Metody novinářské práce PDF

Metody novinářské práce 1. ÚVOD A ZÁKLADNÍ INFORMACE Metody jsou transparentní způsob, který popisuje, co a jak děláme - Jaké kroky děláme - V jakém pořadí - Proč Klíčový je cíl, z kterého vychází otázky Cíl: Jak uvařit...

Metody novinářské práce 1. ÚVOD A ZÁKLADNÍ INFORMACE Metody jsou transparentní způsob, který popisuje, co a jak děláme - Jaké kroky děláme - V jakém pořadí - Proč Klíčový je cíl, z kterého vychází otázky Cíl: Jak uvařit čaj - Např. chci napsat článek o politice o Pro koho? Otázka: Jakým způsobem ho uvařit? Na ▪ Specifická skupina kolik stupňů ▪ Široká veřejnost Metoda: Uvařit čaj ve vařící vodě na 100 o O čem? stupňů ▪ Skandálu politika ▪ Změny role… Specifické metody Je rozdíl mezi žurnalistickými a vědeckými ❑ Není možné zaměňovat metody z různých oborů ❑ To, že jsou si podobné nebo se podobně/stejně jmenují, neznamená, že jsou to stejné metody/postupy a povedou ke stejnému cíli! ❑ Klíčový je cíl, když chcete dělat výzkum, není to stejný cíl jako napsat novinářský článek = výzkumné metody X metody novinářské práce. Základní metody Žurnalistika je z valné většiny práce s daty, údaji, informacemi… Základní cíl: jejich sběr, třídění, analýza a interpretace za účelem vytvoření a zveřejnění konkrétního komunikátu - Jak to funguje? o Sběr: doptám se zubaře na COVID (ten ale na COVID není expert) o Třídění a analýza: protřídím informace a zvážím, zdali jsou validní 3 základní metody: 1) Rešerše 2) Pozorování 3) Dotazování/rozhovor Práce s těmito metodami není lineární Normativní a regulační rámec Mediální legislativa: - Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) - Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů Zákony týkající se činnosti médií: - Zákon o svobodném přístupu k informacím (,,106‘‘) - Občanský zákoník - Trestní zákon - Zákon o ochraně utajovaných skutečností - Zákon o ochraně osobních údajů Samoregulační normy: - Etické kodexy 2. PRÁCE S NOVINÁŘSKÝMI ZDROJI A INFORMACEMI Informační společnost = založena na informacích a znalostech - informace → velké množství, snadná dostupnost, (ne)kvalita Informační gramotnost = schopnost informaci: - nalézt (informace, zdroje a vyhledávací strategie) - vyhodnotit - interpretovat - třídit, vybírat (novinář nikdy nepoužije 100 % informací) - zpracovat - použít (autorský zákon, citování, plagiátorství) Metody: 1) Rešerše a. Zvolit toto téma? Ano/ne 2) Rozhovor a. Má 2 významy i. Metoda získávání informací ii. Žánr, výsledný článek 3) Pozorování a. Využívání smyslů b. Autor musí vidět, cítit, slyšet co ostatní ne i. Např. někdo na veřejnosti upadne do bezvědomí → lidi kolem čumí a pomáhají. Novinář pozoruje jak zraněného tak i skupinu kolem něj Základní zdroje 1) Vlastní zjištění (osobní účast, pozorování) 2) Rozhovor (se svědky, oficiálními představiteli, informátory)  a. Musí vždy posuzovat jejich motivaci → mohou podávat lživé informace, aby si přilepšili b. Málokdy řeknou tito lidé danou informaci v prospěch novináře, snaží se někoho očernit 3) Oficiální dokumenty a tisková sdělení 4) Agenturní zprávy (tiskové) 5) Internet, jiná média 6) Archivy a databáze Primární zdroje = novinář má s nimi přímý kontakt (novinář je sám oslovuje telefonicky, osobně, e-mailem…). Novinář se pod těmito informacemi podepisuje - tiskové zprávy, dokumenty (inf. přímo určené pro novináře) - materiály, které z takových zdrojů vychází, jsou autorské - psané vyjádření – jiné než verbální vyjádření, bez emocí, plánované... Sekundární zdroje = někdo už ty informace předtím získal a nějak je interpretoval. Novinář je převzal (nepodepisuje se pod nimi) - Kompilát = z více nevlastních zdrojů vytvořím něco svého - tiskové agentury, jiná média, servery apod. Pravidla se zdroji: 1) Zpravodajství je nutno vždy stavět na důvěryhodných informací z důvěryhodných zdrojů a. Důvěryhodný je námi zjištěný fakt b. Agenturní zprávy → zpravidla se neověřují c. Oficiální zdroje: tisk. Zprávy, mluvčí, oficiální stanoviska a dokumenty i. Odborníci a mluvčí nemusí vždy hájit pravdu, hájí hlavně zájmy svých institucí 2) Nedůvěryhodně jsou: Spekulace, anonymní informace 3) Minimálně vycházet ze dvou různých zdrojů 4) Prostor k vyjádření musí vždy dostat obě strany sporu a. Výjimečně lze informace zveřejnit bez vyjádření druhé strany i. Je třeba věrohodně vysvětlit, proč nám vyjádření chybí 5) Neomezujeme se pouze na oficiální představitele, citujeme hlavně ty, kterých se popisovaný problém týká nejvíce (většinou prostých občanů) 6) Uvádíme funkci, jméno a příjmení a. Zpravidla nepoužíváme akademické tituly a vojenské, policejní či hasičské hodnosti Tipy: 1. Hledat témata na nečekaných místech 7) Pokud se nevydaří získat aktuální vyjádření, lze 2. Nedělat si obrázek předem sáhnout pro citaci do archivu s vysvětlením typu: 3. Vystrčit hlavu z písku a. ,,uvedl už dříve…‘‘  b. ,, řekl dříve v uvedeném…‘‘ 8) Anonymita by měla být až poslední možností a. Pouze kdyby jinak nešlo zveřejnit informace U informací, kdy by jmenování zdroje mohlo poškodit zdroj, je nutné uvést důvod, proč je zdroj pro čtenáře anonymní (aby nepoškodil jméno firmy, neublížil rodině…) - Je také potřeba jmenovat jeho kompetentnost - ,,byl obeznámen…‘‘ - zdroj by vždy až na výjimky (investigativa) měl vědět identitu novináře a účel využití inf. Někdy je obtížné získat jméno zdroje (např. nechce jej sdělit či sbíráme informace odposlechem, abychom ilustrovali atmosféru třeba hospodské rvačky či nákupní horečky) ➔ Tehdy není prohřeškem neznalost totožnosti zdroje, zvlášť když nepoužíváme informace v přímé řeči o AVŠAK! Musí jít o existující lidi a musíme to důvěryhodně popsat “Klasické” zdroje - vlastní zjištění, osobní účast, pozorování, rozhovor, informátoři, of. představitelé, dokumenty, tisk. sdělení, zprávy, mluvčí … - nejvýznamnější zdroj po vlastním zjištění → informátoři (kontakty se budují postupně při praxi) - expertní zdroje – redakce buduje síť rychle reagujících zdrojů (rychlost je při novinářské práci 'klíčová) - přibývá neosobních způsobů zjišťování informací – ekonomické důvody (telefon, mail, soc. sítě …) → nevýhody (např. nepřítomnost neverbální komunikace) - vyšší používání public relations inf. (též ek. důvody) – kvalitní média se jim snaží vyhýbat; zabarvené informace názory institucí, které zastupují; jednoduché ovlivnění zpravodajství (žurn. x PR – velice rozdílná pravidla a etika) Tiskové zprávy - nejdůležitější prostředek PR práce s médii - důvěryhodná zpráva obsahuje: kdo, co, kdy, kde atd. Tiskové konference - “pseudoudálost” → účel je mediace - důvod – tlak času na novináře, snaha vydavatelů ušetřit - výhody – inf. servis pro novináře - nevýhody – manipulační potenciál; zpravidla jiná motivace, než poskytnout objektivní inf. - org. by měli poskytnout