Shrnutí studijních materiálů z Mezinárodních vztahů (MV) 2025

S E Z NAM Z KR AT E K MV – mezinárodní vztahy sk. – skupina obch. – obchod/obchodní POL – politologie urč. – určitý důl. – důležité FILO – filozofie evr. – evrops...

S E Z NAM Z KR AT E K MV – mezinárodní vztahy sk. – skupina obch. – obchod/obchodní POL – politologie urč. – určitý důl. – důležité FILO – filozofie evr. – evropský TNC – nadnárodní korporace EKO – ekonomie sk. – skupina VB – Velká Británie SOC – sociologie obl. – oblast KAN – Kanada st. – století DEM – demokracie AU – Austrálie hl. – hlavní soc. – sociální AR – Argentina stát. – státní zp. – způsob JAP – Japonsko kom. – komunikace soukr. – soukromý EVR – Evropa org. – organizace k. – krize Glb. – globalizace NOR – Norsko hosp. – hospodářství čsp. – časopis vel. – velikost ŠVE – Švédsko ob. – obyvatelstvo v. – válka SOM – Somálsko FRA – Francie DÁN – Dánsko RAK – Rakousko NZ – Nový Zéland RUS – Rusko Sml. – smlouva VB – Velká Británie ŠVÉ – Švédsko BEL – Belgie NOR – Norsko ŘEC – Řecko ŠVÝ – Švýcarsko NĚM – Německo KAN – Kanada ITA – Itálie náb. – náboženství evr. – evropský mez. – mezinárodní IR – international relations mat. – materiál am. – americký AR – Argentina EVR – Evropa MPE – mezinárodní politická ekonomie kat. – kategorie zp. – způsob kom. – komunikace eko. - ekonomický OBSAH 1) Úvod do kurzu............................................................................................................................................ 1 2) Vývoj oboru mezinárodních vztahů........................................................................................................... 2 3) Základní filozofická východiska a Velké debaty MV................................................................................ 5 4) Vzestup a pád realistické tradice v MV..................................................................................................... 7 5) Instituce a spolupráce v MV...................................................................................................................... 9 6) Sociální konstruktivismus jako mainstream MV..................................................................................... 12 7) Hlavní post-pozitivistické směry v MV................................................................................................... 14 8) Konflikty v MV a jejich řešení................................................................................................................ 17 9) Stát a suverenita v MV............................................................................................................................. 20 10) Moc a hegemonie v MV.......................................................................................................................... 24 11) Válka a mír v MV.................................................................................................................................... 27 12) Mezinárodní politická ekonomie a MV................................................................................................... 30  1) ÚVOD DO KURZU Definice - Definování oboru MV formulují samotní vědci = není nikdy politický neutrální - Transdisciplinární společenskovědní obor zabývající se komplexem politických, diplomatických, právních, hospodářských, vojenských, kulturních a dalších vztahů mezi státy a skupinami o Souhrn společenskovědních věd (POL, FILO, EKO, bezpečnostní studia, SOC, historie…) - Až na začátku 20. st. jako samostatný obor společenských věd (do té doby součástí politických věd) o 1. katedra založená v r. 1919 v Aberystwithu (Wales) SUBJEKTY - Státy = základní a nejstarší objekt výzkumu MV + základní jednotka uspořádání mezinárodního systému o Evoluce této instituce proměnila systém jejího zkoumání: ˗ → Vestfálský systém (konstituce suverénních, národních států) o Hl. změnou byla přeměna hierarchického systému uvnitř stát. entit (= i kom. mezi vládou a obyvatelstvem) - Nestátní = mezinárodní ne/vládní org., transnacionální/multinacionální korporace, jednotlivci o EU, NAFTA, Greenpeace, Apple… o Organizace států/nestátních aktérů na principu společného zájmu o Aktivita a spolupráce: specifikovaná a uzavřená (NAFTA) x otevřená a dynamický rozvoj (EU) o Mívají větší vliv a kapitál než státní útvary o Důvod vzniku: přesvědčení, že stát není schopen/ochoten se s určitou problematikou zabývat - Nelegální = teroristické org., zločinecké skupiny, násilné politické režimy o Anti-systémové org., uskupení, hnutí fungující mimo mezinárodně-právní rámec o I přes svoji nelegální podstatu často hrají klíčovou roli ve vývoji MV (př. New York 9/11) ÚROVNĚ VÝZKUMU MV - Jednotlivci: jednání, způsob vnímání, rozhodnutí jednotlivců (občané, vědci, myslitelé, vojáci, voliči…) o Významní jednotlivci ovlivňují chod světových dějin - Státní (domácí): agregace jedinců do státní útvarů, ovlivňující chování států v MV o Zájmové skupiny, politické strany, vládní struktury - Mezistátní: interakce mezi státy a dopady těchto interakcí na mezinárodní systém o Hl. oblast výzkumu: moc států, jeho vztahy/spolupráce a konflikty s ostatními státy, de/integrace o Klíčová úroveň pro obor MV - Globální: globální změny, podněty, konflikty a vývoj (proces globalizace) o Státy jsou součástí globálního systému, který utváří, mění, reprodukují, ničí apod. VÝZNAMNÉ INSTITUCE - Mezinárodní institut pro výzkum míru (The International Peace Research Institute in Oslo: PRI O) o NOR, Oslo, 1959, zakladatel Johan Galtung + vydává čsp. „Journal of Peace Research“ - Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (Stockholm International Peace Research Institut: SI P RI ) o ŠVE, Stockholm, 1956, zakladatel Tage Erlander a Alva Myrdal o Jeden z 1. výzkumných ústavů vytvářející komplexní soubory, databáze mezinárodních konfliktů, jejich příčinách a důsledcích, procesu zbrojení a odzbrojení o Ročenka: Yearbook of World Armaments and Disarmament - Uppsala Conflict Data Program (U CD P) o ŠVE, Stockholm, konec 80. let, zakladatel Peter Wallensteen o Hl. světový poskytovatel údajů o organizovaném násilí o Nejstarší probíhající projekt sběru dat o občanských válkách s téměř 40letou historií Role teorií v MV - Nástroj pro systematické přemýšlení o světě - Poskytují možnost odlišení podstatných od nepodstatných věcí, aspektů, podnětů, události, činů, postojů... - Jsou založené na určitých hodnotách a často jsou nositeli určitých vizí FUNKCE 1. Explanatorní: vysvětluje událost, její příčiny/vnitřní uspořádání 2. Komparativní: srovnává událost s podobnými, hledá společné a rozdílné rysy 3. Prediktivní: odhaduje budoucí vývoj s událostí spojený 4. Normativní: porovnává aktuální stav se stavem vhodným a nabízí cesty k nápravě 5. Konstitutivní: působením na praxi ji proměňuje, utváří nové jevy 1 PŘEDPOKLADY „KVALITNÍ“ TEORIE a. Koherence: musí být konzistentní a nemá mít žádné kontradikce b. Jasnost: musí být formulovaná jasně a srozumitelně c. Objektivita: neměla by být založena na čistě subjektivních hodnoceních o Měla by se snažit být bezhodnotová a normativ d. Rozsah: měla by být relevantní pro nejširší okruh otázek, kterými se zabývá e. Hloubka: schopná vysvětlit a porozumět zkoumající fenomén co nejhlouběji lze a nevysvětlovat pouze jeho část Hlavní teoretické tradice MV: realismus, liberalismus, konstruktivismus, post-pozitivistické směry 2) VÝVOJ OBORU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Historicko -systémová perspektiva vývoje MV - Nepsaný systém MV lze datovat od momentu samotné historie lidstva - Lidé utvářeli různorodé ne/státní celky/entity, které mezi sebou měly řadu interakcí (kooperace, konflikt, válka, spojenectví, obchod) - Historický vývoj celků/entit = i vývoj MV (do začátku 20. st. nenazývalo samostatným vědním oborem) - Historické etapy s sebou přinášely jinou podobu uspořádání multidimenzních vztahů mezi entitami a tím ničily podobu původní a reprodukovaly novou - Každý z těch podob uspořádání přináší svá specifika, která nově formulovala systémové proměnné MV - Hlavní systémové proměnné MV o Povaha aktérů (městské státy, impéria, suverénní národní státy, nestátní/nelegální aktéři) o Rozdělení moci (rovnováha mezi několika hl. aktéry, případně převaha 1 či 2 aktérů) o Rozdělování bohatství (rozsah rozdílů mezi bohatými a chudými aktéry) o Stupeň polarizace (pružnost či pevnost spojení) o Cíle aktérů (získání území, zdrojů, zničení, změna ideologie) o Prostředky vhodné k prosazení cílů (př. charakter zbraní, podoba diplomacie) o Stupeň vzájemné závislosti/zranitelnosti (MAD – mutual assured destruction: vzájemně zaručené zničení) ANTICKÉ ŘECKO: decentralizovaný systém řeckých polis (městské státy) - Snahy jednotlivých polis získat pozici hegemona – Athény, Sparta, Théby, Korint - 1. záznamy o vytváření mocenských aliancí a snahy o rovnováhu moci v systému o Nějaká polis spěla k obsazení pozice hegemona: aliance slabších polis (protiváha tendencí:Peloponéské v.) - Polis nevytvářely aliance mezi sebou, ale i s externími aktéry (Sparta-Perská říše proti Athénám) - Vytvářeli 1. mezistátní normy a diplomatická pravidla (během olympijských her se neválčí) - Vznikaly 1. systémy, omezení a spojenectví v oblasti obchodu o Polis neobchodovala s jinými/zakázáno od silnějšího polis = ostrakismus - Polis snažily vyhnout izolaci vzhledem k nemožnosti garantovat vlastní bezpečnost = vznik aliancí = Helénský spolek = po stažení Perské říše se rozpadl ŘÍMSKÁ ŘÍŠE: maximálně centralizovaný systém (centrum Řím) - Vzniká jako městský stát, ale postupně do sebe začleňuje další entity/útvary = ztráta svobody a suverenity - Dobytá území: dosazován římský guvernér (ten tam reprodukuje římský řád: daně, normy, kultura, správní systém) → pax Romana - Vznik institutu a principů občanství (populace dobytých nestává Římany – nečerpají výhod občanství) - Díky rozkvětu Říma se z vynucené centralizace postupně stává dobrovolná (př. Dácie) STŘEDOVĚK: decentralizovaný, imperiální systém, založený na lenním vztahu - „bipolární“ – má 2 vrcholy → císař a papež - Formálně však přísně hierarchický systém pod 1 bohem → Republica Christiana - Mnohoúrovňová struktura autority (slabý princip suverenity a teritoriality = papež, císař, král, kníže, šlechta aj.) VESTFÁLSKÝ SYSTÉM: - Ukončuje středověký imperiální systém v r.1648, stvrzením Vestfálského míru po 30leté v. (1618-1648) o Zabito více, jako 40 % evropské populace - Klíčový milník pro MV vzhledem ke vzniku principu „Národních států“ - Označováno za vítězství MV - Decentralizovaný systém velmocenských kongresů → jednotlivé kongresy snažily o udržení mocenské rovnováhy → Urechtský mír 1713, Vídeňský kongres 