Sociální psychologie - Ševčíková PDF

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Hana Ševčíková Akademia Humanitas Fakulta společenských studií 2024/2025 PSY2 - Naše chování a prožívání ovlivňují sociální situace, v nichž se nacházíme. - *„Situace nás formují a rozhodují o našich možnostech"* (J.P. Sartre, 1946) - **Proč se „učit" sociá...

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Hana Ševčíková Akademia Humanitas Fakulta společenských studií 2024/2025 PSY2 - Naše chování a prožívání ovlivňují sociální situace, v nichž se nacházíme. - *„Situace nás formují a rozhodují o našich možnostech"* (J.P. Sartre, 1946) - **Proč se „učit" sociální psychologii?** - Její principy lze použít na každodenní život (postoje, přesvědčení, přizpůsobivost, láska, nenávist...) - Můžeme do jisté míry předvídat chování lidí podle sociálního kontextu, v němž se nacházejí. - Můžeme tak volit preventivní strategii a taktiku svého chování a naučit se profesionálně zvládat emoce okolí a odvracet zbytečné konflikty mezi lidmi. - **Co je sociální psychologie ?** - Věda o chování a prožívání člověka za určitých sociálních podmínek a v různých situacích. - Na rozdíl od sociologie se zabývá jedincem, jak sociální situace prožívá, interpretuje atd. - Využívá vědecké metody (převážně experiment) a snaží se vysvětlit, jak je psychika ovlivňována skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. - ^PZN^ Z hlediska sociologie se sociální psychologie více zaměřuje na vztahy mezi jedincem a skupinou, resp. společností, ve které je aktivnou součástí. **Sociální psychologie je vědecké studium...** - **Sociální myšlení** - Jak vnímáme sebe a ostatní - Čemu věříme - Naše postoje - **Sociální vliv** - Tlaky na přizpůsobení - Přesvědčování - Skupiny lidí - **Sociální vtahy** - Předsudky - Agrese - Přitažlivost a intimita - Pomoc **Historie** - Relativně mladý vědní obor -- 1908 (učebnice soc. psych.) - Impulsy k formování SP často přicházely z výrobní sféry. - Pro kapitalismus mělo studium sociálního chování a mezilidských vztahů velký význam. - Za první sociálně-psychologický výzkum je označována studie Normana Tripletta z roku 1898 zabývající se jevem sociální facilitace: rychlost cyklisty je o 20% větší, pokud měl možnost sledovat údaje ostatních. - První vlna zájmu o SP přišla ve **30. letech**, kdy se tomuto oboru věnovalo mnoho psychologů uprchnuvších do USA z nacistického Německa. - Středem pozornosti byly především postoje a chování v malých skupinách. - **40. a 50. léta** - Řada experimentů výzkum konformity - Studie stylů vůdcovství - Teorie vztahů frustrace-agrese - **60. a 70. léta** - Výzkum skupinové dynamiky, předsudků a diskriminace, psychologie v soudní síni - **Současný trend** - Teorie her (konflikty, atribuce) - Luciferův efekt (Zimbardo) - ^PZN^ Od poloviny 19. století se začaly formovat první koncepce, které lze považovat za předchůdce sociální psychologie jakožto vědy. Jedná se zejména o psychologii národů, psychologii davu a teorii instinktů sociálního chování. Důležitou charakteristikou všech těchto koncepcí je jejich zájem o pozadí sociálního chování. - ^PZN^ Ke vzniku a rozvoji samotné sociální psychologie došlo na přelomu 19. a 20. století. Její počátky byly negativně poznamenány velmi širokým pojetím předmětu studia, které zahrnovalo i zkoumání chování zvířat žijících ve skupinách. - ^PZN^ Za vnik sociální psychologie jako samostatné vědní disciplíny je považován rok **1908**, kdy byly vydány **první učebnice sociální psychologie**: americký sociolog E. A. Ross je autorem „Social Psychology" a anglický psycholog W. McDougall je autorem „Introduction to Social Psychology". **Nejčastější metody získávání dat v SP** - Experiment (nejvíce používaný) - Pozorování - Sociometrie - **Experiment** - Zjišťuje kauzální vztahy mezi proměnnými (říkáme jim závisle a nezávisle proměnná) - Manipulujeme nezávislou proměnnou a sledujeme efekt této manipulace na proměnné závislé - Pravý experiment usiluje oddělit příčinu a následek a vyloučit alternativní vysvětlení pozorovaných vztahů mezi sledovanými proměnnými - Příklad sociálního experimentu - Experiment s odpadky (Cialdini, Reno, Kallgre, 1990) - ^PZN^ Chtěli testovat teorii, že antisociální chování lidí je ovlivněno pozorováním druhých lidí - ^PZN^ Konkrétně: zajímalo je, jestli lidé budou mít větší tendenci odhazovat odpadky na zem když budou moci vidět, že druzí lidé to dělají také. - ^PZN^ Na vybranou cestu ve městě pokládali různé množství odpadků. - ^PZN^ Lidem na ulici rozdávali letáky, kde je nabádali jít právě tou cestou, kde umisťovali odpadky. - ^PZN^ Předpokládali, že čím více odpadků na cestě bude, tím spíše budou lidé odhazovat své nepotřebné letáky na zem... - ^PZN^ Připravili 6 různých experimentálních podmínek, které se lišily jen počtem kusů odpadků ponechaných na vybrané cestě. (Žádný kus, jeden, dva, čtyři kusy, osm kusů, šestnáct kusů) - ^PZN^ Chování respondentů předpoklad Cialdiniho a kol. potvrdil (čím více odpadků na zemi, tím více odhozených letáků). - **Pozorování** - Přímé x zprostředkované - Zúčastněné x nezúčastněné - **Sociometrie** - Určeno pro malé skupiny - Určení vztahů - Výsledkem je sociogram - ^PZN^ Zaměřuje se na studium malých skupin a vztahů mezi jejich členy. Výsledkem této metody výzkumu je tzv. sociogram -- graf, který zobrazuje síť vztahů (pozitivních i negativních) mezi členy skupiny, jaké mají jednotliví členové v rámci skupiny postavení nebo jestli ve skupině existují nějaké frakce **Problémy SP výzkumu** - Jedny z nejkontroverznějších studií v dějinách psychologie, vedly ke vzniku etických komisí pro výzkum v psychologii. - Specifikum výzkumu je v matení/zakrývání pravého cíle výzkumu --klamavý výzkum - Generalizace výsledků -- zpochybněna v sedmdesátých letech coby věda o vysokoškolácích (typičtí respondenti) **Sociální psychologie pro pedagogy** - Umožňuje zlepšit kvalitu práce učitele prostřednictvím: - Uvědomění si, že každý jednotlivec je součástí nějaké skupiny - Uvědomění si, které soc. činitelé působí ve výuce - Kritického zkoumání sebe sama (jaký vztah mám k žákům a jak na ně reaguju) - ^PZN^ Introduction to Social Psychology - [[https://www.youtube.com/watch?v=cw3e\_XFIeQI]](https://www.youtube.com/watch?v=cw3e_XFIeQI) - ^PZN^ Sociální psychologie patří mezi disciplíny s klíčovým významem pro každého učitele. Orientace alespoň v základních poznatcích jednoznačně pozitivně ovlivňuje kvalitu práce učitele. - ^PZN^ Zásadní je zde role poznatků ze sociální psychologie pro proces reflexe učitele nad efektivitou jeho vlastního způsobu vyučování a nad úspěšnosti procesu učení jeho žáků. Kompetentní pedagog má o sociální psychologii zájem, protože si uvědomuje, že ve své práci potřebuje: **Socializace** - *Zespolečenšťování (lat. Socialis = společný)* - = proces utváření a vývoje, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti působením sociálních vlivů - Jedná se o vývoj lidské osobnosti - Socializace nebývá nikdy ukončena - Lidský jedinec se stává člověkem až v procesu socializace - ^PZN^ Pedagog zajišťuje edukaci jako komplexní začleňování do společnosti a uplatnění v ní. - Každá společnost má představy o **sociálních rolích.** - Tyto představy jsou zahrnuty do **soustavy norem.** - ^PZN^ Sociální role je očekávaný způsob chování, který se váže k určitému sociálnímu statusu (pozice). Každá osoba hraje více rolí, a to jak nezávisle (student ve škole, zákazník v obchodě, zaměstnanec v práci), tak souběžně (např. otec a manžel v rodině). - **Mechanizmy socializace:** - Procesy učení - Činitelé socializace - **Dělení časové** - Primární socializace - Probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce. - Normy, které se během této socializace vstřebají, platí jako stabilní, ale mohou se během života měnit. - Trvá do třetího roku. - ^PZN^ V rámci primární socializace se děti učí hlavně jazyku a základním vzorcům chování.  - Sekundární socializace - Připravuje jedince na roli ve společnosti a probíhá zejména v rodině, ve škole a v kontaktu s vrstevníky. - Probíhá zhruba od třetího roku. - Terciární socializace - Se uskutečňuje v dospělosti a zahrnuje přejímání, které jedinec uskutečňuje v interakci se svým sociálním okolím. - **Dělení na základě řízení** - Řízená - školní edukace - Spontánní - prostý život - Kombinace řízené a spontánní -- rodina - **Zanedbání socializace** - Historické doklady tzv. vlčích dětí: - Amala a Kamala (Indie, 1920) - Viktor z Aveyronu (Francie, 1800) - Nová doba: - Fritzl (Rakousko, 2008) - Vlčí děti z Vinohrad (ČR, 2011) - **Vlčí dítě** je lidské dítě, které vyrůstalo bez kontaktu s lidskou společností. - Vlčí dítě nemá žádné nebo jen velmi omezené zkušenosti s lidskou péčí, sociálním jednáním, lidskou řečí.  - Za posledních 300 let bylo zaznamenáno přes 50 případů tzv. vlčích dětí. - ^PZN^ **Příběh sester Amaly (3) a Kamaly (8)** - V roce 1920 je v indickém lese nalezl misionář Joseph Singh, který je umístil do sirotčince, staral se o obě dívky a vedl si o nich deník. - Amala ani Kamala se nikdy nedokázaly zařadit do běžného života i přesto, že jim byla věnována dostatečná péče. - Dívky odmítaly chodit po dvou a pohybovaly se po čtyřech. Komunikovaly vytím a vrčením. - Na těle měly dívenky hrubou kůži s mozoly a nemohly pozřít běžné jídlo. - Pečovatelky je musely po celou dobu krmit syrovým masem. - Jako první zemřela tříletá Amala, která se nedokázala adaptovat a považovala se za vlka. - Několikrát se pokusila o útěk zpět ke své smečce, ale pokaždé ji opatrovatelé přivedli zpátky. - Jednu chvíli dokonce uvažovali, zda by děvčatům nebylo lépe mezi vlky. - Kamala žila dalších devět let, než zemřela. - Těsně před svojí smrtí dokázala chodit občas vzpřímeně a její slovní zásoba čítala čtyřicet slov.  - ^PZN^ **Kauza Fritzl** - Označení pro aféru, která vypukla poté, co rakouská policie zatkla Josefa Fritzla. - Fritzl od 28. srpna 1984 věznil ve sklepě svého rodinného domu svou dceru, Elisabeth Fritzlovou, narozenou 6. dubna 1966. - Zde ji pravidelně znásilňoval a zplodil s ní sedm dětí, z nichž jedno zemřelo, tři byly uvězněny ve sklepě spolu s matkou a tři žily přímo v domě. - Když Fritzl Elisabeth uvěznil, byla osmnáctiletá, když byla osvobozena policií, bylo jí již 42 let. - Josef Fritzl se okamžitě stal nechvalně známým po celém světě. - ^PZN^ **Případ „Vlčích dětí z Vinohrad"** - Jejich rodiče vyznávali alternativní životní styl a svoje dva syny drželi 5 let zavřené doma. - Chlapci se nedostali na čerstvý vzduch, nechodili k lékaři ani nenosili boty. - Navíc neuměli ani kousat a jejich existenci rodiče tajili před úřady. - Na vše se přišlo úplnou náhodou, když žena volala na policii, že má ze svého manžela strach. - Otec skončil na 8 let za mřížemi. - Matka dostala tři roky s podmíněným odkladem na pětiletou zkušební dobu. - **Činitelé socializace** - ^PZN^ Rodina, škola, vrstevnické skupiny, práce, masmédia - **Rodina** - Primární nositel kultury - Poskytuje základ norem a hodnot dané společnosti - Tradice, zvyky, mravy, zákony, tabu... - **Vrstevníci** - Vliv na sebepojetí - Rozvoj prosociálních vlastností - Rozmanitější formy komunikace - **Učitelé** - Mají moc a odpovědnost - Mohou ovlivňovat postoje a chování celé skupiny - Působí na vztahy vrstevnických skupin - Vliv na motivaci a rozvoj kompetencí - **Masmédia** - = masová média (oslovují masy = velké skupiny lidí), patří mezi ně: tisk, rozhlas, televize, internet, knihy - Ovlivňují názory a postoje a formují hodnoty a způsoby chování - Ovlivňují naše potřeby, zájmy - Na každého z nás, aniž si to vůbec uvědomujeme, mají informace veliký vliv **Sociální učení** - Učení je základním mechanismem socializace - Sociální učení znamená osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci - Produktem jsou i role, postoje, hodnoty, ideály apod. - Druhy sociálního učení - Podmiňování - Observace - Anticipace - Imitace - Identifikace - **Podmiňování** (zpevňování) - = určité chování je posíleno (odměněno) podnětem sociální povahy - Je založeno na : - odměnách (pochvaly, uznání) -- kladná motivace - trestech (projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení) -- záporná motivace - Když po nějakém chování přijde odměna, zvyšuje se pravděpodobnost jeho zopakování. - Pokud přijde trest, snižuje se pravděpodobnost opakování chování. - Pokud je určité chování bez odezvy, postupně vyhasíná. - ^PZN^ Skinner - [[http://www.youtube.com/watch?v=ymkT\_C\_NWXw&feature=related]](http://www.youtube.com/watch?v=ymkT_C_NWXw&feature=related) - ^PZN^ Thorndike - [[http://www.youtube.com/watch?v=BDujDOLre-8]](http://www.youtube.com/watch?v=BDujDOLre-8) - ^PZN^ Watson - [[http://www.youtube.com/watch?v=FMnhyGozLyE&feature=related]](http://www.youtube.com/watch?v=FMnhyGozLyE&feature=related) - **Podmiňování ve výchově** - Aby byla výchova důsledná a účinná, je třeba vybudovat systém odměn a trestů. - Každé dítě potřebuje mít určité hranice, které bude respektovat. - Hranice mu pomohou orientovat se ve světě, pozná, co je povinnost, význam trestu, odpovědnosti. - Výchovné odměny a tresty by měly být přiměřené osobnosti dítěte a jeho věku. - **Observace** (odezírání) - Vnímáme kolem sebe chování druhých a reagujeme na to, jak je toto chování přijímáno okolím - → zda je chváleno nebo kritizováno - I když se odměna nebo trest netýká přímo nás, uvědomujeme si, co je považováno za vhodné a co ne - Osvojujeme si tak určité formy chování - **Anticipace** (očekávání) - Jednotlivci i sociální skupiny ovlivňují průběh sociálního učení také tím, že projevují očekávání toho, jak se bude jedinec chovat. - např. matka říká: „ Dokážeš to, jsi šikovný!" (důvěra ve schopnosti posílí touhu po dosažení cíle --např. --maturity svého dítěte) - **Imitace** (napodobování) - = chování, které jedinec přebírá, protože je k němu motivován - ^MY\ NOTES^ Imitace: Bezprostřední a přesné napodobení, často bez pochopení smyslu. - ^MY\ NOTES^ Observace: Učení se na základě pozorování důsledků a okolností chování, což vede k pozdější aplikaci. - ^PZN^ Přejímáno je takové chování jiného člověka, jímž přejímající dosahuje podobných nebo shodných cílů a uspokojení potřeb, jako má „přejímaný" (napodobovaný). - ^PZN^ Observační učení probíhá na základě pozorování \"modelové\" situace, kdy pozorující vidí i reakci na chování pozorovaného, podle toho pak chování zařazuje do svého repertoáru. - ^PZN^ Například pokud osoba zjistí, že agresivní chování (agrese) u jiného vede ke chtěným výsledkům, tak bude agresivitu také používat, aby docílila svých přání a výsledků. - Bez napodobování se lidský jedinec neobejde. - nemusí být vždy vědomá - Napodobováním se učíme: - řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému nebo živému projevu citů, přejímání různých druhů zábavy, trávení volného času, způsobu chování k ostatním lidem - **Učení nápodobou - experiment** - Albert Bandura 60. léta - Experiment s panenkou Bobo - Ověření vlivu agresivních modelů -- reálných a kreslených filmových postav -- ve srovnání se skutečným dospělým modelem. - ^PZN^ [[http://www.youtube.com/watch?v=nsmkshuzmNA]](http://www.youtube.com/watch?v=nsmkshuzmNA) - **Identifikace** (ztotožnění) - Je způsobeno citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, kterou jedinec napodobuje - Mnohé společné rysy s učením nápodobou - Je to záměrné úsilí o převzetí způsobů chování a jednání modelu - Identifikace je běžná v období dětství, kdy dítě chce „být jako on" a identifikuje se s rodičem, ke kterému má citovou vazbu. **Sociální zralost** - = společenskými normami vyžadovaná míra začlenění se do společnosti a schopnost adekvátně zvládat různé soc. role - Není pouze pasivním přizpůsobením určitému sociálnímu kontextu, ale aktivním jednáním v něm. - **Znaky sociální zralosti** - začlenění se do společnosti - schopnost zvládat různé sociální role - přijímání a dodržování sociálních norem - sdílení a předávání hodnot dané společnosti a kultury - sociální dovednosti a znalosti (komunikace) - schopnost spolupráce, pomoci a oběti (prosociální chování) - Nefunkční socializace vlivem: - Deprivace - Traumatické zážitky a životní krize - Osvojená subkultura - Stigmatizace - ^PZN^ Deprivace = dlouhodobé nedostatečné citové uspokojení (citové strádání) - ^PZN^ Deprivační syndrom -- dítě postrádá schopnost vnímat a projevovat lásku, schopnost empatie a schopnost rozpoznat city a komunikovat o nich. - **Stanford marshmallow experiment -** Marshmallow test - ^PZN^ [[https://www.youtube.com/watch?v=Sc4EF3ijVJ8]](https://www.youtube.com/watch?v=Sc4EF3ijVJ8) - **Sociální percepce** = vnímání lidí a mezilidských vztahů. - Je závislé na: - Životní zkušenosti - Současné míře informovanosti - Aktuální motivaci - Naučené, kultura, sociální prostředí. - Představu o druhých lidech tvoříme na základě: - Vnímání - Pozorování - Uvažování - (a třeba i fantazie) - **Jak vnímáme druhé** - Určuje naše chování ve vztahu k nim - Jsme připraveni vnímat určitým způsobem. - Proces vnímání osob probíhá v určité schematizované formě. - Každý máme svou úroveň hodnotící stupnice. - **Proces vnímání osob** - 3 fáze - **Rozdíl mezi vnímáním fyzických předmětů a vnímáním osob** - Mezi osobami jsou větší individuální rozdíly. - Osobám jsou snáze připisovány „neviditelné" charakteristiky. - V percepci osob hraje výraznější roli subjektivní interpretace vnímajícího. - Dochází k větší interferenci vnímaných informací se zkušenostmi, očekáváním a aktuálními potřebami vnímajícího. - Většinou dochází ke vzájemné interakci vnímajícího s vnímaným, která je postupným zdrojem dodatečných informací. - Vnímající srovnává vnímanou osobu sám se sebou a může do ní promítat své vlastní tendence. - **Implicitní teorie osobnosti** - = ten, kdo má určitý povahový rys, má také několik dalších, které jsou s ním spojeny. - Některé osobnostní rysy považujeme za důležitější než jiné (centrální x okrajové rysy). - ^PZN^ Při vytváření dojmů si často domýšlíme spoustu věcí, pro něž nemáme důkazy. - ^PZN^ Asch učinil experiment, ve kterém respondenti obdrželi seznam přídavných jmen popisujících určitou osobu. Jedné skupině dal pouze šest adjektiv: šikovný, inteligentní, pracovitý, praktický, opatrný a rozhodný. Dalším čtyřem skupinám přidal do seznamu jedno adjektivum navíc. Jednalo se o tato čtyři slova: slušný, nezdvořilý, vřelý, chladný. - ^PZN^ Následně byli respondenti dotázáni, jaká takto popsaná osoba asi je. U slov slušný a nezdvořilý nenašel žádný významný vliv na utváření dojmu o dané osobě, ale u slov vřelý a chladný takový vliv zaznamenal. Podle Asche je to tím, že přídavná jména vřelý a chladný označují právě centrální rysy, zatímco slušný a nezdvořilý jsou rysy okrajové (Asch, 1946). - ^PZN^ Úplně stejným tématem se zabýval Harold Kelley, který provedl obdobný experiment. Když měl přijet přednášet hostující profesor, popsal ho stejnou šesticí adjektiv jako Asch a do popisu přidal přídavné jméno vřelý nebo chladný. - ^PZN^ Poté, co hostující profesor dokončil svou přednášku, zůstalo v přednáškovém sále na následnou diskuzi mnohem více studentů, když si předtím přečetli, že je kromě šesti zmíněných přídavných jmen i vřelý, než když na základě výčtu adjektiv předpokládali, že je chladný (Kelley, 1950). - Experiment 1946 (Asch) a 1950 (Kelley) - Studentům bylo řečeno, že přijde kantor, který bude buď inteligentní + vřelý nebo inteligentní + chladný - Přátelský, společenský / Vypočítavý, kariéristický **Chyby při hodnocení druhých lidí** - Aneb...vždycky můžeme dostat druhou šanci,...kromě prvního dojmu. - ^PZN^ V sociální percepci se uplatňuje celá řada omylů, předsudků, zjednodušování, které nepodají vždy zcela spolehlivý obraz druhé osoby. - **Haló-efekt** - = chyba hodnocení, při které jediný rys osobnosti působí tak dominantně, že ostatní rysy jsou v pozadí - Člověk má tendenci zevšeobecňovat, dělat pod vlivem určitých rysů závěry také o ostatních rysech. - ^PZN^ Sebevědomí, vysoká inteligence, atraktivita, postižení, barva pleti, výška postavy... - Zajímavosti o haló efektu - Pojem odvozen z angl. „halo" (svatozář) - Rysy, které nás nejvíce ovlivňují v posuzování: - vzhled (55%), hlas (38%), obsah řečeného (7%) - Dobře vypadající osoby jsou obecně považovány za inteligentní, společenské nebo dominantní. - Osobě s nepříjemným hlasem máme tendenci přisuzovat záporné povahové vlastnosti. - ^PZN^ Stává se, že o komplexní pohled člověka ani nemá kvůli různým motivům zájem. Chce si udržet pohodlný bezproblémový anebo idealizovaný pohled. - **Tendence přisuzování na základě fyzických znaků** - Přisuzovat lidem s tmavou pletí nepřátelskost a nedostatek smyslu pro humor. - Obličeje s vráskami kolem očí posuzovat jako přátelské. - Starší ženy nahlížet jako mateřské. - Považovat smějící se obličeje za