Finanční právo SZ PDF

1. Základní daňové prvky, třídění daní a jejich funkce. 2 2. Daně přímé 4 3. Daně nepřímé 5 4. Zásady správy daní 6 5. Fáze daňového řízení...

1. Základní daňové prvky, třídění daní a jejich funkce. 2 2. Daně přímé 4 3. Daně nepřímé 5 4. Zásady správy daní 6 5. Fáze daňového řízení 7 6. Právní úprava státního rozpočtu 8 7. Principy rozpočtového práva 9 8. Mimorozpočtové hospodaření státu, státní fondy 9 9. Právní úprava měny včetně její ochrany 12 10. Bankovní právo 14 11. Finanční trh 16 12. Pojišťovací právo 18 13. Česká národní banka 20 14. Nejvyšší kontrolní úřad 21 15. Ústavní základy nančního práva 22 fi                1. Základní daňové prvky, třídění daní a jejich funkce. Základní daňové prvky Subjekt daně: FO nebo PO, která je povinna platit daň. Objekt daně: předmět, na který se daň vztahuje, tedy to co je zdaněno. - Příjem: mzdy, zisky z podnikání, příjmy z pronájmu. - Majetek: nemovitosti pozemky, vozidla. - Spotřeba: zboží a služby (např. DPH, spotřební daň). Základ daně: hodnota, ze které se daň vypočítává - U daně z příjmu: celkový příjem sníženy o odečitatelné položky. Příklad: pokud FO vydělá 600 000 Kč a má odečitatelné položky ve výši 100 000 Kč, základ daně je 500 000 Kč. Z něj se následně vypočítá daň dle sazby. - U DPH: cena bez DPH. - U daně z nemovitostí: rozloha nebo hodnota nemovitosti. Sazba daně: % nebo pevná částka, která se aplikuje na základ daně. Daňové úlevy a slevy: mechanismy, které snižují daňovou povinnost. - Odečitatelné položky: snižují základ daně, což znamená, že se nejprve odečtou od celkových příjmů nebo hodnoty majetku, a teprve poté se vypočítá daň. Příklad: Úroky z hypotéky, příspěvky na penzijní nebo životní pojištění. Pokud mám příjem 500 000 Kč a odečitatelné položky 50 000 Kč, základ daně je 450 000 Kč. - Slevy na dani: snižují přímo vypočtenou daňovou povinnost (nikoli základ daně). Příklad: Sleva na poplatníka, sleva na dítě. Pokud je daňová povinnost 100 000 Kč a sleva na poplatníka 30 840 Kč, zaplatím jen 69 160 Kč. - Osvobození od daně: znamená, že určitý druh příjmů nebo majetku nepodléhá zdanění. To znamená, že tyto příjmy nejsou zahrnuty do základu daně. Příklad: Dědictví - příjem z dědictví se nezdaňuje. Dary - některé druhy darů jsou osvobozeny, například dary mezi příbuznými v přímé linii. Sociální dávky - například dávky státní sociální podpory, podpory v nezaměstnanosti. Správce daně: instituce odpovědná za výběr a správu daní. - V ČR je správcem daní Finanční správa ČR Třídění daní a jejich funkce Podle druhu Přímé daně Daně, které jsou placeny přímo poplatníkem, přičemž jejich výše závisí na příjmu nebo majetku. Příklady: - Daň z příjmu FO - Daň z příjmu PO - Daň z nemovitých věcí - Silniční daň Funkce: - Zajištují přímé příjmy státního rozpočtu. - Mají redistribuční charakter - bohatší platí více (progresivní sazby). Nepřímé daně Daně zahrnuté do ceny zboží nebo služeb, které platí spotřebitelé. Příklady: - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Spotřební daň (např. na alkohol, tabák, pohonné hmoty) - Ekologické daně (např. z elektřiny, uhlí) Funkce: - Významný zdroj příjmu státu - Ovlivňují spotřebu určitých výrobků (např. alkohol a cigarety) Podle úrovně správy Státní daně: příjmy plynou do státního rozpočtu. Příklady: - Daň z příjmu PO - DPH - Spotřební daň Místní daně: plynou do rozpočtu obcí a krajů. Příklady: - Daň z nemovitých věcí (výnos patří obcím) - Poplatky za komunální odpad nebo za psa (nejsou daně v pravém slova smyslu) Funkce daní Fiskální funkce - Hlavní účel daní je generovat příjmy pro státní a místní rozpočty - Financují veřejné služby, jako je zdravotnictví, školství, doprava, obrana nebo sociální zabezpečení Redistribuční funkce - Zajištují spravedlivé přerozdělování příjmů ve společnosti - Daně, jako je progresivní daň z příjmu, omezují příjmové nerovnosti Regulační funkce - Ovlivňují chování obyvatel a podniků - Například spotřební daně snižují spotřebu tabáku a alkoholu, ekologické daně motivují k ochraně životního prostředí. Stabilizační funkce - Slouží k ovlivňování ekonomiky během hospodářských cyklů - Například zvýšení daní během ekonomického růstu pomáhá omezit in aci, zatímco jejich snížení během krize stimuluje spotřebu. fl 2. Daně přímé Daně, které jsou placeny přímo poplatníkem, přičemž jejich výše závisí na příjmu nebo majetku. Funkce: - Zajištují přímé příjmy státního rozpočtu. - Mají redistribuční charakter - bohatší platí více (progresivní sazby). Co jsou přímé daně? - Plátce a poplatník jsou stejné osoby: Např. živnostník podává daňové přiznání a sám odvádí daň z příjmu. - Výpočet: Výše daně se odvíjí od hodnoty příjmu nebo majetku, který je předmětem zdanění. - Pravidelnost: Přímé daně se většinou odvádí jednou ročně nebo v pravidelných intervalech. Druhy přímých daní Daně z příjmů Daň z příjmů fyzických osob (DPFO) - Platí ji jednotlivci (zaměstnanci, OSVČ, pronajímatelé). - Základ daně: Příjmy upravené o výdaje, odpočty a slevy na dani. - Sazby: 15 % pro příjmy do 1 935 552 Kč (pro rok 2023). 23 % pro příjmy nad tuto částku (tzv. progresivní zdanění). U zaměstnanců odvádí daň zaměstnavatel formou srážky ze mzdy. Daň z příjmů právnických osob (DPPO) - Platí ji právnické osoby ( rmy, společnosti, organizace). - Základ daně: Zisk společnosti (rozdíl mezi příjmy a náklady). - Sazba: 19 %. Pro některé investiční fondy platí snížená sazba 5 %. Majetkové daně Daň z nemovitých věcí - Platí ji vlastníci nemovitostí (pozemků, staveb, bytů). - Výpočet: Daň se určuje podle velikosti nemovitosti (v m²) a koe cientu stanoveného obcí. - Platba: Splatná ročně, většinou ve dvou splátkách. Silniční daň - Platí podnikatelé za motorová vozidla používaná k podnikání. - Výpočet: U osobních aut podle objemu motoru. U nákladních vozidel podle hmotnosti a počtu náprav. Zrušené majetkové daně - Daň z nabytí nemovitých věcí: Zrušena od prosince 2019. - Daň dědická a darovací: Nahrazeny daní z příjmů. fi fi 3. Daně nepřímé Nepřímé daně jsou daně, které zákazník platí při nákupu zboží nebo služeb, přičemž jsou zahrnuty v jejich ceně. Poplatník daň neodvádí přímo státu, ale skrze obchodníka nebo poskytovatele služby, který ji za něj odvede. Tento nepřímý vztah odlišuje nepřímé daně od přímých daní. Jsou univerzální a platí je každý bez ohledu na výši svého příjmu. Hlavní druhy nepřímých daní Daň z přidané hodnoty (DPH): Jedná se o univerzální daň, která se vztahuje na většinu zboží a služeb. - Základní sazba činí 21 % (např. elektronika, oblečení). - Snížená sazba 15 % platí na potraviny nebo ubytovací služby. - Druhá snížená sazba 10 % se vztahuje na léky, knihy nebo kojeneckou výživu. DPH tvoří významnou část příjmů státního rozpočtu. Spotřební daň: Tato selektivní daň se uvaluje na vybrané produkty, které mají negativní vliv na zdraví nebo životní prostředí. - Předmětem spotřební daně jsou tabákové výrobky, alkoholické nápoje a pohonné hmoty. - Spotřební daň má dvojí účel: 1.Poskytuje příjem státu. 