Veřejné Finance PDF

1. ÚVOD DO VEŘEJNÝCH FINANCÍ VF = veřejné finance = specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty; VF zkoumají ekonomické problémy, analyzují finanční vztahy mezi ekonomickými subjekty a platí podmínka, že...

1. ÚVOD DO VEŘEJNÝCH FINANCÍ VF = veřejné finance = specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty; VF zkoumají ekonomické problémy, analyzují finanční vztahy mezi ekonomickými subjekty a platí podmínka, že jedním z ekonomických subjektů je stát ekonomie řeší problém: limitované zdroje X neomezené potřeby ekonomické subjekty – bojují o zdroje, jsou jimi: domácnosti, firmy, stát o pokud jsou vazby jen mezi domácnostmi a firmami – oblast soukromého sektoru – VF sem nevstupují o pokud přibude stát – smíšená ekonomika, kde vedle soukromého sektoru existuje sektor státní (veřejný) propojení státu a soukromého sektoru – 4 vazby: o 1) daně FO daně = pravidelná povinná platba domácností vůči státu z čeho je daň vybírána = předmět daně => příjem (důchod) domácnosti, spotřeba (ze spotřeby), majetek na domácnosti se vztahují následující daně: majetkové daně – vybírány z majetku, jejich váha na objemu vybíraných daní klesá, v ČR jsou nízké – je to např. silniční daň (je jako jediná účelová, vybere se z aut a použije se na dopravní infrastrukturu), dědická daň, darovací daň, daň z nemovitosti (peníze zůstanou v rozpočtu, na jehož území ta nemovitost leží) důchodové (příjmové) daně – DPFO (daň z příjmů fyzických osob) – jediná důchodová daň plynoucí z domácností, domácnosti mají určitý příjem daně ze spotřeby – daň ze zboží a služeb, které domácnost používá, vzrůstající tendence v ČR o univerzální daň – na veškerou spotřebu (na všechno zboží a služby) která prochází trhem – DPH o selektivní daň – akcízy – (pouze na něco), uvalena jen na zboží a služby s nízkou cenovou elasticitou poptávky – spotřebitelé se této spotřeby neradi vzdávají (i přes rostoucí cenu), je těžké nalézt substitut, škodí zdraví (např. alkohol, cigarety a další tabákové produkty, …) primárním důvodem = je z nich jistý daňový výnos o 2) daně PO DPPO (daň z příjmů právnických osob) – výše sazby této daně může ovlivnit konkurenceschopnost státu, proto má tendenci klesat – velikost sazby této daně je používaná jako konkurenční nástroj (konkurenční výhoda); Maďarsko zvýšilo sazbu, Malta ponechala stejnou, ostatní sáty pokles => aby přilákaly firmy a investory o 3) dotace finanční prostředky do soukromého sektoru, stimulace ekonomických subjektů k určitému chování dotace – finanční podpora firem, které vyrábějí určité výrobky o volné (neúčelové) dotace – není určeno, na co mají být použity => vyvolávají důchodový efekt o vázané (účelové) dotace – je určeno, na co smí být peníze použity => vyvolávají substituční efekt (i důchodový) – vyvolávají změnu chování příklad substitučního efektu – např. dotace zemědělcům na produkci řepky olejky => všude řepka olejka – nahradila všechny ostatní plodiny o často nástroj lobbistů, ovlivněny subjektivním rozhodováním veřejné zakázky – aby PO vyráběly veřejné statky a služby (cca 550 mld. Kč!) o 4) transferové platby (sociální) – široká vazba, silný ekonomický tok – redistribuční důvodem jsou sociální charakteristiky domácností (z těch plyne nárok na transferové platby): dosažení určité věkové hranice, věk domácnosti => starobní důchod nezaměstnanost => podpora v nezaměstnanosti – vestavěný stabilizátor zdravotní stav domácnosti – dočasné zhoršení zdravotního stavu => nemocenská (nemocenské dávky) – trvalé zhoršení zdravotního stavu => invalidní důchod počet nezaopatřených dětí v domácnosti => porodné, přídavky na děti, … Charakteristiky VF (tzv. 3 NE) nedobrovolnost – MUSÍM do vztahu vstoupit o vztahy ke kterému jsou subjekty přinuceny zákonem => zákony, vyhlášky o jsou sankce za porušení zákona a právo je vymahatelné o důsledky nedobrovolnosti – všichni se snaží maximalizovat to, co dostanou od státu a všichni se snaží minimalizovat to, co státu zaplatí (daňovou povinnost) – s nedobrovolností jsou spojeny vysoké administrativní náklady na odstranění negativních důsledků! nesoulad mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů – deficit veřejných rozpočtů (roční saldo) – výdaje vyšší než příjmy pokud deficit budeme mít delší dobu, musíme to nějak profinancovat => veřejný dluh o kontrola, aby lidé nezneužívali sociální dávky a aby neplatili menší daně, než mají – narůstají administrativní náklady neekvivalence – neexistuje potvrzení, že to, co jedinec na daních odvede a co jedinec od státu získá, je stejné o přes veřejné finance dochází k přerozdělování důchodů o princip solidarity – mezi mladými a starými, zaměstnanými s nezaměstnanými, bohatými s chudými, zdravými s nemocnými – velmi subjektivní – Evropa je solidárně naladěna => evropské země musí mít vyšší daně, aby tu solidaritu stihli zaplatit může vést k ekonomickým problémům – past nezaměstnanosti (sociální dávky, resp. solidarita je tak vysoká, že to nenutí lidi hledat si práci) o neekvivalence – přerozděluje se hlavně přes transfery nenávratnost finančních vztahů v rámci veřejných financí o nelze provést „reklamaci“ finančních vztahů v rámci veřejných vztahů (firma nemůže přestat platit silniční daň jen proto, že je kvalita silnic hrozná) o reklamace veřejných financí probíhá jedině přes volby, tzn. nepřímo Funkce VF a) stabilizační funkce b) redistribuční funkce c) alokační funkce a) Stabilizační funkce důvodem je vývoj základních makroekonomických veličin cíl: minimalizovat výkyvy hospodářského cyklu (tempo růstu HDP (q), míra nezaměstnanosti (u) => přímo; inflace, platební bilance => nepřímo – měnová politika) spočívá ve využívání rozpočtových příjmů a výdajů k ovlivňování hospodářské situace státu – VF tedy dokážou ovlivňovat nerovnovážný vývoj ekonomiky (snaha ovlivnit hlavně tempo růstu HDP a míru nezaměstnanosti) nástroje (snaží se působit proticyklicky – snaha zmenšovat výkyvy hospodářského cyklu): o diskreční opatření – zpravidla jednorázová, nereagují na vývoj ekonomických veličin; vyžadují souhlas vlády, či dalších subjektů; mohou být přesněji cílené, ale jejich nevýhodou je časové zpoždění (rok 2009 – šrotovné) o vestavěné stabilizátory (automatické) – reagují na změnu ekonomických veličin; zabudovány v legislativě, nástroje fungují automaticky, ihned; výdajového i příjmového typu snaha státu o proticyklickou politiku (a. hospodářský, b. politický cyklus) a. hospodářský cyklus: o osa x – čas, osa y – tempo růstu HDP o pokud ekonomika roste – snaha zabránit přílišnému růstu, zvyšuje se daňová zátěž (politicky nepopulární), snižují se veřejné výdaje => vzniká přebytek VF o pokud ekonomika klesá – daňová zátěž se snižuje, rostou veřejné výdaje, stimulace ekonomiky => vzniká deficit (měl by být financován přebytkem z minulých let), ale ovlivnění politickým cyklem o volby v růstové fázi cyklu, slib snížení daní a růst výdajů => není to proticyklická politika, ale procyklická! b. politický cyklus (ochota politiků naslouchat voličům je před volbami nejvyšší) b) Redistribuční funkce (přerozdělovací) cíl: změnit rozdělení spravedlnosti ve společnosti, zmírnit nerovnoměrnost rozdělení důchodů – je to ovšem velmi subjektivní mimoekonomické důvody – solidarita, míra spravedlnosti, rovnostářství nástroje: o výdajové: transferové platby o příjmové: daně – důchodové (osobní, příjmové – zajímá nás konstrukce daňových sazeb) požadavek na konstrukci daní: horizontální daňová spravedlnost, vertikální daňová spravedlnost horizontální – pokud mají jedinci stejný důchod, měli by platit stejnou výši daně; člověk, který má děti (nezávisle na jejich počtu), by měl dostat více peněž než člověk, který děti nemá vertikální – jiné sociální skupiny by měli mít různé transfery a daně – ten, kdo má více dětí, by měl také dostat více peněz; jedinec s vyšším příjmem má platit absolutně vyšší částku daně pomocí konstrukce daní lze dosáhnout různého přerozdělení příjmů mezi obyvatelstvem příklad konstrukce daní, typy daní o regresivní (degresivní) daň – s růstem důchodu klesá daňová sazba – politicky neprůchozí, nerespektuje vertikální spravedlnost o lineární daň – stejná daňová sazba pro všechny, respektuje horizontální i vertikální spravedlnost (nicméně dopad na změnu je malý) o progresivní zdanění – s růstem důchodu roste daňová sazba klouzavá progrese – respektuje vertikální i horizontální spravedlnost; každý důchod jinou průměrnou daňovou sazbu stupňovitá progrese – celý důchod je zdaňován jednou sazbou (politicky neakceptovatelné) měření účinku redistribuční daně – Lorenzova křivka a Gini koeficient o Lorenzova křivka – měří míru rozdělení důchodu ve společnosti o grafické znázornění rozložení důchodů– obyvatelstvo na ose x seřazeno od nejnižších příjmů po nejvyšší o plocha mezi absolutní rovností a skutečnou Lorenzovou křivkou je tzv. Gini koeficient o ideální stav je, když Lorenzova křivka kopíruje uhlopříčku (křivka absolutní rovnosti), tehdy je Gini koeficient = 0 a rozložení majetku je optimální, nemusí se používat redistribuce o v realitě je