inteligentní. - Považovat ženy s plnými rty za sexuálně a s tenkými rty za asexuálně založené. - ^PZN^ Inspirativní videa - ^PZN^ [[https://www.youtube.com/watch?v=UEho\_4ejkNw]](https://www.youtube.com/watch?v=UEho_4ejkNw) - ^PZN^ [[https://www.youtube.com/watch?v=kpjeMaOirvg]](https://www.youtube.com/watch?v=kpjeMaOirvg) - **Chyba pramenící z kontextu, prostředí nebo situace** - Lze podřadit pod haló-efekt, ale záleží zde v jaké souvislosti je člověk posuzován a pozorován. - Zajímavosti o posuzování v kontextu - V kolektivu často posuzujeme druhé lidi podle lidí, se kterými se setkávají. - Máme sklon hodnotit méně příznivě lidi, kteří se setkávají s našimi nepřáteli, a příznivěji ty, kteří se stýkají s našimi přáteli. **Efekt časové posloupnosti** - „Která informace je důležitější: - první nebo poslední?" - První dojem - Efekt setrvačnosti - Poslední dojem - **První dojem** - Utvoří se za prvních 30 sekund až 4 minuty. - Je zpravidla silnější než dojem poslední. - Důležitý zvláště v případech, kdy se napřed nenavazují žádné užší kontakty. - Na jeho základě hodnotíme člověka i v dalších obdobích a situacích. - ^PZN^ Využívá se v krátkodobé komunikaci (soudy, média) hůř se mění, zvláště když je negativní - **Efekt setrvačnosti** - = chyba hodnocení, která vyplývá z minulých zkušeností - Člověk má tendenci zachovat si stejný postoj, který si v minulosti vytvořil. - **Poslední dojem** - Vztahuje se k události, která překryje všechny předchozí dojmy. - Objeví-li se určitá chyba těsně před hodnocením, je tendence hodnotit člověka celkově záporně. - Krátkodobý: př. schůzka - Dlouhodobý: př. manželský konflikt **Stereotypizace** - = klasifikace lidí podle předem daných kritérií na základě povrchních charakteristik (barva pleti, sexuální orientace...) - Není totožná s implicitní teorií osobnosti. - ^PZN^ Stereotypy jsou jakousi zkratkou v našem myšlení vyvinutou během tisíce let vývoje naší mysli, aby nám usnadnila dekódovat a rychle zařadit nějakou informaci. - ^PZN^ I.t. je pouhým nástrojem, který nám pomáhá dotvořit si obraz o osobnosti na zákl. informací, které víme. - ^PZN^ K vlastnostem, které známe si doplňujeme vlastnosti, které se obvykle vyskytují pospolu. - ^PZN^ Při stereotypech nebereme v potaz to, jaký člověk je, ale rovnou ho zařadíme do „šuplíčků". - **Výzkum 1969** (Karlins, Coffman, Walters) - Navázali na výzkum z 30. let, kdy respondenti popsali: - černochy jako pověrčivé (84%) → (13%) - Němce jako chladné (32%) → (9%) - Italy jako muzikální (32%) → (9%) - \+ výzkum „hezkých dětí" a „feministek" - ^PZN^ Panuje všeobecné přesvědčení, že hezké děti nezlobí. + výzkum zlobení hezkých dětí ve školce (pozorovatelé studenti psychologie měli zhodnotit dětskou hru a pak ukázat děti, které zlobili více a méně + porovnáno se záznamem). - ^PZN^ Goldber, Gotestieger, Abramsom (1975) výzkum feministek, vyfotografovány dívky různých typů, studenti určovali, která je feministka (tvrdé rysy, brýle, drdol) spojování feminismu s agresivním vzhledem. Následně dotazování dívek. Shoda mezi vzhledem a feminismem byla malá. P=0.2 - Golemovský efekt = tendence některých osob sebe nadhodnocovat a ostatní lidi podhodnocovat - Pygmalionský efekt = opak - Iluze jistoty vlastního hodnocení = Nadhodnocujeme vlastní schopnosti v posuzování druhých - **Centrální tendence** - Nejčastěji při hodnocení většího množství hodnocených osob nebo při větším množství hledisek. - Hodnotiteli se přirozeně snižuje rozlišovací schopnost a získává tendenci používat střední či průměrné hodnoty. - Vyhýbání se krajnímu hodnocení (kladnému i zápornému). - Logická chyba = Tendence posuzovat druhé podle vlastní laické logiky či tzv. obecně sdílených pravd - Chyba ze submisivity = Přejímám stejné hodnocení jako autorita. - Atribuce = přisuzování - Atribuční zkreslení - při vysvětlování chování ostatních lidí má člověk sklon nadhodnocovat osobní vlastnosti člověka a podceňovat úlohu situace prostředí - Atribuce ve výkonových situacích -- úspěch přisuzován osobním vlastnostem, neúspěch situaci - **Co je to postoj?** - = tendence reagovat ustáleným způsobem (pozitivně/negativně) na určité lidi, situace nebo objekty. - Úzce souvisí s naší hodnotovou orientací - Každý objekt našeho postoje má pro nás určitou hodnotu (vyjadřuje hodnotící vztah) - Jsou relativně stabilní - **Složky postoje** - Kognitivní = co o objektu vím, jakou má pro mne cenu, co si o něm myslím - Afektivní = co k objektu cítím, jak prožívám vztah mezi sebou a objektem - Konativní = tendence k akci, připravenost jednat, reagovat v důsledku vztahu - **Experiment -- lapierův paradox** - Am. sociolog Richard Tracy Lapier 1934 - Výzkumník a čínský manželský pár - Rozdílnost mezi kognitivní a vyjadřovanou (konativní) složkou postoje. - Neexistuje vztah mezi verbálně vyjádřenými postoji a skutečným chováním. - ^PZN^ Vztah mezi xenofobními postoji a chováním (výzkumný experiment) - ^PZN^ LaPiere cestoval několik měsíců po Spojených státech s čínským párem a nechával se s nimi ubytovávat v hotelech Z 250 hotelů, které navštívili je jen 1 odmítl ubytovat - ^PZN^ O 6 měsíců později zaslal LaPiere do těchto hotelů dopis v němž se ptal, jestli by v těchto hotelech ubytovali čínský pár - ^PZN^ Ze 127 hotelů, které mu odepsali mu pouze 1 hotel odpověděl, že ano - ^PZN^ LaPiere se snažil na základě těchto výsledků ukázat, že neexistuje vztah mezi verbálně vyjádřenými postoji a skutečným chováním - **Získávání postojů** - Většinu postojů získáváme během života prostřednictvím osobní zkušenosti nebo sociálním učením (rodina, vrstevníci, reklama) - Poznáním postoje můžeme částečně vysvětlit příčiny chování jednotlivců i sociálních skupin - **Druhy postojů** - ^PZN^ Význam slova dogmatický: - nezvratně přesvědčený o své pravdě - založený na dogmatu, vědecky neověřený, nedoložený - (hanl.) neústupný, nepružný, ustrnulý - **Příklady postojů** - Favoritismus - preferování určitých lidí - Prospěchářství - zneužívání určité pozice ve společnosti - Podceňování lidí - apriorní podceňování lidí kolem sebe - Rasismus - odmítavý a negativistický postoj vůči lidem jiné rasy - **Kognitivní disonance** - Leon festinger- „poznávací nesoulad" - Stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji ( znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci. - ^PZN^ Člověk ve svém vnitřním životě směřuje k určité konzistenci. Jeho názory, víra a přesvědčení by měly být v souladu s tím, co jedinec skutečně dělá. Avšak v běžném životě přicházejí situace, kdy nitro člověka s vnější realitou konzistentní není. - **Teorie kognitivní disonance** - jestliže člověk narazí na informace nebo fakta, která nezapadají do jeho ustáleného myšlenkového systému, vznikne rušivá kognitivní disonance (nesouzvuk). - Místo aby dotyčný přizpůsobil své představy těmto novým poznatkům, snaží se je ignorovat, zavírá nad nimi oči a ponechá si svůj systém představ, neboť ten mu umožňuje zachovat vnitřní harmonii a stabilitu. - Snadnější je něco si odůvodnit, než něco udělat (změnit). - ^PZN^ Festinger kognitivní disonancí rozumí napětí mezi dvěma protikladnými, navzájem se vylučujícími obsahy vědomí, které se stává výraznou hnací silou. Ta nás tlačí k tomu, že raději změníme obsahy vědomí, aby odpovídaly našemu chování, namísto abychom změnili naše chování, aby bylo odpovídalo obsahům vědomí. - ^PZN^ Přesně takovým způsobem funguje naše mysl: když se setká s informací, která je protichůdná vůči něčemu, co je v ní už obsaženo a na čem si osobně zakládá, tento nový obsah vytěsní. Lidově se tomu říká, že slyšíme jen to, co chceme slyšet. Anebo, pravda bolí. - **Příklad kognitivní disonance** - Konzumace masa - Lidé obecně mají rádi zvířata a nechtějí jim ubližovat, či je dokonce zabíjet. Pokud však konzumují maso, tak k zabíjení zvířat nutně musí docházet. S nepříjemnými pocity z konzumace masa se tak lze vyrovnat dvěma způsoby: - Změna chování -- člověk přestane konzumovat maso - Změna postoje -- člověk si konzumaci masa ospravedlní například normalitou (dělají to všichni), přirozeností (lidé to dělají dlouho) nebo nezbytností (konzumace masa je nezbytná) - **Změna postojů** - Za hlavní prostředek k navození změny se považuje persvaze (přesvědčování) - = poskytnutí informací, které mají k této změně dopomoci. - ^PZN^ Změnit postoj znamená změnit naše chování a je to i naopak, jestliže se naše chování změní, změní se i naše postoje. - Obtížná. - Usnadňuje ji, jestliže: 1. probíhá pozvolna 2. týká se periferní oblasti postojů 3. týká se postojů málo vyhraněných 4. osoba je aktuálně emočně stabilní - Tlak na změnu centrálního postoje vyvolává úzkost. - Konverze = zvrat kladného postoje v záporný a naopak. - ^PZN^ Konverze nastává nejčastěji po traumatické či vysoce emočně získané zkušenosti (změna postoje stoupenců komunismu v jeho odpůrce po vojenské intervenci Československa v roce 1968). - **Na čem závisí změna postoje** - ^PZN^ Pro rozhodnutí změnit postoj je důležitá **kredibilita zdroje** - tzn. jak je osoba (nebo časopis, kniha...), která informace poskytuje, důvěryhodná, zda je to expert v oblasti, o níž hovoří, a také to, jak publiku připadá atraktivní. Po čase ale člověk zapomene, odkud daná informace pochází, a bude ji považovat za důvěryhodnou, i když ve skutečnosti tomu tak třeba není. - ^PZN^ To, jaké informace budeme někomu sdělovat, záleží hlavně na tom, **komu jsou určeny**. Je možné si vybrat ze dvou cest: z centrální a periferní. Centrální cesta zpracovává fakta - je tedy náročnější, protože přesvědčovaný člověk si dané informace a argumenty musí promyslet, ovšem pokud už postoj změní, tato změna je dlouhodobá. Naopak periferní cesta jde přes emoce - je tedy mnohem jednodušší, lidé takto informace zpracovávají častěji, ale pokud svůj postoj změní, obvykle je tato změna pouze krátkodobého charakteru. - ^PZN^ Zde záleží na složitosti informace - pokud je jednoduchá, k jejímu pochopení postačí audio nebo video, ale pokud je složitější, nejlepší je psaná forma, protože člověk má možnost se k nejasným částem vrátit a znovu se nad nimi zamyslet. - ^PZN^ Je velice důležité znát ty, k nimž se má dané sdělení dostat - **na publiku závisí**, jakým způsobem jim budeme informace sdělovat: lidé s vyšší inteligencí budou k přesvědčení vyžadovat fakta a ideálně oboustrannou argumentaci (tzn. uvést argumenty pro i proti) - půjdou tedy centrální cestou, naopak lidé s nižší