OPD Zkouška 2023/2024 PDF

Tento dokument vychází z učebnice Nás7n právních dějin (Tauchen, J. a kol.) a nepředstavuje autorské dílo. Obsah je převzat z uvedeného zdroje bez vlastního tvůrčího vkladu. OPD ZKOUŠKA 2023/2024 Jan Králík Milí kolegové, tento mnou vypracovaný soubor zkušebních otázek vznikl k účelu zkoušky v akademickém roce 2023/2024, jejichž rozsah se pochopitelně může v průběhu času měnit. Materiál vychází z 95 % z učebnice Nás$n právních dějin, kterou můžu bezesporu k přípravě ke zkoušce doporučit, neboť je čOvá, přehledná a k účelu zkoušky dostatečně obsáhlá. Vybrané otázky byly také zpracovaný/odkazují na stať Právní dějiny. Samozřejmě neručím za absolutní správnost, připravovat se z cizích materiálů je vždy na vaši zodpovědnost. Hodně štěs/ u zkoušky! Obsah 1. ZÁKLADNÍ TYPY STÁTU A PRÁVA V RÁMCI EVROPSKÉHO SYSTÉMU PRÁVA.................................................................................................... 3 2. CHARAKTERISTIKA VÝVOJOVÝCH ETAP PŘEDMODERNÍHO (FEUDÁLNÍHO) STÁTU.......................................................................................... 5 3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PŘEDMODERNÍHO PRÁVA (SYSTÉM, PRAMENY, VÝZNAMNÉ PRÁVNÍ PAMÁTKY................................................ 9 4. PŘEDMODERNÍ TRESTNÍ PRÁVO A JEHO ZÁSADNÍ ROZDÍLY OPROTI SOUČASNÉMU TRESTNÍMU PRÁVU.................................................... 11 5. SROVNÁNÍ MODERNÍHO PRÁVA A PRÁVA PŘEDMODERNÍHO (FEUDÁLNÍHO)............................................................................................. 12 6. VZTAH STÁTU A CÍRKVE V HISTORICKÉM VÝVOJI A JEJÍ VLIV NA PRÁVNÍ ŘÁD............................................................................................... 13 7. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ABSOLUTISTICKÉHO STÁTU A ZROD MODERNÍHO STÁTU (SROVNÁNÍ S PŘEDCHÁZEJÍCÍM OBDOBÍM)............ 14 8. RECEPCE ŘÍMSKÉHO PRÁVA V EVROPĚ – OBECNÝ VÝZNAM A SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ................................................................. 15 9. ZROD MODERNÍHO PRÁVA V 17. – 18. STOL. – ZDROJE A CHARAKTERISTIKA (SROVNÁNÍ S PŘEDCHÁZEJÍCÍM OBDOBÍM)......................... 18 10. ÚSTAVNÍ VÝVOJ VE VELKÉ BRITÁNII 16. – 19. STOL.................................................................................................................................. 19 11. VLIV REVOLUCE 1848 NA PRÁVNÍ ŘÁD A STÁTNÍ USPOŘÁDÁNÍ V EVROPĚ............................................................................................. 21 12. VERSAILLESKÝ MÍROVÝ SYSTÉM A JEHO DŮSLEDKY V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ..................................................................................... 23 13. SPOLEČNOST NÁRODŮ A JEJÍ ROLE V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ.............................................................................................................. 24 14. VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE PO ROCE 1945.......................................................................................................................................... 25 15. POJETÍ A ZÁKLADNÍ RYSY KODIFIKACÍ...................................................................................................................................................... 26 16. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH KODIFIKACÍ PRÁVNÍCH ODVĚTVÍ V RAKOUSKU, NĚMECKU, FRANCII A ITÁLII.......... 28 17. KONSTITUCIONALISMUS VE FRANCII, NĚMECKO A ITÁLII........................................................................................................................ 30 18. PERIODIZACE VÝVOJE FRANCIE OD KONCE NAPOLEONSKÝCH VÁLEK..................................................................................................... 32 19. FRANCOUZSKÁ REVOLUCE A JEJÍ VÝZNAM PRO VÝVOJ PRÁVA V EVROPĚ............................................................................................... 33 20. FRANCOUZSKÁ III. REPUBLIKA (VZNIK, ÚSTAVA, VÝVOJ)......................................................................................................................... 35 21. POLITICKÝ A ÚSTAVNÍ VÝVOJ VE FRANCII 20. STOL.................................................................................................................................. 36 22. PERIODIZACE VÝVOJE NĚMECKA OD ROZPADU ŘÍMSKO-NĚMECKÉ ŘÍŠE DO ROKU 1918....................................................................... 37 23. PERIODIZACE VÝVOJE NĚMECKA OD ROKU 1918 DO KONCE 20. STOL.................................................................................................... 39 24. INTEGRAČNÍ TENDENCE A ÚSILÍ O SJEDNOCENÍ NĚMECKÝCH STÁTŮ V 19. STOLETÍ............................................................................... 40 25. CHARAKTERISTIKA STÁTU A PRÁVA SJEDNOCENÉHO NĚMECKA.............................................................................................................. 42 26. VÝMARSKÁ REPUBLIKA – ANALÝZA ÚSTAVNÍHO SYSTÉMU...................................................................................................................... 44 27. ÚSTAVNÍ SYSTÉM VÝMARSKÉ REPUBLIKY A SRN (SPOLEČNÉ ZNAKY, ROZDÍLY, VÝCHODISKA)................................................................. 45 28. NORIMBERSKÝ PROCES A JEHO VÝZNAM PRO VÝVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA.................................................................................... 47 29. ÚSTAVNÍ A POLITICKÝ VÝVOJ V OBOU NĚMECKÝCH STÁTECH PO ROCE 1945........................................................................................ 48 30. ÚSTAVNÍ SYSTÉM SRN A NDR (ANALÝZA, SROVNÁNÍ, DŮSLEDKY)........................................................................................................... 51 31. PRÁVO V OBDOBÍ TŘETÍ ŘÍŠE (ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA, RYSY, CHARAKETIRISTIKA JEDNOTLIVÝCH PRÁVNÍCH ODVĚTVÍ).............. 52 32. STÁTNÍ APARÁT TŘETÍ ŘÍŠE A JEHO FUNGOVÁNÍ...................................................................................................................................... 54 33. PROCES UCHOPENÍ MOCI NACISTY (PŘÍČINA, LEGALITA, DŮSLEDKY)...................................................................................................... 56 34. ÚSTAVNÍ, PRÁVNÍ A POLITICKÝ SYSTÉM FAŠISTICKÉ ITÁLIE A V BEZPROSTŘEDNÍM POVÁLEČNÉM OBDOBÍ............................................ 57 35. PRÁVNÍ VÝVOJ A VÝVOJ STÁTNÍHO ZŘÍZENÍ V RUSKU VE DRUHÉ POLOVINĚ 19. A NA ZAČÁTKU 20. STOL.............................................. 60 36. PERIODIZACE SOVĚTSKÉHO ÚSTAVNÍHO A POLITICKÉHO VÝVOJE OD REVOLUCE 1917 DO KONCE 2WW.............................................. 61 37. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY SOVĚTSKÉHO POREVOLUČNÍHO PRÁVA, JEHO SYSTÉM, DŮVODY VZNIKU NOVÝCH ODVĚTVÍ.................... 65 38. PRAMENY SOVĚTSKÉHO PRÁVA PO REVOLUCI, CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH PRÁVNÍCH ODVĚTVÍ............................................... 67 39. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY TOTALITNÍCH REŽIMŮ V OBLASTI PRÁVA A V OBLASTI FUNGOVÁNÍ ORGANIZACE STÁTÍHO APARÁTU........ 71 40. ÚSTAVNÍ VÝVOJ A PRÁVO VE VELKÉ BRITÁNII 20. STOL........................................................................................................................... 72 41. VÝVOJ AMERICKÉHO FEDERALISMU........................................................................................................................................................ 73 42. AMERICKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ 20. STOL....................................................................................................................................................... 74 POZOR, MATERIÁL NEOBSAHUJE NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKY: č. 14, 21, 35 a 40 1. ZÁKLADNÍ TYPY STÁTU A PRÁVA V RÁMCI EVROPSKÉHO SYSTÉMU PRÁVA Stát: konstitutivní znaky (území, obyvatelstvo, státní moc), deklaratorní (mez. uznání) Vznik státu: přechod z rodové společnosti, rozvoj zemědělství o Přechod z předstátního na státní období: starověk a raněstředověké státy Starověk Raněstarověké (raněotrokářské, východní samovlády/despocie) o Mezopotámie, CheJté, Čína, Indie, Egypt Izrael o Panovník neomezená moc, patrimoniální pojeO státu Vyspělé otrokářské státy o delší vývoj, vyspělost kultury a státního útvaru o řecké státy a Římská říše (dodnes vliv – recepce) Středověk (předmoderní, feudální) Centralizující státní moc raného středověku (raně středověké – patrimoniální- státy) o patrimoniální (ozn. pro vlastnictví) – nerozlišovalo se soukromé x veřejné vlastnictví: vše vlastní panovník, spravuje, vazal o ﬂuidní hranice, např. Franská říše Feudálně rozdrobené státy o vzniká po zesílení moci feudálů (odměny od panovníka – vlastní půdu) – samospráva území o neefekJvita – roztříštěnost -> vznik stavovských monarchií o např. Svatá říše římská 10. – 14. stol. Stavovská monarchie o Panovník se vzdává čásJ moci, vznik stavů (shromáždění, voleni zástupci, nezastoupen venkov) o Úřady nepravidelné (scházely se jednou za rok apod.), konec kolem r. 1500 PojeO vývoje státu ve středověku – říše, knížectví… o Patrimoniální pojeO (středobod – panovník) x stát jako právnická osoba (moc v rukou panovníků) Raně novověké absolu?s?cké Panovnické samovládí, v střední a V Evropě osvícenský absoluJsmus Klíčové: centralizace, byrokra?zace -> nová podoba státu: nárust agendy o Dřívější aparáty chaoJcké – neexistence vzájemné kontroly/nadřízenosJ o Nárůst agendy, nově: hygienické, lékařská péče, ekonomika, školství1 o Dědičnost úředních aparátů končí – nyní byrokrat vzdělaný Vliv přirozenoprávních teorií, racionální uvažování: počátky přeměny právního řádu Kons?tuční (kapitalis?cké) Základ státu – ústava -> základní zákon státu: psaná x nepsaná o Základní znaky moderních ústav: organizace státní moci a garance občanských svobod Vliv VFR, v čs. zemích až. 2. pol. 19. stol. Dělba moci (Montesquieu): vymezení vztahu státních orgánů Občanská práva: vymezení vztahu státu a občana Vliv: přirozenoprávní ideje, rovnost, recepce ŘP Pojem právní stát o Právní stát = stát je podřízen právu o Rovnost před zákonem -> členění právního řádu podle předmětu úpravy (nikoliv podle stavu! – předOm právní parJkularismus) -> dělení na občanské, ústavní, trestní, obchodní právo… o Princip všeobecnosJ Sovětský