Politická Geografie PDF

POLITICKÁ GEOGRAFIE OBSAH A PŘEDMĚT STUDIA Geografie je věda, která se zabývá diferenciací krajinné sféry v prostoru a čase Jde především o odhalení vzájemných vazeb a podmíněností, o nalezení důvodů, proč jsou uspořádány tak, jak jsou Politická geografie – zabývá se o poli...

POLITICKÁ GEOGRAFIE OBSAH A PŘEDMĚT STUDIA Geografie je věda, která se zabývá diferenciací krajinné sféry v prostoru a čase Jde především o odhalení vzájemných vazeb a podmíněností, o nalezení důvodů, proč jsou uspořádány tak, jak jsou Politická geografie – zabývá se o politické jevy a procesy Na jedné straně stojí geografické prostředí a na druhé politická organizace prostoru Zabývá se vazbami mezi nimi: o Jak prostředí ovlivňuje prostorovou dimenzi politiky o Jak politika ovlivňuje prostředí Zajímá se o státy a národy – výzkum všech jevů, jejichž existence nebo rozmístění je závislé na politických poměrech státu či oblasti a výzkum všech jevů, jejíchž existence nebo rozmístění je závislé na existenci národů ROZPOČTOVÁ POLITIKA – PROSTOROVĚ SE PŘEROZDĚLUJÍ DANĚ Z MÍST, KDE VZNIKLY , DO MÍST, KDE JSOU UTRACENY DEFINICE POLITICKÉ GEOGRAFIE Polická geografie je dílčí geografická disciplína zabývající se vzájemným vztahem a působením geografického prostoru s politickými procesy a jevy v něm Politická geografie je chápana jako studium procesů, které vytvářejí národy a státy ve složitých vazbách a souvislostech s geograf. prostředím PŘEDMĚT VÝZKUMU – části zemského povrchu vyhraničeny hranicemi a mají určitou organizaci – státy ZÁKLADNÍ TÉMATA POLITICKÉ GEOGRAFIE Politická mapa světa a její změny Poloha státu a její hodnocení Hranice Klasifikace států podle nejrůznějších hledisek Volební geografie Vývoj organizace prostoru Vztah mezi státem a národem Vztah mezi státem a obyvatelstvem Globální problémy lidstva ➔ METODY: homologie, analogie, taxonomie, typologie, v menší míře terénní průzkum ➔ Součást socioekonomické g GEOPOLITIKA a) Jako praktická aktivita státu nebo jiné politické jednotky - Jednání zaměřené k udržení nebo rozšíření sféry vlivu a prosazení svých zájmů (národních, nadnárodních) - Ty mohou být vůči ostatním státům buď negativní (získání surovinových zdrojů, trhů na úkor jiných zemí) nebo pozitivní (nastolení míru, stability) b) Jako charakteristický způsob uvažování - Způsob analýzy politických problémů výrazně upřednostňující teritoriální souvislosti politických jevů c) Jako vědní disciplína - Obor zabývající se vztahem mezi pol. jevy a procesy a geografickým prostorem nebo jako teoretická koncepce pokoušející se popsat zákonitosti pohybu moci a síly v prostoru RUDOLF KJELLÉN – poprvé použil pojem geopolitika (1899), označil jím využití geografických znalostí k zájmům jiného státu ČLENĚNÍ GEOPOLITIKY Z hlediska prostoru, který se aplikuje – VNĚJŠÍ (zkoumá vztahy mezi státy) x VNITŘNÍ (uvnitř státu) Podle prostorového měřítka – GLOBÁLNÍ (vztahy na globální úrovni) x MAKROREGIONÁLNÍ (na úrovni skupin států) x STÁTNÍ (na úrovni státu) x REGIONÁLNÍ A LOKÁLNÍ (menší území) Podle formy – PRAKTICKÁ X AKADEMICKÁ 1 KLASICKÉ GEOPOLITICKÉ ŠKOLY + PŘEDSTAVITELÉ Rozlišujeme 2 základní školy – německou a anglosaskou Německá se zabývala postavením států ve vztazích se sousedy, státy přirovnávala k organizmům (organická teorie státu) Anglosaská projevovala menší zájem o stát, pozornost věnovala hlavně otázce celosvětové mocenské rovnováhy 1. NĚMECKÁ ŠKOLA - Zakladatel FRIEDRICH RATZEL - Geografický determinismus – charakter socioekonomické geosféry je úzce příčinně spjat s vlastnostmi fyzickogeografické sféry (proto můžeme z vlastností přírodního prostředí odvodit charakter hospodářství, fyzické/psychické/charakterové vlastnosti obyvatelstva) - Vlastnosti obyvatelstva se odráží i v jednotlivých státech - Ratzel klade největší důraz na půdu a území - Koncepce sociálního darwinismu → teorie přírodního výběru tak, jak ji popsal Ch. Darwin platí i ve vztazích v lidské společnosti (vyhrává nejsilnější) - Ratzel si všiml, že státy mají řadu znaků živých organismů → agregátní organismy → odvodil, že i vztahy v nich se řídí principy přírodního výběru - Podle něj dochází k neustálému boji o přežití, kontrola nad územím a jeho rozšiřování - Každý zdravý stát se musí vyvíjet, k tomu potřebuju dostatečný životní prostor - Lebensraum = životní prostor - Cílem růstu státu je zaujmout na zemském povrchu tak velký prostor, aby mu zajistil bezpečnost před sousedy (min 5 mil km 2) → reálné velmoci - DÍLA: Anthropogeographie, Politische Geographie, Der Lebensraum - Pokračovatel RUDOLF KJELLÉN - Stát vnímá jako vyspělý organismus vyššího řádu, smyslově rozumnou bytost (tělo – území, duše – obyvatelstvo) - Stát je politicky účelným organismem, nikoliv uskupením, které usiluje o dodržování práva či spravedlnosti mezi obyvateli navzájem - Cílem státu je boj o moc s ostatními státy, konflikty jsou nevyhnutelné - Války jsou přirozené, nelze je odsuzovat, jsou nástroje pokroku lidstva, vyřazují z boje o moc staré a nemocné státy - Státy podléhají biologickým procesům, liší se stářím - Klade je do fází dne – úsvit Japonsko, dopoledne Německo a USA, pravé poledne Anglie a Rusko, předvečer Francie, soumrak R-U - DÍLA: Staten som livsform - KARL HAUSHOFER - Čerpá z Ratzela, Kjelléna a Mackindera - Životního prostoru není nikdy dost pro všechny → zdravé národy početně rostou a potřebují nový prostor, statické národy ztrácí vůli expandovat, dochází k úpadku - Státní hranice je permanentním bojovým místem pro osvědčení zdatnosti národů - Dominance politická, ideologická a ekonomická - Dělí svět do 4 panregionů – Pan-Amerika (USA), Euro-Afrika (Něm), Pan-Rusko (Rus), Dálněvýchodní sféra (Japonsko) - Panregiony – transkontinentální bloky spojené ekonomicky i ideologicky - Státy si konkurují životním prostorem uvnitř panregionů, ne přes jejich hranice (státy z různých panregionů mají nekonfliktní vztahy) - Jádro panregionu leží na S, dominuje mu jedna světová velmoc, jih tvoří hospodářskou a politickou periferii - DÍLA: Grenzen in ihrer geographischen und politischen Bedeutung, Geopolitik der Pan-Ideen, Weltpolitik von heute 2. ANGLOSASKÁ ŠKOLA - Binární koncepce – ve světě existují 2 základní typy států → země s námořní mocí a země se suchozemskou mocí → mezi nimi neustálé soupeření, přičemž státy v rámci své skupiny spolu spolupracují - Geostrategie – návod, jak by se měly státy chovat v zájmu zachování svých zájmů 2  - Zakladatel ALFRED T. MAHAN - Bipolární pojetí vztahu mezi pevninskou a námořní mocí - Světový oceán je vysoce strategické pole pro rozmach státu → kontrola moře je zásadní - Hlavní námořní moc – USA, Spojené království – silné loďstvo - Hlavní pozemní