inteligencí se spíše nechají přesvědčit něčím, co bude útočit na jejich emoce. To, zda sdělení publikum vůbec zaznamená a bude ho sledovat, potom závisí na tom, jak moc se ho dané téma týká. **Stereotypy a předsudky** - Předsudky x stereotypy - Někteří autoři chápou předsudek a stereotyp jako synonyma, jiní definují předsudek jako negativní stereotyp. - Stereotyp může mít i pozitivní náplň (např. Němci jsou velmi pečliví) - Předsudek obsahuje záporné hodnocení, odsouzení -- je projevem negativního vztahu (němci jsou výbojní, agresivní). - **Stereotypy** - Přesvědčení (negativní či pozitivní) o charakteristikách členů skupiny, které je generalizováno na všechny tyto členy. - = zobecnění o celé skupině - Stereotypy jako chyba ve vnímání druhých - **Předsudky** - Vyvozování negativních závěrů o člověku, skupině, lidech či situaci před vyhodnocením důkazů. - = předem daný soud - Obvykle vychází ze zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti. - Jde o šablonovitý způsob vnímání, posuzování a hodnocení toho, k čemu se vztahuje. - Není výsledkem přímé zkušenosti, je přebírán a udržuje se tradicí. - **Předsudky a stereotypy** - Stávají se základem nepochopení a zdrojem konfliktů mezi různými skupinami. - Následně jsou zdrojem rasistických a netolerantních postojů. - Jejich správným zhodnocením a pochopením je možné podobným konfliktům předejít. - **Složky předsudku** - Kognitivní: přiřazování předmětů nebo lidí do kategorií a přesvědčení o jejich prvcích. - Afektivní: obsahuje silné pocity nepřátelství (tato složka není u stereotypu tolik výrazná) - Konativní: skutečné chování vůči lidem a předmětům. Tato složka se nazývá diskriminace. - K čemu mohou vést předsudky? **Teorie tvorby stereotypů** - (fiske, cuddy, glick and xu, 2002) - Pro tvorbu stereotypů je významné, jak danou skupinu lidí vnímáme s ohledem na vřelost a kompetence. - Ustanovili čtyři typy stereotypů, které jsou charakterizované podle toho, (a) zda k dané skupině osob pociťujeme nebo nepociťujeme vřelost a (b) zda tuto skupinu osob vnímáme nebo nevnímáme jako kompetentní. 1. Skupina vřelá a kompetentní (většinou má skupina) 2. Skupina vřelá ale nekompetentní (vznik stereotypů) 3. Skupina kompetentní ale ne vřelá (vznik stereotypů) 4. Skupina ani vřelá ani kompetentní (vznik stereotypů) - ^PZN^ Z této klasifikace například vyplývá, že vnímání vlastní skupiny, ke které příslušíme (používáme pojem in-group), je charakteristické vysokou kompetencí i vřelostí. O svých skupinách máme tendenci přemýšlet pozitivně. Příslušníci naší členské skupiny v nás obvykle vzbuzují obdiv, ochotněji je podporujeme a nabízíme pomoc. - ^PZN^ Skupiny lidí, mezi něž nepatříme (out-groups/s), pak jsou členěny do třech dalších kategorií. (1) Například starší osoby nebo lidi s postižením máme tendenci vnímat se sympatiemi, tedy kladně v rovině vřelosti, ale pochybujeme o jejich dovednostech, tedy je vnímáme spíše nízko v rovině kompetence. Máme dojem, že potřebují spíše pomoci, než že by sami dokázali účinně přispět. Tito lidé v nás vzbuzují lítost, můžeme být ochotni pomoci, nezřídka ale jejich potřeba zcela opomíjíme. (2) Jiné skupiny lidí, v americkém výzkumu se jednalo především o bohaté lidi, Židy či Asiaty, vnímáme jako velmi schopné, tedy kompetentní, ale málo vřelé, nevzbuzují v nás sympatie, ale naopak soupeřivost, či dokonce pocity žárlivosti. (3) Poslední skupinou jsou pak ti, které vnímáme jako nekompetentní a navíc v nás vůbec nevzbuzují sympatie, dokonce přímo vzbuzují nelibost až vztek, jedná se typicky o chudé lidi, bezdomovce, příjemce sociální podpory. - **Rozvoj etnických předsudků u dětí** - V první, tzv. nediferencované fázi, která trvá přibližně do 2 -- 3 let věku, si děti příliš nevšímají rasových znaků, jako je např. barva pleti. - Ve druhé fázi (začínající kolem 3 let) se vytváří etnické povědomí, kdy si děti všímají rozdílů mezi etniky a vytvářejí si pomyslné etnické kategorie. Brzy poté si začínají uvědomovat, do jaké z nich samy patří. - Kolem 4 -- 5 let se u dětí (především z majoritních společností) rozvíjí fáze etnické preference, ve které děti upřednostňují „svou" skupinu před skupinami cizími. - Poslední, čtvrtá fáze nastává pouze u některých dětí, a to kolem 6 -- 7 let a je jí samotný etnický předsudek. Autoři se domnívají, že až od tohoto věku se u dětí mohou vynořovat předsudky jako takové. Pokud se předsudek u dítěte objeví, dochází v další době k jeho krystalizaci. - ^PZN^ Jelikož předsudek případně nastává po fázi etnické preference, je důležité uvědomovat si rozdíl mezi těmito fázemi. - ^PZN^ Ve fázi etnické preference sice dítě upřednostňuje svou skupinu před skupinami cizími, ale zároveň i cizí skupiny mohou být vnímány pozitivně. - ^PZN^ Oproti tomu ve fázi etnického předsudku je vlastní skupina vnímána pozitivně a ostatní negativně. Výsledky studie naznačují, že fáze etnické preference se vyvine v etnický předsudek v případě, kdy jsou děti vysoce identifikovány se svou etnickou skupinou a jejich skupina se cítí ohrožena cizí etnickou skupinou, ať je hrozba reálná či nikoliv. - **Příčiny vzniku předsudků u dětí** 1. Teorie emocionální nepřízpůsobivosti (represivní výchova) -- přenesení vzniklé agrese na minority vede předsudkům 2. Teorie prostředí -- přejímání předsudků prostřednictvím sociálního učení 3. Sociokognitivní teorie -- vznik předsudků je závislý na stupni kognitivního vývoje dítěte - ^PZN^ 1. Podle této teorie pramení dětské předsudky z velice represivní a disciplinované výchovy ,která u dítěte vyvolává frustraci, zlost a odpor vůči rodičům. Taková výchova vytváří silné pocity agrese, které se přenesou na jiné cíle a to na slabší jedince a skupiny, například na příslušníky minorit - ^PZN^ 2. Předsudky u dětí jsou odrazem postojů a hodnot, které panují v prostředí, ve kterém vyrůstají. Děti se učí zaujímat své postoje vůči určité etnické skupině, a to buď přímým školením nebo pozorováním a napodobováním verbálního a neverbálního chování svých rodičů, podmiňováním, tedy trestem nebo odměnou za jejich vyjádření. Nicméně, i když je vliv prostředí na předsudky nepopiratelný, výzkumy neprokázaly jednoznačnou souvislost mezi předsudky u dětí a jejich rodiči. Některé výzkumy dokonce jakékoliv podobnosti popírají. Toto zjištění zdůrazňuje, že je nesprávné předpokládat, že děti jsou prázdné nádoby, které pohlcují dominantní etnické postoje a společenské předsudky - ^PZN^ 3. Dle této teorie závisí dětské postoje vůči etnickým skupinám na jejich stupni percepčně-kognitivního vývoje. U dítěte nejdříve dominuje strach z neznámého a preference vlastní skupiny, tedy něco známého a stejného a odmítá cizí, neznámé a jiné. Vše rozeznává primárně pomocí fyzických znaků, jako je barva kůže, tělesná výška, jazyk apod. V sedmi letech dítě přechází do kognitivního stádia konkrétních myšlenkových operací. Důsledek této proměny je schopnost uvažovat logicky o konkrétních fyzických objektech. Dítě už nepopisuje a nerozeznává své okolí pouze pomocí fyzických znaků a chování, ale také pomocí více abstraktních znaků. Má schopnost klasifikace. Dokáže rozřadit druhé lidi a věci do tříd podle vlastností vzoru nebo hierarchicky do množin a podmnožin. Tyto operace pomáhají dítěti nevidět člověka jen jako člena určité skupiny, ale také jako konkrétní stvoření s individuálními rysy. - **V čem je problém se stereotypy?** - Problémem není to, že stereotypy vznikají, a že myslíme ve stereotypech -- to je běžným projevem lidského myšlení. - Problém nastává ve chvíli, kdy se naše stereotypy utvrdí, zatuhnou v určité podobě, a my je již nehodláme měnit -- tedy když nejsme schopni nebo ochotni opustit určitý stereotyp ani při opakované odlišné, nebo i zcela opačné zkušenosti. - **Jak naložit s našimi stereotypy?** - Zevšeobecňování, tedy i myšlení ve stereotypech, můžeme jen těžko opustit, pomáhá nám řešit nové i komplikované situace. - Měli bychom si ale tohoto procesu být vědomi. - Měli bychom dokázat své stereotypy měnit a vyvarovat se tak jejich zkostnatění. - Měli bychom si být vědomi toho, že je nějaký náš soud předsudkem, a umět se na situaci podívat kriticky: opravdu tento člověk patří k určité skupině, nebo se to jen domnívám? Opravdu je pro všechny členy této skupiny příznačné, že se chovají určitým způsobem? - **Skupina** - Poměrně malý soubor jedinců, kteří mají společnou identitu, strukturu a komunikační síť a sdílí společné zájmy nebo cíle. - Sociální agregát = seskupení. Budí dojem celku jen navenek - spojují je pouze situační okolnosti - fyzická blízkost, vykonávání stejné činnosti (např. čekání na tramvaj). - Sociálních kategorie = uskupení lidí, kteří mají společný nějaký znak (např. věk, povolání, pohlaví). - **Dav** - velké, často krátkodobé skupiny lidí s méně zřetelnou organizací a komunikací mezi členy. - Le Bon (1895) Psychologie davu: „*Jedinci v davu sestupují o několik příček na žebříčku civilizace, projevují impulzivní, vzrušivé, vysoce sugestibilní a nadmíru emocionální chování a neschopnost uvažovat."