Vědní obor pedagogika PDF

1 - pedagogika Vědní obor pedagogika Vědní obor pedagogika. Historický vývoj pedagogiky jako vědy. Vztah pedagogiky k ostatním vědám. Předmět, znaky a funkce pedagogiky. Prameny pedagogiky. Vztah pedagogické...

1 - pedagogika Vědní obor pedagogika Vědní obor pedagogika. Historický vývoj pedagogiky jako vědy. Vztah pedagogiky k ostatním vědám. Předmět, znaky a funkce pedagogiky. Prameny pedagogiky. Vztah pedagogické teorie a pedagogické praxe. Systém pedagogických disciplín. Význam pedagogiky. Aktuální problémy a otázky pedagogiky. Pedagogika = věda o výchově, která zkoumá výchovu jako záměrnou formativní činnost, její vývoj, zákonitosti, podstatu, strukturu, fci, mechanismy v konkrétních hist. podm. spol. vývoje a rozpracovává teorii a metodiku výchovně-vzdělávacího procesu, jeho obsah, principy, organizační formy, metody a postupy (Skalka, 1977) o Definice podle Skalkové – vědní obor, který zahrnuje teorii a výzkum v oblasti výchovy a vzdělávání o Švarcová – pedagogika je společenskovědní disciplína, která zkoumá významnou část skutečnosti: záměrné ovlivňování vývoje osobnosti člověka Definice pedagogiky (jako vědy o výchově) – základ pro její teoretické poznání a rozvíjení o Nejednoznačná definice (neobjektivní) – každý pedagog do ní promítá své názory, myšlení Pedagogika = věda o výchově, která zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů o Analyzuje výchovný proces v celé jeho šíři, hledá všeobecně platné zákonitosti, pravidla, poučky, které odrážejí vztahy a souvislosti v konkrétní výchovné praxi o Specifika – úzká spojitost s praktickou činností – výchovou ▪ Vychází z ní, zpětně se do ní vrací a ovlivňuje ji o Základní znaky ▪ Přesně vymezený předmět výzkumu (výchova) ▪ Určitý celek, komplex názorů – systém ▪ Má své metody v současné době nedochází jen ke vzdělávání dětí, ale i seniorů a dospělých má vlastní vědecký jazyk – ten se spolu s odbornou terminologií v pedagogice blíží běžnému mimovědeckému jazyku = díky tomu jsou i odborná pedagogická díla srozumitelná nejen učitelům, ale i široké veřejnosti (Skalková) Historický vývoj pedagogiky jako vědy Výchova – v podstatě stejně stará jako lidstvo o Výchova utváří naše hodnoty, postoje a chování Věda o výchově – vznik v novověku o Do té doby – rozvoj ped. myšlení v rámci fil. a teologických koncepcí Pedagogika – pojem pochází z antického Řecka o Paidagogos – obvykle vzdělaný otrok, pečoval o děti v bohatých rodinách ▪ Pais = dítě, agóge = vedení ▪ Později – lidé, kteří se profesionálně zabývali výchovou dětí a pro tuto činnost měli speciální průpravu o V dnešním pojetí – od raného novověku ▪ Zpočátku obsahově splýval s termínem „didaktika“, později nabyl širšího významu Utváření pedagogiky jako vědního oboru – dlouhodobý proces s odlišnými etapami jejího formování o Zpočátku – teoretické ped. myšlení se vyvíjelo v rámci filozofie a teologie ▪ Názory na výchovu byly obsaženy ve spisech filozofů, politiků, náb. myslitelů jako součást uspořádání lidské společnosti 2 základní etapy vývoje: Do 19. století na počátku dějin lidi byli spjati s přírodou = info předáno z generaci na generaci, starší –mladším, školy nebyly potřebné příprava mladých lidí k životu probíhala v jednoduchém společném pracovním procesu, kde se stýkali děti i dospělí. Děti napodobovaly dospělé, to vedlo k dodržování zvyků, tradic, náboženských tradic i rituálů, ale i k osvojování řemeslných dovedností neexistovala ucelená pedagogická teorie – nebyla brána jako vědní obor, ale součástí teologie, filozofie Starověké Řecko o