moc – Rusko - Pás nestability – nejvíc se projevuje konflikt námořní x pozemní síla, protíná Asii (dále sem patří Suez, Palestina, Turecko, Mezopotámie, Persie..) - DÍLA: The Influence of Sea Power upon History 1660–1783, The Influence of Sea Power upon History: The French Revolution and Empire 1793–1812 ➔ STRATEGIE ANAKONDY – princip blokování nepřátelského území z moře - soupeř se vyčerpá a ekonomicky zadusí - HALFORD J. MACKINDER – 20. století - Zdroj moci v pozemním prostoru – rozvoj železnice – tudíž už pozemní doprava nezaostává za námořní - Na zeměkouli 3 velké celky: Světový ostrov – souvislý kus pevniny, většina obyvatel, formují se dějiny Světový oceán – soubor všech moří Ostrovy ve světovém oceánu – oceánská periferie – USA, Austrálie, VB, Japonsko.. - Všímá si rozlehlosti Ruska, jeho nedostupnosti vnitrozemí – zdroj síly - DÍLA: The Geographical Pivot of History, Democratic Ideals and Reality: A Study in the Politics of Reconstruction, The Round World and the Winning of the Peace - Po 1. sv. v. vymezil na pevnině 3 oblasti podle míry dominance pozemní a námořní síly: A) HEARTLAND - Rozšířená pivotní oblast (střední Asie, úmoří S led oceánu, povodí Baltského a Černého m, severní čínské a indické toky) - Nemá přistup k nezamrzajícím mořím, tvoří vnitrozemí světového ostrova - Dominuje pozemní mocnost - Země Heartlandu mají velký přírodní potenciál – zásoby surovin, orná půda, železnice.. - Vládce Heartlandu dominuje světu (Rusko, SSSR) B) VNITŘNÍ PŮLMĚSÍC - Přiléhá k Heartlandu, oblast aktivního soupeření pozemních a námořních sil - Německo, R-U, Osmanská říše, Indie, Čína C) VNĚJŠÍ PŮLMĚSÍC - Oddělen mořem či pouští, nedostupný pro pozemní mocnosti, sféra námořní moci - VB, Subsaharská Afrika, Japonska, Austrálie, Amerika ➔ Mezi světovými válkami Mackinder přišel s novým pohledem na poměr pozemní x námořní síly, vznikla nová rovnováha sil mezi 2 mocenskými póly, které tvoří: o Ameroevropa – Úmoří Vnitrozemského oceánu – úmoří S Aatlantiku, dominance USA, Fr, VB o Heartland – SSSR - NIKOLAS J. SPYKMAN se soustředil na pohyb moci a síly v geografickém prostoru, snažil se dokázat, že geo prostor je základní determinantou pro utváření zahraniční politiky - Skutečnými geopolitickými hráči jsou pouze velmoci - Malé státy jsou podřízené - 3 zóny: a) HEARTLAND – vnitrozemí Eurasie b) RIMLAD – pásmo izolující Heartland od nezamrzajících moří, totožný s vnitřním půlměsícem c) VNĚJŠÍ OSTROVY A KONTINENTY - Mocenský zdroj klade do Rimlandu – do něj patří celá Evropa s výjimkou VB, Blízký Východ, indický subkontinent a Dálný Východ - Leží mezi mocí mořskou a pevninskou - Jeho teorie se odrazily v zahraniční politice SSSR a USA - Koncepce zadržování komunismu – odraz jeho vlivu, vytvoření soustavy vojenských paktů namířených proti SSSR tvořených vždy USA a skupinou spojenců v Rimlandu - DÍLA: America‘s Strategy in World Politics: The United States and the Balance of Power, The Geography of Peace 3  - DONALD W. MEINIG – kritika, domnívá se, že chápání Heartlandu a Rimlandu jako čistě prostorových kategorií je chybné - Prosto je důležitý činitel, ale nelze jej používat bez analýza kulturních charakteristik - Základní kritérium – vztah k souši či moři, vymezuje 5 oblastí: a) Heartland – stepní a pouštní oblasti Eurasie b) Vnitřní a vnější Rimland – kontinentální a mořský, vymezeny povahou národů c) Vnitřní a vnější ostrovy - COLIN S. GRAY – zohlednil zlepšení vztahů mezi SSSR a USA - ALEXANDER P. DE SEVERSKY - Victory Through Air Power a Air Power: Key to Survival MULTIPOLÁRNÍ TEORIE - SAUL COHEN - 60. léta 20. stol. - Striktně odmítl bipolární chápání světa i představu, že svět tvoří jakousi geopolitickou jednotu - Jedná se o soustavu odlišných a ovlivňujících se makroregionů, dvě úrovně – celosvětové a regionální - Geostrategické regiony – odpovídají sférám vlivu USA a SSSR, nejednotné - Geopolitické regiony – menší jednotky - Teze 5 světových velmocí NOVÁ GEOPOLITIKA - Harold a Margaret Spurtovi - Vytýkají přílišnou orientaci na geo prostor a geo determinismus - Posibilitický přístup – teorie environmentální triády – tvořena subjektem, jeho okolím a jejich funkčním vztahem - Svět = pestrá mozaika heterogenních regionů KRITICKÁ GEOPOLITIKA - Směr, který poukazuje na problémy, které geopolitika přináší do mezinárodních vztahů - Richard Ashley, Simon Dalby, Gearoid O Tuathail PROSTOROVĚ-POLITICKÁ ORGANIZACE SPOLEČNOSTI – objektivně vzájemně spjaté elementy politické sféry společnosti ve vymezeném teritoriu, tzv. politické regiony DVA TYPY PROSTOROVĚ-POLITICKÝCH SYSTÉMŮ a) Systémy de iure – institucionalizované – fungují v hranících vymezených právními akty, mají centrální politické orgány (stát, okres, obec, volební obvod) b) Systémy de facto – neinstitucionalizované – nemají stanové hranice působení právními akty, nemají orgány pol. řízení (kulturní regiony) ➔ Politické regiony mají hierarchickou strukturu, nejnižší jednotkou je primární administrativní jednotka (obec), dále přes jednotky územně-správního členění a státu ke společenství států POLITICKÝ REGION – výsledek úsilí člověka o politickou organizaci prostoru; pro jednotlivce je prostorovou organizací dům, pro rod rodové teritorium, pro kmen kmenové teritorium, pro národ národní teritorium; má své centrální středisko – koncentrují se zde politické aktivity STÁT – stát je taková institucionalizovaná forma společenského života na určitém území, která prostřednictvím všeobecně závazných pravidel chování, za kterými stojí jeho mocenská autorita, působí na společenské vztahy ZNAKY STÁTU: Stát je forma společenského života, tj. určitá organizace vztahů mezi lidmi → obyvatelstvo Má instituce – vztahy mezi lidmi se organizují pomocí obecných pravidel, ale také hlavně pomocí úřadů → státní moc Stát musí mít území – vymezené státními hranicemi OZNAČENÍ STÁTU – název, hlava státu (zastupuje stát navenek), státní vlajka, státní znak, hymna STÁTNÍ MOC – síla, kt. zabezpečuje formování, upevnění a ochranu soustavy společenských vztahů ve státě, stát má právo si vynutit plnění pravidel, platí princip teritoriality = státní moci podléhají všechny osoby i organizace na území státu, bez ohledu na občanství STÁTNÍ ORGÁNY – jsou nositeli státní moci, mají právo rozhodovat jménem státu (úřady, soudy, vláda, parlament) ZÁKONODÁRNÁ MOC – obecně určuje pravidla vztahů mezi obyvateli, státní rozpočet, schvaluje mezinárodní smlouvy; parlament = specifická přímo volená kolektivní rozhodovací tělesa, mají kolegiální charakter (poslanci mají všichni 1 hlas) 4 PARLAMENT – jednokomorový (všichni poslanci tvoří 1 sbor) x dvoukomorový (2 sbory, liší se pravomocemi (a horní komora nemusí být volena – dědičnost; dolní