typ Sovětské Rusko, SSSR, satelity Rozdíl s fašismem: internacionalismus: světová rovnost národů x nacionalismus Stát a právo jako přechodné formy: časem mělo „odumřít“ (fakJcky roste vliv) 1 Marie Terezie zavedla triviální školy, nikoliv povinnou školní docházku J o PředOm právo kapitalisJcké, malá úcta k dřívějšímu carskému právu o Nové předpisy – odpor s realitou, nízké právní vědomí Původně představa rozšiřování do celého světa – Marx: vyspělé státy Ústavy SSSR – formální/ﬁk?vní: volnost pohybu x překročení hranic TČ o Dělba moci nahrazena dělbou práce – kolekJvní hlava státu o Vedoucí úlohy strany (fakJcky i de iure) Otevřeně třídní cíl vytvořit beztřídní společnost: upozaďování soukromého práva o Nová právní odvětví: vyčlenění rodinného práva od práva soukromého Fašis?cký a nacis?cký typ Mnoho podob: vůdcovský princip, nacionalismus + rasové teorie (princip personality práva) Paternalismus: jedna strana nadřazená: NSDAP či Národní fašisJcká strana Nerespektování základních práv/zákonnosO 2. CHARAKTERISTIKA VÝVOJOVÝCH ETAP PŘEDMODERNÍHO (FEUDÁLNÍHO) STÁTU A) RANĚ STŘEDOVĚKÉ (PATRIMONIÁLNÍ) STÁTY Přechod od rodové společnosJ, běžně označovány jako říše Základní znaky o monarchie, v čele panovník (knížata/králové), centralizovaná forma vládnuO o patrimoniální pojeO státu: dědictví dle principu seniorátu (nejst. muž v rodu), později primogenitura (nejst. mužský potomek) o panovník: moc zákonodárná, výkonná i soudní, velel vojsku a částečně i církvi o rozvoj závislého obyvatelstvo a vznik světské a duchovní šlechty – feudalita o území nestabilizované Spojenost církve a státu – vzdělanci Panovník nemohl vykonávat veškerou moc fakJcky sám – výkonný a pomocný aparát Družina: původní osobní garda náčelníků (vojenská pohotovost) o Časem: poradní orgán, pověřování službami o Později moc agendy/nesystemaJčnost -> vznik úřednictva Shromáždění předáků země: poradní orgán, nástupce lidových shromáždění Nerozvinuc místní správa: kvůli územní nestabilitě a ﬂuiditě Okrajová území říše: správa vojenskými jednotkami – přejeO původní Germánské správní organizace o Vznik venkovských královských úředníků – voj. a ﬁnanční pravomoci, časem i soudnictví o Ve stř. Evropě podobně s hrady – hrad s úředníky a církevními hodnostáři dosazeni králem Byzantská říše Vznik po rozpadu Římské říše na ZŘ a VŘ říši – změna na feudální společnost, jediný skutečně centralizovaný stát středověku Centrum Malá Asie, kontrola Balkánu a čásJ Apeninského pol. – dobyta 1453 Turky Znaky: konJnuita městské civilizace, peněžní hospodářství, početní svobodní výrobci a kolonové o Dále: silný úřednický aparát, velká armáda, státní kontrola obchodu Cesaropapismus: absolutní centralizace, zbožštění císaře, propojení státu a církve Jus?nián I.: snaha obnovit ŘŘ, kodiﬁkace Tria volumnia, povstání Niká (reakce na centralizaci a daň. reformu) o Smrt: krize, zmenšení územního rozsahu splývání vojenské a civilní správy + obrazoborecké hnuc (ikonoklas) -> náboženský sport o ucOvání obrazů se závažnými poliJckými důsledky Upevnění: makedonská dynasJe, pád: rozkol křesťanské církve (velké schizma) + úspěchy Turků Vliv na EVR: vojenské výboje, šíření křesťanství (Cyril a Metoděj, pokřtění Bulharů, křest knížete Vladimíra) Francká říše Nositel konJnuity tradice Říma, největší a nejdéle trvající germánská říše o Dělení Franků (na základě toho, kde se usadili): sálské, ripuárské, chawuarské Zakladatel: Chlodvík I. (dynasJe Merovejců) – 498 přijímá křest -> podpora církve Moc dělena na 3 nebo 4 čásJ – vznik majordomů: královšO úředníci, kteří byli vojenšO velitelé, přidělovali půdu a vybírali daně o Pipin II. 7. stol.: sjednocuje všechny 3 francké říše v jednu -> syn Karel Martel již vládne bez ohledu na skutečného krále o Majordom franského království Pipin III. Krátký 751 – prohlášen králem s souhlasem papeže, dynasJe Karlovců Moc: panovník, ústřední orgány: comes palaJi (předsedal dvorskému soudu) a major domus o Poradní orgány: březnová pole, užší shromáždění velmožů Modiﬁkace územní samosprávy, nahrazení římských setnin: hrabství a vyšší vévodství o Kmenová vévodství: nově připojené čásJ s kmenovými náčelníky, prakJcky samostatné o Okrajové oblasJ někdy ozn. marky Karel Veliký (768-814): obrovská expanze (sev. Itálie, Bavorsko, Sasko, vytlačení Arabů) a karolínská renesance (vzdělanostní a kulturní rozmach) o 800: korunován císařem – teorie transla'o imperii o Po jeho smrJ úpadek Verdunská smlouva 843: rozdělení na 3 čásJ – Lothar I. (Itálie, Lotrinsko), Karel II. (západ) a Ludvík II (vých.) Později smlouva z Mersenu a ribemontská smlouva -> zárodek Západofrancké a Východofranské říše (tj. Francie a Svaté říše římské) Arabský stát, Osmanská říše Rozvoj islámu: 7. stol. o Zakladatel Mohamed (rod Kurajšovců) – 610 prohlášen za proroka (posla) o Jediný bůh – Alláh, Mohammed zprostředkovává boží slova, Korán o MonoteisJcké, důraz na morální příkazy, determinismus – vše vychází z vůle Boží o Nástupnické spory: sunnité x šíité Chalífové: Mohammedovi nástupci, ovládnuO Pyrenejského pol. a část FR (bitva u PoiJers 732) o Teokracie, chalífové jako zástupci Boha o Původně anJauroJářská tradice, postupně samovládci, moc v rukou vezírů (zástupci chalífů), členění říše na provincie v čele s emíry 10. stol. ztráta poliJcké moci chalífy (nově náboženská autorita – imámové) o Rozvoj moci emírů, tvorba samostatných chalífátů – Jtul sultán (turecký původ) Turci v Arabské říši – 8. stol.: elitní vojenské jednotky, postupná konverse k islámu, časem vedoucí úloha o Turci na trůně: Egypt 9. stol., Irán 10. stol. 11. stol.: selžučc Turci – sunnitský islám, ovládali celou Anatolii (dnešní TUR), krátké trvání Mongolové: konverse na islám, výpady způsobily pád suldžuckých Turků a zánik chalífátu Osmanšc Turci: pův. tureckého knížectvo na SZ Anatolie o 14. stol. -> Osmanská říše, časem i Sýrie, Arménie, Balkán, Besarábie atd. o 17. stol. největší rozmach: jih Afriky, Středozemní moře, Jemen, Maďarsko, východní Evropa B) STÁTY ROZVITÉHO STŘEDOVĚKU Vznik: rozvoj feudalismu, neefekJvita/roztříštěnost -> vznik stavovských monarchií Feudalismus: systém, v němž vládce svěřuje svou půdu vazalů a v důsledku tak vytváří systém nesvobodné práce Panovník postupuje půdu ve formě beneﬁcií a pak lén – družníci, úředníci, církev o -> oslabení panovníka na úkor feudálů – rodová správa přímé čásO státního území (úděly) o -> feudální poliJcká rozdrobenost Přeměna role panovníka: feudálové spravovali své území, tvořili si podobný aparát o Hlava státu – respekt jako reprezentanta na venek/vojenský velitel o Emancipace církve – boj o invesJturu: úspěšné vymanění z státní moci Stát nově jako právnická osoba (koruna) Význam tatarských (mongolských pádů): nevytvořily se stavy jako ve stř. a záp. Evropě o -> zpustošení zemí, ale i intenzivnější zakládání měst C) STAVOVSKÉ MONARCHIE Stát jako právnická os., formování stavovských sněmů -> státní zřízené zvané stavovská monarchie Nositel suverenity: panovník + stavovský reprezentaJvní orgán (parlament v Anglii, generální stavy ve FR a NIZ, říšský sněm v Svaté říší římské) o Privilegia a imunita šlechty, právo branného odporu (právo šlechty postavit se panovníkovi v případě porušení práv) o Oscilace moci panovníka, rostoucí podíl měšťanstva, snaha odstranit hospodářské překážky a nadvládu vysoké šlechty Ústřední orgány ovládala šlechta a vysoký klér – sami volili nástupce, některé fce. Dědiční o + orgány ovládané panovníkem: dosazování prof. právníků -> základ pozdější byrokraJcké správy ZefekJvnění územní a místní správy: královšc úředníci + samosprávy o Městská samospráva: v Itálii přerůstá v městské státy (Benátky, San Marino…) o Šlech?cká samospráva: vliv v Anglii a střední Evropě, význam v soudnictví + NAVÍC NÁSTIN 38-46 Sociální struktura ve středověku Venkované x privilegovaní: stavy – duchovenstvo, vyšší a nižší šlechta, měšťané Nevolnictví, poddání – podřízení feudálům, most výsadou úzkých skupin o Sice vymizelo otroctví, ale téměř žádní svobodní sedláci (výjimka: Skandinávie) Města: měšťané + řemeslníci, obchodníci, služebníci i cizinci (Židé), studenJ, vojáci Duchovenstvo: formuje se první, vl. kanonické právo, vysoké vzdělání, rozsáhlý pozemkový majetek o Privilegia § Privilegium fori: vyněO z působnosJ státních soudů, pouze církevní soudy § Privilegium immunita?s: neplaJli dávky/poplatky § Nevztahovalo se právo odúmrc: majetek který připadl církví vždy církvi zůstane § Osvobození od vojenské služby o Obsazování úřadů dle kanonické práva, ovšem vliv panovníka o Výkon státních úřadů: úřad kancléře, volební monarchie – volba krále Šlechta: vznik koncentrací majetku -> vyšší (magnáJ, baroni, páni), nižší (ryOři, zemani) o Zastává státní úřady, podílí se na volbě krále o Privilegia § Iudicium parium: právo být souzen jen soudem sobě rovným § Osvobození od placení daní ze svých statků (dominikálů) § ŠlechJcké právo, soudní imunita (vykonává právo nad svou doménou) § Právo vést soukromé války § Právo branného odporu – proJ panovníkovi, který porušuje její privilegia § ŠlechJcký Jtul – udělován panovníkem: časově/dědičně § Problém s udělováním dalších Jtulů – nároky bohatého měšťanstvo Měšťanstvo: vzniká rozvojem nových měst (10./11. stol.), přechod k obchodu, vliv na městskou samosprávu o Rozmanitý význam: vysoký. v severní Itálii/Rusku před vpádem Mongolů, nízký v Anglii (všechna města patří králi), Německo – spojení do Hanzy (i poliJcký význam) x císařská města, střední Evropa – německá kolonizace o Podíl na poliJcké moci – městský patriciát (představitelů cechů, obchodní, bankéři…) o Privilegia: samospráva měst, ekonomická (vařečné, mílové, právo skladu či trhu) Venkovanstvo: závislí na feudálech, půda panovníka/feudála o Panovník/feudál vykonával moc pána i státu: bezpečnost, soudnictví, vybírání dávek o A) ekonomicky závislí – odvádění dávek a služeb: poddaní o B) ekonomicky i privátně závislí (sňatky, osudy děO): nevolnictví/tuhé poddanství o Terminologie § RUSTIKÁL: půda, kterou dostal rolník do užívání § DOMINIKÁL: půda obhospodařovaná vrchnosJ v její režii § Robota (povinná práce na pánově půdě), naturální dávky/dávky v penězích, banality (vytváření monopolů – nucení poddaných používat mlýn vrchnosJ), desátek (dávka pro církev) Stát a církev ve středověku, křížové výpravy § Spor mezi panovníky (jejich moc odvozena o boha) a církví (dle světské moci pouze státní úředníci) o -> Boj o invesJturu/teokracii: uvádění do církevních úředníků světskou moci § 1122 kompromis, posílení církve -> Wormský konkordát