novinářům soubor tiskových materiálů osobně/elektronicky/na webu - možnost klást otázky a využití odpovědí na otázky jiných novinářů (není nutno uvádět, kdo se ptal) - využití i času po konferenci na one on one získání inf. - vše co zazní, smí novinář použít - půl-hodina, press foyer cca 10 min Jak na získání informací? Pokud novinář nerozumí sdělované informaci (přeslechl se, bylo špatně slyšet, nerozumí obsahu…) ➔ Ptá se znova, opakovaně (do aleluja) o ,,Ne‘‘ není pro novináře odpověď ➔ Pokud problému nerozumí autor, nemůže napsat srozumitelný text (výslednému materiálu nebude čtenář rozumět) Pro přesnější informace je potřeba pořizovat si zvukový záznam (s audio záznamem musí zdroj souhlasit) - zálohovat veškeré maily, nahrané materiály, korespondenci... → nenechte se ovlivňovat, pište dle pravdy E-mail je pro novináře NEJHORŠÍ způsob získáváni informací 1. Zdroj si může promyslet co říká a může podat lživé informace 2. Než zdroj odepíše, nemusí být událost/informace aktuální Nejlépe telefonovat nebo se vidět v tváří v tvář Vždy se představit: Jméno, z jakého média, důvod proč Hodnocení vyhledaných informací - relevance (odpovídají zadanému dotazu?) - důvěryhodnost zdroje - pravidelná aktualizace - odbornost Online žurnalistika témata a zdroje - klíčové charakteristiky - okamžitost publikování - možnost propojování; linkování - neomezený rozsah - interaktivita - zpětná vazba od uživatelů - specifika oproti tradiční žurnalistice - co největší specializace témat díky ↑ → široké spektrum uživatelů - nekonečné množství rubrik - zprávy linkovány hypertextem - stoupá počet cílených skupin (specializovaných a lokalizovaných) - okamžitost publikování → aktuálnost - infotainment = propojení informací a zábavy - zdroje - relevantní  - ověřená - internet; okamžitý, interaktivní, rozsáhlý, diskutabilní zdroj - spec. novinářská technika = computer assisted reporting (CAR) - možnost hledání inf. a konkrétních lidí - ověřování a analýza inf. - okamžité vyhledání, propojení, analýza - nutnost vyvinout schopnost posuzovat důvěryhodnost a relevanci (internet není autorita; silný sklon k mystifikaci, spekulacím, nepřesností … - výhody online zdrojů - široká zásobárna primárních zdrojů (jednotlivci, firmy, státní org. …) → obohacení článků; hypertextové odkazy - rozvoj otevřených zdrojů = volně přístupné, různě zaměřené → online databáze - interaktivita; efektivnější zdrojování uživatelů (využití příspěvků, komentářů …) - crowdsourcing = aktivní oslovení uživatelů; objem uživatelů → dostatečná kvantita pro relevanci - rozdíly oproti tradiční žurnalistice - články musí být stručnější a výstižnější - menší dodržování standardních žánrových vzorců - větší důraz na poutavost titulku než pravopisná pravidla - článek nesmí být založen pouze na sekundárních internetových zdrojích (soc. sítě) ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ (ČTK) ČTK je často používán jako zdroj pro české internetové zpravodajství - je veřejnoprávní Spolehlivost, rychlost, nezávislost (nestaví se na - zřízená zákonem žádnou stranu a nellabeluje – např. nepoužívá - kontroluje jí rada ČTK slovo terorista) ČTK byla v minulosti státní → mohla být propagandistická - byla stranická - dříve ukazovala různým stranám různé informace - od 80. let není státní Je placena z redakcí: - není financována z daní → protože není státní (jinak by mohla být kontrolována politiky ➔ není objektivní) - funguje jako tržní firma ČTK vydává zprávy 24/7, má 14 poboček v ČR (největší v Brně) a má 3 posty v zahraničí (Brusel, Berlín, Bratislava; v minulosti i ve Washingtonu a Londýně) - typické výjezdy (sportovní akce, kongresy, veletrhy…)  - posledně: USA – cesta prezidenta P. Pavla, Frankfurt – fotbal, Štrasburk – zasedání parlamentu Vydává textové zprávy: - všeobecné - magazínový výběr (ne bulvár, ale - ekonomické kultura) - sportovní - headline servis - anglické Je i multimediální: audio, foto (v archivu ČTK + Profimedia), video (živé i reportážní), infografika (schémata, grafy, animace…) - ČTK fotky nesmí být zincesovaný o Editoriální snímek = Určena pro fotografie do novin, časopisů, či pro online použití. Komerční licenci pak potřebují snímky pro reklamní agentury, pro marketingové účely, pro knihy, či například billboardy. o Ilustrační = nemají vazbu na událost, jen ukazují zhruba představu - Koupila Profibanku – e-shop s fotkami o Hrozí ji zánik kvůli AI generování fotek o S knihovnami se snaží digitalizovat fotky z minulostiy Příklad: Prezidentské volby - Skoro 1000 zpráv česky, 300 v AJ - 500 headlinů - 2000 fotografií - Část nejrychlejších textů napsal ,,RUR‘‘ tedy automat → podle algoritmů Zásady agenturního zpravodajství - Nezávislost, nestrannost, vyváženost (více zdrojů, kde jsou různé názory) - Přehlednost – od nejdůležitějšího k podrobnostem (obrácená pyramida) - Srozumitelnost a stručnost - Jednotná struktura - Důsledné uvádění zdrojů, ověřování (není potřeba u celkově známých informací) Jak funguje ČTK, když se stane nějaká událost 1. Headline s novinou 2. Fleš (citace, background…) 3. Oznámení/profily 4. Reakce 5. Oficiální zpráva 6. Vydání profilu 7. …. 8. Shrnutí Když se cituje ČTK, tak se necituje autor zprávy z ČTK, protože v minulosti byla agentura státní a automaticky se považovala za věrohodnou (kdyby něco autor podělal, tak by dostal bumbác)  3. METODY OSINT Metody vyhledávání 1) zformulovat téma nebo problém 2) klíčová slova/hesla a. zj. podst. jm.; př. jm., zájmena a slovesa pouze v nutnosti b. stop words = předložky, spojky, členy c. předmětová hesla 3) výzkumná otázka 4) ujasnit si specifikace (čas, typy dokumentů, dat, jazyk, forma …) Boolovský model - logický součin, průnik = operátor AND - součet, sjednocení = OR - negace = NOT - Fráze o specifikace dotazu; slovní spojení o uvozovky - Krácení termínů (truncation) o zkrácení na kořen slova o př. “žurnalis*” → vyhledá žurnalisté, žurnalistika, žurnalistický apod. (koncovka nahrazena znakem) Technika vyhledávání - browsing - searching o jednoduché o pokročilé 4. PRÁVO, INFORMACE A BEZPEČNOST Právo a informace Listina základních práv a svobod; čl. 17 - zakotvující svobodu projevu (prvek demokratického státu) - naše svoboda končí tam, kde končí svoboda druhého - právo vyhledávat a šířit informace - stěžejní nepřípustnost cenzury. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - upravuje některé povinnosti obsahové, sankce apod - ustanovení § 5 písm. g) - oprávnění Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „RRTV“) monitorovat obsah rozhlasového a televizního vysílání  - § 31 odst. 2 - ukládající obecně poskytování objektivních a vyvážených informací nezbytných pro svobodné vytváření názorů - oddělení názorů a hodnotících komentářů od informací zpravodajského charakteru - § 31 odst. 3 - ukládající ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech zajistit objektivitu a vyváženost - v celku vysílaného programu jednostranně nezvýhodňovat žádnou politickou stranu či hnutí, jejich názory, resp. názory jednotlivých skupin veřejnosti Mediální dualismus 1) provozovatelé vysílání ze zákona – veřejnoprávní (ČT, ČRo, ČTK); základem samostatné zákony 2) provozovatelů vysílání s licencí („komerční“) – podléhají licenčnímu řízení před RRTV Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů - upravuje postavení, předmět činnosti, úkoly, kontrolu, financování, podnikatelskou činnost, studia apod - ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) - podle něhož má ČT poskytovat objektivní, ověřené, vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů - další specifika veřejné služby, která zajišťuje mediální pluralitu. Kodex České televize - přijatý ve vazbě na § 8 odst. 1 písm. f), zákona o České televizi Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky dne 2.7.2003 - mapuje podmínky naplňování veřejné služby, práci s informacemi, se zdroji, respondenty … - 5 částí: 1) preambule, 2) vysvětlení pojmů, 3) normativní část, 4) Etický panel 5) závěrečná ustanovení Zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů - upravuje postavení, předmět činnosti, úkoly, kontrolu, financování, podnikatelskou činnost, studia a podobně, ve vztahu k informacím zásadní ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) - podle něhož má ČRo poskytovat objektivní, ověřené, vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů - oproti ČT má ČRo podle § 3 odst. 2 tohoto zákona povinnost vysílat na jednom okruhu vysílání do zahraničí (příspěvek k propagaci dobrého jména ČR) Kodex Českého rozhlasu, přijatý ve vazbě na § 8 odst. 1 písm. d), zákona o Českém rozhlasu – stejná úloha jako Kodex ČT Zákon ČNR č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů  - § 2 odst. 1 – povinnost poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů - explicitně nezmíněna ověřenost a vyváženost, nicméně s ohledem na typ média i tady lze předpokládat a vyžadovat - oproti ČT a ČRo se liší zápisem do obchodního rejstříku, nefinancováním z poplatků, ale z úplatného poskytování zpravodajství a podnikatelské činnosti, popř. z účelové státní dotace Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TiskZ“) - upravující odpovědnost vydavatele, právní prostředky ochrany dotčených zájmů - vedle obecného práva na odpověď a dodatečného sdělení – sdělení v periodickém tisku územního samosprávného celku, s povinností poskytnout přiměřený prostor členům zastupitelstva k vyjádření jejich názorů týkajících se tohoto územního samosprávného celku - navazuje v § 11a institut doplňující informace (obdoba práva na odpověď, ochranu zdroje ad.) - Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů - upravující otázky komerčních sdělení - podpůrně použitelný i pro účely posuzování reklamy a sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání, jak stanoví § 66a zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů - upravující oprávnění užít i autorská díla, přebírat články apod, s nutným omezením, výhradami, kde licenční smlouvu samotnou upravují §§ 2358-2389 občanského zákoníku Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) - zpravodajská licence – pokud natáčíme někoho ve veřejném prostředí (vánoční trhy), tak na to máme právo, protože činíme zpravodajskou práci - pokud má natáčená osoba s tím problém, tak ať odejde - ustanovení §§ 84-90 - upravující ochranu podoby, soukromí apod - zákon zakládá licence k pořízení či použití podobizny či zvukového nebo obrazového záznamu pro výkon nebo ochranu jiných práv či právem chráněných zájmů jiných osob (§ 88 odst. 1 ObčZ) - pořízení či použití podobizny, zvukového či obrazového záznamu nebo písemnosti osobní povahy na základě zákona k úřednímu účelu nebo pokud někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu (§ 88 odst. 2 ObčZ) - u podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu pak rovněž pořízení či použití přiměřeným způsobem k vědeckému či uměleckému účelu nebo pro zpravodajství (§ 89 ObčZ)  - limitováno zákazem využití licence nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (§ 90 ObčZ) - u ochrany právnických osob platí ochrana názvu a dobré pověsti, soukromí a podobně (§ 135 ObčZ) – i zde je zákonná licence v podobě vědeckého či uměleckého účelu nebo zpravodajství, ani zde však nesmí být zásah v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů - získat co nejvíce informací s co nejmenším narušení soukromí - upravující práci s osobními údaji - §§ 17-23 – upravující oprávnění zpracovávat osobní údaje přiměřeným způsobem pro novinářské apod. účely - na vnitrostátní úrovni zapracovává předpisy EU – směrnici 2016/680; navazuje na přímo použitelný předpis EU, tedy GDPR nařízení 2016/679 Zákon č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů; ustanovení §§ 8a-8d - dílčí omezení pro poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných - s důrazem na oběti trestné činnosti + osob mladších 18 let - nutnost médií respektovat presumpci neviny - nepřípustnost vyvolávání ostrakizačních či dokonce „lynčovacích“ nálad vůči třebas i pravomocně odosuzené osobě Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, a o změně dalších zákonů, (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů; § 6 odst. 3 - upravující dvojí režim zachycování průběhu soudního jednání 1) obrazové nebo zvukové přenosy a obrazové záznamy; zapotřebí předchozího souhlasu předsedy senátu nebo samosoudce 2) zvukové záznamy; vědomí předsedy senátu nebo samosoudce; může i zvukové záznamy zakázat, pokud by způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů - upravující aspekty poskytování informací - pro novináře jen poslední standardní zálohou, kdyby snad nebyla úspěšná běžná redakční žádost (na níž by povinné subjekty měly bez dalšího reagovat, a pokud tomu nebrání relevantní překážka, tak informace podle ní poskytnout) Nejdůležitější pojmy v oblasti sdělovacích prostředků 1. Subjekty mediálního trhu zejména z hlediska právní odpovědnosti 1. a) Provozovatelé televizního a rozhlasového vysílání - viz mediální dualismus  - desítky licencí; seznam vede RRTV - 3. druh = provozovatelé převzatého vysílání; podléhají registraci RRTV - zaměření - obecné, tzv. plnoformátové - specializované, např. na sport, hudbu, dokumenty … 1. b) Vydavatelé periodického tisku - vycházejí pod stejným názvem a v téže úpravě aspoň dvakrát ročně - evidenci vede ministerstvo kultury - zaměření - seriózní - bulvární - specializované 2. Střet jednotlivých základních práv v médiích a test proporcionality - střet různých rovnocenných lidských práv (žádná nemá automaticky