Sokrates (dialog), Platon, Aristoteles, Démokritos o Formování základů výchovy, snaha vytvořit její ideál Období scholastiky o Díla filozofů navazují na starověké Řecko o hlavní proud středověké filozofie a teologie Humanismus a renesance o Rozmach výchovných teorií o Renesance ve své ped. Rovině odráží výchovně-vzdělávací problémy své doby, často ji svými názory na výchovu předstihuje o FŔ. Descartes – považován za zakladatele moderní filozofie o F. Bacon, R. Descartes, J. Locke – zdůrazňovali význam lidské osobnosti a jejího rozvoje o J. A. Komenský, J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi o Autoři položili ve svých dílech základ moderního systému vědy o výchově o Všichni si v této době nekladli za cíl konstituovat pedagogiku jako vědu o výchově ▪ Proto většinou nevymezovali předmět a pojmový aparát pedagogiky, její teoretický systém a fce pedagogiky, metodologii, nezabývali se vztahem pedagogiky k ostatním vědám 1  1 - pedagogika o J. A. Komenský – vytvořil první ucelenější systém poznatků o výchově a vzdělávání ▪ Bývá považován na zakladatele vědy o výchově 19. století Pedagogika se začíná konstituovat jako samostatný vědní obor. Jsou v něm řešeny zákl. teoretické a metodologické problémy výchovy. Vznik specializovaných institucí – mají za úkol rozvíjet teorii výchovy Potřeby rozvíjející se buržoazní společnosti => nutnost zkoumat a řešit tehdejší výchovně-vzdělávací problémy o Rozšiřování elementárního vzdělávání, postupné zavádění povinné školní docházky, výchova k určitému povolání, ped. Příprava učitele, efektivnost výc.-vzděl. Procesu, rozvíjení lidové osvěty, … J. F. Herbart – zakladatel moderní pedagogické teorie o Na základě význam. děl předchozích filozofů a pedagogů ve svých pracích (Obecná pedagogika vyvození z cíle výchovy, Nástin pedagogických přednášek) naznačil předmět a strukturu samostatné vědecké disciplíny vývoj do dnešní doby – otázky např. školní klima, klima třídy, problematika evaluace škol, integrace, alternativní školy… Základní teoretické a metodologické problémy konstituování a rozvoje pedagogiky o Vymezování předmětu pedagogiky o Objasňování zákl. ped. Pojmů (pedagogika, výchova, vzdělání, vyučování, cíl a obsah výchovy, …) o Pokusy vypracovat teoretický systém pedagogiky o Propracování a rozvíjení metod zkoumání výchovy, vzdělávání a vyučování o Ujasňování vztahu pedagogiky k jiným vědám (zejm. biologie, sociologie, psychologie) o Aplikace obecně ped. Poznatků a zásad na oblast vzdělávání a výchovy dospělých (Skalka) Od konce 19 st. (zejm. 1. pol. 20. st.) – 2 proudy v pedagogice o Liší se metodami, kterými chtějí obsáhnout výchovnou realitu o Proud filozofující – Spekulativní povaha o Proud kvantitativně přírodovědný (empirický) – usiluje se svou exaktností přiblížil přírodním vědám, používá kvantitativně zjišťující, experimentální metody o Nutná syntéza obou směrů => vytváření teoretické soustavy vývoj pedagogiky měl samozřejmě i odpůrce a kritiky, kteří zpochybňovali její opodstatněnost – jejich argumenty lze shrnout do dvou skupin: o Pedagogika je věda praktická, řeší konkrétní otázky pedagogické teorie v určité době a na určitém místě – tyto otázky jsou vzhledem ke složitosti subjektivních a objektivních činitelů, které je determinují jedinečné a neopakovatelné. Nemůžeme je tedy zevšeobecňovat a hledat pro ně všeobecné platné zákonitosti. o Pedagogika se musí opírat o řadu příbuzných disciplín. Pedagogice podle těchto názorů už nezbývá nic ke zkoumání a k řešení. o počátek 20. st. – O. Kádner. Reagoval na výše zmíněné – podle něj