1814-1815 2  - Základní principy: o Sekularizace státní/světské moci (papež již nezasahuje do světských záležitostí panovníků) o Posílení suverenity (králové a knížata mohou uzavírat i jiné spojenecké vztahy kromě těch se sv. říší Římskou) ▪ Podmínka: nejsou-li zaměřené proti císaři o Koncentrace suverenity (nikdo včetně císaře nesmí zasahovat do interních záležitostí národních států) o Garance bezpečnosti náboženským menšinám (nikdo se nesmí vměšovat do nábožen. záležitostí jiných států) o Institucionalizace teritoria (teritorium se stalo základním elementem národních států) - Poprvé narušen napoleonskými v. (1803-1815) → vznik centralizovaného imperiálního systému s centrem ve FRA → ztráta suverenity řady evropských států (Prusko, RAK) - Obnoven v letech 1814-1815 po porážce Napoleona a zahájením Vídeňského kongresu o Vytvoření systému koncertu velmocí (RUS, VB, RAK, Prusko, FRA) a sv. aliance (RUS, RAK, Prusko) o Systém vyvážení moci, pravidelné setkání mezi panovníky a garance kontinuity dynastického vládnutí a vzniku dalších suverénních států (BEL, ŘEC) - „Koncert velmocí“: o Růst moci státu, ale ochota raději se dohodnout než bojovat o Raději bojovat než zanedbat růst moci, zastavit boj než zničit důležitého účastníka systému o Být v opozici vůči každému státu, jenž má tendenci získat dominantní postavení uvnitř systému o Držet v mezích účastníky, kteří se upsali nadnárodním organizačním principům o Dovolit poraženým nebo spoutaným účastníkům nový návrat do systému - Svatá aliance rozpadá s Krymskou v. (1853-1856: Ruské impérium vs Osmanská říše) o Jejím rozpadem a další strukturální změnou = sjednocení NĚM (1871) ▪ Konec Koncertu velmocí a vytváření nových mocenských bloků (1. sv. v.) PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA - Střed 2 bloků v podobě Centrálních mocnosti (RAK-UHER, NĚM, Osmanská říše) a Dohody (RUS, FRA, VB) - Definitivní rozpad imperiálních celků v Evropě - Utopický idealismus (snaha o vyhnutí se v budoucnu podobnému konfliktu a posílení spolupráce mezi státy) - Opětovná institucionalizace a koordinace vztahu mezi suverénními státy = Společnost národů o Působení ukončení neúspěchem = vystoupení SSSR, NĚM a zamítnutí ratifikace v USA - Vytvoření „versaillského mírového systému“ s tvrdým přístupem k poraženým stranám Pohledy na 1. sv. v.: - FRA koncepce: německý zločin (správné a dostačující politika je odstranění v. skrze kontrolu chování NĚM) - Britská: příčinu v rozpadu evropského koncertu → mechanické vidění významu nárazníkových států: představy o roli Společenství národů (Co m m o n wea lth ) - Americká: vychází z Wilsonových 14b. předpokládala kolektivní obranu v rámci Společnosti národů o U zúčastněných států se předpokládala demokratická správa věcí veřejných a jejich formování na principu sebeurčení národů DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - Ukončila versailleský mírový systém a idealisticko-utopický přístup k MV (nástup realistické tradice) - Společnost národů ukázala jako nefunkční org. bez možnosti uplatnění svých principů (zimní v., napadení Habeše ITA, vystoupení NĚM, odmítnutí vstupu ze strany USA) - Oživení vlivů realpolitik založených na realismu a organické geopolitiky (Friedrich Ratzel → Lebensraum) - Oslabení tradičních velmocí (VB, FRA a NĚM) vede ke vzniku nových (SSSR, USA) → konec Pax Britannica - USA ukončuje svou politiku izolacionismu a plně se angažují v evr. záležitostech = Marshallův plán - Konec 2. sv. v. přináší další pokus o globální institucionalizaci MV = 1945 OSN STUDENÁ VÁLKA: bipolární uspořádání světa (jaderná bipolarita) → Pax America vs Pax Sovietica - Konstituce 2 centralizovaných obranných a ideologických bloků NATO vs Varšavská smlouva - Válka probíhá pouze na diplomatické úrovni → Diplomatická válka - Ozbrojené střety realizují skrze 3. strany → Proxy války (Korejská v., v. ve Vietnamu/Afghánistánu) - Gradující obava z jaderného arsenálů obou bloků: MAD (mutual assured destruction: vzájemně zaručené zničení) - Gradace procesu dekolonizace: konstituce řady nových suverénních států → vznik Třetího světa 3 OBDOBÍ PO STUDENÉ VÁLCE: - Unipolární uspořádání světa → hegemonie → Pax America → proti-hegemonická uskupení - Gradace vnitrostátních konfliktů, nacionalismu a redukce mezistátních v. (etnické/občanské v.) - Ústup realismu: nedošlo ke globálnímu konfliktu a SSSR se dobrovolně vzdal své pozice světové velmoci o Nástup konstruktivismu a kritických přístupů - Nástup mezinárodní politické EKO a geo-ekonomie jako 1 z klíčových prvků MV o Soft politics zaměňují na hard politics - Vysoká intenzita ekonomické a politické integrace suverénních států (EU, EAEU, OSKB, G-7, BRICKS) - Akcelerace nelegálních aktérů MV (teroristické organizace, zločinecké skupiny) - Do popředí MV se začínají dostávat enviromentální, lidsko-právní a genderové problematiky Historický vývoj výzkumu oboru MV - S vývojem MV v praktické rovině docházelo k vývoji i v rovině výzkumné - Lze rozdělit na 8 historických fází od Kennetha Thompsona (na základě mainstreamu oboru v každé z těchto fází) - Každá z fází usiluje o co největší míru reflexe tehdejších světových události a systémového designu mezinárodního prostředí 1. FÁZE: 1900-1918 → převažuje historický přístup k MV - Hl. představiteli vznikajícího oboru jsou historici diplomati, které se převážně orientují na deskripci toho co se již stalo než na aktuální analýzu 2. FÁZE: 1918-1930 → opačný trend než u 1. fáze - Badatelé zaměřují na aktuální dění a nereflektují historické zkušenosti → ahistoricismus 3. FÁZE: 1930-1938 → opuštění od realistické perspektivy, spíše moralisticko-normativní mainstream MV - Hl. proud výzkumu směrem ke společnosti žijící v míru a bez válek - Hl. objekty výzkumu: mezinárodní organizace = Společnost národů 4. FÁZE: 1945-1965 → lidé ztratili důvěru v mezinárodní org. a jejich roli v rámci udržení míru - Snaha o naturalizaci MV → behaviorismus → příčiny války (jak ji obejít, vědecké vysvětlení chování státu) 5. FÁZE: 1966-konec 70. let - Vzestup nestátních aktérů (jako TNC´S, MNC´s) nadnárodní instituce, které jsou zahrnuté do výzkumu MV - Neo-liberální proud zaměřující se na spolupráci, vzájemnou závislost, komunitní bezpečnost, transnacionální ekonomické vztahy a vznik mezinárodních režimů a pravidel 6. FÁZE: konec 70. let - 1984 - Zpochybňováno uvolnění napětí (detente) mezi SSSR a USA a další fáze studené v. začalo projevovat - SSSR napadl Afghánistán a USA zachvátila tematika „Star War Programme“ - Populace začala mít obavy z enviromentálních otázek spojených s technologickým progresem - Teoretická rovina: směr ke strukturálnímu uspořádání → nástup neo-realismu - Postupně začínala dominovat problematika 3. světa a způsobu a podoby interakce s ním - Teoretické směry zpochybňovány teoriemi 3. světa a jejích aplikovatelnosti i na jejich profil MV 7. FÁZE: 1985-1991 - Fáze ovlivněna změnou postojů ve spojitosti s nástupem k moci Michaila Gorbačova o Odzbrojování místo vyzbrojování, spolupráce místo konfrontace, rovnováha zájmů místo mocenské rovnováhy, detente místo studené v. - Zpočátku nedůvěra ze strany USA k této změně postojů SSSR, následně však opětovaly - Obor MV prioritně ubíral směrem k kolektivní bezpečnosti, míru a spolupráci - Dochází k ústupu tradičních pozitivistických teorii a nástupu post-positivistických teorii (konstruktivismus, kritické směry, postmodernismus) 8. FÁZE: 1991 – ? - Ukončení studené v., rozpad SSSR a nástup USA, jakožto supervelmoci v unipolárním světě - Post-sovětské státy, sovětské satelity a státy 3. světa hledají možnosti spolupráce s USA a EU - USA usilují o implementaci svých systémových podmínek do těchto států pro poskytnutí své výpomoci - Stále převažuje post-positivistický proud - Zaměření na fenomény = terorismus, energetická bezpečnost a další netradiční bezpečnostní roviny, globalizace, proliferace WMD apod. - MV jako obor přestává být státocentrický (etatistické) a zahrnují i nové roviny výzkumu (Gender problematika) - Horizontální rovina výzkumu v podobě V-Z mění na vertikální S-J → rozvojové země 4 Geografická diverzita výzkumu oboru MV - Jednotlivé kontinenty, regiony a státy mají způsob a specifika přístupu k výzkumu tohoto oboru, která jsou formována řadou faktorů USA: Robert Gilpin, Henry Kissinger, Samuel P. Huntington - Pozice americké vědecké tradice USA ovlivněné pozicí tohoto státu ve světě = supervelmoc - Obor má k dispozici obrovské finanční prostředky, vynikající institucionální kapacitu, velmi početnou výzkumnou komunitu, jakož i její intelektuální kapacitu a vysokou kvalitu výzkumných projektů - Studie a výzkumy jsou čteny, diskutovány a citovány častěji než články pocházejí z jiných zemí (jejich postavení v globálním badatelském společenství lze označit za hegemonistické) - Upínají se k nomotetické a ahistorické formě vědy (analýza jev zvenčí k zobecnění a vytvoření vysvětlujících zák.) - Označují se za politology (jejich dílčí obory jsou na POL relativně nezávislé) - Pozitivistická epistemologie je populární - Převažují a větší hodnotu mají kvantitativní výzkumy kvalitativní VELKÁ BRITÁNIE: Martin Wight, Hedley Bull, Charles A. W. Manning - Více interdisciplinární – řada specializovaných kateder, center a škol IR - MV je zde multidisciplinární oblast výzkumu = součástí jsou POL, právo, historie, EKO a SOC - Kritizují USA za jejich pozitivistický přístup a tvrdí, že tímto přístupem se zjednodušuje realita FRANCIE: Fernand Braudel, Michael Foucault, Pierre Bourdieu - Soběstačnost za účelem vybalancování hegemonické pozice USA v oboru - MV kořeny v politických vědách - Otázky diplomacie/diplomatů, války a míru, národnosti a kosmopolitismu, politické rovnováhy, práva na intervenci, spojenectví, legislativy cizinců, emigrace, vydávání, naturalizace a kolonie - Vědci MV = právníci, historici a ekonomové - Malý rozdíl mez mezinárodním právem a MV - Kvantitativní metody jsou méně populární kvalitativní NĚMECKO: Frank Schimmelfennig - MV spojené s POL (výzkumníci většinou politologové) - Neexistuje společné paradigma MV zajišťující teoretickou a epistemologickou konzistenci výzkumu - Výzkumy o míru, diskuse o mezinárod. režimech vyvolaných USA, podílejí na výzkumu institucí a norem - Úsilí o vědní soběstačnost v rámci MV a nezávislost na USA → z příjemců am. metod producenty o Snaha o vytvoření nové identity v oboru MV - Převažují kvalitativní metody a pozitivistické kvantitativní metody - MV je dnes více teoretické než v jiných zemích kontinentální EVR s velkým zastoupením konstruktivistů 3) ZÁKLADNÍ FILOZOFICKÁ VÝCHODISKA A VELKÉ DEBATY MV Základní pojmy a definice 1. Ontologie: učení o bytí, existenci, vzniknutí a realitě (poznání