Výpisky z učebnice MUVP PDF

Obsah 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého práva 1 2. Veřejná moc – Pojem, charakteristika, subjekty veřejné moci 2 3. Stát – Pojem, znaky, funkce...

Obsah 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého práva 1 2. Veřejná moc – Pojem, charakteristika, subjekty veřejné moci 2 3. Stát – Pojem, znaky, funkce 4 4. Vznik, zánik a trvání státu, kontinuita a diskontinuita 7 5. Legalita a legitimita státní moci 10 6. Odpovědnost veřejné moci 12 7. Suverenita lidu, moc ustavující a ustavená 16 8. Pojem ústavy – klasifikace a funkce ústav, konstitucionalismus 17 9. Struktura a obsah ústavy 22 10. Vnitřní organizace státu; státní orgány (charakteristika, členění, způsoby ustanovování do funkcí) 26 11. Pravomoc a působnost státního orgánu 29 12. Státní občanství – pojem, obsah, nabývání, pozbývání 31 13. Státní suverenita – vývoj a obsah pojmu; územní svrchovanost a územní výsost 33 14. Státní území – pojem, základní znaky, rozsah 35 15. Dělba moci – Horizontální a vertikální hledisko; význam dělby moci 38 16. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva 43 17. Parlamentní forma vlády, charakteristika a příklady 46 18. Prezidentská forma vlády, charakteristika a příklady 48 19. Smíšené formy vlády – poloprezidentská forma vlády, kancléřská forma vlády 50 20. Monarchie – pojem, typy 52 21. Stát unitární, regionální autonomie, federace, konfederace (znaky, vzájemná odlišení, typologie federací) 54 22. Pojem a znaky demokracie, způsoby demokratického rozhodování 57 23. Reprezentativní (zastupitelská) demokracie 60 24. Přímá demokracie a její formy 61 25. Volby – pojem, funkce, volební právo, principy volebního práva 63 26. Volební systémy (poměrný, většinový) – principy, rozdíly 66 27. Parlament – význam, pravomoci, postavení členů; bikameralismus 69 28. Principy organizace a činnosti moci výkonné, orgány moci výkonné 73 29. Vláda – pojem, modely, ustavení, pravomoc 75 30. Soudnictví – pojem, funkce a úkoly 77 31. Hlava státu – pojem, modely 78 32. Druhy soudů a soudnictví 80 33. Principy soudního rozhodování 82 34. Nezávislost soudů a soudců 84 35. Ústavní soudnictví 85 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého práva - Právo, kde právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (odpovídají vztahu stát – občan) - Stát je právně nadřazeným orgánem veřejné moci - Souhrn právních norem, upravujících vztah mezi státní mocí a jednotlivcem - Státní moc má možnost jednostranně ukládat práva a povinnosti a) Veřejné právo objektivní – souhrn právních předpisů, ve kterých najdeme normy veřejného práva o Ústavní zákony, volební a daňové zákony, trestní zákon, procesní předpisy… b) Veřejné právo subjektivní – nároky nebo práva individua vůči veřejné moci o práva vztahující se ke konkrétnímu subjektu – Listina práv a svobod… o např. volební právo (mám právo volit a být zvolen) Předmět regulace veřejného práva o Obyvatelstvo – zákon o občanství, vznik a zánik občanství, cizinecký režim… o Územní organizace státu a státní zřízení – vymezení hranic, vnitřní členění o Zřízení státních orgánů – parlament, soudy, vláda, prezident o Dělba moci – zákonodárná, výkonná, soudní o Způsob participace občanů na moci – volební právo, referendum o Právní řád – způsob vzniku a zániku zákonů, jejich publikace… o Symbolika státu a státní idea – historické hodnoty, na kterých stát stojí (vlajka, hymna, státní barvy) o Vztah státu k jiným státům či nadnárodním celkům – mezinárodní smlouvy o Mimořádné stavy – vojenský stav, povodně (stát s nimi musí počítat) o Fungování státního aparátu – kompetence, povinnosti, odpovědnost… o Ustavování do funkcí – funkce jmenovaná, volená… o Odpovědnost – kdo se komu zodpovídá Obory veřejného práva o Ústavní právo o Trestní právo o Správní právo o Finanční právo o Procesní právo o Právo životního prostředí o Právo sociálního zabezpečení o Mezinárodní právo veřejné + na pomezí je právo pracovní a rodinné Rozlišení veřejného práva od soukromého (Ulpianus – Digesta) o zájmová teorie ▪ Vychází z toho, čí zájmy se sledují ▪ zájem státu -> veřejné / zájmy soukromých osob -> soukromé o mocenská teorie ▪ kritériem je podřazenost a nadřazenost = veřejné právo ▪ pokud jsou vztahy rovné, jedná se o soukromé právo o organická teorie ▪ Kritériem je skutečnost, zda se právní subjekt ocitá v určitém právním poměru z důvodu členství v některém veřejném svazku či nikoli 1  ▪ Př. koupě PC pro soudy – stát není ve vztahu jako subjekt veřejné moci -> soukromoprávní vztah o Veřejné právo – nadřazenost / vztah mezi státem a jednotlivcem o Soukromé právo – rovnost subjektů (= nelze jednostranně ukládat práva a povinnosti), svoboda, autonomie vůle / vztahy mezi soukromými osobami 2 2. Veřejná moc – Pojem, charakteristika, subjekty veřejné moci o MOC o Možnost ovlivňovat chování jiného i proti jeho vůli (donucení) o Podstatné v právu o Stát může donutit subjekty k určitému jednání / nekonání o Devízou státu o Blanketovou normou lze delegovat na státní orgány / samosprávu (např. obcím, úřadům) o Proč musí být moc / státní moc? o Nevyhnutelné uspořádání lidské společnosti pro účely její reprodukce (Holländer) ▪ Moc je nevyhnutelná, aby historicky lidská společnost přežila ▪ Vyhází ze dvou prvků: Svoboda člověka (přirozená potřeba plynoucí z individuality) – ochrana jednotlivce Potřeba žít ve skupině (společnosti) – omezení jednotlivce o Každý musí tedy omezit svou svobodu omezit, aby mohl žít ve skupině o Moc = omezení svobody jednotlivce za účelem reprodukce společnosti o VEŘEJNÁ MOC o Státní moc + Moc jiných veřejnoprávních korporací (obce, kraje, …) o Korporace = sdružení osob ▪ Územní samospráva ▪ Profesní samospráva (lékárnická komora, právnická komora, …) o Decentralizace veřejné moci – Delegace pravomocí na orgány státu o Řídící systém skupiny lidí, relativně nezávislým na mocenských systémech jiných skupin o Veřejnou mocí ve společnosti organizované ve formě státu je STÁTNÍ MOC – Veřejná moc se přetváří o v moc státní o STÁTNÍ MOC o Jediná disponuje možností svá pravidla chování vynutit silou, spojována s právem -> řídí se právním řádem o Stát má monopol na organizované násilí, uplatňovaném na určitém teritoriu o „Soukromé násilí“ – Povinnosti veřejné moci jiné násilí postihovat o VEŘEJNOPRÁVNÍ KORPORACE o Obsazené na základě voleb (Zastupitelstva obcí a krajů, samosprávné orgány komor) o Postup podle principu legality –působení pomocí práva (restriktivní), mohou vytvářet vlastní předpisy o ZDROJ MOCI o Otázka nositele suverenity o Dříve suverenita panovníka (legitimita shora, od Boha) o Dnes suverenita lidu (legitimita zdola) ▪ Lid zdrojem moci ▪ Lid je vykonavatel moci Přímo (Přímá demokracie) Prostřednictvím volených zástupců (Zastupitelská demokracie) 3 4 o SUBJEKTY VEŘEJNÉHO PRÁVA o Fyzické osoby o Právnické osoby: o Nositelé veřejné moci (obce, kraje, komory) ▪ Samosprávné korporace (územní, zájmové) ▪ Politické strany, hnutí Jsou spíše právnické osoby soukromého práva Mají vliv na veřejné právo = ústava s nimi počítá – (soutěž politických stran) o Církve ▪ Vznik na základě svobody vyznání ▪ Možné se sdružovat v církvích ▪ Mají svůj vnitřní právní řád a soudy, ale nemohou působit externě ▪ Často působí ve vztahu se státem (Restituce) o Soukromoprávní (a. s., s. r. o., v. o. š., …) o Seskupení bez obecné subjektivity (skupina osob, která není novým subjektem) ▪ Sami o sobě nejsou právnickou osobou ▪ (Přípravný výbor politické strany, petiční výbor) o Subjekty veřejného práva NEJSOU VŠECHNY Subjekty veřejné moci (stát + další veřejnoprávní korporace) o INSTITUCIONALIZACE MOCI o Vznik státu a jiných nositelů veřejné moci o Moc je vykonávána prostřednictvím orgánů veřejné moci o Orgánů státu o Orgánů veřejnoprávních korporací o Rozlišujeme: o Subjekt = nositel moci (stát, veřejnoprávní korporace) ▪ Orgán = orgán státu/korporace, kterým stát moc vykonává Personální substrát = osoba, která je ve funkci daného orgánu o STÁT JAKO SUBJEKT VEŘEJNÉHO PRÁVA o Má právní subjektivitu – není již vlastnictvím panovníka, ale samostatnou právnickou osobou – subjektem o Veřejnoprávní korporace o Mocensky nadřazené postavení / Mocenský monopol o Může vystupovat také jako soukromoprávní právnická osoba (uzavírání smlouvy – rovnost účastníků, autonomie vůle…) o OBECNÁ SUBJEKTIVITA STÁTU o Státní orgány nedisponují