komora volena přímo, zastupuje obyvatelstvo; horní komora hájí zájmy členských států federací, územních jednotek..) JEDNOKOMOROVÝ PARLAMENT – typický pro unitární republiky DVOUKOMOROVÝ PARLEMENT – monarchie a federace VÝKONNÁ MOC – exekutivní, vykonávána hlavou státu a vládou HLAVA STÁTU – osoba reprezentující stát navenek, její pravomoci závisí na typu státu (Japonsko – 0 pravomoce, jinde hlava státu vede vládu - USA) VLÁDA – nejvyšší správní orgán státu, zakotveno v ústavě, kolektivní orgán, členové ministři, v čele premiér SOUDNÍ MOC – rozhoduje v oblasti občanskoprávních, rodinných a pracovních vztahů a v záležitostech trestných činů; kontroluje činnost ostatních státních orgánů a interpretuje zákony, nezávislé soudy ORGANIZACE STÁTNÍ MOCI – základní kritérium pro formální klasifikace států – monarchie, republiky, demokracie, autoritářské, totalitní) ZHROUCENÉ STÁTY – slabá neefektivní vláda o malé nebo žádné moci, tíživé pro obyvatelstvo FAILED STATES INDEX FSI – navržen organizací Fund for Peace 2005, publikován v časopise Foreign Policy, podává hrubou představu o míře, s jakou státní moc skutečně kontroluje a ovlivňuje dění ve státě. Vychází z 12 indikátorů, každý z nich je hodnocen 0-10 body (0 nejnižší a 10 nejvyšší míra zranitelnosti) – 4 indik. sociální, 2 ekonomické, 6 politických, součet 0-120b (0 absolutně funkční stát, 120 absolutně nefunkční), do 30b státy bezpečné, nad 90b vysoce ohrožené STÁTNÍ SUVERENITA – nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci uvnitř i vně hranic státu, je základní podmínkou existence státu, má vnější a vnitřní stránku a nikdy není absolutní Vnější suverenita – výraz nezávislosti státu na jiných státech, stát musí být mezinárodně uznán jako subjekt mezinárodního práva, aby se mohl účastnit rovnoprávně mezinárodních vztahů (uzavírat smlouvy jako rovnocenný partner) Vnitřní suverenita – skutečnost, že státní moc funguje nezávisle na jakýchkoliv jiných politických organizacích, podléhají jí všichni obyvatelé a organizace na daném území NEZÁVISLÉ STÁTY – státní moc, území, obyvatelstvo je suverénní, vystupuje jako subjekt mezinárodního práva ZÁVISLÁ ÚZEMÍ – nejednotná skupina území, které nevystupují jako subjekty mez. Práva a v mez. Vztazích je zastupuje nezávislý stát MEZINÁRODNÍ ÚZEMÍ A PROSTORY – nepodléhají státní moci žádného státu, volné moře, kosmický prostor Státy jsou původními subjekty mez. Práva, dalšími odvozenými subjekty jsou mezinárodní organizace – státy na ně přenesou část pravomocí Nezávislých státu asi 200, 100% nezávislé 193 – státy OSN, Vatikán Dále existují státy, které se snaží vystupovat jako nezávislé, ale nejsou mezinárodně uznané – občané těchto zemí nemohou vstoupit do mezinárodních organizací, jejich pasy nemusí být uznávány atd. Kosovo – 2008 vyhlásilo nezávislost na Srbsku, část států ho odmítá uznat, protože nedošlo k dohodě se Srbskem, jednotné stanovisko nemá ani EU – ČR uznala nezávislost, Slovensko ne, vstup Kosova do organizací blokuje Rusko a Čína Tchaj-wan – jeho vláda sice kontroluje jen tento ostrov, ale považuje se za jedinou legitimní vládu Číny, většina světa uznává Peking Západní Sahara – její území obsazeno Marokem, Maroko ji považuje za svou kolonii, v exilu působí vláda usilující o nezávislost pod názvem Saharská arabská demokratická republika SADR Palestina Dále jsou tzv. efektivně existující státy, kterým ale chybí mezinárodní uznání – jde o země, s jejichž odtržením původní vlastník území nesouhlasil, obnovit suverenitu se ale snaží pouze politickými prostředky → Severní Kypr a Somaliland Dále povstalecké státy – území, která jsou s původním suverénem ve válečném stavu nebo existuje obava z válečného stavu → Gruzie – Jižní Osetie, Abcházie, Náhorní Karabach MALTÉZSKÝ ŘÁD – Svrchovaný řád maltézských rytířů je podle mezinárodního práva suverénním subjektem bez vlastního území, jeho mezinárodně-právní subjektivita je z dob, kdy řád vládl na Maltě. I dnes má řád 2 exteritoriální území (budovu v Římě a pevnost st. Angelo na Maltě), vydává vlastní mince a poštovní známky a má vlastní značku aut, udržuje diplomatické styky s 94 zeměmi (i ČR), má status pozorovatele OSN 5 MIKROSTÁTY – nejedná se o státy, ale o podnikatelské nebo recesistické projekty napodobující státy kvůli přilákání turistů (komerce) – např. Valašské království ZÁVISLÁ ÚZEMÍ – nejsou subjektem mezinárodního práva, podléhají suverenitě jiného nezávislého státu; jedná se o bývalé kolonie KOLONIE - zakládány evropskými státy hlavně z ekonomických důvodů, jako zdroj levných surovin a zemědělských produktů, odbytiště pro vlastní výrobky Osídlenecké kolonie – přistěhovalci z Evropy, tvořili většinu obyvatelstva, domorodci byli z kolonizovaných území vytlačeni (Kanada, Austrálie) Okupační kolonie – Evropané je pouze politicky ovládli, nestěhovali ses sem, neměnili etniku (kolonie v Africe) Smíšené kolonie – obdoba osídleneckých kolonií, ale smísili se s domorodci (kolonie Latinské Ameriky) Plantážní kolonie – určené k produkci tropických plodin, Evropané se sem stěhovali málo, na práci dováželi dělníky z Afriky nebo Asie, postupně tedy převládlo cizí, ne evropské obyvatelstvo (ostrovy Karibiku) Nyní se jako závislá území označují teritoria, která disponují většinou znaků státu, ale nemají mezinárodně-právní suverenity. Od státu, na kterém je závislé, je vždy odděleno buď politicky nebo geograficky. Politické oddělení = stát závislé území sice spravuje, ale nepovažuje ho za integrální součást svého území má jiné složení obyvatelstva, jinou historii. Speciální entity uznané mezinárodními smlouvami a dohodami – autonomní území, jejichž zvláštní statut je zabezpečen nejen vnitrostátním právem, ale i mezinárodní smlouvou (Alandy – Finsko, Svalbard – Norsko, Honkong – Čína) – tato byla ke svým zemím připojena smlouvou, mají zvláštní práva MEZINÁRODNÍ ÚZEMÍ – Antarktida, mezinárodní vody, kosmický prostor MEZINÁRODNÍ VODY – všechny vodní plochy i zásoby vody vně hranic státu, především volné moře (lodě na moři podléhají jurisdikci země, ve které jsou registrovány, pouze v případě potírání pirátství nebo obchodu s otroky může zasáhnout jiný stát) MEZINÁRODNÍ ŘEKY – vodní toky protékající více státy, jsou přístupné pro lodě všech států – Dunaj, Kongo, Niger, Odra, Rýn, Senegal ANTARKTIDA – mezinárodní statut 1961, mezinárodní prostor od 60°j.