do kat. – jaké z nich existuje na fundamentální úrovni) 2. Epistemologie: učení o poznání (jakým způsobem se poznává realita) 3. Pozitivismus: směr, názor že realita může být objektivně poznává a zkoumaná o Neuznává vstupy subjektivních elementů do procesu poznávání reality o Usiluje o vysvětlení reality o Přednost normativnímu přístupu před etickým (logika výhodnosti) 4. Post-pozitivismus: epistemologický odmítá pozitivismus a možnost objektivního poznání o Realita neobjektivně poznatelná (vzhledem ke vstup meta-narativů) do procesu v podobě historie/exp. o Přednost etickým a identitárním aspektům (logika vhodnosti) – realita složená z diskurzu 5. Diskurz: generalizace smyslu (prapodstaty, tematiky) jakékoliv podoby kom., postoje, přístupu o Není podmínkou, aby byl individualistický (jedinec, sk., org., stát, mohou společně sdílet identický diskurz) 6. Paradigma: urč. sk. vzorců konceptů, přístupů, postupů, teorii, metod a postulátů přispívající urč. oboru o Př. pozitivistické paradigma nebo realistické paradigma 7. Holismus: směr, názor, že realitu je potřeba poznávat jako celek ne separovaně v částech o Jednotlivé části celku jsou spojené s celkem a nemohou existovat a být poznávané samostatně o Opakem je individualismus, redukcionismus 8. Kauzalita: bezprostřední/zprostředkovaný příčinný vztah mezi 1 akcí a druhou o Názor, že akce A vyvolá akci či reakci B → mezi nimi jde o kauzální vztah 5 Internalismus, externalismus, korelacionismus a hlavní dilemata FILO MV - Politické vědy nemají vlastní FILO protože: o Vznikají relativně pozdě oproti ostatním sociálním vědám → 1860 o Skládají a odkazují se na řadu dalších sub-disciplín o Nemají vlastní filozofickou bázi v důsledku absence nutnosti ji mít FILOZOFICKÁ DILEMATA MV a. Internalismus x Externalismus x Korelacionismus o I (metodologický nacionalismus): odkazuje na konceptualizaci společností, jako singularizovaných entit ▪ Přesvědčení: aspekty urč./domácí společnosti jsou plošně využitelné v jiných společnostech ▪ Nepřikládá význam externím aspektům společnosti (př. interakce 1 společnosti s druhou) ▪ Odkazuje se na domácí analogii → není schopný dosáhnout velké ideje o E (metodologický opak I): zdůrazňuje signifikanci externích aspektů MV pro pochopení společnosti ▪ Společnost nelze zkoumat bez externích aspektů, které mohou vyústit ve ztrátu samostatnosti této společnosti, její absorpci jinou společností. o K: zdůrazňuje nutnost zkoumat společnost v obou rovinách = interní i externí (protože spolu kolerují) ▪ Inklinuje k post-pozitivistickým směrům (postmodernismus, post-strukturalismus) ▪ Zdůrazňuje význam jazyka, kultury a subjektivity při výzkumu společnosti a nutnosti promítnutí historické unikátnosti společností. ▪ Dělení na inter–exter má být zrušeno b. Rozumění x Vysvětlení o Sociální věda považuje člověka jeho subjektem ale i objektem o Zkoumat společnost = porozumět ji (pomocí nástrojů: jazyk, kultura, diskurzy, identita, ideje- Wilhelm Dilthey) o Naturalistické pojetí MV zastává názor: společnost je potřeba poznávat skrze vysvětlení c. Jednání x Struktura o Metodologický individualismu (Max Weber) x Metodologický holismus (Émile Durkheim) d. Historismus x Objektivismus o Relativistický historismus x Univerzalistický objektivismus o H.: vnímá rozum vědce jako produkt dějin, který neexistuje nezávislé na subjektivním podnětech, postojích a přístupech o H.: obor MV skládá z dalších společenských věd (historie, SOC, EKO…) → tyto vědy vytvořili lidé/vědci a i ti byli ovlivnění historickým subjektivismem vědců jiných e. Pragmatismus x Scientismus o Vědecký diskurz (neutrální – univerzální) x Laický diskurz (hodnotový – normativní) o Scientismus je imanentní vůči kultuře, jazyků, přesvědčení a normám, zatímco pragmatismus naopak o S (Max Weber): vědec nemá promítat hodnotový a morální rozměr do svého výzkumu, ale hodnotit a poznávat realitu pouze neutrálně o P (Karl Marx): promítnutí hodnotových/laických diskurzů do vědy je nezbytné pro její pochopení (historický materialismus, třídní boj) o Pragmatický intervencionismus (odmítá autonomii obou postojů a tvrdí, že jsou propojené mezi sebou) f. Odlišnost x Určitost o Aby si MV a jejich teorie obhájily svou jedinečnost, musí zdůrazňovat specifické vědecké postupy a metody tohoto oboru a vyhýbat se těm, které se překrývají s jinými obory. o Tímto procesem dochází k redukci východisek a snížení možnosti vědecky dostatečně formulovat vlastní hypotézy a interpretace zkoumané empirické matérie. 1 Velké debaty MV REALISMUS X IDEALISMUS (konec 30. let – 50. léta) → První debata končí vítězstvím realistů - Iniciátor realista Edward Hallet Carr → kvůli převažujícímu idealismu (konec 30.l.) nazval utopismem - I: vyzdvihoval princip spolupráce, obchodu a velkou roli hrají mezinárodní instituce garantující mír o Odmítají objektivní historicismus (lidé schopni reflektovat ve svých činech své chyby: vyhnutí válkám…) - Carr vyčetl idealistům opomenutí významu moci v MV (ta začínala být významnější → vzestup nacistického NĚM) - R: státy maskují své mocenské zájmy morálními principy o Zdrojem moci je vojenská síla (ideologie a ideje jsou ji podřazené) - Mocenské zájmy států jsou imanentní vůči historii (a jsou historicky objektivní) 1 Matérie (lat.): filosofický pojem označující stálou, beztvarou a spíše netečnou stránku smyslové skutečnosti („hmota“) 6 TRADICIONALISMUS X SCIENTISMUS/BEHAVIOURALISMUS (konec 50. let – začátek 70. let) → nemá vítěze - Epistemologická debata - Vznik: obavy některých badatelů MV z úpadku oboru do vědecké irelevance (vzhledem k její nevědeckosti) - Kritika tradičních teorii (R, I) ze strany scientistů za nedostatečnou vědeckost - S: návrh uplatnění přírodovědeckých (naturálních) metod v oboru MV (bitva literátů a numerátů) o Koncepce „mez. systémů“ a definice těch nestabilnějších (mocenská rovnováha, volná/těsná bipolarita) o Metoda Teorie her – opírá o racionalitu hráčů → teorie racionální volby (hra na zbabělce, vězňovo dilema) DEBATA PARADIGMATA X NEO-NEO DEBATA (70. léta – 80. léta): končí neo-neo syntézou - Vznik: průnik politické EKO: ropné šoky, suronová krize, $ krize (Nixonův šok): vznik nových paradigmat o Tyto paradigmata tyto procesy reflektují a více strukturalizovají a naturalizovají své přístupy: a) Neorealismus (Kenneth Waltz) ▪ Reflektuje strukturální přeměnu (akcentace anarchie): důraz relativní zisky (strukturální realismus) b) Neoliberalismus (Robert Keohane) ▪ Anarchická struktura neorealistů, odmítá relativizaci zisků aktérů, priorita absolutní zisky c) Neomarxismus (Immanuel Wallernstein) ▪ Přejímá marxistickou pozici vůči kapitalismu i ji posouvá na strukturální úroveň světového mez. systému (ovládají nejsilnější státy=centrum → ti vykořisťují slabší státy=periférie: nuceni k – aktivitám) ▪ Světový systém = hegemonický, kapitalismus efektivní ale sebezničující POZITIVISMUS X POST-POZITIVISMUS (racionalisté vs reflektivisté): ontologicko-epistomologická debata - Pozitivisté (neoliberálové, neorealisté) x Post-pozitivistické (postmodernisté, konstruktivisté, feministé, další kritické teorie) - Začíná: kritika recionalistů ze strany reflektivistů za vědno-filozofické a metodologické přístupy o Objektivita, individualismus, kauzalismus, materialismus, racionalismus - Kritika racionalistů ze strany reflektivistů: o Individualismus (státocentričnost racionalistů nebere v potaz samotné podstaty vzniku států a jeho dílčích součástí) o Objektivismus (realita objektivně dána a nepromítá se do ní co si o ni myslí aktéři této reality) o Materialismus (zaměření na ekonomickou/vojenskou oblast bez reflexe ideových, normativních, identitárních rovin) o Racionalismus (aktéři nemusí vždy chovat racionálně právě díky ideovým, normativním/identitárním rozměrům) o Kauzalismus (jednotlivé činy/ postupy nemají mezi sebou kauzální vztah) - Post-pozitivisti: realita neobjektivně poznatelná, zkoumat ji skrze diskurzy (jazyková rovina, hodnotová) 4) VZESTUP A PÁD REALISTICKÉ TRADICE V MV Základní charakteristika - Ontologicko-pozitivistická teorie oponující idealismu → 1 z paradigmatu MV - Někteří ho neklasifikují jako koherentní teorii, spíše jako teoretickou tradici - Často označován za teorii reflektující tragédii lidstva - Kritici ho označují spíše jako ideologii než komplexní teorii - Odvíjí se od pesimistického vnímání lidské povahy → dle realistů je trans-historická - MV vnímá vztahy jako konfliktní arénu a spory (v rámci MV) jako záležitosti řešitelné pouze silou - Hl. aktér MV je stát (ostatní nestátní aktéři = nepodstatné entity bez většího vlivu) o Státy jsou vždy racionálními aktéry, je garantem blaha a bezpečnosti svého obyvatelstva o Ne/vládní a transnacionální org. jsou pouze nástrojem státu pro dosahování jeho zahraničních cílů o Mezinárodní aréna je anarchická (její aktéři usilují o posílení své moci) = hierarchická struktura uvnitř státu o Normy a etika nejsou v zahraniční politice akceptovatelné ale i škodlivé (pro dosahování cílů) o Na 1. místě pouze národní zájmy - Vojenská moc = základní jednotka síly a vlivu o Státy mezi sebou válčí a soupeří za účelem dosažení dominance a hegemonie ve světě/regionu o Podstatné jsou relativní poměry = hra s nulovým součtem o Rovnováha moci zajišťuje mír a stabilitu = chceš mír, připravuj se na válku - Většina realistů (kromě neoklasicistů) neuděluje žádný význam interním politikám států (v jejich zahraniční politice) - Podstatou zahraniční politiky států je power politics 7 VZESTUP A PÁD: realistická tradice od antického Řecka a peloponéských válkách (Thúkydidés) - Autoři: Niccoló Machiavelli 1532 (Vladař), Thomas Hobbes 1651 (Leviathan) - Konec 1. sv. v. přinesl vlnu strachu z hrozby opakování → státy uchylovaly k vytváření mezinárodních org. a norem (měli omezit vzplanutí dalšího konfliktu) = vznik Společnosti národů, nástup utopického idealismu - 30. léta: idealistická tradice neschopna zdržet svět od válečných konfliktů (SSSR-Finsko, ITA-Habeš, aj.) - NĚM a JAP vystoupily ze Společnosti národů, SSSR vyloučen po napadení FIN a USA nestalo členem - Meziválečné období = vzestup realistické tradice v MV (jako jedině schopná vysvětlit tehdejší události) - Začátek studené války zvýšil vědeckou relevanci realismu v MV a upozadil ostatní teoretické tradice - Bipolární rivalita primárně vedená v rovině nukleárního zastrašování a prosazování státních zájmů skrze válečné konflikty jiných národů byla kolébkou realistického proudu → dominoval v MV = hard politics - Konec studené války: rozpad SSSR bez globálního konfliktu → vzestup USA jako globální mocnosti a relokace konfliktů z mezistátní na vnitrostátní úroveň. o Mimo redukci mezistátních konfliktů dochází k