obecnou subjektivitou (jednají za stát – např. soud: „jménem republiky“) o Existuje jen obecná subjektivita státu jako celku o Když žaluji ministerstvo financí – žaluji Českou republiku 5 3. Stát – Pojem, znaky, funkce o STÁT o Podle Georga Jellinka ▪ Společenství lidí na určitém území, kde je vůči nim uplatňována státní moc ▪ Má právnickou subjektivitu – není vlastnictvím panovníka ▪ Je veřejnoprávní korporací ▪ Může vystupovat i jako soukromá osoba ▪ Musí mít suverenitu vnější i vnitřní o Nejdůležitější veřejnoprávní korporace o Sdružením svých občanů a nositelem a vykonavatelem práva o Forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého o Území v právní celek o Vznik. ve společnosti, která si vytváří jako vyčleněnou instituci k zajištění sociálního pořádku o Sociologický přístup ▪ Produkt organizované společnosti na určitém území ▪ Jeden ze sociálních systémů – hierarchicky uspořádaný ▪ Řídící systém společnosti ▪ Podsystém společnosti – skládá se z lidí, úředníků a institucí, jež řídí společnost o Právní přístup ▪ Právem institucionalizovaná forma organizace společenského života ▪ Stát má suverénní moc na státním územím a veškerým obyvatelstvem ▪ Moc, která řídí společnost prostřednictvím práv a je státem vynutitelná o Stát vzniká se společností – na určitém stupni rozvoje (stát je mladší než společnost) o ZNAKY o Státní území ▪ Vymezeno státními hranicemi (určovány právem) ▪ Delimitace – hraniční čára určená: Orograficky = přirozeně (pohoří, vodní tok) Geometricky = uměle (politické dohody) Astronomicky (linie poledníků, rovnoběžek) Výsledek smluvního určen. směru, kudy povede čára ▪ Demarkace – konkrétní vytyčení hranice přímo v krajině (patníky, značky) ▪ Teritorium, na kterém stát uskutečňuje suverénní moc ▪ Územní výsost (princip teritoriality) ▪ Trojrozměrný prostor Suchozemský povrch Vnitřní vody 6  o Jezera, přehrady, řeky Pobřežní vody o 3-12 námořních mil Vzdušný prostor o Do 100 km Prostor do nitra země o Kam je člověk schopen fakticky dosáhnout, teoreticky do nitra země Fiktivní území o Paluby lodí a letadel Diplomatické mise ▪ Ne vždy jednolitý prostor – ostrovy, enklávy, exklávy ▪ Národní prostory – volné moře, Antarktida (výzkumné stanice), kosmický prostor, nebeská tělesa o Obyvatelstvo ▪ Občané daného státu – mají státní příslušnost ▪ Cizinci – občané EU, osoby bez státního občanství, občané jiných států ▪ Některé. státy považuj. za prvek státu národ (společenství lidí spojené jazykem, kulturou, tradicemi, zvykem) ▪ Většina států považuje za prvek státu obyvatelstvo o Státní moc ▪ Autoritativní vůle závazná pro druhé jedince ▪ Schopnost autority určovat chování ostatních jedinců ▪ Vykonávají ji státní orgány ▪ Nutná existence právního řádu, norem, jež fungují jako závazná pravidla chování, regulují společenské vztahy a jsou vynutitelné státní mocí ▪ Suverenita – nezávislost státní moci na jakékoliv jiné (je nejvyšší ve statě) Vnitřní – srovnatelná územní výsost Vnější – zásada svrchované rovnosti států ▪ Výlučnost – stát je jedinou organizací svého druhu na daném území o Funkce státu ▪ Jsou to úkoly, které stát musí plnit ▪ Činnosti, pro které stát vznikl ▪ Základní zaměření činnosti státu ▪ K plnění těchto úkolů vyvíjí stát určitou činnost, kterou realizuje pomocí institucí ▪ Základní X další ▪ Stálé X dočasné ▪ Vnitřní X vnější ▪ Regulace pomocí norem – zákonodárství 7  Každý stát má závazná pravidla chován., která jsou v právních normách Stát nedodržování těchto norem má právo sankciovat Právní normy mohou vydávat orgány moci zákonodárné i výkonné, ale normy vydané orgány výkonné moci mají podzákonný charakter ▪ Organizace služeb veřejného zájmu Jedná se o služby, které jsou ve veřejném zájmu Např. služby v oblasti dopravy, školství, zdravotnictví, kultury ▪ Vnější a vnitřní ochrana Vnější o Dbání na zachování státních zájmů, územní celistvosti a nedotknutelnosti státního území ▪ Armáda ▪ + diplomacie Vnitřní o Ochrana obyvatel státu před zločinnost., ochrana jejich majetku a zdraví, zachování veřejného pořádku ▪ Policie Výkon spravedlnosti o Justice Správa státu o Exekutiva Výkonná (administrativní) Ekonomická – stabilní hospodářský vývoj Sociální – péče o občany Kulturní + ochrana přírodního a kulturního dědictví Politická – stanovení „pravidel hry“ Ideologická – charakteristické pro totalitní režimy Úsilí o zajištění životních podmínek 8 4. Vznik, zánik a trvání státu, kontinuita a diskontinuita o Vniká v určitém stupni vývoje; Lidská společnost je starší o Vzniká ze společnosti přirozeně / neuvědoměle o Vytváří podmínky pro další existenci o Zajišťuje sociální pořádek o 13. – 20. st. všeobecná státověda (Georg Jellinek – právní pozitivismus) o TEORIE O VZNIKU STÁTU o Teologická o Nejstarší teorie o Starověký Egypt, Babylon… - výtvor boží o Podřízení státu a zákonům – vynález a dar boží o Augustin: O obci boží ▪ Stát k ochraně proti následku hříchu, nástroj spravedlnosti, záštita a ochrana církve ▪ Panovník zůstává člověkem – nemůže mít stát boží (ke zprostředkování slouží církev) o Autorita papeže a krále o Jurisdikce duchovní a světská ▪ Panovník podléhá v duchovních věcech duchovní jurisdikci ▪ Papež Řehoř VII. – Manifest Svrchovanost papežské moci o Jedině ona jmenuje biskupa a korunuje panovníky a exkomunikuje o Teorie 2 mečů ▪ Bůh k ochraně učinil meč duchovní a světský – oba má papež, ale světský propůjčuje panovníkovi ▪ Jedním ať bojuje církev, druhým se bojuje pro církev (přenesením na císaře se stává opravdovým) o Mocenská o Jedna skupina lidí ovládá druhou (silní nad slabými) ▪ Vztahy v přírodě jsou inspirací o Představitel: Thomas Hobbes: člověk je egoista od přírody toužící po moci nad jinými ▪ Válka všech proti všem Přirozený́ stav, člověk člověku vlkem ▪ Každý́ má tolik práv kolik si vydobyl Potřeba ukončit strach z hrozby a násilné smrti ▪ Neomezená moc státu (Absolutismus) ▪ Hlavní dílo Leviatan – mořská příšera Jen státní moc může působit stejně hrozivě, aby nebyly občanské války Pod tlakem strachu dodržování zákonů (ať už jsou pro lidi rozumné a spravedlivé nebo ne) Nejdůležitější je, aby vládl mír ▪ Přednost absolutní monarchii o Koncepce, podle které stát vzniká, aby zbavil společnost války – monopol na život a na smrt o Co panovník učiní = Spravedlivé a zákonné o Právní o Patriarchální 9  ▪ Zkušenosti řecké civilizace – postupné spojení rodů; hospodářská a sociální diferenciace ▪ Monarchie – vznik z rodové společnosti, panovník pochází od základního rodu ▪ Poddaní jsou panovníkovy děti o Patrimoniální ▪ Moc odvozená od vlastnictví půdy Feudální vlastnictví určitého území ▪ Soudní pravomoc vrchnosti vůči všem poddaným ▪ Lenní systém ▪ Nejprve soukromé vlastnictví, poté vzniká stát ▪ Území je osobním majetkem panovníka (až do 14. st.) ▪ Panovníkovi potomci mají také vlastnické právo o Smluvní o Kontraktuální o Nezbytnost státu proti neomezenému jednání ostatních o Již ve starověku o V zájmu zachování vlastní existence dána moc státu o Občané založí společenskou smlouvu se státem ▪ Podřízení občané státu jsou zdrojem závazných rozhodnutí + mají svrchovanost Řád a stabilita společnosti o Hobbes – negativní hledisko, válka všichni proti všem -> aby byl mír vzniká stát o Z Hobbese vychází John Locke – pozitivní hledisko – občanská ideální společnost = rovnost = špatné řešení konfliktů => nutnost nadřazené moci pro jejich řešení ▪ Není možné člověka zbavit práva na život, svobodu, majetek – Stát to má zabezpečit ▪ Dílo Dvě pojednání o vládě o Na Locka navazuje J. J. Rousseau – suveréni účastníků smlouvy se podílejí na vládě a jsou poddanými této vůle o Občanská svoboda omezena obecnou vůlí suveréna, suverenita náleží lidu o V případě zneužití možnost vypovědění „smlouvy“ o Etická o Snaha ospravedlnit stát jako právně nezbytný́ o Antika – důstojný život není možný mimo stát o Psychologická o Produkt přírody, instinktů, ducha národa… o VZNIK STÁTU o Primárně vznikly z předstátních forem o Dnes je 195–206 států uznaných OSN o Právní důsledky ▪ Faktický vznik Nově uplatňovaná státní moc je uplatňována na určitém státním území – zatím nemusí být konkrétně vymezeno hranicemi 10  Státní moc je uplatňována vůči veškerému obyvatelstvu na území a je mocí nejvyšší a jedinou o Nesmí si s jinou konkurovat ▪ Příčiny vzniku nového státu Konstituování moderních národů Zánik velkých říší, dekolonizace, národní