Základy sociologie - studijní opora

Dotazníkové šetření je výzkumná metoda, která shromažďuje data prostřednictvím strukturovaného dotazníku. Její hlavním cílem je zjistit názory, postoje, znalosti a chování respondentů.

Sociologické pojetí, které klade důraz na propojení individua se společností a jejími strukturami. Zabývá se sociálními faktory ovlivňující chování, hodnoty a životní šance lidí.

Studium organizací a institucí, které se nachází mezi úrovní individuální a celospolečenské.

Rozhovory jsou kvalitativní metoda, která zjišťuje informace od respondentů prostřednictvím dialogu. Rozhovory poskytují podrobnější pohled na téma, než je možné zjistit z dotazníku.

Focus groups (skupinové rozhovory) zahrnují diskuzi s menší skupinou respondentů, které se snaží zjistiti jejich názory, postoje, znalosti a chování k danému tématu.

Sociologické přístupy, které se navzájem doplňují a poskytují různé pohledy na sociální jevy.

Pozorování je metoda sběru dat, která se zaměřuje na systematické sledování a zaznamenávání určitého jevu. Může být přímé nebo nepřímé.

Vysvětlení sociálních jevů z hlediska sociálních faktorů, nikoliv individuálních vlastností.

Vysvětlení sociálních jevů z hlediska individuálních vlastností, jako je IQ, motivace nebo charakter.

Case study (případové studie) je hloubková analýza konkrétního případu, která umožňuje podrobné pochopení jistého jevu v kontextu.

Proces odkrývání skrytých předpokladů sociálních jevů a zpochybňování stereotypních vysvětlení.

Experiment je metoda sběru dat, která se zaměřuje na manipulaci s nezávislými proměnnými za účelem z jistí, jak ovlivňují závislou proměnnou. Pomáhá zjistiti příčinné vztahy.

Analýza dokumentů/sdělení zahrnuje studium různých typů dokumentů s cílem získat informace o určitém jevu nebo problému. Může se jednat o zprávy, články, ústřední dokumenty organizace atd.

Schopnost opustit běžné myšlenkové vzorce a hledat souvislosti mezi osobní zkušeností a širším sociálním kontextem.

Vliv sociálního prostředí na rozvoj osobnosti. Ovlivňuje naše chování, myšlení a jednání.

Proces učení se pravidlům a normám společnosti, získávaní společenských dovedností a hodnot.

Proces, během něhož se odstraňuje chování spojené s předchozí sociální rolí a nahrazuje se novým modelem chování.

Instituce, která poskytuje komplexní péči a kontrolu nad všemi aspekty života jedince. Většinou se jedná o uzavřené prostředí.

Teorie, která vnímá socializaci jako proces utváření „self“ (já) prostřednictvím interakce s okolím.

Náhled na sebe samého skrze pohled druhých. Vnímáme se tak, jak nás vnímají ostatní.

Nesocializované „já“. Sponťánní představy a přání, které ještě nejsou ovlivněny sociálními normami.

Socializované „já“. Schopnost nahlédnout na sebe očima druhých a chápat jejich očekávání.

Vývojové stádium, ve kterém se dítě učí napodobovat chování druhých a učit se nové role.

Vývojové stádium, ve kterém dítě začíná chápat sebe jako samostatnou bytost s vlastním názorem a pocity.

Vědomí, že vlastní kultura není nadřazena ostatním kulturám a že různé kultury mají své vlastní hodnoty a zvyky. Snaha o pochopení a respektování kulturní rozmanitosti.

Proces šíření prvků jedné kultury do jiné kultury. Může se jednat o materiální i nemateriální prvky, jako jsou technologie, jazyk, náboženství, móda apod.

Tendence vnímat vlastní kulturu jako centrum světa a ostatní kultury jako méněcenné, primitivní nebo odlišné. Vytváření rigidních hranic mezi „nás“ a „nimi“.

Skupina lidí, kteří sdílejí specifické hodnoty, zvyky, symboly a způsoby chování, které se vyvíjejí v rámci dominantní kultury. Subkultury se liší od dominantní kultury, ale i nadále jsou s ní propojeny.

Univerzální principy, zvyky a praktiky, které se vyskytují v každé kultuře. Například jazyk, kultura mateřství, péče o nemocné, rituály, náboženské praktiky apod.

Významný německý filozof a ekonom, který se zabýval kapitalismem a nerovnostmi, které tento systém vytváří. Jeho myšlenky se zrodily v kontextu těžkých životních podmínek dělnické třídy a extrémních společenských rozdílů.

Marxův koncept, který rozděluje společnost na dvě protichůdné skupiny s odlišnými zájmy. Tyto skupiny jsou definovány kontrolou nad výrobními prostředky.

Skupina vlastnící výrobní prostředky - továrny, země, stroje. Zisk jim přináší zaměstnávání dělnictva.

Skupina prodávající pracovní sílu buržoazii, aby si vydělala na živobytí. Postrádají vlastní výrobní prostředky.

Marxův pohled na historii, který zdůrazňuje důležitost vlastnictví výrobních prostředků a výrobních vztahů pro pochopení vývoje společnosti.

Proces, ve kterém dochází k boji mezi třídami, vedoucí k vyrovnání síly, čímž se společnost dle Marxe posune k beztřídnímu uspořádání.

Marxův ideální model společnosti, ve kterém jsou výrobní prostředky v rukou celku a každý dostává podle svých potřeb a pracuje dle svých schopností.

Společenské instituce a struktury fungující nad materiální základnou, jako je právo, politika a kultura. Jejich úkolem je udržovat a legitimizovat existující společenské struktury.

Myšlenky Karla Marxe, které se staly inspirací pro socialistické hnutí a staly se oficiální ideologií některých států.

Třída teorií, které chápají konflikt mezi ovládanými a ovládajícími jako hlavní motor sociální změny. Vycházejí z Marxových myšlenek, ale i dalších autorů.