ale většinou Lorenzova křivka prohnutá jako na obrázku, a tedy Gini koeficient je v intervalu (0;1) – malá část populace tedy vlastní větší část majetku => velké rozdíly mezi společenskými vrstvami  o čím vyšší je koeficient, tím vyšší je míra nerovnoměrnosti o pokud by byl Gini koeficient = 1, pak by nejbohatší člověk vlastnil vše o v zemích, kde je vyšší koeficient, je tendence k levici, protože jsou velké rozdíly v sociálních vrstvách (Afrika, Jižní Amerika) o příklady: Gini koeficient byl 0,35. Po provedení redistribučních opatření byl 0,3. Jaká opatření byla udělána? Zmenšení koeficientu mohlo být způsobeno tím, že byla zavedena progresivní daň nebo byly zavedeny transferové příjmy některé skupiny obyvatelstva. Zakreslit změnu Lorenzovy křivky za situace, kdy došlo k nahrazení plošných transferů transfery pouze pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva (dáme to těm chudším) – v jedné části se křivka přiblíží křivce rovnosti. Zavedu něco, co se mi udělá s Gini koeficientem a Lorenzovou křivkou? c) Alokační funkce cílem je zabezpečit dostatečné množství produkce, kterou by negarantoval soukromý sektor (kterou by trh nezabezpečoval v dostatečném množství) mikroekonomické důvody selhání trhů: 1) externality, 2) veřejné statky, 3) informační asymetrie, 4) statky pod ochranou (poručnické, paternalistické) o 1) existence externalit – externalita je porušení vztahu a rovnováhy mezi nákladem a užitkem negativní (záporná) externalita – náklad, proti kterému nestojí užitek – snaha omezit produkci; aplikace daní – daňové znevýhodnění příp. dodatečnou daň (např. ekologické daně pro znečišťovatele) pozitivní (kladná) externalita – užitek, proti kterému nestojí výnos – podpora producentů – jedinci inkasují, čerpají užitek bez vynaložení nákladů – daňová zvýhodnění – např. dotace, ve zdravotnictví – očkování, rentgenování; školství; věda a výzkum snaha přes dotace produkovat pozitivní externality a přes zvyšování daní snižovat negativní externality o 2) existence veřejných statků – statky kolektivní spotřeby, nelze určit, kolik kdo spotřebovává, statek užívají všichni současně – např. silnice, národní obran atd. – u soukromého statku lze určit, kolik kdo spotřeboval Veřejné statky Soukromé statky pokud znám spotřebu jednoho, znám spotřebu celkovou – plně funguje trh – celková spotřeba je zjistitelná načtením je zde nedělitelnost ve spotřebě, všichni spotřebovávají potřeb jednotlivých subjektů => existuje dělitelnost ve stejně spotřebě platí nevylučitelnost, vyvolává problém (fenomén) platí vyléčitelnost ze spotřeby – přes cenu (když bude černého pasažéra (je velmi obtížné jej identifikovat a vysoká cena, nelze spotřebovávat) vyloučit ho ze spotřeby) – buď vystěhovat, nebo existuje rivalita spotřebitelů (např. povánoční slevy) zlikvidovat, ale přes cenu není možné mezní náklady > 0 platí nerivalita spotřebitelů mezní náklady (spojené se spotřebou dalšího spotřebitele) =0 pokud platí všechny charakteristiky, jedná se o čisté veřejné statky – financovány 100 % z veřejných rozpočtů (např. obrana, hygienická, epidemiologická služba) pokud jedna z charakteristik neplatí, jedná se o smíšené veřejné statky – jejich produkce je částečně financována z veřejných rozpočtů, doplnění doplatky nebo poplatky (mají regulační charakter – snaha o omezení spotřeby daného statku) soukromé statky jsou zcela nezávislé na veřejných rozpočtech o 3) informační asymetrie – rozdílný přístup k informacím na poptávkové a nabídkové straně – může vést k informačnímu zvýhodnění informační asymetrie je výrazná ve zdravotnictví – nízká (nulová) elasticita poptávky (pacient) ve zdravotnictví trh ve zdravotnictví nemůže dobře fungovat, protože není možné změřit cenu lidského života – kdyby zde byl trh, mohlo by dojít např. k vysokému zdražení např. léků o 4) existence statků pod ochranou (paternalistické) – státem nařízená spotřeba – tím, že by nebyla realizována spotřeba, byla by to dražší varianta – musí uvolnit finanční prostředky => vyprodukovat dostatečné množství; např. povinná školní docházka, povinné preventivní zdravotní prohlídky, povinné očkování, … - stát musí zabezpečit dostatečné množství  nástroje: o příjmové: hlavně daňové zvýhodnění nebo znevýhodnění daňové zvýhodnění – nulová daňová sazba, zvýšení odčitatelné položky daňové znevýhodnění – záporná externalita – vyšší daňová sazba, žádné odčitatelné položky, zavedení speciální daně o výdajové: hlavně dotace, účelové dotace (vyvolání substitučního efektu, změna chování producenta) Vládní selhání státní zásahy se míjí účinkem, dopady zhorší výchozí situaci – neúčinná hospodářská politika příčiny vládního selhání (viz níže): a) informace o kvalita a kvantita, velké množství informací může znamenat lepší rozhodnutí, ale také větší náklad – někdy jsou náklady na získání informací vyšší než užitek z nich – standartní množství informací, které by mělo existovat, aby bylo vytvořeno nějaké opatření – velké množství informací komplikuje rozhodnutí b) časové zpoždění o poznávací – souvisí s poznáním problému, souvisí s dostupností dat o rozhodovací a realizační rovina – legislativní – záleží na nastavení procesu, délka projednávání o přizpůsobovací – za jak dlouho bude na opatření reagováno, vyplývá z povahy ekonomických procesů, je rozdíl mezi fiskální politikou a měnovou politikou c) neodhadnutí reakce soukromého sektoru o soukromý sektor se obecně snaží minimalizovat daňovou zátěž a maximalizovat profit, který stát dává o => např. daň z oken => zazdívání oken, změna architektury; daň z ovocných stromů => vykácené ovocné sady d) absence bankrotu (dlouhé trvání špatných rozhodnutí) o selekce subjekt, které se neumí přizpůsobit ekonomickým podmínkám – ve veřejném sektoru se bankrot nevyskytuje, na rozdíl od soukromého sektoru, kde jsou bankrotem potrestána neefektivní rozhodnutí o př. USA – státní zdravotní programy Medicare, Medicaid jeden program pro starší 65 let a jeden pro chudé – získaly velké množství voličů ve volbách, po dlouhou dobu jsou však deficitní – politicky nepopulární tyto programy rušit – politický cyklus může tedy přispívat k dlouhému trvání špatných rozhodnutí o v ČR – některé majetkové daně – náklady na výběr jsou vyšší než vybraná daň – ale bylo by nepopulární je rušit e) byrokracie o charakteristiky chování (byrokratický imperativ) – vypozorování určitých vlastností, jak se byrokracie chová: monopol na informace – informační asymetrie významná informační převaha – signalizuje, že je produkováno větší než optimální množství veřejných statků snaha maximalizovat rozpočet = maximalizovat moc (nabídkový přístup k tvorbě rozpočtu) snaha maximalizovat vlastní užitkové funkce – maximalizace prospěchu ze zdrojů všech ekonomických subjektů snaha utratit disponibilní zdroje bez ohledu na kritérium efektivnosti a účelnosti problém s měřením „výstupů“ tendence k rozpínavosti (Francie, Japonsko) dojem nepostradatelnosti (vytváření zdání nepostradatelnosti) – vytváří zdání, že my je potřebujeme o Niskanenův model byrokracie: x – množství veřejných statků a služeb y – náklady a benefity, vyjádřitelné v penězích body A a B – náklady se rovnají užitku: B = C, čistý užitek = 0 => nevýhodné Qoptimum – množství, které maximalizuje čistý užitek byrokracie se snaží o maximalizaci B – C => disponuje tak větším rozpočtem, dochází k plýtvání s veřejnými prostředky Qbyrokracie – Qoptimum = přebytek byrokracie (bujení, rozpínavost) VF – základní otázky jak rozsáhlá má být redistribuce důchodů? jak ovlivňovat hospodářský cyklus (dynamiku HDP)? co a kolik se má vyrábět ve veřejném sektoru? jak se uskutečňují kolektivní rozhodnutí? (individuální X kolektivní rozhodování, „veřejný“ zájem) veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty – je obsažen v řadě právních norem, ALE platné právo neobsahuje jeho definici; veřejný zájem se řadí mezi tzv. neurčité pojmy 2. TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY (PUBLIC CHOICE) jak se rozhoduje o tom, co bude realizováno? zkoumá způsoby kolektivního rozhodování snaha o propojení ekonomiky a politiky – zkoumání politiky s použitím metodologických nástrojů teoretické ekonomie vznik v první polovině 20. století významní autoři: A. Downs (politický cyklus), K. Arrow, W. A. Niskanen, … veřejná volba: o vědní disciplína, zkoumá volební pravidla, chování voličů, politických stran, byrokracie o zkoumá druhy kolektivního rozhodování ve veřejném sektoru, vyjednávání mezi subjekty na politickém trhu o aktéři – voliči, politické strany, byrokracie a zájmové skupiny veřejná volba – přeměna individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí o veřejná volba – rozhodování ve veřejném sektoru o předmětem a kritériem rozhodování – veřejný zájem (?) o při veřejné volbě – vyjednávání mezi jednotlivými subjekty podle vybraných pravidel o rozhoduje se v rámci tzv. politického trhu analogie politického a ekonomického trhu (Downsovská analýza) existuje tzv. politický trh o aktéři veřejné volby: nabídka (nabídková strana) = politici => nabízí program = zboží; politické