pedagogika potřebuje, aby se neměnila a nevyvíjela a ustrnula na stále stejných principech. On argumentuje tím, že se stejně vyvíjely i jiné vědy jako např. psychologie nebo etika a nikdo nenabádal jejich vědeckost. Razil názor, že by se měla zohledňovat doba, ve které probíhá výuka a doporučil zavedené experimentální pedagogiky. Spor o to, zda je pedagogika vědou nebo ne dokončil konstatováním, že k výchovnému umění je třeba přinést jisté vrozené schopnosti, které žádná věda a žádné knižní studium nemůže nahradit, ale tyto schopnosti se musí teprve pomocí vědy náležitě vyvinout Postavení pedagogiky mezi ostatními vědními obory J. F. Herbart – ped. Závisí na praktické filozofii a psychologii (Nástin ped. Přednášek) F. Drtina (žák a stoupenec Herbarta) – ped. Je založena na antropologii s oběma jejími větvemi – fyziologii a psychologii; a na etice o V poznámce – logika a estetika určují cíl výchovy – rozum a cit J. Durdík – pedagogika – tzv. nitrověda = věda o lidském nitru, vědomí či duchu Opírá se o psychologii, etiku, logiku (také nitrovědy) F. Čáda – rozvíjel Durdíkův názor o Chtěl pedagogiku opřít o všechny nauky „antropologické“ (psychologie + somatologie, fyziologie, hygiena, psychiatrie, sociologie) + normativní (praktické) vědy (estetika, etika, právní vědy, nár. hosp., soc. filozofie, náboženství) Vztah pedagogiky k ostatním vědám o Pedagogiku je nutno opřít o Djp, filozofii, nauku o harmonii + o všechny vědy vůbec o Opačný názor – pedagogika je věda auton., zcela samostat., na žádné jiné vědě nezáv. Vztah pedagogiky k ostatním vědám Integrace věd – charakteristický znak rozvoje poznání v posledních desetiletích Těsná spolupráce různých věd (interdisciplinární přístup) Všechny vědní disciplíny – spojené do systému vzáj. se podmiňujících vztahů Projevy sytému v pedagogice – komplexní přístup k výzkumu vých. Jevů => možnost zkoumat ped. Jevy širším kontextu Vědní disciplíny pomáhají pedagogice svými rozbory a závěry řešit některé aspekty vých. procesu Pedagogika jim poskytuje analýzou vzdělávaní a výchovy další podněty ke specif. Výzkumu některých str. ped. Procesu Pedagogika – univerzální charakter hl. pomocné vědy pedagogiky – vědy, jejichž předmětem zkoumání jsou obě stránky těchto determinujících činitelů o Vědy z oblasti filozofie ▪ Vytyčení cílů, obsahu vzdělání a výchovy, analýza prostředí o Vědy psychologicko-antropologické ▪ Optimální aplikace a korigování vých. působení z hlediska vnitřních podm. Jednotlivců a skupin o Mezi pomocnými vědami (výše) a pedagogikou – hraniční disciplíny Pedagogika a filozofie Do novověku – pedagogika se rozvíjela v rámci filozofie => úzká spojitost těchto věd Významnější fil. Směry  ovlivnily ped. Teorii Výchova – střed zájmů filozofů ped. konstituováním ped. jako sam. vědy Platón, Aristoteles, Demokritos, E. Rotterdamský, F. Rabelais, J. Locke, R. Descartes, J. J. Rousseau, C. A. Helvéticus, D. Diderot, J. A. de Condorcet, I. Kant, J. F. Hebart, K. D. Ušinskij, T. G. Masaryk J. Dewey – výchova chce v praxi řešit problémy, o nichž filozofie uvažuje abstraktně Názory ped. Teoretiků jsou ovlivněny jejich fil. východiskem o Různé směry ped. na základě jejich fil. zdrojů (ped.směry pragmatické, ped. směry existencialistické, …) Filozofie = věda o nejvšeobecnějších zákonech přírod, společnosti a myšlení o Pomáhá pedagogice posuzovat jak hist. aspekty vývoje ped. teorií, tak i současné ped. teorie a předvídat perspektivy výchovy a vzdělávání v každé ped. teorii je obsažena určitá fil. koncepce světa i čl. filozofie vzhledem k ped. praxi o pomáhá