sebeurčení o PRVOTNÍ OSÍDLENÍ dosud neobydleného území ▪ V 19. st. vzácné, ale ještě možné V současnosti vyloučeno ▪ Nánosy moří zvětšují území, ale nevzniká stát o SPOJENÍ dvou nebo několika státu v jeden nový ▪ Království Srbů, Chorvatů a Slovinců = Jugoslávie o ROZPAD státu na několik nástupnických ▪ ČSR, SSSR, Rakousko-Uhersko o ODŠTĚPENÍ ▪ Secesí území státu a vznik nového ▪ Řecko, Belgie, Bangladéš, Chorvatsko o ODDĚLENÍ KOLONIÍ ▪ Proces dekolonizace o MEZINÁRODNÍ SPOLEČENSTVÍ – rozhodnutí orgánu ▪ Vznik Izraele podle valného shromáždění OSN ▪ Rozdělení britského území Palestiny na židovský a muslimský o Výměna části území nepatří do vzniku státu!!! o Mezinárodním uznáním právní subjektivita ▪ Vyhlášení státu je pouhou deklarací = Nepodstatné ▪ Subjektivitu získá stát teprve uznáním jinými státy Uznání konstitutivní (= stát je subjektem mezinárodního práva až po uznání jinými státy) i deklarativní (= stát existuje nezávisle na uznání jinými státy, uznání je pouze formální potvrzení existující skutečnosti, stačí naplňovat formální znaky státu = území, obyvatelstvo, vláda, schopnost vstupovat do mezinárodních vztahů) V praxi stupňovité uznání (zdrženlivost) – zda přesvědčí stát o své trvalosti Uznání de jure – neodvolatelné, jednorázové X de facto – omezené, většinou za důvodem (např. obchod), je možno odvolat o ZÁNIK STÁTU o ANEXE ▪ Přidělení k jinému státu (vojenská porážka) ▪ Krym – Ukrajina ▪ Nemusí znamenat zánik Ztráta státní moci, obyvatelstva, území = zánik (3 určující složky) Nacistické Německo – 4 státy měly svrchovanou moc v Německu 11  Okupační zóny – Německo jako takové zaniklo o srov. Japonsko – závazek: jeho vláda bude plnit podmínky Postupimské konference ▪ Po splnění cílů zřízená mírumilovná a odpovědná vláda Státy jako takový nezanikly o ROZPAD na několik částí ▪ Nový stát X Připojení k stávajícímu státu o PŘIPOJENÍM k stávajícímu státu, kdy původní stát zanikne o ZÁNIK CELÉHO ÚZEMÍ v důsledku působení přírodních sil o Podmínka trvání státu – lid bojuje o obnovení státnosti o Stát trvá o Protektorát Čechy a Morava -> vláda ve Velké Británii o VÝVOJ o Členění na civilizace: ▪ Sběračsko-lovecké Předmětem lidské činnosti lov a sběr, neexistovala dělba práce ▪ Zemědělské Dominantní zemědělství a pastevectví – řemesla, obchod, výkon moci, kulturní činnost… ▪ Průmyslové Nárůst diverzifikace lidské činnosti o Kritéria členění dějin: ▪ Rozhodující způsob výroby ▪ Jakým druhem činnosti se zabývá rozhodující část obyvatelstva ▪ Akceptovaný systém civilizačních hodnot, které určují hlediska racionality v jednání lidí o Pro vývoj charakteristické změny: ▪ Dominantní sféry ▪ Nárůst diverzifikace lidské činnosti ▪ Zvyšuje se význam výměny (trhu) ▪ Důraz na komunikaci (postupné otevírání lidské společnosti) o KONTINUITA A DISKONTINUITA o Objevují se při přelomových obdobích státu o Oba pojmy patří k sobě o Kontinuita = trvalost o Znak stability o Stát existuje jako nepřerušovaný subjekt o Nemění se základní prvky státu, ale nemá vliv např. změna režimu, vlády o Stát může trvat i při okupaci o Diskontinuita = zlom, změna o Revoluční zvrat, náhlá rychlá změna, spojeno s riziky pro stát – nestabilita o Stát přestává existovat jako právní subjekt a je nahrazen jiným novým státem/státy 12  o ČSR po 1.sv.v.: o Recepční norma je důkazem kontinuity prvního řádu o Vznik republiky je diskontinuita (původně byla monarchie) 5. Legalita a legitimita státní moci Legitimita státní moci – ospravedlnění, uznání, zdůvodnění (dobrovolný respekt společnosti nebo jejích jednotlivých částí) S autoritou subjektu politiky je spojena jeho schopnost zpětně působit na společenské vztahy – předpokladem uplatňování moci v demokratických poměrech je proto její politická legitimita založena na autoritě o Pokud jsou zákony a moc odůvodněné, jsou funkční, pokud budou nesmyslné a neodůvodněné nebudou dodržovány o Dříve byla dána Bohem, od VFR se odvíjí od suverenity lidu o K zjištění přirozeného uznání se používají prvky přímé a zastupitelské demokracie (volby, resp. hlasování – princip většiny, vláda na čas, respektování menšin) o K zajištění legitimity přispívají mechanismy: dělení výkonu státní moci, kontrola, zajišťování ochrany jednotlivce, právo na odpor o Má dvě stránky: Procedurální (moc se stává legitimní ve chvíli, kdy je výsledkem obecně akceptované procedury) Hodnotová (obecně akceptovaný rámec hodnot, ve kterém se legitimní moc má a může pohybovat) o Max Weber – 3 důvody legitimity moci ❖ Charisma – ovládaní poslouchají toho, kdo vládne, kvůli jeho osobnosti (přirozená autorita), ne kvůli jeho kompetenci ❖ Tradice – monarchie, nástupnictví trůnu zajišťovalo dědičně moc ❖ Legalita – legitimní je to, co vzniklo a je vykonáváno po právu – lidé si své zástupce volí v regulérních volbách na základě jistých zásad a pravidel Legalita státní moci = zákonnost – prostředkem realizace státní moci je právo, stát je právem sám vázán o Podmínky, průběh a okolnosti procesu legitimního získávání státní moci a jejího následného uplatňování o Způsob výkonu moci (pokud bude po právu, bude legální) o Jedna z podmínek právního státu – zákonnost státní moci o Jedná se o prostředek, jakým je státní moc realizována o Právní norma může být vydána jen na základě zákonem stanoveného postupu Oba pojmy se mohou dostat do sporu o To, že je něco legální neznamená, že je to legitimní o Např. totalitní vláda je legální, protože se řídí svými zákony, ale není legitimní, protože odporuje zájmu státu a občanů o Ztráta přirozené autority, zasahování do lidských práv a svobod STÁTNÍ MOC = moc ustavená (konstituovaná) působí na obyvatelstvo o Moc lidu = moc konstituující (ustavující) = legitimní, na právu založená schopnost státu ovlivňovat subjekty společenských vztahů a jejich chování, a to i proti jejich vůli + realizace sankcí o Stát = dvojitě (politicky a státoprávně) ospravedlnitelná univerzální instituce společnosti – vystupuje jako subjekt nejvyšší veřejné moci ve vztahu k danému území 13 o Stát je nositelem impéria = svrchované (suverénní) moci o Ustanovujeme moc státu ústavou, ale musíme ji obnovovat – ustanovovat stále (volební období) veřejnou moc tedy dělíme z hlediska jejích subjektů na ▪ Státní moc – subjektem je stát, konkrétními nositeli jsou státní orgány, v některých případech jeho zařízení a zvláštní složky ▪ Veřejnou moc v užším slova smyslu = odvozená veřejná moc, subjektem jsou nestátní veřejnoprávní samosprávné instituce 14 6. Odpovědnost veřejné moci Státní moc má být uplatňována pouze tehdy a v takovém rozsahu, jaký stanoví zákon a takovým způsobem, který stanoví zákon Stát je subjektem, který vykonává primárně nejvyšší moc jako moc státní o Stát plní úlohu mocenské organizace, která je schopna svými specifickými prostředky vynutit splnění / respektování jím ustanovených pravidel chování o Případně státní moc může porušení pravidel chování i sankcionovat Stanovuje závazná PRAVIDLA a POSTUPY, která jsou závazná i pro stát samotný o Stát stanoví meze svého chování, které nesmí překročit o Stát je nejen subjektem oprávnění, ale i subjektem povinností Za protiprávní porušení povinností se považuje takové jednání, kdy subjekt, který byl k něčemu povinen, se choval jinak, než se chovat měl / choval se tak, jak se chovat neměl o Stát za porušení stanoví i odpovědnost – jinak by to byl jen monolog zákonodárce Právní stát musí mít odpovědnost o Každý státní orgán má být odpovědný; nemůže fungovat žádný orgán, na který by se odpovědnost nevztahovala ▪ (Kontrasignace rozhodnutí prezidenta – plně za něj odpovídá i vláda) V každém systému je stanovení odpovědnosti podmínkou efektivního fungování Odpovědnost veřejné moci je především odpovědnost za řádný výkon veřejných pravomocí, které si stát sám stanoví a jsou svěřeny jen orgánům státní moci Pozitivní stránka odpovědnosti o Vzniká v době uložení povinnosti o Efektivní dosažení účelu normy o Zakotvováno za účelem, že chceme dosáhnout stanoveného cíle, který je právní normou předpokládán o Uložení odpovědnosti – tzv. odpovědnost za výsledek Sankční odpovědnost (negativní odpovědnost) o Vzniká teprve v důsledku porušení právní povinnosti o Povinnost strpět následky svého chování, které je v rozporu se stanoveným právním pravidlem Odpovědnost je všeobecně chápána jako povinnost, nutnost nést následky svého chování a jednání o Ne každá odpovědnost musí