Speciální pedagogika: Historie a vývoj

Speciální pedagogika v systému humanitních oborů

• Speciální pedagogika je mladá věda, která se objevila v 90. letech 20. století a stále se vyvíjí.
• Změna paradigmatu vnímá pohled majoritní společnosti na člověka s handicapem.

Z historie péče o osoby s postižením

• V každé době existovaly osoby s handicapem.
• Potřeba léčit nemoci a napravovat vady je stará jako nemoci a postižení samotné.
• Tam, kde léčba nebyla možná, snažili se alespoň zabránit zhoršování stavu a zajistit co nejvyšší kvalitu života.
• Škály projevů chování vůči odlišným jedincům byly vždy rozmanité.
• Represivní přístup, který dominoval ve starověku, spočíval ve zbavování se lidí s handicapem.
• Likvidace handicapovaných či tvrdá represivní opatření (zneužívání, zotročování) byly rozšířené jevy.
• V některých zákonících nacházíme přísná opatření, která různě postiženým jedincům zaručují povinnou ochranu a péči ze strany rodiny i obce či státu.
• Archeologické nálezy dokládají, že i ve starověku přežívali těžce postižení lidé vyžadující vysokou míru péče a pomoci.
• Objevují se i důkazy vážných lékařských zákroků.
• Charitativní přístup se vyvíjel v souvislosti s vývojem myšlenkových proudů.
• Milosrdenství bylo typické pro křesťanství.
• Ochranitelství a pomoc přicházely především ze strany církve spojeny se státem.
• Řeholní řády se orientovaly na péči, a proto vznikaly klášterní špitály a hospice.
• Úroveň pomoci byla různá, ale škála projevů v chování společnosti k handicapovaným lidem se obohatila o pozitivní varianty.
• Humanistický přístup (novověk/renesance + osvícenství) zdůraznil dříve opomíjené tělesné stránky člověka.
• Nastává doba, kdy jsou s technickým zaujetím zkoumány tělesné struktury a funkce.
• Celkový rozvoj vědeckého poznání a medicíny.
• Programová péče je spojená se specializací přístupu k jedincům s různými druhy postižení.
• Osobnost člověka začíná být nahlížena více v komplexu její složky fyzické, psychické, duchovní i sociální.
• Existují rozsáhlé základní instituce zaměřené na pomoc a péči o různě postižené osoby (ústavy, školy).
• Řada z těchto zařízení existuje na původním místě dodnes.
• Rehabilitační přístup propojoval léčbu s výchovou a vzděláváním na přelomu 19. a 20. století a u nás až do konce 80. let 20. století.
• Snaha o „re-habilitaci“ handicapovaného pro život v běžné společnosti byla pokroková, měla i své stinné stránky.
• Člověk, který nebyl schopen rehabilitovat, byl objektem institucionální péče (např. umístění do ústavního zařízení).
• U nás majoritní společnost cíleně a programově segregovala skupiny různě postižených lidí.
• Důsledky jsou zřetelné dodnes v postojích starších generací.
• Preventivně-integrační přístup po 2. světové válce se zaměřuje na prevenci vzniku postižení a snahu předcházet riziku narození dítěte s vadou.
• Hledají se cesty k maximální integraci znevýhodněných osob do většinové společnosti (nejsilněji od počátku 90. let).
• Prevence zahrnuje i eticky citlivou problematiku postojů ke genetickému inženýrství nebo interrupcím.
• Důležité je i přijímání handicapovaných jedinců většinovou populací.
• Inkluzivní přístup se snaží o přirozené začleňování jedince s handicapem do běžné společnosti, nevyčleňováním z běžné populace.
• Nejsou preferovány žádné speciální a nestandardní prostředky,ale spíše běžné postupy.
• Je to globální trend, mezinárodní spolupráce a výměna zkušeností (akcelerace zvláště po vstupu do Evropské unie).
• Tento přístup má také rizika a negativní momenty, ale žádná lepší reálná varianta soužití neexistuje.
• Do budoucna musíme osoby aktivně učit společnému soužití i vztahu nepostiženého s postiženým.
• Projevy všech přístupů z minulosti můžeme zaznamenávat i v dnešní době.
• Represivní prvky lze nalézt např. v pracovním uplatnění (nezaměstnanost, diskriminace).
• Charitativní atmosféru navozují benefiční koncerty, sbírky na pomoc.
• Moderní pohledy se obracejí k humanistickému přístupu (důstojnost, individualita).

