Kognitivní psychologie a osobnost - Lewin a Kelly - Literatura

**KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE A OSOBNOST (K. LEWIN A G. KELLY)** **Kurt Zadek Lewin (1890 -- 1947)** - Narodil se ve východním Německu (Prusku) - Velice vlivný autor -- jedno z největších jmen gestalt psychologie - V 15 se přestěhovala rodina do Berlína, aby děti mohli získat lepší vzdělání...

**KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE A OSOBNOST (K. LEWIN A G. KELLY)** **Kurt Zadek Lewin (1890 -- 1947)** - Narodil se ve východním Německu (Prusku) - Velice vlivný autor -- jedno z největších jmen gestalt psychologie - V 15 se přestěhovala rodina do Berlína, aby děti mohli získat lepší vzdělání - Psychologie na univerzitě v Berlíně, v Mnichově a Freiburgu - Po první světové válce -- na Berlínské univerzitě (vliv gestaltismu - W. Köhler, M. Wertheimer) - 1932 USA (Stanford, Iowa, MIT) -- jako většina psychologů v jeho době - Topologická psychologie, psychologie pole - Miloval mnohahodinové diskuse, ovlivnil svými nápady mnoho dalších badatelů, jeden z nejcitovanějších psychologů všech dob A way to map a path to your goals, using Kurt Lewin\'s field theory \| Sideways Thoughts \| Theories, Map, Psychology notes **Lewinova teorie** - Využívá „topologie" pro popis a vysvětlení psychologických jevů, resp. pro popis a vysvětlení vztahu jedince a jeho prostředí - Co je to ale „topologie"? Co je topologie? „*Topologie je odvětví matematiky, které se zabývá studiem povrchů nebo abstraktních prostorů, kde měřitelné veličiny nejsou důležité.* *Díky tomuto jedinečnému přístupu k matematice je topologie někdy označována jako geometrie gumové fólie, protože uvažované tvary jsou považovány za existující na nekonečně roztažitelných gumových listech.* *V typické geometrii jsou základní tvary, jako je kruh, čtverec a obdélník, základem pro všechny výpočty, ale v topologii je základem kontinuita a vzájemná poloha bodů."* **Lewinova teorie** - Pracuje s matematickými vzorci, není to ale tak, že by chtěl lidské chování a prožívání redukovat na matematické modely. - Na osobnost nahlíží celostně a dynamicky ZÁKLADNÍ TEZE: osobnost studujeme v souvislosti s prostředím - Princip současnosti -- „bereme v úvahu pouze to, co je současné" - Dvě základní rovnice: - Životní prostor (LS) = Osoba (P) a okolí (E) L = P + E - Chování jedince (B) je funkcí osobnosti (P) a prostředí (E) B = f(P,E) TOPOLOGICKÁ PSYCHOLOGIE: osoba a její životní prostor - „Pole" je životní prostor konkrétního člověka, tvořený - Osobou (vnitřní stavy, vlastnosti) -- Persona - Psychologickým prostředím, jak je aktuálně vnímáno -- Environment - Konstruktivní metoda - Klasifikace -\> konstrukce, geneze - Pozice, psychologická síla, hranice, permeabilita, valence, hodnota - Dynamický přístup - Ocenění psychoanalýzy v jejím zaměření na motivaci - Psychologický přístup - „Objektivní podnět" není totožný s „psychologickým podnětem" **Základní pojmy -- životní prostor a chování** PSYCHOLOGICKÉ OKOLÍ - - - - - ŽIVOTNÍ PROSTOR ROZDĚLENÝ DO OBLASTÍ Psychologické prostředí a skutečnosti: - - Osoba: - - PSYCHOLOGICKÉ PROSTŘEDÍ - veškerá, osobě dostupná skutečnost (osoba, předmět, myšlenka), která ovlivňuje chování osoby - zdraví lidé mají mnoho zájmů a potřeb, mají tedy ve svém okolí mnoho různých psychologických oblastí (regionů) - pokud se však člověk dostane např. do nečekané nepříjemné situace (nemoc, nehoda, vážný problém), může nastat v jeho psychologickém prostředí velká změna - každá psychologická skutečnost má svoji valenci (+/- hodnotu a sílu). Valence závisí na stavu potřeb jedince - vzájemné působení (interakce, komunikace) jednotlivých regionů (buněk) se nazývá **událost** OSOBA - obvykle je znázorněna jako uzavřený kruh, což znamená, že je oddělená od psychologického prostředí, ale je do něj současně začleněná - vnitřní diferenciace vyjadřuje úroveň vnímání a motoriky (periferní oblast) , vnitřní kruh (centrální oblast) vyjadřuje motivační stránku osobnosti. - podobně jako prostředí, je také osobnost rozčleněna do jednotlivých buněk (regionů, facet). Některé jsou propustné, některé jsou jasně ohraničené ŽIVOT PROSTOR ROZDĚLENÝ DO OBLASTÍ - Jednotlivé regiony (buňky) psychologického okolí a osobnosti se navzájem ovlivňují, komunikují spolu prostřednictvím **lokomoce**, tj pohyb osoby z jednoho regionu do druhého - lokomoce je obvykle změna v ohnisku pozornosti - událost vzniká lokomocí a interakcí osoby a prostředí DYNAMIKA OSOBNOSTI A ŽIVOTNÍHO PROSTORU - Životní prostor je naplněn psychickou energií, jejíž původ Lewin neupřesňuje - Psychická energie se projevuje dvojím způsobem: - v osobě prostřednictvím různých tenzí (pocitů napětí) - v prostředí prostřednictvím vektorů. Jsou to síly prostředí, které působí na osobu, aby ji uvedli do „pohybu" - člověk má přirozenou tendenci k vnitřní rovnováze, potřebuje odstraňovat tenze, v interakci se svým prostředím na něj působí nějaké síly (vektory) a uvádí ho do pohybu (lokomoce) LOKOMOCE - Směr a síla určitého vektoru jsou funkcí valence (- + a síla) určitého regionu (regionů) - Lokomoce je buď skutečná událost nebo je to imaginární záležitost (představa, snění). Imaginární lokomoce obtížněji odstraňuje tenzi, nicméně, snadněji narušuje pomyslné bariéry mezi buňkami (zvyšuje propustnost) - Tendence k rovnováze neznamená, že člověk musí (může) vyčerpat všechno napětí (energii). Lewin objasňuje, že v komplexních systémech, jako je osobnost, získávání rovnováhy neznamená ztrátu napětí, ale vyrovnávání napětí v různých oblastech osobnosti. To souvisí s vývojem osobnosti. VÝVOJ OSOBNOSTI - Pro vývoj osobnosti je charakteristický proces diferenciace a integrace - V raném dětství jde o jen oprosté oddělení osoby od prostředí -- minimální diferenciace - „zlobí-li se malé dítě, celý svět je zaplaven hněvem; u diferencovanějšího dospělého je hněv již cíleně zaměřen, a tím přiměřenější skutečnosti, která ho vyvolala" - Jak jedinec vyzrává, člení se osoba i okolí do více regionů či buněk - Zvyšující se počet oblastí v psychologickém prostředí a v osobnosti, zvyšuje na jedné straně počet možností, jak uspokojovat diferencované potřeby, zvyšuje však také počet a neprostupnost některých hranic. - Krokem ke zralosti je proces integrace oblastí osobnosti do smysluplného celku. „Smysluplný celek" znamená v Lewinově pojetí tzv. organizační vzájemnou závislost: dříve nezávislé akce a aktivity se kombinují do větších celků, které jsou hierarchicky uspořádány. Uspokojení elementárních potřeb (tenzí) se propojuje a integrují do složitějších celků (potřeba blízkosti a bezpečí, p. uspokojení sexuálního pudu, potřeba společenského uznání - naplňování plánu dlouhodobého partnerského vztahu, manželství atd). HODNOCENÍ TEORIE K. LEWINA - K. Balcar (1983): Lewinův přístup k osobnosti je vhodnější pro popis okamžité situace, ve které se člověk nachází, méně už k vysvětlení trvalosti, soudržnosti a vývoje osobnostních jevů. - Protože situace v jeho pojetí je definována subjektivně, vnímáním a interpretací dotyčného subjektu, znalost psychického okolí je nutně i znalostí jejího vnitřního stavu. - Lewin pomohl k vytvoření subjektivního vztahového rámce uvažování o osobnosti, ve kterém se jedinec (dnes bych řekl self nebo sebepojetí) „pohybuje" na základě svých potřeb, motivů, aspirací atd.. a chová se jedinečně, selektivně a kreativně - **Jeho přínos spočívá k novému pohledu na dynamiku osobnosti** **TEORIE OSOBNÍCH KONSTRUKTŮ** (G. Kelly 1905-1967) - Cesta, jak poznat vnitřní svět člověka, cesta, jak porozumět **vlastnímu pojetí osobnosti** Vyrůstal na farmě (Kansas, Colorado), jedináček nábožensky zaměřených rodičů. University Kansas, výzkumný pobyt na