přednost) - právo veřejnosti na inf./svoboda projevu x právo na ochranu soukromí → kdo má přednost? → nutnost poměřování - vznikl tzv. test proporcionality (Ústavní soud; v nálezu ze dne 27. září 2005 sp. zn. I. ÚS 394/04) - podle okolností se řeší, jestli se dá přednost veřejnému zájmu či soukromí respodenta 3. Osoba a záležitost veřejného zájmu - osoba veřejného zájmu = politici, herci, zpěváci, sportovci, soudci … - veřejný zájem odůvodňuje informování veřejnosti a to i bez souhlasu dané osoby či přes její nesouhlas - limity (menší hranice, než u běžných osob) 1) nepravdivé/zkreslené údaje 2) intimní údaje - věci veřejného zájmu = veškerá agenda, která budí veřejnou pozornost - nález Ústavního soudu ze dne 15.3.2005 sp. zn. I. ÚS 367/03 - „osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí - akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané” - “důvod tohoto principu je dvojí; jednak se podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a druhak stát deklaruje, že zásah veřejné moci má přijít až subsidiárně, nelze-li jinak” - nález Ústavního soudu ze dne 4.4.2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04; „práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků.  Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá jak o její profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti; zde je soudy volen benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na ni kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna vědět, např. jakého vzdělání předmětná osoba dosáhla, s kým se stýká a pod., a to pro posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální, tuto funkci zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné. Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika však musí souviset s veřejnou činností, kterou daná osoba vykonává.“ 4. Skutkové tvrzení a hodnotící soud - nutnost rozlišovat mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím soudem (první lze podrobit důkazu pravdy, druhé testu přiměřenosti) - presumpce ústavní konformity, hodnotící soud = každá se může vyjadřovat ve veřejné diskuzi (ale nesmí tím zasahovat ostatním do práv) - tzv. výroky hybridní; obě dvě složky - Skutkové tvrzení = tvrzení, které musí být doložitelné - Např. projednání sněmovny → zapisuje se protokol sněmovny, jestli byla tato informace řečená - Hodnotící soud = názor na nějakou situaci - ,,státní rozpočet je malý/velký.‘‘ → nedá se ověřit, jestli je to pravda - nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2005 sp. zn. I. ÚS 453/03 „věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, činnost osob působících ve veřejném životě, politiků, úředníků, soudců, advokátů, čekatelů, ale i umění včetně novinářských aktivit a showbyznys. Mohou tak být veřejně posuzovány a platí zde presumpce ústavní konformity hodnotícího úsudku, nikoli ovšem tvrzení faktů jako jejich základu, zde prokazuje kritik.“ - strážce ústavnosti v nálezu ze dne 19.12.2007 sp. zn. III. ÚS 346/06: „u hodnotících soudů je třeba zkoumat, zda se zakládají na pravdivé informaci, zda forma jejich veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky“ - karikatura - podmnožina hodnotících soudů (nálezu Ústavního soudu ze dne 4.4.2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04) - míří na určitý charakterový rys, tělesnou vlastnost, čin konkrétní kritizované osoby - pomocí ironie a nadsázky na to upozorňuje a tímto způsobem kritizuje - zveličuje, přehání a ironizuje - nezbytným předpokladem pro bezchybné právní posouzení je odstranění satiry; vlastní informace i karikatura musí spočívat na reálném základě, byť minimálním Získávání informací médii a ochrana zdroje informací 1. Získávání informací médii - respektování všeho výše uvedeného  - postupy - standardní/nekonfliktní - oslovování respondentů - vytěžování veřejných zdrojů apod - nestandardní - skryté natáčení - reportážní legenda (test reality; uvádění smyšlených údajů) 2. Ochrana zdroje informací - upravena v oblasti rozhlasu a televize § 40 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - ochrana respondenta, i když vím, že porušil své povinnosti (pokud se jedná o závažný čin jako vraždu či genocidu, tak samozřejmě respondenta nechráním) - periodický tisk - § 16 TiskZ, nedotčeny povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu podle § 366 trestního zákona - překazit trestný čin podle § 367 trestního zákona - oznámit trestný čin podle § 368 trestního zákona a s tím spojené povinnosti v trestním řízení oprávnění správce daně požadovat informaci o identitě objednatele inzerátu pod značkou; § 57 odst. 6 daňového řádu Kyberbezpečnost Proč? 1) Protože novináři často bývají terčem (např. novinář Panyi nebo nezákonně napíchnutý telefon Jana Kroupka) 2) Kyberzločinci se snaží získat data, útočí na redakce či vysoké školy a. Z dat jsou dobré prachy 3) Prolínají se i s: právem, politikou, klimatem → aktivismus jako motiv pro kyberútoky Co s tím? 1) Aktualizovat software a. Některé softwary se ručí aktualizací po dobu 2 let b. Dívat se, jak dlouho bude mít váš model (počítače, telefonu) aktualizace 2) Blokovat reklamy – reklamní systémy zjišťují co čtu a. Pryč od Google (byl založen jako komerční vyhledavač) 3) Co nejdelší hesla a. https://haveibeenpwned.com Ze zákona je mobil sledován – kde se pohybuje apod. Mobil by neměl být schránka s celým vaším životem → pozor na kontakty (nepovolovat aplikacím) - Automatické mazání zpráv je základ Na redakce se s bezpečností spolehnout nemůžeme → bezpečnost si budeme muset hlídat sami  5. METODY A POSTUPY NOVINÁŘSKÉ PRÁCE Práce v terénu a pozorování Citlivější lidé mají větší šanci k ,,napojení se ke zdrojům‘‘ KDO? o reportér o další novinářské profese (fotograf, kameraman) PROČ? KDY? o osobní setkání se zdroji o osobní svědectví, vlastní prožitek o sesbírání dat a poznatků, které nelze zjistit rešerší nebo od zdrojů na dálku o sběr indicií, důkazů (fotky, letáky…) CO? o informace nemateriální povahy o materiály fyzické Co má vliv na práci reportéra v terénu? Subjektivní vlivy: Sám reportér, který poznává, reaguje, cítí, někdy i vstupuje do průběhu událostí, případně je inscenuje. Objektivní vlivy: Zúčastnění lidé/aktéři, se kterými se reportér setkává; i oni nějak myslí, nějak reagují, o něco jim jde. Prostředí, ve kterém se reportér pohybuje. Při pozorování v terénu je třeba sledovat, vnímat a evidovat: ▪ aktéry a jejich jednání (politik na meetingu, bezdomovec něco prodávající) – jaké mají úmysly? ▪ děje a procesy (příjezd sanitky, rozdávání letáků); mikroprocesy (šaliny, auta…) ▪ kulisy, prostředí (domy v ulicích, park, stánek s kafem…) ▪ smyslové podněty (sluch, čich, chuť, hmat) ▪ atmosféru, náladu ▪ vlastní pocity a prožitky Základní metody a postupy Plánované práci