vých. pracovníkům lépe se orientovat v nejobecnějších otázkách spol. života, aplikovat vých. cíle a zásady v každodenní praxi umožňuje ped. Hlouběji pronikat do podstaty vých. jevů společně řeší řadu spol. problémů – objasňování podstaty, úlohy a cíle výchovy v podm. dané spol., formování čl. v těchto podm., … hraniční disciplína – filozofie výchovy o sleduje a vykládá současné fil. Koncepce výchovy o Průcha – filozofie výchovy problémy otevírá, ale není je schopna řešit (pro účely praxe) Pedagogika a psychologie Společný zkoumaný objekt – poznávání a formování osobnosti čl. o Pedagogika zkoumá cíle, úkoly, metody a prostředky výchovy a vzdělávání z hlediska co nejefektivnějšího formování osobnosti o Psychologie odhaluje ped. zákonitosti psych. procesů a vlastností, které je nutné respektovat při výchově ▪ Rozbor specific. psych. zvláštností jednotliv. věk. období i psycholog. aspektů vých. procesu Všechny ped. teorie (od nejstarších dob) – rozvoj v úzkém kontaktu s psych. teorií Hraniční disciplína – pedagogická psychologie o Předmět zkoumání – psychické zákonitosti v konkrét. výchovně vzděl. sit. a podm. odpovídajících daným cílům výchovy, s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem žáků o Zkoumá následující problematiku ▪ Všeobecné teoretické otázky psychické podmíněnosti výchovy ▪ Psychologické otázky učení a vyučování ▪ Psychologii výchovy ▪ Psychické poruchy z hlediska výchovy Psycholog. vědy  významné pro ped. – obecná psychologie, vývojová psych., psych. Osobnosti, soc. psychologie, klinická psychologie, psycholog. Diagnostika 3  1 - pedagogika Pedagogika a sociologie Sociologie – zkoumá nejvšeobec. zákonitosti vývoje spol. systémů, spol. jako systém, vzájemné působení subjektů systému Pomáhá ped. hlouběji poznávat prostředí, ve kterém se odehrává vých. proces Pedagogika díky faktům soc. hlouběji proniká do konkrét. podm. spol. prostředí působícího na výchovu a vzdělávání Sociologie – vliv spol. prostředí na vývoj čl. => pedagogika přesněji vymezuje možnosti a hranice vých. působení Hraniční disciplína – sociální pedagogika o Zkoumá problémy rodinné výchovy, studuje procesy utváření kolektivů dětí a mládeže, zájmových útvarů i soc. procesy, které v nich probíhají o O. Baláž – soc. pedagogika – integrující pedagogická disciplína, spojuje ped. a soc., sjednocuje je do uceleného systému teorií mimoškol. výchovy a ped. volného času, … Pedagogika a ekonomie Hraniční disciplína – ekonomie vzdělávání o Zajišťuje vědecké plánování vzdělávání a zkoumá účelnost využití prostředků určených na výchovu a vzdělávání, intenzifikaci uplatňování výsledků vědeckovýzkumné práce a jejich praktické aplikace o Značný význam v dnešní době o Zabývá se otázkami věd. plánování vzdělávání a jeho efektivnosti o Hl. úkoly podle O. Baláže ▪ Ustálení racionální struktury vzdělávací soustavy ▪ Zkoumání efektivnosti jednotlivých stupňů školské soustavy, jejich proporcí a školské soustavy jako celku ▪ Konfrontace efektivnosti vzdělávacího obsahu jednotliv. stupňů školské soustavy z hlediska spol. potřeb ▪ Racionalizace řízení a organizace školských institucí ▪ Zkoumání struktury, obsahu a efektivnosti soustavy dalšího vzdělávání ▪ Hmotná zainteresovanost školských pracovníků ▪ Plánování vých.