programy jsou velmi obsáhlé snaha: maximalizovat počet hlasů získaných od voličů poptávka: voliči zájmové skupiny (nátlakové skupiny) – skupina osob, jež se snaží maximalizovat svůj prospěch, snaží se ovlivnit voliče a politické strany – zájmové skupiny a byrokracie mohou být chápány různě, někdy jako nabízející a někdy jako poptávající na politickém trhu byrokracie o charakteristika politického trhu: krátkodobý horizont – preference aktivit s krátkodobým efektem – preference současnosti (viz politický cyklus) – politici chtějí, aby výsledky jejich práce byly co nejdříve vidět politická rozhodnutí uvádí do praxe – byrokracie – nevolená, jmenovaná racionální ignorance voličů (C > B Downs 1957) – náklady na získání informací jsou vyšší než užitek z volby – důvod nízké účasti ve volbách Politické strany nabídka = program politických stran, obsahuje velmi široké spektrum témat, aby oslovil co nejvíce voličů; často se programy jednotlivých stran překrývají; politické strany svými programy většinou cílí na voliče mediána = volič, který za určitých podmínek může rozhodnout, kdo bude vítězem Voliči poptávka voliče je ovlivněna axiomy: o 1) axiom úplnosti (předpoklad úplnosti) – volič si dokáže uspořádat všechny nabízené varianty v souladu se svými preferencemi; většinou není splněn, volič je většinou schopen určit první a poslední místo o 2) axiom tranzitivity (tranzitivní chování) – volič si dokáže udělat žebříček stran podle toho, jak uspokojuje jeho potřeby; podle toho, jak se volič rozhodl již 2x, lze předpokládat, jak se bude rozhodovat i potřetí (pokud A > B a B > C, lze předpokládat, že A > C) o 3) axiom výběru (předpoklad výběru) – volič preferuje tu variantu, která maximalizuje jeho užitek a uspokojení racionální ignorant – volič, který záměrně nejde k volbám, protože poměřuje náklady a užitek volit či nevolit? – platí:  o rovnost hlasů – je správné, že platí rovnost hlasů? – vede se kolem toho bouřlivá diskuse, ale nakonec se všichni shodnou na rovnosti hlasů o tajné hlasování – nikdo se nesmí dozvědět, jak kdo konkrétně hlasoval o právo volit – vázáno na věkovou hranici a způsobilost k právním úkonům, mají osoby starší 18 let, v Rakousku tuto hranici posunuli na 16 o právo být zvolen – vázáno na věkovou hranici, která je vyšší než u práva volit Byrokracie byrokratický imperativ uvádí v život kolektivní rozhodování Zájmové skupiny seskupení osob, které mají společný cíl (cíl – maximalizace vlastního užitku) – ovlivňují ostatní subjekty „politického“ trhu klasifikace zájmových skupin pro potřeby teorie veřejné volby: o dle cílů: ochranné zájmové skupiny (odbory), podpůrné zájmové skupiny o dle „společného zájmu“: profesní zájmové skupiny – spojuje je jejich profese – např. daňoví poradci (velmi silná zájmová skupina, je pro ně žádoucí, aby byly daňové zákony co nejsložitější), lékaři (silná zájmová skupina, mají velkou informační převahu; nástrojem stávky, demonstrace), právníci, zemědělci (prostřednictvím lobbistů ovlivňuje způsob rozdělování dotací z fondů EU), … na základě místa, odkud členové zájmové skupiny pocházejí – např. poslanci z jedné lokality (v rámci svého města se hádají a soupeří mezi sebou, ale jak jde o to, jak získat co nejvíce peněz ze státního rozpočtu, jsou schopni účinně spolupracovat – stejné to bude na národní úrovni v porovnání s evropskou) na základě hobby: např. myslivci (v ČR silná nátlaková skupina, je jim nadržováno například v oblasti držení zbraní v porovnání s ostatními lidmi) nástroje ovlivňování voličů zájmovými skupinami: o dlouhodobé poskytování selektivních informací všem voličům (masmédia atd.), expertní činnosti o poskytování selektivních informací určité skupině voličů, vybraným osobám – při kolektivním rozhodování hrají důležitou úlohu – např. ministři, vrcholní úředníci na ministerstvech o podplácení vybraných skupin voličů (korupce): přímé podplácení – ze zákona zakázáno, potrestán ten, kdo úplatek nabízí i ten, kdo přijímá nepřímé podplácení – získání určité výhody, informací navíc – např. farmaceutické firmy nabízejí lékařům procenta z prodeje svých produktů, jestliže je budou předepisovat měří se index korupčního jednání – zveřejňuje Transparency International o využívání ekonomické moci, tj. nátlaku – stávky, demonstrace o hrozba soudními spory – žaloba u mezinárodních soudů lobbování vs. korupce – zásady vysoké efektivnosti lobbování: o oslovit správné úředníky o udržovat funkční a aktivní vztah s příslušným poslancem, komisařem, ministrem, úředníky, … o dobré načasování (timing) o poskytovat konzistentní, cílené a relevantní informace o být objektivní – v ČR neexistuje zákon upravující lobby, silná hazardní a cigaretová lobby Hlasovací pravidla ve veřejné volbě kolektivní rozhodnutí mohou být škodlivá, přerozdělující a efektivní 1) pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) – jestliže rozhoduje jedinec, má takové rozhodování své výhody i nevýhody o výhody: nízké transakční náklady na rozhodování ve srovnání se skupinovým rozhodováním o nevýhody: může dojít k odbornému případně morálnímu selhání jedince, riziko prosazování vůle jedince o předpokládáme, že tento jedinec má ze zákona danou pravomoc rozhodovat o věcech veřejných, disponuje potřebnými informacemi k rozhodování, má odbornou a morální kapacitu pro účinné rozhodování a disponuje potřebnými prostředky pro účinné rozhodování 2) pravidlo jednomyslné (jednohlasné) shody (konsensuální) o založeno na jednomyslném souhlasu (konsenzu) všech zúčastněných stran, každý volič má stejnou váhu hlasu o např. v orgánech NATO či v Radě bezpečnosti OSN, při rozhodování o přijetí nových členů EU o výhody: vysoká demokratičnost hlasování, nepotlačení názorů menšiny na úkor vysokých transakčních nákladů, časově vleklá jednání (např. vídeňská a ženevská jednání o odzbrojení z poslední třetiny minulého století, která se vlekla několik desetiletí) o některý z aktérů může vystupovat v roli „hatícího aktéra“, který ve skutečnosti nemá zájem na dosažení konečné dohody, a proto při jednotlivých krocích klade takové podmínky, které jsou pro ostatní jednající aktéry nepřijatelné => tento jev = „selhání konsenzuálního hlasování“, nebo také „kolaps konsenzuálního hlasování“ o s výsledky jednání musí souhlasit všichni aktéři veřejné volby 3) většinová pravidla: o kolektivní rozhodování na bázi většinového hlasování typické pro veřejnou správu – působí tzv. kolektivní aktéři, kteří společně projednávají nějaký veřejný problém, diskutují o něm, navrhují varianty na základě většinového hlasování vybírají variantu, která získá nejvíce hlasů vyjádří se více jak 50 voličů, pro zásadní rozhodnutí je vyžadováno pravidlo kvalifikované většiny (3/5 nebo 2/3 většina) – jedná např. o změnu ústavy relativní většina – vyhrává varianta s nejvyšším počtem hlasů – rychlé na rozhodování, ale vede k velmi silné opozici, mohou být přijata i pro většinu nesmyslná rozhodnutí – například se rozhoduje mezi 5 variantami a zvítězí varianta, pro kterou hlasovala více jak 1/5 lidí „většina hlasů“ je relativní označení výhody: možné poměrně rychle dosáhnout výsledného řešení eliminuje hatícího aktéra, který se může projevovat při použití postupu jednomyslného hlasování nevýhody: ani jedno z většinových pravidel nezaručuje, že bude vybrána nejvhodnější varianta většina může zneužít svého dominantního postavení a rozhodnout ve svůj prospěch výsledky hlasování plně v moci hlasující většiny změna, kdy si všichni hlasující polepší, označujeme jako tzv. paretovskou změnu (z normativního hlediska můžeme takovou změnu označit jako spravedlivou) většina může rozhodnout pouze ve svůj prospěch – menšina utrpěla ztrátu => část zdrojů jí byla odejmuta a přesunuta ve prospěch většiny – takovou změnu nazýváme redistribucí (z normativního hlediska ji můžeme hodnotit jako „nespravedlivou“) pravidla většinového hlasování se uplatňují zejména v politice o použití většinových pravidel používáme při kolektivním rozhodování každé většinové pravidlo má své přednosti a svá omezení – ani jedno z nich není dokonalé!  