Jan Jakubec] - **Dějiny české literatury** -\> jsou nejpodrobnějším popisem NO, striktnější - [Arne Novák: ] - Nejobsáhlejší dějiny -\> do 30. let 19. století, syn Terezy Novákové, spojuje to spíše z psychologismem, najdeme tam pasáže o dětské literatuře, o foklóru - Redaktorem byl [Jan Mukařovský] Na přelomu 50 / 60 let vycházejí **[Akademické dějiny ]** 1. Stará literatura 2. Obrozenecká literatura 3. Druhá polovina 19. století 4. Století 20. do roku 1945 **Folklór** - Poprvé byl tento pojem použit v roce 1846 - Část duchovní kultury lidu - Poprvé se to objevilo u **Franka Wollmana** - [A také v dějinách od **Arne Nováka** ] - Hlavním znakem je interpretace -\> [ústní tradování a neustálá proměna textů] - Testy nemají stálou podobu - Lidová slovesnost, která zahrnuje lidový tanec, divadlo, píseň, hudbu - Folkloristika: věda o folklóru ústním a písemném / [etnologie ] - [Součást etnografie] -\> věda o kolektivním vyjádření, duchovní život v tradičních skupinách, zajímá se o tradice - nejvíce se folklór věnoval [pohádce] - **[tradiční tematika:]** zkoumá shody látek -\> různých národů [významy pohádky:] a. fantastické vyprávění b. význam širší -\> bajka **[teorie, jak vznikla pohádka:]** - **mytologická** - vzniká na počátku 19. století - je to teorie nejstarší - hledá se společný původ pohádek (kam my patříme) - zakladatelem byl: **Johanes Grim** - u nás byl největším stoupencem: K. J. Erben **hlavní nedostatek:** - Jak vysvětlit, že se opakují stejné motivy (syžety) například i v Africe i Evropě - **migrační** - stěhování motivu - pohádky vznikly na jednom místě v Indii a odtud se šířily - tvůrcem byl Teodor Benfei - soudilo se, že zásadní vliv na rozvoj pohádek -\> [buddhistická filozofie] - kněží byli tvůrci pohádek -\> upravovatelé - **[metempsychóza]** -\> do Indie byla přenesena z Egypta - nejstarší pohádka (o dvou bratří) -\> 13. století př. n. l. - vysvětlovaly se pohádky [indiánských, afrických] - tato teorie není udržitelná - **antropologická** - [představitelem je Andrew Lang ] - 1887 napsal mýtus, ritus a náboženství - Tvrdil, že podobné látky vznikají nezávisle na sebe a. Text **a** je podobný textu **b,** protože autor, který napsal svůj text později se znal s autorem textu a četl jeho text -\> reaguje b. - Ani tato teorie nedokáže vysvětlit stejné motivy - Otázky původu - **smíšená (antropologická + migrační)** - nová teorie - **Vladimír Jakovlevič Propp** - Napsal tvarosloví pohádky - **Morfologie pohádky FUNKCE JEDNAJÍCÍHC OSOB** - **Václav Tyle** - **Kaarle Krohn** - Finský komparatista - Důležitější je kulturně-historický okruh - [Metonymie je důležitější než metafora ] - Je to důležité tam, kde lidé spolu komunikují - Karel Krohn tvrdil, že lid má na vznik pohádek jen malou zálohu **[Dva znaky folklorní slovesnosti:]** 1. Díla nemají ustálenou formu, existuje v mnoha typech 2. Zásadní činitel je kolektiv -\> společná práce (autor ztrácí právo) **[Autor má 3 funkce ve folklóru ]** 1. Vytváří skladby 2. Rozvíjí lidovou a stráží tradici 3. Autor je často nejlepším interpretem [**Lidová píseň**:] anonymní autor **[Zlidovělá píseň]:** písnička, má svého autora - **Roman Jakobson** - **Bedřich Václavek** - Písemnictví a lidové tradice - **Frank Wollman** - **Jan Máchal** - **Dějiny slovanských literatur I. -III.** **\ ** **[Estetika]** Co to je umění /literatura z pohledu psycholo-estetického? - Specifický typ [mezilidské komunikace] -\> přenos informace, která není možná předat jinak než [abstraktními prostředky] - Neobrací se k jednotlivé psychické funkci člověka, ale k celku [Na umění klademe tři požadavky: ] 1. Umění / literatura je [sebevyjádření ] 2. Literatura je [zobrazení ] 3. Umění / literatura musí být [esteticky uspořádána] - [Sebevyjádření:] umění je prostředkem vyjadřování lidských postojů - [Zobrazení:] literatura musí být smyslově vnímatelná - [Esteticky uspořádána:] umění je zobrazení zážitků v esteticky uspořádaných tvarů - Volné umění: literatura, založeno na sebevyjádření -\> znak (prostředek sdělování) - Užité umění: design něčeho, založeno spíše na zobrazení, má sloužit v praktickém životě -\> vstupuje do života jako věc [Problémy] 1. Umění je specificky-lidská subjektivní činnost 2. Co to je umění? Jaký je jeho předmět? **Umění dělíme na pět základních