š., platí zde svoboda výzkumu, omezení hospodářských aktivit, zákaz využití pro vojenské účely STÁTNÍ ÚZEMÍ – základ státu, objekt výkonu státní moci a oblast jeho kompetencí, zasahuje o pod povrch a do vzdušného prostoru Pevnina včetně vnitřních vodních ploch Části moře přiléhající k pobřeží státu Geologický podklad území státu a pobřežního moře Vzdušný prostor nad státem a pobřežním mořem + lodě plující pod vlajkou státu, území velvyslanectví atd. Suverenita zasahuje teoreticky až do středu Země, tím se liší od soukromého vlastnictví – vlastníkovi patří pouze svrchní část VYMEZOVÁNÍ HRANIC VE VZDUŠNÉM PROSTORU – letadla jsou ještě ve vzdušném prostoru, družice už v prostoru kosmickém (ten je mezinárodní), hranice do výšky 100km, letadla potřebují pro přelet nad územím povolení Ohraničení státního území vzhledem k mořím – státní území nekončí pobřežní čarou, přesahuje do moře zhruba do vzdálenosti, pro kterou je ještě možná účinná obrana státu z pevniny (dosah pobřežních děl) ZÁKLADNÍ LINIE – uměle vytyčovaná čára ohraničující konec pevniny; linie největšího odlivu, v členitém terénu čára spojující nejvzdálenější výčnělky pevniny VNITŘNÍ VODY – části moře mezi pevninou a základní linií PŘÍMÉ LINIE – linie podél pobřeží (pouze v místech, kde je pobřeží velmi členité, hluboké zářezy, nebo kde je pás ostrovů podél pobřeží nebo kde je pobřeží nestálé) a linie uzavírající zálivy (pobřeží zálivu náleží jedinému státu, záliv musí být zřetelný) HISTORICKÝ ZÁLIV – záliv, který byl uzavřen delší linií už před přijetím dnešní právní úpravy a je respektován – záliv Petra Velikého POBŘEŽNÍ MOŘE/VÝSOSTNÉ VODY – max šířka 12 námořních mil od základní linie, přímá součást státního území, lodě jiných států mají právo poklidného plutí (nesmí zakotvit, zastavit, rybolov..) 6 PŘILEHLÁ ZÓNA – 12 mil od hranic pobřežního moře, není součástí státního území, pobřežní stát má právo provádět kontroly lodí VÝLUČNÁ EKONOMICKÁ ZÓNA – EEZ – max 200 námořních mil od základní linie, pobřežní stát má výhradní právo ekonomického využití (rybolov, těžba), toto právo může posunout i jiným (prodat, pronajmout) PRÁVA NA KONTINENTÁLNÍM ŠELFU – pokud přesahuje šel i výlučnou ekonomickou zonu, má pobřežní stát nárok si nárokovat i toto území (max do 350 nám. Mil), má zde výhradní právo ekonomického využití všeho, co je na dně nebo pod mořským dnem, rybolov však již není omezen – je pro všechny VOLNÉ MOŘE – otevřené, oblast za hranicemi výlučných ekonomických zón SOUOSTROVNÍ STÁTY – zvláštní úprava na nárok moře, mohou uzavřít své území souostrovními liniemi max 100 mil, jedná se o souostrovní vody – území ohraničeno souostrovními liniemi, část státního území, platí právo pokojného plutí ZVLÁŠTNÍ SOUČÁSTÍ STÁTNÍHO ÚZEMÍ – lodě plující pod vlajkou státu, letadla dané země, velvyslanectví, diplomatická vozidla, zavazadla, historické pomníky (Komenského hrob v Naardenu, Husův dům v Kostnici – bez nároku na suverenitu) VLASTNOSTI STÁTNÍHO ÚZEMÍ Poloha státu – absolutní geografická poloha (k zeměpisným souřadnicím) a relativní (vzhledem k sousedům) - Absolutní – poloha vzhledem k moři, poloha vzhledem ke klimatu, zdrojům surovin, dopravním trasám, terénním překážkám - Relativní – ekonomický potenciál a hospodářská moc sousedních států, míra izolovanosti Tvar státního území – podoba komunikační sítě, výhodné jsou krátké hranice, kompaktní území - Podlouhlé – Chile, Norsko, Vietnam - Kompaktní – nemá výběžky, Polsko, Nigérie, Rumunsko - Proruptivní – kompaktní s výběžky, Barma, Thajsko, Indie, DR Kongo - Dělené – více částí, souostrovní – Japonsko, Maledivy, Filipíny, pevninské – Malajsie, Dánsko, Rusko - Perforované – Jižní Afrika, Itálie, Senegal ➔ Wagnerův index – popis tvaru území Velikost území – pomocné kritérium, výhodou velkých států je větší pravděpodobnost zdrojů surovin ▪ Velmi velké – Rusko, Kanada, USA, Čína ▪ Velké – Mexiko, Saudská Arábie, Německo, Francie ▪ Střední – Rumunsko, Tunisko, Sýrie ▪ Malé – ČR, Srbsko, Chorvatsko ▪ Velmi malé – Vatikán, Jamajka ZPŮSOBY ZISKU A ZTRÁTY ÚZEMÍ – primárně lze získat území, které není územím jiného státu, stát je tak prvním majitelem (v minulosti, tzv. terra nullius – země nikoho) a derivativně – od jiného státu rozšířením suverenity, pak je stát druhý, třetí majitel Prvotní nabytí území – prvotní okupace, přirozený přírůstek území, umělý přírůstek o Prvotní okupace – rozšíření suverenity nebo vznik státu na již existujícím území, neosídlené území, které je následně obydleno o Akcese – přirozený přírůstek – usazování naplavenin na březích moří, jezer, řek; přirozený vznik nového ostrova (Island tak získal nový ostrov) o Akrescence – umělý přírůstek – úmyslné rozšíření pobřeží za pomoci hrází, vysušování atd. (Nizozemsko) Derivátní nabytí území - buď založeno na smlouvě nebo na vydržení o Cese – nabytí území smlouvou o převodu suverenity ze státu na jiný, mírové smlouvy, koupě území, odtržení území na základě plebiscitu (referenda) o Adjudikace – nabytí území na základě rozhodnutí rozhodčího, kterému státy předají spornou záležitost k vyjádření, rozhodčí je nejčastěji Mezinárodní soudní dvůr v Haagu o Vydržení – nabytí území dlouhotrvajícím faktickým vykonáváním státní moc ANEXE – násilné připojení území jiného státu jednostranným prohlášení anektujícího státu (bez souhlasu obyvatel, představitelů) OKUPACE – situace, kdy státní území obsadila vojensky nepřátelská armáda, okupované území zůstává podle práva součástí původního státu ZTRÁTA ÚZEMÍ – derelikce území (opuštění), ztráta působením přírodních sil, secese (odtržení) 7 STÁTNÍ HRANICE – smluvní linie, která odděluje území jednoho suverénního státu od území jiného suverénního státu nebo od volného moře, nejedná se o linii, ale o plochu, probíhá i v atmosféře a v geologickém podloží; jde o místa přímého kontaktu právních řádů jednotlivých zemí, mohou být vzájemně konfliktní HRANIČNÍ PÁSY – v minulosti, země nikoho – země měli celnice na kraji lesa, o samotný les se nestaral nikdo PRVNÍ LINIOVÁ HRANICE V EVROPĚ – 1659 Pyrenejská smlouva STANOVENÍ HRANIC – 4 kroky: a) Alokace hranic – politické rozhodnutí o příslušnosti určitého území, popis průběhu nové hranice na základě bodů (křižovatky, soutoky), přírodních, společenských a historických útvarů, má podobu písemné smlouvy b) Delimitace hranic – určení přesného průběhu hranic a jejich zobrazení na mapě, časově náročné, terénní šetření c) Demarkace hranic – podrobné vytyčení hranice v terénu, tak aby byly snadno identifikovatelné d) Administrace hranic – údržba a obnova hraničních znaků, sledování hranic a jejich změn ZÁSADY VYTYČOVÁNÍ HRANIC – vedeny libovolným způsobem, podle dohody, dodržuje se pár zvyklostí (na nesplavných řekách hranice středem toku; na splavných středem plavební oblasti; v pohoří vede po rozvodnici a je-li hranicí vodní tok, dochází při jeho změnách také ke změně hranice) HRANIČNÍ SPORY – spory o přesný průběh hranice = spory poziční; spory funkční, spory o přeshraniční zdroje TYPOLOGIE HRANIC – jsou na souši x v moři, kolik odděluje území, přírodní x umělé Přírodní hranice – v terénu, viditelná linie, pohoří, řeka, bažina, poušť, pobřeží, vegetační hranice, tvoří jistu překážku Umělé hranice – historické hranice (podél feudálních panství), etnické hranice (kopírují národnostní složení obcí), náboženská, geometrické hranice (dlouhé rovné hranice – J hranice Libye, Alžírska), astronomické (kopírují zeměpisnou síť – poledníky nebo rovnoběžky – západní část hranice USA a Kanady vede podél 49°s.