2.Reguluje spotřebu škodlivých výrobků. Ekologické daně: Tyto daně motivují k ochraně životního prostředí a podporují využívání obnovitelných zdrojů. - Patří sem daň z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv. - Ekologické daně pomáhají regulovat znečištění a snižovat emise skleníkových plynů. 4. Zásady správy daní Zásada procesní rovnosti Správce daně je povinen postupovat rovně vůči všem daňovým subjektům, které se nacházejí v obdobné situaci. Nesmí bezdůvodně rozlišovat mezi daňovými subjekty na základě jejich osobních charakteristik nebo výše daně. Například, pokud dva poplatníci mají podobnou situaci, měl by správce daně rozhodnout stejně v obou případech. Zásada rovnosti také znamená, že správce daně nesmí upřednostnit jednoho poplatníka před druhým. Zásada součinnosti Tato zásada klade důraz na vzájemnou spolupráci mezi správci daní a daňovými subjekty. Daňový subjekt může poskytovat součinnost správci daně nejen osobně, ale i prostřednictvím zástupce, jako je daňový poradce nebo advokát. Správce daně by měl od poplatníků požadovat součinnost pouze v nezbytně nutných případech, kdy to je nevyhnutné pro správné stanovení daně. Zásada vstřícnosti Správce daně by měl postupovat vstřícně vůči daňovým subjektům a pomáhat jim dosáhnout požadovaného cíle v rámci zákonných možností. To znamená, že by měl být ochoten pomoci například s vysvětlením složitých daňových předpisů, pokud to nebude v rozporu se zákonem. Zároveň by měl vyvarovat nezdvořilého chování a zajistit, že daňový subjekt bude informován a nápomocen v průběhu celého řízení. Zásada rychlosti řízení Správce daně by měl postupovat při správě daní bez zbytečných průtahů. Daňový subjekt by měl mít jistotu, že jeho podání bude vyřízeno v přiměřeném čase. Když správce daně nevyřídí podání v zákonem stanovené lhůtě, má daňový subjekt právo požadovat ochranu před nečinností správce daně. Tento institut umožňuje daňovému subjektu obrátit se na nadřízeného správce daně, pokud nedošlo k vyřízení podání včas. Zásada hospodárnosti Správce daně by měl v rámci správy daní usilovat o minimalizaci zbytečných nákladů. To znamená, že by neměl žádným způsobem zatěžovat daňový subjekt neefektivními požadavky na podklady nebo dokumenty, které nejsou relevantní pro stanovení daně. Cílem této zásady je zajistit, aby správa daní probíhala efektivně, s minimálním dopadem na veřejné prostředky i na daňové subjekty. Zásada volného hodnocení důkazů Správce daně má právo volně hodnotit důkazy, které byly shromážděny v průběhu daňového řízení. Tento princip znamená, že správce daně nemusí nutně používat pouze formální důkazy, ale může hodnotit všechny relevantní skutečnosti a důkazy podle jejich síly a věrohodnosti. 5. Fáze daňového řízení Zahájení daňového řízení Daňové řízení začíná, když správce daně zahájí správní postup na základě různých podnětů, např. podání daňového přiznání, žádosti poplatníka nebo rozhodnutí správce daně. - Pokud poplatník podá daňové přiznání, tím řízení začíná, protože správce daně začne kontrolovat správnost a úplnost přiznání. Shromažďování důkazů a podkladů Jakmile je řízení zahájeno, správce daně shromažďuje důkazy a podklady potřebné k určení výše daně. Mohou to být účetní záznamy, faktury, smlouvy a další dokumenty. - Daňový subjekt je povinen poskytnout správci daně relevantní informace, pokud to není v rozporu se zákonem. Stanovení daně Na základě shromážděných informací správce daně vypočítá daň. To zahrnuje: Výpočet základu daně: Na základě přiznání nebo provedené kontroly. Určení sazby daně: Sazba daně se použije k výpočtu celkové daňové povinnosti. Opravy a korekce: Pokud byly zjištěny chyby nebo nesrovnalosti, správce daně upraví výši daně. Rozhodnutí o daňové povinnosti Po vypočítání daně správce daně rozhodne o výši daňové povinnosti a o tom, jakým způsobem a kdy má být daň zaplacena. Tento krok je spojen s vydáním rozhodnutí, které může mít následující podoby: - Vydání platebního výměru: Určuje konkrétní částku daně, kterou má poplatník zaplatit. - Pokuty a sankce: Pokud byly zjištěny nedostatky (např. neuhrazené daně nebo chybné přiznání), mohou být součástí rozhodnutí i sankce nebo pokuty. Úhrada daně Po vydání rozhodnutí o daňové povinnosti je daňový subjekt povinen uhradit stanovenou daň v dané lhůtě. Pokud daňový subjekt zaplatí daň včas, řízení je ukončeno. - Způsob platby: Daň je obvykle zaplacena bankovním převodem nebo složenkou. - Možnost splátkového kalendáře: Pokud daňový subjekt není schopen zaplatit celou částku najednou, může požádat o splátkový kalendář. Kontrola plnění daňové povinnosti Po uhrazení daně správce daně může provést kontrolu, zda daň byla správně zaplacena. Pokud byly zjištěny nesrovnalosti nebo neuhrazené částky, může správce daně zahájit řízení o vymáhání nedoplatků. - Vymáhání daně: Pokud daňový subjekt nezaplatí daň včas, může být nařízeno její vymáhání, což může zahrnovat například exekuci. Ochrana před nečinností správce daně - Daňový subjekt může podat podnět nadřízenému správci daně, aby zajistil nápravu a urychlil řízení. 6. Právní úprava státního rozpočtu Ústava České republiky a státní rozpočet Ústava ČR (zákon č. 1/1993 Sb.) vymezuje rámec pro tvorbu státního rozpočtu, přičemž rozhodující roli při jeho přípravě hraje vláda ČR. Ta předkládá návrh státního rozpočtu Parlamentu ČR, který rozpočet schvaluje. Tento proces začíná každý rok přípravou návrhu rozpočtu, jeho projednáním v Poslanecké sněmovně a následným schválením Senátem. - Vláda ČR: Předkládá návrh státního rozpočtu, který je detailně vypracován Ministerstvem nancí. - Parlament ČR: Schvaluje návrh státního rozpočtu, a pokud dojde k nějakým změnám, může návrh vrátit vládě k dalšímu projednání. Zákon o rozpočtových pravidlech Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, je klíčovým předpisem upravujícím postup při tvorbě, schvalování, provádění a kontrole státního rozpočtu. Tento zákon de nuje následující: - Příprava a předložení návrhu státního rozpočtu: Zákon stanoví pravidla pro to, jakým způsobem vláda a ministerstva připravují návrh rozpočtu, jaká pravidla musí dodržet a jakým způsobem se rozpočet schvaluje. - Vyrovnanost rozpočtu: Zákon určuje povinnost vlády předkládat vyrovnaný rozpočet, nebo s rozpočtovým schodkem, který je nutné nancovat přijatelnými způsoby (např. úvěry). - Kontrola rozpočtu: Zákon zajišťuje transparentnost v nakládání s veřejnými prostředky, včetně kontroly a auditu. Zákon o státním rozpočtu Každý rok je schválen zákon o státním rozpočtu (např. zákon č. 377/2022 Sb. o státním rozpočtu na rok 2023), který konkrétně vymezuje příjmy a výdaje státu na daný kalendářní rok. Tento zákon zahrnuje: - Příjmy státního rozpočtu: Daňové příjmy (např. z