nárůstu vlivu nestátních aktérů (NGO´s, TNC´s) - Vojenská moc nahrazována moci ekonomickou = politická EKO, geo-EKO - Rivalita, nepřátelství a soupeření nahrazováno kooperací a integrací = EU, NAFTA, MERCOSUR → hard politics nahrazeno soft politics - Někteří domnívají: Realpolitik nikdy neskončily, ale pouze změnily svou podobu (a znovuzískají relevanci) Hlavní koncepty a rámce realistické tradice - Realisté považují za: Nejstabilnější systém bipolaritu ˗ Nejnáchylnější k válečným konfliktům multipolaritu 1) ROVNOVÁHA MOCI (Balance of Power) o Každý stát usiluje o shromáždění co největší moci ve svých rukou → ostatní státy snaží zabránit vytvořením mocenskou protiváhou a to buď sami nebo v alianci = úsilí o rovnováhu moci o Vojenská kapacita a aliance jsou základem bezpečnosti států o Spojenectví je společenským jevem, který je možné pozorovat na všech úrovních sociálních interakce o Vojenské spojenectví je 2sečná zbraň = může nepřiměřeně posílit i jiné státy → hra s 0 součtem o Na mezinárodní úrovni: rozporuplné důsledky pro mír (může odrazovat v. udrží si mocnosti status quo) o Může zvýšit napětí a zvýšit pravděpodobnost v. (nemožné odhadnout motivy/schopnosti/odhodlání ostatních) o V obecném měřítku udržuje velmoci pod kontrolou a prosazuje základní hodnoty míru a bezpečnosti 2) BEZPEČNOSTNÍ DILEMA (Security dilemma) o Jedna str. zvýší svou bezpečnost na úkor druhé, což může vést k narušení stability/nedůvěře o Vzájemná nedůvěra (každá str. snaží ochránit sama sebe před možnými hrozbami a nepřáteli) o Zbrojení (jedna str. zvýší vojenskou sílu pro svou ochranu = druhá vnímá jako hrozbu, udělá totéž) o Negativní spirála (↑ zbrojení = zhoršení situace, protože to vyvolá reakci druhé str.) o Spojenectví a strategické vztahy (může ovlivnit MV a vytváření aliancí: str. vyhledávají spojence) o Náklady a důsledky (ekonomické i politické náklady) 3) POLARITA: 3 základní podoby o Bipolarita: světová politika je bipolární = koncentruje do rukou 2 dominantních aktérů (rivalové) ▪ Př.: studená válka mezi USA a Sovětským svazem ▪ Důvody stabilnosti: Počet velmocenských konfliktů je menší (snižuje pravděpodobnost velmocenské v.) Snazší uplatňovat efektivní systém odstrašování (je do něj zapojeno méně velmocí) Pravděpodobnost chybného odhadu je nižší (velmoci se sledují, aniž by docházelo k rozptylování a zmatků) o Multipolarita: světová politika jako systém, ve kterém existuje více aktérů soutěžící o moc ▪ Moc se rozšiřuje na regiony a každá mocnost se snaží vytvořit alianci, aby si udržela vliv o Unipolarita: světová politika je ovládána 1 hegemonem, který má dominanci nad ostatními státy ▪ Tento aktér schopen prosadit svou politiku a soutěžit s menšími mocnostmi ▪ Může vést k nerovnováze a napětí v mez. systému (ostatní státy tímto 1 aktérem mohou cítit ohroženi) 4) HEGEMONIE svět hierarchicky uspořádán a 1 země (hegemon) zaujímá vedoucí pozici (dominantní nad ostatními) o Existence hegemonů (hegemon schopen prosazovat své zájmy a udržet stabilitu ve světovém systému) o Ekonomická a vojenská síla (má přístup k významným zdrojům a dominuje ve světovém obchodu a financích) o Hegemon jako mocenský garant (jeho rolí je chránit a udržovat stabilitu ve světovém systému) o Spolupráce s hegemonem (ostatní státy snaží s ním spolupracovat, ten jim za to poskytuje lepší pozici a příležitosti) o Stabilní světový řád (poskytuje pravidla regulují MV a konflikty: hegemon chce udržet stabilitu) o Hegemonie je časově omezená (předpoklad, že hegemonie je dočasným stavem: jeho vliv/moc mohou oslabovat) 8 Klasický realismus - Nejstarší varianta realismu → lze datovat už před 2 500 lety - Také označován „biologický realismus“ = negativní podstata člověka (každý člověk touží po co největší moci) - Normativní podoba realismu: zaměřuje na základní politické hodnoty národní bezpečnosti a přežití státu o Boj mezi státy vede k ospravedlnění použití síly v MV (moralita existuje pouze v privátní sféře, ne v politice) - Bezpečnost a přežití = hl. hodnoty a válka je konečným arbitrem (soudcem) - Lidský stav je plný nejistoty a konfliktů, které je třeba vyřešit a vypořádat (trvalý rys lidského života) HANS MORGENTHAOU (Politics among nations: the struggle for power and peace 1948) - Muži a ženy jsou od přírody politická zvířata – animus dominandi = lidská touha po moci - Touha po moci akceleruje hledání bezpečného politického prostoru (k vlastní bezpečnosti a politické svobodě) o Vznikají suverénní státy = bezpečnost mimo stát a mezi státy je nemožná - Principy realistické teorie: 1) Politika je zakořeněna v trvalé a neměnné lidské přirozenosti 2) Politika je autonomní sférou jednání (proto ji nelze redukovat na morálku) 3) Mez. politika je arénou protichůdných státních zájmů 4) Etika MV je politickou/situační etikou (ta liší od soukromé morálky) 5) Vnucování vlastní ideologie (př. demokracii) jiným národům je nerozumné (může ohrozit vlastní zemi) 6) Státnictví je činnost zahrnující hluboké vědomí lidských omezení a lidské nedokonalosti Neorealismus - Také nazýván jako strukturální realismus - Snaha o „zvědečtění“ realismu a tím i navýšení jeho výzkumné relevance - Vznik: konec 70. let v důsledku reflexe realismu změň v mez. systému (nárůst vlivu politické EKO v oboru MV) - Tvrdí, že státy se snaží ↑ moc díky anarchické struktuře MV bez vyšší autority (ta klíčová pro neorealismus) - Ignorují a nepřikládají význam kulturnímu/interně politickému profilu států (koncepce „černých boxů“) - Moc je prostředkem a konečným cílem je přežití - Základní proměnnou v anarchické struktuře MV je distribuce moci, která skoro nikdy není symetrická - Dělení Defenzivní (Waltz): stát by se neměl snažit maximalizovat svou moc (Napoleon, Hitler) ˗ Ofenzivní (Mearsheimer): stát by měl co nejvíce zvyšovat svou moc až do momentu hegemonie KENNETH WALTZ (Theory of international politics 1979) - Otec neorealismu (díky jeho strukturalizaci dostal realistické paradigma na vrchol své slávy) - Strukturální anarchie a egoismus redukují spolupráci mezi státy - Pozornost potřeba udělovat hl. velmocím (menší státy nemají význam – státní jednotky s vlivem jsou pouze velmoci) - 2 typy mez. systému: bipolarita a multipolarita JOHN MEARSHEIMER (The tragedy of great power politics 2001) - Vztah mezi mocí a bohatstvím jako vlastní vědecká reflexe nárůstu vlivu soft powers a soft politics v MV - Tvrdí: ultimátní cíl států není přežití a zajištění bezpečí, ale vlastní hegemonie ve světě - Planeta je moc velká, aby této hegemonie někdo dosáhl (země mohou stát regionálními hegemony: RUS, USA, Čína) - Žádný regionální hegemon nechce, aby se jiná země jím stala ve svém regionu o Preferují regionální mocenskou disperzi bez větší asymetrie mezi státy o Př. USA a Čína – podpora ze str. USA směrem k Indii, jako potenciální regionální protiváze Číně 5) INSTITUCE A SPOLUPRÁCE V MV Základní charakteristika liberálního paradigmatu ˗ Pozitivistické paradigma MV ˗ V některých aspektech oponuje realismu, v jiných sdílí identické elementy (více heterogenní než realismus) ˗ Vyzdvihuje pozitivní podstatu člověka (důvěra v lidský rozum: v mez. záležitostech lze uplatnit racionální principy) ˗ Místo konfliktu akceptuje spolupráci (neodmítá soutěživost/rivalitu – existují i sdílené zájmy = obchod) o Konflikty a války nejsou nevyhnutelné, pakliže se lidé řídí rozumem ˗ Věří v progres a modernizaci ne/státního aparátu – upouští upouští od státocenstrismu ˗ Výzkum MV: zahrnují i interní podobu mez. aktérů a jejich domácí vývoj a profil (demokracie x autokracie) ˗ Rozdělení: o Slabí liberálové: souhlasí s neorealisty (státocentrismus, negativní vnímání anarchie v MV) = neo-neo syntéza o Silní liberálové: nesouhlasí s neorealisty (může existovat pozitivní anarchie zahrnující bezpečný mír) 9 HISTORICKÝ VÝVOJ ˗ Konec 1. sv. v. – nástup utopického idealismu (naivní maximalistická forma liberálního proudu) = snaha vyhnout v. ˗ Rozpad versailleského systému a Společnosti národů upozadil roli liberalismu v MV (posílil vliv realismu) ˗ Tato situace pokračovala i po ukončení 2. sv. v. a nástupem studené v. (realismus utvrdil svoji dominanci) ˗ 70. l. snaha zvýšit relevanci liberalismu (i přes transformaci do neorealismu) nedosáhla tato tradice znovuzrození = ropné šoky, ekonomická stagnace… => neo-neo syntéza ˗ Rozpad SSSR bez globálního jaderného konfliktu a nástup demokracie a tržního hospodářství vrací liberalismu jeho relevanci v MV ˗ ALE útoky: 9/11 NY, Madrid, Londýn v kombinaci s nárůstem autoritářství v řadě demokratických zemí oslabuje roli liberalismu a zpochybňuje jeho základní koncepty (upozaďování mez. org., ignorace mez. režimů) ˗ 4 základní evoluční procesy: 1) Pokles počtu úmrtí v bitvách (v důsledku násilných konfliktů, kterých se účastnil 1 nebo více států) 2) Pokles autokracií ve světě (naopak nárůst počtu demokratických systémů) 3) Zvýšení ekonomické otevřenosti států (posílení intenzity vzájemných obchodních styků a závislosti) 4) Růst členství zemí v mez. org. (prohlubování vzájemné integrace = nutnost respektování mez. režimů) Kantovská tradice liberalismu ˗ Hl. dílo „K věčnému míru 1795“ ˗ 1 z otců liberálního paradigmatu (narodil se a zemřel v Královci: 1724-1804) ˗ Věřil: přijetí republikánského politického systému v kombinaci s dodržováním mez. práva je základem stabilního a dlouhotrvajícího míru o Mír nevnímal jako dogmaticky/biologicky daný lidskou povahou, ALE byl přesvědčený, že lidská racionalita (+snaha dosáhnutí vlastních cílů) je schopná podporovat mezi lidmi více kooperaci než konflikt ˗ Jeho politický směr: vytvoření celoevropské federace států, která by vzájemnou provázaností evropských zemí byla garancí stabilního míru = Pacific Federation ˗ Neodmítá Hobbesovskou tradici přirozenosti konfliktu, tvrdí, že jde o prohloubení integrace mezi evr. státy dokáže překonat bezpečnostní dilema = nejedná se o antitezi realismu ˗ Stabilní mír = racionální kalkul vyhnutí se konfkliktům ˗ Kantovský triangl míru: a) Demokracie: menší pravděpodobnost násilného konfliktu mezi demokraciemi (ztráty ve v. ↑ než zisky) b) Mezinárodní obchod: obchodní interakce se stává prostředkem komunikace (výměna informací o potřebách/preferencích) c) Mezinárodní org.: existence členství vede ke sblížení aktérů a nutnosti dodržovat pravidla a režimy Liberální institucionalismus - neoliberalismus ˗ Milton Friedman, Friedrich von Hayek ˗ Hl. význam vývoje MV mez. org. a institucím ˗ Snaha o reflexi strukturální přeměny do neorealismu (hledá odpovědi na anarchickou strukturu mez. systému) ˗ Přebírá neorealistický státocentrismus (etatismus), vnímá státy za unitární, racionální aktéry mez. systému = státy jednají na principu určování preferencí