š) Jiné klasifikace o Antecedentní – obyvatelstvo se přizpůsobilo hranicím – českoněmecká o Subsekventní – hranice se přizpůsobily obyvatelstvu a přírodě (podtyp konsekventní – založeno na etnice, jazyku) o Asekventní – navzdory kulturním poměrům HISTORICKÉ FORMY STÁTŮ: Městské státy – polis – tvořilo je zpravidla jen město a jeho zázemí Impéria – větší, spojovala několik etnicky, politicky a teritoriálně svébytných celků Feudální státy – svazky panství a měst podřízených panovníkovi Národní stát – od 18. stol, stát obývaný převážně příslušníky jednoho etnika, národ je chápán jako nositel státní suverenity a idea státu splývá s ideou národa, fungují tak prakticky všechny státy FORMY STÁTU – rozlišují se podle uspořádání vztahů mezi jednotlivými složkami státní moci, nejčastěji se dělí podle toho, jak hlava státu získá svůj úřad na monarchie a republiky, na základě vnitřní organizace státu stát dělíme na unitární a složené, formu státu určuje ústava MONARCHIE – forma státu, ve které je hlavou státu monarcha (král, císař, kníže, velkovévoda), který zpravidla svůj úřad dědí; délka funkčního období zpravidla není omezena; panovník má práva čestná (užívání titulů) a výsostná (vydávání zákonů, jmenová ní státních úředníků, reprezentovat stát navenek, uzavírat smlouvy..) Monarchie dědičné o Funkce hlavy státu je obsazována automaticky na základě dědického práva o Nejběžnější je princip primogenitury → trůn dědí nejstarší syn, nejstarší potomek o V muslimských monarchiích trůn dědí osoba z vládnoucího rodu podle výběru předchozího monarchy o Teoreticky se může stát panovníkem i osoba nezletilá, intelektuálně či zdravotně nezpůsobilá – formálně usedá na trůn, ale pravomoci vykonává způsobilý zástupce – regent o Podle pravomocí máme 3 formy monarchií: ▪ Absolutní monarchie – starověk, středověk, monarcha v nich kontroluje jak výkonnou tak zákonodárnou moc, Saudská Arábie ▪ Konstituční monarchie – monarcha je v čele výkonné moci, ale nemá moc zákonodárnou a je omezen ústavou, arabské monarchie na Blízkém Východě ▪ Parlamentní monarchie – monarcha pouze jako symbol státu, osoba reprezentující stát navenek, zákonodárnou moc má parlament a výkonnou vláda, která za svou činnost odpovídá parlamentu, nikoliv monarchovi, Spojené království, Lucembursko, Belgie, Nizozemsko, Dánsko 8  Monarchie volební – výjimečné, málo stabilní o Monarcha je volen v případě, kdy z povahy věci nemůže mít potomky (Vatikán – papeže volí kolegium kardinálů) nebo pokud je stát složen z více monarchií jehož vládci si mezi sebou vybírají vládce celku o Kambodža – poslední pravá volební monarchie o K volebním monarchiím se blíží Andorra (spoluknížectví, funkci plní španělský biskup a francouzský prezident), Svazijsko (kolektivní výběr královské rodiny, nikdy není králem nejstarší syn), Saudská Arábie (rodina Saudů vybírá korunního prince) REPUBLIKY – forma státu, ve které je hlava státu zpravidla volena na časově omezené funkční období; prezident; hlavy státu mohou být i kolektivní; republiky prezidentské a parlamentní Parlamentní republiky o Vychází z představy, že nejdříve je třeba přenést suverenitu lidu na menší těleso, kterým je parlament o Zvolení poslanci pak představují vůli obyvatelstva o Prezidenta volí parlament, jeho funkce je reprezentativní o Výkonnou moc reprezentuje vláda v čele s premiérem o Vládu jmenuje prezident, ale je odpovědná pouze parlamentu, který jí musí vyslovit důvěru o Hlava státu může parlament rozpustit o ČR a Slovensko, prezidenta zde volí obyvatelé Prezidentské republiky o Pro všechny složky moci, které mohou být zvoleny přímo obyvatelstvem, se použije tohoto způsobu obsazení o Obyvatelstvo volí parlament, prezidenta – ten je předseda vlády o Prezident skutečně vládne a vztahy zákonodárné moci a výkonné jsou rovnoprávnější než u parlamentních o Poslanci reprezentují jen zákonodárnou vůli obyvatelstva o Vláda je zodpovědná pouze prezidentovi, jde o jeho osobní tým, prezident nemá právo rozpustit parlament o USA Parlamentně-prezidentské republiky – přímo volený prezident má výrazné postavení při řízení výkonné moci, ale je zde i vláda s předsedou, je odpovědná jak prezidentovi tak parlamentu, Francie UNITÁRNÍ STÁT – má jednotnou soustavu nejvyšších státních orgánů a jednotný právní řád, ústřední státní orgány ale část pravomocí přenáší na orgány nižších teritoriálních jednotek, kompetence nižších územních jednotek jsou odvozeny od jednotek vyšších a nižší jednotky o nich nemohou spolurozhodovat (V ČR jsou kompetence krajů určeny Parlamentem ČR, ten je může měnit bez ohledu na stanovisko krajů) Centralizovaný unitární stát – hierarchická struktura územních jednotek, vyšší jednotky mají právo měnit jak kompetence, tak rozhodnutí nižších jednotek Decentralizovaný unitární stát – též hierarchická struktura, ústava nebo zákon ale odevzdává určitou část výkonu státní moci nižším administrativním jednotkám, které je provádí samostatně – vyšší jednotky to mohou kontrolovat, ale ne měnit Žádný stát není úplně centralizovaný nebo úplně decentralizovaný, jejich poměr se liší, ale v demokratický republikách převažuje decentralizace, v autoritativních či totalitních státech centralizace (fašistické Německo, SSSR, Čína) EU prosazuje decentralizaci státní moci – PRINCIP SUBSIDIARITY → podle něj se mají rozhodnutí odehrávat na tom stupni politického systému, který je občanům nejbližší (tj. hierarchicky co nejnižší stupeň územního členění, který je ještě schopen odborně rozhodnout) → problematiku komunálního odpadu mohou řešit obce, ne kraj AUTONOMNÍ ÚZEMNÍ ÚTVARY – stav, kdy mají orgány některých administrativně-územních jednotek vyšší výkonné nebo zákonodárné pravomoci, než orgány ostatních územních jednotek stejné hierarchické úrovně; důvody k autonomii mohou být etnické, rasové, prostorové, konfesionální, historické Územní autonomie – jejich území i míra autonomie může být měněna i bez souhlasu samotného autonomního území, např. rozhodnutím ústředního parlamentu Politická autonomie – ke změně území nebo míry autonomie je nutný souhlas samotného autonomního útvaru – parlamentu Unitární státy, které mají na svém území autonomní útvary → DIFERENCOVNÉ STÁTY SLOŽENÉ STÁTY – státy tvořené dílčími