být nutně odpovědností právní (etická odpovědnost, morální, politická…) Není vyloučen souběh odpovědností – může být najednou více druhů odpovědností Stát uskutečňuje výkon veřejné moci prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci a také orgánů mocí samosprávných Kritériem, zda orgán koná jako orgán veřejné moci – subjekt rozhodne o právech a povinnostech jiných osob a je to vynutitelné o Stát může do těchto práv a povinností zasáhnout CHARAKTER PRÁVNÍ ODPOVĚDNNOSTI ORGÁNŮ VEŘEJNÉ MOCI Regulují nejen organizace a fungování státu, ale i instituty občanské společnosti (činnost politických stran, zájmových organizací, církví…) – podmíněné dělení Odpovědnost veřejnoprávní o Právní odpovědnost ústavněprávní ▪ Zvláštní soubor prostředků, který je schopen zajistit účinnost pokynů obsažených v ústavním právu ▪ Důležitá záruka proti koncentraci moci a proti jejímu zneužití ▪ Orgány nejvyšší – realizují v rámci svých kompetencí ústavní normy 15  ❖ V případě, že dochází k jejich porušování, rozhodují i o sankcích vzhledem k jiným orgánům / jednotlivcům ❖ Tyto orgány samy jsou schopny své pravidlo porušit (mají deliktně – právní způsobilost) ▪ Tuto odpovědnost mají pouze subjekty, které mohou být subjekty ústavněprávních vztahů ❖ Jsou způsobilé svým jednáním způsobit porušení normy, stanoveno právními předpisy pro každý skutek samostatně ▪ Zpravidla objektivní odpovědnost ❖ Nepředpokládá se zavinění – Odpovědnost posuzována příslušným orgánem ❖ Nebo odpovědnost absolutní – Bez zřetele na zavinění, nelze se vyvinit ▪ Subjektem odpovědnosti může být každý nositel veřejné moci (orgán monokratický – prezident apod., orgán kolektivní – parlament apod., stát jako takový, samosprávné celky a jejich orgány) ▪ Ústavní delikt – takové jednání / nečinnost, které neodpovídá danému požadavku ústavních předpisů nebo všeobecným demokratickým principem (zakotvené v preambuli Ústavy ČR) ❖ Důsledek nedodržení opatření = sankce ▪ Porušení ústavních povinností ❖ Překročení pravomoci – zpravidla spojeno s porušením ústavy nebo zákona ❖ Jednání orgánů veřejné moci, které znamená zneužití pravomoci ❖ Překročení ústavních zákazů o (Neslučitelnost funkcí: sankce – pozbytí funkcí nebo funkce, aby byly slučitelné) ▪ Sankce mohou mít různou povahu ❖ Přímo v textu ústavního předpisu ❖ Stanoveny normami běžného zákonodárství ▪ Charakter sankcí ❖ Preventivní charakter, represivní charakter, reparační charakter ❖ Sankce uvnitř jednotlivých odvětví, sankce ústavně-politické (odvolání ministra, vyslovení nedůvěry vládě) ❖ Znak ústavní odpovědnosti spočívající v povinnosti strpět zákonem stanovenou újmu v případě, že nastane zákonem stanovená skutečnost ❖ Sankce má odstrašit od takového jednání – pokud nebude dodrženo potenciální postih ❖ Ústavně stanovený procesní postup o Sankce stanovena jako výsledek nějakého procesního postupu, který předchází výroku o udělení sankce ❖ Donucovací prostředek k dodržení ústavy ❖ Zpravidla i přímý vliv na organizační strukturu 16  ❖ Důsledek i objektivní odpovědnost o Zavinění se nezjišťuje – dotyčný orgán se této odpovědnosti nemůže zprostit ❖ V ústavním právu velmi omezeně majetkové sankce ❖ Především represivní sankce: o Trestající (odvolání člena určitého orgánu) o Restituční / Obnovující – (zrušení zákona pro nesouladnost s ústavním pořádkem) o Výjimečně satisfakční sankce (omluva) o Správní odpovědnost ▪ Subjekty, které o sankci rozhodují – nejvyšší státní orgány ▪ Subjektem odpovědnosti můžou být i právnické osoby (politické strany) ▪ Zpravidla mimosoudní řešení ❖ Rozhodují orgány moci zákonodárné a výkonné ❖ U soudců rozhodují soudy samé ▪ Sankce – právo obnovující – zrušení právních předpisů pro rozpor s ústavním pořádkem, příp. zrušení nezákonného zásahu veřejné moci do práv samosprávy, zasažení do ústavně zaručených práv a svobod občana; zrušení platnosti voleb, neplatné výsledky hlasování referenda atd. ▪ Represivní sankce – opatření, v jejímž důsledky subjekt ztrácí své mocenské pravomoci (rozpuštění zastupitelského sboru, vyslovení nedůvěry vládě, odvolání poslance, …) o Disciplinární odpovědnost ▪ Sankce, které jsou stanoveny jednacími řády zastupitelského sboru (uložení pokuty, ztráta pořadí při parlamentní rozpravě, napomenutí předsedajícího, odnětí slova…) ▪ Podléhají jí nejen poslanci, ale i soudci (chápáno spíše jako sankce ústavněprávní) ▪ Zrušení neústavního předpisu – nesankcionují se poslanci, kteří pro tento předpis hlasovali o Trestní odpovědnost ▪ Nezákonné rozhodnutí – musí jej konstatovat příslušný orgán ❖ Změna rozhodnutí nebo jeho zrušení ❖ Orgán rozhodne znovu – může rozhodnout znovu nesprávně, nadřízený jej opět zruší – toto se může neustále opakovat o Účastník je poškozen nesprávným postupem orgánu ▪ Řízení o náhradu škody u soudu – postup, který neodpovídá funkci veřejného výkonu o Odpovědnost mezinárodně právní ▪ Odpovědnost vychází se zásady, že jakékoliv jednání, které je v rozporu s mezinárodním právem, na základě principu přičitatelnosti orgánu státu ❖ Subjektem sankcí je stát jako celek 17  ▪ Dovolání státu k odpovědnosti za porušení předpisů bez ohledu na to, který státní orgán se porušení dopustil Odpovědnost soukromoprávní o Občanskoprávní vztahy, které jsou regulovány veřejnou mocí o Při porušení těchto vztahů vzniká odpovědnostní vztah, jehož důsledkem je nést důsledky porušení jako sankci (sankce rovnocenné mezi mocenskými orgány) o Může nastat případ, kdy porušení povinností, které je stanoveno předpisy veřejného práva, dojde ke vzniku i soukromoprávní odpovědnosti (vznikne-li jednáním veřejné moci soukromé osobě škoda – orgán veřejné moci, který způsobil škodu svým vlastním jednáním, je odpovědný za škodu, který byla výkonem veřejné moci způsobena a této odpovědnosti se zpravidla nemůže zprostit; možnost náhrady škody, která je způsobena nesprávným jednáním nebo nečinností – za takové porušení práva se soukromoprávní osoba může domoci náhrady škody – další z elementů právního státu) Jakými prostředky vyvozuje odpovědnost a zjednává nápravu? o První formou je kontrola ▪ Kontrola vnitřní i vnější ▪ Specifická činnost veřejné moci, která je vykonávána všemi orgány veřejné moci (zejména moci zákonodárné, výkonné a soudní – kontrolou nadány vedle svých základních funkcí) ❖ Kontrola vlády parlamentem; kontrola činnosti ministerstev vládou; kontrola v rámci funkční odpovědnosti (soudní – opravné prostředky) ▪ Vnitřní kontrola ❖ Vykonávána z věcné kompetence nadřazeného orgánů vůči podřízenému orgánu ❖ Rušení a rozhodnutí ve věci samé ❖ Postoupení rozhodnutí jinému orgánu ▪ Vnější orgány ❖ Orgány, které jsou k tomu zvlášť specificky určeny, jejich náplní je kontrolní činnost vůči orgánům, které mu nejsou v zásadě podřízeny o Ucelená soustava kontrolních orgánů o Jeden jediný samostatný orgán (GIBS) o Kontrola veřejné moci občany (Ombudsman) o Orgány zpravidla nejsou vybaveny výkonnou mocí, nemohou ukládat sankce; pouze mohou předkládat jiným státním orgánům závěry svého zjištění, zjištěné nedostatky, navrhovat způsoby odstranění nedostatků a závad, mohou vykonávat preventivní činnost o Nesmějí zasahovat do samostatné činnosti kontrolovaných subjektů ▪ Kontrola nad zachovávání zákonnosti činnosti státních orgánů (dozor), dozor nad přípravným řízením trestním ❖ Zvláštní soustava – Státní zastupitelství o Má dozorovou pravomoc nad přípravným řízením trestním o Ne kontrola, ale označována jako dozor o Rozhodování sporů 18  ▪ Specifické spory – rozhodovány mezi různými orgány veřejné moci / orgány státní moci nebo mezi státními orgány a jinými orgány veřejné moci (orgány územní samosprávy) ❖ Kompetenční spory ▪ Spory o platnosti voleb ▪ Spory o jmenování funkcionářů ▪ Spory o udělení mandátů ▪ Inkompatibilita – neslučitelnost funkce ▪ Ztráta mandátu, ztráta volitelnosti apod. ▪ Rozhodování takových sporů – orgány soudního typu: obecné soudnictví, specializované soudy (správní, volební, ústavní) ▪ Spory mezi orgány veřejné moci a soukromoprávními osobami, které se jednají aktů, které jsou těmito orgány vydávané ❖ Přezkum zákonnosti i věcné nesprávnosti ❖ Mimořádná úloha ústavních soudů – úloha chránit občana před neoprávněnými zásahy orgánů VM do jeho zaručených práv o Soudní kontrola ústavnosti a zákonnosti právních předpisů ▪ Ústavní, správní soudnictví Předpoklad právní odpovědnosti – vymezena obecně pro všechna