Současné pojetí, obsah a cíle speciální pedagogiky

• Při hledání optimálních přístupů k handicapovaným lidem se vyprofiloval obor speciální pedagogiky jako svébytná věda.
• Speciální pedagogika je disciplína orientovaná na výchovu, vzdělávání a rozvoj znevýhodněného člověka.
• Cílem je dosáhnout co možná nejvyšší míry sociální integrace, včetně pracovních a společenských možností.
• Zaměřuje se na řešení výzkumných úkolů vyplývajících z poslání oboru.
• Speciální pedagogika je humanitní vědou.
• Cílem speciální pedagogiky je maximální rozvoj osobnosti člověka s postižením a dosažení maximální úrovně jeho socializace.
• Současná speciální pedagogika respektuje moderní trendy a věnuje se dospělým a starším osobám = speciální andragogika a speciální gerontagogika.
• Rozšířila se škála a variabilita různých druhů znevýhodnění.
• KOCUROVÁ definovala speciální pedagogiku jako disciplínu, která se věnuje výchově a vzdělávání jedinců s tělesným, smyslovým, řečovým, psychickým nebo sociálním postižením.
• Dnes se do speciální pedagogiky dají zařadit i děti s tzv. mimořádným nadáním.
• V centru zájmu speciální pedagogiky stojí člověk, jehož životní situace je nějakým znevýhodněním ovlivněna a který ve své sociální existenci potřebuje odbornou intervenci a vhodnou podporu.
• K dosahování svých cílů speciální pedagogika hledá a využívá stále nové směry a moderní metody.
• Mezi cíle spec.pedagogiky patří - výchova a vzdělávání intaktní části populace ve vztahu k lidem s postižením, etická výchova (výchova prosocialitě).

Vývoj a profilace oboru speciální pedagogika

• MILOŠ SOVÁK (1905–1989) - lékař, zakladatel české logopedické společnosti a první vedoucí katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
• Ovlivnil vývoj speciální pedagogiky v oblasti teorie i prakticky (bezplatné přidělování sluchadel, psaní levou rukou, asistenti pro logopedickou péči).
• Konec 19. a začátek 20. století - pedagogické myšlení se zaměřuje na celistvou osobnost dítěte a objevuje se pedologie => pedopatologie (orientuje se na děti, co se vymykali normám).
• FRANTIŠEK ČÁDA (1865–1918) – prosazuje se v pedopatologii, pokouší se léčit a napravovat nedostatky u znevýhodněných dětí (nápravná/léčebná pedagogika).
• JAN MAUER A JOSEF ZEMAN – zajímali se o léčebnou pedagogikou, zavedení termínu defektologie.
• Školy pro děti se speciálními potřebami se nazývaly „Školy pro děti a mládež vyžadující zvláštní péči."
• Název oboru speciální pedagogika nemá jednotnou mezinárodní podobu.
• Miloš Sovák rozdělil koncepci speciální pedagogiky na pedie věnující se různým druhům postižení:
  • Somatopedie - tělesná postižení, dlouhodobá onemocnění
  • Tyflopedie - oftamopedie, zrakové postižení
  • Surdopedie - akupedie, sluchové postižení
  • Psychopedie - mentální postižení (příp. psychické poruchy včetně pervazivních)
  • Logopedie - narušená komunikační schopnost (vady a poruchy řeči)
  • Etopedie - poruchy chování a sociální deviace
  • Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky - specifické poruchy učení, projevy LMD (včetně syndromů ADD, ADHD) atd.
  • Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením - kombinace dvou a více druhů postižení
• Dále lze členit speciální pedagogiku podle věkových kategorií klientů speciální pedagogika předškolního věku, školního věku, speciální andragogika a speciální gerontagogika.
• V USA se lze setkat se speciální pedagogikou orientovanou na mimořádně nadané jedince.

Mezioborové vztahy a interdisciplinární spolupráce v přístupu ke znevýhodněným osobám

• Ve speciální pedagogice se opíráme o poznatky z biologie člověka, medicíny, psychologie, sociologie, filozofie, ekonomie, právo, technické disciplíny, protetika, kybernetika, informatika.
• Složitější vztah je mezi speciální pedagogikou a pedagogikou (jedinečném a plnohodnotném oboru s relativně mladou historií).
• Interdisciplinární spolupráce je nutná, protože věda zasahuje do života většiny jedinců.