státy, skládají se z více členských států, které přijaly společnou ústavu a zřídily společné nejvyšší orgány, členské státy předaly společným orgánům dobrovolně část svých kompetencí; označují se různě – státy (USA, Austrálie), republiky (Rusko), země (Rakousko, Německo), provincie (Kanada); nejčastěji federace nebo reálné unie REÁLNÁ UNIE – volnější varianta složeného státu, vždy monarchie, členské státy mají společného panovníka, ale ne parlament; společné zákony vznikají dohodou parlamentů členských zemí; až na pravomoci panovníka a společných ministerstev jsou členské státy nezávislé, v kompetenci společných ministrů je zahraniční politika, finance a obrana, R-U 9 FEDERACE – těsnější forma společného státu, společné orgány federace tvoří společná hlava státu, vláda i parlament; nepřesné rozdělení kompetencí mezi federaci a členské sáty a z toho plynoucí dvojí zákonodárství; federální zákonodárství reguluje společné záležitosti a je závazné pro celé území, zákonodárství členských států reguluje záležitosti členských zemí a je platné jen pro jejich území; společné otázky – státní občanství, obrana, diplomatické zastoupení VZNIK FEDERACE Zdola – nejpřirozenější, spojením dvou nebo více nezávislých států – USA, Německo Shora – rozhodnutím parlamentu dosud unitárního státu – Belgie, Etiopie, bývalé Č-S Výjimečně vzniká federace spojením několika bývalých závislých území po vyhlášení nezávislosti – Kanada, Austrálie, Malajsie nebo udělením nezávislosti složenému státu – Mikronéská federace FEDERACE PODLE CHARAKTERU ČLENŮ Federace založené na územním principu – členské země se neliší jazykem, náboženstvím, nemají velké rozdíly mezi počtem obyvatel – USA, Brazílie, Venezuela Federace založené na etnickém principu – členské státy se liší charakterem obyvatelstva, jsou etnicky homogenní – Belgie, Etiopie, Č-S Přechodné typy – část jednotek je územní, část etnická – Rusko, Kanada FEDERACE PODLE PRÁVNÍHO POSTAVENÍ ČLENŮ Federace symetrické – všichni členové mají stejná práva, většina Federace asymetrické – existuje několik kategorií členství každý jiná práva – Rusko (pravomoce republik se liší od pravomocí oblastí a krajů) IDEOLOGICKÉ TYPOLOGIE STÁTŮ a) Aristotelovo členění států – základní, dodnes platná, kniha Politika, 3 správné formy a 3 zvrhlé formy Správné formy - Monarchie – panství jednotlivce, který sleduje prospěch celku - Aristokracie – panství nejlepších, tj. vybrané menšiny - Demokracie – panství lidu, tj. většiny Zvrhlé formy - Tyranie – panství jednotlivce, který sleduje jen vlastní prospěch - Oligarchie – panství několika, tj. bohatých k jejich prospěchu - Ochlokracie – panství luzy, tj. zvůle chudých Uvádí se i čtvrtý typ → ideokracie – panství myšlenky, nejvyšší moc má bůh (teokracie), nadlidská duchovní bytost nebo idea oproštěná od slabostí lidské povahy DEMOKRACIE – vláda lidu, náš každodenní život AUTORITÁŘSTVÍ – vládne vůdce nebo malá skupina vůdců bez využívání vůdčí ideologie, moc vůdce není jasně vymezena, je připuštěn politický pluralismus, občanům není vnucována žádná ideologie TOTALITA – vládne vůdce nebo malá skupina vůdců s využitím vůdčí ideologie, moc vůdce je jasně vymezena, není připuštěn pluralismus, veřejné aktivity jsou pod kontrolou státu, občanům je vnucována ideologie MÍRA SVOBODY – číselná charakteristika, udává míru demokratičnosti, zveřejňuje ji organizace Freedom House, provádí evaluaci států podle stavu a míry dodržování lidských a občanských práv v praxi, hodnotí skutečnost v terénu, ne teoretickou míru; zvlášť se hodnotí politická práva a občanské svobody; kategorie svobodná, částečně svobodná, nesvobodná ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ STÁTŮ – sáty jsou členěny na menší administrativní územní jednotky, v rámci nižších jednotek se pak vykonává část výkonných rozhodnutí státu – tzv. veřejná správa; územní jednotky se vytváří hierarchicky – nižší stupně podřízeny vyšším, vyšší jednotky členěny územně na nižší DVĚ ZÁKLADNÍ FORMY VEŘEJNÉ SPRÁVY Státní správa – vykonává ji stát, resp. Orgány jmenované státem a podřízené státu, činnost úřadů práce, soudů Samospráva – vykonávají ji sami obyvatelé územní jednotky prostřednictvím svých volených orgánů – obecní a krajská zastupitelstva ADMINISTRATIVNÍ ÚZEMNÍ JEDNOTKY – územní obvody působnosti jednotlivých samosprávných nebo správních orgánů OBEC – hierarchicky nejnižší, samosprávné jednotky 10 ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ ČR - ČR je unitární stát, částečně decentralizovaný - Podle ústavy se člení na obce – základní územní samosprávné celky a kraje – vyšší územní samosprávné celky - Územní samosprávné celky ústava definuje jako územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu 3 SKUPINY JEDNOTEK: o Dvě úrovně samosprávných jednotek: obce a kraje (Praha spojena v hlavní město) o Několik úrovní správních jednotek pro výkon aspektů státní správy (matriční obvody, obvody stavebního úřadu, správní obvody obcí s rozšířenou působností atd.) o Několik úrovní územně technických jednotek sloužících k evidenčním nebo statistickým účelům (katastrální území, základní sídelní jednotky, okresy atd.) OBCE – 6248, zaplňují téměř celé územ, výjimkou je tzv. VOJENSKÝ ÚJEZD – 5, vymezená část území státu určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil, tvoří územní správní jednotky, nejsou samosprávné, vnitřní správu vykonává újezdní úřad v čele s přednostou, ten je podřízen ministerstvu obrany Na území újezdů jsou VOJENSKÉ VÝCVIKOVÉ PROSTORY – slouží k zabezpečení polního výcviku Armády ČR SAMOSTATNÁ PŮSOBNOST OBCÍ – záležitosti, které spravuje obec samostatně prostřednictvím své samosprávy (zastupitelstvo + starosta); vydávají závazné vyhlášky PŘENESENÁ PŮSOBNOST OBCÍ – záležitosti státní správy, jejichž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce (obecnímu úřadu), vydávají nařízení obce O otázkách samostatné působnosti obce rozhodují občané pomocí referenda či pomocí zastupitelstva (rozpočet obce, poplatky, skládky) O otázkách přenesené působnosti rozhodují obecní úředníci přesně dle pokynů státu, které nesmí změnit (pokyny pro uzavírání sňatku, vydávání občanek) Některé obce jsou podle velikosti, významu či historie označovány jako MĚSTA (602) či MĚSTYSE (212) STATUTÁRNÍ MĚSTO – má zvláštní práva, 25 rozlehlých měst, mohou rozčlenit své území na menší samosprávné městské obvody nebo části s vlastními orgány samosprávy, zvláštní městská vyhláška statut města, městský úřad = magistrát, starosta = primátor Další zvláštní obcí je PRAHA – řídí se zvláštním zákonem o hlavním městě, má obdobné postavení jako statuární města, ale navíc má kompetence, které náleží na zbytku území krajům; má 57 