všechna většinová pravidla způsobují nějakou hlasovací kolizi, resp. poruchu či problém – tuto skutečnost teoreticky zdůvodnil K. Arrow a formuloval ji ve větě známé jako Arrowův teorém: Neexistuje žádná hlasovací metoda na bázi většinového pravidla, která by 1) nezávisela na agendě (jednacím pořádku), 2) zaručovala efektivnost a 3) respektovala individuální preference většinová hlasovací pravidla a problém hlasovací kolize o vybraná pravidla většinového rozhodování: o většinová pravidla respektující první preferenci: 3a) prostá většina (absolutní) – zjevně demokratické pravidlo – vítězí varianta, která získává nadpoloviční většinu hlasů (více jako 50 %) 3b) relativní většina – založeno na pluralitě názorů a za vítěze uznává toho, kdo získal poměrnou většinou hlasů, avšak nevýhodou je, že jsou zohledněny pouze první preference hlasujících => vítězí pouze relativní většina, přičemž ostatní hlasující se musí podřídit vůli relativní většiny 3c) kvalifikovaná většina – při hlasování o závažných společenských změnách, např. schvalování ústavních zákonů – souhlasné procento musí být více jak 3/5, 2/3, … o většinová pravidla respektující všechny preference: 4) Condorcetovo pravidlo (kritérium) – vzájemně párově porovnává jednotlivé varianty (francouzský filozof, matematik, politik, od r. 1769 člen Francouzské akademie věd) vítěz: varianta, která v párovém porovnávání vždy vítězí, se stává vítěznou výhody: zachycení uspořádání preferencí jednotlivých voličů problém: volební zacyklení (tzv. Condorcetův paradox) – příklad na preference voličů: o dané varianty vzájemně párově porovnáváme – vyhraje ta varianta/návrh, která při přímé konfrontaci vítězí nad každou z variant – může ústit v problém, který se nazývá hlasovací paradox/volební zacyklení – důsledky: nejsme schopni volbu rozhodnout – chování netranzitivního voliče, který má tzv. dvouvrcholovou preferenci je možné manipulovat s hlasovacím pořadím a tím pokaždé určit jiného vítěze o řešení: aplikace jiných způsobů rozhodování  Arrowův (1972 NC) teorém nemožnosti o neexistuje hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která by nezávisela: na jednacím pořadí zaručovala efektivnost respektovala individuální preference 5) postupné hlasování (párové porovnávání) (viz výše) 2 rozhodovací kola – nejprve postavím proti sobě 2 libovolné varianty a poté vítěznou variantu postavím proti třetí variantě (pozor – to, jakým způsobem začneme, může ovlivnit výsledek => hrozí riziko zmanipulování hlasování) 6) hlasování na základě přidělování bodů – každý volič má stejný počet bodů, vítězem je varianta s nejvyšším počtem bodů; respektuje všechny preference a i váhy 7) Bordovo hlasovací pravidlo = Bordův počet = vážené pořadí každý hlasující má k dispozici určitý počet bodů, které na základě svých preferencí přiděluje jednotlivým variantám – umožní vzít na zřetel nejen první preference hlasujících, ale ani toto pravidlo nevylučuje riziko strategického chování hlasujících a s tím spjatých „zákulisních dohod“ 8) schvalující hlasování – každý volič hlasuje pro ty varianty, které doporučuje k realizaci některým preferencím nemusím dát hlas o problém ovlivňování pořadí při použití většinových pravidel Další pojmy politik altruista – politik, který přijímá rozhodnutí v zájmu většiny, rozhoduje se ve veřejném zájmu (ne osobním – maximalizace vlastního užitku) – takových moc nebude – jsou nepohodlní a v politice špatně končí – jejich hlasování se nedá dopředu předpokládat logrolling – sousedská výpomoc (jánabráchismus), tzv. politické smlouvání o podstatou je racionální politické smlouvání čili „obchodování“ s hlasy – jednající strany vstupují do vzájemné dohody a vytvářejí koalice tak, aby aktuálně, případně potenciálně v budoucnu maximalizovaly svůj užitek o „něco za něco“ – obchodování s hlasy při politickém rozhodování, politické smlouvání, dohoda o vyjednávání podpory při hlasování o př. v ČR volba prezidenta leden 2008 – lidovci podpořili Klause, aby prošel zákon o církevních restitucích – Kalousek potom odmítl, že došlo k obchodu s hlasy, i když to bylo naprosto zřejmé o používá se i na půdě EU: Rakousko souhlasí s přístupem Turecka, pokud se zahájí jednání se zemí, na které má zájem Rakousko volič medián – volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující např. vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů o volič medián rozděluje lichý počet voličů na dvě početně stejné skupiny – v pravidlu prosté většiny je to volič, který určuje vítěze – je nazýván pozičním diktátorem – nabídka na politickém trhu je udělána tak, aby zachytily voliče mediána – podle průzkumů veřejného mínění o vysvětluje, proč se programy politických stran přibližují – pokud některá strana vyhraje volby, ta druhá příště použije v něčem podobný program o mediánový volič má na politickém trhu v případě normálního rozdělení prvních preferencí – za předpokladu, že nové politické strany nemohou ihned vstoupit na politický trh – dominantní roli o indikátorem poptávky po poskytovaných statcích, a s tím souvisejících veřejných výdajích, je mediánový volič vězňovo dilema o zkoumá se kdy a za jakých podmínek aktéři kooperují nebo kdy se navzájem podrazí o hledá se „nejlepší“ postup bez ohledu na morálku – podraz – ten, kdo jedná sobecky, se chová racionálně o pokud budou spolupracovat: nejefektivnější řešení, pokud se můžeme spolehnout na chování druhého subjektu – pokud se na druhého nemůžeme spolehnout, pak předpokládáme, že nás podrazí a uděláme to taky o pozn. ve skutečnosti lidé ne vždy zvolí podraz – pokud je více kol, tak většinu těchto kol budou lidé kooperovat, protože se budou bát odplaty – když si to už nebudou moci vrátit, rozhodne se každý podle toho, co je pro něj osobně nejlepší  3. VEŘEJNÉ VÝDAJE = finanční prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy (alokovány přes veřejné rozpočty) k plnění fiskálních funkcí (alokační, stabilizační, redistribuční) na principu nenávratnosti a neekvivalence prvky rozpočtové soustavy – veřejné výdaje tečou v ní – má za centrální prvek státní rozpočet, poté krajské rozpočty, municipální rozpočty ukazatele veřejných výdajů (kvantifikace růstu veřejných výdajů) o a) absolutní výše veřejných výdajů – přímo vypovídá o výši výdajů v peněžních jednotkách výhody: poskytuje informaci o tom, jak velké byly vynaloženy veřejné výdaje v peněžních jednotkách nevýhody: ukazatel sám o sobě nepodává informaci, která by umožnila srovnání s jinými zeměmi o b) podílový/relativní ukazatel veřejných výdajů – k něčemu to vztáhnu: VV/HDP (např. nízký podíl, nízké daně), elasticita VV (např. E = 1,4 => výdaje rostou rychleji než HDP, nebo E = 0,7 => výdaje rostou pomaleji než HDP), dílčí elasticity VV umožňuje porovnávat jednotlivé země z hlediska různých druhů ukazatelů klasifikace veřejných výdajů dle: o funkce – pro analýzu vývoje minulosti a analýzu výdajové politiky (COFOG) o ekonomických kategorií – pro účely makroekonomických statistik a agregátního fiskálního řízení (GF, SNA 93, ESA 95) o organizace – pro stanovení odpovědnosti za hlavní skupiny veřejných výdajů a pro každodenní řízení plnění rozpočtu o fondů – pro správu rozpočtu o rozpočtových položek – pro kontrolu shody a vnitřní řízení o programů – pro formulaci politiky a stanovení odpovědnosti za výsledky nejčastěji se k zatřídění používá hledisko ekonomické a hledisko funkční (Classification of the Functions of the Government – COFOG) o ekonomické hledisko: běžné výdaje – správce rozpočtové kapitoly zabezpečuje provozní činnosti ve své rozpočtové kapitole např. výdaje na platy personálu, na opravy techniky, nákup spotřebního materiálu, na energie, … výdaje, které se v průběhu rozpočtového roku běžně opakují kapitálové výdaje – ad hoc povaha výdaje na investice, jejichž smyslem je vytvořit takový statek, který bude v budoucnu v toku času přinášet uspokojení pro veřejnost např. výdaje na výstavbu dálnice, na nákup supersoniků pro Armádu ČR či na výstavbu atomové elektrárny o funkční hledisko – členíme výdaje podle základních typických činností (odvětví), kam veřejné výdaje směřují např. výdaje na obranu, školství, zdravotnictví atd. tato klasifikace je důležitá pro alokaci zdrojů mezi jednotlivé sektory, pro zpracování historických přehledů, pro mezinárodní komparace nebo pro komparaci údajů v čase efekty veřejných výdajů – možné mikroekonomické dopady či makroekonomické dopady veřejných výdajů Faktory ovlivňující změnu objemu a struktury veřejných výdajů 1) demografický faktor – souvisí s růstem populace a se stárnutím obyvatelstva o věkové složení obyvatelstva – prodlužování střední délky života, vliv propopulačních opatření má vliv na strukturu obyvatelstva (ekonomické motivy k pořizování dětí) nebo populační boom po válce – exploze porodnosti o změna důchodové systému – zájem na jeho změně mají ti, za kterými již není dost lidí na to, aby je v budoucnu uživili – proto o tom poslanci stále jen mluví, ale nic skutečně neřeší, protože jich samotných se to netýká o změny v demografické struktuře – proč??? – faktory: prodlužování střední délky života X pokles porodnosti o předproduktivní věk VV > VP, produktivní věk VV < VP, postproduktivní věk VV > VP předproduktivní věk (0-15), výdaje na: produktivní věk (16-63), výdaje na: postproduktivní věk (64+), výdaje na: povinná školní docházka školy, zdravotnictví, transferové transfery – starobní důchody zdravotnictví – př. očkování platby doprava – dotace na MHD transferové platby – přídavky dopravní obslužnost – dálnice, … zdravotnictví (až 8x více než u dětí) daňové výdaje – ve formě slev na daňové výdaje příjmy jsou 0 daních pro rodiče bydlení – podpora hypoték, dotace V>P doprava – účelové dotace (nižší příjmy: daně z příjmu, sociální jízdné dotuje stát) pojištění, zdravotní pojištění sport, kultura a jiné, … VP o změny v počtu obyvatel – migrace 2) geografické faktory – přírodní katastrofy (např. zemětřesení, povodně atd.) 3) technologické faktory – faktory rozvoje vědy a nových technologií – nové technologie a technika kladou velké nároky na veřejné