-vzděl – soustavy se zvláštních zřetelem na perspektivní plánování a věd. prognostiku Hraniční disciplína – školský management o Úkol: zkoumat proces plánování, organizování, operativního řízení, kontroly a motivace vých. a vzděl. na všech úrovních Vědní disciplíny výše – bezprostřední souvislost s pedagogikou, výrazně ji ovlivňují Pedagogika se opírá o všechny vědy přírodní, spol. a technické, např.: o Etika => stanovení cílů a při konkretizaci požadavků a norem mravní výchovy o Biologické vědy => poznatky o celkovém tělesném stavu a proměnlivosti jednotliv. těl. znaků vzhledem k: ▪ Prostředí u součas., hist., prehist. populací – antropologie ▪ Analýza stavby lidského org. – anatomie ▪ Životních fcí org. – fyziologie o Lékařské vědy => teorie tělesných a mentálních defektů, nemocí i jejich příčin ▪ Hygiena – vliv prostředí na zdraví čl. o Logika => pomoc při řešení metodolog. Problémů, při vymezování obsahu vzdělávání, stanovení didaktických principů a zásad o Kybernetika => předpoklady pro teorii program. vyučování, pro koncepci vyuč. strojů i pro řízení ped. procesu o Matematika => modely a analýzy => kvantifikace spol. jevů o Etnografie o Demografie => přehled o rozdělení školsky nabyté vzdělanosti různých stupňů, o rozvoji vzdělanostních trendů u rozličných věk. Skupin v populaci, … o Technické vědy o Architektura => optimální řešení exteriérů i interiérů všech vých.-vzděl – zařízení Předmět pedagogiky Výchova dětí, mládeže i dospělých; žák a učitel; rodina; organizace dětí a mládeže; masmédia Pedagogika se snaží vymezit a zpřesnit předmět svého zkoumání Výchova dětí a mládeže a organizované formy i druhy výchovy dospělých V současné době: zkoumání zákonitostí vývoje člověka ve všech obdobích jeho života o Vychází ze skutečnosti, že výchova a vzdělávání se stávají celoživotním procesem, a proto je nutné zkoumat jej nepřetržitě ve všech obdobích lidského života o Pedagogika se zabývá i výchovou v minulosti Žák jako objekt i subjekt výchovy a učitel jako řídící činitel vých.-vzděl. Procesu Na výchovu mají vliv i mimoškolní činitelé => předmětem pedagogiky jsou i rodina, veškerá mimoškolní výchova, organizace dětí a mládeže a všechny masové komunikační prostředky výchovy, které se přímo nebo nepřímo zúčastní výchovy Musí se také zabývat jedinci, kteří jsou dočasně, nebo trvale zdravotně postiženi a kteří potřebují výchovnou péči na vysoké úrovni 4  1 - pedagogika Pedagogické jevy o Jůva – jedny z nejsložitějších spol. jevů, jsou komplexně determinovány ekonomickými, soc. a polit. podm. ▪ Ideologií své spol. i úrovní vědy, techniky a kultury, způsobem života ▪ Hlubší poznání ped. Jevů předpokládá, abychom je nezkoumali izolovaně, ale v těsném kontaktu s těmito podm. a ve vzáj. dialektických vztazích podm. a odpovídajících vých. jevů o Pedagogika musí ped. jevy nejdříve popsat a klasifikovat podle různých kritérií (v min. i současnosti) ▪ -> srovnávání, vyhodnocování, zobecňování -> obecné pedagogické kategorie ▪ -> odhalení dílčích a obecných ped. Zákonitostí -> modelování ped. Systému -> koncipování projektů ped. Inovací, … Základní znaky vědního oboru pedagogika o Přesně vymezený předmět výzkumu ▪ Určuje se jím postavení vědního oboru pedagogiky vůči ostatním vědám ▪ Odvíjí se od něj teoretické zaměření i specifický druh vědní aktivity o Je to určitý celek, komplex názorů – systém o Metody odpovídající vnitřní povaze předmětu a logické zákony myšlení o Třídění věd podle zákl. oblastí zkoumání – Přírodní (+ lékařské a zemědělské), Technické, Společenské ▪ Pedagogika – společenská věda Musí se opírat také o poznatky přír. a tech. Věd naznačuje řešení aktuálních i perspektivních otázek výchovy => zpracovává teoret. Studie a projekty Etapy vývoje vědního oboru pedagogika 3 vývojové etapy o 1. empirická – převaha zkušeností z vých.