městských částí, které jsou samosprávné, dělí se na 22 správních obvodů (státní správa) a úředně existuje staré členění na 10 územních obvodů (evidenční funkce, odpovídá okresům) KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ – slouží k přesné evidenci vlastnictví nemovitostí (půda, budovy), obec se skládá z 1 či více katastrálních území, ČR má 13 040 kat. úz. ČÁSTI OBCE – další evidenční jednotka, jedná se o soubor budov, který má vlastní název a označování popisnými čísly, obec může mít 1 či více částí, obec jako celek má název totožný s nejdůležitější částí nebo jsou výjimky, kdy má obec zcela jiný název než její části nebo se kombinují názvy největších částí (Brumov-Bylnice, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav) NÁZVY ULIC A ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ – ještě nižší evidenční jednotka, slouží k lepší orientaci v prostoru a k identifikaci staveb, kostely, kaple se nečíslují, v řadě obcí také čísla orientační v rámci jednotlivých ulic POPISNÉ ČÍSLO – má budova trvalého charakteru EVIDENČNÍ ČÍSLO – má stavba dočasného či rekreačního charakteru SÍDLO – prostorově oddělená a trvale osídlená skupina lidských obydlí, každé sídlo je odděleno neobydlenými místy Venkovské sídlo – menší počet usedlostí – vesnice, víska, samota Město – větší počet usedlostí KRAJE – druhá úroveň samosprávných jednotek, 13 krajů + Praha (1.1.2000), Zákon o krajích (nevztahuje se na Prahu) 11 DALŠÍ ADMINISTRATIVNÍ ÚZEMNÍ JEDNOTKY – správní, technické, evidenční Územní obvody finančního úřadu – správa daní, dávek, poplatků Územní obvody matričního úřadu Územní obvody stavebního úřadu Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem – POU Správní obvod obce s rozšířenou působností – ORP Okresy – do 2002, činnost převzaly ORP a krajské úřady STATISTICKÉ JEDNOTKY EU NUTS – územní celky vytvořené po statistické účely Eurostatu (statistický úřad EU) pro porovnání ekonomických ukazatelů členských zemí EU NUTS 0 – stát NUTS 1 – v ČR nejsou NUTS 2 – skupin krajů NUTS 3 – kraje REGIONY SOUDRŽNOSTI – 8 regionů, místo NUTS 2 po čerpání fondů EU, regionální rady regionu soudržnosti STATISTICKÉ JEDNOTKY EU LAU – LAU označuje úroveň územní státní správy, která je níže než NUTS 3, má dva stupně – LAU 1 okresy, LAU 2 – obce ZÁKLADNÍ SÍDELNÍ JEDNOTKY – ZSJ – pro statistické účely, menší než katastrální území, vymezeny tak, aby zahrnovaly části sídel se stejnou funkcí (obytná, průmyslová, rekreační), urbanistické obvody, sídelní lokality ZÁKLADNÍ ÚZEMNÍ JEDNOTKY – ZÚS – kopírují administrativně správní strukturu státu ÚZEMNÍ TECHNICKÉ JEDNOTKY – ÚTJ – totožné s katastrálními územími, jen v případě, kdy je kat. území rozčleněno hranicemi městského obvodu nebo části, je rozděleno na příslušný počet ÚTJ NÁROD – historicky vzniklé společenství lidí, kteří sdílí společnou kulturu, území, tradice, jazyk, mentalitu a zvyky; některé znaky národů jsou subjektivní jiné objektivní (území, jazyk, víra) Občanské národy – v západní Evropě v podmínkách centralizovaných a jazykově jednotných států, společenství spjaté s historií, společnou právně-politickou organizací, společnou kulturou a ideologií, splývají pojmy národ a lid, příslušníci národa jsou všichni občané státu bez ohledu na jazyk nebo náboženství Etnické národy – ve střední a východní Evropě vznikaly v podmínkách vícejazyčných a kulturně odlišných říší, vytvářely se společenství lidí se společným pokrevním původem, jazykem a tradicemi, odlišují se pojmy národ a lid (tj, všichni občané), pojítkem národa je jazyk/náboženství Pojem národ je proměnlivý jak v prostoru, tak v čase STŘEDOVĚKÉ NÁRODY – zahrnovaly jen politicky privilegované vrstvy obyvatelstva – Čech – ten kdo žije na území ČR MODERNÍ NÁRODY – vliv průmyslové revoluce – Čech – příslušník národa SOCIÁLNÍ KONSTRUKT – příslušnost k národu není objektivně daná vlastnost, kterou by bylo možné nezávisle určit, národ vytváří vědomí příslušnosti a loajality k němu Tomuto názoru oponují tzv. PRIMORDIALISTÉ – podle nich národy existují objektivně, příslušnost k národu vzniká automaticky kombinací objektivních kritérií (území, jazyk, víra, původ), lze určit podle jazyka VZTAH NÁRODA A STÁTU – západní Evropa – stát a národ spolu úzce souvisí, jsou totožné (národ = obyvatelstvo státu) NACIONALISMUS – původně politický princip, který tvrdí, že politická a národní jednotka musí být shodné, národ je jediným správným nositelem státní moci, považuje za nebezpečné pokud se hranice států neshodují s etnickými 12 STÁTY MULTIETNICKÉ – žádné etnikum nemá většinu, žádný národ si nenárokuje vedoucí postavení ve státě, tzv. index homogenity % - míra etnické homogenity státu AUTONOMISMUS/REGIONALISMUS – snaha menšiny docílit územní nebo politické autonomie v rámci současného státu SEPARATISMUS – snaha menšiny odtrhnout se od současného státu a vyhlásit nezávislost IREDENTIMUS – snaha odtrhnout území obývané menšinou a připojit je k jinému státu PRÁVO NÁRODŮ NA SEBEURČENÍ – princip mezinárodního práva, podle kterého má každý národ, který si dosud nevytvořil vlastní stát, právo samostatně určit své státoprávní postavení – buď vytvořit samostatný nezávislý stát nebo se spojit s jinými národy do společného státu, nevztahuje se na národnostní menšiny VOLBY – ustavení orgánu určitého společenství lidí cestou hlasování k volbě oprávněných subjektů; nejčastější způsob výběru vhodných osob do rozhodovacích a řídících orgánů států, tradičně se volbami vybírají členové parlamentů a zastupitelstev DRUHY VOLEB a) Přímé volby – voliči dávají hlas přímo kandidátům a rozhodují tak o jejich zvolení (parlamentní) b) Nepřímé volby – charakteristické je to, že otázku volby neřeší přímo občané, ale následně osoby, kterým dali svůj hlas – volitelé (volby prezidenta USA), poslanci (předseda parlamentu PSPČR), členové zastupitelstva (hejtman, starosta) DRUHY VOLEB PODLE ÚZEMNÍHO ROZSAHU a) Všeobecné – např. celý zákonodárný sbor (poslanecká sněmovna) b) Dílčí – volí se jen část sboru (senát – volí se na 6 let, co dva roky se obmění 1/3) c) Doplňovací – volí se jen na uvolněná místa DRUHY VOLEB PODLE ČASOVÉHO HLEDISKA a) Řádné – volí se po uplynutí funkčního období voleného orgánu b) Mimořádné – volí se dříve, než skončilo funkční období VOLEBNÍ PRÁVO – právo občanů účastnit se voleb AKTIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO – právo volit PASIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO – právo být volen, kandidovat VOLEBNÍ PRÁVO JE: Všeobecné – volit smí každý svéprávný občan od určitého věku, bez ohledu na původ, víru, rasu Rovné – každý hlas váží stejně Tajné – volič nemusí zveřejnit, komu hlas odevzdal VOLEBNÍ SYSTÉM – konkrétní způsob, jakým