zdroje o výdaje na základní výzkum – nákladný, časově náročný => z veřejných prostředků o aplikovaný výzkum – převažují peníze soukromých firem, protože výsledky výzkumů přinesou rychlejší zisk 4) sociální faktory – např. nová kvalita života 5) politické faktory – veřejné výdaje souvisí s politickým (volebním) cyklem o veřejné výdaje rostou před volbami a s přípravou voleb 6) demonstrační faktor – obyvatelé země se dožadují obdobných statků a služeb, které jsou obyvatelům poskytovány v jiné zemi 7) ekonomické faktory – např. inflace, růst nákladů na kvalitnější služby, měkká rozpočtová omezení atd. další faktor růstu veřejných výdajů byl formulován v rámci teorie prahových efektů A. T. Peacockem aj. Wisemanem a byl rozvinutý J. Diamondem – „státní výdaje rostou v době krizí na bázi procesu inspekce a koncentrace“, po pominutí krize se však nevrací na původní („předkrizovou“ úroveň), ale „zakotví“ na vyšší úrovni Vybrané teorie vysvětlující změnu veřejných výdajů snaží se vysvětlit, proč výdaje rostou – teorie nejsou univerzální, umí vysvětlit změnu výdajů pouze v některých zemích a pouze v určitém časovém období 1) Wagnerův zákon – s růstem důchodu na jednoho obyvatele roste v ekonomice velikost veřejných výdajů o „podíl veřejných výdajů na HDP roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, tedy s hospodářským vývojem země“ – je odrazem zvýšeného zájmu o pracující, s růstem HDP by měla růst úroveň sociálních služeb o souvisí zejména s technologickým, sociálním a ekonomickým faktorem o lze jej potvrdit hlavně v Evropě, jinde moc ne 2) Baumolův zákon – náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se zvyšují => cena jednotky výstupu veřejného sektoru roste o „náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru se stále zvyšují“, jednotkou výkonu ve veřejném sektoru může být lůžko v nemocnici, kilometr dálnic, … - vysvětlení vychází z produktivity práce veřejného a soukromého sektoru o souvisí zejména s demonstračním a politickým faktorem o srovnání produktivity práce soukromého a veřejného sektoru  3) stát blahobytu o zdůrazňována redistribuční funkce v sociální oblasti o základní argument – všichni by měli mít přístup k určitým statkům a službám rovný – záleží na státu, k čemu všemu by měli všichni mít přístup o tuto teorii aplikovali severské země => vysoká daňová kvóta => lidé se vyhýbají zdanění v jiných zemích, např. v daňových rájích 4) demonstrační efekt – obyvatelé porovnávají životní úroveň se zahraničím – konfrontace určitých výdajů se zahraničím, je demonstrována snaha, aby vzrostly výdaje – tlak na nabídkovou stranu politického trhu a na zvyšování veřejných výdajů o teorie je schopna vysvětlit změnu veřejných výdajů jen v určitých oblastech 5) fiskální iluze – nerespektování vztahu mezi příjmy a výdaji, vyvolává tlaky na pokles daňové zátěže a růst veřejných výdajů – většina lidí neví ani proč vzniká deficit => nadspotřeba a neefektivnost – většina lidí také neví, jak stát deficit kryje 6) prahový efekt (Peacock – Wiseman) o vazba na snesitelný fiskální náklad (autoři Peacock, Wiseman); snesitelný fiskální náklad – růst daní o nárazové zvýšení veřejných výdajů po světových válkách Problematika hodnocení veřejných výdajů – různé pojmy: veřejné výdaje – taková aktivita veřejných financí, která je výstupem z veřejných rozpočtů; smyslem je finančně krýt cíle jednotlivých veřejných politik veřejné výdajové programy – označuje systémově propojené činnosti, které se vztahují k určitému cíli veřejné politiky veřejný projekt – plán budoucí výdajové činnosti (obvykle plán budoucích investičních aktivit, o jejichž možné realizaci se teprve rozhoduje) Optimalizovaná alokace veřejných výdajů a metody hodnocení veřejných výdajů alokace veřejných výdajů se uskutečňuje prostřednictvím soustavy veřejných rozpočtů optimalizovaná alokace veřejných výdajů je založena na principu, že výdajové cíle jsou sestaveny podle důležitosti (váhy) v závislosti na tom, jaká je důležitost (váha) jim odpovídajících veřejných politik obecný postup analýzy a hodnocení v oblasti alokace veřejných výdajů (podle Stiglitze): o 1) identifikace potřeb a cílů – hledání odpovědi na otázku, CO je cílem tohoto výdaje – požadavky ověřitelnosti, kvantifikovatelnosti, reálnosti a zda je cíl žádoucí – musí respektovat poptávky těch, kteří ho platí o 2) identifikace selhání trhu – hledání odpovědi na otázku PROČ tento cíl realizovat z veřejných zdrojů (ekonomická argumentace + redistribuční), pokud tento cíl lze financovat z veřejných zdrojů a jaké jsou důvody, proč to nejde financovat soukromým sektorem?  proč právě z veřejných zdrojů? (3 důvody) MIKROEKONOMICKÁ SELHÁNÍ – externality (hlavně pozitivní) nebo produkce veřejných statků MAKROEKONOMICKÉ DŮVODY – změna inflace, nezaměstnanosti, platební bilance, úrokové míry REDISTRIBUČNÍ DŮVODY – chceme někoho podpořit a určíme koho => velké nebezpečí působení nátlakových skupin => může být velmi subjektivní o 3) stanovení množiny řešení omezení – časové (potřeba do určitého času), finanční (respektovat rozpočtové omezení), prostorové řešení – formální (abstraktní – šlo by to realizovat, ale musí ještě projít pozměňovacími návrhy), reálná (konkrétní – lze realizovat bez významných změn) možnosti realizace – veřejná produkce (zajistí ji stát), regulovaná produkce (stát ji zajistí přes dotace, ale produkci poskytnou soukromé firmy) příklad na zhodnocení cíle: o 4) hodnocení alternativ – metody, efekty efektivní je program, ve kterém užitky jsou vyšší než náklady analýza užitků 1) podle možnosti ocenit v penězích o hmotné – lze ocenit pomocí cen, vyjádřit v penězích (růst mezd, snížení nezaměstnanosti, růst HDP) o nehmotné – nelze finančně ocenit (bezpečnost, záchrana lidských životů, zlepšení životního prostředí), v oblasti veřejných výdajů je toto velmi časté 2) podle efektu o vnitřní efekty – na území toho, kdo je platí (př. náklady na protipovodňová opatření => snížení povodňových škod v ČR) o vnější efekty – na území toho, kdo neplatí, proto se tedy jedná o pozitivní externality, doporučuje se finanční spoluúčast (př. snížení škod povodní v Německu) 3) podle času o krátkodobé – efekt je patrný do 1 roku a pak odezní o střednědobé – do 10 let o dlouhodobé – více jak 10 let o srovnání efektů v krátkém a dlouhém období  4) dle dopadu na soukromý sektor o důchodový efekt – zvyšuje spotřebu, ceny jsou konstantní a s růstem důchodu se spotřebovává více obou statků o substituční efekt – roste spotřeba dotovaného statku – v případě účelových dotací je snahou zvýšit produkci nebo spotřebu těchto statků o 5) analýza politických souvislostí – při předkládání výsledků výstupu výdajového programu je zapotřebí zvážit průchodnost programu při určité politické konstelaci – jde tedy o to, co se zdůrazní jako výsledek – často jsou předkládány jiné cíle, než programy skutečně sledují o 6) hodnocení úspěšnosti výdajového projektu stanovení kritéria úspěšnosti výdajové varianty, programu, projektu – pro hodnocení úředníků, kteří na problému pracují nevhodně nastavené kritérium úspěšnosti může snížit, znehodnotit výsledek výdajového programu základní metody pro hodnocení veřejných výdajů (patří k hodnocení alternativ, viz výše) o náklady = vzdání se části zdrojů; 3 možné klasifikace nákladů: a) hmotné X nehmotné – hmotné náklady jsou náklady, se kterými pracuje oblast veřejných financí b) přímé – bezprostředně se vztahují k výkonu, nepřímé – následné náklady pro rozšířenou formu CBA c) variabilní – mění se s úrovní výstupu, fixní – jejich úroveň se nemění (mohou nastat i při nulovém výstupu) o 1) metoda CMA jednoduchá, metoda minimalizace nákladů, předpoklad že všechna výdajová řešení mají absolutně shodný výstup (výstupy všech alternativ jsou srovnatelné – splňují předem stanovené kvalitativní a kvantitativní charakteristiky/parametry) 2 metody: průmyslově inženýrská metoda – sčítání jednotlivých nákladů, sčítací metoda parametrická metoda – zjišťují se náklady na určitý parametr, ale musí být s čím porovnávat, expertně stanoveno výběrovým kritériem je nejnižší cena (minimální náklady) – výhoda: nemusíme hodnotit výstup v penězích problémy: kalkulovány pouze pořizovací náklady, ne náklady po celou dobu životního cyklu výdajového programu nedostatečné vymezení charakteristik výstupu daného programu o 2) metoda CEA (E – efektivnost) výhoda: výstupy nejsou oceňovány peněžně sledování efektivnosti nákladů vložených na naturální či fyzickou jednotku v oblasti zdravotnictví, školství podmínka použití – můžeme použít, pokud porovnáváme varianty, které mají výstup ve stejných jednotkách, u CMA musí být shodný objem, ale u CMA může být různě velký výstup základní otázka, jak nejlevněji dosáhnout daného cíle aplikace: náklady na jednotku výstupu = C/počet jednotek výstupu = min problém: v některých projektech nelze nákladové kritérium brát jako jediné kritérium o 3) metoda CBA forma analýzy nákladů a výnosů – umožňuje poměřovat i varianty, které nemají shodný výstup … ale náklady i efekty jsou hmotné (vyjádřené v penězích) užší varianta