v terénu předchází: ▪ rešerše k tématu či události u nečekaných událostí (požár, výbuch…) se dělá rešerše až poté ▪ logistická příprava (produkce, organizace, plánování) Postupy používané v terénu nazýváme „přímými metodami“: ▪ pasivní (nezúčastněné pozorování)  ▪ aktivní (osobní zapojení do dění – zúčastněné pozorování) ▪ bezprostřední setkání se s událostí Přímo na místě uskutečňujeme sběr dat a informací. Jako „nepřímé metody“ označujeme: ▪ předchozí i dodatečná rešerše ▪ dodatečné získávání (zprostředkovaného) osobního svědectví (sekundární zdroj) nemohla jsem jít na událost, poslala jsem tam kamaráda, který mi událost převyprávěl ▪ následná konfrontace zjištěných poznatků a výroků (aktérů) s jinými¨ Role reportéra Novinář při práci v terénu může zaujímat různé role: 1. přiznaná identita – aktéři vědí, že se v jejich okolí pohybuje novinář a ví o něm lidé se poté mohou chovat jinak 2. zamlčená, skrytá identita – novinář se účastní děje inkognito, aniž by ovšem přijímal jinou roli; 3. změněná identita – v takovém případě novinář záměrně, někdy též aktivně vystupuje v jiné, falešné roli. Reportér nemusí být pouhým pozorovatelem děje, - v odůvodněných případech může převzít i aktivní dějotvornou roli (např. ve rvačce se bude taky prát, aby ostatní aktéři nepoznali, že je novinář) - metoda inscenovaného konfliktu Klíčovým hlediskem pro aplikaci je tzv. veřejný zájem. Při práci v terénu je třeba dbát na: - dodržování etických pravidel a právních norem - respektování osobnostních práv aktérů Nástroje reportéra: paměť, poznámkový blok, diktafon, fotoaparát, skrytý mikrofon/kamera Jak psát? - ,,dynamický nápis‘‘ – měnící se tabule s nápisy, technický pojem - Nelze použít toto slovní spojení, protože babička tomu nebude rozumět, nejlépe rozepsat - Neodhadovat! Vše mít podložené - Specifikovat → nenechat čtenáře volně fantazírovat, mohlo by dojít ke komunikačnímu šumu - Např. nepoužít obecně hmyz, ale přiblížit: mušky, mouchy, vosy… - Pokud použiju budovu jako kulisu - Napsat kde budova je - Pokud ji pojmenuji podle stylu stavby (např. gotický, funkcionalistický…)  - Vysvětlit, jak tento styl vypadá, popřípadě použít jiný jednodušší pojem - Kontrastovat Rozhovor a dotazování Dotazování Dotazování má v žurnalistické praxi především tyto základní podoby: ✓ pouhé jednoduché dotazování / zjišťování informací ✓ anketa (neplést si s anketami na internetu) ✓ rozhovor / interview Používá se ke sběru materiálů přímým, osobním kontaktem, ideálně face to face, se zpovídanou osobou (zdrojem). Získaná data, informace se používají nejen k tvorbě stejnojmenných žánrů (anketa, rozhovor), ale prakticky pro jakýkoli článek. Dotazování je z naší strany v naprosté většině neanonymní (zdroj by měl počítat s tím, že jeho jméno bude sdíleno) Mail je pomalý, zdroje často neodepisují → radši telefonovat Anketa Jedná se o cílený sběr vyjádření (svědectví, názorů): ✓ (náhodně vybraných) přímých účastníků nějaké akce; ✓ náhodně oslovených lidí na ulici; ✓ osob kompetentních poskytnout vyjádření k nějakému problému. Pokud nejde o odborníky, můžeme ji označit jako vox populi neboli dotazování „běžných, řadových lidí“. Otázky (jedna či více) jsou standardizované, všem pokládáme stejné. Dotazování se děje buď nepřímo telefonem, e-mailem nebo přímo tváří v tvář v terénu. Při anketě často sbíráme také základní identifikační / sociodemografické údaje (např. jméno, věk, vzdělání, povolání). Rozhovor/interview Interview je tedy v prvé řadě metoda a lze ho označit za řízený rozhovor směřující k určitému cíli. Rozhovor může vznikat ad hoc nebo cíleně po předchozí přípravě. Ad hoc – objeví ses nová informace v okamžiku rozhovoru → okamžitá formulace otázky má za cíl získání a zprostředkování: aktuálních a věcně správných informací; názorů, postojů a hodnocení.  Novinář se obrací vždy na někoho, kdo je pro určitou otázku či problém kompetentní a něco o tom ví, a ptá se ho. Rozhovor nemusíme nutně dělat za účelem napsání totožného žánru, ale pouze za účelem sběru informací. Příprava: 1. Předprodukční – vytyčení cílů, autorský záměr, rešerše, osnova 2. Produkční 3. Postprodukční Pozor, hrozí nebezpečí předávkování informacemi. Přestanete být zvědaví; co vám vlastně může při rozhovoru říct – já už o něm vím všechno. Ale: nikdy nevíme všechno: ▪ Určitě se najdou věci, na něž se nikdo před námi neptal. ▪ Nebo se na problémy lze podívat jinak. ▪ A hlavně: čtenář/posluchač/divák si tuhle dávku informací zatím nešlehnul. V každém rozhovoru si stanovte cíl, co se chcete určitě dozvědět, jakou informaci chcete čtenářům jako novinku přinést. Za jejím získáním je třeba si pak stát - Stanovit si osnovu – přesně znění otázek nebo jen okruhy - Neposíláme podrobný soupis otázek předem Důležitá je: - předchozí domluva se zpovídanou osobou, - znalost jejího chování (např. Zeman má problém s novináři a ponižuje je → připravit se na takové chování) Podstatná je volba prostředí: - na domácím hřišti, - na půdě „soupeře“, - na neutrálním místě (kavárna, cukrárna…) Chybná volba prostředí: Domluvíme se spisovatelem na rozhovor, kde se koná jeho autogramiáda 1. fanoušci ho budou rušit 2. budeme v časovém presu 3. nekoncentrace na téma Vedení rozhovoru Základní pravidlo zní: Rozhovor není souboj spravedlivého novináře s nehodným a nepoctivým politikem, sportovcem, podnikatelem… Je to dialog a jeho cílem je přinést co nejzajímavější informace čtenářům. Oba partneři si jsou v určitém smyslu rovni, v určitém však nikoli: ✓ Jsou si rovni lidsky – není důvod chovat se agresivně či přezíravě, nebo naopak servilně či podlézavě.  ✓ Nejsou si rovni funkcí, kterou v novinářském rozhovoru mají. Novinář se ptá, interviewovaný odpovídá. Novinář tedy určuje směr a do značné míry i obsah rozhovoru. Osobnost, která poskytuje interview, je „ta hlavní“. Žurnalista představuje čtenáři interviewovaného, ne sám sebe. Není taktické začít rozhovor konfliktním tématem. Naopak, snažte se pro uvolnění navodit dobrou atmosféru. ✓ Začněte něčím nekonfliktním, co bude pro partnera v rozhovoru spíš příjemné (small talks, ice breaking). Udržujte (oční) kontakt. ✓ Nekoukejte do bloku a nečtěte pouze předem připravené otázky. Při rozhovoru je důležité klást otázky. Ale nejdůležitější je poslouchat. A podle toho reagovat: ✓ aktivní naslouchání – pozornost, porozumění, verifikace. ✓ empatie (vcítění, porozumění, pochopení), ✓ improvizace (zapomenout na připravenou osnovu). Novinář musí být slušný a neagresivní, ale neústupný. Nemá se bát trvat na odpovědi. ✓ Britský moderátor BBC Jeremy Paxman neváhal v přímém přenosu ministrovi obrany položit tutéž otázku 14x za sebou. Pokud se nedaří informaci či stanovisko získat opakováním otázky, ✓ funguje metoda „zeptám se tedy jinak“, ✓ můžete se také vrátit k problému později. Když něčemu nerozumíte, ✓ neváhejte se k tématu vrátit, ✓ nechat si problém vysvětlit jinak, jednodušeji. Pozor na nekonečné slovní přestřelky a odvedení pozornosti jinam. Nenechejte svůj protějšek, aby naplnil své odpovědi často předem připravenými perfektními formulacemi, nebo frázemi. ✓ Vyžadujte, ať mluví lidsky, konkrétně a srozumitelně. Pokud se setkáte s unifikovanými či petrifikovanými odpověďmi, je dobré vyvést svůj protějšek z jeho rutiny. ✓ Stačí, dokážete-li jej přimět, aby se zasmál nebo musel říct „to nevím“ či „no comment“. Účinná bývá někdy metoda ticha, kdy úmyslně vyčkáte, až zpovídaný sám něco řekne. Typy otázek 1) Otevřené – začínají slovem ,,jak‘‘, ,,kdo‘‘, ,,co‘‘… zjišťujeme širší informace  2) Uzavřené – respondent může zodpovědět výběrem z předem daných hodnot (ano/ne) 3) Nevhodné – sugestivní, návodné, vícenásobné, zavádějící 4) Specifické – konfrontační, řečnické, bez otazníku a. ,,prosím, okomentujte tuto situaci?