a rovnováhy ztrát a zisků ˗ Přesvědčení: negativní aspekty anarchické struktury mez. systému lze překonat posílením vzájemné interakce a výměny informací mezi státy (= členství v mez. org.) ˗ 2 hlavní evoluční změny MV dle neoliberálů: a) Nárůst vzájemné provázanosti a závislosti mezi státy vedoucí k dodržování mez. norem a institucí b) Hegemonie USA ve světě nutně nepřivedla k nárůstu násilí a prosazování zájmů silou ▪ USA i VB začaly posilovat vznik a rozvoj mez. org. (OSN aj.) = snaha udržet stabilitu a mír ˗ Každá org./instituce má svůj charakterní design a své členy vyznačující se vlastními specifiky ovlivňující profil a interní problémy dané org. ÚSKALÍ V DESIGNU MEZ. ORG.: ˗ Vyjednávání: k dosažení kolektivního rozhodnutí jsou potřeba pravidla a postupy o Normalizací pravidel a postupů instituce odrážejí přijatelné hranice chování ˗ Porušení/odklonění: obavy z nedodržování dohod a 1stranné těžení bez vynaložení vlastních nákladů ˗ Autonomie: její míra souvisí s nezaujatým a transparentním jednáním daných států o Silnější státy mohou z těchto org. udělat své agenty na úkor ostatních 10  Liberální internacionalismus ˗ Pozornost věnována jedincům primárně v transnacionálním prostoru → vztahy mezi lidmi/sk./org. patřícími k různým zemím (představa, že vztahy mezi lidmi podporují více mír než vztahy mezi vládami) ˗ KARL DEUTSCH: dle něj vzniklo mezi Z zeměmi v severoatlantické oblasti ˗ „Bezpečnostní komunity“ = sk. lidí, která se integrovala (= dosaženo „pocitu sounáležitosti“) o Lidé dohodli, že jejich konflikty a problémy lze řešit bez použití velké fyzické síly ˗ Základní podmínka: zvýšená sociální kom., větší mobilita osob, pevnější ekonomické vazby a širší spektrum vzájemných lidských transakcí ˗ JOHN BURTON: koncept „Pavučinového modelu nadnárodních vztahů“ ˗ Cíl: ukázat, že každý stát se skládá z různých sk. lidí mající různé typy vnějších vazeb typů zájmů (náboženské/obchodní/pracovní sk.) o Realistický model světa zobrazuje systém států jako soubor kulečníkových koulí ˗ Vyobrazuje svět, poháněný spíše vzájemně výhodnou spoluprací než násilnými konflikty ˗ Vzájemně se prolínající a překrývající členství jednotlivců ve sk. má pozitivní dopad na mír ˗ = jsou členy uskupení, konflikt potlačí, ne-li eliminuje ˗ JAMES ROSENAU: nadnárodní vztahy na mikroúrovni jednotlivců ˗ Tvrdí: nadnárodní interakce mezi jednotlivci má dalekosáhle pozitivní implikace pro globální systém ˗ Jednotlivci rozšířili své aktivity díky lepšímu vzdělání, přístupu k e-kom. prostředkům a cestováním ˗ Snížení schopnosti ve světě kontrolovat a regulovat (informovaní/mobilnější jedinci nejsou vázáni na své státy) ˗ Anarchický systém zaměřený na státy nezmizel, ale objevil se nový multicentrický svět o Ten skládá z „suverenity zbavených“ kolektivit existujících vedle „suverenitou svázaných“ aktérů zaměřeného na státy a konkurují mu. Teorie vzájemné závislosti ˗ Modernizace světa a technologický progres přináší posílení nadnárodních interakcí a aktivit, ale i posílení vzájemné závislosti mezi aktéry MV ˗ Nárůst vzájemné závislosti a vzájemně výhodných vztahů utlumuje zastaralé priority v podobě voj. převahy, kontroly nad teritoriem a mocenské dominance ˗ Priorita: všeobecné blaho, rozkvět obchodu a socio-ekonomická úroveň života ˗ DAVID MITRANY: funkcionalistická teorie integrace ˗ Teorie tvrdila, že větší vzájemná závislost v podobě nadnárodních vazeb mezi zeměmi může vést k míru ˗ Základní myšlenka: vyloučit politické představitele z procesu integrace a hl. roli přenést na odborníky jednotlivých odvětví (doprava, kom., finance aj.) ˗ Uviděli-by občané zvýšení blahobytu (jako výstup výhodné kooperace v mez. org.), přenesli by svou loajalitu od státu k mez. org. ˗ 1. fází by následně byla ekonomická integrace a poté i politická podporovaná vzájemnou závislostí ˗ ERNST HASS: základ Mitrana a přichází se svojí verzí tzv. neofunkcionalismus ˗ Odmítá hl. roli odborníků a tvrdí, že političtí představitelé by měli být hl. motorem integrace mezi státy o Díky přenesení své loajality k centru integrace (nadnárodní instituce/org.), které vyžadují plnění norem ˗ Klíčová koncepce tzv. spillover effect (efekt přelévání) = integrace v 1 obl. vede k integraci v jiných obl. ˗ ROBERT KEOHANE & JOSEPH NYE: koncept komplexní interdependence ˗ Vztahy mezi státy v současné době nepředstavují primárně vztahy mezi státními představiteli ˗ Existují vztahy na mnoha různých úrovních prostřednictvím mnoha aktérů a orgánů státní správy ˗ Vojenská síla v prostředí komplexní vzájemné závislosti je méně efektivním prostředkem politiky ˗ Konflikt má jinou podobu = voj. síla je marginální jednotkou, zatímco (př. vyjednávací schopnosti) hrají klíčovou roli (státy začínají více zabývat „nízkou politikou“ prosperity a méně „vysokou politikou“ národní bezpečnosti) Teorie demokratického míru ˗ 1z nejsmělejších teoretických koncepcí liberalismu předpokládající radikální strukturální proměnu světa ˗ Myšlenka: demokracie jsou více mírumilovné a převážně dodržují pravidla a zákony o Nestaví na domněnce, že demokracie nikdy neválčí, ale na tom, že demokracie neválčí mezi sebou ˗ = demokracie jsou účastníky ozbrojených konfliktů stejně frekventovaně jako nedemokratické státy 11 ˗ MICHAEL DOYLE: staví přístup na kantovských předpokladech republikánského míru; jeho hl. 3 argumenty: ˗ Existence vnitrostátních politických tradic postavených na mírovém řešení konfliktů o DEM napomáhá mírovým mezinárodním vztahům, protože tyto vlády jsou kontrolovány svými občany, kteří neobhajují/nepodporují války s jinými demokratickými státy ˗ DEM vyznávají společné morální hodnoty (pokojné metody považovány za morálně nadřazené násilnému projevu) o Tento postoj se přenáší do MV mezi DEM (svoboda projevu/kom. podporuje vzájemné porozumění) ˗ Mír mezi DEM je posilován hospodářskou spoluprací a vzájemnou závislostí o Oboustranný prospěch pro subjekty zapojené do mez. hospodářské spolupráce a směny 6) SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS JAKO MAINSTREAM MV Základní charakteristika ˗ Leží na středu mezi pozitivismem a post-pozitivismem ˗ Jedná se o empirický přístup ke studiu MV (empirický – zaměřuje na intersubjektivní představy definující MV) ˗ Realita není objektivně daná, nýbrž je výsledkem sociální kom., která vzniká díky interakci mezi aktéry ˗ Cílem teorie je porozumět sociální realitě (racionalisté se ji snaží vysvětlit) o Mez. systém existuje pouze jako intersubjektivní vědomí / společné porozumění mezi lidmi ˗ Během zkoumání sociální reality vyzdvihuje ideové faktory a ne pouze materiální (aktéři dle nich řídí jednání) ˗ Nejvýznamnější ideové faktory jsou sdílená intersubjektivní přesvědčení (ty neredukují na konkrétní jednotlivce) ˗ Mez. systém vyžaduje humanistický přístup založený na porozumění ˗ Změní-li se představy/ideje ovlivňující existenci MV změní se i samotný systém = aktéři svým jednáním/chováním formulují strukturu ne struktura aktéry ˗ Upřednostňuje logiku vhodnosti před logikou výhodnosti (aktéři se řídí idejemi a přesvědčením než ziskem) ˗ Blízký relativismu, odkazuje na interpretaci faktů dle aktuálního kontextu ˗ Základním nástrojem zkoumání intersubjektivních konstrukcí je analýza diskurzů a jazyka TYPY PROCESŮ: ideje, které formulují aktéry a strukturu 1. Imaginace: nehmotné struktury vymezují obl. možností jednotlivých aktérů o Imaginace a percepce slouží jako vodítko pro určení a očekávání postupů jednotlivých aktérů 2. Komunikace: jednotlivec/stát snaží ospravedlnit své chování, odvolává se na normy legitimního chování o Př. prezident liberální DEM se ospravedlňuje odvoláváním na ústavu/právo suverenity jeho státu 3. Omezení: míra konzistentnosti mezi komunikací snažící se o ospravedlnění urč. kroků a samotné normy o Ty normy již zavedené a akceptovatelné (jazyk a kom. jsou omezené tímto faktorem = nesmí být rétorikou překročen) Vznik, vývoj a rozdíly oproti tradičním teoriím ˗ Začátek 80. let 20. st. především v S Americe ˗ Studená v. = svět rozdělen na 2 státní (soupeřící póly), používající vojensko-nukleární kapacity k zastrašování a dosahování cílů = jasná a jednoduchá struktura MV o Konec v. přinesl změny (které racionalisti neschopni vysvětlit) = opětovný nárůst zájmů o lidský faktor a vliv jeho intervence do uspořádání světové struktury ˗ Vzrůstající vliv konstruktivistické tradice se zakládal na kritice neorealistického paradigmatu a jeho neschopnosti vysvětlit nové fenomény (90. l. odpovědnost za ochranu: nevměšování do interních záležitostí státu) FAKTORY ROZVOJE: ˗ Snaha o utvrzení vlastní teorie na pozadí upadajících do vědecké irelevance tradičních paradigmat o Konstruktivismus viděl v kritice racionalistů výzvu, jak přejít od teoretické kritice k praktické ˗ Konec studené v. odhalil neschopnost neorealistů a neoliberálů vysvětlit, jak se situace mohla transformovat z hrozby globál. konfliktu na mír. ukončení (bez jaderných zbraní) a na spolupráci mezi rivaly ˗ Začátek 90. l. 20. st.: vědci viděli utvrzení kriticko-teoretických předpokladů na jasné empirické matérii vymykající se vysvětlení jiných teorií ˗ Nadšení z rozkvětu nového teoretického směru MV (dříve tradiční teoretici se přidávali ke konstruktivistům) 12 KRITIKA KONSTRUKTIVISMU: hl. rivalita mezi paradigmaty: Konstruktivismus (konstr.) X Neorealismus (neor.) ˗ Neor. skeptický vůči významu, který konstr. považuje za normy (hl. ty mez.) – protože již existují, ale nebere se na ně ohled, pokud je to v zájmu mocných států ˗ Neor. nepřipouští snadné spřátelení států díky sociální interakci (nejvíce v. probíhá mezi sousedními státy) ˗ Hl. problém se státy s anarchickou strukturou, je dle neor. nejistota, není dostatečně konstr. analyzována o Nejistota se týká současných i budoucích záměrů států (v anarchii státy usilují o bezpečnost) ˗ Bezpečnostní dilema a nejistota umocněny možností státy podvádět o Konstr. tendence předpokládat, že sociální interakce mezi státy je vždy upřímná Hlavní konstruktivistické proudy ˗ Konvenční konstruktivisté: A. Wendt, N. Onuf, P. J. Katzenstein, E. Adler o Střední cesta mezi racionalistickým a poststrukturalistickým přístupem k MV o Názor: lze použít standartní vědecké metody a postupy při výzkumu sociálních procesů o Svět dle nich existuje nezávisle na pozorovateli o Připouští možnost kauzálního poznání v urč. omezených fenoménech ˗ Kritičtí konstruktivisté (poststrukturalisté): M. Foucahlt, J. D. Derian o Sociální realita není pro pozorovatele MV objektivní/externě daná o Soc. realita/svět (politický svět) a MV nejsou fyzikálním/materiálním objektem mimo lidské vědomí o Mez. systém neexistuje sám o sobě (komplexní konstrukce lidského vnímání/vědomí a interpretace) o „Pravdivá tvrzení“ nemožná, protože neexistuje neutrální a nestranný základ dle kterého lze rozhodnout co je pravda (pravda vždy spojena s různými způsoby uvažování o světě v čase a prostoru) o Hypotézy o soc. světě se nedají testovat (neexistují nezaujaté, ahistorické poznatky a teorie v soc. světě) DĚLENÍ KONSTRUKTIVISTŮ DLE ÚROVNĚ VÝZKUMU ˗ Systémový konstr.: přebírá neor. pozici a zaměřuje na zkoumání států jako jednotlivých (oddělených entit) o Všechny interní procesy jsou druhořadé a nehrají roli ve formování mez. struktur o Důraz daný na mezistátní systémovou úroveň (A. Wendt) ˗ Konstr. na úrovni jednotek: opak systémového konstr. (P. J. Katzenstein) o Zaměřuje na vztah mezi domácími soc. a právními normami a identitou a zájmy států ˗ Holistický konstr.: snaha propojení domácích a zahraničních rovin výzkumu o Vytváří z domácích a zahraničních aspektů 2 tváře 1 řádu (států a jiných aktérů) o Zabývá se dynamikou globálních změn → zejména vzestupem (a možným zánikem) suverénního státu ▪ Zaměření na vzájemně konstitutivní vztah mezi globálním řádem a řádem státu/ů o F. Kratochwil (globální přeměna pojetí bezpečnosti po studené v. v kontextu změn a procesů v rámci jednotlivých států) ▪ Nárůst vnitrostátních konfliktů, terorismus, riziko vyčerpání energetických zdrojů apod. Anarchie a moc v podání konstruktivismu TYPY ANARCHIÍ DLE KONSTRUKTIVISTŮ ˗ Hobbesovská anarchie: „Zabij, nebo budeš zabit“ = realistický princip anarchie o Státy se navzájem považují za nepřátele/rivaly a v. je všudypřítomná (endemická) o Násilný konflikt je způsobem přežití o A. Wendt: dle něj dominovala tato variace anarchie mez. systému až do 17. st. ˗ Lockovská anarchie: „Žij a nech žít“ = liberální princip anarchie o Státy nesnaží navzájem zlikvidovat, uznávají právo ostatních států na existenci o Charakteristický rys systému moderních států po Vestfálském míru v r.1648 ˗ Kantovská anarchie: krajně idealistická logika kolektivní bezpečnosti a exkluze v. v MV o Nejvyšší možná míra kooperace mezi státy o Předpokládá dodržování dohodnutých norem vyloučení násilí z MV a vzájemnou pomoci bez ohledu a existence donucovaných mechanismů a institutů o A. Wendt: tento typ konsolidoval mezi Z-evropskými státy po 2. sv. v. (Evropská společenství: nyní EU) KONCEPCE MOCI DLE KONSTRUKTIVISTŮ ˗ Povinná: donucování interakce mezi aktéry = cílem kontrola a max vlivu na kroky/postoje mezi aktéry o Snaha o změnu vnitřní politiky států vyžadované státem jiným ˗ Institucionální: instituce, kterým se předávají pravomoci (státy jim předaly část své suverenity) o Stát založil konkrétní instituci za účelem nepřímé kontroly jiných států (nemusí být komplexní kontrola) ˗ Strukturální: globální + strukturální systém světa nutící aktéry jednat dle norem k dosažení úspěchu ˗ Produktivní: subjektivita rozptýlená v mez. struktuře určující (co je a čí je legitimní vědění = na čem ne/záleží) 13  Role jazyka – teorie sekuritizace KODAŇSKÁ ŠKOLA: B. Buzan, O. Wæver ˗ Tzv. proces „sekuritizace“, který je sociálně konstruován „řečovým aktem“ ˗ Sekuritizace = akt věnování subjektivní bezpečnostní pozornosti problému za účelem dosažení urč. cílů o Často legitimizuje mimořádní opatření ke snížení hrozby o Potřebuje publikum a přijetí tohoto aktu sekuritizace daným publikem (nejdůležitější podmínka jeho úspěchu) o Umožňuje politickým elitám vzbudit nutnost vyvodit urč. důsledky a změnit svůj postoj vůči urč. fenoménu, aktérům, org., myšlence apod. ˗ Základní role je udělaná jazyku, díky kterému dochází ke konstrukci urč. bezpečnostní hrozby, ohrožení hodnot, majetků, zdraví a nutnosti konkrétních kroků k odstranění tohoto stavu ˗ 4 elementy sekuritizace : a. Publikum (je cílem sekuritizačního aktu, které musí být přesvědčeno a akceptovat problém jako bezpečnostní hrozbu) b. Existenční hrozba (objekt/ideál, který byl identifikován jako potenciálně škodlivý) c. Referenční objekt (objekt/ideál, který je ohrožen a musí být zabezpečen/ochráněn) d. Sekuritizující subjekt/agent (subjekt, který realizuje sekuritizační krok/prohlášení/akt) 7) HLAVNÍ POST-POZITIVISTICKÉ SMĚRY V MV Základní charakteristika ˗ Post-pozitivismus (reflektivismus) je zastřešujícím názvem pro velkou skupinu přístupů k MV ˗ Hl. myšlenkové proudy = post-strukturalismus, post-kolonialismus a feminismus ˗ Většina těchto teoretických přístupů jsou zároveň i kritickými přístupy k MV ˗ Vyhrazuje vůči pozivistickým (racionálním) teoriím (primárně neor.) a jejich (ontolog./epistemolog.) přístupům ˗ Odmítá možnost uplatnění vědeckých/měřitelných/naturálních metod výzkumu ˗ Klade hl. akcent na kontext, řečový akt, identitu, interpretaci a intersubjektivní konstrukci reality ˗ Rozkvět po studené v. a přeměně světové mocenské konstelace (z bipolarity na uni/multi-polaritu) POST-POZITIVISMUS X POZITIVISMUS ˗ Soc. realita není objektivně poznatelná ˗ Je objektivně poznatelná ˗ Badatelé součástí prostředí a struktur ˗ Mez. struktury a badatelé jsou oddělený ˗ Soc. věda (teorie a přístupy) nejsou ahistorické a neutrální ˗ Její teorie/přístupy vznikaly na objektivně daných a měřitelných konstituentů (na badatele nemá vliv) ˗ Metanarativy odrazem subjektivity badatelů a nejsou ˗ Lidská povaha a přirozenost je historii a kontextu transhistorické imanentní ˗ Pouhé empirické pozorování soc. reality je nedostatečné pro ˗ Mez. anarchická struktura stojí výše než všechny výzkum, třeba zahrnout kontext procesu, osobnost badatele, intersubjektivní proměnné a sama formuluje a vytváří ideje, představy a normy soc. realitu bez ohledu a ně ˗ Interpretace urč. fenoménů v procesu pozorování objektu ˗ Nelze ji objektivně vysvětlit, intersubjektivní percepce výzkumu je klíčová pro porozumění soc. reality a interpretace nehrají žádnou roli ˗ Rozdíl mezi mez. a domácím prostředí, je základním ˗ Domácí politika nemá vliv na zahraniční politiku, problémem (Dom. prostředí vytváří identity, které poté vstupují ta se nachází v anarchické struktuře a homogenizuje do mez. prostředí a formulují MV) všechny identity METODY VÝZKUMU POST-POZITIVISMU: Genealogie: styl historického myšlení odkrývající význam mocensko-vědomostních vztahů ˗ Zaměřuje se na proces konstrukce urč. původu, kterému jsme dali význam a který nás doprovází, limituje, směřuje a formuluje ˗ Otevírá/obnovuje a vrací zpět do historického kontextu dějiny (události, činy, vztahy a myšlenky), které byly v průběhu psaní dějin pohřbené (vyloučené, zakryté) → píše „kontr-historii“ ˗ Dějiny probíhají a píšou se jako řetězec nadvlád (vnucování, vědění a moci) = genealogie je rozplétá a odhaluje Diskurzivní analýza: ˗ Diskurz = postup, kterým prostřednictvím řečového aktu udělujeme urč. význam urč. věcem (podnětům… ˗ Podstatou je obrat k jazyku = udělení hl. roli konstrukce významu řečnickému aktu a hledání významu (účelu, důvodu) a kontextu udělení právě tohoto významu urč. věci ˗ Snaží se o porozumění, ne vysvětlení (nehledá pravdu, neslouží k odhalení objektivní str.) ˗ Poskytuje možnost klasifikovat i implicitní část textu/odpovědi (výzkum má tak možnost nahlédnout hlouběji) ˗ 1 z nejčastějších podob je tzv. kritická diskurzivní analýzy (odkrývá aspekty moci, podřazenosti, ne/vědění, asymetrie, vykořisťování a strukturální nerovnosti) 14 Dekonstrukce: metoda narušující to, co je považováno za stabilní koncepce a konceptuální opozice ˗ Odhaluje parazitický vztah mezi protikladnými pojmy a snaží se o jejich přemístění ˗ Zkoumá a dekonstruuje hierarchické vztahy mezi jednotlivými pojmy a jakým zp. spolu kontrastují ˗ Snaží ukázat, že takové opozice jsou neudržitelné, protože každý pojem vždy závisí na druhém KRITIKA POST-POZITIVISMU ˗ Kritici zdůrazňují absenci koherence epistemologie post-pozitivismu (a praktické neuplatnitelnosti jeho metod výzkumu) ˗ Někteří badatelé nazývají tyto směry za „kanibalistické“ (protože věnují hodně času kritice ostatních směrů a samy nenabízí ucelenou analýzu MV) ˗ Racionalisté (zaměřující se na eurocentrické teorie) uvádí, že někteří kritičtí post-pozitivisté svým akcentem a vyzdvihováním marginalizovaných sk. se často dopouští stejného přístupu k jiným sk. Post-strukturalismus ˗ Staví proti strukturálnímu uspořádání mez. systému (neorealistické pojetí strukturální anarchie) ˗ Dle tohoto směru je všechna empirická matérie mýtem (založený na inter-subjektivní interpretaci jednotlivých badatelů) ˗ Vymezuje se proti realistickému a liberálnímu paradigmatu (v kontextu jejich ambicí utvrdit komplexní a vše vysvětlující teorii MV) ˗ Nemá ambici ustanovit vlastní metateorii (spíše koncentruje na metateoretickou kritiku a odhalování mocenských vztahů) ˗ Odmítá objektivní pravdu a vidí jasné propojení mezi moci, věděním a ustanovením pravdy ˗ Přináší velkou míru „skepticismu“ v kontextu budoucnosti (preferuje ponechat otevřenou = dosažení svobody) ROBERT COX (Production, Power and World Order: Social Forces in the Making of history 1987) ˗ Teorie je dle něj vždy pro někoho a pro nějaký účel ˗ Rozlišuje poznání na „pozivistické“ (které se zakládá na řešení problémů) a kritické „emancipační“ o Pozivistický vnímá mez. systém jako daný a zkoumá mocenské vztahy v přítomném okamžiku, bez reflexe toho jak byl ten systém vykonstruovány mocnými aktéry za účelem naplnění svých cílů o Emancipační (na rozdíl od neorealistické) se neomezují pouze na zkoumání státu a státního zřízení, ale zaměřují se šířeji na moc a nadvládu ve světě ˗ Kriticko-emancipační směry usilují o odhalení globální dominance a dekonstrukce hierarchicky postavených protikladných pojmů (civilizovaný sever X necivilizovaný jih) ROB WALKER ˗ Označuje koncepci suverenity za konceptuální vězení (které nás nutí zapomenout vnitřní aspirace a touhy) ˗ Uvnitř státu jsme členy občanského společenství s právy a aspiracemi na dobrý život v míru (prosperitě) ˗ Dle něj je toto binárně-strukturální dělení přežitkem vzhledem k procesům, jako je globalizace nebo rozšiřování transnacionálního prostoru DAVID CAMPBELL (Politics without principle: sovereignty, ethics and the narratives of the Gulf war 1993) ˗ Oponuje tvrzení, že zahraniční politika je ve výlučně správě státu ˗ Proces provozování zahraniční politiky je dle něj totožný s procesem oddělování mezi „námi“ a „jimi“ čímž dochází ke konstrukci a rekonstrukci identit v jejímž zájmu zahraniční politika je provozována ˗ Interní identita státu existuje, jako objekt, který je třeba chránit před vnějšími hrozbami (jsou konstrukcí řečového aktu) ˗ Proto je vnější anarchie relativní a diskurzivní konstrukcí (a může mít libovolnou podobu dle aktuálního diskurz. mainstreamu interní státní identity – terorismus, ilegální migrace) MICHEL FOUCAULT (je třeba bránit společnost 1975-1976) ˗ Zaměřuje na