univerzitě v Edinburghu, matematika, fyzika, studium jak učit jazyk, zajímal se o poruchy čtení. Teprve potom studoval psychologii, absolvoval v 26 letech. Rozvinul program putovní psychologické kliniky, měl zájem o klinickou diagnózu. Teorii psychologických konstruktů publikoval v r. 1955. **[Člověk „vědec" si vytváří představu o osobnosti stejným způsobem, pomocí stejných metod, jakými je studován]** - Jádrem lidské osobnosti je způsob, jak si člověk vykládá své okolí, jak přizpůsobuje své vjemy vlastním poznávacím strukturám a jak toto poznání působí na jeho vlastní chování - Předjímal vlastně to, co současná kognitivní psychologie osobnosti dnes označuje jako „self-schema" (Markus, 1987) ČLOVĚK-VĚDEC Vědec: - vychází z teoretických předpokladů a praktických zkušeností - podle výzkumné otázky volí, co na problému pokládá za důležité, navrhuje hypotézy a ověřuje je kontrolovaným zkoumáním - získané výsledky interpretuje a začleňuje je do dosavadního systému poznání, případně mění svoje stanoviska Člověk při poznávání: - čerpá z minulé zkušenosti, která je zobecněná do implicitní teorie -- zobecněných konstruktů - tyto „hypotézy" vyjadřují jeho vidění světa a sebe - podle toho vyhledává konstrukty, které by mohl přiřadit právě zakoušeným událostem - na tomto základě prakticky jedná (ověřuje hypotézy) - důsledky jednání zpracuje -- rozšíří dosavadní „teorii" nebo něco z ní zpochybní - ve druhém případě napříště pozmění svůj výběr konstruktů Hlavní předpoklad tohoto přístupu: - Člověk aktivně zkoumá skutečnost ve snaze získat kontrolu nad událostmi v životě pomocí pojmů a pravidel, které si k tomuto účelu osvojuje a vytváří - Tohoto modelu užil Kelly k praktické diagnostice způsobů, jimiž člověk pojímá sebe a druhé lidi (Balcar 1983) - Metoda diagnostiky konstruktů -- REP test Rep Test -- test repertoárových rolí, mřížka (gride, *Role Construct Repertory Test)* - cílem techniky repertoárových mřížek je idiografická mapa individuálního systému konstruktů - základním „materiálem" pro vytváření konstruktů je reflexe a srovnávání významných postav ze života jedince - tito jedinci jsou navzájem srovnáváni a hledají se charakteristiky (konstrukty), které jsou v tomto srovnávání určující - tak se vytváří systém konstruktů, které člověk pravděpodobně uplatňuje při posuzování světa (druhých lidí) a sebe sama. REP TEST - formou strukturovaného rozhovoru - Kelly (1955) předkládal seznam dvaceti čtyř názvů rolí (viz Kelly, 1955; Fransella a Bannister, 1977): - Každou roli uvedenou v seznamu je tedy nutné „obsadit" konkrétní osobou známou respondentovi z osobní zkušenosti. - Potom následuje fáze nazývaná elicitace konstruktů, při které jsou respondentovi předkládány vždy trojice karet, na kterých jsou napsána jména nebo označení osob vybraných v předchozí fázi. - Jeho úkolem je označit dvě osoby z této trojice, které jsou si podobné a odlišné od třetí osoby, a pojmenovat, na základě čeho je označená dvojice podobná a čím se třetí osoba liší. - Celkem 22 triád jednotlivých prvků ve skupinové formě mřížky je založeno na seznamu rolí obsažených v tabulce. Kelly (1955) také vysvětluje logiku těchto porovnání, která uvádějí i Fransella a Bannister (1977): - [Porovnávání hodnot] (triáda 20, 21, 22 -- viz tab. 3.1): Porovnávání a zjišťování podobnosti a kontrastu představitelů úspěchu, štěstí a etiky. - Osoba, se kterou jste byli nedávno v blízkém spojení a která vás zdá se nemá ráda - Osoba, které byste nejraději pomohli (nebo které je vám nejvíce líto) - Nejinteligentnější osoba, kterou osobně znáte MNOHO VARIANT REP TESTU Významné osoby: - Já - Rodina (otec, matka, bratr,\...) - Blízcí (partner, kamarád, bývalý partner, bývalý kamarád..) - Autority (přijímaný učitel, odmítaný učitel, trenér, šéf..) - Hodnoty (úspěšná osoba, šťastná osoba, morální osoba..) - Situační (soused, lékař, duchovní) - S negativní valencí (odmítající osoba, litovaná osoba, ohrožující osoba.. TEORIE OSOBNÍCH KONSTRUKTŮ -- VÝCHOZÍ POSTULÁTY - procesy člověka (rozuměj aktivity jedince) se kanalizují (usměrňují) způsobem, kterým anticipuje (předjímá, předpovídá, odhaduje) události. - Konstruktivní alternativismus (constructive alternativism) -- není zde žádná absolutní pravda, každá událost může být interpretována mnoha různými způsoby (např. byl jsem zneužívaný v dětství -- poznamená to negativně mé vztahy a nebo se „vzepřu" této zkušenosti..) - Anticipace jako snaha předvídat a kontrolovat události je ústřední tendence osobnosti. Vše, co se v člověku děje, je psychologicky usměrňováno tím, jak předjímá události. - Způsoby, jimiž události hodnotí a předjímá, jsou v něm ustaveny v podobě **osobních konstruktů.** - **Osobní konstrukty jsou pojmy vyjadřující vlastnosti, podle kterých vysvětluje, interpretuje nebo konstruuje události ve svém životě** - **Poznáme-li osobní konstrukty člověka, dokážeme jimi vysvětlit a předpovídat jeho počínání v různých situacích** - Metoda na zjišťování osobnostních konstruktů -- REP Test OSOBNÍ KONSTRUKTY - Jsou to pojmy, vyvozené abstrakcí z konkrétní životní zkušenosti - Mají povahu *rozměrů (dimenzí)* významového prostoru jedince, vymezeného protikladnými póly (např. dobrý -- špatný, vřelý -- chladný, citlivý -- tupý, schopný -- neschopný\...) - centrální (core) a periferní (peripheral) konstrukty, to jsou klíčové dimenze pro interpretaci a anticipaci chování - (*jaké slova používáš pro hodnocení, interpretaci aanticipaci nejčastěji? Mají své protiklady nebo ne? Užívají je druzí stejným způsobem? Jaké konstrukty sdílíš se „svojí" sociální skupinou?)* ORGANIZACE OSOBNÍCH KONSTRUKTŮ - Jsou spojeny ve složitější strukturu, hierarchicky uspořádanou. Takový vztah má dvojí podobu -- buď jsou opačné póly nadřazeného pojmu obsaženy v opačných pólech nadřazeného pojmu nebo jeden pól nadřazeného konstruktu zahrnuje oba póly konstruktu podřazeného - (např. konstrukt „šťastný -- nešťastný" může být podřazen konstruktu „úspěšný -- neúspěšný" anebo dichotomie „šťastný -- nešťastný" může být prvkem konstruktu „citlivý" bez vztahu k jeho opačnému pólu („tupý"). - Vysoký počet konstruktů -- **kognitivní komplexita**, zvyšuje schopnost přesněji anticipovat chování sebe a druhých PROPOJENÍ ANTICIPACE A INTERPRETACE S PROŽÍVÁNÍM -- ÚZKOST, VINA, STRACH - **úzkost** se objevuje, když člověk zjišťuje, že nemá dostatečný systém konstruktů, aby mohl anticipovat, obava ze selhání. Souvisí to s „propustností" stávajících konstruktů. Jestli jsou rigidní v tom smyslu, že jsou vztahovány jen k určitým událostem a není tam flexibilita je využít i v novém kontextu, úzkost se zvyšuje - lidé se před úzkostí chrání různými způsoby: rozšiřují systém konstruktů, zahrnují i podobné události, zvyšují variabilitu událostí. Tak např. osoba, která má jako centrální korový konstrukt dichotomii -- pečovaní --sobeckost. Zachová se v nějaké situaci sobecky, zvyšuje to její úzkost, jak se s tím vyrovná, začne situace rozlišovat podle toho, zda se jedná o důležité osoby nebo nedůležité, mocné nebo bezmocné.. - **strach, hrozba --** dostavuje se tehdy, když člověk cítí, že musí změnit svůj konstrukční systém. Jsou tu nové události, které neumí stávajícím systémem anticipovat. Třeba to může být, že se muž stane otcem (obava z neznámého) - **vina** souvisí s pojetím rolí. Role obsahují konstruování konstruktů druhých lidí, jejich očekávání. Když člověk nenaplňuje očekávání druhých, cítí se provinile psychopatologie osobnosti - Porucha konstruování a schopnosti anticipace - Patologická reakce na úzkost v nové situaci - „špatný vědec" je ten, který se drží teorie, která mu nepomáhá anticipovat a opakuje chybné predikce a tím selhává - Neurotik se horečně vrhá do nových konstrukcí událostí jeho světa, aby zahnal úzkost, aniž by respektoval svoje dosavadní teorie a konstrukční možnosti. - *„..Sometimes he works on „little events", sometimes on „big" events, but he is always fighting off anxiety.."