‘‘ b. ,, že ano?‘‘ Neptat se stylem ,,co říkáte…‘‘, ,,co si myslíte…‘‘ Nedělat ✓ Mezi námi odborníky – hra na znalce tématu, experta. ✓ Já to také říkám (a možná už dřív) – nabízení vlastních pohledů na věc a názorů s očekáváním, že mi je protistrana potvrdí. ✓ To jsem tě dostal! – vyhrocený konfrontační rozhovor, snaha protistranu pokořit, usvědčit, dostat na kolena, dát lekci. ✓ „Ó!“ neboli adorační rozhovor – obdivný, nekritický rozhovor. ✓ Myslím za něho – snaha dopomoci skromné protistraně k lepšímu obrazu, domýšlet se, co by protistrana mohla říct a podle toho se doptávat. Pozor na sugestivní, návodné, podlézavé otázky. 6. ANALÝZA A INTERPRETACE INFORMACÍ Jak se prezentují česká média - Kvantou čtenářů - Charakterem čtenářů – věk, pohlaví - Ceníky, inzerce - Rozhodují, zdali napíšou článek do média A nebo do média B na základě komparace - Každé médium píše o určitém tématu jinak - Každé médium má jiné publikum, pokud chci psát o hmyzu, tak asi nebudu psát do deníku pro ženy Median - Výběrová šetření médií a měření mediálního zásahu, spotřebního chování a veřejného mínění - Čtenost, poslechovost, sledovanost - MEDIA PROJEKT a RADIOPROJEKT – sbírají data na základě respondentů - Výběrové šetření = náhodně vyberu lidi (rovnoměrně na pohlaví, vzdělanost…) - Tyto lidi se vybírají náhodně ze sčítání lidu - Hodnoty žen se zvyšují, aby to sedělo v konečném výsledku??? Dialogové nabídky = slouží k zadání příslušné proměnné (x) a příslušné cílové skupiny k vytvoření kontingenční nabídky - Agentury si chrání data tím, že jsou ve specifickém formátu, tudíž se zpracovávají ve specifickém programu - Typy proměnných: - Včera (pro televize a rádia) - Poslední vydání – očištěno od vlivu nestejné periodicity titulů a nevydávání v neděli  - Posledních 7 dní - Příklad: Chci psát o autech do nějakého deníku. Vytvořím si dialogovou nabídku, která má proměnnou jako poslední vydání a vyberu si cílovou skupinu (pokud se jedná o auta, tak to pravděpodobně bude zajímat muže od věku 15-60) Stromy proměnných a logické operátory - Soubory proměnných usnadňující analýzu - Logické výrazy: - AND (A) - OR (NEBO) - NOT (NE) - (XOR) – jen u data analyzer Vážení = nejvíce napodobuje strukturu dat, uměle vypočítává výsledky tak, aby data byla rovnoměrná v zastoupení žen a mužů, vzdělání, atd… Projekce (Prj 000) = vzorek určen jen pro skupinu, projekce umožní uplatnit vzorek na celou populaci ČR - ukazatel vyjadřuje počet osob v populaci, které splňují podmínky dané pro příslušné políčko (křížení). Pokud např. ve sloupci máme skupin u „Muži“ a v řádku „Praktická žena“, křížení vyjadřuje počet mužů, kteří čtou časopis Praktická žena. Hodnota je v tisí cích (v příkladu 34 tisíc). Při vypnutí projekce se ukazatel jmenuje Počet a udává počet respondentů v datech, nikoli v populaci. % Řádková (ř.%) = procento ze skupiny osob, jejíž název tvoří nadpis řádku. - Např. pokud máme v řádku tabulky „Praktická žena“, a ve sloupci „Muži“, bude řádkové procento říkat, kolik procent z čtenářů časopisu Praktická žena tvoří muži (v příkladu 9,9 %). 100 % představují všichni čtenáři časopisu Praktická žena, což je patrné i v e sloupci „Celkem “ pro příslušný řádek a ukazatel „ř.%“. DATA ANALYZER – uživatelská příručka 46 Pomocí řádkového procenta můžeme v uvedeném příklad u s úspěchem vyhodnotit strukturu čtenářské obce časopisu Praktická žena. Počítá se jako hodnota v daném políčku (v počtech nebo tisících) dělená hodnotou v souhrnném sloupci Celkem na konci řádku, násobená stem. % Sloupcová (s.%) = procento ze skupiny osob, jejíž název tvoří nadpis sloupce - Např. pokud ve sloupci tabulky máme „Muži“ a v řádku „Praktická žena“, bude sloupcové procento říkat, kolik procent mužů čte časopis Praktická žena (v příkladu 0,8 %). 100 % představují všichni muži, což je patrné i v řádku „Celkem“ pro příslušný sloupec a ukazatel „s.%“. Pomocí sloupcového procenta můžeme v uvedeném příkladu s úspěchem vyhodnotit, kolik procent mužů preferuje který časopis. Poč ítá se jako hodnota v daném políčku (v počtech nebo tisících) dělená hodnotou v souhrnném řádku Celkem na konci sloupce, násobená stem. Afinita = porovnání vhodnosti jedné cílové skupiny vůči jiné cílové skupině, počítá se jako podíl bazických procent obou cílových skupin. Bulvár je odolný proti lidem, kteří se celkově vyhýbají médiím z důvodu, že je nezajímá politika, sport, události… - Bulvár se hodí v době krize jako záchranné médium (čtou ho skoro všichni) Datová žurnalistika Žurnalistika pracující s daty či s čísly, která z těchto informací udělá příběh - Příběh je většinou nějaká grafika, mapa, schéma… 7. BADATELSKÁ PRÁCE V ARCHIVECH Archivní soubory, fondy a sbírky Archiválie jsou v archivech uloženy jako knihovní jednotky, nebo jsou uloženy v kartonech. Objem archiválií se uvádí v běžných metrech (bm). Běžný metr (zkratka je bm) je pomocná jednotka, používaná v různých odvětvích (např. v textilním a papírenském průmyslu, logistice, výrobě stavebního a jiného materiálu). Může kvantifikovat různé veličiny jako obsah, objem, informace nebo samotný předmět nebo materiál, jež se na běžné metry měří. Ve skladnictví, archivnictví a logistice může běžný metr představovat množství skladovaných výrobků nebo dokumentů na 1 metr regálu. Archivní soubory jsou základní evidenční jednotkou v archivnictví. Dělí se na archivní fondy a archivní sbírky. Archivní fond je soubor archiválií vzniklý výběrem dokumentů vytvořených činností určité fyzické nebo právnické osoby. Mezi fondy patří například fondy jednotlivých úřadů, orgánů veřejné správy, soudů, podniků, organizací a spolků a významných osobností. Archivní fondy se označují podle původce např. jako rodinný, případně rodový archiv, archiv fary, archiv obce nebo města. Vesnice a města odevzdávají svoje písemnosti do