uzavřený mezi papežem a církví § Spor obnoven v 14. stol.: Filip IV. Sličný a papež Bonifác VIII. – snaha zdanit církevní majetek o Papež reaguje: bula Unam sanctam (světská moc má podléhat moci duchovní, odvozena bohem) o Filip IV. Sličný svolává stavy, vojenské vítězství -> avignonský papež § Vnitřní problémy církve: velké schisma 1054 – dvoj/troj papežství § Křižové výpravy: 11 – 13. stol., PalesJna, pův. snaha osvobodit Boží hrob v Jeruzalémě – ale násilí/utrpení o Prohloubily nutnost reformace církve, propojení s východní kulturou Lenní systém § Původ: panovníci Francké říše v 8. a 9. stol., předchůdce: prekaria (propůjčení, panovník může kdykoliv odejmout) a beneﬁcia (propůjčení k doživotně/časově omezeno) -> dominance závislosJ vázaného na oprávněném § Léno: společné s beneﬁcií – zisk majetku (půda, ale i úřady či práva) o Osobní pouto: ﬁdelitas – senior x vazal § Propůjčení trvalo, odebrání pouze v případě felonie (porušení věrnosJ) § Povinnost vazala: věrnost, pomoc v vojenském boji, ﬁnanční pomoc § Senior: poskytování ochrany § FR a NĚM: komplikované a neuspořádané vztahy mezi feudály – zásada „vazal mého vazala není mým vazalem“ o Neexistence přímé vazby v podobě věrnosJ o FR koncentrace léna do vlastních rukou o NĚM: lenní přísun – uvolněné léno do ruku nutné udělit -> poliJcká rozdrobenost § Anglie: centralizační zásada „vazal mého vazala je i mým vazalem“ – všichni feudálové podřízení králi o Snaha poměrné rozdělení léna, Anglie nepoznala stádium feudální rozdrobenosJ o -> odlišný vývoj od konJnentální Anglie § Lenní vztahy přetrvaly až na práh moderní doby, časem se přeměňuje ve obsah/držitelé jsou vlastníci 3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PŘEDMODERNÍHO PRÁVA (SYSTÉM, PRAMENY, VÝZNAMNÉ PRÁVNÍ PAMÁTKY Vznik státu: nahrazení rodové společnosJ (období neoliJcké revoluce) o Postupně přechod z tzv. vojenské demokracií na stát (upadá role rodu) o Nejstarší státy: 4. Js. př. Kr., jižní Evropa 1. Js. př. Kr. o -> oddělování právních, náboženských a morálních norem (sankce třemi orgány: státními, náboženský mi společnosO – exkomunikace) Předmoderní právo – starověk: a) východní samovlády b) vyspělé otrokářské státy + středověk Před rozvojem práva – svémoc: poškozený se sám domáhal náhrady Systém a všeobecné znaky Systém právního par?kularismu o Místní – odlišní práva v návaznosJ na území (různé země říše) o Osobní – odlišení dle stavu -> princip personality práva (práva a povinnosJ se odvíjí dle stavu) Systém středověkého právního řádu o I. Zemské právo (obecné, nadřazené), přirovnáváno k ústavnímu právu o II. ParJkulární právo (zvláštní): městské, církevní – kanonické (monopol na manželství – rodinné právo), horní právo (těžba nerostné bohatství2), horenské (vinařství, každá oblast vl. horenský řád), vrchnostenské (poddaní) PRÁVO: kazuis?cké, neexistovaly právní odvětví (spjaty s kodiﬁkacemi) Státní správa neoddělena od soudnictví (neexistuje nezávislé soudnictví) Vliv církve: provázanost státní moci s náboženstvím, spojení práva s morálkou o Existence božích soudů Starověk: převaha nepsaných pramenů -> obyčeje o Tzv. consuetudo, 2 hlavní podmínky: dlouhodobé používání, respektování obyvateli, garance a sankce státem Starověk: otroctví, v středověku se přeměňuje na feudalismus (-> systém nesvobodné práce), patrimoniální pojec státu rovněž s rozvojem feudalismu zaniká Prameny Starověk (mimo vyspělé otrokářské státy): obyčej + doplňovány královskými zákony (leges) Rozvoj písemných pramenů pozdě – Merovejci -> laJna o Germánská říše: Lex Visigothorum3, Lex Burgundiorum o Franská říše: Lex Salica + kapituláře: nařízení panovníka, lisJny, právní knihy a formuláře Prameny středověkého práva o Právní obyčeje (častěji zapisovaný v rukopisech) o Právní knihy (psané, neměly závazný charakter, soukromé) o Kodiﬁkace (závazné a vynuJtelné, normaJvní právní akt, často vznik na základě právních knih) o Norma?vní akty panovníka (tj. privilegia, dekreta, statuta), původně ústně, až časem psaná § + normaJvní akty císaře – mezinárodní charakter o Norma?vní akty dalších orgánů států (městská statuta – vyd. městskými radami, „obecní vyhlášky“) § Řešení aktuálních otázek: požáry, mora + problemaJka výkonu řemesel, živnosO o Soudní rozhodnuc a stanoviska (nálezy a naučení), uplatňuje se analogie § Nálezy: meritorní rozhodnuO soudu (rozsudek) – možnost podat apelaci (odvolání) § Naučení: kvaliﬁkované právní rady/stanoviska na vyžádání podřízených soudních stolic – poukázání na oblast parJkulárního práva, závazná o Mírové dohody (zemský mír – „landfrýd“): prevence před voj. vpády, od 12. – 15. stol. § Velký význam – po konci husitských válek Významné právní památky4 Nejstarší (doposud se domnívalo, že nejstarší Champurappiho) 2 Ius regale montanorum: vliv ŘP, Rakousko/české země pla7l až do 2. pol. 19. stol. 3 Nikoliv Leges Romanum Visigothorum (barbarské římské právo, vliv recepce) 4 Článek ústav práva a právní vědy o Reformy sumersko-akadského krále Urnammu: 3. Js. BC, vymezení daní, měr a váh, kazuisJka o Zákony krále Lipit-Ištara a Bilalamovy zákony a: 2 Js. BC o Egyptské zákony na deskách hepu (dochováno na svitcích), královské dekrety (kamenné desky) Chamurappiho zákoník: 17. stol. BC, vyryt do kamene, dnes uchován v Louvru o Prolog: představení krále, vzbuzení důležitosJ ustanovení o Vlastní ustanovení: jediná dlouhá věta tvořící 282 ustanovení, normy závazkové, rodinné o Epilog o Znaky: opora bohů, sociální rozvětvenost (sankce dle spol. vrstvě), převaha trestních norem, kazuis?ka, rys pomsty – princip oko za oko, zub za zub, kruté tresty o Ordály: prakJka v dokazování – důkaz o vině/nevině poskytne bůh o Přísná individualizace trestu – týká se pouze jeho Zákon dvanác? desek (lex duodecim tabularum) – 5. stol. př. Kr. o Kodiﬁkace sporného obyčejového práva mezi patriciji a plebeji 4. PŘEDMODERNÍ TRESTNÍ PRÁVO A JEHO ZÁSADNÍ ROZDÍLY OPROTI SOUČASNÉMU TRESTNÍMU PRÁVU Pův. svémoc, plaO právo silnější (talio – krevní msta) -> panovník odstraňuje o Omezení svémoci, ŘP: Decretum divi Marci (M. Aurelius): kdo vymáhá svémoci svou pohledávku, ztrácí nárok Trestní právo původně tvoří významnou část prvních zákoníků (Chamuprappiho apod.) Hlavní rozdíly hmotné o KazuisJka x obecnost norem o Trest jako pomsta (oko za oko, zub za zub) x trest jako výchovný prostředek o Odlišnost tehdejších trestů: čarodějnictví, nevěra manželky, homosexualita o Častý trest smrJ – dnes v moderních státech zakázány (s výjimkami) Hlavní rozdíly procesní o Dokazování pomoc ordálů x dokazování skutečnostmi (skutková podstata) o Krutost, nelidskost, svévole na potrestaných § sjednocení např. až trestní zákoník MT (zákoník s obrázky jak mučit apod.) o Presumpce viny x neviny (neplaO zásada nullum crime sine lege Nulla poena sine lege) o Neexistuje důvodné vysvětlení státem o zadržení do vazby – změna až habeas corpus act v Anglii (1679) o Král/panovník jako nejvyšší dovolací instance 5. SROVNÁNÍ MODERNÍHO PRÁVA A PRÁVA PŘEDMODERNÍHO (FEUDÁLNÍHO) PŘEDMODERNÍ PRÁVO Nepsané, obyčeje (výjimečné královské zákony/dekrety/výnosy…) Právní par?kularismus – až do konce 18. stol., dělení dle: místní (rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v RU) a osobní (rozdíl mezi stavy) -> sociální straJﬁkace, procesní nerovnost Boží soudy (ordály): o vině a nevině rozhoduje zkouška ovl. přírodními silami Neexistence právních odvětví (spjata s kodiﬁkacemi): právní kniha x zákoník Kazuis?ka Pův. svémoc, právo silnějšího (talio – krevní msta) -> poté panovník odstraňuje o Svémoc dodnes: krajní nouze, nutná obrana, ius reten)onis (zadržení věci) Vliv církve – rodinné právo: až Josefem II. zrušena role církve Feudalismus: vrcholný středověk – 11. – 14: stol o Systém nesvobodné práce, podmíněná držba půdy Myšlenky humanismu, osvícenství a názorového střetu církve a morálky -> rozvoj moderního práva Důležitý mezikrok: absoluJsJcký stát -> centralizace a byrokraJzace MODERNÍ PRÁVO Dominance psaného práva, důraz na zákoníky (vlivem kodiﬁkace poč. 18. stol.) + úplnost/výlučnost o Marginálně nepsané právo i nadále: obyčeje, principy Teritorialita práva Řádné soudní řízení, nikoliv iracionální ordály, zásada nullum crimen sine lege o Účel trestu výchova, nikoliv násilné potrestání/mučení Myšlenky rovnos? před zákonem, svobody, autonomie vůle, ochrana základních práv jednotlivce Organizace státu dle ústavy, zásada legality a legiJmity státní moci Sekularizace o Státní moc o Rodinné právo Obecnost práva, kazuisJka výjimečná Vznik právních odvětví, právo se věnuje širším oblastem společenských vztahů o Pracovní právo, sociální zabezpečení, správní, ústavní právo… HLAVNÍ ROZDÍLY Postavení jednotlivců: v předmoderních období nerovnost, procesní odlišnosJ o Svoboda, rovnost – bez ohledu na rodinné a majetkové poměry (i když zpočátku maj. cenzus – VFR..) Dělba moci, role státu: moc v moderních odvozena od lidu, nikoliv Bohem Vliv církve a náboženství -> moderní doba sekularizace, vliv církve již marginální Charakteris?ka práva o Psané x nepsané o Obyčeje x právní předpisy o KazuisJka x obecnost o Svévole státní moci x dodržování procesních předpisů Účel trestu násilí/potrestání x výchova/rehabilitace 6. VZTAH STÁTU A CÍRKVE V HISTORICKÉM VÝVOJI A JEJÍ VLIV NA PRÁVNÍ ŘÁD HISTORICKÝ VÝVOJ 313: zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náb. Ediktem milánským v ŘŘ o 380 Theodosianus: křesťanství státní náboženství Moc panovníka odvozena od Boha -> panovník část jen prostředníkem mezi lidmi a bohem o Tzn. legiJmizace moci pomocí Boha (změna: Boj o invesJturu, počátek sekularizace) Po rozpadu ŘŘ – autonomie papeže, roste cézaropapismus (spojení světské a náboženské moci) Pipinova donace, 754: sjednocení státu a církve (spojení papeže a franckého krále) 9. stol. dualismus světské a náboženské moci -> rostou spory (i vně) o 1054: Velké schizma (rozkol mezi východním x západním křesťanstvím) o Boj o inves?turu (spor o jmenování milánského arcibiskupa) -> 1122 Wormský konkordát § Střet: papež Řehoř VII. X Jindřich IV. § Význam: potvrzen dualismus moci, fakJcký výhra papeže Gra?