se ve volbách určuje obsazení jednotlivých funkcí, jež jsou voleny; zahrnuje jednak pravidla podle kterých volič volí a jednak pravidla přidělování volených funkcí kandidátům na základě získaných hlasů 13 VĚTŠINOVÝ VOLEBNÍ SYSTÉM – historicky starší, do 19. st jediný používaný, území se rozdělí na tolik volebních obvodů, kolik má být obsazeno míst, v každém obvodu se pak volí 1 kandidát; je jediný možný způsob pro volbu jednotlivců (prezident, starosta, šerif), dává reálnou šanci na úspěch jen největším stranám, napomáhá k vytvoření systému dvou stran střídajících se u moci Výhody: úzká vazba mezi voliči a kandidáty; volí se jednotlivci – voliči znají svého poslance, snáze se sestavuje vláda, dodržují se volební sliby Nevýhody: hlasy odevzdané pro jiného kandidáta, než který zvítězil, propadají Má několik podtypů, jednotlivé varianty většinového systému se liší v otázce, jak velkou převahu nad soupeři musí mít kandidát, aby byl zvolen: o Systém relativní většiny o Systém absolutní většiny o Systém alternativního hlasu SYSTÉM RELATIVNÍ VĚTŠINY – mandát získává ten kandidát, který dostal v daném obvodu nejvíce hladů. Bez ohledu na to, jaké procento voličů ho volilo, princip vítěz bere vše, křeslo může získat i kandidát který má jen 30% podporu, pokud jeho soupeři dostali menší počet hlasů; typické pro USA, VB, Kanadu SYSTÉM ABSOLUTNÍ VĚTŠINY – vítězný kandidát by měl být přijatelný pro nadpoloviční většinu voličů, toho lze docílit jen rozdělením voleb do dvou hlasování: V prvním kole se volí ze všech přihlášených kandidátů, pokud žádný nezíská přes 50%, volí se ve druhém kole Druhé kolo – 2 kandidáti, nejúspěšnější, zvolen je ten který získá víc hlasů Volby do senátu ČR Systém kvalifikované většiny – vyžaduje ke zvolení více než 50% hlasů, nepřímé volby SYSTÉM ALTERNATIVNÍHO HLASU – pokus určit kandidáta s podporou absolutní většiny voličů bez organizování druhého kola voleb; volič neoznačuje na volebním lístku jediného kandidáta, ale pořadí, v jakém preferuje jejich zvolení → pokud první preference voličů nevedou u žádného z kandidátů k zisku většiny, vyřadí se kandidát s nejmenším počtem hlasů a jeho hlasy se přerozdělí kandidátům označených na jeho volebních lístcích jako 2. v pořadí preferencí, takto se postupuje tak dlouho, než hlasy pro jednoho z kandidátů překročí nadpoloviční většinu – Austrálie VOLEBNÍ SYSTÉM POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ – mladší, pouze v prostředí, kde existují politické strany; území se rozdělí na menší počet volebních obvodů, než kolik má být obsazeno míst, v jednotlivých obvodech se pak volí více kandidátů zapsaných na listinách politických stran, mezi strany se mandáty rozdělí podle podílu hlasů Používá se pro volbu kolektivních orgánů, odráží politické rozvrstvení voličů Výhody: umožňuje zastoupení menšinových skupin Nevýhody: vede k zastoupení většího počtu stran v parlamentu, což znesnadňuje sestavení vlády Je oslabena vazba volič-kandidát Voliči volí primárně stranu, pro zvolení konkrétního kandidáta navíc není důležitý jen počet hlasů pro stranu, ale také pořadí na kandidátce o Kandidátní listiny přísně vázané – volič volí pouze listinu politické strany, pořadí kandidátů neovlivní o Kandidátní listiny vázané – volič musí volit jednu z listin politických stran, může ale ovlivnit pořadí na kandidátce preferenčními hlasy – poslanecká sněmovna PČR o Volné kandidátní listiny – volič volí přímo jednotlivé kandidáty, může rozložit svůj hlas mezi kandidáty různých kandidátních listin, tzv. panašování (obecní volby) SMÍŠENÉ VOLEBNÍ SYSTÉMY – snaží se dosáhnout výhod předchozích dvou systémů tím, že je část mandátů obsazována na základě většinového a část na základě poměrného v. sys., Německo VOLEBNÍ GEOGRAFIE – zkoumá souvislost mezi územní diferenciací volebního chování a vzdělaností, religiozitou, jazykem, příjmy apod.; zkoumá tři základní druhy otázek: a) Podmíněnost hlasování - Volební geo se snaží zjistit podmíněnosti hlasování v jednotlivých volbách nebo skupině voleb, srovnává rozložení volební podpory a jiných jevů, může naznačit, které politické strany podporují vzdělanější voliči, věřící voliči atd. 14  b) Geografické vlivy na hlasování - Důležitý je volební program kandidátů a soulad s názor voličů - Mimoprogramové vlivy – lidé mají tendenci volit populární osoby či své známé bez ohledu na politické postoje - Efekt kandidáta – v bydlišti či rodišti většinou dostane místní kandidát více hlasů - Efekt sousedství – voliči mají tendenci upřednostňovat politické preference svého okolí - Efekt kampaně – voliči mají tendenci upřednostňovat strany s výraznou volební kampaní, hlavně pokud je osloví adresně – osobní setkání - Hlasování o sporném bodu – jedna výrazná otázka předvolební kampaně může přehlušit další body c) Vlivy vymezení volebních obvodů a způsobu přepočtu hlasů - Vedle počtu voličů ochotných volit ve volbách příslušnou stranu je ovlivněn počet získaných mandátů také vymezením volebních obvodů a způsobem přepočtu hlasů - Jejich příhodným vymezením mohou strany zlepšit své volební výsledky, aniž by byly nuceny přesvědčit jediného nového voliče I. Vliv způsobu přepočtu hlasů - Mohou zvýhodňovat větší, střední nebo menší strany, nebo mohou být neutrální - ČR používá systém, který mírně zvýhodňuje větší strany - Výsledky voleb lze ovlivnit i velikostí volebních obvodů – čím méně poslanců se volí, tím menší šance je pro menší strany získat křeslo - Uzavírací klauzule – minimální podíl hlasů, které musí kandidující strana získat (5%), brání přílišnému rozdrobení politických sil v parlamentu II. Stanovení hranic volebních obvodů - Taktéž ovlivňují výsledky voleb, 2 základní způsoby: Malapportionment – vytváří se záměrně jednomandátové volební obvody nestejné velikosti, voličský hlas má pak nestejnou váhu – volby do vídeňského parlamentu 1907 zvýhodněni měšťané na úkor venkovanů Gerrymandering – manipulace s hranicemi při zachování přibližně stejné velikosti volebních obvodů, principem je stanovení hranic tak, aby druhá soupeřící strana měla co nejmenší šanci zvítězit Termín gerrymandering odkazuje na volební obvody v Massachusetts z roku 1812, kdy jeden z obvodů připomínal tvarem mloka (salamander), ale začalo se mu posměšný říkat gerrymander (podle guvernéra Gerryho) ENKLÁVA – oddělená část území či teritoria, zcela obklopená územím jiného státu (Vatikán, San Marino) EXKLÁVA – část vlastního území, která je zcela oddělena od zbývajícího území (Kaliningrad – exkláva, není enkláva ani z hlediska Polska ani Litvy) KONDOMINIUM – jde o formu spoluvlastnictví, jinak území, které spravují dva a více států, např. britsko-egyptská správa Súdánu v první pol. 20. stol. 15