DPH, daní z příjmů), ne daňové příjmy (např. z privatizace nebo státních fondů) a příjmy z Evropské unie. - Výdaje státního rozpočtu: Rozdělení peněz mezi jednotlivá ministerstva a veřejné instituce. Tyto výdaje jsou určeny na veřejné služby, infrastrukturu, obranu, zdravotnictví, školství atd. Tvorba a schvalování státního rozpočtu Návrh státního rozpočtu je připraven Ministerstvem nancí a předložen vládě. Po jeho schválení vládou je návrh rozpočtu zaslán do Poslanecké sněmovny, kde probíhá projednávání. Po případných úpravách a pozměněních, které mohou provést poslanci, je návrh rozpočtu poslán do Senátu. Pokud Senát návrh schválí, rozpočet je následně podepsán prezidentem a stává se právně závazným. - Projednání v Parlamentu: Poslanecká sněmovna i Senát mají právo návrh rozpočtu upravit. Pokud se vyskytne jakýkoliv nesoulad, návrh se vrací k dalšímu projednání. - Výsledné schválení: Po schválení v obou komorách Parlamentu a podpisu prezidentem je rozpočet přijat a stává se součástí právního rámce pro hospodaření státu. Kontrola plnění státního rozpočtu Po přijetí státního rozpočtu je nutné zajistit jeho řádné plnění. Kontrola rozpočtu je vykonávána jak ministerstvem nancí, tak i dalšími nezávislými orgány, jako je Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který pravidelně provádí audity státního hospodaření. Výsledky těchto kontrol jsou zveřejňovány a slouží k zajištění transparentnosti a odpovědnosti za veřejné prostředky. Ochrana před neplněním rozpočtu Pokud během roku dojde k situaci, kdy stát neplní stanovený rozpočet (např. nedostatek nancí pro některé výdaje), může být přijata úprava rozpočtu. Tato úprava zahrnuje: - Změny v rozpočtu: Vláda může požádat Parlament o schválení změn v rozpočtu, pokud dojde k neočekávaným výdajům nebo změnám příjmů. - Vydání mimořádných opatření: V případě potřeby mohou být přijata mimořádná opatření k zajištění rovnováhy mezi příjmy a výdaji. fi fi fi fi fi fi  Návrh státního rozpočtu 1. Ministerstvo nancí připraví návrh státního rozpočtu. 2. Návrh následně předložen vládě ČR 3. Po schválení vládou se návrh rozpočtu předkládá Poslanecké sněmovně, kde probíhá projednávání a případné pozměnění. 4. Pokud je v Poslanecké sněmovně schválen, putuje do Senátu, kde může být opět upraven. 5. Pokud Senát schválí návrh, prezident podepíše zákon a státní rozpočet je platný. Rozdíl mezi příjmy daňovými a nedaňovými v kontextu státního rozpočtu Daňové příjmy zahrnují všechny příjmy státu z daní, jako jsou DPH, daň PO a FO. Nedaňové příjmy zahrnují příjmy z jiných zdrojů (privatizace státního majetku, poplatků, pokut, nebo z příjmů ze státních fondů či grantů z EU). fi  7. Principy rozpočtového práva Zásada rovnosti Při správě veřejných nancí nesmí být žádný subjekt diskriminován. Všechny oblasti státní správy a veřejné instituce mají mít spravedlivý přístup k nančním prostředkům. Zásada transparentnosti Veškeré procesy týkající se tvorby, schvalování a plnění státního rozpočtu musí být otevřené a přehledné. Veřejnost musí mít přístup k informacím o tom, jak jsou veřejné prostředky vynakládány. Zásada vyrovnanosti rozpočtu Příjmy a výdaje státního rozpočtu by měly být vyrovnané. V případě de citního rozpočtu musí být de cit nancován přijatelnými způsoby, jako jsou úvěry, ale dlouhodobé zadlužení by mělo být omezené. Zásada účelovosti Veřejné prostředky by měly být využívány pouze na účely, které jsou stanoveny v rozpočtu nebo jiných právních předpisech. Peníze určené na konkrétní účely (např. školství, zdravotnictví) by měly být použity výhradně pro tyto účely. Zásada hospodárnosti Při správě veřejných prostředků by mělo být vždy zajištěno, že výdaje jsou efektivní a že se neplýtvá veřejnými penězi. Je potřeba dbát na minimální náklady při plnění rozpočtu. Zásada legality Všechny činnosti spojené se státním rozpočtem musí být v souladu se zákonem. Každý krok v procesu tvorby, schvalování a vykonávání rozpočtu musí být prováděn v rámci právních předpisů a pravomocí stanovených zákonem. Zásada kontinuity Státní rozpočet by měl být navržen tak, aby zajišťoval stabilitu a kontinuitu v dlouhodobém horizontu. Tento princip zajišťuje, že rozpočtová politika státu bude dlouhodobě udržitelná. Zásada exibility Při plnění státního rozpočtu je třeba umožnit přizpůsobení výdajů a příjmů měnícím se ekonomickým podmínkám nebo mimořádným situacím. Flexibilita by měla být v souladu s právními normami a kontrolována odpovědnými orgány. Zásada vymahatelnosti Stát musí mít efektivní mechanismy pro vymáhání daní a jiných příjmů, které jsou součástí rozpočtu. Tím je zajištěno, že příjmy, které stát očekává, budou skutečně vymáhány a správně vybrány. fi fl fi fi fi fi  8. Mimorozpočtové hospodaření státu, státní fondy Mimorozpočtové hospodaření státu Mimorozpočtové hospodaření se vztahuje na činnosti, které nejsou zahrnuty do běžného rozpočtu státních příjmů a výdajů, ale které stále souvisejí s veřejnými nancemi. Tyto prostředky jsou spravovány zvlášť, aby byly využívány na účely, které jsou speci kované v zákonech nebo vládních programech. Mimorozpočtové hospodaření se řídí speci ckými pravidly, které jsou často exibilnější než pravidla pro běžný státní rozpočet. Typy mimorozpočtových prostředků: - Příjmy z evropských fondů: Stát může čerpat prostředky z Evropské unie na nancování projektů v různých oblastech (infrastruktura, životní prostředí, vzdělávání). - Příjmy z privatizace a prodeje majetku: Peníze získané prodejem státního majetku, které jsou určeny pro konkrétní projekty nebo pro snížení státního dluhu. - Příjmy z poplatků a pokut: Například poplatky za použití veřejných služeb nebo pokuty za porušení předpisů. Státní fondy Státní fondy jsou speci cké účelové fondy, které stát vytváří pro správu a alokaci prostředků na konkrétní účely. Tyto fondy nejsou součástí běžného rozpočtu, ale mají vlastní právní rámec a speci cké pravidla pro hospodaření. Státní fondy mají za úkol nancovat určité oblasti, jako je podpora rozvoje infrastruktury, ochrana životního prostředí nebo sociální podpora. Hlavní státní fondy v ČR: Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) Tento fond slouží k nancování výstavby a údržby dopravní infrastruktury, zejména silnic, dálnic a železnic. Peníze do fondu přicházejí z různých zdrojů, jako jsou příjmy z daní, poplatky a státní příspěvky. Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP) Tento fond je zaměřen na ochranu a zlepšování životního prostředí. Jeho prostředky jsou využívány na projekty v oblasti ekologie, jako je podpora obnovitelných zdrojů energie, čištění odpadních vod, revitalizace přírodních oblastí nebo ochrana ovzduší. Státní fond rozvoje bydlení Fond je určen na podporu výstavby a modernizace bytového fondu, poskytování nančních prostředků na výstavbu a rekonstrukci bytových jednotek, a to zejména pro mladé rodiny nebo nízkopříjmové osoby. Státní fond kultury ČR Tento fond se zaměřuje na nancování projektů v oblasti kultury, jako jsou podpory kulturních institucí, organizování kulturních akcí nebo uchovávání kulturního dědictví. Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematogra e Tento fond nancuje projekty v oblasti lmu a kinematogra e, například podporu tvorby českých lmů nebo modernizaci kin. Fond národního majetku ČR Tento fond spravuje prostředky získané z privatizace státního majetku a slouží k nancování programů na podporu hospodářské politiky a stabilizaci veřejných nancí. Funkce státních fondů: - Účelové použití prostředků: Peníze ve státních fondech mohou být použity pouze na konkrétní účely stanovené v jejich zakládacím právním předpisu. fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fl fi fi fi fi fi fi  - Zajištění dlouhodobé stability: Fondy pomáhají zajistit stabilní nancování projektů a iniciativ, které mohou mít dlouhodobý přínos pro stát. - Flexibilita v alokaci prostředků: Státní fondy mohou být exibilní při přerozdělování nancí na různé projekty, což je výhodné pro rychlou reakci na aktuální potřeby. Právní rámec státních fondů Státní fondy jsou upraveny speci ckými zákony, které určují, jaké prostředky mohou být do fondu přidělovány, jak s nimi bude hospodařeno a jak budou kontrolovány. Tyto zákony také de nují, jakým způsobem se budou prostředky fondu vynakládat, například kdo je odpovědný za schvalování výdajů nebo jaké instituce mohou žádat o nanční podporu z fondu. Kontrola mimorozpočtového hospodaření Mimorozpočtové hospodaření a státní fondy podléhají pravidelným kontrolám, které jsou prováděny nezávislými kontrolními orgány, jako je Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Cílem těchto kontrol je zajistit, že prostředky jsou využívány účelně, efektivně a v souladu s právními předpisy. fi fi fl fi fi fi  9. Právní úprava měny včetně její ochrany Právní úprava měny v České republice zahrnuje stanovení měny, její používání a ochranu. Měna je základním nástrojem ekonomiky, a proto je její právní úprava a ochrana klíčová pro zajištění stability nančního systému. Právní rámec pro měnu je vymezen Ústavou ČR, zákony a prováděcími předpisy. O ciální měna České republiky Podle Ústavy České republiky a zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance (ČNB) je o ciální měnou České republiky koruna česká (CZK). - Koruna česká je jednotnou měnou, která je používána pro všechny nanční transakce v zemi. - Koruna je zákonným platidlem pro všechny platební operace v České republice, což znamená, že veškeré dluhy, mzdy a ceny musí být vyjádřeny v korunách. Česká národní banka (ČNB) a její role v měnové politice Česká národní banka (ČNB) je centrální bankou České republiky a její úloha v právní úpravě měny je zásadní. Mezi její hlavní úkoly patří: - Vydávání bankovek a mincí: ČNB má výlučné právo na vydávání platidel (bankovek a mincí) a spravuje jejich oběh. - Ochrana hodnoty měny: ČNB provádí měnovou politiku, která má za cíl zajistit stabilitu měny, stabilní in aci a stabilní měnový kurz. - Kontrola oběhu měny: ČNB dohlíží na bezpečný oběh bankovek a mincí a vydává pravidla pro jejich používání. Právní rámec ochrany měny Ochrana měny zahrnuje prevenci proti padělání, zajištění integrity měny a ochranu proti její zneužívání. Ochrana proti padělání V České republice je padělání měny trestným činem podle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.). Padělání měny je považováno za závažný trestný čin a za jeho spáchání hrozí vysoké tresty, včetně odnětí svobody. - Padělání bankovek a mincí: Každý pokus o padělání bankovek nebo mincí, ať už v plné nebo částečné formě, je trestný. - Tresty za padělání: Osoba, která padělá měnu, může čelit trestu odnětí svobody až na několik let. - Prevence padělání: Bankovky a mince mají řadu ochranných prvků, které je činí těžce padělatelnými. Mezi ochranné prvky patří například vodotisk, bezpečnostní vlákna, hologramy nebo microtext. Bezpečnostní prvky měny Pro ochranu proti padělání a zajištění bezpečného oběhu měny jsou bankovky a mince opatřeny různými bezpečnostními prvky. ČNB pravidelně inovuje ochranné prvky na bankovkách i mincích, aby se zabránilo jejich zneužívání. Mezi běžné bezpečnostní prvky patří: - Vodotisky - Hologramy - Barevné změny (např. měnící se barva při naklonění bankovky) - Speciální vlákna a mikrotext Ochrana před zneužíváním měny Měna může být zneužívána také v rámci nezákonných transakcí, jako jsou například praní špinavých peněz. Česká národní banka spolupracuje s dalšími institucemi, jako jsou Finanční analytický úřad (FAÚ) a policie, na prevenci a detekci takovýchto aktivit. - Praní špinavých peněz: Banky a nanční instituce mají povinnost monitorovat transakce, které mohou být podezřelé z nelegálního původu, a informovat příslušné orgány. fi fi fi fi fi fl Bankovky a mince jako zákonné platidlo Všechny bankovky a mince, které jsou vydávány Českou národní bankou, jsou zákonnými platidly, což znamená, že musí být přijímány jako platba v obchodních transakcích. Tento princip je zakotven v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který uvádí, že koruna česká je zákonným platidlem na území České republiky. - Povinnost přijímat platby v korunách: I když není zákonná povinnost přijímat platby kartou nebo jinými elektronickými prostředky, je obchodník povinen přijmout platbu v hotovosti v českých korunách. Mezinárodní vztahy a měna Česká republika je členem Evropské unie, ale nepoužívá euro jako svou měnu. Přesto se některé mezinárodní dohody a pravidla týkají měny a její hodnoty. - Měnový kurz: Česká národní banka pravidelně stanovuje kurz koruny vůči cizím měnám, což má vliv na mezinárodní obchod a ekonomiku. - Eurozóna: Česká republika dosud neplánuje přechod na euro, i když je povinna přistoupit k eurem, jakmile splní podmínky pro vstup do eurozóny, což je zatím v dlouhodobé perspektivě.  10.Bankovní právo Bankovní právo upravuje vztahy mezi bankami a jejich klienty, činnosti bank a pravidla pro nanční trhy. Je součástí širší oblasti nančního práva a zajišťuje stabilitu a bezpečnost nančního systému. V České republice je bankovní právo de nováno několika klíčovými právními předpisy, které se zaměřují na regulaci činnosti bank, ochranu klientů a ochranu proti rizikům, jako jsou podvody nebo nanční krize. Právní rámec bankovního práva v ČR Nejdůležitějšími právními předpisy, které upravují bankovní právo v ČR, jsou: Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách: Tento zákon upravuje činnost bankovních institucí v České republice, včetně pravidel pro zakládání a fungování bank, regulace jejich činnosti a dohled nad nimi. Stanoví podmínky pro poskytování bankovních služeb, jako je poskytování úvěrů, přijímání vkladů a provádění platebních operací. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance: Tento zákon upravuje postavení a pravomoci České národní banky (ČNB), která vykonává dohled nad bankovním sektorem a provádí měnovou politiku. ČNB je odpovědná za stabilitu měny, stanovení úrokových sazeb a regulaci nančního systému. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu: Tento zákon se zaměřuje na regulaci trhu s cennými papíry, což souvisí s některými bankovními službami, jako jsou investiční produkty a správu majetku. Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku: Tento předpis upravuje pravidla pro provádění platebních transakcí mezi bankami, klienty a dalšími nančními institucemi. Zákon stanoví podmínky pro fungování platebních institucí a platebních systémů. Bankovní instituce a jejich činnost Bankovní sektor v ČR zahrnuje několik typů nančních institucí, které vykonávají speci cké činnosti. Tyto instituce zahrnují: Obchodní banky: Banky, které poskytují širokou škálu služeb jak pro fyzické osoby (např. běžné účty, úvěry), tak pro rmy (např. remní účty, podnikatelské úvěry). Obchodní banky jsou nejběžnějším typem banky a mají klíčovou roli v ekonomice. Kreditní instituce: Jsou zaměřeny především na poskytování úvěrů a půjček. Kreditní instituce mohou mít specializované zaměření, například na oblast bydlení nebo automobilového nancování. Spořitelny a záložny: Nabízejí podobné služby jako banky, ale zaměřují se spíše na spoření a poskytování úvěrů svým členům. Pobočky zahraničních bank: Některé zahraniční banky působí v ČR prostřednictvím poboček a poskytují bankovní služby v souladu s českými zákony. Česká národní banka (ČNB): Jako centrální banka se ČNB nezabývá poskytováním běžných bankovních služeb, ale plní klíčovou roli při regulaci měny, určování úrokových sazeb a stabilizaci nančního systému. Bankovní služby Banky v České republice poskytují širokou paletu služeb, které zahrnují: - Účetní služby: Banky poskytují různé typy účtů, jako jsou běžné účty, spořicí účty, termínované vklady, a to jak pro fyzické osoby, tak pro rmy. - Úvěrové služby: Banky poskytují úvěry pro jednotlivce (např. spotřebitelské úvěry, hypotéky) a pro rmy (např. podnikatelské úvěry, kontokorenty). - Platební služby: Banky umožňují provádět různé platební operace, jako jsou převody mezi účty, platby kartou, inkasa a další formy platebních transakcí. - Investiční služby: Banky mohou nabízet investiční produkty, jako jsou podílové fondy, investiční poradenství, správu majetku a obchodování s cennými papíry. fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi  - Pojišťovací služby: Některé banky nabízejí pojištění, jako jsou životní pojištění nebo pojištění majetku, ve spolupráci s pojišťovnami. Regulace a dohled nad bankami V ČR je bankovní sektor regulován a kontrolován Českou národní bankou (ČNB), která zajišťuje stabilitu nančního systému. ČNB má pravomoc provádět následující činnosti: - Dohled nad bankami: ČNB kontroluje, zda banky dodržují zákony, a posuzuje jejich nanční stabilitu. Pokud banka neplní regulační požadavky, může ČNB nařídit její sanaci nebo dokonce odebrání licence. - Stanovení měnové politiky: ČNB stanovuje úrokové sazby a provádí měnové operace, které ovlivňují ekonomiku a stabilitu měny (koruny české). - Ochrana klientů: ČNB také zajišťuje ochranu klientů bank, například prostřednictvím pojištění vkladů a regulace podmínek pro poskytování úvěrů. Ochrana práv klientů bank Bankovní právo klade důraz na ochranu práv klientů bank, zejména v následujících oblastech: - Smluvní vztahy: Banky a jejich klienti uzavírají smlouvy o poskytování služeb, např. o otevření účtu, o úvěru nebo o spoření. Tyto smlouvy musí být v souladu s právními předpisy a musí chránit zájmy obou stran. - Ochrana osobních údajů: Banky musí chránit osobní a nanční údaje klientů v souladu s nařízením GDPR (Nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně osobních údajů). - Pojištění vkladů: Vklady klientů jsou pojištěny do určité výše (v ČR do 100 000 EUR na jednoho vkladatele na každé bance), což znamená, že v případě bankrotu banky jsou klienti chráněni. fi fi fi  11.Finanční trh Finanční trh je součástí ekonomiky, která umožňuje pohyb peněz mezi jednotlivými subjekty, jako jsou jednotlivci, rmy, vlády a banky. Tento trh zahrnuje všechny instituce a nástroje, které umožňují shromažďování, alokaci a investování nančních prostředků. Finanční trh je nezbytný pro efektivní fungování ekonomiky, protože umožňuje nancování podniků, investice, správu rizik a poskytování kapitálu pro rozvoj. Typy nančních trhů Finanční trhy se dělí do několika kategorií podle různých kritérií, jako jsou druhy obchodovaných nástrojů, doba trvání nebo účel trhu: Podle druhu obchodovaných nástrojů Peněžní trh: Tento trh se zaměřuje na krátkodobé nanční nástroje s dobou splatnosti do jednoho roku. Peněžní trh umožňuje efektivní správu likvidity pro banky, podniky a stát. Mezi nástroje peněžního trhu patří: - Pokladniční poukázky - Depozitní certi káty - Repo operace Kapitalový trh: Tento trh se zaměřuje na obchodování s dlouhodobými nančními nástroji, jako jsou akcie, dluhopisy nebo investiční fondy. Slouží k získávání kapitálu pro podniky, vlády a jiné subjekty. Dělí se na: - Primární trh: Trh, na kterém jsou nové cenné papíry poprvé uvedeny (např. IPO ‒ první veřejná nabídka akcií). - Sekundární trh: Trh, na kterém se obchoduje s již existujícími cennými papíry. Příkladem sekundárního trhu je burza cenných papírů. Podle doby trvání obchodovaných nástrojů Krátkodobý nanční trh: Trh, kde se obchoduje s nástroji s krátkou dobou splatnosti, obvykle do jednoho roku. Patří sem například peněžní trh. Dlouhodobý nanční trh: Trh, kde se obchoduje s nástroji, které mají delší dobu splatnosti, například dluhopisy nebo akcie. Podle účelu Trh kapitálový: Zajišťuje získávání dlouhodobého kapitálu pro podniky a vlády. Mezi nástroje, které se zde obchodují, patří akcie, dluhopisy, půjčky. Trh komoditní: Zajišťuje obchodování s komoditami, jako jsou ropa, zlato, zemědělské produkty. Tento trh umožňuje zabezpečení proti cenovým výkyvům v těchto komoditách. Účastníci nančního trhu Na nančním trhu se podílejí různé subjekty, které mohou být v roli kupujících nebo prodávajících: Individuální investoři: Jednotlivci, kteří investují své peníze na nančním trhu (např. nákup akcií, fondů, dluhopisů). Podniky: Firmy, které na nančním trhu získávají kapitál prostřednictvím vydávání akcií nebo dluhopisů. Finanční instituce: Banky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní fondy a další, které spravují nanční prostředky a poskytují různé nanční služby. Stát: Vystupuje na nančním trhu jako emitent státních dluhopisů nebo při provádění měnové politiky. Brokerské rmy: Zprostředkovatelé obchodů mezi investory na burzách a jiných obchodních místech. fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi  Centrální banky: Instituce, které ovlivňují nanční trhy prostřednictvím měnové politiky, například stanovováním úrokových sazeb. Finanční nástroje Na nančních trzích se obchodují různé nástroje, které umožňují převod kapitálu mezi účastníky trhu: Akcie: Cenné papíry, které představují podíl na vlastnictví společnosti. Držitel akcie se podílí na zisku (dividenda) a může mít hlasovací právo na valné hromadě. Dluhopisy: Cenné papíry, které představují půjčku emitentovi (např. rmě nebo státu). Držitel dluhopisu dostává pravidelné úroky a na konci doby splatnosti je mu vrácen základní kapitál. Deriváty: Finanční nástroje, jejichž hodnota závisí na hodnotě jiného aktiva (např. akcie, komodity, měny). Mezi deriváty patří futures, opce a swapy. Investiční fondy: Fondy, které shromažďují prostředky od investorů a investují je do různých nančních nástrojů, jako jsou akcie, dluhopisy, komodity. Měny (forex trh): Obchodování s různými měnami na světovém trhu, což umožňuje výměnu jedné měny za jinou. Funkce nančního trhu Finanční trhy mají několik základních funkcí, které jsou klíčové pro správné fungování ekonomiky: Alokace kapitálu: Finanční trhy umožňují efektivní přerozdělení peněz mezi investory a subjekty, které potřebují nancování pro své projekty. Zajištění likvidity: Finanční trhy zajišťují, že aktiva, jako jsou akcie nebo dluhopisy, lze snadno prodat a peníze lze rychle získat. Stanovení cen: Ceny nančních nástrojů (akcií, dluhopisů) se určují na základě nabídky a poptávky na trhu. Rozdělení rizika: Finanční trhy umožňují rozdělení a přenos rizika, například prostřednictvím pojištění, derivátů nebo investičních fondů. Ovlivňování hospodářské politiky: Finanční trhy ovlivňují měnovou politiku a úrokové sazby, což má vliv na ekonomický růst a in aci. Regulace nančního trhu Finanční trh v České republice je regulován a dozorován různými institucemi, které zajišťují, aby trhy byly transparentní, efektivní a bezpečné pro investory: Česká národní banka (ČNB): Reguluje bankovní sektor a měnovou politiku, dohlíží na stabilitu nančního systému. Česká obchodní inspekce (ČOI): Dozoruje některé oblasti nančního trhu, zejména v oblasti ochrany spotřebitelů. Česká národní banka a Česká komise pro cenné papíry: Kontrolují obchodování s cennými papíry, zajišťují transparentnost na kapitálovém trhu. fi fi fi fi fl fi fi fi fi fi fi 12.Pojišťovací právo Základní pojmy pojišťovacího práva Pojištění: Dohoda mezi pojišťovnou a pojištěncem, na jejímž základě pojišťovna poskytuje pojištěnci nanční náhradu za vzniklé ztráty (např. škody na majetku, zdraví nebo životě) v případě pojistné události. - Pojištěnec (pojišťovaný): Osoba nebo subjekt, který uzavřel smlouvu s pojišťovnou a platí pojistné (premii), aby měl nárok na plnění v případě pojistné události. - Pojišťovna (pojistitel): Právnická osoba, která poskytuje pojištění a vyplácí pojistné plnění pojištěncům, pokud dojde k pojistné události. - Pojistná smlouva: Smlouva, která upravuje vzájemné vztahy mezi pojišťovnou a pojištěncem. De nuje podmínky pojištění, výši pojistného a rozsah pojištění. - Pojistné plnění: Peněžní částka, kterou pojišťovna vyplatí pojištěnci v případě pojistné události (např. po nehodě, po požáru apod.). - Pojistné (premie): Finanční částka, kterou pojištěnec pravidelně platí pojišťovně výměnou za pojistné krytí. Druhy pojištění Pojištění se v praxi dělí na několik základních kategorií podle typu rizik, která jsou kryta, a podle účelu pojištění. Pojištění majetku - Pojištění domácnosti: Kryje škody způsobené na majetku domácnosti, např. při požáru, povodni nebo krádeži. - Pojištění nemovitosti: Zajišťuje náhradu škod na nemovitostech, např. na domě nebo bytě, způsobených živelnými pohromami nebo nehodami. Pojištění odpovědnosti - Pojištění odpovědnosti za škodu: Kryje škody, které pojištěnec způsobil třetí osobě (např. škody způsobené při autonehodě nebo při práci). Životní pojištění - Životní pojištění: Nabízí nanční ochranu v případě smrti pojištěnce, ale i pro případ dožití se určitého věku. Může mít také formu investičního životního pojištění, kde část pojistného slouží k tvorbě nančních rezerv. Zdravotní pojištění - Zdravotní pojištění: Kryje náklady na lékařskou péči a zdravotní služby. V ČR je základní zdravotní pojištění povinné pro všechny občany, ale existují i komerční zdravotní pojištění, které pokrývá nadstandardní služby. Úrazové pojištění - Úrazové pojištění: Poskytuje nanční kompenzaci v případě úrazu pojištěnce, a to jak při pracovních úrazech, tak při volnočasových aktivitách. Pojištění vozidel - Povinné ručení: Je povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při používání motorového vozidla. Kryje škody způsobené jiným účastníkům silničního provozu. - Kasko pojištění: Nepovinné pojištění, které kryje škody na vlastním vozidle pojištěnce, např. při havárii, krádeži nebo vandalismu. Práva a povinnosti pojištěnce a pojišťovny Práva pojištěnce: - Právo na pojistné plnění: Pojištěnec má právo na vyplacení pojistného plnění v případě pojistné události, pokud jsou splněny podmínky uvedené v pojistné smlouvě. - Právo na informaci: Pojištěnec má právo na informace o podmínkách pojištění, výši pojistného a výši krytí. fi fi fi fi fi - Právo na výběr pojišťovny: Pojištěnec si může vybrat, kterou pojišťovnu chce uzavřít pojistnou smlouvu, a to na základě nabídky a podmínek pojišťovny. Povinnosti pojištěnce: - Platba pojistného: Pojištěnec je povinen pravidelně platit pojistné ve stanovených lhůtách. - Oznámení změn: Pojištěnec je povinen oznámit pojišťovně všechny změny, které mohou mít vliv na jeho pojištění (např. změny v majetku, zdravotním stavu, změna kontaktních údajů). - Uvedení pravdivých informací: Pojištěnec musí při uzavírání smlouvy a při plnění oznámit všechny relevantní informace pravdivě. Práva pojišťovny: - Právo na kontrolu: Pojišťovna má právo prověřovat pravdivost informací poskytnutých - pojištěncem, zejména v případě pojistné události. - Právo na odmítnutí plnění: Pojišťovna může odmítnout pojistné plnění, pokud pojištěnec neplní své povinnosti, například pokud úmyslně uvedl nepravdivé údaje nebo pokud pojištěná událost byla způsobena výjimkami uvedenými v pojistné smlouvě. Regulace pojišťovnictví V České republice je pojišťovnictví regulováno několika právními předpisy, které mají za cíl zajistit ochranu klientů, stabilitu pojišťoven a transparentnost celého odvětví: Česká národní banka (ČNB): Je odpovědná za dozor nad pojišťovnami a zajišťuje, že pojišťovny dodržují právní předpisy. ČNB provádí pravidelné kontroly a monitoruje solventnost pojišťoven. - Zákon č. 37/2004 Sb., o pojišťovnictví: Tento zákon upravuje podmínky pro fungování pojišťoven a pojišťovacích makléřů, jejich povinnosti vůči klientům a povinnosti ohledně transparentnosti. - Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnách a zajišťovnách: Stanoví pravidla pro pojišťovny a zajišťovny, včetně pravidel pro jejich licenci, kontrolu solventnosti a provoz. Ochrana práv klientů pojišťoven Pojišťovací právo se zaměřuje na ochranu práv klientů, zejména v těchto oblastech: - Ochrana osobních údajů: Pojišťovny musí chránit osobní údaje pojištěnců a zajišťovat, aby byly použity pouze k účelům spojeným s pojištěním. - Řízení sporů: Klienti mají možnost řešit spory s pojišťovnami prostřednictvím Finančního arbitra, který zajišťuje nezávislé rozhodování ve sporech mezi pojištěnci a pojišťovnami.  