ánův dekret (12. stol.): sepsání/výklad kanonických norem boloňským magistrem GraJanem o Vliv na kanonické právo, dále rozvinuto Liber extra (Řehoř IX), Liber sextus (Bonifác VIII.) o Završení kodiﬁkace: Corpus iuris canonici (1580) Boj o supremaci: nárok papeže Bonifáce VIII. na abs. moc a podřízenost fr. krále o 1309-1738: avignonské papežské zajec papežské zajeO (sídlí v Avignonu) 16. stol.: REFORMACE o Vztah státu a církve nikoliv poliJcký, ale kulturní/vzdělávací § Inkvizice: index zákazných knih, snaha potlačit vědu o Augsburský mír, 1555: zásada cui regio, eius religion (koho země, toho náboženství) Církev na přelomu baroka a osvícenství ́ podřízenou institucí státu, vliv ovšem bude trvat až do 1WW o Dnes vlivu primárně v rodinném právu – manželství, interrupce, práva LGBT Církev historicky širší záběr než dnes: zdravotnictví, školství, manželství VLIV NA VYBRANÁ PRÁVNÍ ODVĚTVÍ Ústavní právo/Státověda o LegiJmizace státní moci – bůh, vliv na jmenování hodnostářů o Proces ukončení poliJcké moci na státě = sekularizace (vliv reformace, osvícenství, renesance) § R-U: Josef II., konec 18. stol. Trestní právo o Boží soudy (ordály), časté mučení o LegiJmita soudů vykonávaných Bohem narušena až zákazem účasO kněží při ordálů Čtvrtým lateránským koncilem (1215) Rodinné právo o Vliv na manželství, nicotné postavení žena o Role matky – stroj na děJ o Dnes brojení proJ interrupcí/zrovnoprávnění manželství Pracovní právo o Genderová nerovnost: matka doma, muž v práci -> odraz křesťanských hodnot i rodinného práva 7. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ABSOLUTISTICKÉHO STÁTU A ZROD MODERNÍHO STÁTU (SROVNÁNÍ S PŘEDCHÁZEJÍCÍM OBDOBÍM) CHARTERISTICKÉ ZNAKY ABSOLUTISTICKÉHO STÁTU Přechod od parJkulárního středověkého práva -> uniﬁkace práva, nově hlavní nástroj regulace společenských vztahů Rozvoj/dělení práva na právní odvětví (zpočátku trestní a občanské – zahrnovalo veškeré soukromé) o Jasné rozdělení a důraz na písemnost -> příznivější podmínky pro podnikání § Rozvoj forem vlastnictví, právní jistota, efekJvnější soudní systém Centralizace státní moci o Pevně stanovená hierarchie Byrokra?zace úřednictva, rozvoj profesionální armády o Profesionální/vzdělání, nikoliv blízcí kamaráda/šlechJci (tzn. nově měšťané) – KONČÍ DĚDIČNOST ÚŘADŮ o Trvalost úřadů, vytyčení oblasO (jasný systém) o Nárůst agendy, nově: hygienické, lékařská péče, ekonomika, školství Moc soustředěna do rukou panovníka – dle Hobbese chrání bezpečnost, jediný suverén moci o Úpad moci šlechty, vede k uniﬁkaci Období merkan?lismu – regulace obchodu (cla, poziJvní obchodní bilance – převaha exportu nad importem, důraz na zlato…) Roste role měst Vliv přirozenoprávních teorií, racionální uvažování: počátky přeměny právního řádu HLAVNÍ ROZDÍLY ABSOLUTISTICKÉHO STÁTU A STŘEDOVĚKÉHO Právní parJkularismus x uniﬁkace, personalita x teritorialita práva Feudalismus x merkentalismus ChaoJcké/nestálé úřad/státní orgány x centralizace Nevzdělání, dědiční úředníci x byrokraJzace ZROD MODERNÍHO STÁTU (viz otázka č. 13) Spjat s počátkem procesu kodiﬁkace, první pokusy o formalizaci státu 17. – 18. stol. o Anglie: Habeas corpus act (1659), Bill of Rights (1689) o Francie: ordonance Ludvíka XIII./XIV. -> 17. stol. Myšlenky osvícenství: John Locke (základní práva, oddělení legislaJvy od panovníka), Charles Louis de Montesquieu (dělba moci),, J. J. Rousseaue (teorie o obecné vůli) Teorie společenské smlouvy VFR – myšlenky rovnosJ, svobody, bratrství o Deklarace práv člověka a občana 1789 o KonsJtuční monarchie: Ústava 1791 Průmyslová revoluce, rozvoj kapitalismu – nutnost moderního státu Osvícenský absolu?smus: rozvoj vzdělávání, kultury a modernizace státu (Marie Terezie, Kateřina Veliká, Fridrich Velký) 8. RECEPCE ŘÍMSKÉHO PRÁVA V EVROPĚ – OBECNÝ VÝZNAM A SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ Rozdíl: o Recepce ŘP: převzeO, případně přijeO/přebírání ŘP regulí do platných právních řádů (kvan?ta?vní), Německo + raně středověká Anglie/Nizozemí (jen kolonie) o Romanizace: a) vliv ŘP na novodobé právní myšlení, b) průnik římskoprávních prvků do dobových právních památek (kvalita?vní), území českých zemí OBECNÝ VÝZNAM Základ kon?nentální právního systémů – nejdokonalejší systém soukromého práva, římská společnost velice podobná naší -> kvalita, modernizace a uniﬁkace (jednotnost a sbližuje různé právní řády) o Právní principy a pojmy o Zákony, obyčeje Rozvoj nejen díky kvalitě – ale Římská říše byla světovládné impérium -> obrovský vliv Vliv na kodiﬁkace (inspirace CIC), význam dělení: osoby, věci, procesní -> viz Digesta Zrození moderních soukromoprávních ins?tucí: vlastnictví, držba, služebnost, dělení na věcná a závazková práva Vliv i veřejné právo, rovněž pedagogický význam SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ (dále viz školy/směry recepce) Itálie → základy středověké právní vědy; uniﬁkace právní úpravy městských států; římské právo slouží jako prostředek pro regulaci úvěrových vztahů Anglie → zákaz aplikace římskoprávních pravidel již ve 12. stol.; prosazuje se common law o Zákaz umožněn předešlým působením ŘP – rozvoj vlastního kvalitního práva o Návrat k ŘP: 16./17. stol. – podpora panovníků, snahy zmařeny anglickou revolucí Francie → poč. 13. stol. – římské právo se vyučuje na pařížské univerzitě o r. 1219 vydána papežská bula Super speculam – která výuku zakazuje -> nehledali prakJcké využiO, ale zkoumali teoreJcky, studium i starších pramenů o Boom nastává až v 16. stoleO Nizozemí → ius commune nahrazuje „domácí“ právní úpravu; význam má především v koloniích Německo → skutečná recepce římského práva; obecné římské právo (ius commune) má v aplikační praxi přednost před domácími předpisy o 15. stol: zřízení říšského komorního soudu: rozhoduje i civilní spory dle ius commune o Dále rozvoj kamerilis?ky (Andreas Gail), na ni navazuje škola systema?ků (Nicolaus Vigelius) o Význam saské právní vědy – Benedikt Carpzov o Pův. se opíral význam o teorii transla'oo imperii, pak o Lotharovu legendu (popřena 17. stol.) o Poté ŘP silou jako právní obyčej České země o nejstarší doklad římského práva v domácím prostředí – Zákon sudnyj ljudem (Soudní zákoník pro lidi) a Nomokánon (velkomoravské právní památky) o stěžejní roli hraje lisJnná praxe (používají se laJnské termíny a obraty) o od 14. stoleO se římské právo zřetelně uplatňuje v: § Ius regale montanorum – Horní zákoník Václava II. (1300) § Majestas Carolina – nevydaná kodiﬁkace Karla IV.; převažuje kanonické právo, 1350 § Právní kniha notáře Jana – výrazně romanizovaná právní památka z pol. 14. stoleO, určená pro brněnský právní okruh; stala se inspiračním zdrojem pro další prameny § Práva městská království českého (Koldínův zákoník)– první kodiﬁkace městského práva u nás (1579), vychází z brněnské právní tradice o zemské právo se k recepci (romanizaci) staví negaJvně (důraz na staré obyčeje tradované ústně) o na rozdíl od Německa zde římské právo plní pouze subsidiární funkci HISTORICKÝ VÝVOJ A ŠKOLY Pojem římského práva Základ konJnentálního právního systému, dvě hlediska: o Právněteore?cké – soubor pravidel a deﬁnic o Historickoprávní – souhrn obyčejů, později zákonů a nařízení, počítaje v to dobovou literaturu Prameny ŘP: království (obyčeje + leges regiae), republika (ius civile a ius honorarium), principát (senatusconsulta), dominát (císařské konsJtuce), JusJnián -> CIC CIC (tria volumnia): JusJnián I., právník Tribonian, 3 čásJ: Codex IusJnianus (529), Digesta (533), InsJtuiones (534) + Novellae (565) o Název CIC až v 16. stol. (dle něm. PandekJsJky/mos gallicus – věda o systemaJzaci ŘP) o LaJna, řečJna Osudy ŘP po smr? Jus?niána Kodiﬁkace plaJla pouze na území Byzantské říše Problémy: laJna ustupuje řečJně, obsah CIC po smrJ JusJniána zastarává Potřeba novelizace – těžiště stále tvoří CIC o 740 – vydána Ekloga (Lev III., Zákon Sudnyj Ljudem): rodinné právo (žena svéprávná, nikoliv pouze pater familias, vliv křesťanství, menší počet trestů smrJ - zmrzačení) o 2. pol. 9. stol: Basiliky (Prochiron a Epanagog ton nomom): byzantská právo + CIC dohromady o 1345 sbírka Hexabiblos, v Řecku plaO až do r. 1945, kdy je nahrazeno OZ Byzantské právo = modiﬁkované římské právo Území zaniklé Západořímské říše Rozdělení ŘŘ – úpadek, vulgarizace práva = úpadek, později tzv. akulturace Platnost uznána pouze na území dobytém Germány – vznikají tzv. leges romanoe barbarorum o Lex romana Burgundiorum, Lex romana Visigothorum o Zdrojem není CIC, nýbrž Codex Theodosianus, Gai ins'tu'ones a další prameny o výsledek → přirozená romanizace práva o někdy se tato éra označuje jako tzv. první vlna recepce římského práva princip personality práva pro galorománce, význam církve – podpůrně k právu kanonickému Obnovení zájmu o římské právo impuls – náhodný nález ztraceného rukopisu Digest + současná potřeba italských měst uniﬁkovat roztříštěnou právní úpravu (obchod) o Rukopis Li{era Bononiensis – 11. stol, Boloň o ŘP v té době mrtvé, obsah rukopisu nesrozumitelný -> potřeba výkladu Založena škola glosátorů – v čele Irnerius (Lucerna iuris – světlo práva) Pronikání prvků ŘP do středověkých právních řádů po objevení -> recepce (ne přejímání, ale jednotlivé prvky, kromě Německa) o SJmulace rozvoje: nález Digest, ekonomický rozvoj, prostor pro prakJcké využiO ŘP A) Škola glosátorů 11. stoleO až pol. 13. stoleO - výuka primárně římského práva o po vydání Graciánova dekretu (1140): zohl. i právo kanonické, „církev žije římským právem“ hlavním produktem glosa = vpisek o interlineární (meziřádkové, málo časté), marginální (obtékají hlavní text) o funkce glosy → interpretace určité regule, převádění do tehdejší právního jazyka/terminologie stěžejní dílo: Glossa ordinaria (Magna glossa) scholasJcká metoda exegeze pramenů (zmiňování jiných práv. systémů, dalších autorů té doby) o konzervaJvní proud → jazykový a systemaJcký výklad (Bulgarus, Azo, Accursius) o liberální proud → zohledňuje spravedlnost (aequitas), stoupenci MarJnus Gossia, PlacenJnus kladen důraz na dosavadní názory (citace autorů) B) Komentátoři (postglosátoři, konsilátoři) Navazují na práci glosátoři, hl. představitelé: Bartolus de Saxoferrato, Baldus de Ubaldis Odlišný přístup k práci: systemaJčnost, propracovaná exegeze (=kriJcké zkoumání) pramenů Výsledky – traktáty = podrobné komentáře Metoda syntézy pramenů, metody výkladu: dedukJvní, extenzivní, restrikJvní Důraz kladen na prakJckou využitelnost komentářů, vytvořili IUS COMMUNE (obecné právo, které bylo přizpůsobeno tehdejší době a považovalo se za právo platné kdykoliv a kdekoliv) C) Mos Gallicus 16. stoleO ve Francii, tzv. humanisJcká škola nebo také škola právního humanismu o platnost římského práva odvozovali od ra'a (rozumu), nepovažovali za právo aplikovatelné – teoreJcké zkoumání pracuje s prameny klasické římské jurisprudence (tzn. i starší prameny), kriJka CIC hlavní představitelé → Andreas Alciatus, Hugo Donellus, Dionysius Gothofredus (1583: vydání