genealogický rozbor vzniku mocenských vztahů (národů/narativů/struktur) trvající do dneška ˗ Ukazuje na řadu zakrytých a vyloučených procesů a konstrukcí metanarativů v historii, které nyní vnímáme jako samozřejmé a neproblematické ˗ Dílo „Diskurz, autor, genealogie“ poukazuje na fundamentální princip post-strukturalismu v podobě neodmyslitelného propojení mezi subjektivní ideologii autora a vlivem této ideologie na jeho dílo o Soc. věda není ideologicky neutrální 15 Post-kolonialismus ˗ Kriticky post-pozitivistický myšlenkový proud MV ˗ Přejímá ontologickou a epistemologickou pozici post-strukturalismu a přenáší ji do problematiky kolonizace a sociokulturní a socioekonomické nerovnosti ˗ Konec 2. sv. v. začal i proces dekolonizace (bývalé kolonie se formálně měly stát rovnými členy mez. systému, jako ostatní státy) → post-kolonialismus tvrdí, že logika vztahu mezi nimi je stále asymetrická a hierarchická ˗ Stojí na 2 základních a zároveň protichůdných koncepcích „Globální sever“ a „Globální jih“ o Globální S: představuje soc. konstrukci S a Z zemí jako vyspělých (civilizovaných) a socioekonomicky dominantních entit představující multidimenzionální vzor k napodobování o Globální J: představuje soc. konstrukci zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky ▪ Díky mnohaleté kolonizaci „Globálním S“ ocitly v řadách nevyspělých (orientálních) států usilujících o převzetí a „naučení se“ vzorců existence „Globálního S“ ˗ Hl. cíl: dosáhnout (nejen formální dekolonizace a nezávislosti) ale i inteligenční dekolonizace = mentálně-psychologické vnímání všeho co přichází z „Globálního S“ (jako nadřazené a hodné napodobování) o Inteligenční dekolonizace lze dle tohoto směru dosáhnout plnohodnotným zahrnutím a uznáním bývalých kolonii do výzkumu MV ˗ Eurocentrismus: vyjadřuje tendenci „Globálního S“ vidět, vnímat, popisovat a koncipovat vše na bázi pohledu evropského bez reflexe ostatních entit mimo evropský kontinent ˗ Orientalismus: konceptuální uchopení konstrukce zp. vnímání bývalých kolonií, jako zdroje a epicentrum chudoby, nemoci, nebezpečí, terorismu, občanských v. a etnických konfliktů ˗ Snaha o odstranění těchto neproblematických a mocensky asymetrických konstrukcí v MV a zavedení tzv. Globální MV, reflektujících pozice všech aktérů mez. systému DĚLENÍ POST-KOLONIÁLNÍCH SMĚRŮ a. Tradicionalisté: nenapadají a neodmítají mainstream teorie, požadují zaobírání i problematiky Globálního J + požadují větší participaci vědců z globálního J v diskuzích a tvoření MV b. Umírnění: gradují požadavky oproti tradicionalistům, požadují revizi mainstream teorií na bázi zahrnutí ideálů (potřeb, situací a problematik globálního J - ten má být dle nich prostorem pro nalezení a objevení nových ideálů a přístupů) c. Radikálové: vyžadují komplexní opuštění a vyloučení mainstream přístupů k MV, vzhledem k jejich prosáklosti Z pohledy hodnotami (ustanovení nových teorií jediná možnost jak reflektovat diverzitu a mnohotvárnost MV) EDWARD SAID (Orientalism 1978) – otec koncepce orientalismu ˗ Orient není pouze blízkým územím k EVR, ale je také místem největších a nejbohatších kolonií EVR, zdrojem jejích civilizací a jazyků, jejím kulturním rivalem o Je místem díky kterému EVR může kontrastovat unikátnost své identity (která by bez něj neexistovala) ˗ Evropské kolektivity a kultury orient interpretují v negativních konotacích (za účelem ustanovení konstrukce, tvrdící, že vše orientální je zaostalé/iracionální zatímco vše Z vyspělé, moderní a racionální) ˗ Podoba konstrukce je následně využitá pro obhájení svých politických kroků (př. invaze do zemí ze str. Z) Feminismus ˗ Konec 80. l. 20. st. Kriticky, post-pozitivistický myšlenkový proud MV ˗ Hl. tématika: zdůraznění nerovnosti a asymetrie vztahů mezi ♀ a ♂ ˗ Klíčová koncepce: Gender, v rámci kterého dochází k nerovnoměrné kolizi maskulinity a feminity ˗ Dle tohoto směru žijeme v současnosti v genderově rozděleném světě, v němž se vlastnostem spojeným: o Maskulinitou = racionalita, ambice, síla → přisuzuje vyšší hodnota a status o Feminitou = emocionalita, pasivita, slabost → přisuzuje menší hodnota a status ˗ Toto přisuzování vlastností je výsledkem nerovnoprávné konstrukce vyzdvihující ♂ před ♀ o Emocionalita, pasivita a slabost nejsou nutně vlastnostmi žen (v historii ♀ projevovaly vnitřní síly: 2.sv.v.) ˗ Zabývá i nerovným přístupem k ♀ Třetího světa a roli žen v ozbrojených konfliktech o Předurčená role ♂ jako přímých bojovníků v ozbrojených konfliktech je genderovou konstrukcí pomocí které je tímto udělená hl. role ♂ (avšak právě ♀ jsou často terčem cíleného násilí) CYNTHIA ENLOE (Bananas, Beaches and Bases: making feminist sense of international politics 1989) ˗ Názor: koncepce gender má nemalý vliv na uspořádání MV a mez. systému o Nezkoumán/reflektován vzhledem k velkému přenesení soukr. vztahu mezi ♂a♀ na mez. úrovni ˗ Vypichuje signifikantní roli žen př. v mezinárodně-ekonomickém prostředí/řádu ˗ Akcentuje nerovnost v přístupu k odměňování žen v ekonomickém řádu: o Mnoho špatně placených a málo prestižních pracovních míst v průmyslu dnes vykonávají ♀ 16 LAURA SJOBERG (gender, war, and militarism 2010) ˗ Zabývá roli ♀ v ozbrojených konfliktech a v. → primárně v Iráku ˗ Kritika obecné konstrukce ♀ jako „chráněných“ osob a nezahrnutých civilistů do boje o Tvrdí, že tento přístup k ♀ často způsobuje opačný efekt, kdy ♀ začínají být cílem násilí o Častou praktikou nepřátelských ozbrojených složek je cílené znásilňování ♀ (jako metoda zastrašení) 8) KONFLIKTY V MV A JEJICH ŘEŠENÍ Základní charakteristika OBECNÉ INFORMACE: neexistuje žádná jednotná a přijímaná definice ˗ Sám o sobě nemusí být nutně negativní situací nebo stavem (mnoho nenásilných konfliktů s sebou přinesla užitečná rozhodnutí, závěry, objevy) ˗ Je 1 ze základních složek lidské interakce ˗ Rozdíl však nastává, když prostředky, strategie a jednání konfliktních str. nabývají násilný charakter TYPY KONFLIKTŮ: 2 základní dělení, dle kterých můžeme klasifikovat typologie konfliktů ˗ Hlavní aktéři: aktéři a str. zapojené do jednotlivých konfliktů o Jejich postoje, motivace, cíle a změny, kterými v průběhu konfliktu procházejí o Všechny tyto proměnné mohou sloužit jako vodítko pro předpověď vývoje konfliktu a jeho možných dopadů a důsledků ˗ Intenzita konfliktu: základ vychází z celkového počtu úmrtí v bojích o Dle počtu obětí v daných konfliktech lze každý konflikt klasifikovat jako konflikt, krizi nebo válku o Tento rozměr poměrně nedokonalý, protože během každého konfliktu dochází k úmrtím, které přímo nesouvisejí s bojištěm → hladomor, nemoci, chudoba, ekonomické katastrofy o Některé příčiny úmrtí mají dlouhodobou setrvačnost a plně se projevují až po ukončení voj. fáze o Ne vždy jasné, kdo je aktivním bojovníkem a kdo ne TYPOLOGIE KONFLIKTŮ: na základě hlavních aktérů A. Konflikty na úrovni státu = alespoň na 1. str. stát (v důsledku použití ozbrojené síly došlo alespoň k 25 † za 1r.) ˗ Mezistátní k. = mezi 2+ státy (územní spory, hraniční konflikty, spory o zdroje/ideologie/politickou moc) ˗ Vnitrostátní k. = odehrávají na území 1 státu (občanské v. separatistická hnutí, etnické/náboženské tenze) ˗ Proxy k. = 2+ vnější mocnosti podporují protichůdné str. v konfliktu uvnitř jiného státu o Tyto konflikty často odráží globální/regionální boje o moc a mohou konflikt zintenzivnit/prodloužit ˗ Secesionistické k. = urč. sk. uvnitř státu snaží oddělit a založit vlastní nezávislý stát o Obvykle zahrnují požadavky na sebeurčení na základě (etnických/nábožen./jazykových/historických) rozdílů ˗ Teritoriální k. = spory o pozemní/námořní hranice mezi státy o Mohou přerůst v ozbrojené k., pokud diplomatická jednání nepovedou k řešení ˗ Konflikty o vzácné zdroje = kvůli kontrole a přístupu k cenným zdrojům (ropa, plyn, nerostné surky, H2O) ˗ Ideologické/politické k. = státy/politické sk. mají odlišné ideologie/vize vládnutí o Mohou zahrnovat boj o moc, konkurenční politické systémy/ideolog. střety (ke k. přispívají odlišné zájmy) B. Nestátní konflikty = nemusí zahrnovat státní aktéry, aby způsobily značné lidská utrpení ˗ Uppsala Conflict Data Program (UCPD) kategorizuje 3 typy nestátních sk.: 1) Formálně organizované sk. (vztahující jakoukoli sk. lidí, kteří vyhlásili název své sk. a používají ozbrojenou sílu proti jiné podobně organizované sk.) 2) Neformálně organizované sk. (skládají z příznivců politických str.) 3) Neformálně organizované sk. zapojující se do komunitních k. (na základě společné identity př. náboženské, etnické, národnostní, kmenové/klanové) ˗ Povstání = ozbrojená povstání/vzpoury nestátních aktérů proti vládě/okupační moci o Často působí v ilegalitě, používají partyzánskou taktiku, a usilují o politické/ideolog./územní cíle ˗ Terorismus = použití násilí nestátním subjektem k dosažení politických/nábožen./ideologických cílů o Obvykle zaměřují na civilisty/nebojující osoby, a vyvolaly strach a pocit nejistoty/získaly publicitu ˗ Konflikty organizovaného zločinu = zločinecké org. zabývající se násilnými činnostmi o Obchod s drogami/lidmi, pašování zbraní, vydírání o Mohou narušovat státní instituce, podkovávat správu veřejných věcí představovat bezpečnost. výzvy ˗ Kybernetické k onflikty = nestátní aktéři hacktivistické sk./zločinecké org. o Zapojují se do kybernetických útoků na vlády/společnosti/jiné subjekty o Cílem narušit systémy, ukrást informace nebo prosadit své záměry 17  ˗ Etnicko-náboženské konflikty = vznikají v důsledku napětí mezi různými etnickými/nábožen. sk. o Nestátní aktéři (milice, polovojenské sk.) mohou zapojit do násilí k ochraně/prosazení zájmů sk. o Často vede ke komunitním sporům nebo cílenému násilí C. Jednostranné násilí: kampaně s 1str. násilím, se týkají asymetrických k. ˗ Obvykle dominantní sk./stát používá organizované násilí proti slabšímu nestátnímu aktérovi/civilistům ˗ Státem podporované/páchané násilí: vůči jednotlivcům/sk., které vnímány jako odpůrci/hrozby režimu o Státní násilí může zahrnovat taktiky jako je cílené zabíjení, mučení, svévolné zadržování apod. ˗ Násilí ze str. nestát. aktérů: povstalecké sk./hnutí, teroristům = násilí proti civilistům/konkurenční sk. o K dosažení politických/ideolog./socioekonomických cílů o Má různé podoby (bombové útoky, atentáty, zastrašovací kampaně) ˗ Komunitní/etnické násilí: hluboce zakořeněné etnické/komunitní napětí ve společnosti o Násilí 1 etnické sk. vůči druhé často vedoucí ke genocidě, nucenému vysídlování, ničení majetku o Může vznikat na základě historických křivd, soupeření o zdroje, politické manipulace Tyto typologie vzájemně nevylučují a k. se mohou překrývat K. (nezaloženy státní) mohou prolínat s k. státní (regionální dynamikou/bojem o