Člověk s postižením ve společnosti

• Předsudky stále přetrvávají (nešťastníci, bez smyslu pro humor, radosti, úspěchu, sexuálního života).
• Člověk s vadou v lidské společnosti odlišným jedincem a taková odlišnost byla vždy spojena s řadou specifických problémů
• U druhých lidí může vzbuzovat strach, odpor, přináší nejistotu (jak s takovým člověkem komunikovat, jak mu porozumět).
• Postižený člověk také nemůže naplňovat některé normy, na kterých si společnost velmi zakládá.
• Výrazná odlišnost vždy přitahovala pozornost okolí.
• VLADIMÍR BLAŽEK - fascinace monstrem, která je důsledkem setkání se zřejmou negativní odlišností.
• Ambivalentní postoj (přijetí i odmítání) přetrvává ve společnosti a bude přirozeným projevem nejistoty.
• Postižení se stávali kulticky vnímanými osobami.

Norma a normalita

• Norma existuje nepřeberné množství (většina se mění, některé zanikají, a naopak se objevují nové:
  • Estetická norma (pojetí krásy, vizáž)
  • Etická norma (pravidla a způsoby adekvátního chování a jednání v konkrétních situacích)
  • Kulturní norma (např. styl oblékání, způsob stravování)
  • Výkonová norma (úroveň schopností, znalostí a dovedností, sportovní výkony atd.)
• v případě porušení právních norem nemusí a nebývá hodnocení vždy jednoznačné a objektivní.
• Norma = pravítko, měřítko nebo pravidlo , závazná směrnice, ustálený zvyk.
• Každý handicapovaný člověk se setkává se svou odchylkou při kontaktu s běžnou společností a musí se s nimi vypořádat.
• Normalita = stav osoby, jedince, věci, situace nebo jevu odpovídající té normě.
• Zásadním kritériem je pojetí normality, které při posuzování (hodnocení) sledujeme.
• Nejčastějším způsobem hodnocení konkrétního člověka je jeho porovnávání s ostatními a posouzení míry odlišnosti.
• Abnormalita = není jen něco negativního, „nenormální" je i vysoce nadprůměrný stav.
• Do oblasti speciální pedagogiky se dostávají i lidé s mimořádným nadáním, kteří potřebují specifickou podporu.
• individuální pojetí normality = veškeré posuzování a hodnocení kvalit a výkonů člověka je vztaženo pouze k jeho vlastním předpokladům a možnostem
• Istatisticky podprůměrný výkon může být právem hodnocen někdy dokonce jako vynikající a mimořádný
• Proces ztotožňování se s normami (tzv. interiorizace) může u člověka dosáhnout několika cílových stupňů:
  1. konformita (pouze vnější přijetí normy, bez vnitřního souhlasu)
  2. identifikace (intenzivní akceptování normy, ovšem ne bezvýhradné)
  3. internalizace (velmi hluboká identifikace s normou, tzv. úplné zvnitřnění)
• Existence handicapu zasahuje do procesu interiorizace v některých případech velmi negativně.
• Posuzování odchylek od normality závisí na konkrétních projevech odlišnosti.
• Zdánlivě lehká vada může zůstat nerozpoznána a vést k nesprávnému hodnocení.
• Nesmíme zapomínat také na to, že velký význam při posuzování normality má i věk hodnoceného jedince.
• Úkolem speciální pedagogiky je mimo jiné inspirovat k reflexi především sociokulturních norem.

Tabulka různých pojetí normality

• Statistické - Normální je to, co je běžné, průměrné, nejvíce frekventované.
• Zdravotní - Normální je to, co odpovídá naplnění definice pojmu zdraví WHO.
• Funkční - Normální je to, co umožňuje chování či výkon, který splňuje nároky kladené okolnostmi, úkolem.
• Sociokulturní - Normální je to, co je za normální považováno společenskou většinou.
• Ideální - Měřítkem normality se stává přiblížení k ideální představě vytvořené pro daný jev.
• Skupinové - Normativní jsou v tomto případě pravidla určité sociální skupiny.
• Individuální - Každý člověk má vlastní rámec norem dle dosažitelných hranic a možností