CIC – poprvé použit název) D) Škola elegantní jurisprudence Nziozemsko, 16. – 18. stol. o Význam: exil FR právníků po pronásledování Hugenotů, první proJabsoluJsJcká revoluce v Evropě Univerzita v Leydenu, podobný přístup jako mos gallicus -> ale historicko-kriJckou metodu přizpůsobují praxi Hlavní představitelé: Gabrien van den Muyden, Arnold Vinnius, Johann de Voet E) Přirozenoprávní škola raněnovověký proud, důraz na iusnaturalismus nejedná se o klasickou římskoprávní školu, byť s prameny římského práva pracuje kriJka právního humanismu hlavní představitel → Hugo Gro?us o zakladatel školy, vytyčil základy mezinárodního práva o dílo De iure predae a De iure belli et pacis o přirozené právo (ius naturale) staví nad právo božské (ius divinum) F) Usus modernus pandectarum 17. a 18. stol., tzv. německá škola - klade důraz na prakJcké využiO pandekt (tj. Digest), důraz na ius naturale Směr propojující ius commune a domácí německé právo cílem modernizace práva hlavní představitelé → Johann Brunnenmann, Samuel Stryk, Georg Adam Struve G) Německá pandek?s?ka 19. stoleO, navazuje na studium klasického římského práva (Digesta) precizace právní terminologie, vychází z CIC cíl: vytvoření pojmově a dogma?cky propracovaný systém soukromého práva § nová systemaJka římského práva – používá se dodnes, obecná teorie občanského práva (vliv BGB) hlavní představitelé → Friedrich Carl von Savigny, Georg Friedrich Puchta § pův. kriJci kodiﬁkace -> spor s právníkem Thibautem Z pandekJstů se vyčlenil sociolog Rudolf von Ihering § KriJka výlučného postavení práva v národní historii, později kriJk poziJvisJckých pandekJstů 9. ZROD MODERNÍHO PRÁVA V 17. – 18. STOL. – ZDROJE A CHARAKTERISTIKA (SROVNÁNÍ S PŘEDCHÁZEJÍCÍM OBDOBÍM) *detailněji viz otázka č. 7 a 13 ZROD MODERNÍHO PRÁVA Spjat s počátkem procesu kodiﬁkace, první pokusy o formalizaci státu 17. – 18. stol. o Anglie: Habeas corpus act (1659), Bill of Rights (1689) o Francie: ordonance Ludvíka XIII./XIV. -> 17. stol. Vliv renesance, reformace, humanismu a osvícenství -> sekularizace státu (podmínka mod. státu) Úpadek nevolnictví (Anglie povstání Wata Tylera – 1381, FR 1789, RAK 1781) Myšlenky osvícenství: John Locke (základní práva, oddělení legislaJvy od panovníka), Charles Louis de Montesquieu (dělba moci),, J. J. Rousseaue (teorie o obecné vůli) Teorie společenské smlouvy 1789 VFR – myšlenky rovnosJ, svobody, bratrství o Deklarace práv člověka a občana 1789 o KonsJtuční monarchie: Ústava 1791 1848-1849: revoluční éra, revoluce potlačeny, zachování prvků konsJtucionalismu/základních práv v EVR Průmyslová revoluce, rozvoj kapitalismu – nutnost moderního státu 1765: J. Wa{ zdokonalil parní stroj Colbertova ﬁnanční poliJka: merkanJlismus, standardizace měnového systému Osvícenský absolu?smus: rozvoj vzdělávání, kultury a modernizace státu (Marie Terezie, Kateřina Veliká, Fridrich Velký) CHARAKTERISTIKA MODERNÍHO PRÁVA (= otázka č. 5, zkopírováno) Důležitý mezikrok: absoluJsJcký stát -> centralizace a byrokraJzace Dominance psaného práva, důraz na zákoníky (vlivem kodiﬁkace poč. 18. stol.) + úplnost/výlučnost o Marginálně nepsané právo i nadále: obyčeje, principy Teritorialita práva Řádné soudní řízení, nikoliv iracionální ordály, zásada nullum crimen sine lege o Účel trestu výchova, nikoliv násilné potrestání/mučení Myšlenky rovnos? před zákonem, svobody, autonomie vůle, ochrana základních práv jednotlivce Organizace státu dle ústavy, zásada legality a legiJmity státní moci Sekularizace o Státní moc o Rodinné právo Obecnost práva, kazuisJka výjimečná Vznik právních odvětví, právo se věnuje širším oblastem společenských vztahů o Pracovní právo, sociální zabezpečení, správní, ústavní právo… VÝZNAM KODIFIKACÍ o ÚSTAVY: nejen organizace státu, ale základní práva a státní cíle (juspoziJvismus) o OBČANSKÉ ZÁKONÍKY: BGB, ABGB, CC SROVNÁNÍ MODERNÍHO PRÁVA S PŘEDMODERNÍM Postavení jednotlivců: v předmoderních období nerovnost, procesní odlišnosJ o Svoboda, rovnost – bez ohledu na rodinné a majetkové poměry (i když zpočátku maj. cenzus – VFR..) Dělba moci, role státu: moc v moderních odvozena od lidu, nikoliv Bohem Vliv církve a náboženství -> moderní doba sekularizace, vliv církve již marginální Charakteris?ka práva o Psané x nepsané o Obyčeje x právní předpisy o KazuisJka x obecnost o Svévole státní moci x dodržování procesních předpisů Účel trestu násilí/potrestání x výchova/rehabilitace 10. ÚSTAVNÍ VÝVOJ VE VELKÉ BRITÁNII 16. – 19. STOL. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA Absence psané ústavy o Ústavní materierie tvořena ústavními zvyky, principy a insOtucemi ANGLICKÁ REVOLUCE – 17. STOL. (Moc obsáhlé – hlavně fáze revoluce + popsat) Nástup Stuartovců (Jakub I., 1603-1625): vyostření náb., ekonomických a poliJckých poměrů -> spor panovníka s parlamentem Krize pokračovala s nástupem Karla V. (1625-1649): vede nákladné války – 1628 požádal o vypsání nových daní o Parlament odmítá – předkládá Prosbu o právo (PeJJon of Right): bez souhlasu parlamentu nelze vypisovat daně, nelze trestat ty, kteří nezaplaJli o Dále: nezákonné tresty smrJ, nez. kroky vojska, porušování Velké lisJny svobod soudy Hvězdná komora a Vysoká komise o + žádný poddaný anglického krále nesmí být potrestán neproběhne-li soud o -> král potvrdil, ale nezrušil zmíněné soudy o 1629: předloženy další požadavky, rozpusJl parlament a začal vládnout bez parlamentu 1639 povstání ve Skotsku, 1640 svolán účelově parlament – chtěl schválení daní na válku – rozpuštěn po 18 dnech – tzv. krátký parlament (podmínili schválení poliJckými ústupky) -> začátek buržoazní revoluce, 3 fáze První etapa (1640-1642) 1640 svolán dlouhý parlament – působí až do roku 1653: důležitá úloha v revoluci, poliJcké a organizační centrum proJ králi Král dělá ústupky: oslabení moci, odsouzení jeho rádce/popravu lorda Straﬀorda a zrušení soudu Hvězdné komory a Vysoké komise o + zavedení tříletého zákona (Triennial Bill): král musí svolávat parlament aspoň 1x za tři troky a rozpusJt může až po 50 dnech 1641: zákon o zrušení soudní pravomoci duchovenstva (anglikánská církev nemá soudní jurisdikci ani nemůže vykonávat světské úřady) 12/1641: Velká remonstrace – program šlechty a buržoazie, snaha odstranit feudální prvky – podpora obchodu a průmyslu, kriJka vlády Karla Reakce krále na tlak: opusJl Londýn -> York o 1642: 19 návrhů, parlament požadoval ještě větší moc -> Karel I. nepřijal a vyhlásil boj Druhá etapa (1642-1649) Začátek první občanské války (1642-1646): panovník podpořen šlechtou z S a Z Anglie, anglikánskou církev a katolíky ve Skotsku a Irsku x parlament: podpora feudálů, gentrů (nešlechJčO držitelé půdy) z V Anglie a města o Rolnictvo zůstalo stranou – v průběhu kriJka royalistů (tzv. kavalíři) i proJ parlamentním kulatohlavcům (Roundheads) Vojenská reforma Olivera Cromwella – nařízení o vzdání se vojenských úřadů členy parlamentu o -> new model army: velí schopní velitelé, král uOká do Skotska, ale vydán parlamentu Prebysteriání – konﬁskace royliasJckých pozemků – snaha od usmíření s králem, nutnost usmířit radikálnější independenty Indepdentni (nezávislí): jádro parlamentní armády, prebysteriání chtěli část z nich poslat do Irska o Král chtěl rozporu mezi parlamentem a vojskem využít – 1648 zahájena druhá OV o Cromwell vyřešil – čistky v parlamentu -> tzv. kusý parlament: Karel I. popraven TřeO etapa (1649-1660) - republika Republika – zdroj veškeré moci lidu Boj mezi parlamentem a armádou, boj i uvnitř armády: indepndentní velení (grandy) x řadoví vojáci, nejradikálnější tzv. levelleři – vypracovali návrh ústavy (Agreement of the People), žádali rovnost před zákonem, svobodu apod. -> konﬂikt vyostřen, independenJ je uvěznili Kusý parlament: moc zákonodárná, Státní rada: moc výkonná, 24 členů, Oliver Cromwell – velitel armády 1653: rozehnal kusý parlament, poté tzv. malý/barebonský parlament – 190 členů, opět rozpuštěn 12/1653: Nástroj vlády – ústava zavádějící vojenskou diktaturu, v čele státu tři orgány: lord protektor, státní rada a parlament 1. parlament po 5 měsících rozehnán – chtěl změnit Nástroj vlády v Cromwellův neprospěch 2. parlament, svolaný 1656: chtěl učinit Cromwella králem – odmítl, ale doživotní lord protektorem s právem zvolit svého nástupce, Cromwell jmenoval horní sněmovnu a časem opět parlament rozpusJl 1658: smrt Cromwella, vládne syn Richard Plán majetných a skotského generála G. Monkeho obnovit monarchii o Jednání se synem popraveného Karla I. – podpis Bredské deklarace -> amnesJe činů za republiky kromě královraždy, stejné majetkové poměry, obn. role anglikánské církve 1660: prohlášení obou komor parlamentu -> král Karel II. Stuart králem OBNOVENÁ MONARCHIE 1679: Habeas corpus act – každý zatčený musí být ve stanovené době představen před soud – vysvětlení zatčení Karlův nástupce Jakub II. – snaha posílit roli na úkor parlamentu o -> vynucena jeho abdikace parlamentem a jeho zetěm Vilémem III. Oranžským -> tzv. slavná revoluce přeměňuje Anglii na parlamentní revoluci Parlament posiluje moc o Lis?na práv (Bill of Rights), 1689 a o Zákon o nástupnictví trůnu, 1701: řešil principy výkonu státní moci – ministerská odpovědnost, inkompaJbilita úřadů, neodvolatelnost soudců, nadřazenost parlamentu nad králem o -> základ pro vznik konsJtuční monarchie 1707: vznik Velké británie – unie Anglie a Walesu se Skowskem o Zánik skotského parlamentu, sloučení vlajek – vznik Union Jack 18. stol. – velice silné postavení parlamentu (viz dílo právníka Blackstona – Sovereignity of Parliament) o Ministr odpovídá parlamentu samostatně (od roku 1711) o Ins?tut důvěry - Cabinet (pův. spjat s králem), od 40. let 18. stol. vyžaduje důvěry Dolní sněmovny, vzniká solidární odpovědnost kabinetu vůči parlamentu § Vznik role Prime minister Parlament: o Dolní sněmovna: volená, omezeno majetkový cenzem, plat až od 1911 § Reforma 1832 (Reforma Act 1832): nově nejen vlastníci pozemku, ale taky paachtýři a vlastníci a nájemníci městských domů (minimální důchod nejméně 10 liber) § Rozšíření až 1867: snížení volebního cenzu, mohli volit dělníci ve městech § 19. stol: hnuO charJstů – požadavky všeobecného, tajného práva… potlačení vlivem r. 1848 o Sněmovna lordů § Nízký vliv, složen z aristokracie, klerikálů Zákony o unii z roku 1800 o Spojení Království Velké Británie a Irského království (od 16. stol. personální unie) Dualismus volebního práva: nerozšiřování v koloniích 11. VLIV REVOLUCE 1848 NA PRÁVNÍ ŘÁD A STÁTNÍ USPOŘÁDÁNÍ V EVROPĚ Situace v Evropě: doba po Vídeňském kongresu, myšlenka