odvětví o Subjekt, objekt, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a následkem, příp. zavinění Odpovědnost obecně je důsledek zaviněného jednání (úmyslného / nedbalostního), jednání nesouladné s právem (protiprávní), jednání, které spočívá v porušení uložené právní povinnosti a které narušuje určitý právem chráněny statek či hodnotu – v důsledku toho narušitele stíhá právní sankce, která je stanovena zákonem a je dosažena příslušným právním postupem a příslušným státním orgánem (také stanoveno zákonem) ZAVINĚNÍ o Nemusí být vždy znakem protiprávního jednání u ústavněprávní odpovědnosti jako např. u trestního práva o Lze se ho dopustit úmyslně i z nedbalosti, ale má-li mít forma zavinění ústavněprávní význam pro skutkovou podstatu deliktu – pokud je považováno zavinění, tak by mělo být v ústavní normě obsaženo o Mohou být spáchány pouze úmyslné delikty – např. odmítnutí složení slibu poslance nebo učiněný slib s výhradou znamená zánik mandátu o Ústavní delikt prezidenta – skutkovou podstatou je jednání směřující proti svrchovanosti a jednotnosti ústavnosti a demokratičnosti státu (nezbytné zavinění nedbalostní – ať už vědomou, či nevědomou) o U řady ústavních deliktů je zákonem stanovená nutnost zavinění 19 7. Suverenita lidu, moc ustavující a ustavená ZDROJ MOCI o Otázka nositele suverenity ▪ Dříve suverenita panovníka (legitimita shora, od Boha) ▪ Dnes suverenita lidu (legitimita zdola) ❖ Čl. 2 Ústavy ČR o Lid zdrojem moci o Lid je vykonavatel moci Přímo (např. referendum) Nepřímo prostřednictvím státních orgánů (Volených zástupců) Legitimita moci x Kreace státních orgánů Legitimita moci ustavené stejná (v moderním státě zdrojem vždy lid) KREACE STÁTNÍCH ORGÁNŮ: + Demokratická kvalita výkonu státní moci o Vojenské a policejní organizace musí být podřízeny občanské kontrole o Vykonavatelé této kontroly musí podléhat demokratickému procesu výběru a kontroly POJETÍ SUVERENITY o Jelínkův náhled (kontinentální) ▪ Suverenita je nedělitelná – buď existuje, nebo není ▪ Schopnost státu rozhodnout o rozsahu své kompetence navenek i dovnitř ❖ Kompetence lidu, aby rozhodl o kompetencích lidu / státu ▪ Suverenitu může mít jen jeden – federace: suverenita patří federaci, nikoliv členským státům ❖ Federace rozhodne o tom, jaké kompetence připadnou federaci a jaké členským státům o Americký přístup ▪ Suverenita se dá dělit – suverenita federální a suverenita členských států ▪ Určitou formu má členský stát i federace, ale federální úroveň je převažující ▪ Každý z útvarů je suverénní ve svých kompetencích Státní moc je moc ustavená (konstituovaná) a lid je moc ustanovující (konstitující) 20 8. Pojem ústavy – klasifikace a funkce ústav, konstitucionalismus Ústava o Dvojí chápání: konstituce, uspořádání, zřízení X psaný dokument, který má zachytit základní pravidla organizace a fungování státní moci a její vztahy ke společnosti, jednotlivcům o zákon, který je takto označený, nese soubor norem nejvyšší právní síly o Uspořádaný systém norem, které jsou odlišné od ostatních stupněm právní síly a jejich dominantním účelem je vymezit hodnotovou orientaci státu a upravit společenské vztahy mezi státem a jednotlivci a státu s jinými státy a fungování veřejné moci o Má vztah: ke státu, k právu, ke společnosti, k politickému systému o Pochází z latinského constituere = zřídit, společně postavit o Tvoří základ státu, základ státního pořádku a požívá nejvyššího stupně státní ochrany o Jedná se o dokument, který upravuje všechny vztahy, jsou v něm uchovány všechny základy fungování politického života a státu o Dodnes není jasně dáno, co pod ústavu spadá o Normativní právní škola (Hans Kelsen) - charakterizují ústavu jako první ústavodárnou normu, jádro celého právního systému Klasifikace ústavy o Právní X faktická ▪ Faktický smysl – Sociologický smysl ❖ Má každý stát – vždy existuje nějaké mocenské uspořádání a pravidla pro fungování státní moci, i kdyby bylo založeno jen na obyčejovém právu nebo na samovládci ❖ Hodnotově či ideologicky neutrální vymezení ústavy – nevypovídá nic o podobě režimu, omezení moci panovníka… ❖ Určuje určitá pravidla vyjádřená v politických, náboženských a sociologických aspektech ▪ Právní smysl ❖ Faktické uplatňování státní moci – zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva ❖ Právní a faktická se nemusí překrývat o Právně logický X pozitivněprávní smysl ▪ Existence právního řádu předpokládá nějakou základní normu, která stanoví, kdo je zákonodárcem ▪ Nestanovena právem = právně logický smysl ▪ Na základě je normotvůrce, který stanoví právní pravidla pro tvorbu předpisů = pozitivněprávní smysl o Formální X materiální X ideální ▪ Vychází z pojmu ústavní materie = souhrn pravidel, která určují základní mocenské poměry ve státě, jeho organizaci, fungování a vztahy vůči jednotlivci… významné záležitosti pro společnost, které by měly být v ústavě upraveny 21  ▪ Formální – soubor norem, které jsou výslovně jako ústava označeny, mají zvýšenou formální právní sílu nebo které lze změnit pouze v případě splnění zvláštních náležitostí stanovených právním řádem, psanou formou, názvem, systematikou, obsahem… ▪ Nevznikají zde spory, co tvoří ústavu ▪ Materiální – soubor norem, které ustavují (organizují) stát ▪ Všechna právní pravidla, která upravují otázky ústavní materie ▪ Ideální – spory ohledně označení dokumentu ústavou – za ústavu lze označit pouze právní akt, který splňuje určité požadavky o Psané X nepsané ▪ Psaná – text v jednom nebo více psaných dokumentech, které jsou výslovně označeny jako Ústava ▪ Nepsaná – tvořena jinými formami (precedenty, ústavní konvence a ústavní obyčeje) bez formálního označení o Rigidní X Flexibilní ▪ Rigidní – Tuhá ❖ Pro změnu stávající ústavy ve formálním i materiálním smyslu jsou stanovena pravidla, která jsou složitější než ta, která je třeba na změnu podústavních zákonů ❖ Lépe plní funkci ústavního dokumentu, ale ztěžuje možnost rychlé reakce na změny ve společnosti ❖ Různé stupně rigidity ČR 5 z 10 => souhlas kvalifikované většiny Dále pak ratifikační referendum (obligatorní – závazné a fakultativní – nezávazné) o ústavní změně – Irsko, Itálie, Francie Nebo při schválení ústavní změny se rozpustí parlament a druhé hlasování o ústavní změně se rozhoduje v nově ustanoveném orgánu ❖ Obsahují také ustanovení, která výslovně zakazují změnu některých klíčových ustanovení – materiální jádro ústavy – KLAUZULE VĚČNOSTI Německo, Francie, Portugalsko, Řecko, ČR ▪ Flexibilní – zákony s ústavní materií (Izrael) ❖ Lze změnit stejným způsobem, jako obyčejné zákony o Monolegální X Polylegální ▪ Kodifikované – Monolegální ❖ Ústavní materie je v jednom právním dokumentu ❖ Jeden autoritativní právní dokument označen jako ústava 22  ❖ Dnes spíše kodifikované (v 70-80. letech 95 % světa, poté se počet ještě navýšil) ▪ Nekodifikované – Polylegální ❖ Ústavní materie rozptýlena do více právních dokumentů ústavního charakteru ❖ U nás Listina základních práv a svobod má stejnou váhu jako Ústava o Reálné X fiktivní ▪ Reálné – Když reálné fungování odpovídá tomu, co je zakotveno v ústavě ❖ Normativní ústavy ▪ Fiktivní – Reálný mocenský politický systém se rozchází s modelem veřejné moci ❖ Nemusí se dotýkat celé ústavy, jen části ❖ Může být způsobeno tím, že obsah ústavy zaostává nebo předbíhá vývoj společnosti ❖ Nominalistické ústavy o Normativní X nominalistické X sématické ▪ Normativní ❖ Politický proces probíhá podle jejich pravidel, ústava odpovídá reálnému stavu ▪ Nominalistická ❖ Platí, je tak označena, ale neuplatňuje se ▪ Sématická ❖ Realizuje se, ale je upravena pouze v zájmu držitele moci a vylučuje demokratickou záměnu o Původní X přenesené ▪ Původní ❖ Každá ústava, protože nelze brát v úvahu jen její znění, ale také zakotvení ve společenských poměrech ▪ Přenesené ❖ Vznikají jen tehdy, když se platnost nějaké ústavy přenese na nové území o Obnovené – obnovení dříve platné ústavy o Uznané novým státem o Dohodnuté X Oktrojované X Revoluční ▪ Dohodnuté 23  ❖ Výsledek dohody rozhodujících společenských sil, mají největší naději na dlouhotrvající platnost ▪ Oktrojované ❖ Vydány bez souhlasu zákonodárného sboru ▪ Revoluční ❖ Zakotvení zájmu jedné vítězné rozhodující společenské síly v ústavě často při potlačení zájmů ostatních složek společnosti ❖ Časté změny – dané historickými okolnostmi o Z hlediska státního zřízení a formy