-vzděl. Praxe a dostatečně nezdůvodněné nebo i neuvědomělé postoje vých. pracovníků pře ped. Činnosti – neodrážejí příčinou nutnost a zákonitost ped. jevů ▪ Pedagogika vybudována na individuálních zkušenostech – téměř chybí zobecnění o 2. deskriptivní – formulace zásad, pravidel, pokynů pro vých.-vzděl. Praxi, vytváření přehledných systémů ▪ Snaha ped. Jevy postihnout, popsat, zařadit do systému o 3. kauzální – ped. Teorie dosahuje věd. sstematičnosti ▪ Vydělení axiomů a zákl. pojmů Prameny pedagogiky pramen = zdroj, ze kterého pedagogika čerpá poznatky Historický vývoj výchovy o Odráží se v dílech pedagogických myslitelů a v dochovaných dokumentech, jsou to: ▪ Díla ped. myslitelů, dochované ped. dokumenty ▪ Archivní materiály, vztahující se k vývoji vých. a vzděl. Institucí ▪ Lit. díla o výchově a vzdělávání ▪ Publikované dokumenty: zákony, směrnice, instrukce, programy polit. stran ▪ Uč. Plány, osnovy, učebnice, učební pomůcky, školní řády, třídní výkazy, třídní knihy, záznamy o školním prospěchu žáků, … ▪ Spisy význam. Pedagogů, vědců, politiků a kult. Činitelů ▪ Ped. Tisk a tisk z polit. a kult. Oblasti o výchově a vzdělávání ▪ Monografické studie o význam. Ped. Myslitelích, o vývoji dílčích ped. Prob., idejí, různých typů škol a vých.- vzděl. Institucí Současná společenská a výchovná praxe o => vztahy mezi cíli výchovy, použitými prostředky a získanými výsledky Pedagogické experimenty o Ověření hypotéz, stává se kritériem poznání o => ovládání jevů, jejich zkvalitňování, nové vytváření 5  1 - pedagogika Vztah pedagogické teorie a pedagogické praxe Pedagogika integrace věd. poznání, vytváření nových vědních disciplín, jejich členění Pedagogika – diferencovaná, vnitřně členitá věda – disciplíny tvoří ucelený systém Rozdílné názory na kritéria členění a rozmanitost vých. jevů => nepodařilo se dosud vytvořit jednotné pojetí systému ped. sisciplín Starší literatura o Obecná pedagogika – zabývá se obecnými základy pedagogiky ▪ Zkoumá podstatu spol. fce výchovy, otázky cíle výchovy, objasňuje zákl. ped. Pojmy, stanovením bio a psych. Podm. Výchovy, mezením složek výchovy, školskými soustavami, … ▪ Snaha o systematizaci a interpretaci zákl. ped. Jevů a zákonitostí ▪ Výchozí ped. Disciplína o Didaktika – teorie zdělávání a vyučování ▪ Objasňuje podstatu vých.-vzděl. Činnosti, zabývá se otázkami obsahu, metod, forem, didak. Prostředků, učebních pomůcek a jejich efektivním využíváním ve vých.-vzděl. Procesu ▪ Organizace vyuč. Procesu, vyuč. Koncepce i vztahy mezi vyučujícím a vyučovanými o Teorie výchovy ▪ Zkoumá a objasňuje vých. jevy a děje v užším slova smyslu ▪ Zaměření: cíle, úkoly, obsah, metody, formy a prostředky výchovy ▪ Otázky organizace dětského kolektivu, mimotřídní a mimoškolní prací a spoluprací školy s rodinou o Metodiky (speciální didaktiky) učebních předmětů – teorie vyučování ▪ Teorie vzdělávání a výchovy v užších specifických úsecích Určeny buď uč. Předmětem, zájm. Oblastí nebo org. Formou ▪ Návody pro prak. ped. Činnost, navazují na obecnou did. A teorii výchovy o Nauka o školských normách a předpisec – Srovnávací a popisná nauka o práv. normách a předpisech o Dějiny pedagogiky ▪ Nauka o vývoji ped. Idejí, školských soustav, ostatních vzděl. A vých. útvarů a zařízení ▪ Patří tam i analýza života a díla ped. Myslitelů ▪ Analyzují zákonitosti vých. z hlediska podmíněnosti výchovy ekonom. A polit. podm. Určité spol. o Speciální pedagogiky – teorie formování jedince ▪ Specifické zaměření, např. Vývojová pedagogika (batolete, puberty, …) Spec. Ped. Zabývající se výchovou a vzděláváním dětí, mládeže i dospělých se spec. Potřebami (