moc)→ separatistická hnutí, v. o zdroje TYPOLOGIE KONFLIKTŮ DLE STUPNĚ INTENZITY: 4 typy ˗ Násilný k. minimální násilí 0-25 úmrtí ročně k. nízké intenzity 25-999 úmrtí za r. ˗ Válka střední intenzita 1k – 100k úmrtí za r. vysoká intenzita +100k úmrtí v boji ročně o Válka je podle COW (Correlates of war) jakýkoli násilný k. s nejméně 1k zabitými bojovníky ročně FÁZE: je jich řada, nejpoužívanější a nezákladnější je E. Brahama, ten k. dělí do 7 základních fází a) Latentní: rozdíly v názorech a věci, které vadí 1tlivcům/části sk. (nejsou natolik významné k narušení status quo) b) Manifestace: zůstal-li k. po urč. dobu latentní (může způsoben konkrétním podnětem/nárůstem napětí) c) Eskalace: intenzita k. zvyšuje a vzorec interakce mezi sk./1tlivci, začínají rozdělovat o Často to znamená, že se názory více upevňují a polarizují a lidé se začínají stavět na 1 či 2. str. d) Mrtvý bod/patová situace: když k. po urč. dobu vyhrocují dostanou se do patové situace o Situace, kdy ani 1 str. nemůže vyhrát, ale ani 1 str. nechce ustoupit/přijmout porážku e) Deeskalace/vyjednávání: všechny k. (bez ohledu na to jak rozhodující se zdají být) budou v urč. fázi pokračovat o Po patové situaci, kdy ani 1 str. nemůže vyhrát, může dojít ke změně důrazu, která ochladí napětí, a objeví se ochota jít jiným směrem f) Řešení sporů: když se neřešitelný k. blíží ke konci, jeho prvky začínají měnit o Převládnou nové/podstatně změněné sk. identity o Požadavky (které jsou základem k.) se často pro 1 str. ↓ (ale aby se k. vyřešil) musí min i požadavky 2. str. g) Budování míru po skončení konfliktu o I když se podaří dosáhnout urovnání, k. není u konce = musí dojít k rekonciliaci o Klíčem k přeměně k. je budování pevných a spravedlivých vztahů Globální příčiny a důsledky násilných konfliktů GLOBÁLNÍ PŘÍČINY NÁSILNÝCH KONFLIKTŮ ˗ Neexistuje k., který by měl pouze 1 konkrétní příčinu ˗ Hnací síly k. spolu úzce souvisejí a často jsou doprovázeny dalšími hnacími silami ˗ Příčiny se mohou v průběhu k. měnit a transformovat v důsledku měnících se motivů a preferencí v. str. ˗ Lze klasifikovat klíčovou hnací sílu/spouštěč (přinejmenším v jejich konkrétní fázi) Etnicita (odvěká nenávist?) souvisí hl. s etnickými k. ˗ Představa „odvěké nenávisti“ mezi válčícími str. jako h. hnací síly k. odráží primordiální přístup ˗ Etnicita: často měřítkem = rozděluje omezené zdroje (rozvoj. země), politická moc (a jiné omezené) statky ˗ Etnické k. jsou nejobtížněji řešitelnými typy konfliktů Chudoba: bohatí a šťastní lidé jsou méně náchylný k násilí, zejména když mají co ztratit ˗ 1z hl. příčin mnoha k., chudí a hladoví často vyhrávají asymetrické v. proti bohatým a sytým ˗ Přímá souvislost mezi HDP a vypuknutím násilného k. je často zpochybňována ˗ 1z argumentů je, že rekrutace bojovníků je snazší mezi chudými (nemají lepší ekonomickou alternativu) Dekolonizace a demokratizace: tyto procesy jsou často příčinou masových násilných k. ˗ Rozpad větších stát. celků (říší/unií/kolonií) je vždy doprovázen konstituováním nových stát. celků ˗ Vznik nových států často provázejí spory o hranice, politické systémy, státní ideologii… 18 Nedostatek legitimity vlády ˗ Vláda bez široké podpory veřejnosti je vystavena zpochybňování (hl. ze str. opozice) ˗ Opoziční vůdci toho využívají v případech oslabení méně legitimních vlád (mobilizace příznivců) a zahájení ozbrojeného boje o moc Ideologie a přesvědčení ˗ Střet ideologických přístupů a vizí se projevuje jako 1z nejčastějších spouštěčů násilných k. ˗ Tento typ k. je velmi obtížně řešitelný (ale méně obtížný než etnické k.) Přírodní zdroje: hl. příčinami k. byly vždy využitelné přírodní zdroje ˗ Týká rozvojových i rozvinutých zemí hl. v podobě vnější intervenci (opiové v., banánové v.) ˗ Souvislost mezi přítomností přírodních zdrojů a vypuknutím násilného k. se nazývá „prokletí zdrojů“ Nerovnost a diskriminace: nerovné přerozdělování na základě etnických/nábožen./politických preferencí ˗ Nerovné přerozdělování vzácných zdrojů (bohatství, moci a dalších komodit a majetku) je spouštěčem diskriminace části obyvatelstva (Může vyústit v masové nepokoje, povstání, ozbrojené střety) Územní spory: mohou mít podobu mezistátních ale i vnitrostátních k. ˗ Mezistátní k.: k. o zdroje na urč. území, geostrategický význam, neo-imperiální ambice ˗ Vnitrostátní k.: separatistická a iredentistická hnutí DŮSLEDKY NÁSILNÝCH KONFLIKTŮ Hospodářský pokles: během ⌀ roku k. roste HDP na obyvatelstvo o 2,2% pomaleji než v míru ˗ 15letý konflikt je tak spojen s přibližně o 30% nižšími příjmy na obyvatele Ztráty na životech: nejpřímější a nejtragičtější důsledek násilného k. ˗ Konflikty často zabíjejí více lidí svými nepřímými dopady = zvýšení podvýživy apod. Nemoci a epidemie ˗ Hromadné onemocnění (cholera, záškrt, spalničky) v důsledku zhoršených životních podmínek a rozsáhlého zničení vodohospodářské a hygienické infrastruktury (Súdán, Jemen, Somálsko) Vyšší kojenecká úmrtnost: ˗ Střední občanská v. s 2,5k † v bitvách zkracuje očekávanou délku života při narození o 1r (10%) Nucená migrace: šíření chudoby, vznik diaspor, střet kultur/hodnot, vzestup nacionalismu Sociální a politické dopady: válka mění politické instituce, společenské normy a identity ˗ Pravděpodobně nejdéle trvající a nejhlubší negativní dopad násilného k. Nástroje a modely řešení konfliktů ˗ pokusy o vytvoření systému a režimu řešení k. datují od vzniku války v lidských dějinách ˗ EVR: nejznámější byl Vestfálský mír (po 30leté v.) a rovnováha sil systémem Evr. koncertu (napoleon. v.) ˗ Mezinárodní: po 1. sv. v. Společnost národů, po 2. sv. v. Organizace spojených národů NÁSTROJE ŘEŠENÍ MEZINÁRODNÍCH KONFLIKTŮ Hodnocení, prevence a včasné varování ˗ Potřeba sledovat vývoj v zemích, kdy se začaly projevovat základní příčiny potenciálních k. ˗ Masmédia často věnují pozornost každému k. až poté, co již vypuklo násilí ˗ Prevence skládá: o Hospodářský rozvoj jako prevence k. = strukturální, dlouhodobý přístup ▪ Cíl: identifikovat hospodářskou nestabilitu země a změnit její směřování k hosp. rozvoji o Budování státu jako prevence k. = strukturální podmínky přecházení k. ▪ Přijetí „dobré správy“ a adekvátní vztah k obyvatelstvu ▪ Bez silného státu hledají sk. obyvatelstva bezpečnost, rozvoj nebo nápravu stížností alternativními cestami, včetně násilí Vyjednávání: konec každého k. může mít podobu vítězství 1 str. nebo vyjednávání ˗ Zarmannova koncepce zralosti: fáze k., kdy obě str. nacházejí v patové situaci a snaží z ní uniknout ˗ 1. scénář spočívá: str. začínají uznávat legitimitu 2. str. a jsou více nakloněné konstruktivnímu jednání ˗ 2. možný scénář: vítězství 1. str. v bitvě a rostoucí ochota poražené str. zahájit jednání Mediace: zapojení 3- str. do zprostředkovaného procesu → využívá v občanských v. ˗ Zprostředkovatel zastoupen jinou zemí/org. (nevládní/mez.) ˗ Bez ohledu na přítomnost těchto org. v procesu zprostředkování je klíčovým aktérem konkrétní osoba Sankce, pobídky a ekonomika míru: negativní a pozitivní pobídky ˗ Negativní: hospodářské/ekonomické sankce nutící 1 (obě) str. uzavřít mír (zbrojní embargo) ˗ Pozitivní: rozvojová pomoc a nabídky stát se součástí hosp. a obchodních bloků str. = zastavení palby 19 Procesy budování míru: souvisejí s předcházením k., ale také s jejich řešením a obnovou po skončení k. ˗ Obecně existují 3 hl. typy procesů budování míru a) Liberální: přijetí zahraničních liberálních metod (donucovacích i dobrovolných) ▪ Tribunály pro válečné zločiny, demokratické volby a prosazování lidských práv ▪ Často neúčinné kvůli mnohostranným rozdílům mezi nimi a místní kulturou (hodnotami, vírou) b) Domorodé: založeny na místních systémech (pravidlech, strukturách) ▪ Také méně účinné – kvůli nefunkčnosti místních systémů c) Hybridní: kombinace liberálního a domorodého přístupu ▪ Nejúčinnější díky svému multidimenznímu a reflexivnímu přístupu Současné násilné konflikty a jejich dynamika ETIOPIE: válka v Tigraji → r.2020 a ukončená mírovou dohodou v 11/2022 ˗ Internacionalizovaný státní násilný k.: etiopská vláda a Tigrajská lidová osvobozenecká fronta (TPLF) ˗ Boj za vytvoření nezávislého národa Tigrajců ˗ Z hlediska intenzity: úroveň války → celkem téměř 100k mrtvých ˗ Válka zhoršila již tak katastrofální humanitární situaci v Etiopii ˗ Obě strany dopouštěly 1stranného násilí na civilistech ˗ Kvůli poškození vodohospodářské infrastruktury způsobil k. → nemoci přenášené H2O a COVID-19 ˗ Mírový proces byl zprostředkován a podílely se na něm 3 další africké země (Keňa, Nigérie, Tunisko) MEXIKO: největší počet nestátních k. ˗ 17 nestátních k. mezi místními kartely si v r2022 vyžádaly více než 14k obětí ˗ Kartely, jako Sinaloa, Juarez, Los Zetas mezi sebou bojují o kontrolu nad trasami pro pašování drog ˗ Dle UCDP metrik bylo 6 z těchto k. klasifikováno jako válečné ˗ Téměř 60% všech vražd v Mexiku souvisí s násilnými k. mezi kartely 9) STÁT A SUVERENITA V MV Role státu v MV ˗ Dle 2 hl. paradigmat MV je stát hl. a jediným aktérem → neoliberalismus a neorealismus ˗ Klíčová jednotka mez. systému tvoří moderní národní suverénní státy o Ti se chovají jako racionální aktéři a usilují o prosazení svých národních zájmů ˗ Všichni lidé (až na výjimky) jsou spjatí s urč. státem a žijí v moderních národních státech o Nejvšednější definice sebe sama je odvozená od stát. příslušnosti = Francouz, Němec, Polák… ˗ Stát vstupuje do života lidské populace na mnoha různých úrovních a rozměrech (ochrana, trest, daně, vzdělání) ˗ Moderní, národní, suverénní státy jsou formálně a právně nezávislý na sobě navzájem o Neznamená, že izolovány: státy navzájem ovlivňují a hledají způsoby, jak společně koexistovat ˗ Izolace konkrétního státu s sebou přináší negativní efekt pro daný stát a jeho obyvatelstvo (S Korea, Írán) ˗ Základní povinností státu: zajistit pro obyvatele bezpečí, svobodu, pořádek spravedlnost a blahobyt o Státy neschopný tyto povinnosti zajistit = padlé / penetrované / dysfunkční státy ˗ Tím, že neexistuje svět. v. v mez. systému: národní státy vytváří a rozvíjí bezpečnostně-vojenské složky o Tj. armádu = hl. úkolem této instituce je chránit národní bezpečnost 2 ZÁKLADNÍ POHLEDY NA STÁT V MEZINÁRODNÍM SYSTÉMU ˗ Tradiční: stát nutná a cenná instituce poskytující svému obyvatelstvu bezpečí (svoboda/pořádek/spravedlnost…) → lidé mají ze státu prospěch ˗ Radikální (revizionistický): stát je sociální volnou, která přináší více škody než užitku (> lidí trpí, než prospěch) POHLEDY NA ONTOLOGICKOU PODSTATU STÁTU: stát jako: ˗ Koncentrace moci: základní funkcí státu je hromadit hrubou sílu (armádu) a zvyšovat příjem z daní o Souvisí s koncepcí matchpolitik (mocenské politiky) – Heinrich von Treitschke ▪ Popisov