vlády ▪ Vyjádření obsahu ústavy z hlediska zřízení či formy vlády ▪ Federální, unitární, monarchistické, republikánské o Trvalé X prozatímní ▪ Trvalé – platí trvale, ale mohou být nahrazeny ▪ Prozatímní – mají upravit dočasné poměry ve zvláštní situaci – přijímány s cílem překlenout určité období (např. než se sejde ústavodárný sbor po vzniku státu) ▪ Dočasně upraví základní a nejnutnější otázky o Úplné X částečné ▪ Úplné – upravují kompletně všechny otázky ústavní materie ▪ Částečné – upravují na přechodnou dobu jen nejnutnější otázky výkonu státní moci Funkce ústavy o Stanovení organizace a způsobu výkonu státní moci o Normativní měřítko pro další výkon státní moci o Právní – ústava jako norma norem, vychází z vyšší právní síly, zajištěna hierarchie právního řádu a poskytnuta ochrana základním problémům státní moci a postavení jedince o Politická – základní pravidla politické „hry“ o moc o Ideologická – zaměření určitého státu a společnosti, platí i když v nich nepadne ani slovo o ideologii o Kulturní – právní, politická kultura společnosti, ale i obecné kulturní hodnoty a povaha národa o Regulace fundamentálních společenských vztahů – vyjadřují povahu daného státu a sopečnosti a pomáhají regulovat konflikty, které tuto povahu trvale narušují o Axiologická – ústava je výrazem zaměření určitého státu a společnosti, hodnoty státu o Integrační – ústava je výsledkem dohody, vede k vytvoření předpokladu fungování základních společenských mechanismů Význam ústavy o legitimace výkonu státní moci – nositelem moci je pouze lid jako celek (sleduje obecný zájem), stanoví pravidla, podle kterých se lze k moci dostat o reprezentace – ústava zakotvuje určitý řád, určité orgány, které jej zajišťují o integrace – základní principy fungování státu a společnosti 24  ▪ volby, politická práva, fungování ústavních orgánů, právo na odpor ▪ obsah ústavy je vynucován potřebnými prostředky, ale současně usiluje o zdůvodnění svého obsahu a přesvědčení subjektů práv o jeho potřebnosti o kontrola výkonu moci ve státě a společnosti – ústava určuje, komu patří moc ve státě, jakými prostředky je vykonávána a jak je kontrolována o stabilizace, nadřazenost a relativní neměnnost určitého řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti – zajištěno vyšší právní silou norem, jednotná organizace státu a jeho fungování, jednota právního řádu Konstitucionalismus o V nejobecnějším smyslu je konstitucionalismus idea či politická doktrína, podle které má být veřejná moc odvozena z ústavy založené na suverenitě lidu, má být ústavou omezena a vykonávána pouze v souladu s ní o Historické chápání: hnutí vyjadřující politický požadavek, aby se vládlo na základě ústavy zaručující občanům práva a podíl na moci o Původ v právně politickém myšlení USA o Otcové Ústavy USA jím označovali panství ústavy nad jinými právními akty o V současnosti různé přístupy, především však jako idea a praxe omezení moci o vyjadřuje vládu suveréna prostřednictvím ústavy a na základě ústavy -> existence ústavy je předpokladem, abychom mohli hovořit o konstitucionalismu o Etymologický základ – výkon veřejné moci, který je založen na bezvýhradném respektu ústavy, nebo vláda jako suverénní prostředník na základně ústavy = Věda o ústavě (teorie ústavy, teorie ústavního práva) ▪ Zkoumání ústavy jako společenského jevu ▪ Základní okruhy zkoumání: ❖ historická podmíněnost ❖ historické typy ústav ❖ typologie ústav ❖ druhy klasifikace ústav ❖ funkce ústavy ❖ právní charakter ústavy ❖ síla ústavních norem ❖ zákonodárný proces ❖ obsah ústav ❖ realizace ústavy v praxi ❖ ochrana ústavy a ústavnosti ▪ Právní komparatistika – porovnávání ústav Vláda lidu jako suveréna 25  ▪ Historicky zformovaný pojem, který vyjadřuje tuto vládu na základě ústavy ▪ 3 požadavky konstitucionalismu: ❖ Zdrojem moci je lid = suverenita lidu – vykonává moc ustavující, prostřednictvím ústavy zřizuje (konstituuje) státní orgány, svěřuje a vymezuje jim kompetence ❖ Státní orgány vykonávají moc ustanovenou – kompetence vymezené ústavou, které nemohou překračovat ❖ Moc ustanovená je v zájmu ochrany osobní a politické svobody omezena – toto omezení spočívá v dělbě moci, zárukách občanských a lidských práv a v kotrolovanosti a odpovědnosti nositelů ❖ Ústava je nejvyšším zákonem státu a veškeré ostatní právo s ní musí být v souladu ▪ Zformování v první polovině 18. století – teoretické východisko pro přijímání prvních ústav v Evropě a Americe (souvislost s omezením absolutistické moci panovníka) ▪ Způsob výkonu veřejné moci ❖ Založen na bezvýhradném dodržování ústavy a její ochraně ▪ Právní základ 19.-20. století – filozofické a ideové zdroje a základy konstitucionalismu Ideové zdroje: ▪ humanismus a osvícenství ❖ úcta k člověku, k jeho rozumu a vlastnostem, odstranění středověkých privilegií, zavedení všeobecné rovnosti ▪ politický liberalismus ❖ ústřední hodnotou je svoboda, koncept omezené vlády, kdy úlohou státu je chránit osobní bezpečnost člověka a nezasahovat do jeho soukromé a ekonomické sféry) ▪ přirozenoprávní teorie ❖ práva nezcizitelná, neomezitelná, nezrušitelná-> lidé jsou si rovni, svobodni v důstojnosti a právech ❖ stojí nad pozitivním právem (v předstátní době) ▪ Myšlenka společenské smlouvy – výraz suverenity lidu a likvidace absolutismu ▪ Teorie dělby moci, jako institucionální záruka svobody jedince ▪ Teorie pozitivního práva ❖ Vítězství představy psaného dokumentu nad nepsaným obyčejem ▪ Teorie egalitarismu a liberalismus – myšlenka rovnosti a svobody lidské bytosti ▪ Teorie svrchovanosti (teorie suverenity lidu) ❖ podstatou není vládce, monarcha, ale jen LID je zdrojem státní moci 26  ❖ problematika legitimity moci, legitimní je jen tehdy, když vychází z lidu ▪ teorie demokracie (vláda lidu -> přímá, nepřímá) ❖ když dojde k rozpadu politických stran, je ohrožen celý systém 27  9. Struktura a obsah ústavy Ústava = Systém právních norem, které mají zpravidla nejvyšší právní sílu a upravují základy vztahů mezi člověkem a společností a jednotlivcem a státem a rovněž základy organizace státu Forma ústavy ▪ zvláštní podoba uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma) Vnitřní struktura – tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu na to, kde se v ústavě nacházejí - Ústavní normy – základní prvek obsahu - Ústavní instituty – soustřeďují ústavní normy upravující určitý institut (mandát, volby, vlastnictví) - Ústavní systém – uspořádaný soubor všech ústavních norem jako ústavně zakotvených pravidel chování Vnější struktura – vystupování prvků ústavy navenek vůči jiným právním předpisům - Nadpis ústavy – umožňuje identifikaci ústavy v právním řádu (evidenční číslo, ročník a titul – základní zákon nebo jiné) - Systematika ústavy ▪ systém norem a institutů tvořící základ systému práva ve státě (články) ▪ snaha vyjádřit teoretickou či ideologickou koncepci = obecná systematika ▪ zvláštní systematika – stejná v ústavách různých států, jde o legislativně – technickou záležitost, jde o uspořádání jednotlivých ustanovení, jejich vzájemná provázanost, členění… - Vyšší právní síla ▪ vyjadřuje, že právní předpisy jsou hierarchicky uspořádány v právním řádu ▪ nemají stejnou úroveň – nižší předpis nesmí odporovat vyššímu, nižší předpis musí být s vyšším v souladu ▪ pokud jsou stejné právní síly, platí např lex specialis derogat legi generali ▪ pravidla derogování právních předpisů: vertikální derogace – v rámci téhož druhu pramenů práva stojících nad sebou horizontální – v rámci téhož, které stojí vedle sebe (ústavní a ústavní zákon) diagonální ▪ vyšší právní síla je zárukou samostatnosti, vnitřní jednoty a stálosti obsahu ústavy, který nemůže být narušen dalšími právními předpisy ▪ je spjata s problémem fundamentálních (= základních) vztahů ve společnosti regulovaných ústavou, tím je zajištěno efektivní působení jejích norem v právním řádu - Ústavodárná procedura ▪ Projev vyšší právní síly ústavy ▪ Pokud nejsou dodržena pravidla změny ústavy, není platná ▪ Zvláštní procedura změny ústavy vyjadřuje zvláštnosti jejího obsahu ▪ Odlišnosti: Výčet subjektů ústavodárné iniciativy – širší/užší, přísnější podmínky pro podání návrhu 28  Způsob projednání návrhu – např, prodloužená doba jednání V požadovaném způsobu přijetí ❖ přímá účast voličů (referendum) ❖ zastupitelský orgán (podle zvláštních pravidel – např. kvalifikovaná většina) ❖ kombinace ❖ rozhodování i subjektů federace ❖ rozhoduje shromáždění občanů – vychází z myšlenky, že ústava je společenský smlouva občanů - Jazyk a délka ústavy – Jazyk vyjadřuje zvláštnosti národní povahy Forma a struktura ústavy - Preambule (cíle, historické podmínky vzniku, principy státní politiky) - vlastní text ústavy – charakteristika státu ▪ forma státu, dělba moci, forma vlády, územní členění, suverenita lidu, státní občanství, státní symboly, státní jazyk, někdy i svoboda, rovnost, demokracie, úcta k lidským právům ▪ ústavní práva jednotlivých státních orgánů – způsob ustanovení, podmínky způsobilosti pro výkon funkce, délku funkčního období, vzájemné vztahy orgánů… ▪ struktura právního řádu, zákonodárství ▪ mezinárodní vztahy, spolupráce ▪ mimořádné stavy ▪ vztah státu a jednotlivce – občanství, zaručená práva ▪ ustanovení o cílech a hodnotách státu - závěrečná ustanovení (platnost a účinnost, změny ústavy – procedura) - přechodná ustanovení – účinnost jednotlivých částí Ústava z 1.1.1993 o Preambule – úvodní část ústavy (vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí) o 8 hlav – 113 článků ▪ Základní ustanovení ▪ Moc zákonodárná – orgánem je Parlament (Poslanecká sněmovna a Senát), jehož úkolem je tvorba norem ▪ Moc výkonná – je tvořena vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím, jejich úkolem je výkon státní správy ▪ Moc soudní – Ústavní soud a soustava soudů, jejich úkolem je výkon spravedlnosti ▪ Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – kontrola státního rozpočtu a hospodaření se státním majetkem 29  ▪ Česká národní banka – ústřední banka státu, pečuje o stabilitu měny ▪ Územní samospráva – členění státu na obce a kraje ▪ Přechodná a závěrečná ustanovení – udávají přechodná ustanovení v souvislosti s rozdělením ČSFR Obsahové náležitosti Ústavy (ústavní materie) o vztah státu a jednotlivce – stát garantuje základní práva a svobody o území, obyvatelstvo – občanství o rámec výkonu moci – zřízení orgánů, vztah mezi nimi, dělba moci o tvorba práva, struktura právního řádu o vztahy navenek – k mezinárodnímu společenství a právu o územní členění státu – vertikální dělba moci o symboly státu o cíle a hodnoty státu Obsah ústavy: Předmět: organizace státní moci, vymezení vztahu člověka a občana ke státu a stanovení dalších hodnot a cílů státu Jeho prvky jsou poté ústavní normy, které za pomoci vymezení práv a povinností subjektů takových fundamentálních (=utvářejí povahu společnosti) společenských vztahů stanoví pravidla chování Obsah ústavy = ústavní materie Ustanovení o organizaci a činnosti státu: ▪ Normy zřizující a rušící stát jako takový ❖ základní ustanovení každého základního zákona ▪ Normy určující území a obyvatelstvo ❖ každá ústava vymezuje hranice, vnitřní členění státu, pravidla získání státního občanství ▪ Normy upravující otázku výkonu státní moci ❖ nejobsáhlejší složka ústav, dělba státní moci, nositelé státní moci ❖ převažují kompetenční normy – svěřují jednotlivým státním orgánům oprávnění a povinnost vykonávat svěřenou funkci ❖ Kreační a organizační normy – zvláštní druh kompetenčních norem, zřizovací a ustanovující ▪ Normy určující charakter právního řádu, jeho složky a vazby navenek a důsledky rozhodnutí státních orgánů ❖ normy operativní – nakládání s právními předpisy a výstavba právního řádu, předpoklady a právoplatné přijetí – ustanovení o platnosti a účinnosti ▪ Normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci ❖ Pravidla týkající se právních předpisů ❖ Předpoklady přijetí, platnost, kdo je může vydávat… ▪ Normy upravující členění státní organizace a státu 30  ❖ zejména se týká federace, vztah mezi federací a členskými státy ▪ Normy upravující členství státu v mezinárodních organizacích ❖ Povinnost respektovat mezinárodní právo ▪ Ústavní normy symbolizující stát ❖ preambule, státní symboly, určení hlavního města Vztahová ustanovení – vyjadřující vztah státu ke společnosti a jednotlivcům a navenek ▪ vztah státu a jedince = státní občanství ▪ úprava základních práv a svobod – autonomní prostory jedince, možnost podílet se na správě veřejných věcí + ustanovení, která mohou práva a povinnosti omezit (např. nouzový stav) ▪ vztah státu navenek – k jiným státům – principy zahraniční politiky státu, pravidla pro uzavírání mezinárodních smluv a jejich transformaci do vnitrostátního práva… o Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán ▪ Liší se od ústavních principů, mají blízko ke státním cílům – např. sociální, kulturní, hospodářské, politické ▪ Projevují se ve vztahu k nezaměstnaným, nemocným, invalidním osobám, ochraně životního prostředí… ▪ Tyto věci se vztahují ke společnosti – k jejím představám, hodnotám, sociálnímu složení na rozdíl od částí ústavy vymezující věci Dynamismus a stabilita ústavy Stabilita obsahu předpokládá, že ústava není právní předpis na jedno volené období Politické strany se musejí s ústavou „naučit žít“ Ústavní principy by měly platit pro všechny složky společnosti – integrační a stabilizační funkce Faktory podmiňující stabilitu ústav Stabilita ústavy je podmíněna právními i mimoprávními faktory: o Povahou regulovaných společenských vztahů – názor na demokracii, základní práva a svobody se nemusí měnit i desetiletí o Společenskými silami, které za ústavou stojí – dohodnutá ústava má větší šanci se uplatnit o Úrovní politické a právní kultury o Právními vlastnostmi ústavy o Šíří záběru ústavy – čím více otázek a podrobněji je upravuje, tím častěji je nutno ji měnit o Úrovní zpracování ústavy – ústavy přijímané ve spěchu nebývají stabilní o Činností ústavu aplikujících orgánů – zejména Ústavního soudu, může ji upevnit Rozlišení ústav Nezměnitelné – neobjevují se, pokusy se nezdařily Ústavy zakazující svou celkovou změnu – mění se pouze části Ústavy zakazující změnu jen některých ustanovení – zakazují změnu buď přesně určených ustanovení, nebo obecně formulovaných zásad Tzv klauzule věčnosti – základní zákon SRN – nepřípustná změna týkající se rozdělení spolku země Ústavy zakazující změnu jen do určitého období – výsledek kompromisu při jejím přijímání 31  Ústavy zakazující změnu za určité situace – např. v době války, regentství, okupace Dynamismus ústavního obsahu Opak stability Spor, zda lidské dílo je dokonalé a zda má jedna generace právo zavazovat generace další Týká se to zadlužení, ničení životního prostředí, stanovení základních pravidel fungování státní moci… Můžeme rozlišit: o Ústavy přikazující pravidelně provádět změny v určitých lhůtách – vychází z myšlenky, že ústava jako společenská smlouva občanů má být po určitých obdobích pravidelně přezkoumávána o Ústavy umožňující provádět změny podle potřeby – každá ústava s výjimkou nezměnitelných ustanovení o Tzv. přeměna ústavy – na rozdíl od její změny se neděje na základě přijetí zákona, který ji výslovně mění Na obsah ústavy v tomto směru působí: ▪ Vznik ústavních obyčejů a vliv politických norem ▪ Výklad ústavy zejména v judikatuře ústavních soudů ▪ Změnou mezinárodního postavení státu – např. přistoupení k EU ▪ Konkretizace ústavy cestou obyčejného zákonodárství Změna ústavy Monolegální – novela, pololegální – může jít o samostatné ústavní zákony Postup změny upraven ústavou ▪ Zvláštní zákonodárná iniciativa – zúžený okruh, širší podpora parlamentu ▪ Kvalifikovaná většina – pomocí všech nebo přítomných členů zákonodárného sboru ▪ Opakované hlasování – zákonodárný sbor hlasuje 2x po sobě s odstupem ▪ Rozpuštění parlamentu, který hlasoval o změně – nový hlasuje také ▪ Souhlas druhé komory, kde to není třeba pro běžný zákon ▪ Referendum ▪ Souhlas stanoveného počtu jednotek federace nebo orgánu zastupující jednotky (Německo) 32 10. Vnitřní organizace státu; státní orgány (charakteristika, členění, způsoby ustanovování do funkcí) Organizace státu o V organizačním smyslu má stát podobu celku (systému) s určitými vztahy mezi jednotlivými prvky a částmi o Pojem organizace státu teda především vypovídá o uspořádání státu jako celku o Představuje politicko-právně institucionalizovaný systém realizace státní moci a zajišťování státní suverenity – charakterizují ho jako zvláštní subjekt působící ve vnitrostátním i mezinárodním a nadstátním prostředí o Aspekty: Politický charakter – vypovídá o míře demokracie a legitimity při působení státu navenek a právní charakter – o legalitě, ústavním a normativním