VFR potlačeny, rostoucí průmyslová revoluce o –> požadavky: demokratické, protifeudální (využívání osobní nesvobodné práce) a národní Sjednocenost u demokratických a protifeudálních požadavků o Odlišnost u národního: protichůdné zájmy – viz národy R-U (Němci v pohraničí x Češi, Maďaři…) o Někde i sociální požadavky – Anglie (vliv průmyslové revoluce) o I přes odlišnost jednotný proud, podněcuji se navzájem: předzvěsti PL 1846, Portugalsko 1846, 1848 Itálie, poté Francie Ač revoluce poraženy/kompromis -> zásadní přelom: konec režimu závislé práce, částečné zachování konstitučních režimů a oktrojované ústavy, rozvoj občanských práv VLIV V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH Francie Ústavní charta 1814: moc francouzské šlechty – zrušeno revolucí roku 1830 – vliv městských podnikatelů (země v morální krizi, ekonomické problémy, zahraničněpoliJcké neúspěchy) Revoluce 1848: vojsko x pařížšO demonstranJ - dělníci (chtějí reformy soc. a volebního práva) o Ludvík Filip uprchl, vznik prozaOmní vlády, ve volbách ustanoveno Ústavodárné shromáždění o Zavedeno všeobecné volební právo, zrušena cenzura a otroctví v koloniích o Stání dílny pro nezaměstnané – zadlužení, pozdější odvolání – další povstání pařížských dělníků, nyní potlačeno armádou Ústava 1848, FR republika (druhá republika): princip dělby moci, právo na práci a vzdělání, zvolen Ludvík Bonaparte prezidentem o Vznik císařství (císař Napoleon III.), autoritaJvní režim (opírá se o vojsko, vysoké úředníky a bezpečnostní složky) o Nevýznamné: volená Zákonodárný sbor a jmenovaný Senát a státní rada o -> úspěšný ve vnitřní poliJce, neúspěšný v zahraniční o -> konec prohrou v prusko-francouzské válce Německo Situace: Německý spolek (staatenbund, volné spojení), koncem 40. let sílí sjednocující požadavky 40. léta, proJkladné zájmy: zrušení feudálních přežitků a svobody, sjednocení x zájmy monarchů v státečcích – zásadní odpůrce revoluce zezdola pruský král Podnět pro revoluci: Francie a Itálie -> ustavení nových liberálních vlád o Zastupitelské orgány, omezení zeměpánů Vorparlament: na popud JZ liberálů, svolání celoněmeckého parlamentu, způsob volby, hlavní úkol – přijeO něm. ústavy Německé ústavodární Národní shromáždění: první jednání v Frankfurtu 1848, autoritu potvrdily jednotlivé spolkové země -> kompetence spolkového shromáždění přenesli na říšského správce Frankfurtská ústava: dělba moci, dvě komory parlamentu (jedna delegována státy, druhá volena lidem), výkonná moc císař – dle fr. a belgické inspirace, ministři kontrolování parlamentem, počítalo se s ústavou kontrolovanou ÚS 2 hlavní problémy o Územní rozsah říše (velkoněmecko: Rakousko i Sudety x maloněmecko: Prusko) § Řešení: text koncipován velkoněmecky, podmínky členství vedly k maloněmecku o Plné schválení ústavy: zvolen císařem pruský král, odmítl korunu z rukou parlamentu převzít (nelegiJmita) -> Frankfurtská ústava padá pod stůl, hrozba před pruským vojskem, 1849 se Národní shromáždění rozešlo, rozehnán i tzv. zbytkové parlament (liberálové) Po roce 1849 opět upevňování moci šlechty – odbourávání ústavních prvků, nicméně likvidace feudálních břemen a zachování aspoň částečně kons?tucionalismu o Důkaz: 1950 oktrojovaná ústava Pruska – zastupitelský systém, základní občanské práva Pruský král chtěl maloněmecko, ale za jiných podmínek: federální pojeO, více práv monarchům, proJ Rakousko Podpora ostatních německých států: 1849 Smlouva tří králů (Erfurtská unie) – zřízení něm. spolkového státu bez Rakouska a 8 něm. státu o Na nátlak Ruska a Rakouska Erfurtská unie rozpuštěna (dle Olomouckých punktací) Těžkopádné fungování obn. Německého spolku, avšak nové právní předpisy – obchodní zákoník Itálie Situace, roztříštěná země (Církevní stát, Sardinie, Sicílie, ovl. Lombardska a Benátska Rakouskem) Revoluce r. 1848 dříve než v FR, vstřícný postoj papeže Pia IX: církevní reformy, podnět k státním reformám – vlna naděje o Protesty v Lombardii a Benátsku – vyhlášení stavu obležení, Sicílie – vydání demokraJcké ústavy + snaha oddělit se od Neapole, papež Pius IX. Vydává ústavu o Sardinský král Karl Albert: Albercnský statut (Sardinský, Piemontský statut) § Později ústava sjednocené Itálie, platná až do r. 1947 Překážka italského sjednocení – rakouská nadvláda (Lombardie, Benátsko) – proJrakouské revoluce (dočasný úspěch) Válka za nezávislost – vedená sardinským králem Karlem Albertem o Cíl: vytvoření federace, ovládnuO Lombardie a Benátska o Prohra: boj u Custozzy – Václav Radecký z Radče, Rakušané opět ovládli Lombardi, Modenu a Parmu Neúspěch podpořen vnitřní nejednotou o Plány sardinského krále: federaJvní x republikánské představy (G. Mazzini): unitární stát Nová revoluční vlna – srpen 1848 („králova válka skončila, začíná válka vlastenecká“) o V čele: G. Mazzini, Giuseppe Garibaldi o Spor s papežem: ne dalším reformám, odmítal válku s Rakouskem (katolíci) Řím 1849: vyhlášení Římské republiky Ústavodárným shromážděním (vedeno G. Mazzinim) X Zájem sardinského krále – chtěl vůdčí role – obnovení války pro? Rakousku o Porážka sardinských vojsk u Novarry, abdikace Karla Alberta, syn Viktor Emanuel podepisuje s RAK v Miláně mírovou smlouvu o -> Konec revoluce, obnovení starých poměrů, ochrana církevního státu FR až do r. 1870 12. VERSAILLESKÝ MÍROVÝ SYSTÉM A JEHO DŮSLEDKY V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ. Versaillský mírový systém: označení pro uspořádání v Evropě po 1WW, který byl ovliněn Versaillskou a jinými smlouvami s poraženeckými státy (Trianonská, Saint-Germaintská) Začátek 18. 1. (trvá 6 měsíců) – konference hlavní dopad na oslabení autority mladé dem. Výmarské republiky o Versaillská mírová smlouva vychází z viny Německa, tzv. Kartaginský mír symbolika: konference ve stejné místnosJ kde vyhlášeno Něm. o Dále Saint-Germaintská (Rakouska), Trianonská (Maďarsko) „Velká trojka“: Woodrow Wilson (nejměkčí postoj, snaha o usmíření), David Lloyd George (snaha o mocenskou rovnováhu v Evropě, prosperita Německa), Georges Clemenceau (zastánce nejtvrdších podmínek pro Německo, vysoké reparace) o Celkem 27 států, nepozváno Německo a SSSR Versaillská smlouva (Německo) – podpis 28. 6. 1919 o územní (Alsasko-Lotrinsko, okupace L břehu Rýna, Hlučínsko, Pomořansko a Poznaňsko PL, ztráta kolonií) § území východního Pruska odděleno - enkláva o armáda: zrušení branné povinnosJ, armáda pouze 100k, zákaz letectva, redukce loďstva o hospodářské/ﬁnanční: reparace, 10 let dodávat uhlí FR, IT a BEL, odevzdat část obchodního loďstva, zabavení veškerého majetku v zahraničí § varování J. M. Keynesa: neschopnost Německa splácet reparace, poslední část dluhu zaplacena 2010 Saint-Germaintská smlouva (RAK): ztráta jižního Tyrolska, ValJcko/Vitorazsko, Halič (zisk 1793 3. dělení PL), Bukovina, zákaz spojení s NĚM, platba reparací Trianonská smlouva (Maďarsko): ztráta 70 území a 60 % obyvatelstva Neuillyská smlouva (Bulharsko): ztráta malých území k Egejskému moři a území na Z Reakce poraženeckých zemí: urážka, potupa, využil toho Hitler – tzv „Versaillský diktát“ Důsledky Versaillského mírové systému FR: navrácení Alsasko-Lotrinska, konJnentální velmoc v Evropě, Rýnský garanční pakt 1925 (v městě Locarnu, garantuje německo-francouzské hranice), FR odplata Německu o Čl. 231 mírové smlouvy: výlučná vina Německa za rozpoutání války Územní: rozpad monarchií, vznik nezávislých států v Evropě – nástupnických: ČSR, Polsko, Maďarsko, Rakousko Hospodářské: placení reparací, hyperinﬂace v Německu Poli?cké: růst nacionalisJckých stran, nedůvěra vůči ost. zemím, nezajisJla stabilita -> růst odporu/odplaty První porušení 1935: Německo zavádí brannou povinnost, o rok později militarizace Porýní, 1938 anšlus Příčiny nástupu Hitlera k moci: frustrace z Versaillské smlouvy, společenská nedůvěra v demokracii a Výmarská ústava, špatný hospodářský vývoj 13. SPOLEČNOST NÁRODŮ A JEJÍ ROLE V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ 1WW (podobně jako Napoleonské války) integrační tendence o Výsledek Pařížské mírové konference -> vytvoření Společnos? národů (League of NaJons) o = první pokus o vytvoření moderní mezinárodní organizace zahrnující všechny státy § Snaha vzájemné harmonie, rovnosJ mezi lidstvem a národy Společnost národů: odraz demokraJzace po 1WW o Hl. autor myšlenky: Woodrow Wilson (deklaruje nutnost myšlenky org.. mezinárodního práva a suverenity státu) o I přes velký vliv na založení USA zakl. smlouva neraJﬁkována Kongresem USA Vznik: 28. 6. 1919 podepsáním Paktu Společnos? národů o Zakládající počet státu: 43 (liší se dle pojeO kolonií, ČSR mezi zakládající členy) o Max. 58 států, Německo se připojuje 192, vystupuje 1933 o SSSR vyloučeno – jako jediná čl. země Vznik smírčího soudu (Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosJ) – dnešní Mezinárodní soudní dvůr v Haagu Orgány: Shromáždění, Rada a Stálý sekretariát – v čele generální tajemník Sídlo: Ženeva Nedostatky o USA není členem: poliJka izolace (tehdejší nejsilnější mocnost), SSSR nepozváno o TeoreJcké uznávání myšlenky určení národa, prakJcky nikoliv o Systém kolekJvní bezpečnosJ – dle Paktu Společnos? národů § Neschopnost řešit konﬂikty – viz 30. léta Německo (anšlus) § Fatální – absence výkonného orgánu o Neobsahuje zákaz útočné války, ani závazek kolekJvní obrany vůči útočníkovi o Převaha mocnosO, utlačování malých států -> velmoci prosazují pouze své zájmy § Dominance: UK, FR De facto zánik 1939-1940, formálně 1946 SN nesplnila mírový účel, ale zásadní pro vývoj celosvětové mez. organizace o Obnovení myšlenky hned po 2WW: obava z konﬂiktu o Navazuje na ni OSN (rovněž nedostatky řešit voj. Konﬂikty) Zajímavost: vysoké postavení Edvarda Beneše o pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda 14. Integrace po roce 1945 Výchozí stav po roce 1945 Poválečný vývoj v Evropě se nesl ve znamení mocenského soupeření mezi USA a SSSR Neshody mezi jednotlivými velmocemi se týkaly zejména poválečného uspořádání Německa —> rozvrátit na dílčí oblasti, akceptovat, co s armádami? Hospodářsky vyčerpaná Evropa nechtěla další válku, proto volala hlavně po zajištění bezpečnosti: Základní úkol: zabezpečit po válce základní životní potřeby pro obyvatelstvo Důvody pro hlubší evropskou integraci byly následující: 1. Zabezpečení míru na evropském kontinentě 2. Překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur 3. Umožnění společného trhu jakožto prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu Právní nástroj: mezinárodní smlouva Prostředek: mezinárodní organizace (neomezovaly se jen na evropský prostor) - Členství nebylo povinné (státy si samy určovaly míru a rozsah svého zapojení) – nemůžeme v tomto ale srovnávat západoevropskou integraci, kde to tak bylo a postupně se dobrovolně vyvíjela, a východoevropskou, kde všechno určoval SSSR (např. Varšavská smlouva) - Mezinárodní organizace je platforma setkávání a spolupráce Ekonomická situace po WW2 velmi špatná, zejména Německo (rozvráceno, okupační správy – SSSR a USA, problematika Berlína, zóna USA plynule přechází až na území Rakouska, to se mění v 50. letech) – SRN a NDR viz předtím nemožnost oživit hospodářství závislost na pomoci přídělové hospodářství trh × centrální plánování ČSR na tom po válce dost dobře, ale odmítla Marshallův plán, takže pak když srovnáme vývoj Rakouska a ČSR co se týká HDP, tak na tom ČSR hůře Politická situace situace po WW2 změna rozložení sil v Evropě západní Evropa nestabilní (trpěla vládními a ústavními krizemi) rekonstrukce nebo okupační správa Německo a Rakousko – okupační zóny sovětské vojenské jednotky byly rozmístěny v celé střední a východní Evropě (× ČSR) Roli hlavního hybatele integrace převzal po Aristide Briandovi (před válkou) Winston Churchill - ihned po válce zdůrazňoval myšlenku vytvoření Spojených států evropských Prvním krokem ke zlepšení hospodářské situace v Evropě byla realizace Marshallova plánu - K jeho realizaci byla zřízena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OEEC - Marshal chtěl dát do evropy peníze, aby se dali ekonomicky do pořádku - Celkový objem prostředků, které takto bylydo Evropy „napumpovány“ dosáhl mezi lety 1948 a 1952 dvanácti miliard dolarů - Povedlo se to jen částečně (železná opona) - my jsme to nemohli přijmout, protože nám to zakázali rusáci —> Roku 1961 potřeba posunout to na vyšší úroveň, i země mimo OEEC se přeměnila na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD Prvním vojenským paktem byl Bruselský pakt - mezi VB + Francií + státy Beneluxu - k zajištění obrany proti případné agresi Německa - V roce 1954 k němu přistoupila Itálie následovaná SRN – došlo k přejmenování na Západoevropskou unii - Poté všichni členové NATO - překrývání a tato unie ztratila význam NATO - 1949: Washingtonská smlouva - NATO není uzavřenou organizací 1955: členství SRN sídlo: Paříž, poté Brusel orgány: Rada Severoatlantické aliance. Stálá rada § § § - Francie (1966-1995, pak 2001) – vystoupila na čas mimo, praktikovala politiku détente = kooperace se SSSR i USA, tím oslabování NATO, ale velká role USA, takže na nich postavené (když něco chtěli, vyhrožovali stáhnutím vojáků) Evropské obranné společenství – má vzniknout celoevropská armáda - role Francie - nutnost zapojit Německo, které s tím i celkem souhlasí - dohoda skončí kvůli tomu, že rati kace zastavena ve Francii -> VB návrh, že se vrátíme k Bruselskému paktu, který se transformuje v Západoevropskou unii - neúspěch EOS → šance pro ZEU, ale nope, protože členové jdou do NATO a Evropa by si ty věci měla řešit sama Jako mezník v evropské integraci bývá vnímán Haagský kongres z dubna 1948 - Ten se sice konal jako soukromě iniciovaná konference (Hnutí za evropskou jednotu) - sešlo se na ní více než 800 delegátů včetně největších politických osobností jako Churchill (předsedal) či Adenauer - Výsledkem konference byla Haagská rezoluce, vznášející požadavek na vytvoření hospodářské a politické unie —> dále byla použita k iniciaci založení Rady Evropy Rada Evropy - Zakladatelé: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie - Cíl: dosažení užší evropské jednoty, prosazování a uskutečňování principů demokracie a lidských práv - Bez výkonných pravomocí - Stojí mimo institucionální strukturu Varšavská smlouva = smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Albánií, Bulharskem, Maďarskem, Německou demokratickou republikou, Polskem, Rumunskem, Československem a SSSR - Květen 1955 – 1991 (rozpuštěna v Praze) - Protiváha NATO RVHP (leden 1949) = obchodní organizace sdružující státy sovětského bloku - —> mocenský nástroj pro centrální ovládání ekonomiky socialistických států Sovětským svazem - Úkoly: koordinace národních pětiletých plánů a rozdělování úkolů ve výrobě a výzkumu pro jednotlivé státy ESUO = spolupráce v oblasti uhlí a oceli mezi zúčastněnými státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Západní Německo) EURATOM (1975 - součástí tzv. Římských smluv) = nadstátní organizací pro výzkum a využití atomové energie - podpora výzkumu a šíření technických informací EHS (taky římské smlouvy) —> ustavení jednotného trhu, odstranění všech tarifních a kvantitativních omezení, zaveden společný celní sazebník (celní unie) —> Evropské společenství = EUSO + EHS + EURATOM Evropská unie = politicko-ekonomický svazek evropských států, který vznikl postupným procesem integrace a spolupráce - Maastrichtská smlouva (EU) 1993 —> vznikla postupně jako výsledek různých etap evropské integrace (ESUO, EURATOM, EHS,..) - má historii vývoje od původních společenství v 50. a 60. letech 20. století až po současnou formu, jakou má dnes - Hlavní cíle: dosažení míru, stability a prosperity na evropském kontinentu EFTA = evropské sdružení volného obchodu (1960) - založeno v roce 1960 jako reakce na vytváření Evropského hospodářského společenství (EHS) a s cílem vytvořit alternativu pro země, které nechtěly vstoupit do EHS fi 15. POJETÍ A ZÁKLADNÍ RYSY KODIFIKACÍ Kodifikace = systematický soubor zákonů, zpravidla dílčího právního odvětví (trestní, civilní, ústavní), ale i celého právního řádu (univerzální kodifikace) o Kompilace: nesystematický, roztříštěný soubor zákonů Základní principy dle dělení kodifikací: o Civilní: rovnost před zákonem, ochrana soukromého vl., smluvní svoboda o Trestní: vítězství nad barbarstvím feudálního trestního práva (obžalovaný dokud se nepřizná) o Ústavní: org. státní moci, ochrana lidských práv, participační právo jednotlivce, vytyčení cílů státní činnosti -> moderní ústava Kodifikace vycházejí z židovsko-křesťanské a římské tradice: o kultura knihy/zákona: náb. (Mojžíš, Ježíš), právní (Justinián) o dva hlavní zákondoráci: papež (ius canonoci a papale) a císař (ius civile a ius imperiate) o dva velké svody práva: Corpus iuris civilis a corpus iuris canonici o Myšlenka kodifikace velmi stará Kodifikace vede k pozitivizaci práva, rozlišnost u angloamerického práva: zvyklosti HLAVNÍ RYSY MODERNÍCH KODIFIKACÍ: Úplnost a výlučnost o Ne obecné právo, precedenty či obyčej o K. F. Hommel: spoustu právních záležitosO lze odvodit ze základních pojmů a pravidel Jednotnost a obecná závaznost o Ne parJkulárně územně ani stavovsky Uplatnění principů svobody, rovnos? a svrchovanos? o Svoboda osobní, vlastnická a smluvní o Formální rovnost před zákonem (dobově ovšem pouze muži) o Princip svrchovanosJ = nadřízené postavení jedné osoby nad druhou (= původně především „pro otce rodin, pány a statkáře“) Srozumitelnost o Jazyk, vyhnout se nejasným formulacím a rozporům Předmoderní kodiﬁkace (nesplňují vybrané prvky): ALR (pruský kodex, 19. Js. ustanovení, univerzální kodiﬁkace) či CMBC (bavorský občanský zákoník, subsidiárně k ius commune) HISTORICKÝ VÝVOJ KODOFIKACÍ Přirozenoprávní myšlení Právo v předmoderním státě – zvykové, právní parJkularismus o Změna myšlení – až vliv univerzit a církve, Význam právních knih – zaznamenávání práva Přirozené právo – vliv na kodiﬁkace 19. stol.: dualismus přirozeného a poziJvního práva – odlišné pojeO přirozeného práva (původ příroda, Bůh, rozum..?) AnJka: soﬁsté (souhrn kritérii dle kterých se poměřuje platné právo) Středověk: Tomáš Akvinský a sv. Auguscn – přejímání anJckých myšlenek, dle nich PP odhalitelné lidským rozumem, zároveň podřazeno Bohu Racionální pojec 17./18. stol.: PP je ideální právo, které je nezávislé na státní moci a vyplývá z rozumu a podstaty člověka o Vliv na kodiﬁkační procesy a úvahy o fungování státní moci o Snaha nahradit od základů dosavadní zákony novou a kvalitnější úpravou o Vliv osvícenských ideologů: Hugo GroJus, J. J. Rousseau, Thomas Hobbes, Charles Louis Montesquieu, John Locke -> Deklarace práv člověka a občana, Ústava USA 1788 RacionalisJcké přirozené právo -> kodiﬁkace (systemaJzované sbírky zákonů dle odvětví): základ pro moderní právo – spousta zákoníků platná dodnes Základ: obn. zájem o římské právo (11. stol.), rozvoj vzdělanosJ za humanismu (Francie, Nizozemí) o Fr. právní humanismus – podobnost s racionalisJckým přirozeným právem o 18. stol. právní věda jednota, vznik moderních kodiﬁkací -> odlišnosJ Racionalis?cké Přirozenoprávní Koncepce Jeden ze „zakladatelů“: holandský právník, ﬁlozof a poliJk Hugo Gro?us o Stát a právo pozemského původu, stát vzniká na základě společenské smlouvy uzavřené lidmi a jednotným základem práva je rozum o Existují univerzální pravidla pro všechny národy/civilizace, existují principy které jsou přirozené o Právo přirozené čerpá z lidského svědomí, proto stojí nad poziJvním právem GroJovo učení ne propracovaná soustava pravidel, ale volné shrnuO všeobecné společenské eJky Thomas Hobbes: Leviathan, koncept společenské smlouvy o Přirozeným právem každé – svoboda, každý právo na vše a nároky se střetávají o Válka všech proJ všem – proto stát musí zakročit, aby zajisJl bezpečnost o 20 přirozených zákonů – odvozených na základě racionální argumentací o Přirozené zákony – závazné ve svědomí: kdo se jimi řídí, jedná spravedlivě např.: § Vyhledávej a zachovej mír § Společenská smlouva – vzdát se čásJ svobody aby byla bezpečnost § Ať lidé vykonávají sjednané úmluvy Další představitelé o Johannes Althusius: něm. předchůdce přirozenoprávního myšlení o Samuel Pufendorf: něm., založil první katedru přirozeného práva (Heidelberg), základní axiomy práva vycházejí z morálky, potažmo 3 stoických zásad (nikomu neškodit, dodržet sovo, nahradit škodu) o Go6ried Wilhelm Leibnitz: taky rac. jurisprudence, zastánce kodiﬁkace (nejlepší ŘP) o Chris platný dodnes o Pandek?s?cké členění: úvodní část a důsledné dělení věcných práv – působí abs. a závazkových práv – působí relaJvně o Prvky přirozenoprávních kodiﬁkací: soukromá autonomie občana, smluvní svoboda, ochrana soukromého vlastnictví o Přílišná podrobnost, místy moc obecný a místy kazuisJcký, „zákonem právníků pro právníky“ Trestní právo ALR – univerzální kodiﬁkace (19. Js ustanovení), „landrecht“, Prusko, obsahuje i trestní právo 1851 Pruský trestní zákoník Strafgesetzbuch - StGB (1870): trestní zákoník Severoněmeckého spolku Strafgesetzbuch – StGB (1871): trestní zákoník pro Německou říši o