příslušných státních okresních archivů, některá větší města mají vlastní archiv – jedná se o archivy územně samosprávných celků, např. Praha. Systém uspořádání archiválií do archivních fondů, tedy s respektováním jejich původce a pokud možno i původní organizační struktury, je dnes nejobvyklejší, což úzce souvisí s prosazením provenienčního principu. Archivní sbírka je soubor archiválií od různých původců, ale s jedním nebo více společnými znaky. Vznikly záměrnou sbírkotvornou činností bez ohledu na jejich původce. Příkladem sbírek mohou být sbírky matrik, sbírky map a plánů a podobně. Název fondu (sbírky) vychází z posledního úředního nebo jinak běžně užívaného názvu svého původce, který nemusí být vždy posledním názvem instituce. Nepřihlíží se k tomu, zda písemnosti fondu jsou z období, kdy tento název nebyl ještě užíván. Starší nebo jiné názvy původce se uvádějí v položce Původce fondu (sbírky) i s dobou, po kterou byl název užíván. Výjimku tvoří názvy fondů vycházející z výstižnějšího a obecnějšího označení původce, shrnujícího různé etapy jeho vývoje, často i větší množství méně užívaných názvů (například Cisterciáci Osek) a pomocný souhrnný název pro orgány městské a místní správy a samosprávy do roku 1945. Archivní soubory se stejně znějícími názvy se rozlišují římskými číslicemi, přičemž číslice I je obvykle přidělena staršímu z obou archivních souborů. Číslice se píší za plným názvem archivního souboru. Názvy archivních souborů se uvádějí v plném znění, výjimku tvoří povinně používané zkratky. Metodiku tvorby názvů fondů podrobněji specifikují Všeobecné zásady tvorby názvů archivních fondů a sbírek. Skupiny tematické evidence jsou pojmy označující společné znaky určitého typu archivních souborů. Archivní fond nebo sbírka může být zařazen (a) do jednoho nebo více skupin tematické evidence. Místo vzniku fondu (sbírky) – místní jméno se uvádí v současném úředním znění podle posledního platného lexikonu obcí vždy v nominativu, u zaniklých lokalit podle posledního úředního nebo jinak známého názvu, a to bez ohledu na to, že archiválie jsou z období, kdy toto místní jméno ještě nebylo užíváno. Původce fondu (sbírky) – uvádí se název původce v původním jazyce a znění a starší nebo jiné názvy původce s dobou, po kterou byl název užíván. Dále se zde uvádějí různé čestné názvy, dedikace a podobně, pokud byly součástí úředního názvu původce. Časový rozsah fondu (sbírky) – časový rozsah archiválií se nemusí krýt s léty, v nichž původce působil, protože ne všechny dokumenty se dodnes zachovaly. Časový rozsah může mít obecně tvar: (1450) 1560-1890 (1905) hodnota 1450 je datace prior; 1560 je dolní hranice časového rozsahu fondu (sbírky); 1890 je horní hranice časového rozsahu fondu (sbírky); 1905 je datace posterior; Horní a dolní hranice tvoří takzvaný vlastní časový rozsah fondu (sbírky), podle kterého lze vyhledávat. V uvedeném případě jsou všechny hodnoty přesné (hodnoty dolní a horní hranice časového rozsahu nejsou v závorkách, hodnoty prior a posterior jsou v kulatých závorkách). Pokud je některá z hodnot uzavřena v hranatých závorkách, jde o odhad hodnoty (například zápis -1890 říká, že dolní hranice je určena jen odhadem). Priorum – dokument o předchozím jednání v téže věci, vyhledaný a připojený k podání. Posteriorum – dodatečný dokument (následný doplněk) k již vyřízenému spisu. Podle datace prior a posterior nelze vyhledávat. Archivní pomůcky Archivní pomůcky jsou pořizovány k archivním fondům či sbírkám nebo jejich částem, aby sloužily pro potřeby evidence a pro orientaci po jejich obsahu i rozsahu. Archivní pomůcka se vytváří a zpřístupňuje se badatelům v listinné i v digitální podobě. Archiv nebo kulturně vědecké instituce, která popisované archiválie vede v základní, druhotné nebo ústřední evidenci Národního archivního dědictví, vždy uchovává příslušnou archivní pomůcku v listinné podobě. Archivní pomůcky se člení na: základní: prozatímní inventární seznam, dílčí inventář, inventář, sdružený a skupinový inventář a katalog; speciální: rejstřík, tematický katalog, soupis dokumentů a tematický rejstřík; referenční: soupis fondů, popis fondu, průvodce a edice. Základní archivní pomůcky Prozatímní inventární seznam – základní seznam všech inventárních jednotek archivního souboru nebo jeho částí v pořadí vycházejícím z původního uspořádání inventarizovaných písemností nebo v pořadí vytvořeném na základě jiných vnitřních vazeb mezi inventárními jednotkami uvnitř archivního souboru s uvedením evidenčních jednotek, pořízený pro evidenci archivního materiálu a k orientaci v jeho obsahu. Má titulní list a tiráž. Dílčí inventář – archivní pomůcka k části archivního souboru, která má stejné náležitosti jako inventář. Pořizuje se k uspořádané uzavřené části archivního souboru. Inventární čísla jednotlivých dílčích inventářů na sebe musejí navazovat. Inventář – základní seznam všech inventárních jednotek uzavřeného archivního souboru v pořadí vycházejícím z původního uspořádání inventarizovaných písemností nebo v pořadí vytvořeném na základě jiných vnitřních vazeb mezi inventárními jednotkami uvnitř archivního souboru s uvedením evidenčních jednotek. Pořizuje se pro evidenci archiválií a jejich uložení a k orientaci o obsahu, časovém rozmezí a množství archiválií. Obsahuje titulní list, úvod se seznamem použitých pramenů a literatury, inventární seznam, rejstříky (pokud jsou účelné) a tiráž. Součástí je i obsah a přílohy k úvodu (registraturní plány, schéma archivní struktury fondu nebo sbírky, konkordanční tabulky starých a nových signatur, seznamy používaných zkratek, převody starších a cizojazyčných místních názvů na současné tvary atd.). Sdružený a skupinový inventář – dříve vyhotovovaná archivní pomůcka k více archivním souborům, jejichž původci měli totožné, příbuzné či podobné kompetence působení nebo společné místo činnosti. Obsahuje společný titulní list, společný úvod, případně dílčí úvody k jednotlivým inventárním seznamům, inventární seznamy fondů, případně rejstříky a společnou tiráž. Tento typ pomůcek se nadále nebude vyhotovovat. Katalog – archivní pomůcka k archivnímu souboru či jeho částem, poskytující informace o obsahu a formě archiválií. Má titulní list, obsah, úvod, seznam použité literatury, katalogové záznamy, rejstříky a tiráž rozšířenou o počet katalogových záznamů. Speciální archivní pomůcky Rejstřík – abecedně uspořádaný jmenný (osobní, geografický nebo názvový) a věcný ukazatel, sloužící k podrobné orientaci po obsahu archivního souboru nebo jeho částí. Musí mít titulní list, úvod, obsah, seznam použité literatury, rejstříkové záznamy a tiráž. Jako samostatná archivní pomůcka je odlišný od rejstříků k archivním pomůckám nebo jejich částem. Tematický katalog – soupis jednotlivých