Trestní právo a jeho zásady

Žádný čin není trestný, pokud není trestný zákonem.

Použití trestního práva jen v krajních případech, pokud jiné metody nepostačí.

Pouze zákon určuje, co je trestné a jaký trest je za to uložen. Musí být jasný, přesný a předvídatelný.

Nelze použít právní normu na podobný, ale právem neupravený případ k nevýhodě pachatele.

Činy se posuzují podle zákona platného v době spáchání činu.

Pouze psané zákony, mezinárodní smlouvy jsou prameny trestního práva.

Zákony musí být jasné, srozumitelné a přesné.

Trestní právo chrání lidské hodnoty (život, zdraví, důstojnost) a oběti trestné činnosti. Tresty mají být přiměřené.

Zákaz analogie v trestním právu, není dovoleno uplatnění podobných, ale nejasných zákonů.

Určuje, na které společenské vztahy se zákon vztahuje.

Určuje, kdy zákon začíná a končí platit.

Norma se stává závaznou.

Určuje geografický rámec, kde zákon platí.

Trestní zákoník se vztahuje na činy spáchané na území ČR, bez ohledu na státní příslušnost pachatele.

Určuje, na koho se zákon vztahuje.

Určuje, jaké společenské zájmy a vztahy zákon chrání.

Méně závažný trestný čin, trest odnětí svobody do 5 let.

Trestný čin závažnější než přečin. Trest odnětí svobody nad 5 let.

Nejnebezpečnější kategorie trestných činů s trestem odnětí svobody nejméně 10 let. Lze uložit i výjimečný trest.

Pachatel věděl o následcích svého jednání a chtěl je.

Pachatel neuvědomil si následky, i když mohl a měl.

Opakování stejné skutkové podstaty trestného činu za účelem dosažení větší škody.

Trestný čin spáchaný opomenutím, nejednáním.

Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, se kterým se pachatel dopustil v úmyslu spáchat trestný čin, ale k dokončení nedošlo.

Nebezpečné jednání pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokončení trestného činu, s úmyslem spáchat trestný čin a s nedostatkem konání.

Pachatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu.

Na trestném činu se podílí více pachatelů nebo i jiné osoby tím, že k trestnému činu napomáhají, umožňují nebo alespoň usnadňují.

Forma trestné součinnosti dvou nebo více osob, která směřuje proti konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákoníkem a sleduje stejný následek.

Organizátorství, návod, pomoc, spolupachatelství.

Osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin, může být i právnická osoba.

Osoba, která úmyslně užije jinou osobu k spáchání trestného činu.

Používají se k usměrnění chování mladistvých a posilují jejich výchovu.

Chrání oběti trestné činnosti a zabraňují dalšímu ohrožení.

Používají se jako poslední možnost, když jiné metody selžou.

Používá se nejmírnější opatření, která stačí k danému účelu.

Trestní opatření se používají jen v nejkrajnějších případech.

Pravidelné sledování mladistvého probačním úředníkem, pomoc s jeho životem.

Aktivní jednání, které mladistvému ukládá soud.

Program s pozitivním působením a sociálním výcvikem, určený mladistvým.

Probační a mediační služba dohlíží na odsouzeného s podmíněným trestem. Odsouzený musí s úředníky spolupracuje, dokládat způsob života a docházet na schůzky. Nesplnění povinností vede k předevzetí trestu.

Trest, kde odsouzený se musí zdržovat po určitou dobu na předem určené adrese, s kontrolu prostřednictvím elektronického kontrolního systému. Odsouzený dává slib o dodržování podmínek.

Trest, kdy je odsouzený osvobozen od výkonu trestu odnětí svobody, avšak s podmínkami. Soud zvažuje, zda odsouzený vede spořádaný život, v případě nenaplnění podmínek nastane předevzetí trestu a odsouzený je uvězněn.

Soud může změnit 'typ' trestu, pokud odsouzený nedodržuje požadavky (např. podmínky podmíněného trestu nebo pracovní povinnosti u obecně prospěšných prací). Trest se 'mění' z mírnějšího na těžší.

Soud zabaví odsouzenému celý majetek nebo jeho část. Trest se vkládá v případě 'výjimečných' trestných činů a propadnutý majetek připadá státu.

Odsouzený je povinen provádět pracovní činnost ve svém volném čase, bez nároku na odměnu. Je to alternativa k trestu odnětí svobody.

Nejvyšší možný trest v právním systému. Používá se v případech 'zvlášť závažných zločinů', které ohrožují základní zásady a hodnoty společnosti.

Trest spojený s uhrazením peněz státu jako 'náhrada' za spáchaný čin. Lze jej uložit za majetkové i nemajetkové činnosti - pokud byl při činnosti zisk - nebo u úmyslných činů.