Indoevropské jazyky: Původ a větve

Dobře, tady jsou aktualizovaný studijní poznámky:

• Indoevropská jazyková rodina je velká jazyková rodina původem ze západní a jižní Eurasie.
• Zahrnuje většinu jazyků Evropy, íránské plošiny a severního indického subkontinentu.
• Mezi evropské jazyky, které nejsou indoevropské, patří baskičtina, finština, estonština, maďarština a maltština.

Původ a rozšíření

• Protoindoevropština (PIE) je rekonstruovaný společný předek indoevropských jazyků.
• Mluvilo se jí v neolitu nebo na počátku doby bronzové.
• Teorie o domovině PIE zahrnují hypotézu Kurganu (pontsko-kaspická step) a anatolskou hypotézu (Anatolie).
• Šíření indoevropských jazyků je spojeno s migrací, dobýváním a kulturním vlivem.

Hlavní větve indoevropských jazyků

• Indoevropské jazyky se dělí do několika větví. Mezi hlavní větve relevantní pro Evropu patří:
  • Románské jazyky: Pocházející z latiny
  • Germánské jazyky: Původem ze Skandinávie
  • Slovanské jazyky: Vznikly ve východní Evropě
  • Helénské jazyky: Primárně řecké
  • Keltské jazyky: Kdysi rozšířené v Evropě, nyní se nacházejí na západních okrajích
  • Balto-slovanské jazyky: Přechod mezi baltskými a slovanskými jazyky

Románské jazyky

• Románské jazyky se vyvinuly z vulgární latiny.
• Vulgární latina byla hovorová forma latiny, kterou mluvili vojáci, obchodníci a kolonisté po celé Římské říši.
• Mezi hlavní románské jazyky patří:
  • Španělština (kastilština): mluví se jí ve Španělsku a ve většině Latinské Ameriky
  • Portugalština: mluví se jí v Portugalsku, Brazílii a částech Afriky a Asie
  • Francouzština: mluví se jí ve Francii, Kanadě a částech Afriky
  • Italština: mluví se jí v Itálii a částech Švýcarska
  • Rumunština: mluví se jí v Rumunsku a Moldavsku
  • Katalánština: mluví se jí v Katalánsku (Španělsko), částech Francie a Andoře
• Románské jazyky sdílejí mnoho společných rysů díky svému latinskému původu, včetně podobné slovní zásoby, gramatiky a syntaxe.

Germánské jazyky

• Germánské jazyky pocházejí z pragerománštiny, kterou se mluvilo v jižní Skandinávii.
• Rozdělují se do tří hlavních větví:
  • Severogermánské (skandinávské):
    • Dánština: mluví se jí v Dánsku
    • Švédština: mluví se jí ve Švédsku a částech Finska
    • Norština: mluví se jí v Norsku
    • Islandština: mluví se jí na Islandu
    • Faerština: mluví se jí na Faerských ostrovech
  • Západo germánské:
    • Angličtina: mluví se jí po celém světě
    • Němčina: mluví se jí v Německu, Rakousku a Švýcarsku
    • Holandština: mluví se jí v Nizozemsku a Belgii
    • Afrikánština: mluví se jí v Jižní Africe
    • Fríština: mluví se jí v částech Nizozemska a Německa
  • Východo germánské (vymřelé):
    • Gótština: známá ze starověkých textů
• Mezi charakteristiky germánských jazyků patří silný důraz na první slabiku, posuny souhlásek (Grimmovy zákony a Vernerovy zákony) a vývoj slabých a silných slovesných časování.

Slovanské jazyky

• Slovanské jazyky se vyvinuly z praslovanštiny.
• Praslovansky se pravděpodobně mluvilo ve východní Evropě.
• Slovanské jazyky se dělí do tří podskupin:
  • Východo slovanské:
    • Ruština: mluví se jí v Rusku a bývalých sovětských republikách
    • Ukrajinština: mluví se jí na Ukrajině
    • Běloruština: mluví se jí v Bělorusku
  • Západo slovanské:
    • Polština: mluví se jí v Polsku
    • Čeština: mluví se jí v České republice
    • Slovenština: mluví se jí na Slovensku
    • Srbština: mluví se jí v částech Německa
  • Jiho slovanské:
    • Bulharština: mluví se jí v Bulharsku
    • Makedonština: mluví se jí v Severní Makedonii
    • Srbština: mluví se jí v Srbsku
    • Chorvatština: mluví se jí v Chorvatsku
    • Bosenština: mluví se jí v Bosně a Hercegovině
    • Slovinština: mluví se jí ve Slovinsku
• Slovanské jazyky se vyznačují složitými ohýbacími systémy, bohatým souhláskovým inventářem a redukcí samohlásek.