* - **Davové chování** - Anonymita (ztráta odpovědnosti) - Nakažlivost (mimovolné podlehnutí chování davu) - Sugestibilita (nekritické přijímání názorů) - Homogenizace skupiny (všichni se chovají stejně) - Retardace intelektu (dav stojí duševně níž než lidé, kteří ho tvoří) - Násilné činy (ztráta zábran) - Přehnaná emotivnost (vysoká vzrušivost a impulzivita)¨ **Skupinové jevy** - **Sociální facilitace** - Přítomnost druhých zjednodušuje (facilituje) úlohu. - Výzkumy Normana Tripletta 1898 - výzkum cyklistů - výzkum dětí a namotávání vlasců - Podmínkou facilitace je jistá rivalita (situace má prvek soutěživosti). - **Sociální zahálka** (social loafing) - opak sociální facilitace - Je-li do činnosti zapojeno více lidí, jedinec vynakládá menší úsilí než když je sám. - Výzkum - přetahování lanem - křičení - **Skupinové myšlení** (groupthink) - Za určitých podmínek téměř zákonitý mechanismus, který dovede skupinu složenou dokonce z mimořádně inteligentních lidí k naprosto špatným závěrům. - (Irving Janis -- teorie skupinového myšlení) - ^PZN^ Toto a další podobná selhání skupiny špičkových odborníků během skupinového rozhodovacího procesu zaujalo amerického psychologa Irvinga Janise, který přišel s **teorií skupinového myšlení** (groupthink). Janis za určitých podmínek pojímá skupinové myšlení jako  téměř zákonitý sociálně psychologický mechanismus, který dovede skupinu složenou dokonce z mimořádně inteligentních lidí k naprosto špatným závěrům. - ^PZN^ **Skupinové myšlení** (Groupthink) lze téměř zákonitě identifikovat při splnění následujících podmínek: - Situace není vnímána realisticky - Realistické názory nemají šanci uspět („nechtějí být slyšeny") - Skupina je odtržena od vnějšího prostředí (izolace od podnětů zvenku) - Skupina je vysoce soudržná - Skupina pracuje pod tlakem vnější hrozby - Rozvíjí se velmi intenzivní stres - Skupina je pod tlakem, protože rozhodnutí má být rychlé - ^PZN^ V takové situaci dochází k rozvoji osmi symptomů skupinového myšlení: - Rozvíjí se Iluze nezranitelnosti - Upevňuje se neotřesitelná víra v morálnost chování skupiny - Dochází ke kolektivní racionalizaci rozhodnutí skupiny - Rozvíjí se sdílené myšlenkové stereotypy a postoje, zejména k oponentům, kteří jsou zesměšňováni - Uplatňuje se autocenzura, členové skupiny se neprojevují kriticky a všichni se tváří, že souhlasí - Nastupuje iluze jednomyslnosti a členové skupiny získávají pocit falešné shody -- nikdo navenek neodporuje danému rozhodnutí - Reprezentanti jiných názorů jsou vystaveni tlaku a nuceni změnit názor - Objevují se „strážci myšlení", kteří cenzurují odlišné názory a negativní informace zvenčí - ^PZN^ Podle Janise vede skupinové myšlení k těmto sedmi **chybám v rozhodování**: - Nejsou dostatečně prozkoumány všechny alternativy řešení - Skupina se odchyluje od původních cílů - Skupina dostatečně nezvažuje rizika zvoleného řešení - Jednou zamítnuté alternativy nemají šanci být znovu přijaty - Sběr informací ve skupině je nesystematický a neúplný - Skupina filtruje informace a potlačuje ty nežádoucí - Neexistuje náhradní plán pro případ selhání zvoleného řešení - ^PZN^ Podle Janise existuje několik osvědčených způsobů, jak se vyhnout pasti skupinového myšlení: - Vedoucí pověří každého člena skupiny rolí kritického posuzovatele návrhů, každý tak může vyjadřovat námitky a pochybnosti - Vedoucí pracovníci ve skupině nesmí předem vyjadřovat své názory, aby svou autoritou neovlivnili ostatní - Je vytvořeno několik skupin paralelně pracujících na řešení problému (viz také paralelní týmy) - Všechny smysluplné varianty jsou prozkoumány, žádná není předem zavržena - Každý člen skupiny má právo konzultovat myšlenky skupiny s někým důvěryhodným zvenčí - Skupina může na své porady pozvat odborníka zvenčí - Nejméně jeden člen skupiny by měl zastávat roli ďáblova advokáta, který systematicky přichází s protinávrhy a zpochybňuje rozhodnutí skupiny, na každé schůzce by mělo jít o jinou osobu - = podobnost myšlenkových pochodů a názorů - V zájmu shody skupiny dochází k potlačení nezávislosti rozhodování jedince a jeho samostatnosti. - Dochází k tlaku na uniformitu a k sebecenzuře. - Soudržnost a solidarita ve skupině se stává důležitější než reálné zvažování faktů. - Může způsobit, že skupina (typicky výbor nebo velká organizace) učiní špatná nebo nerozumná rozhodnutí, o kterých by každý člen mohl individuálně usoudit, že nejsou moudrá. - **Kdy vzniká skupinové myšlení** - skupina je vysoce soudržná - situace není vnímána realisticky - realistické názory nemají šanci uspět („nechtějí být slyšeny") - skupina je odtržena od vnějšího prostředí (izolace od podnětů zvenku) - skupina pracuje pod tlakem vnější hrozby - skupina je pod tlakem, protože rozhodnutí má být rychlé - rozvíjí se velmi intenzivní stres - **Funguje brainstorming?** - Brainstorming - „víc hlav víc ví" - Falešná představa o tom, že lidé jsou ve skupině kreativnější, bývá psychology označována jako \"iluze skupinové produktivity\" - ^PZN^ Skupinový brainstorming se proto nejeví být efektivní metodou ve srovnání s jinými technikami, jako je např. individuální brainstorming, které přinášejí větší množství kvalitních a netradičních nápadů. I přesto však může za specifických podmínek vykazovat dobré výsledky. - **Skupinová polarizace** - změna průměrného názoru skupiny, ke které dochází po skupinové diskuzi - posun názoru může být jak směrem k větší riskantnosti, tak k větší opatrnosti - skupinové diskuze vedou k extrémnějším řešením než individuální rozhodování - Na směr posunu má vliv původní rozhodnutí skupiny. Skupina, která se před diskuzí přikláněla spíše k riskantnějšímu řešení problému se nakonec obvykle rozhodne pro ještě riskantnější variantu, zatímco konzervativnější skupina se přikloní k ještě opatrnějšímu řešení problému. - **Konformita** - Vyhovění skupinovému vlivu (někteří autoři používají termín tlaku), kdy toto vyhovění není druhými explicitně požadováno. - Výzkumy konformity - Muzafer Sherif (1935) -- autokinetický efekt ([[https://www.youtube.com/watch?v=ztFv6OSFeUA]](https://www.youtube.com/watch?v=ztFv6OSFeUA)) - Solomon Asch (1951, 1956, 1958) ([[https://www.youtube.com/watch?v=TYIh4MkcfJA]](https://www.youtube.com/watch?v=TYIh4MkcfJA)) - ^PZN^ **Autokinetický efekt** spočívající v tom, že pokud se ve zcela tmavé místnosti díváme déle na stacionární světelný bod, tak se nám po určité době zdá, že se světelný bod pohybuje (naše oči nemají žádný jiný referenční bod s nímž by mohly stacionárnost x pohyb konfrontovat). Sherif zjistil, že pokud testoval osoby individuálně, potom jejich odhad „pohybu" světelného bodu vykazoval vysokou variabilitu. Při skupinovém testování se odpovědi jednotlivých účastníků začaly vzájemně přibližovat až k dosažení „skupinové normy". Touto normou se pak účastníci „řidili" i v situaci, kdy opět odpovídali o samotě. - ^PZN^ **SA** - Na rozdíl od Sherifa (autokinetický efekt je iluze, takže pro zkoumané osoby neexistovala žádná správná odpověď) zvolil postup, kdy existovala správná odpověď. - ^PZN^ Předložil probandům kartu se vzorovou délkou úsečky a následně jim předložil kartu se třemi úsečkami, z nichž jedna byla délkově shodná s předlohou. Trik experimentu spočíval v tom, že jediný skutečný proband odpovídal jako poslední poté, co své posudky o odpovídající úsečce vyjádřili pomocnici experimentátora, kteří „samozřejmě" udávali nesprávné řešení. Ve třetině odpovědí (pravých) probandů došlo k příklonu k nesprávné odpovědi. Jen 24% probandů ani jedenkrát nepodlehlo skupinovému názoru (vlivu). Jak dodatečný individuální test ukázal, prakticky všichni dokázali přesně rozpoznat správnou odpověď. Zajímavé je i to, že (výzkum z r. 1956) předloha s čarou o délce 8 coulů byla asi 40 coulů (tedy něco více než 1 metr) od karty s čarami o délkách 6 a ¼ coulu, 8 coulů a 6 a ¾ coulu. Uvedená vzdálenost od předlohy i odlišnosti dvou nestejných čar by měla umožnit jasné rozhodnutí, přesto v jedné podmínce se probandi konformně přizpůsobili „názoru", že stejná s předlohou je úsečka o délce „jen" 6 a ¼ coulu. Po každém sezení se s probandy uskutečnil interview (individuálně)- ani jedna pokusná osoba neudávala, že by si nevšimla úsudku většiny -- většina probandů udávala, že „toužili" být ve shodě s ostatními. - Jací lidé jsou konformní? - Crutchield (1955) - Menší intelektové schopnosti - Nižší sílu ega (nižší důvěra ve vlastní názor) - Horší vůdcovské schopnosti (hůře by prosazovali vlastní názor) - Silná potřeba sociálního přijetí - Vysoká nejistota (raději se ztotožní se skupinou) - **Kompliance** - = vyhovění (autoritě) - bývá někdy přiřazována ke konformitě - označována také jako poslušnost či dodržování pokynů - Výzkum kompliance - Milgram (1961 - 1963) -- studie poslušnosti - Znám jako experiment s elektrošoky. - Cíl: Zkoumat, jak daleko lidé zajdou v poslušnosti vůči autoritě. - [[https://www.youtube.com/watch?v=Kzd6Ew3TraA]](https://www.youtube.com/watch?v=Kzd6Ew3TraA) - [[https://www.youtube.com/watch?v=vuMt8b4UrcI]](https://www.youtube.com/watch?v=vuMt8b4UrcI) - ^PZN^ Experiment provedl na **Univerzitě v Yale**. Pokusné osoby získal prostřednictvím inzerátu v místních novinách, v němž účastníkům nabídl odměnu ve výši 4 amerických dolarů. V inzerátu bylo uvedeno, že se jedná o experiment týkající se učení. Účastníci byli představeni další pokusné osobě, která však ve skutečnosti byla pomocníkem experimentátora. Poté byli rozlosováni do dvojic „učitel-žák", přičemž vše bylo připraveno tak, aby se učitelem stal skutečný respondent. „Učitel" viděl, jak je „žák" odveden do vedlejší místnosti a přivázán do křesla. - ^PZN^ „Učitel" byl posazen do místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měl 30 tlačítek, označených 15V až 450V. 15V bylo označeno „lehký šok", 435V bylo označeno „těžká rána" a poslední dvě tlačítka byla označena pouze křížky. „Učiteli" bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv bolesti na učení. V případě chybných odpovědí „žáka" mu dá „učitel" elektrický šok. Experimentátor řekl, že šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné. „Žák" měl odpovídat doplněním vhodného slova do páru. - ^PZN^ Ze začátku se „žák" pletl jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků", tím přibývalo i chyb. „Učitel" slyšel, jak „žák" při 75V začíná naříkat, při 120V křičel, že to bolí, při 150V nechtěl pokračovat, při 180V sténal „nemohu tu bolest vydržet", při 270V byly výkřiky stále zoufalejší. Při 300V „žák" zavolal, že už nebude odpovídat, ale experimentátor „učiteli" řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V „učitelé" slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem" byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval větami typu: „Prosím pokračujte", „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval", „Je nezbytné, abyste pokračoval" a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat". - **Autoritářská osobnost -** charakteristika - Pojem užitý v roce 1950 T. W. Adornem pro označení sociálního typu osobnosti, který má vzhledem ke svým osobnostním rysům sklon k předsudkům vůči menšinovým „cizím" skupinám, jako jsou etnické či rasové menšiny. - Je zcela zaujatá mocí -- submisivní vůči autoritě, ale nepřátelská a opovržlivá vůči lidem s nižším postavením. - Špatně snáší nejistotu a ve svých přesvědčeních a hodnotách je nepružná. - Agresivita - Stereotypnost - Cynismus - Proč vzniká AO? - AO zpravidla zažila velmi drsnou a pedantskou výchovu ze strany rodičů. - To má za následek velmi rigidní „černo-bílý", pravidly se řídící způsob myšlení a špatné snášení nejednoznačnosti. - Má silné nevědomé pocity nepřátelství vůči rodičům, ale vytěsňuje tyto negativní pocity vůči bezpečnějším cílům -- minoritním „cizím" skupinám. - Lidé