Vada, porucha, postižení, handicap

• Předmětem zájmu speciální pedagogiky je člověk, u něhož se objevila vada či porucha.
• Vada, porucha, defekt (impairment) = narušení (abnormalita) psychické, anatomické či fyziologické struktury nebo funkce.
• Klasifikace vad a poruch vychází primárně především z lékařské diagnostiky. Klasifikace vad a poruch dle typu:
  • orgánové
  • funkční
• Klasifikace vad a poruch dle intenzity:
  • lehké
  • střední
  • těžké
• Klasifikace vad a poruch dle příčin:
  • vrozené
  • získané
• Postižení (disability) = omezení nebo ztráta schopností vykonávat činnost způsobem nebo v rozsahu, který je považován za normální.
• -Znevýhodnění (handicap) = omezení vyplývající pro jedince z jeho vady nebo postižení, které ztěžuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro něj normální.
• Míra handicapu = Je velmi individuální a závisí duhu,stupeni postižení ,kvantě a vlastnosti individuál.

Právo

• Mezinárodní deklarace a úmluvy vztahují se k osobám s různými druhy postižení
  • 1971 Deklarace práv mentálně postižených osob (OSN)
  • 1975 Deklarace práv zdravotně postižených osob (OSN)
  • 1993 Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (OSN)
  • 2003 Madridská deklarace (Evropský kongres o osobách se zdravotním postižením, Madrid)
• 2006 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (OSN)
• Národní plán =zaměřený na zlepšení situace znevýhodněných občanů v naší společnosti,
• Sociální péče =uskutečňuje prostřednictvím sociální podpory a sociálních služeb,V ČR
• Sociální podpora= systém finančních příspěvků a dávek
• Sociální služby= nabízejí konkrétní pomoc a řešení voblastech života ,V řešení

Rodina s postižením

• již narození dítěte se závažnou vadou/poruchou je složité.
• Proces zvládání( coping process) - strukturován jako při (NŽS) Nízké životní situace
• Fáze Šoku ( popření)- odmítání diagnózy)
• Fáze akceptace ( vyrovnávání se s problémem) - partneři ( Viníci)
• FAze smiřování ( realismu) -jeho možnosti prognózy.
• Chyby u Rodiny s postižením
  • aBnormálni soustředění
  • Nadměrné zaměření
  • Zklmaná ocekávání

Integrace a inkluze

• Integrace je stupeň socializace člověka( tedy společenského vyčleňování, sociální exkluze) dlouhodobě zvolený trend
• Sociální integrace = proces rovnoprávného začleňování člověka do společnosti,menšinové.
• Integrace má řadu významů
• Oblasti integrace:
  • školská integrace
  • pracovní integrace
  • společenská (komunitní) integrace
• Přístupy v sociální integraci

Tabulka

• Pro společnost je ze zpočátku snadnoší ,celkovém však méně výhodný Znevýhodnění je záležitostí konkrétního jedince,jeho sociální integrace zavísí na schopnosti přizpůsobit se společnosti
• Adaptabilní Pro společnost ze zpočátku náročnější
• Znevýhodnení je ,společný problem( pro celou společnost)

Vzdělávání jedinců s handicapem

• Vzdělávání a rozvoj= ,ale ve skutečnosti už v okamžiku narození
• U dětí s handicapem a intezivní

Tabulka 7

• Systém vzdělávání osob s handicapem
  • Raná péče- střediska rané péče
  • Předsškolni- mateřská škola
  • Základní- škola
  • Terciální =vyšší ,vysoké školy
  • Celživotní =programly, Rekvalifikaci

Práce a Zaměstanování pro Znevyhodně osoby

• lidi s handicapem je samotnost a ne zavislosti
• otevřený hru prace a malo lidi to chtít

Chroněne Zamestanvani

• chranene dilny = je sberezalise osob s postizenim
• Chráněn zaměstnávání = realizovaní podpopry na místech -pro postizením a

Podporonve a REHAcilitace

• Podporavane =Nabízí Komplexní rešení
• Ergtareperuti- jsou statonachi

Pravosoudi a Podmina

• Budouraci pracoani a je resit
• prechodna zamestanani a Programu slouzi k budoucnu

Svet a Vědomosti

• Omeznýma lidem je vyhodna pomoc