13.Česká národní banka Česká národní banka (ČNB) je centrální bankou České republiky a jejím hlavním úkolem je správa měnové politiky a zajištění stability nančního systému. ČNB má širokou pravomoc v oblasti regulace a dohledu nad nančním sektorem v zemi, včetně bankovního systému, a také se podílí na tvorbě a implementaci hospodářské politiky. Historie a vznik ČNB Česká národní banka byla založena v roce 1993, kdy byla po rozpadu Československa ustanovena jako nástupkyně Československé národní banky. Po rozdělení Československa se ČNB stala centrální bankou České republiky a byla pověřena úkolem spravovat měnovou politiku a stabilitu české měny ‒ koruny české. Hlavní úkoly a funkce ČNB ČNB plní několik klíčových funkcí, které jsou nezbytné pro správnou a stabilní ekonomiku: Měnová politika ČNB je zodpovědná za tvorbu a implementaci měnové politiky, jejímž hlavním cílem je zachování cenové stability. To znamená, že ČNB se snaží udržet in aci na nízké úrovni a tím podporovat stabilitu ekonomiky. Měnová politika ovlivňuje úrokové sazby a regulaci peněžní zásoby. Regulace a dohled nad bankovním sektorem ČNB vykonává dohled nad bankami a nančními institucemi v České republice, aby zajistila jejich stabilitu a správné fungování. Provádí kontrolu bank, pojišťoven a dalších nančních institucí, aby zajistila, že dodržují stanovené předpisy a normy. Cílem je zajistit bezpečnost a důvěru ve nanční systém. Vydávání měny ČNB má výhradní právo vydávat bankovky a mince v České republice. Je odpovědná za jejich výrobu, distribuci a ochranu proti padělání. Bankovky a mince, které ČNB vydává, mají speciální ochranné prvky, které je činí odolnými proti padělání. Stabilita nančního systému ČNB se podílí na ochraně stability nančního systému v České republice. To zahrnuje monitorování nančních trhů, prevenci nančních krizí a zajištění likvidity v případě potřeby. ČNB spolupracuje s jinými národními a mezinárodními institucemi na prevenci systémových rizik. Devizové rezervy a kurz měny ČNB spravuje devizové rezervy České republiky a má vliv na kurz koruny české vůči cizím měnám. Ačkoliv Česká republika není členem eurozóny a používá korunu, ČNB může intervenovat na devizovém trhu, aby stabilizovala kurz české měny, pokud je to nezbytné. Devizové rezervy jsou nanční prostředky držené centrální bankou (v případě ČR je to Česká národní banka - ČNB) ve formě zahraničních měn, zlata a dalších likvidních aktiv. Tyto rezervy slouží k různým účelům, zejména k podpoře a stabilizaci měny, nančnímu zajištění země a zvládání hospodářských ČNB a její nástroje měnové politiky ČNB má k dispozici několik nástrojů, kterými může ovlivňovat ekonomiku a nanční sektor: Úrokové sazby Nejdůležitější nástroj měnové politiky je stanovení úrokových sazeb, které ovlivňuje náklady na půjčky a úspory v ekonomice. Změnou úrokových sazeb může ČNB stimulovat nebo zpomalovat ekonomický růst. Pokud fi fi fi fi fi fi fi fl fi fi fi fi fi  chce ČNB snížit in aci, zvýší úrokové sazby, což zpomalí spotřebu a investice. Naopak, když je ekonomika slabá, ČNB může úrokové sazby snížit, aby povzbudila růst. Devizové intervence V případě velkých výkyvů kurzu koruny může ČNB provádět devizové intervence, tj. koupí nebo prodejem cizích měn za české koruny, čímž ovlivňuje hodnotu české měny na mezinárodních trzích. Povinné minimální rezervy ČNB stanovuje povinné minimální rezervy, které banky musí držet na svých účtech v ČNB. Tímto způsobem reguluje množství peněz v oběhu a má vliv na úrokové sazby a likviditu bank. Role ČNB v Evropském systému centrálních bank I když Česká republika není členem eurozóny, ČNB je členem Evropského systému centrálních bank (ESCB). To znamená, že i když nemá přímý vliv na politiku eura, podílí se na rozhodování o měnové politice v Evropě a spolupracuje s ostatními centrálními bankami EU. Dozor nad nančním trhem ČNB vykonává dohled nad bankami, pojišťovnami a dalšími nančními institucemi v České republice. Provádí pravidelnou kontrolu jejich činnosti, čímž přispívá k stabilitě a bezpečnosti nančního trhu. ČNB také reguluje činnost nančních institucí, aby zajistila, že jednají v souladu s právními předpisy a chrání zájmy klientů. Ochrana klientů ČNB ČNB se stará o ochranu práv spotřebitelů v bankovním sektoru, a to prostřednictvím různých regulačních opatření. Například ČNB vydává pravidla pro ochranu osobních údajů, pro správu úvěrů a kontroluje podmínky pro poskytování úvěrů, aby se předešlo příliš rizikovým nebo nevhodným úvěrovým produktům. Orgány České národní banky Bankovní rada ČNB - Funkce a role: Bankovní rada je nejvyšším rozhodovacím orgánem ČNB. Má za úkol rozhodovat o hlavních otázkách měnové politiky, stanovování úrokových sazeb a dalších důležitých strategických záležitostech. Bankovní rada je odpovědná za celkové řízení a směřování ČNB. - Složení: Bankovní radu tvoří guvernér ČNB, dva viceguvernéři a další čtyři členové, kteří jsou jmenováni prezidentem republiky na základě návrhu vlády. Členové bankovní rady jsou jmenováni na šestileté období, přičemž jejich funkční období může být obnoveno. Guvernér ČNB - Funkce a role: Guvernér je nejvyšším představitelem ČNB a předsedá bankovní radě. Má klíčovou roli při de nování a implementaci měnové politiky, řízení banky a zastupování ČNB na veřejnosti. Guvernér je odpovědný za chod banky a její vztah k veřejným a politickým institucím. - Volba: Guvernér je jmenován prezidentem republiky na návrh vlády na šestileté období. Viceguvernéři ČNB - Funkce a role: Viceguvernéři jsou odpovědní za různé oblasti fungování ČNB, jako je měnová politika, dozor nad bankovním sektorem, regulace nančních trhů a další oblasti. Každý viceguvernér se zaměřuje na speci cké oblasti činnosti ČNB. - Volba: Viceguvernéři jsou jmenováni prezidentem republiky na návrh guvernéra a mají obdobnou funkci, jako členové bankovní rady. Výkonný ředitel - Výkonný ředitel je osobou odpovědnou za každodenní operativní řízení banky a zajištění její administrativní funkce. Výkonný ředitel se podílí na implementaci rozhodnutí bankovní rady a na koordinaci jednotlivých oddělení ČNB. fi fi fi fi fl fi fi fi 14.Nejvyšší kontrolní úřad Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) je nezávislý orgán veřejné správy České republiky, který má na starosti kontrolu hospodaření se státními nančními prostředky. Jeho hlavním úkolem je ověřovat, jak efektivně, hospodárně a zákonně jsou veřejné prostředky vynakládány a jak jsou plněny státní úkoly a cíle. NKÚ provádí kontroly na všech úrovních státní správy a u subjektů, které hospodaří s veřejnými nancemi. Právní základ a postavení NKÚ byl zřízen na základě Ústavy České republiky a funguje podle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Tento úřad je nezávislý na vládě, parlamentu i jiných státních orgánech a podléhá pouze Poslanecké sněmovně. Jeho hlavní úloha je kontrolovat činnost všech státních orgánů a dalších subjektů, které hospodaří s veřejnými prostředky. Hlavní úkoly NKÚ 1. Kontrola veřejných nancí: NKÚ provádí kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky, a to jak na úrovni státního rozpočtu, tak i na úrovni jednotlivých ministerstev, veřejných institucí a dalších subjektů, které využívají státní nance. 