* - „Psychotik" jako by našel (ve svém bludu - pozn. PM) dočasné řešení své úzkosti, ale je to nejisté řešení, nefunguje trvale a není kongruentní s vnější realitou - *„\... "psychotic" person appears to have found some temporary solution for his anxiety. But it is a precarious solution, at best, and must be sustained in the face of evidence.."* - Kelly, 1955, pp. 895--896. Terapie osvojení nové role (fixed role therapy) - Psychoterapie je proces rekonstrukce konstrukčního systému. - Psychoterapie je rekonstrukce vlastního života - Cílem terapie je aby klienti o sobě přemýšleli novým způsobem. - Technika „náčrtu nové osobnosti" - Po rozhovoru s psychologem nebo týmem psychologů se vtvoří náčrt „nového člověka", alternativu osoby, kterou si klient může „vyzkoušet" jako způsob jeho rozšíření konstruovat systém. Terapeuti pro něj připraví pro něj určitý scénář/scénáře (výstupy, etudy, „sketch") - Klient rozhodne, zda ta osoba a její chování je někdo, kým by rád byl, zda by se s takovou osobou (maskou) mohl cíti pohodlně. - Děje se to proto, aby nová osobnost nebyla nadměrně ohrožující klienta. - V další fázi terapie s plnou rolí terapeut vyzývá klienta, aby jednal jako by to byl ten člověk. - Po dobu asi dvou týdnů je klient požádán, aby zapomněl, kdo je, a aby byl touto další osobou - Pokud se nový člověk jmenuje Tom Jones, pak je klientovi sděleno: „Dva týdny zkuste zapomenout, kdo jste jste nebo že jste někdy byli. Jste Tom Jones. Chováš se jako on. Myslíš jako on. Mluvíte se svými přáteli tak, jak si myslíte, že bude mluvit. Děláte věci, o kterých si myslíte, že by udělal. Máte dokonce své zájmy a vy užívejte si věcí, které by si užil. "Klient může odolávat, může cítit, že je to hra a hraní že je pokrytecké, ale je podporován v tom, aby si to vyzkoušel a viděl, jak to funguje. - Klientovi není řečeno, že „že tak je to správně" , ale je požádán, aby převzal novou osobnost., ale je požádán, aby se dočasně vzdal svého původního bytí, aby mohl objevit sám sebe jinak, nově. - Terapie se nezaměřuje na nějaké konkrétní dílčí zvyky či projevy chování, zaměřuje se na rekonstrukci osobnosti. Učiní tak nabídnutím nové role, nové osobnosti, kterou si klient může vyzkoušet „v chráněném prostoru" (princip atmosféry pro experimentování, validizace „nových dat") PŘÍNOS TEORIE G. KELLYHO - zdůraznění, že člověk je aktivním tvůrcem vlastního, jedinečného světa - důraz na budoucnost, ne vlastní minulost -- možnost pozitivního životního scénáře (terapeutický potenciál, který se využívá) - změna konstruktů je motivována úspěšnější anticipací KELLY A ROGERS Podobnosti - oba se dívají na člověka spíše jako na aktivního než reaktivního, oba zdůrazňují fenomenologický přístup, důležitost vědomé aktuální sebereflexe (i když Kelly by neřekl že jde o fenomenologii) - Oba zdůrazňují důležitost konzistence sebereflexe, soudržnost a spojitost prvků, které tvoří osobnost (tj. sebepojetí, subjektivní představu a interpretaci sebe) - Nicméně zde je rozdíl -- Kelly nezdůrazňuje self jako centrum, mluví o obrazu světa a života v mysli jednotlivce - Kelly není „hodnotový" či normativní -- neuvažuje o „osobnostním růstu" nemá pro to kritéria a není to jeho cílem. Cíl je „rekonstrukce" subjektivního světa a jeho interpretace, kritériem je pravděpodobně malá míra úzkosti a strachu - Pro Rogerse je důležité „stávání se sebou" (being and becoming), pro Kellyho je důležité „uvěřit a konat" (make-believe and doing) - Rogres „řeší sebe" , Kelly „řeší situaci, ve které se člověk nachází" - Rogers prožívá, „vřele" se vylaďuje na klienta, Kelly pozoruje a přemýšlí, je „nezaujatý" průvodce