archiválií, tvořený katalogizačními záznamy k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s přesnými údaji o jejich uložení. Tematický katalog má všechny náležitosti katalogu. Soupis dokumentů – soupis jednotlivých archiválií tvořený obsahovými záznamy k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s přesnými údaji o jejich uložení. Tematický rejstřík – abecedně uspořádaný jmenný (osobní, geografický nebo názvový) a věcný ukazatel vypracovaný k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s údaji o jejich uložení. Tematický rejstřík má všechny náležitosti rejstříku. Referenční archivní pomůcky Soupis fondů (sbírek) – soupis archivních souborů z jednoho nebo více archivů s údaji o jejich uložení. Popis fondu (sbírky) – písemná informace o obsahu, původci, časovém a kvantitativním rozsahu, stavu dochování, zpracování a možnostech využití archivního souboru. Průvodce – soubor popisů fondů (sbírek) archivu (případně jeho oddělení). Obsahuje úvod se stručnou charakteristikou oblasti, v níž archiv působí, informaci o vývoji a organizaci archivu, popisy archivních souborů, informace o knihovně a pomocný aparát (seznam zkratek, osobní, zeměpisný a věcný rejstřík, soupis použité literatury), případně obrazovou přílohu. Edice – textová či obrazová reprodukce dokumentu podle stanovených pravidel. Za archivní pomůcku je považována pouze v případě, že jsou v ní publikovány výhradně archiválie uložené v archivu, který ji pořídil. Archiválie nezpracované, zpracované a inventarizované U jednotlivých archivních fondů a sbírek se vykazuje metráž v podobě nezpracováno (N:), zpracováno (Z:), z toho inventarizováno (I:), přičemž archiválie inventarizované jsou vždy chápány jako podmnožina archiválií zpracovaných. Za zpracované jsou považovány archiválie opatřené alespoň prozatímním inventárním seznamem. Za inventarizované jsou považovány archiválie opatřené dílčím inventářem, inventářem, sdruženým a skupinovým inventářem, katalogem, rejstříkem, tematickým katalogem, soupisem dokumentů a tematickým rejstříkem. Archivy mezinárodních organizací K nejvýznamnějším archivům mezinárodních organizací patří: · archiv Spojených národů v Ženevě (www.unogh.ch); · archiv Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku (www.archives. un.org); · archiv Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v Paříži (www.oecd.org/general(oecdarchives.htm); · archiv Mezinárodní organizace pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO) v Paříži  (www.unesco.org/archives); · archiv Mezinárodního Červeného kříže a Červeného půlměsíce v Ženevě (www.icrc.org/eng/resources/icrc-archives); · archiv Mezinárodního úřadu práce v Ženevě (www.ilo.org/century/research/archives/lang--eng/index.htm); · archiv Mezinárodního měnového fondu v New Yorku (www.imf.org/external/np/arc/eng/archive.htm); · archiv Severoatlantické organizace (NATO) v Bruselu (www.nato.int/archives); · archiv Světové banky ve Washingtonu (archives.worldbank.org). Veškeré archivní materiály související s činností institucí Evropské unie jsou uloženy v Historických archivech Evropské unie, které spravuje Evropský univerzitní institut ve Florencii (www.eui.eu(Research/HistoricalArchivesOfEU/Index.aspx). Pro koordinaci a přehled o archivech existuje Mezinárodní archivní rada (International Council on Archives, ICA), jež na svých webových stránkách – www.ica.org/99/ica-regional- branches/ica-regional-branches.htm – poskytuje přehled základních kontaktů na další, zejména centrální archivy po celém světě. Jde o mezinárodní nevládní organizaci, která vznikla v r. 1948 a která sdružuje archiváře z celého světa. Soustava veřejných archivů v ČR · Národní archiv (NA) se sídlem v Praze je organizační složkou státu a jako takový pečuje o archiválie z činnosti vrcholných orgánů českého státu, Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky, České a Slovenské Federativní Republiky a České republiky. · Archiv bezpečnostních složek (ABS) se sídlem v Praze je součástí Ústavu pro studium totalitních režimů. Pečuje o archiválie bezpečnostních složek z období komunistické totalitní moci. · státní oblastní archivy jsou organizačními složkami státu, pečují o archiválie z činnosti veřejnoprávních i soukromoprávních osob, jež působily ve vymezeném území příslušných krajů. Tvoří je tzv. oblasti: státní oblastní archivy v Praze, Třeboni, Plzni, Litoměřicích a v Zámrsku, dále Moravský zemský archiv a Zemský archiv v Opavě. · státní okresní archivy jsou vnitřními organizačními jednotkami státních oblastních archivů pro obvody správních okresů. Do konce r. 2002 byly samostatnými odbornými zařízeními okresních úřadů. V souvislosti s účinností zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě se státní okresní archivy od 1. ledna 2015 staly odděleními státních oblastních archivů. · specializované archivy, které jsou součástí zřizovatelů (výjimkou je Národní filmový archiv, který má samostatnou právní osobnost) a které pečují o archiválie vzniklých z činnosti těchto zřizovatelů a jejich právních předchůdců; jde např. Archiv Univerzity Karlovy a další univerzitní a vysokoškolské archivy, archivy národních institucí jako Archiv Národní knihovny, Archiv Národního muzea, Archiv Národní galerie, ale i Archiv České televize, Archiv Českého rozhlasu, dále Archiv Akademie věd ČR, Archiv Poslanecké sněmovny, Archiv Senátu a Archiv Kanceláře prezidenta republiky apod. · bezpečnostní archivy, které jsou součástí některých ministerstev, Národního bezpečnostního úřadu, bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb a které pečují zejm. o archiválie z činnosti svých zřizovatelů a obsahující utajované informace. Jde o Archiv Bezpečnostní informační služby, Archiv Úřadu pro zahraniční styky a informace, Archiv Národního bezpečnostního úřadu, Bezpečnostní archiv Vojenského zpravodajství, Archiv Policie ČR, Archiv Ministerstva vnitra ČR. · archivy územních samosprávných celků, které jsou součástí magistrátů příslušných měst a které pečují o archiválie z činnosti městské samosprávy. Většina měst v ČR nemá vlastní archiv a archiválie předává do příslušných státních oblastních archivů, výjimku tvoří jen největší města – historicky tak existuje Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna, dále Ostravy, Plzně a Ústí n. Labem. Archivní zkratky v ČR Konvenční zkratky pro označení archivů: AHMP – Archiv hlavního města Prahy SOkA – Státní okresní archiv AMV – Archiv ministerstva vnitra, Praha VHA – Vojenský historický archiv MZA – Moravský zemský archiv, Brno ZA – Zemský archiv, Opava SOA – Státní oblastní archiv AM – Archiv města Zkratky užívané pro označení některých archivních fondů: AF – archiv fary RA – rodinný archiv AM – archiv města Vs – velkostatek AO – archiv obce