Metody novinářské práce a informační gramotnost

Mluvčí nebo odborníci často zastupují zájmy své instituce, ne nutně pravdu.

Spekulace a anonymní informace jsou nevěrohodné a je třeba k nim přistupovat s opatrností.

Zkontrolujte alespoň dva nezávislé zdroje, abyste získali objektivní obraz.

Vždy uveďte obě strany sporu, abyste zajistili vyváženost.

Psaní citací z archivu s vysvětlením, že jde o starší informace.

Používejte anonymitu až v krajním případě, kdy by zveřejnění informace mohlo zdroje poškodit.

U anonymních zdrojů uveďte důvod jejich anonymity, aby čtenář pochopil kontext.

Vždy uvedte jméno a funkci zdroje. Tituly a hodnosti se obvykle neuvádí.

Největší pramen informací pro novináře po vlastním výzkumu. Jsou to jednotlivci, kteří mají specifické znalosti a zkušenosti.

Skupiny odborníků, s kterými redakce spolupracuje, aby získala rychlé a relevantní informace.

Metody získávání informací, které vyžadují menší osobní kontakt. Telefon, email a sociální sítě jsou příklady.,

Informace poskytované organizacemi s cílem ovlivnit veřejné mínění.

Nejdůležitější nástroj v PR pro komunikaci s médii. Měla by být objektivní a obsahovat: kdo, co, kdy a kde.

Předem plánovaná událost, která má za cíl sdělit informace médiím.

Novinářův přístup, pokud nerozumí sdělené informaci.

Záznam rozhovoru pro přesnější informace. Je klíčové získat souhlas s nahráváním.

Informace z internetových zdrojů může být zastaralá, jelikož se data neustále mění. Je důležité ověřit, zda je informace aktuální a relevantní.

Před každým telefonátem nebo osobním setkáním se s novináři se představte. Uveďte své jméno, médium, ze kterého pocházíte a důvod vašeho kontaktu.

Hodnocení relevanti, důvěryhodnosti a aktuálnosti zdrojů je klíčové pro zajištění kvality informací.

Online žurnalistika se odlišuje od tradiční žurnalistiky. Hlavním znakem je okamžitost publikování.

Online žurnalistika umožňuje propojovat informace pomocí hyperlinků - tzv. linkování.

Online žurnalistika umožňuje neomezený rozsah a množství informací.

Online žurnalistika umožňuje interaktivní komunikaci mezi uživateli a tvůrci obsahu.

Uživatelé online médií mohou poskytnout zpětnou vazbu a sdělit svůj názor.

Zákon, který stanovuje podmínky pro provozování rozhlasového a televizního vysílání. Upravuje povinnosti, licenční podmínky a dohled nad obsahem vysílání.

Tato organizace dohlíží na dodržování zákonů a předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Tento zákon reguluje postavení, předmět činnosti a financování České televize. Podrobně upravuje i povinnost objektivního informování.

Zákon reguluje fungování Českého rozhlasu, včetně povinnosti poskytovat objektivní, ověřené a vyvážené informace.

Hlavní povinnost veřejnoprávních médií, aby poskytovala objektivní, ověřené a vyvážené zpravodajství pro svobodné utváření názorů.

Povinnost oddělovat fakta od názorů a komentářů ve zpravodajském obsahu. Zachovává neutrální podání informací.

Systém fungování médií v České republice, kdy existují veřejnoprávní média (jako ČT a ČRo) a komerční média, která fungující na základě licencí.

Dokument, který zahrnuje etické principy a směrnice pro fungování České televize. Upravuje práci s informacemi a zachování neutrality.

Novinář se v tomto případě vydává za někoho jiného, aby získal informace. Může se aktivně zapojit do dění, aby jeho přítomnost nebyla odhalena.

Zjišťování informací od zdroje. Nejlepší je osobní kontakt, tváří v tvář.

Sběr názorů od náhodně vybraných lidí. Může jít o účastníky akce, lidi na ulici nebo odborníky.

Novinář aktivně zasahuje do dění a vyvolává konflikt, aby získal informace.

Novinář musí při práci respektovat právní normy a etická pravidla. Důležitý je i ohled na osobnostní práva aktérů.

Základní nástroje novináře pro práci v terénu.

Popis by měl být co nejkonkrétnější. Místo obecných termínů je dobré jít do detailu.

Používá se k vyzdvihnutí důležitých prvků v textu. Dochází k srovnání kontrastních prvků.

Dotazování se, kdy se s respondentem nesetkáváme osobně. Provádí se telefonicky, e-mailem, nebo online.

Metoda sběru dat, kdy s respondentem vedeme řízený rozhovor s jasně definovaným cílem.

Rozhovor bez předem připravených otázek. Vznikají tak spontánně v průběhu konverzace, kdy se objeví nové informace.

Plná konverzace s respondenty. Dochází k osobnímu setkání a budování vztahu s dotazovaným.

Předchozí příprava rozhovoru a definování cílů dotazování.

Nastavení a definování otázek, které budou během rozhovoru s respondentem zodpovězeny.

Místo konání rozhovoru, které má vliv na jeho atmosféru a průběh.

Vedení rozhovoru s cílem získat od respondenta co nejzajímavější informace. Rozhovor by měl být co nejvíce dialogický a respektující.