s AO jsou rovněž přísnými rodiči a tak nepřímo vychovávají autoritářské potomky. - **Sociální moc** - Vliv osoby schopný vyvolat změnu myšlení, cítění či chování jiných lidí. - O síle moci rozhodují: - Síla (či důslednost) ovlivňovatele - Počet ovlivňovatelů - Bezprostřednost (či blízkost) ovlivňovatele/ů - **Typy moci** - Moc odměňovat - Donucovací moc - Referenční moc - Legitimní moc - Moc odborníka (experta) - Informační moc - ^PZN^ **MO** -- schopnost poskytovat druhým co chtějí, nebo odstraňovat co nechtějí. Tento zdroj moci má mnoho lidí (rodiče, zaměstnavatelé, přátelé). Nabízejí mnoho různých druhů odměn (lásku, peníze, souhlas..) - ^PZN^ **DM** -- možnost trestat (nesouhlas, zesměšnění, bolest) nebo odebrat příjemné podněty (náklonnost, mzda) - ^PZN^ **RM** -- vliv, který má osoba proto, že je respektována nebo obdivována. Cílový objekt si přeje identifikovat se s osobou ovlivňovatele. - ^PZN^ **LM** -- cílový objekt uznává pravidlo, že ovlivňovatel má právo k uplatňování vlivu. - ^PZN^ **MO** -- cílový objekt věří v jeho mimořádné znalosti v žádoucí oblasti (lékař, automechanik..) - ^PZN^ **IM** -- osoba poskytující sociálně přijímané informace - Výzkum sociální moci - Standfordský experiment (Zimbardo, 1971) - Cíl: Simulací vězeňských podmínek s použitím „normálních" osob hrajících role dozorců a vězňů prokázat, že při vzniku negativních projevů chování a myšlenkových stereotypů typických pro vězeňské podmínky převažují situační příčiny nad příčinami dispozičními. - [[https://www.youtube.com/watch?v=O9VTnHnOo\_E]](https://www.youtube.com/watch?v=O9VTnHnOo_E) - ^PZN^ Experiment musel být **předčasně ukončen** kvůli neočekávané krutosti dozorců a psychickému stavu všech účastníků experimentu. - ^PZN^ **12 vězňů a 12 dozorců** bylo vybráno ze 75 studentů-dobrovolníků. Zcela záměrně byli vybráni **psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci**. Právě proto, že experiment měl vnést světlo například do problému samovýběru při volbě povolání dozorce a také do obecného sporu o to, zda agresivita a brutalita spíše závisí na psychických predispozicích nebo je způsobena okolnostmi. Mezi dozorce a vězně byli dobrovolníci rozděleni náhodně. - ^PZN^ Pravidla pro běh experimentální věznice byla převzata z věznice Palo Alto v Kalifornii. Některá z nich: - Vězeň musí být zticha v době odpočinku, po zhasnutí světel, v průběhu jídla a vždycky, když je mimo prostory vězení - Vězni se musí oslovovat čísly - Vězni musí dozorce oslovovat \'Mr. Correctional Officer\' („pane nápravný důstojníku") - Jakékoli pochybení v plnění pravidel může být potrestáno - Kromě toho museli vězni samozřejmě nosit uniformy. - Navíc by se nemělo opomenout, že: - Dozorcům bylo řečeno, že se mají snažit jakýmkoliv způsobem zcela ovládnout \"vězně\", avšak nesmí použít fyzické násilí. - Vězni i dozorci byli placeni za účast v experimentu a věděli, že se jedná pouze o experiment. - ^PZN^ Experiment nabral směr, který nikdo nepředvídal. **Musel být ukončen již po šesti dnech** a to proto, že dozorci se uchylovali ke stále častějšímu a krutějšímu **trestání vězňů** a vězni dokonce vyvolali vzpouru, jeden z vězňů se psychicky zhroutil. Způsob, jakým bylo v krátké době změněno chování především dozorců, byl zcela šokující jak pro ně, tak pro Zimbarda samotného. Ukázalo se, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době. - Communicatio znamenalo původně „vespolné účastnění" a communicare „činit něco společným, společně něco sdílet". - Tedy komunikací je nejen „sdělování", ale také „sdílení". **Komunikace** - Proces, při němž jsou sdělovány informace - Komunikace prostřednictvím symbolů: mluvené slovo, písmo, obrázek, gesto, akce, činnost - Slouží k předávání informací, myšlenek, emocí, postojů, názorů, sdílení intimity - **Zákony komunikace** (dle Watzlavicka) - Komunikace probíhá na dvou úrovních: věcné (spíš muži) a vztahové (spíš ženy). - Vztahová úroveň komunikace je silnější (sdílení než sdělování). - Nemůžeš nekomunikovat. - **Komunikační proces** - „Říct neznamená slyšet, - slyšet neznamená rozumět, - rozumět neznamená pochopit, či dokonce souhlasit." - **Jak probíhá komunikace**  - ^PZN^ Transakční pojetí pohlíží na komunikaci tak, že **každý mluvčí je zároveň i posluchačem a naopak**, je tedy jak komunikujícím, tak sdělujícím. Považuje také všechny prvky komunikace vždy za navzájem závislé, změna v kterémkoliv prvku procesu vyvolává následnou změnu i v ostatních. - ^PZN^ **Účastníky** každé komunikace jsou většinou min. 2 osoby: první (osoba A), která kóduje a vysílá sdělovanou informaci a druhá (osoba B), která sdělovanou kódovanou informaci přijímá a dekóduje. - ^PZN^ Informace obvykle převádíme do takového kódu, kterému příjemce rozumí. Komunikační způsobilost závisí na znalosti fungování komunikace a schopnosti jejího efektivního využití, je specifická vždy pro danou kulturu - zásady komunikace se mohou u různých kultur i značně lišit. Dále při kódování a dekódování je třeba zvážit nejen kontext, ale i „osobitost" jak vysílače, tak i přijímače. - ^PZN^ Samotná sdělovaná informace. Její obsah nebo podoba se může v průběhu přenosu měnit (např. vlivem rušivých vnějších, ale i vnitřních vlivů). - ^PZN^ **Šum** je cokoliv, co překáží přijímání signálů. Může mít povahu fyzickou (hluk), fyziologickou (vada sluchu), psychologickou (únava) nebo sémantickou (nepochopení významu slov). - ^PZN^ **Komunikační kanál** umožňuje přenos sdělení. Velmi často je používáno více kanálů (smyslů) najednou. Za kanály můžeme považovat i komunikační prostředky jako film, televizi, rozhlas, osobní rozhovor, kouřové signály apod. - ^PZN^ **„Zpětná vazba"** je určitá reakce osoby B v rozhovoru na informaci, kterou dostala od osoby A. Je důležitá proto, že mluvčímu ukazuje, jak působí jeho sdělení na posluchače. Na základě reakce posluchačů pak mluvčí může svá sdělení upravovat a měnit. - ^PZN^ Zpětná vazba může být kombinací: a) Pozitivní; b) negativní; c) rozumějící; d) nerozumějící (vyžadující další vysvětlení). - ^PZN^ Příkladem existence zpětné vazby je úsměv ☺! Usměje-li se na nás někdo, buď se také usmějeme anebo nás to podnítí k pokračování toho, co zrovna děláme (v rozhovoru, činnosti adt.). - **Co ovlivňuje přesnost komunikace?** - Obranné mechanismy - Zkratky - Výslovnost - Rozvláčnost X stručnost - **Druhy komunikace** - Intrapersonální ^MY\ NOTES^ rozhovor se sebou samotným nebo interakce subjektu se sebou samým, jako s druhým subjektem. - Interpersonální ^MY\ NOTES^ vzájemné dorozumívání mezi lidmi (dyadická/skupinová/masová) - Přímá komunikace - Nepřímá komunikace - Verbální komunikace - Neverbální komunikace - **Verbální a neverbální složka** - Verbální = slovní komunikace (obsah, CO říkáme -- poskytuje nám vždy informaci); vědomá; měla by být pro komunik. partnera jasná a srozumitelná. - Neverbální = mimoslovní k. (to, co výměnu informací doprovází, JAK to říkáme). - Někdy se z neverbální složky vyděluje Paraverbální komunikace = hlasový projev: intonace, barva hlasu, hlasitost, dynamika, tempo, pauzy, přízvuk, melodie. - **Podíl jednotlivých složek na komunikaci** - ^PZN^ Neverbální (a paraverbální) složka komunikace doprovází každé sdělení a rozhovor. Její existenci si běžně neuvědomujeme. Člověk ji používá, aby vyjádřil lépe svou emoci nebo (interpersonální) postoj (např. pochybování, naléhavost při přesvědčování), a aby podpořil svou řeč (např. podtrhl nebo zdůraznil vyslovené), ale zejména k sebevyjádření (sebeprezentaci) -- představení se (např. přijímací pohovory, výběrová řízení). - ^PZN^ Nazývána také „řeč těla" nebo „komunikace tělem" a je **vývojově starší než k. verbální.** - **Neverbální komunikace** - Ustálených konvenčních neverbálních prostředků se používá: - při ceremoniálech (např. pozdrav na uvítanou, při loučení) - při propagandě, na masových setkáních a demonstracích (např. signalizace úcty povstáním, souhlasu potleskem, spokojenosti a potřeby odměnit hovořícího délkou potlesku, nespokojenosti pískáním a dupáním apod.) - v umění (pantomima, tanec, balet aj.) - **Co patří do neverbální komunikace** - mimika, gesta, doteky, vzdálenost, pohyby těla, postoje a polohy těla, náš celkový zjev (image) - ^PZN^ **Mimika** -- je to komunikace prostřednictvím tváře. Nejdůležitější jsou oči a oční kontakt, dále ústa, čelo, brada. Z výrazu obličeje nejlépe rozeznáme emoce jako radost, smutek, překvapení, hněv atd. - ^PZN^ Celkově naši emoci snáze vyzradí výraz obličeje než zvukový doprovod hlasu. Toto ovšem neplatí u strachu -- v případě strachu se snažíme nedat na sobě nic znát (vizuálně: zachovat kamennou tvář), mnohem hůře se nám však ovládá hlas (máme-li promluvit, většinou se nám buď rozechvěje nebo jiným způsobem vyzradí, že se bojíme). Člověk v napětí má zase tendenci k neměnné mimice. - ^PZN^ Zdvihnuté koutky úst signalizují radost, dobrou náladu. Rovné koutky mohou značit zaťatost nebo zlost a svislé smutek. - ^PZN^ Při komunikaci je důležitý úsměv (může vyjadřovat radost, uvolnění nebo pochopení; i při telefonování!!!). Zuby ukazujeme při otevřené radosti/agresi. - ^PZN^ **Gesta** -- je to komunikace prostřednictvím rukou. Jsou to „mlčenlivá slova". Pohyby rukou nám pomáhají dokreslovat nebo zvýraznit řečené slovo. Repertoár gest je různě široký v různých kulturách. - ^PZN^ **Doteky** -- např. podání ruky při představování, v těžké situaci k vyjádření pochopení, objetí k projevení blízkosti nebo poplácání po rameni k dodání odvahy, ocenění atd. - ^PZN^ **Vzdálenost mezi komunikujícími lidmi** -- čím blíže s námi druhý hovoří, tím je nám milejší nebo bližší. Přílišná blízkost nemusí být všem příjemná. (Zóny: intimní -- do 0,4m, osobní -- do 1,3m, společenská -- do 3,5m, veřejná - od 3,5m) - ^PZN^ **Pohyby těla** -- mnoho informací se dá vyčíst také z chůze, poťukávání prstů, tření rukou atd. (např. při výběrových řízeních pozor na mimovolné pohyby těla). - ^PZN^ **Postoje a polohy těla** -- otevřená poloha těla může značit uvolněnost, náklonnost. Uvolněnost postoje se častěji vyskytuje při komunikaci osob opačného pohlaví. Uzavřená poloha těla (zkřížené ruce i nohy) mohou znamenat odmítnutí, nesouhlas. - ^PZN^ **Náš celkový zjev, image** -- např. oblečení, zdobnost, fyzické a jiné aspekty vlastního zjevu, ale také tělesné pachy, reputace (pověst)... - **Neverbální komunikace** - Používá prostředků, které nejsou verbální povahy - Může