CBA – náklady a užitky přímo z projektu společenská/širší varianta CBA – respektuje přímé i nepřímé náklady, ale i efekty pro celou společnost B – efekty, C – náklady maximalizace efektu B/C nejnižší náklady C/B nejvyšší rozdíl (hodnocení podle čistého užitku) B – C výběr: dle efektivnosti vynaložených nákladů (B/C, C/B), dle čistého přínosu B – C aplikace (postup výpočtu CBA): a) C/B ≤ 1 (min) – hledáme variantu s nejmenšími náklady na jednotku produkce C/PVB b) B/C ≥ 1 (max) – Niskanen – informační asymetrie na straně byrokracie => B/C – vybereme tu variantu, kde je tento podíl nejvyšší (která maximalizuje užitek) – pokud je podíl menší než 1, je to neefektivní můžeme použít jakoukoli z výše uvedených dvou variant, bude vybrána stejná varianta c) B – C = max – maximalizujeme čistý užitek faktor času – jestliže mají být užitky po delší časové období, je potřeba vypočítat současnou hodnotu budoucích užitků – PV při výpočtu nutná znalost diskontního faktoru i = něco, co znehodnocuje budoucí užitek čím vyšší diskontní faktor, tím výraznější míra znehodnocení – tím větší preference současné spotřeby, znamená to preference výdajových programů s krátkou dobou trvání (2-3 roky) vysoká diskontní sazba snižuje PV => projekt nebude akceptován kdo ale určuje i => diskontní faktor můžeme odvodit od úrokové sazba ze státních dluhopisů faktor času u nákladů a užitků – metoda čisté současné hodnoty náklady a výnosy v budoucnosti se převádí do současnosti pomocí diskontního faktoru o PV = současná hodnota výnosu o i = diskontní faktor pokud platí, že B je konstantní, pak současná hodnota o 4) metoda CUA (U – užitečnost) vychází z teorie užitku – hodnotíme užitné vlastnosti výstupu (užitek – subjektivní uspokojení), používá se standardně při hodnocení veřejných zakázek použití hodnotící stupnice, aplikace vážení užitnosti jednotlivých alternativ nehodnotí výstup ke kusech nebo ceně, ale pomocí více kritérií ekonomická kritéria – kolik to stojí, provozní náklady, garantovaná cena oprav, … časová kritéria – kdy to bude realizováno/termín dodání, kdy bude případná oprava, … technická kritéria – spotřeby, rychlost, … => nepeněžní (buď v %, nebo pomocí škál hodnocení např. bodové hodnocení 0-10) legislativní kritéria (kritéria kvality) – jak kvalitní je ten, kdo to bude dodávat/realizovat postup – přiřazení vah – metod je více, pokaždé jiný výsledek – možné zneužití  výstup se měří podle 4 kritérií o => jednotlivým skupinám kritérií se přiřadí váhy o => násobí se „váhy X ohodnocení“ – vážená kritéria používá se i u zdravotnictví QALY (kvalita dodatečných let života) – říká nám, jak bude po léčení pacient ekonomicky aktivní; hodnocení zdravotnických programů, hodnocení veřejných zakázek CUA je metoda používána při výběru veřejných zakázek v ČR, je velice složitá 4. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY výdajový projekt, kdy finanční prostředky od státu směřují k soukromému sektoru podstata: simulace tržních procesů – poptávající = organizace veřejného sektoru cíl: zabezpečení veřejných statků (služeb) při ekonomické analýze institutu veřejné zakázky je nutné si uvědomit, že se veřejná zakázka vyznačuje oproti normálnímu nákupu několika odlišnostmi, které ovlivňují chování jednotlivých aktérů a následně i efektivnost celého procesu – rozdíly od klasického spotřebitele: o nakupující subjekt není konečným spotřebitelem, ale jedná se o určitý vládní úřad nebo pověřenou agenturu o počet lidí, kteří o realizaci kontraktu rozhodují – v případě veřejných zakázek je to skupina lidí, většinou jistá forma komise o objem obchodů v rámci veřejných zakázek bývá také nesrovnatelně větší než u standardních nákupů spotřebitelů o formalizovaný proces rozhodování v rámci veřejných zakázek – cílem soutěže o veřejnou zakázku je v podstatě napodobení tržního mechanismu, kdy jediným poptávajícím je zadavatel o vzhledem k právní regulaci nemůže zadavatel z účasti v soutěžích o veřejné zakázky vyloučit firmy, se kterými má nedobré zkušenosti základní přístupy k definování veřejných zakázek: ekonomický a právní o a) ekonomický pohled: „případ, kdy určitý veřejný projekt nerealizuje přímo veřejný sektor, ale za úplatu subjekt soukromý“ často dochází ke směřování s pojmem veřejný projekt = „systémový návrh alokace veřejných zdrojů, který má (zpravidla) charakter investiční akce“ – veřejný projekt je tedy budoucí zamýšlenou akcí, která je časově omezena veřejná zakázka je pouze jednou z možností realizace veřejného projektu veřejný projekt může být realizován dvěma základními způsoby: 1) vlastními silami veřejného sektoru 2) přenecháním jeho realizace externímu subjektu za úplatu = veřejná zakázka z ekonomického hlediska je veřejná zakázka tedy případ, kdy určitý veřejný projekt nerealizuje přímo veřejný sektor, ale za úplatu subjekt z jiného než veřejného sektoru za zadavatele lze považovat pouze subjekt veřejného sektoru o b) právní pohled: smlouva řídící se zákonem o veřejných zakázkách (č. 124/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek) veřejnou zakázkou je zde chápána smlouva, jejíž uzavření se řídí zákonem o veřejných zakázkách ten definuje veřejnou zakázku jako zakázku na dodávky, stavební práce nebo služby, která je realizována na základě úplatné smlouvy písemně uzavřené jedním nebo více zadavateli a jedním nebo více zhotoviteli, dodavateli nebo poskytovateli služeb klíčovým pro posouzení, zda něco je nebo není veřejnou zakázkou, je pojem zadavatel – pokud je subjekt označen jako zadavatel, musí se při nakupování statků řídit zákonem o veřejných zakázkách (při nákupech vstupů musí respektovat postupy definované v zákoně o veřejných zakázkách)  právní pohled aplikovaných v zemích EU kategorii chápe podstatně extenzivněji a zahrnuje sem ještě další typy subjektů, které ekonomie hlavního proudu považuje za součást tržního sektoru – současná česká legislativa pracuje se třemi skupinami zadavatelů: 1) veřejný – jedná se o klasické subjekty veřejného sektoru, které fungují na netržním principu a vynakládají část svých prostředků na nákup statků 2) dotovaný – subjekt, který již není součástí veřejného sektoru, avšak obdržel účelovou dotaci z veřejných rozpočtů a tu využívá k nákupu zboží a služeb od třetích subjektů 3) sektorový (někdy označovaný jako odvětvový) – organizace, které mohou, ale také nemusí být ovládány veřejným sektorem a které podnikají v určitých předem definovaných oborech na základě speciálního oprávnění (např. vodní hospodářství, energetika, doprava, poštovní služby) o tyto subjekty nevynakládají veřejné prostředky požadavky na veřejné zakázky: o transparentní proces – musí být povědomí o tom, že veřejná zakázka existuje – informace o tom, že někdo vyhlašuje veřejnou zakázku, transparentně stanovené podmínky, které jsou rozhodující pro výběr vyhlášení, zadání – více dodavatelů => růst konkurence => pokles ceny => růst efektivnosti o dodržování legislativy – jinak dlouhé spory problémy veřejných zakázek: o neúčelné nákupy – veřejný sektor nakoupí něco, co nepotřebuje, případně by potřebu pokryl výhodněji jiným statkem o korupce – vede k „socializaci nákladů“ – přínos/příjem má jen určitá skupina lidí, ale náklad nesou všichni daňoví poplatníci o morální hazard – nejde o moje peníze, tak můžu riskovat o koluzní kartel – vytvoření dohod mezi účastníky, kdo bude ovládat jakou část trhu – rozdělení trhu Veřejná zakázka jako forma externí produkce použití veřejné zakázky – zadavatel se rozhodne něco nakoupit od externího dodavatele a vzdává se tak interní produkce použití institutu veřejné zakázky má pro organizaci veřejného sektoru smysl pouze tehdy, pokud mu externí dodavatel zajistí produkci určitých statků levněji, než je toho sám schopen použití externí produkce snižuje náklady veřejného sektoru, což znamená, že externí producenti jsou efektivnější než interní – co tuto vyšší efektivnost způsobuje, resp. co snižuje efektivnost veřejných organizací? – faktory: o samotná podstata fungování veřejného sektoru umožňuje dlouhodobou existenci stavu neefektivního fungování o veřejný sektor je řízen odlišně než sektor soukromý – byrokraticky, tedy pomocí příkazů o systém odměňování zaměstnanců veřejného sektoru je založený na mzdových tabulkách, které neumožňují dostatečně zohlednit výkonnost daného pracovníka v jeho mzdě o spotřebitelé při nespokojenosti s úrovní služeb organizací veřejného sektoru nemohou odejít k jinému poskytovateli, čímž se zcela ztrácí penalizační mechanismy trhu při externím zajišťování části produkce je hlavním tahounem růstu efektivnosti konkurenční proces PPP projekty (projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru – Public Private Partnership) propojení soukromého a veřejného sektoru – pokud stát nemá prostředky na veřejné statky, půjčí si je u soukromého sektoru veřejný sektor určitou službu neposkytuje vlastními zaměstnanci, ani externí firmou (dodavatel – veřejná zakázka), „postoupí“ celou službu externímu dodavateli = koncese  o podstata koncese = externí dodavatel dostává právo vybírat od uživatelů poplatky