typů** **(podle materiálna)** 1. **Výtvarné umění** - Malířství, grafika, fotografika, tapisérie 2. **Hudební umění** - Instrumentální, operní, komorní, vokální, vážná hudba 3. **Taneční umění** - Na sólové, skupinové, ve dvojici 4. **Literatura** Slovesnost, folklor, poezie, próza, knižní drama 5. **Dramatické umění -\> divadlo** - Televize, divadlo, **Dělení podle psychologie** 1. **Vizuální** - Malířství 2. **Auditivní** - Hudba 3. **Syntetická** - Drama **Vizuálně-haptické umění:** sochařství **[Funkce umění]** **[U literatury ]** 1. **Stimulační** a. Biologická b. Relaxační 2. **Psychologické** a. Kognitivní b. Expresivní c. Formativní d. Didaktický 3. **Sociální** a. Ideologická b. Světonázorová 4. **Ekonomická** - Když s uměním začneme nakládat jako se zbožím 5. **Kulturní** Umění ovlivňuje chování a. Estetická b. Komunikativní **[5 fází vzniku a existence uměleckého díla]** 1. **[Zdroj-podnět]** -\> podnět k tvorbě (inspirace), já si tady mohu udělat už první poznámky -\> text v zárodečném stavu - **Pretext** (text před textem), poznamenání [jen nějaké poznámky] 2. **[Příprava]** -\> koncepce: vytvoříme si nějakou ideu - **[Architext]** (první zachycení umělecké představy) [ ] 3. **Plánování / projekce** - **Prototext** -\> například: filmový scénář, návod ke zhotovení uměleckého díla 4. **Materializace textu** - **Text** 5. **Estetická responze a reflexe** - **Metatext** Text, který vznikl k jinému dílu Například: recenze - **Responze:** vyjádření o díle (citové) - **Reflexe:** něco hodnotíme, racionální argumenty **[Dílo chápeme jako:]** - věc - existuje jako obraz - umělecké dílo je výraz -\> subjektivní realita (duševní obsahy) - DÍLO JE PROSTŘEDEK MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE - Umělecké dílo je modelem -\> [zobrazuje pojetí světa] **Literární dílo má:** věcnou, obrazovou, výrazovou, znakovou, povahovou povahu **[Komunikace]** - Komunis (obecný, společný) - Důraz na to, jak je to sdělováno - Jednota sdílení / sdělování (denotát): předmět - Umělecké dílo něco, sděluje ale je to i výzvou - Je to společensko-sociální akt **Zdroj -\> vysílač -\> kanál (zde může vzniknout šum) -\> přijímač** - Umělecká komunikace neprobíhá jednosměrně -\> komunikační kruh se neuzavře nikdy - V komunikaci nejde o předání informace, ale o samotný akt **[Východiskem umělecké komunikace ]** 1. Potřeby (estetické, seberealizace, ekonomická) 2. Tvůrčí záměr (první moment vytváření díla -\> poznámky) -\> INTENZE 3. zformulujeme struktury (kompozice) -\> projekce, konstrukce 4. záměr a obsah jsou subjektivní majetkem umělcem (kódování) 5. musí dojít k vyslání zprávy -\> zveřejnění díla (kniha ke čtenáři) **[příjemce uměleckého sdělení má 5 fází ]** 1. motivační pozadí -\> příjemce má nějaké předpoklady (předpokládání, že děj skončí dobře) 2. recept konkretizace (rozhodnu, že přečtu nějakou knihu) 3. přijímáním zprávy -\> vnímání 4. čtenář si to dekóduje -\> zda tomu čtenáři se podaří z toho díla vydolovat všechno to, co tam ten autor vložil nebo si vydoluji pouze to, co mě zajímá 5. zařazení uměleckého díla do kontextu **[estetická responze:]** působení díla na člověka po skončení například přečtení knížky (okamžitě) **recepce:** diskutování o tom s přáteli -\> komunikace o komunikaci **Literární kultura** **Společenský oběh veškeré literatury** **Literatura** 1. Vysoká (krásná) 2. Populární (detektivní, folklor, sci-fi) -\> uznávané 3. Literatura triviální (paraliteratura) -\> je nejvíce konzumována **Literatura triviální** - **90 %** Chápeme ve dvojím významu: 1. **Historické označení pro literatura epickou a dramatickou (nenáročný čtenář) x lyrika** - Druhá polovina 18. století - Snaží se napodobovat vkus šlechtických vkusů - Nadpřirozenost, drastická komika - Jarmareční tisky - Gotický román z konce středověku 2. **Ani to vymezeno historicky, tematicky, pouze význam typologický -\> zaměřeno k zábavě publika** - Typ literární produkce, který je zaměřený pouze k zábavě publika **Základní rysy triviální literatury** a. Důraz na děj -\> epika b. Schematická kompozice -\> jednoduchá, nejsou tam vedlejší linie c. Černobílé pojetí postav -\> kladné a negativní postavy d. Honosné vnějšími efekty -\> velký vliv hraje náhoda e. Absence psychologické motivace f. Nenáročný komplikovaný jev **Jak se liší triviální literatura od literatury klasické** - Akcent na čtenáře (maximálně vychází požadavkům příjemce) - Život v triviálních románech je extrémní (vypjaté situace) - Jsou zde strukturní motivy - Mimořádný význam: titul, jméno autora - Je to epika -\> důraz na děj (každá vlastnost postavy je extrémní) - Kompozice je vždy lineární - Většinou to končí happy endem - Prostředí se většinou odehrává v cizojazyčném prostředí - Čím složitější děj / tím jednodušší postava - Sloh a jazyk musí být přístupný / srozumitelný **Detektivní romány** 1. Logická 2. Psychologická: není tak akční a dějová 3. Drsná škola -\> americká detektivka - Základem triviální literatury je: nikdy neobjeví novou cestu, nerozvíjí tradici, je spíše reklamou - Účelem triviální literatury -\> udělat bestseller - **Triviální literatura se nevyvíjí -\>** ona se jen žánrově modifikuje - Máme mužskou a ženskou triviální literaturu - **Mužská:** založena na romantice -\> akčnosti, epice [(čin)] - **Ženská:** [vyjadřuje romantiku citu] **Podle tematiky rozdělíme literaturu triviální na:** - [Dobrodružná (akční)] - Dramatický, bouřlivý děj (romány rytířské, válečné, westerny, ) například. Robinson Crusoe - [Hrůza a strachu ] - Jsou založeny na dobru / zlu - Čerpá z černého gotického románu - [Milostná, romány sentimentu ] - Typ románu, kde zápletka pojednává o milostných vztazích (ženská četba), zakladatelka u nás[: Eliška Krásnohorská:] **Svéhlavička, Cévinka,** představitelka u nás: Iva Hüttnerová [Hlavní rys:] bohatý děj se zápletkami - [Erotická / pornografická ] - Pornografická: Zachycuje i primární erotogenní zóny - Erotická: zaměřena na sekundární erotogenní zóny - Vyvolat pocit touhy **(Tajemství její ložnice)** - [Humor (komika)] - **insitní umění:** literatura naivní, literatura samouku - ignorování žánrových hranic - estetická forma seberealizace - objevování svého světa -\> amatérská **rozdíl mezi insitní a triviální literaturou je:** - insitní autor nebývá sentimentální -\> nevyžaduje se zalíbit svému čtenáři, je to založeno na citových vjemů, je tam často elipsa **[Strukturalismus]** - Vznikl v českém prostředí - Navazuje na ruský **formalismus** (1916-1930) -\> přináší to imigranti - o předmětu bádání (co dělá literaturu, literaturou?) - formalisté podnikli důraz na postupy / dynamiku uměleckého díla, jako dynamickou strukturu - **Roman Jakobson** - Ruský formalista, který přešel do českého prostředí -\> **pražský lingvistický kroužek** (základna) - Časopis Slovo a Slovesnost (PLK) - **Šklovskij** - Literární text, charakterizuje syžet -\> materiál, priom -\> umělecké zpracování (postup) - Do popředí se dostává text a jeho [diferenciační vlastnosti] - Text chce působit esteticky [Znaky strukturalismu] - Literární text není nahodilý celek [-\> je to struktura] (vzájemné uspořádání jednotlivých složek) - [Složky literárního textu] jsou si [vzájemně podmíněné a jsou si rovnocenné] - [Estetická funkce -\> vnitřní motivace] (vnější motivace je sociální hodnota) - Umělecký text se vyrovnává i s jinými společenskými strukturami (kultura) - Zaměřuje se na rozbor uměleckých textů (Sémantický gesto -\> to, co to dílo drží pohromadě) [Kritika] Zaměřuje se údajně na formální stránku Omezuje se tu poznávací charakter literárního textu Osobnosti: **Ferdinand de Saussure** Všímal si toho, jak lidé mluví Jaký je vztah mezi označujícím a označovaného? Jaké vztahy mají znaky mezi sebou? **2 teze** 1. **Teze o arbitárnosti jazyku** - Spojení obrazem zvuku a pojmem není motivováno jejich podstatou **Například:** S T Ů L nesouvisí s tím, co ten stůl znamená 2. **Teze o lineárnosti označujícího** Morfémy leží za sebou Jaké jsou znaky mezi sebou? a. Jsou nahraditelné b. Jsou nenahraditelné (hlásky, slova) **Diachron:** jak se to vyvíjelo **Synchronie:** význam momentální **Jan Mukařovský** **Otakar Zich** **Havránek** **Vilém Mathesius** [3 přínosy strukturalismu ] 1. Funkcionalismus 2. Chápání jazyka jako systému 3. Dotvářejí F. Saussura -\> začlenění fonetiky a fonologie do lingvistiky, teorie spisovného jazyka, teorie slohových postupů, teorie básnického jazyka) - Pro strukturalismus je umělecké dílo určitým objektem, které můžeme pitvat, potom do této analýzy se vkládají otázky vývoje, následně chápou dílo jako znak (význam?)