verbální komunikaci: - nahradit - zvýraznit - odporovat jí - měnit její význam - **Základní druhy neverbální komunikace** - Gestika - výrazné pohyby některých částí těla, nejčastěji rukou, hlavy, nohou, které mohou dokreslit verbální sdělení - Mimika - pohyby svalů v obličeji - sděluje nejintenzivněji emoce, od afektů po nálady - pocity štěstí, neštěstí, překvapení, strachu, radosti, smutku, klidu, rozčilení, zájmu, spokojenosti - horní polovina obličeje - negativní emoce dolní polovina - pozitivní emoce - vyjadřuje emoce mluvčího - vyjadřuje temperament mluvčího - rozhoduje o pravdivosti řečeného - Posturika- držení těla, napětí nebo uvolnění, poloha rukou, nohou, hlavy, směr natočení těla. - signalizuje emoční stav, zaujetí, postoj k partnerovi a ke sdělení - Pohledy očí - napomáhá k rychlejšímu dekódování sdělení - může mít různý význam, ovlivněno kulturou - nejpohotovější forma neverbální komunikace - Haptika- doteky - hmatový kontakt - mohou mít různý význam: formální, neformální, přátelský, intimní - důležitý prostředek sdělení blízkosti, vřelosti - Proxemika- prostorové umístění - označuje vzdálenost při komunikaci. - intimní zóna, osobní zóna, sociální zóna, veřejná zóna - kulturně podmíněno - **Udržování prostoru:** - Intimní odstup do 50 cm - Osobní odstup 50-120 cm - Společenský odstup 120-360 cm - Odstup na veřejnosti od 360 cm - **Řeč těla** - Pozice Co vyjadřuje - skleslý únava, rozpaky - vzpřímený postoj nadšení, sebedůvěra - náklon dopředu zájem, otevřenost, empatie - odklon nedostatek zájmu - zkřížené ruce, nohy obranný postoj - ruce za hlavou nadřazenost - škrábání na krku frustrace - škrábání na nose nejistota - **Bariéry a hranice z rukou a nohou** - Zkříženýma rukama a nohama dáváme najevo: - Svoji připravenost se bránit - Svoji nejistotu - Pocit ohrožení - Ztracené sebevědomí - Svoji uzavřenost, nesmělost - **Rozporuplná sdělení** - = dvojná vazba - „Nic mi není. Jsem v pohodě." - Jedno a totéž sdělení obsahuje v sobě mnoho poselství. - ^PZN^ Je-li obsah (tedy verbální komunikace) **v rozporu** s neverbálními projevy (např. s gesty, mimikou) mluvíme o **„dvojné vazbě"**. - **Co všechno sdělení obsahuje** - Věcný obsah - O čem tě zpravuji - Sebeprojev - Co ti sděluji o sobě - Vztah - Co si o tobě myslím a jaké to mezi námi je - Výzva - K čemu tě chci pobídnout - **Jak zajistit efektivní komunikaci** - lepší je mluvit přirozeným jazykem, tzn. tak, aby nám druhá strana rozuměla (vyhýbat se cizím slovům a odborným výrazům) - používat spíše krátké věty, protože dlouhé věty odvádějí pozornost posluchače - efektivnější je hovořit konkrétně a jednoznačně - ponechat druhé straně dostatek „prostoru" při rozhovoru (abychom například poskytli druhé straně čas a získali pak od něj „zpětnou vazbu"; nejen hovořit, také naslouchat) - soulad verbální a neverbální komunikace - nepřerušovat a neskákat do řeči (jedna ze zásad slušného chování dospělého člověka) - umět se vcítit do druhého, být „empatický", (snažit se „vžít do jeho kůže") - nebát se přiznat, že nerozumím nebo nechápu - umět klást otázky - věřit si a nebát se říci „ne" - asertivita - **Schopnost komunikovat** - Amy Cuddy: Vaše řeč těla ovlivňuje to, kým jste - [[https://www.youtube.com/watch?v=XnV3AFNsCQg]](https://www.youtube.com/watch?v=XnV3AFNsCQg) - Absence asertivity vede ke konfliktům. - Asertivita jako přístup k životu je spojená s hledáním řešení stylu win-win. **Typy chování** - Pod tlakem mají lidé tendenci reagovat jedním ze čtyř způsobů: - otevřeně agresivně - pasivně agresivně - pasivně - asertivně **Asertivita** - Pasivita → Aktivita →Asertivita →Manipulace →Agresivita  - = zdravé nebo přiměřené sebeprosazení - = komunikační technika zaměřená na prosazení vlastních požadavků, potřeb, nároků přiměřenými prostředky - Bez ubližování druhým, respektování jejich i vlastní důstojnosti. - Ohled na jejich názor a vytváření prostoru pro jejich komunikaci. - Asertivita jako strategie jednání - Nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na můj účet. - Asertivní jednání je interaktivní, protože předpokládá jak možnost vyjádřit vlastní myšlenky a pocity, tak i možnost přijmout pocity a myšlenky druhých. = RESPEKT - **4 Výhody asertivity** - Vylepšený sebeobraz -- sebevědomí - Lepší pochopení druhých - Ušetřený čas a energie - Efektivnější obrana proti manipulaci - Čím se vyznačuje asertivní chování - klidným, příjemným hlasem - dobrým vizuálním kontaktem - schopností naslouchat - jasným formulováním a zdůvodněním vlastních potřeb a přání - klidnou reakcí na odmítnutí - **3 P** - Poznání (rozeznání vlastních pocitů a potřeb, schopnost vnímat je u sebe i druhých) - Projevení (vyjádření vlastních pocitů, stavů, potřeb) - Prosazení (udržení svého názoru, postoje, hodnoty, i proti tlaku ostatních) - **Základ asertivity** - Mluvit sám za sebe -- využití zájmena JÁ - Reagovat jak na MĚ situace působí namísto osočování. - Když ty děláš toto, já se cítím takto - **!** Asertivita = vážit si sám sebe **!** - Existují tři případy, kdy je nezbytné mluvčího přerušit: - k ukončení nepřijatelného a urážlivého projevu - k přerušení někoho, kdo se začíná opakovat - k opětnému přerušení, když přerušili vás. **Techniky asertivity** - **Komplimenty** - „Mně se líbí, že... Jsem spokojený, že...Potěšilo mě, že...)" - Ne hodnocení - „Mám tyto pozitivní pocity, když ty děláš to nebo ono." - „To jídlo, které jsi udělala, mi moc chutná." - Reakce na kompliment - Přijetí komplimentu (poděkování) - Přidání osobní reakce ke komplimentu (Taky mě to potěšilo; děkuji, ale nemohu s vámi souhlasit) - Jak účinně a efektivně pochválit? - Pochvala musí být upřímná. Druhý člověk vycítí, když není. - Musí se vztahovat k něčemu konkrétnímu, co se nám opravdu líbí. - Aby byla účinná, měla by být stručná a věcná. - Měl by ji doprovázet oční kontakt. - **Asertivní odmítnutí** - Úzkostní lidé -- strach říct „ne" - Ne, nechci. - Ne, to neudělám. - Ne, tam nepojedu. - Ne, to mi opravdu nevyhovuje. - Ne, o to nemám zájem. - Reakce na odmítnutí 1. Vyjádření emocí: „Vadí mi to. Mrzí mě to. Nelíbí se mi to." 2. Vyjádření porozumění pro hledisko druhého: „Rozumím tomu. Máte na to právo. I když je to pro mě nepříjemné, budu to respektovat." 3. Možné navrhnout kompromis: „Vidím, že teď mi nevyhovíte. Mohli bychom si promluvit znovu za měsíc. Byl bych rád, kdybyste moji žádost v budoucnu bral v potaz." - **Gramofonová deska** - Stejně jako poškrábaná gramofonová deska hraje stále dokola, tak i člověk, který postupuje v souladu s technikou gramofonové desky, může oprávněný požadavek dotyčné straně předkládat tak dlouho, dokud nevyjádří souhlas. - V situacích vymezených zákonnými předpisy a normami. - **Reakce na oprávněnou kritiku** - rychlé a jednoznačné připuštění oprávněnosti kritiky, omylu, nedostatku nebo chyby s příslibem nápravy. - Neospravedlňovat se poníženě a nesvádět chybu na druhé. - Zkusme oprávněnou kritiku vnímat jako upozornění na chybu, které jsme si sami nemuseli všimnout. - **Negativní dotazování** - Pomůže rozpoznat oprávněnou kritiku od neoprávněné. - Základ přijetí kritiky. - Žádáme více kritiky. - Žádáme další rozvedení a konkretizaci obecné kritiky („Jste absolutně nespolehlivý." „Tak mi prosím řekněte, jak se to projevuje.") - Obvykle se tak dostaneme k jádru věci. - **Technika otevřených dveří** - Obrana proti nepřiměřené kritice - Nenecháme se vyprovokovat k hádce. - Souhlasíme s pravdivými výroky, uznáme argumenty, na kterých by mohlo něco být. - Souhlasíme i s obecnou pravdou („To by mohla být pravda, dává to smysl..., mě to ale moc netrápí.") - Nesouhlasit ve věcech, které ponižují nebo mají zásadní význam. - Používejme pomocné věty: \"Občas se to stane.\", \"Jsou chvíle, kdy bych si přála být inteligentnější.\", \"Co máš konkrétně na mysli?„ - Přeformulujme kritikova slova. (\"Jsi fiflena.\" - \"Ano, jsem ráda hezká.\") - Ohraďme se ve věcech, které nás ponižují. (\"Tím, co jsi mi řekl, jsi mě naštval.\"). Můžeme popsat vlastní emoce (\"Jsem z toho nervózní\"). - [[https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010001/]](https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010001/) - [[https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/video-rozzlobeny-rodic-a-hadka-s-ucitelem-jak-resit-spory-ve-skole]](https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/video-rozzlobeny-rodic-a-hadka-s-ucitelem-jak-resit-spory-ve-skole) - [[https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/video-tipy-pro-ucitele-jak-nastavit-pravidla-pro-jednani-s-rodici]](https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/video-tipy-pro-ucitele-jak-nastavit-pravidla-pro-jednani-s-rodici) - Agresivní chování člověka je přirozenou součástí jeho sociálního chování a zároveň je součástí chování zaměřeného na uspokojení potřeb a dosahování cílů. - Není přemýšlení o tom, jak udělat někomu něco špatného, ani plánování a představování si, jak někoho zranit a poškodit. Je to chování! - Znakem **agrese** je cílevědomost a úmysl. - = chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. - ^PZN^ Agrese může mít mnoho podob od fyzické, poškození majetku, a psychické - Náhodné poškození jiné osoby, stejně jako poškození díky neopatrnosti není agresí. - Agresí rozumíme jak chování, ale lze ji i definovat jako čin nebo jako situaci (událost). - = uskutečněné nebo uskutečňované záměrné poškozování jiné osoby. - **Znaky agresivního chování** - Poškozuje jinou osobu. - Je záměrné. - Porušuje situačně - relevantní normy. - Není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly. - **Agresivita** - = vnitřní pohotovost jednat agresivně v různých typech situací (rys osobnosti) - Agresivita je tendence k agresi. - Přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili v přírodních podmínkách. - Cíl agrese -zničení prekážky nebo demonstrace hrozby, síly, převahy. - **Hostilita** - = všeobecný nepřátelský postoj vůči lidem. - Může být příčinou agresivity. - Nemusí se projevovat ubližováním jiné osobě (agresí). - Projevuje se např. tím, že jedinec nemá rád jinou osobu, negativně se o ní vyjadřuje, přeje jim neúspěch, nemoc... - Druhy agrese - Fyzická x slovní (nebo-li brachiální x verbální) - Přímá x nepřímá - Ofenzivní x defenzivní - Afektivní x instrumentální - Reaktivní x proaktivní - Autoagrese - Tyranizování, obtěžování, šikanování - ^PZN^ **Afektivní