2. Hodnocení efektivity a hospodárnosti: NKÚ hodnotí, zda byly veřejné prostředky vynaloženy efektivně, hospodárně a v souladu s právními předpisy. Tato hodnocení jsou publikována a slouží jako základ pro zlepšení fungování veřejného sektoru. 3. Audity a inspekce: Úřad provádí pravidelné audity a inspekce u různých institucí, které hospodaří s veřejnými prostředky. Cílem těchto auditů je odhalit případné nedostatky a neoprávněné výdaje. 4. Zprávy a doporučení: NKÚ vypracovává zprávy o výsledcích svých kontrol a poskytuje doporučení k nápravě zjištěných problémů. Tyto zprávy jsou předkládány Poslanecké sněmovně, která na jejich základě může přijmout legislativní opatření. 5. Ochrana veřejných zájmů: Úřad zajišťuje, že veřejné prostředky jsou používány v souladu s veřejnými zájmy a že jsou dodržovány zásady transparentnosti, odpovědnosti a efektivity. Struktura NKÚ NKÚ má tři hlavní složky: 1. Plénum: Nejvyšší kontrolní úřad je řízen plénem, které tvoří předseda a jeho zástupci. Plénum rozhoduje o hlavních kontrolních úkolech, stanoviscích a návrzích kontrolních činností. 2. Kontrolní oddělení: Oddělení, která vykonávají samotné kontroly a audity. Každý audit je prováděn podle stanovených metodik a kontrolních plánů. 3. Právní a administrativní podpora: Sekce zaměřující se na právní poradenství a administrativní podporu pro celý úřad. Působnost a kontroly: NKÚ má širokou působnost a kontroluje nejen státní orgány, ale i další subjekty, které hospodaří s veřejnými prostředky. To zahrnuje: - Ministerstva a další státní orgány - Místní samosprávu - Veřejné instituce a organizace - Subjekty, které obdrží veřejné prostředky, např. neziskové organizace, veřejné podniky Důsledky výsledků kontrol Pokud NKÚ při své kontrole zjistí porušení zákonů nebo neefektivní nakládání s veřejnými prostředky, poskytuje zprávy s doporučeními a následně může doporučit Poslanecké sněmovně, aby podnikla legislativní kroky ke zlepšení situace. V případě závažných zjištění mohou být podány podněty k trestnímu stíhání. fi fi fi fi  15.Ústavní základy nančního práva Ústavní základy nančního práva v České republice jsou de novány souborem právních norem, které upravují hospodaření se státními prostředky, rozpočtovou politiku, správu veřejných nancí a vztah mezi státem, veřejnými institucemi a občany v oblasti nancí. Ústavní základy nančního práva mají klíčový význam pro stabilitu a správu veřejných nancí, jakož i pro kontrolu a ochranu práv a povinností účastníků nančních vztahů. Ústava České republiky (č. 1/1993 Sb.) Ústava ČR je základním právním dokumentem, který stanoví rámec pro nanční právo, včetně organizace státní moci, rozdělení pravomocí a základních principů hospodaření s veřejnými prostředky. Některé její části se vztahují přímo k nančnímu právu, zejména v následujících oblastech: - Článek 11 ‒ Vlastnická práva: Stanoví, že každý má právo vlastnit majetek, a to jak jednotlivě, tak v rámci právních subjektů. Tento článek zajišťuje základní podmínky pro správu a ochranu veřejného a soukromého majetku v souladu s právními předpisy. - Článek 35 ‒ Právo na příznivé životní prostředí: Tento článek vyjadřuje nutnost spravedlivé distribuce veřejných prostředků, včetně prostředků na ochranu životního prostředí, a tedy souvisejících nancí a daní. - Článek 39 ‒ Rozpočet: Ústava stanoví, že vláda je odpovědná za předkládání návrhu státního rozpočtu, který musí být schválen Poslaneckou sněmovnou. Tento článek je základem pro řízení a rozdělování státních prostředků. Zákon o státním rozpočtu Státní rozpočet je nástrojem nanční politiky státu a je pravidelně přijímán Poslaneckou sněmovnou. Tento zákon vymezuje, jak budou nanční prostředky státu shromažďovány a rozdělovány na různé účely (např. veřejné služby, investice, sociální a zdravotní výdaje). Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech: Tento zákon stanoví základní pravidla pro sestavování, schvalování, provádění a kontrolu státního rozpočtu. Je klíčový pro fungování nančního práva na úrovni státu. Zákon o České národní bance (ČNB) Česká národní banka (ČNB) má ústavní postavení jako centrální banka, která vykonává měnovou politiku a dohlíží na nanční stabilitu. ČNB ovlivňuje úrokové sazby, provádí měnové operace a reguluje měnový systém v České republice. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance: Tento zákon stanoví, že ČNB je nezávislá instituce a odpovídá za stabilitu české měny a hospodářský růst. Zákon o nanční kontrole Tento zákon vymezuje základní rámec pro kontrolu veřejných nancí, což je klíčové pro transparentnost hospodaření s veřejnými prostředky a pro ochranu před neefektivním či nezákonným nakládáním s nančními prostředky státu. Zákon č. 320/2001 Sb., o nanční kontrole: Tento zákon stanoví, jakým způsobem budou prováděny kontroly nad hospodařením se státními prostředky a jak bude zajištěna odpovědnost za případné porušení pravidel. Právní úprava veřejných nancí Veřejné nance zahrnují všechny nanční operace, které se týkají státu, samosprávných celků a veřejných institucí. Tyto operace jsou upraveny řadou právních předpisů, které v rámci nančního práva de nují: - Daňovou soustavu: Určuje, jakým způsobem bude stát shromažďovat veřejné prostředky (např. daňové zákony, které se týkají daní z příjmu, daní z přidané hodnoty, spotřebních daní a dalších). - Finanční odpovědnost veřejných subjektů: Jakým způsobem budou veřejné instituce vykonávat nanční správu a jaká opatření budou přijata v případě nesplnění jejich povinností (např. odpovědnost za porušení rozpočtových pravidel). fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi fi  Dohled nad nančními institucemi Česká národní banka vykonává dohled nad bankovním sektorem a dalšími nančními institucemi, což zajišťuje stabilitu nančního systému. Tato činnost je klíčová pro prevenci nančních krizí a pro ochranu spotřebitelů. fi fi fi fi