Helénské jazyky

• Helénská větev se skládá především z řeckého jazyka.
• Starověkou řečtinou se mluvilo ve starověkém Řecku a jeho koloniích.
• Moderní řečtinou se mluví v Řecku a na Kypru.
• Řečtina má dlouhou a dobře zdokumentovanou historii, s texty sahajícími až do mykénského období (cca 1450 př. n. l.).
• Řečtina významně ovlivnila další jazyky, zejména slovní zásobu související s vědou, filozofií a uměním.

Keltské jazyky

• Keltskými jazyky se kdysi mluvilo po celé Evropě.
• Nyní se jimi mluví hlavně na západních okrajích Evropy.
• Keltské jazyky se dělí do dvou hlavních skupin:
  • Ostrovní keltština (mluvená na Britských ostrovech):
    • Gaelština (gaelská):
      • Irština: mluví se jí v Irsku
      • Skotská gaelština: mluví se jí ve Skotsku
      • Manština: mluví se jí na ostrově Man (obnovený jazyk)
    • Britonština (brittonská):
      • Velština: mluví se jí ve Walesu
      • Bretonština: mluví se jí v Bretani (Francie)
      • Kornština: mluví se jí v Cornwallu (Anglie) (obnovený jazyk)
  • Kontinentální keltština (vymřelá):
    • Galština: mluví se jí ve starověké Galii (Francie)
    • Celtiberština: mluví se jí ve starověké Iberii (Španělsko)
• Keltské jazyky se vyznačují mutacemi počátečních souhlásek, pořadím slov sloveso-podmět-objekt a složitými fonologickými systémy.

Balto-slovanské jazyky

• Balto-slovanské jazyky tvoří větev indoevropštiny.
• Naznačuje to společný původ, ale o přesném vztahu mezi baltskými a slovanskými jazyky se diskutuje.
• Baltské jazyky:
  • Litevština: mluví se jí v Litvě
  • Lotyština: mluví se jí v Lotyšsku
  • Staroprusština: vyhynulý jazyk Pruska
• Mezi rysy sdílené baltskými a slovanskými jazyky patří určité slovní zásoby, gramatické rysy a fonologický vývoj.

Další indoevropské jazyky v Evropě

• Albánština: mluví se jí v Albánii a Kosovu
• Arménština: ačkoli se jí mluví především v arménské vysočině, je přítomna v Evropě
• Indoíránské jazyky: Romština, kterou mluví Romové po celé Evropě

Neindoevropské jazyky v Evropě

• Baskičtina: mluví se jí v Baskicku (Španělsko a Francie)
• Uralské jazyky:
  • Finština: mluví se jí ve Finsku
  • Estonština: mluví se jí v Estonsku
  • Maďarština: mluví se jí v Maďarsku
• Turkické jazyky:
  • Turečtina: mluví se jí v Turecku a částech Evropy
  • Gagauzština: mluví se jí v Gagauzii (Moldavsko)
• Semitské jazyky:
  • Maltština: mluví se jí na Maltě (odvozeno z arabštiny, s významným vlivem románských jazyků)

Jazykový kontakt a vliv

• Evropské jazyky se navzájem ovlivňují prostřednictvím přejímání, jazykového kontaktu a bilingvismu.
• Latina měla významný dopad na mnoho evropských jazyků, zejména na románské jazyky.
• Angličtina se stala hlavním zdrojem výpůjček v mnoha evropských jazycích díky svému globálnímu vlivu.
• Jazykový kontakt může vést k jazykovým změnám, konvergenci a vývoji nových lingvistických rysů.

Jazykové rodiny a jazyková rozmanitost

• Evropa je domovem rozmanité škály jazykových rodin a jazyků.
• Převažuje indoevropská rodina, ale zastoupeny jsou i další rodiny.
• Jazyková rozmanitost přispívá ke kulturnímu bohatství Evropy.
• Jazyková politika a úsilí o revitalizaci jazyků mají za cíl chránit a podporovat jazykovou rozmanitost.

Jazyková změna a rekonstrukce

• Jazyky se neustále vyvíjejí.
• Historická lingvistika používá srovnávací metodu k rekonstrukci historie jazyků a jazykových rodin.
• Srovnáním příbuzných jazyků mohou lingvisté identifikovat společné předky a sledovat vývoj lingvistických rysů v průběhu času.
• To pomáhá pochopit vztahy mezi jazyky a procesy jazykové změny.

Písma

• Většina evropských jazyků používá latinku.
• Některé slovanské jazyky používají azbuku (ruština, bulharština, srbština, makedonština, běloruština, ukrajinština).
• Řečtina používá řeckou abecedu.
• V průběhu historie evropských jazyků došlo k různým reformám psaní, aby se standardizoval pravopis a odrážely změny ve výslovnosti.

Indoevropská jazyková rodina zahrnuje většinu jazyků Evropy a Eurasie. Patří sem románské, germánské a slovanské jazyky. Původ jazyků lze vysledovat až k protoindoevropštině.