agrese** (impulzivní, emocionální, hostilní...) nebývá plánovaná. Tzv. horká agrese. - ^PZN^ **Instrumentální agrese** (je vedlejším produktem dosahování jiných cílů), plánovaná. Tzv. chladná agrese. - ^PZN^ **Tyranizování** (šikana)- typickým znakem je nerovnost v síle (moci) tyranizátora a jeho oběti, která způsobuje, že se oběť neumí vůči opakovanému poškozování účinně bránit. - ^PZN^ **Reaktívna**: je vyvolaná bezprostrednou vonkajšou príčinou; je reakciou na túto príčinu - ^PZN^ **Proaktívna**: nevyvoláva je bezprostredná vonkajšia príčina. Ide o tzv. inštrumentálnu agresiu, ktorej príčinou je úsilie ublížiť a dosiahnuť cieľ - ^PZN^ **Autoagresia**: je zameraná dovnútra subjektu, za prekážku je považovaný subjekt samotný - ^PZN^ **Sebapoškodzovanie**, ktoré môže byť prejavom sebazáchovy (zmrzačenie, aby som nemusel ísť do vojny) Tyto projevy se mohou objevit v extrémním stresu, u některých poruch osobnosti u psychotických pacientů, v těžké depresi, u lidí s mentální retardací. - **Psychická agrese** - Ponižování - Zesměšňování - Urážení - Zastrašování - Vydírání - Manipulace - **Příčiny a faktory agresivního chování** - Situační faktory - Biologické faktory - Faktory sociálního prostředí - Osobní faktory - Situační faktory - Averzivní podněty → princip odplaty - Vyšší teplota prostředí - Narušení osobní a intimní zóny - ^PZN^ **Ap:** vyvolávající diskomfort nebo-li stav nepohody. - ^PZN^ Patří sem mimo jiné: Útok fyzický nebo slovní-spolehlivě vyvolává agresi. - ^PZN^ Napadnutý člověk obvykle odpovídá protiútokem (princip odplaty). - ^PZN^ **Vt** - příklad různorodosti podnětů, které mohou vyvolat nebo ovlivnit agresi - Biologické faktory - Oblasti mozku - Dědičnost - Alkohol - Nízká hladina cukru v krvi - Testosteron - Metabolismus serotoninu - ^PZN^ souvislost mezi sníženým metabolizmem serotoninu a jeho hladinou v mozkomíšním moku a agresivním chováním - Faktory sociálního prostředí - Kultura - Normy - Zvyky - Způsob řešení situací - Média - Skupiny a mocenské struktury - Sledování agrese v televizi - Experiment - 2 skupiny dětí. - 1\. sledovala agresivní filmy, - 2\. neagresivní kreslené filmy. - Děti, které sledovaly agresivní filmy, se staly v interakcích s druhými dětmi agresivnější. (Steuer & Smith, 1971). - Vědci sledovali 10 let návyky dětí sledujících televizi (800 dětí). - Zjistili, že chlapci, kteří dávali přednost agresivním programům, jež obsahovali značně násilí, jsou agresivnější v interpersonálních vztazích. - Čím více agresivních programů sledovali chlapci ve věku 9 let, tím agresivnější byli po 10 letech. - U děvčat se toto nepotvrdilo ( ženský agresivní model v televizním vysílání téměř neexistuje). - Děvčata mají nižší tendenci k napodobování agresivního chování. - Osobní faktory - Zvýšená aktivační úroveň - Zlost - Vnitřní naladění - Poznávání - ^PZN^ Vn -- stav připravenosti vidět věci určitým způsobem - ^PZN^ P -- adekvátní zpracovávání sociálních podnětů (dekodování, interpretace a odpověď) - **Vyvolané stavy** - Zlost - Aktivační úroveň (arousal) - Zvyšuje ji např. cvičení, hluk, práce ve vysoké teplotě....). - Kognitivní procesy - Zda si myslíme, že má druhá osoba nepřátelské úmysly (ne zda je skutečně má). - Deindividuace - V některých případech není vykonavatelem agrese jednotlivec, ale skupina. Skupina umožňuje anonymitu. - ^PZN^ AU- Byl vyjádřený předpoklad, že současná vysoká úroveň násilí souvisí s rychlým tempem života a s úrovní hluku a shlukování se lidí. - Některé formy agrese jsou schvalované (sport, filmy, knihy, pc hry), některé jsou zakázané (právní normy a zákazy agresivního jednání) - Agrese může vyvolat řetězovou reakci - Síla agrese je - tím větší, čím větší je překážka - tím menší, čím větší je trest za její použití - Samotný jedinec je většinou méně agresivní - **Teorie agrese** - Agrese jako instinkt - Teorie frustrace -- agrese - Teorie sociálního učení - Teorie transferu excitace - **Agrese jako instinkt** - Lorenz (1929) tzv. hydraulický model - Agrese je energie, která se v nás uchovává a kupí, dokud ji nějaký podnět z prostředí neumožní se uvolnit. - Pokud tato energie není uvolněna přirozeným způsobem (boj, soupeření), mohou ji uvolnit i jiné podněty. - Původně sloužila tato energie jako instinkt zachování rodu, potravy, teritoria. - ^PZN^ Chápání agrese jako instinktu se považuje za překonané a je předmětem kritiky. - ^PZN^ Na druhé straně nabízí minimálně námět k vysvětlení spontánní agrese v době, kdy není vyvolána vnějšími okolnostmi. - **Teorie frustrace -- agrese** - Dollard a Miller (1939) - „Agrese je vždy důsledkem frustrace, a obráceně... existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese." - Frustrace → agrese. - Frustrující podněty mohou být jakékoli sociální podmínky, které jsou překážkou naší spokojenosti (např. špatné bydlení, zaměstnání). - Agresivní chování může potom mít mnoho forem od otevřené agrese po fantazii. - Pokud máme uspokojeny základní potřeby a nejsou žádné překážky v dosahování cílů, jsme neagresivní. - Dle Dollarda je „přirozený stav" lidí být neagresivní! - Hodnocení teorie frustrace -- agrese - Ne vždy je agrese způsobena frustrací. - Ne vždy vede frustrace k agresi. - ^PZN^ Přesto je frustrace důležitým faktorem a jednou z hlavních příčin agresivity i když jí nemůžeme vysvětlit veškeré agresivní jednání. - **Teorie sociálního učení** - Připisuje menší význam vrozeným a biologickým faktorům při vysvětlování agrese. - Agrese je naučené chování. - Učení nápodobou u dětí. - U dětí je důležité učení se od dospělých (pozorování a imitace). - Důležité při učení se agresi jsou její důsledky. - **Teorie transferu excitace** - Fyziologická aktivace se snižuje velmi pomalu → - Pokud za sebou následují dvě aktivizující události oddělené krátkým časovým intervalem, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou a může být zkresleně celá připisována druhé události. - ^PZN^ Transfer aktivace se může vztahovat na rozšíření zlosti na delší časové období. - **Co s vlastní agresí?** - Agresivita je přirozeným způsobem sebeobrany organismu. - Jakákoli potlačovaná emoce (energie) není dobrá. - Nedostane-li se tato energie ven, obrátí se dovnitř a ohrožuje naše zdraví (psychické i fyzické). - Agresivitě bychom měli dát volný průchod, ale s ohledem na způsob jejího vyjádření! - ^PZN^ Jednejme tak abychom si zachovali vlastní sebeúctu. Braňme se pokud je ohrožena naše osoba, sebeúcta a čas. - BDI dotazník na agresivitu - Víte o sobě jestli jste agresivní? - Jaký typ agresivity u Vás převažuje? - Pojďme to zjistit - Dokument „Kde se rodí agrese" - [[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10078274892-kde-se-rodi-agrese/205542150810001/]](http://www.ceskatelevize.cz/porady/10078274892-kde-se-rodi-agrese/205542150810001/) **Konflikt** - Konflikt -- lat. původ = „někoho něčím zasáhnout" - Konflikty jsou běžnou součástí mezilidských vztahů a poměrně často se s nimi ve svém životě setkáváme. - Úspěšnější je v životě ten, kdo se s nimi naučit žít, ne ten, kdo proti nim bojuje. - Náročná situace, střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli. - Situace, v níž je nutno vybrat z určitých variant či alternativ. - Do konfliktu se dostávají potřeby, zájmy, cíle, názory, hodnoty - Synonyma: rozpor, názorový střet, nedorozumění, spor, různý názor, problém, hádka - **Typy konfliktů** - Podle počtu zúčastněných osob: - Intrapersonální - Interpersonální - Vnitroskupinové - Meziskupinové - Ostatní - Konstruktivní x destruktivní - Ekonomický, mocenský, hodnotový - Podle psychologické charakteristiky - Konflikt představ -- matka/dcera, kupující/prodávající - Konflikt názorů -- spojení představy se soudem - Konflikt postojů -- názor, který je zabarvený osobním citovým vztahem - Konflikt zájmů -- konflikt mezi 2 lidmi, usilujících o stejnou věc - **Intrapersonální konflikt** - Jednání je výsledkem několika působících potřeb a motivů. - Každému jednání předchází rozhodování = konflikt motivů. - Příklady konfliktů - 3 modely konfliktů podle Kurta Lewina: - Apetence -- apetence (+/+) - Averze -- averze (-/-) - Apetence -- averze (+/-) - Čím je žádoucí cíl vzdálenější a hůře dosažitelný, tím více vnímáme jeho pozitiva. - Čím více se dosažení cíle přibližuje, tím intenzivněji začínáme vnímat negativa. - Dlouhodobě neřešené vnitřní konflikty narušují duševní rovnováhu, zvyšují psychické napětí. - **Interpersonální konflikty** - Dvě či více osob na sebe vzájemně působí, situaci vnímají jako rozdíl, ohrožuje soulad vztahu. - Subjektivní hodnocení situace jako konfliktní. **Konflikt** - Dynamický - Mnohovrstevnatý - Sám o sobě neutrální, negativně působí nejistota, strach, agrese, apod. - Konstruktivní prvky konfliktu: zdroj změn, zabraňuje stagnaci, stimuluje zájem, podněcuje k vyřešení problému, ověřuje, zhodnocuje vztahy, uvolňuje napětí - Důležité osobní vlastnosti a dovednosti účastníků, situační kontext. - **Prvky konfliktů** - Konfliktní situace má prvky racionální, emocionální. - Vztahy mezi stranami konfliktu těsnější -- konflikt intenzivnější. - Konflikt má tendenci udržovat směr -- negativní směřování, nechuť konflikt vyřešit -- další nepříznivý průběh. - Konflikty se vyskytují i v „dobrých", fungujících skupinách. - Konflikt s jinou skupinou vyvolává tendenci udržovat vnitřní soudržnost ve skupině. - Konflikty hodnot hůře řešitelné než konflikty vztahující se ke specifickým problémům. - Nejsložitější konflikty ohrožující sebeúctu. - Konflikt řešený silou nebo represí obvykle vyústí do změněné formy nebo se obnoví. - Soupeřivě vedený konflikt spouští obranné mechanismy. - **Zápory konfliktů** - Doprovázen stresem, zvýšeným emočním napětím. - Stojí čas a energii. - Narušuje týmovou práci. - Zakrývá příčinu. - Zhoršuje situaci. - Vede k urážkám. - Vede k nečinnosti. - **Klady konfliktů** - Upozorňuje na problémy. - Rozvíjí tvořivé myšlení, jsme nuceni při hledání řešení překonávat názorové rozdíly a hledat nová řešení. - Rozvíjí schopnost komunikace, nutí vycházet s lidmi různých názorů. - Podporuje vzájemné pochopení odlišných postojů a hodnot. - Podporuje toleranci, adaptabilitu, učí dívat se na problémy z různých úhlů pohledu. - Můžeme se dozvědět více o sobě a o ostatních. - **Příčiny konfliktů** - Špatná komunikace - Zvýšená hranice stresu - Některé osobnostní vlastnosti -- vysoká emocionalita spojená s extraverzí (vyostřovači X uhlazovači) - Materiální a