základní charakteristiky (rozdíly od veřejných zakázek) o PPP – dlouhodobé projekty – několik desítek let (veřejné zakázky – jednorázové) o objem kontraktu – PPP – desítky miliard (veřejné zakázky – desítky milionů) o vlastnictví – to co je vytvořeno může, ale nemusí být vlastnictvím státu, převod do vlastnictví státu až za několik desítek let (u veřejných zakázek – stát objedná zboží a je jeho vlastníkem) PPP projekty se používají na realizaci: dopravní infrastruktura (dálnice, tunely, mosty), administrativní případně ubytovací kapacity (úřady, věznice, …), zdravotnictví (stavba nemocnic), školství (univerzitní komplexy, studentské koleje) u nás byly spuštěny v roce 1992, od té doby ne – protože trvají dlouho, nikdo je zatím není schopen posoudit argumenty pro PPP projekty, výhody: o zachování kontroly – realizace projektů přenechána soukromého sektoru bez ztráty kontroly o kvalita – vyšší kvalita při vynaložení stejných nákladů o přenos rizik – rozdělení zodpovědnosti za náklady a rizika mezi oba sektory o efektivní realizace – realizace dříve, rychleji o transparentnost – projekt se nedělí na velké množství menších zakázek o motivace – soukromý sektor – možnost dlouhodobých příjmů lze identifikovat řadu faktorů, které zvyšují riziko použití PPP pro veřejný sektor – rizika: o problém – stanovení kvality výstupu, nutná ustanovení o kvalitě poskytovaných služeb – standardy o otázka politické odpovědnosti (má politik volený na 4 roky právo rozhodnout o aktivitě, která bude probíhat několik desítek let? – pokud projekt nedopadne, už nemusí být nikdo, kdo je za to odpovědný – problém morálního hazardu) o působení nátlakových skupin o nedostatečná legislativa o možnost skrytého zadlužování veřejného sektoru – půjčka přes projekty je dražší formou realizace, než kdyby si stát půjčil na finančním trhu – soukromý sektor má na tom velký zájem o růst dluhu a deficitu – tzv. jednorázové navýšení, zahrnuje veškeré závazky státu – hodnota celého kontraktu je obrovská Veřejné zakázky v ČR veřejné zakázky – úhrada produkce veřejných služeb z veřejných rozpočtů a je realizována v rámci soukromého sektoru základní legislativní rámec úpravy veřejných zakázek je dán politikou EU v této oblasti základní legislativní rámec pro zadávání veřejných zakázek je v ČR dán zněním několika evropských směrnic o do konkrétní podoby postupů rozpracovává zadávání veřejných zakázek zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách všechny kroky, které zadavatel při zadávání veřejných zakázek provádí, musí sledovat tři základní principy, a to: o 1) princip transparentnosti – zadavatel by měl kroky v zadávacím řízení provádět a evidovat tak, aby je mohl v budoucnu logicky vysvětlit a případně i nechat prověřit o 2) princip nediskriminace – zadavatel by měl přistupovat ke všem nabízejícím stejně a neměl by žádnému z nich poskytnou výhodu (prolíná se s principem rovného zacházení) o 3) princip rovného zacházení  o dodržování legislativy – v ČR proběhlo hodně novel zákona o veřejných zakázkách – ukázka toho jak se právníci a ekonomové nedokážou dohodnout => zákon se neustále novelizuje dělení veřejných zakázek: o podle předmětu plnění: veřejné zakázky na dodávky, na služby a na stavební práce o podle předpokládané hodnoty: nadlimitní, podlimitní a zakázky malého rozsahu pro zadávání veřejných zakázek je toto rozdělení klíčové a) zakázky nadlimitní – musí být zadány podle Evropských směrnic, jsou zveřejňovány v Evropské věstníku (TED) a časové limity např. mezi zveřejněním a termínem pro podání nabídky jsou relativně dlouhé b) zakázky podlimitní – mohou být národní legislativou upraveny odlišně než zakázky nadlimitní, přičemž je však nutné respektovat principy transparentnosti, nediskriminace a rovného zacházení – v ČR je však jejich zadávání velmi podobné; je ale možné využít kratších termínů a informace o nich jsou zveřejňovány pouze v národním informačním systému c) zakázky malého rozsahu – zadavatelé si v tomto případě mohou tyto zakázky zadávat podle vlastních postupů od přímého jednání s jedním dodavatelem po klasickou otevřenou soutěž zadávací řízení – sekvence kroků, které vedou k zadání veřejné zakázky; kroky: o 1) vytvoření tzv. zadávací dokumentace – zde zadavatel specifikuje dvě oblasti: 1. předmět plnění, tedy popis toho, co konkrétně chce nakoupit, v jakém termínu atd. 2. požadovaná kvalifikace dodavatele – zadavatel stanovuje technické a odborné parametry firem, které podle jeho názoru zajistí, že vybraná firma bude schopna realizaci veřejné zakázky zvládnout o 2) zadavatel musí zvolit typ řízení pokud jde o nadlimitní a podlimitní zakázky, má na výběr dvě základní možnosti: otevřené řízení – nejvíce transparentní užší řízení – založeno na dvoukolovém postupu o 1. oznámení zadavatele neomezenému počtu zájemců svůj úmysl zadat veřejnou zakázku o 2. již podávání nabídek na plnění veřejné zakázky – tu mohou podat jen firmy, které úspěšně prošly posouzením kvalifikace vedle volby zadávacího řízení musí zadavatel ještě rozhodnout, na základě jakého kritéria bude vybírat nejvýhodnější nabídku o 1. podle ceny, kdy tedy nejvýhodnější nabídkou je ta nejlevnější o 2. podle kritéria ekonomické výhodnosti, které je tvořeno několika dílčími hodnotícími kritérii a mělo by vyjadřovat vztah užitné hodnoty a ceny zákon o veřejných zakázkách definuje i další jednací řízení – jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění a soutěžní dialog zadávací proces je zahájen zveřejněním zadávací dokumentace – firmy mají následně určitý časový prostor, aby zpracovaly své nabídky a doručily je k posouzení zadavateli – nabídka musí mít dvě části o 1. je určena pro prokázání kvalifikace – firma ukazuje, že splňuje všechny podmínky, které zadavatel stanovil, a je tedy schopna danou zakázku splnit o 2. část nabídky je vlastní nabídka, tedy za kolik, kdy a v jaké kvalitě je dodavatel schopen zakázku splnit po proběhnutí termínu pro podání nabídek přistupuje zadavatel k jejich vyhodnocení, které má dvě fáze: o 1. je posouzení kvalifikace, při kterém je zadavatel povinen vyřadit všechny firmy, které nesplňují stanovené podmínky o 2. porovnání jednotlivých nabídek podle hodnoticího kritéria => na základě hodnoticího kritéria je vybrána nejvýhodnější nabídka a s vítězem je následně podepsána smlouva 5. VEŘEJNÉ PŘÍJMY veřejné příjmy = finanční prostředky vybírané v rámci rozpočtové soustavy, určeny k naplnění fiskálních funkcí (alokační, redistribuční, stabilizační) o alokační funkce => daňová zvýhodnění, znevýhodnění o redistribuční funkce => daně z příjmu – konstrukce daní o stabilizační funkce => příjmové daně – konstrukce daní Ukazatele veřejných příjmů daňová kvóta – daňové kvóty jsou nejčastěji používaným makroindikátorem pro hodnocení daňové politiky – jsou vyjádřeny jako poměr celkových daňových příjmů k HDP  o jednoduchá a složená daňová kvóta jednoduchá (prostá) daňová kvóta – daně / HDP složená daňová kvóta – daně + ostatní veškeré ze zákona povinné platby (daně, zdravotní a sociální pojištění) / HDP o výše daňové kvóty souvisí s velikostí veřejných výdajů! celková elasticita a dílčí elasticity – ukazují změny ve struktuře příjmů Klasifikace veřejných příjmů 1) podle úrovně v rámci rozpočtové soustavy o a) příjmy místních rozpočtů o b) krajských rozpočtů o c) státního rozpočtu o d) nadnárodního rozpočtu (EU) o sdílené daně (dělí se o ní několik rozpočtů) X svěřené daně (daň sedí jenom v jednom rozpočtu) 2) podle doby na jakou příjmy získávám o a) příjmy trvalého, nenávratného charakteru – hlavně daně, poplatky, dotace z evropských fondů o b) příjmy dočasné, návratné – za určitou dobu se příjmy budou muset vrátit – a bude se muset vrátit více (znamená v budoucnosti zatížení výdajové strany) – úvěry, příjmy z dluhopisů 3) podle charakteru příjmu o a) daňové – zákonem vynutitelné, nedobrovolné, důkladná daňová legislativa o b) nedaňové – obtížně se určuje, jaké budou poplatky – platby za služby mohou být povinné (vystavení průkazů), fakultativní – doporučené (zpravidla u místních rozpočtů – místní poplatky) příjmy z prodeje majetku – příjmy z prodeje můžou být jen, když je co prodat příjmy z podnikání – z pronájmu bytového fondu u měst, aktivity firem založené městy půjčky a úvěry Daňová terminologie daňový subjekt – daňový plátce, daňový poplatník o daňový plátce – ten, kdo vstupuje do vztahu s finančním úřadem (firma), ten, kdo má povinnost daně odvést správci daně (finančním úřadům) o daňový poplatník – ten, kdo daň fyzicky platí (zaměstnanci), ten, kdo ze zákona musí platit daně (ale neodvádí) o důvodem tohoto rozdělení je minimalizovat náklady spojené s výběrem daně a minimalizovat počet kontaktů s finančním úřadem; důvodem racionalizace daňového výběr daňový objekt – předmět zdanění – důchod, majetek, spotřeba základ daně – z daňového objektu se vybere část, přesně podle zákona, co je základem o úprava daňového základu – osvobození, odpočty daňová sazba – pevná, procentní o pevná – na měřitelnou jednotku, takto stanovená daň nereaguje na cenové pohyby, musí se