Vychází z tr. Zákoníku Severoněmeckého spolku, stejně jako BGB platný dodnes + trestní řád z roku 1877 FRANCIE Civilní právo FR: rozdělená na dvě právní oblasJ (psané a obyčejové právo), po VFR neúspěšné pokusy o kodiﬁkace – pouze přizpůsobení občana novým revolučním principům o Napoleon: období klidu/ustálení po revoluci, kompromis mezi starým a novým režimem, 1800 začátek vypracovávání, čtyřčlenná komise, složitá hierarchie projednání: kasační soud, odvolací soud a Státní rada 1804: schválen Code civil de Francais (Napoleonův zákoník) o Robert-Joseph Pothier – „otec“ o Úvod: šest čl., vyhlašování zákonů, nepřípustnost retroakJvity, právní normy veř. jsou kogentní o První kniha (o osobách): nabývání a pozbývání občanských práv, rodinné právo, teze – není možný veřejný pořádek bez pořádku v rodině, otcovská autorita (správa majetku manželky), rozvod dle omezených podmínek o Druhá kniha (o majetku a různých druzích vlastnictví): vlastnictví a věcné práva k cizím věcem, revoluční ideje svobody vlastnictví, nedotknutelnost vlastnictví – omezeno pouze Z o TřeO kniha (o různých způsobech nabývání vlastnictví): dědické a obligační (závazkové právo), dědictví inspirováno ŘP, důraz na zůstavitelovu vůli, dispoziční podíl (měl-li potomky, pouze část mohl volně disponovat), uznání autonomní vůle jednotlivce Obecná charakterisJka CC: jasnost, přesnost a obecnost (ne kazuisJcké, prostor pro soudce), právnický styl o Rozhodování i v neupravených věcech – vliv přirozeného práva Konec přežitků z feudální doby: rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, jistota v právních vztazích Novelizace: manželské právo (postavení žen), otcovská autorita Inspirace dalších států: Varšavské velkovévodství (Napoleonský patronát – kriJka církve, oceňován právníky), kolonie Francie Za Napoleonovy vlády další zákoníky: občanský soudní řád, obchodní zákoník, trestní řád a trestní zákoník (Code pénal) Trestní právo Codé Penal (1791): první moderní kodiﬁkace trestního práva, velký rozdíl oproJ R-U Codé Penal (1810) ITÁLIE Civilní právo Vliv Francie – CC Sardinský OZ (1837, účinnost 1838) OZ (1865) – Pisanelliho zákoník: 2147 ustanovení + verze pro kolonie OZ (1942): vliv BGB5, zahrnuje i pracovní právo Trestní právo Trestní zákoník savojský (1839), Trestní zákoník toskánský Zanardelliho zákoník (1889, účinnost 1890) – důraz srozumitelnost, zastaralost o VaJkán (Lateránské smlouvy) Roccův zákoník (1930): ministr spravedlnost kroJl fašizaci 5 Připravován v éře fašistů, ale málo fašis7ckých konceptů, plaT dodnes 17. KONSTITUCIONALISMUS VE FRANCII, NĚMECKO A ITÁLII *detailněji viz otázky č. 19, 20, 25, 27 a 27. FRANCIE „Laboratoř ústavnosJ“ – původní ústava Francouzská revoluce, země osvícenství: J. J. Rousseauu, Charles L. Montesquieu o Deklarace práv člověka a občana (1789) – prvenství?: věděli o sobě navzájem - podobnost6 o Ústava (1791): konsJtuční monarchie, ustavení Zákonodárného shromáždění o Ústavy (1793, 1795, 1799, 1802, 1804) Restaurace o Ústavy (1814, 1815, 1830) Moderní ústavnost o Ústava 1848 (druhá republika) o Ústava 1852 (druhé císařství) o Ústava 1875 (třec republika) – pololegální, dlouhodobost, monarchisJcké x republikánské prvky, význam: plaO až do konce 1WW, v mez. období inspirace pro Evropu (čs. ústava 1920) VichisJcký režim (1940): vliv – Maršál Pétain, triáda: práce, rodina a vlast (revoluce -> Čtvrtá republika (1946): racionalizovaný parlamentarismus, krize v koloniích (Alžírsko) Pátá republika (1958) o Blok ústavnosJ (1971)7 § Ústava (1957) § Deklarace práv člověka a občana (1789) § Preambule ústavy z roku 1946 § Základní zásady zákonů § + Charta životního prostředí (2004) NĚMECKO Německá říše o Ústava 1871: utvořená federace – S říše, oktrojovaná, vzor Belgie Vývoj 1918/19: vychází z ústavy Severoněmeckého spolku, neměla katalog základních práv o Výmarská republika o Éra národního socialismu: Ústava formálně plaO – prorážení, nástup Hitlera Poválečný vývoj, fatální porážka - denaciﬁkace o SRN: GG - základní zákon (racionalizovaný parlamentarismus) – federalismus o NDR: Ústavy (1949, 1968, příprava nové – 1990) – unitarismus Sjednocení (1990/91) Vliv WV (výmarská ústava), GG (základní zákon, reﬂektujte Výmarskou ústavu – brání destrukci demokracie) ITÁLIE Statuto Alber)no (1848): základní dokument – ústava , původ v Sardinii (nesouvisí s sjednocenou IT) o Znaky: král hlava státu – nedotknutelnost, dvoukomorový parlament – Senát jmenovaný panovníkem a DK volená obyvatelstvem (muži, pův. do 1882 pouze 2 %) Risorgimento (1861): sjednocení (inspirace ČSR/Jugoslávii) Fašis?cká éra (1922 – 1943 – 1945) o Italská sociální republika o Vymezení vůči demokracii, upřednostnění národa, pův. situace 1WW (sice výherní strana) o Svaz italských bojovníků – „fašo“ -> vznik strany Národní fašis?cká strana (Par'to Nazionale Fascista) o Pochod na Řím – neústavní prvek, prezident ustupuje, Mussolini premiér o Mussolini adaptuje právní řád – parlament nepotřebný, zmocňovací zákony – vláda!, změna volebního systému, kriJka opozice8 zanedlouho likvidace opozice o Modiﬁkace AlberOnského statutu: zánik parlamentu, korporaJvisJcké pojeO, vznik velké fašisJcké rady, konec poliJckého pluralismu o Zlom 1943, jednání Velké fašisJcké rady – Mussolini odvolán, zadržen, na severu nacifašismus Nová ústava (1947) 6 Upozornil na to G. Jellinek 7 Problémy s kohabitací (premiér a prezident z jiné pol. strany), pův. odlišné funkční období - změněno 8 Soc. poslanci – volí mrtví lidé J o Preambule: „Itálie je demokraJcká republika založena na práci“ – proJchůdné, velký vliv levice o Ústavní soudnictví, dlouho neakJvováno o 2. republika, počátek: turbulentní, časté střídání vlád, organizovaný zločin, terorisJcké útoky, únosy magistrátů o 20. stol. dualismus: S. Berlusconi (jeho smrt – třeO republika?) x Walter Veltroni 18. PERIODIZACE VÝVOJE FRANCIE OD KONCE NAPOLEONSKÝCH VÁLEK *převzato z Kabrhelovin, detaily v otázce č. 11 a 20 + Právní dějiny s. 336-344 Konec napoleonských válek a Vídeňský kongres 1814 - 1815 o Po bitvě u Lipska 1813 („bitva národů“), kde byla Napoleonova vojska poražena, vstoupila v roce 1814 spojenecká vojska do Francie a dobyla Paříž. Došlo k restauraci Bourbonů na trůn (Ludvík XVIII.). V roce 1815 se Napoleon na 100 dní vráJl do Francie, ale byl poražen v bitvě u Waterloo. Vídeňský kongres se konal v letech 1814 – 1815 a rozhodl o obnovení království ve Francii a o uspořádání Evropy. 1830: červencová revoluce 1830 – 1848: tzv. červencová monarchie o V roce 1830 na trůn nastoupil Ludvík Filip Orleánský. Nová ústava (tzv. červencová), která byla schválená 14. srpna 1830 posilovala pravomoci poslanecké sněmovny na úkor panovníka. Moc přešla z rukou šlechty do rukou panovníka. Červencová monarchie byla obdobím velkého ekonomického rozmachu. V roce 1848 přešly snahy o reformy volebního práva do ozbrojeného povstání. 1848 – 1849: revoluce 1848 – 1852: období II. republiky o Po volbách v roce 1848 se stal prezidentem Ludvík Bonaparte. II. republika trvala formálně až do 2. 12. 1852, kdy bylo vyhlášeno císařství. FakJcky ovšem zanikla již 2. 12. 1851, kdy Ludvík Bonaparte provedl státní převrat. 1852 – 1870: období II. císařství o Poté, co se Ludvík Bonaparte prohlásil císařem Napoleonem III., se ve Francii ustavila tzv. Bonapartova diktatura. V období II. císařství vedla Francie téměř nepřetržitě dobyvačné války. Pád II. císařství zapříčinil především vstup Francie do války s Pruskem v roce 1870 z důvodu bojů o nástupnictví na španělský trůn. 4. září 1870 byla vyhlášena republika. 1870 – 1940: období III. republiky (viz otázky č. 20) o Koloniální poliJka: Afrika, Tunisko, Indočína o Zisk Alsaska-Lotrinska po 1WW o Dreyfusova aféra Období II. světové války o 3. 9. 1939 vyhlásila Francie Německu válku. Poté, co v roce 1940 Wehrmacht obsadil většinu území Francie včetně Paříže, byla vláda (v čele s maršálem Pétainem) přesunuta do Vichy. 22. 6. 1940 byla podepsána kapitulace Francie. Severní část okupoval Wehrmacht a v jižní čásJ byl zřízen tzv. vichysJcký režim založený na kolaboraci s nacisty. o Zahraniční odboj: Charles de Gaulle (hnuO Svobodné Francie, 1944 hlava ProzaJmní vlády FR) Období IV. republiky o IV. francouzská republika byla vyhlášena po skončení druhé světové války v roce 1946 a trvala do roku 1958. V této době probíhaly války v Alžírsku a Indočíně. Období V. republiky (1958-současnost) o Období nové ústavy 1958 19. FRANCOUZSKÁ REVOLUCE A JEJÍ VÝZNAM PRO VÝVOJ PRÁVA V EVROPĚ VELKÁ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE Počátek revoluce – FR jako konsJtuční monarchie 1789: svolány generální stavy (po 175 letech), třeO stav se prohlásil za NS a poté za Ústavodárné shromáždění o Úkol připravit ústavu, vyvrcholení: Invalidovna (zbraně), dobyO BasJly Ústavě předchází: Deklarace práv člověka a občana (26.8.1789) o Rovnost – ale: majetkový cenzus při volbách První francouzská ústava (1791): konsJtuční monarchie, nejvyšší zákonodárná moc Zákonodárné shromáždění (2 roky období, nepřímé volby, zástupci národa nikoliv voličů), nejvyšší výkon moc král (mohl svolat, nikoliv rozpusJt ZS, právo podat zákon, ale i schválit -> dekrety, právo susp. veta) o Volby pouze 20 % obyv., v koloniích stále otroctví o Omezení: poslanci ZS nemohli být bývalí poslanci Ústavodárného shromáždění PoliJcká mapa: pravice feuillanJ (podpora konst. monarchie), levice jakobíni a kordeliéři, střed/jádro tvořili obchodníci o Vyloučení původních poslanců -> nízká autorita ZS, prostor pro převrat Panovník: král Francouzů, nedotknutelnost, jmenoval a odvolával ministry, moc dědičná v mužské linii, moc vykonával spolu s ministry/ministr se nemohl stát poslancem Situace neklidná – 1792 vyhlášení války Rakousku – 10. srpna povstání o Pařížané – prohlásili se za revoluční Komunu, dobyO královské paláce, šíření masového teroru o Revoluční tribunály, vraždění šlechJců, knězi pronásledování o Královská rodina: zbavena moci (ne Jtul), internována Komuna se rozpusJla, vznik Národního konventu (zkr. Konvent) Vítězné povstání: důsledek i na válku – vítězství nad RAK u Jemappes, obsazení Belgie a Porýní Období girondisJckého konventu Ustaven Národní konvent (všeobecné volební právo): vůdčí síla umírnění girondisté o Z 750 poslanců: 165 girondisté, 100 radikální jakobíni, zbytek nestranici – „bahno“ Snaha změnit ústavu, neúspěšné, nicméně soudní proces s králem – poprava Nedostatek potravin: zákon o volném prodeji obilí – zvýš

OPD Zkouška 2023/2024 PDF

Document Details

Tags

Related

Summary

Full Transcript