zakotvení Státní mechanismus o Zahrnuje: Organizačně statickou charakteristiku státu – týká se popisu jeho organizační struktury Organizačně dynamickou charakteristiku státu, jež se týká popisu: činnosti a vzájemného působení jednotlivých částí organizace státu, právem přesně vymezeného působení jednotlivých státních orgánů a případně dalších státních institucí o Organizace státu představuje politickoprávně institucionalizovaný systém realizace státní moci a zajišťování státní suverenity o Státní orgány Jako jeho základní a rozhodující složky Mocenská instituce Popsatelné prostřednictvím působnosti, pravomoci a státněmocenského charakteru své činnosti o Zvláštní složky policejní a bezpečností síly a případně další instituce (armáda), které jsou zřizovány za účelem bezpečnosti, pořádku a obrany státu Státními orgány zřízené instituce – organizace a jejich orgány, které nedisponují státněmocenskou pravomocí, ale pouze realizují pravomoc – rozhodnutí státních orgánů (V opačném případě by se změnil jejich charakter – staly by se rozhodovacími subjekty státní moci) o Státní organizace a zařízení státu jsou zřizovány za účelem realizace dalších státních funkcí ❖ bez mocenského působení (až na výjimky např. u zdravotnictví), slouží k plnění pečovatelské funkce ❖ Stát je obvykle řídí a zčásti nebo zcela financuje a kontroluje ❖ Dopravní, energetické, výzkumné, školy, nemocnice, kulturní ústavy ❖ Státní školy, muzea, divadla, nemocnice, domovy důchodců Státní aparát o Různě vymezovaný pojem – širší pojetí alternativa ke státnímu mechanismu a užší pojetí souhrnné označení státních orgánů, některých orgánů (úředních osob) zvláštních složek a státních zařízení o Nelze zahrnovat státní organizace a státní zařízení, kde pracovníci zajišťuje jen vnitřní řízení a správy – nevystupují jako orgány veřejné moci, ani nezajišťují její výkon Státní orgány 33  o Vyčleněné části organizace státu – postavení základních a rozhodujících složek o Právní stránka: ▪ Právní specifikace jednotlivých institucí – popis, charakteristika (+ vymezení vůči ostatním složkám), dáno postavení, úkoly a působení ve společenských vztazích ▪ Aspekty organizační a osobní stránky státního orgánu, popsány v právních statusech ▪ Do rámce právního statusu náleží: pravomoc a působnost, státněmocenský charakter jeho činnosti a odpovědnosti, způsob vzniku, řízení a ustanovení, osobní složení, právní postavení a odpovědnost členů, základy organizace, vztahů a řízení, název a sídlo o Organizačně materiální stránka: ▪ Organizační, řídící a materiální záležitosti spojené s existencí, fungováním a financováním státního orgánu jako určité instituce o Osobní stránka ▪ Charakter jako určitý sociální systém a sociálněpolitické reality, ústavněprávní vztahy Státněmocenský charakter činnosti státního orgánu o Oprávnění a povinnost státního orgánu státněmocenstky působit ve společenských vztazích, což se konkrétně projevuje v uplatňování pravomoci zajišťované v případně možností použití státního donucení o Stát se jich nemůže vzdát – přestal by působit jako vykonavatel státní moci a přestal by realizovat práva a povinnosti ve vymezených oblastech své působnosti o Při této realizaci státní moci vystupuje státní orgán jménem státu Osobní složení státních orgánů o Složení: o Způsob tvorby vůle (přijímání rozhodování) a prezentace státního orgánu navenek: ❖ Monokratické – státní orgán je obsazen jedním člověkem, vůle jednotlivce = vůle státu Ministerstva, státní zástupci ❖ Kolegiální – vůle hlasování (parlament, vláda) o Povaha požadavků na osobní prvek: ❖ Odborné – kvalifikace, znalosti, praxe (soudy, státní zastupitelství) ❖ Laické – nevyžaduje odbornost, ale nevylučuje ji (parlamenty) ❖ Kombinace – zastoupení obou typů (soudní senát) o Varianty vztahů státních orgánů: ❖ Nadřízenost/podřízenost – ty vyšší můžou odvolat ty nižší (subordinace) ❖ Kreační závislost – z hlediska ustanovení (vláda odpovídá PS, která jí dává důvěru, vláda je kreačně závislá, ale stojí vedle sebe, nejsou nadřízeni) ❖ Odpovědnost – podřízení odpovídají nadřízenému (politická odpovědnost) ❖ Nezávislost – soudy Způsoby ustavení orgánů do funkce: o Volba – časově a místně sladěný, právně upravený proces ustanovování zastupitelských sborů jako kolegiálních představitelů suverenity nebo samosprávy těch, kteří je ustanovují 34 o Výběr z pozitivních možností po splnění předem stanovených požadavků ❖ Jde zespoda nahoru ❖ Odlišnosti voleb od ostatních technik: ❖ Právní úprava přesně stanoveného postupu rozhodování a zjišťování výsledků ❖ Individuální rozhodování účastníka volby hlasováním ❖ Výběr nejméně ze dvou pozitivních možností ❖ Splnění předem stanovených požadavků na kandidáty (oproti losu) ❖ Rozhodnutí většiny (oproti jmenování) o Jmenování – Soudce, členové vlády… ❖ Jde shora dolů (vyšší jmenuje nižšího) ❖ V případě, že jde o rozhodnutí kolegiálního orgánu se blíží volbě ❖ Zpravidla jde o ustanovení jedince, nikoli množiny jedinců (zastupitelského sboru) a zpravidla má být dosazovacímu orgánu podřízen o Los – Antický způsob ❖ Používá se jako výjimka v demokracii ❖ Druhé kolo senátních voleb, kdy mají kandidáti stejný počet hlasů ❖ Nebo když funkci nikdo nechce vykonávat o Dědičnost = ustanovení následnictvím – funkce přechází automaticky na potomky jejího původního držitele podle systémů dědického práva (např. sálský, rakouský) Typické pro monarchie u hlav státu o Ustanovení rodem – nenabývá se úřadu děděním (tedy smrtí předchůdce), ale naopak narozením v určité rodině o Virilita – Někdo díky zastávání funkce automaticky zastává funkci jinou ❖ V USA je víceprezident předseda senátu o Aklamace – Souhlasné evidentní prohlášení ❖ Podobné jako volba, ale nepočítají se hlasy (volba optickou většinou) – nejde o individuální hlasování, ale určí se, která strana má převahu o Ustanovení plebiscitem – forma volby s jediným kandidátem – hlasování pro nebo proti 35 11. Pravomoc a působnost státního orgánu Pravomoc o = souhrn právních nástrojů k realizaci působnosti o Vypovídá o jeho postavení z hlediska způsobilosti projevovat se právem předpokládaným, vyžadovaným a zpravidla přesně vymezeným způsobem o Jedná se o právní prostředky, které má stát k realizaci působnosti ❖ výraz oprávnění státního orgánu se určitým kvalifikovaným způsobem chovat a působit na společenské vztahy ❖ vypovídající o způsobilosti vydávat právní akty, přijímat rozhodnutí a případně činit další opatření vynutitelná státní mocí – jedná se o akty pravomoci, které při splnění procesních podmínek zakládají oprávnění a povinnost vynucovat je státní mocí, a to i případně s použitím státního donucení Hlediska: Druhové – vychází z rozsahu oprávnění právně kvalifikovaným způsobem působit na společenské vztahy a z právem vymezených forem aktů pravomoci Typy: o Normotvorné – vydávání normativních právních aktů – akty určitého druhy, právní síly a stupně působnosti – tvorba práva ❖ Primární pravomoc – ústavodárná pravomoc (přijetí, změna, nebo zrušení ústavy, ústavních zákonů či pramenů na stejné úrovni nebo jejich částí), zákonodárná pravomoc (uplatňuje se v době přijetí, změny nebo zrušení zákonům nebo jim na rovnou úroveň postavených pramenů práva, nebo jejich částí) Parlament nebo jiný zastupitelský orgán ❖ Sekundární pravomoc – vypovídá o způsobilosti státního orgánu projevovat se prostřednictvím pramenů práva, které jsou odvozeny od primárních Nařízení vlády, vyhlášky ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní nebo veřejné správy o Aplikační – vydávat individuální akty aplikace práva – individuální právní akty Soudní rozsudky, správní rozhodnutí ❖ Další akty v podobě usnesení – týkající se ustanovení některých státních orgánů, jejich odpovědnosti, schvalování smluv, vyslání ozbrojených sil… Parlament, vláda, správní orgány o Diskusní (organizační) ❖ Státní orgán si volí nebo sám stanoví jejich konkrétní podobu ❖ Např.: zajištění určité činnosti (jmenování do funkce, pověření určitou činností), vydání určitého závěru (kontrolní zpráva), informace o situaci ohledně lidských a občanských práv (ombudsman), upozornění a sdělení, odborné posudky a stanoviska, vydání státních dluhopisů Z hlediska typických právem vymezených státních činností – jako projevů způsobilosti chovat se určitým způsobem Pravomoc: o Ústavodárná – přijetí, změna, nebo zrušení ústavy, ústavních zákonů či pramenů