měnit o procentní – procento z, může být pro všechny stejná nebo progresivní  daňová částka – daňová povinnost odvedená FÚ, sleva na dani daňový výnos – součet daňových částek od všech daňových poplatníků ze všech typů daní Pravidla (principy) pro tvorbu daňových soustav daňové principy: priority daňového systému nekonzistentní – pokud zdůrazním některý princip, eliminuji váhu pravidla jiného historický vývoj: o Adam Smith – první priority, 4 principy (daňové kánony – základní daňové principy); východiskem tvorby daňové soustavy, používají se dodnes (sice některé více a některé méně, ale respektovány jsou) 1) zdůraznění spravedlnosti – daně by měly respektovat vertikální i horizontální spravedlnost 2) efektivnost – snaha o minimální náklady na obsluhu daňového systému 3) pravidlo na ochranu daňového poplatníka – daně musí být exaktně vymezeny – co se vybírá, z čeho, i termín 4) princip říká – že daně by měly být vybírány tehdy, kdy je to pro daňového poplatníka nejvýhodnější – tehdy to bylo ve vazbě na zemědělskou produkci v současné době přibyly další principy o neoklasická – daně patří do ekonomiky, ale musí být nízké o J. M. Keynes – daně důležitým nástrojem ve fiskální politice, aby fungovaly jako stabilizátory o neokonzervatismus – podobným neoklasikům, ale daně sleduje i makroekonomicky, A. Laffer (Lafferova křivka) současné daňové principy: o efektivnost – minimalizace nákladů na výběr daní (konstrukce daňové soustavy a daní tak, aby náklady spojené s výběrem daně byly co nejmenší) o pružnost (flexibilita) – reakce na změny ekonomických veličin, hospodářského vývoje o daňová koordinace – omezení daňové konkurence – rámcové smlouvy o zamezení dvojího zdanění – daně by měly být na obdobné úrovni v jednotlivých státech; zdůrazňování ve státech, které jsou spojeny do velkého ekonomického celku (EU); týká se daní, které mají mobilní základ o daňová harmonizace – omezení daňové konkurence – směrnice EU, harmonizace základu, sazeb nebo administrativy o daňová spravedlnost o pozor – daňová spravedlnost a efektivnost jdou proti sobě! Daňová spravedlnost – přístupy k daňové spravedlnosti: a) placení daní na základě principu prospěchu (užitku) = každý platí daně podle toho, jaký má užitek z veřejných výdajů; základní problémy této teorie: o 1. jak změřit prospěch z veřejných výdajů? o 2. jak přesvědčit potenciální daňové poplatníky, aby pociťovaný užitek sdělili? o 3. neumožňuje redistribuci b) placení daní na základě principu platební schopnosti (neboli berní způsobilosti) o princip horizontální spravedlnosti – pokud mají všichni stejnou částku, musí platit stejnou částku o princip vertikální spravedlnosti – kdo má vyšší platební schopnost, měl by platit vyšší daň o problémy: 1. jak změřit, kdo je na tom lépe/hůře? postačuje jako kritérium důchod, spotřeba nebo majetek? 2. jak více (o kolik, kolikrát) by měli platit na daních ti, kdo jsou na tom lépe? Mikroekonomické důsledky zdanění předpoklady: o daň pouze na trhu zboží a služeb tzn. DPH (valorická daň), spotřební daně (selektivní daně, akcízy) o lineární D (spotřebitel), lineární S (výrobce) o uvažovány i extrémní situace pojmy: o nadměrné daňové břemeno DWL o daňový výnos DV (TR) o daň t, rozložení daně, vztah mezi t a DWL o cena (p0 – rovnovážná cena před uvalením daně, p1 – konečná cena pro spotřebitele, p2 – konečná cena pro výrobce)  o množství (Q0 – před zdaněním, Q1 – po zdanění) o daňový přesun (vpřed, vzad) jaké efekty daně vyvolávají: o 1. důchodový efekt zavedena daň => snížení rozpočtového omezení (daňového poplatníka) => můžu si koupit méně = tečna s indiferenční křivkou s menším užitkem y2 < y1, x2 < x1, ale zachování struktury spotřeby, x1/y1 = x2/ y2 vyvolávají všechny daně o 2. substituční efekt jedinec se bude snažit zdaněnou spotřebu nahradit nezdaněnou spotřebou (změna struktury spotřeby) např. zdaníme pouze X => spotřeba X se sníží mnohem více, než spotřeba Y (pokud by spotřebovával pouze Y, tak by se ho to nedotklo) vyvolávají pouze některé daně – selektivní, je možné se placení daně vyhnout spočítá se nadměrné daňové břemeno (DWL) a velikost daňového výnosu (DV) pro eliminaci substitučního efektu je lepší uvalovat více nižších daní, než jednu vysokou daň – za této podmínky je daňový výnos shodný a nedochází k substitučnímu efektu – tento požadavek nerespektuje princip daňové efektivnosti Rozložení daně = kdo daň platí a kdo ji odvádí: o skutečná (reálná) – kdo daň reálně zaplatí ze svých peněz; ta nás zajímá o ze zákona – kdo daň odvede (zpravidla výrobce, má možnost daňových přesunů) a) ES = ∞, ED > 0 (ED ≠ 0, ED ≠ ∞) b) ED = ∞, ES > 0 o nekonečná elasticita nabídky o spotřebitel má dokonalý substitut o výrobce při nevýhodných cenových pohybech o je stanovena maximální cena, kterou je z trhu okamžitě odchází, protože je cena spotřebitel ochoten akceptovat, nad tuto cenu nastavena na minimální hodnotě, kterou je opouští trh => veškerou daň musí platit ochoten akceptovat výrobce, DWL na vrub výrobce o zdvojnásobíme-li daň, DWL roste se čtvercem daně (tedy 4x), pokud daň ztrojnásobíme, tak DWL vzroste 9x! c) ED = 0, 0 < ES < ∞ d) ES = 0, 0 < ED < ∞ o spotřebitel nemá žádný substitut o např. zdravotní služby, léky o celkové DWL = 0 o žádný substituční efekt e) ED > ES f) ED = ES g) valorická daň o daň „ad valorem“ (z hodnoty – buď z ceny, nebo z důchodu), reaguje na ekonomický vývoj, příkladem je DPH o daň uvalená na spotřebitele: h) jednotková daň o daň uvalená na množství, není schopna reagovat na ekonomický vývoj (nemá stabilizační funkci) o dochází často k technickým úpravám/korekcím, které jsou ve jménu zvýšení daně kvůli inflaci o daň uvalená na výrobce:  vztah mezi výší daně a DWL o v případě – substituční efekt roste s kosočtvercem té daně o podmínka: daňový výnos je stejný o s ohledem na velikost substitučního efektu je výhodnější uvalovat více nižších daní, než jednu vysokou o v rozporu s principem daňové efektivnosti – mějte, pokud možno co nejjednodušší daně, co nejmenší daně, aby nevznikly dodatečné náklady s uvalením daně; snaha minimalizovat a snižovat počty daní Přesun daně (daňová incidence) daň standardně uvalena na výrobce, ten se ji snaží přehodit: o na spotřebitele – daňový přesun vpřed o na dodavatele – daňový přesun vzad daňový přesun celý vpřed (úplný vpřed) o daň zaplatí celou spotřebitel (DV pouze od spotřebitele, DWL také jen na spotřebiteli), realizovatelné pouze za předpokladu, že platí: a) ED = 0, psp = p1 + Tx, DWL = 0 : nejsou žádné substituty b) ES = ∞, DWL > 0 : celé DWL pouze u spotřebitele daňový přesun celý vzad (úplný vzad) o trh – 2 subjekty: výrobce a dodavatel (výrobce poptává, proto v tomto vztahu bude na poptávkové straně, dodavatel na nabídkové straně) D = výrobce, pvýr = p1 = cena po zdanění S = dodavatel, pdod = p1 – Tx a) ED = ∞ b) ES = 0 částečný přesun vpřed o daň se rozdělí mezi výrobce a spotřebitele, daň je funkcí elasticit a) pokud ES = ED – přesun 50 % b) pokud ES > ED – přesun více než 50 % c) pokud ES < ED – přesun méně než 50 % částečný přesun vzad o část hradí dodavatel a část výrobce nulový přesun o celou daň hadí výrobce částečně vpřed, částečně vzad (oboustranný) o výrobce nic neplatí, daň si rozdělí spotřebitel a dodavatel částečně vpřed, částečně vzad + část platí výrobce o všichni se o daň podělí – rozložení daně mezi 3 subjekty – výrobce, spotřebitel, dodavatel Daňový systém v ČR členění daně v ČR: daně se dělí na přímé a nepřímé 1) přímé daně – jsou to daně, které jsou pro daňového poplatníka přímo viditelné, okamžitě si je uvědomuje, více se brání jejich zvýšení => politici je raději nezvyšují, politicky nepopulární o daň z příjmů fyzických osob (DPFO) – osobní důchodová daň v ČR (uvalována na příjmy jednotlivců, FO) sazba: lineární 15 % (doplňková sazba 7 % - pokud celkové příjmy vyšší než 1 438 992 Kč) osvobození: sociální dávky, provoz ekologických zařízení, …  základ daně: 5 dílčích základů 1. příjmy ze závislé činnosti (mzdy, odměny statutárních orgánů apod.) 2. příjmy ze samostatné činnosti (příjmy ze živností, nezávislých povolání, příjmy autorů apod.) 3. kapitálové příjmy (dividendy a jiné podíly na zisku, úroky apod. 4. příjmy z nájmu (příjmy z nájmu movitých a nemovitých věcí) 5. ostatní příjmy (z příležitostných činností, příležitostný převod nemovitostí, výhry apod.) odpočty: dary, úroky na bytové potřeby, pojistné na penzijní připouštění aj. slevy: poplatník, student, manželka, postižení, daňové zvýhodnění na dítě superhrubá mzda – hrubá mzda + pojistné, které platí zaměstnavatel – odvádí za zaměstnance: 25 % na sociálním pojištění 9 % na zdravotním pojištění o daň z příjmů právnických osob (DPPO) – korporátní daň v ČR (nižší počet daňových subjektů než u osobních důchodových daní) sazba: lineární 19 % osvobození: podpora žádoucích aktivit (ekologie), … základ daně: výsledek hospodaření, rozdíl mezi příjmy a výdaji (úpravy v oblasti výnosů i nákladů – např. odpisy, rezervy, opravné položky – přesně definováno, co lze za náklad považovat) odpočty: ztráta, výzkum a vývoj, dary, vzdělávání žáků