Politika a volby v Rakousku

Typ politického rozhodování, kde strany „obchodují“ s hlasy, aby maximalizovaly svůj užitek (např. vytvoření koalice).

Volič, který dělí volební sbor na dvě stejné skupiny. Jeho preference ovlivňují politickou nabídku.

Situace, kdy dva racionální aktéři by mohli spolupracovat, ale kvůli nedůvěře nebo strachu z podrazu se naopak konkurenčně chovají.

Proces výběru dodavatele pro veřejnou zakázku, který zahrnuje zveřejnění zadávací dokumentace, podání nabídek a jejich vyhodnocení.

Dokument, který obsahuje specifikaci veřejné zakázky, podmínky pro účast a požadavky na dodavatele.

Souhrn kritérií, které se používají k hodnocení nabídek v zadávacím procesu. Vychází z poměru ceny a užitné hodnoty.

Souhrn kritérií, která se používají k hodnocení nabídek v zadávacím procesu. Vychází z poměru ceny a užitné hodnoty.

Peněžní prostředky vybírané státem k zajištění fungování veřejných služeb a plnění fiskálních funkcí.

Poměr celkových daňových příjmů k HDP. Používá se k hodnocení daňové politiky.

Jedna z fiskálních funkcí státu. Zahrnuje vliv daní na rozdělování příjmů a majetku.

Jedna z fiskálních funkcí státu. Zahrnuje vliv daní na alokování zdrojů v ekonomice.

Státní zásahy do ekonomiky, které se míjí účinkem a jejich dopady zhorší výchozí situaci.

Nedostatek informací nebo špatná kvalita informací, která brání správnému ekonomickému rozhodnutí.

Zpoždění v poznání problému, rozhodování o řešení a zavedení opatření. Čím delší zpoždění, tím méně efektivní opatření.

Státní zásahy do ekonomiky, které předvídají reakce soukromého sektoru a nezohledňují jeho snahu minimalizovat daňovou zátěž.

Ztráta motivace k efektivitě v důsledku absenci hrozby bankrotu. Státní instituce se chovají méně zodpovědně než soukromé firmy.

Daňové zvýhodnění (nulová daň, zvýšená odčitatelná položka) nebo znevýhodnění (vyšší daň, zrušení odčitatelných položek) s cílem ovlivnit chování ekonomických subjektů.

Dotace, účelové dotace s cílem vyvolat substituční efekt a změnit chování producentů.

Použití různých nástrojů (daňové, výdajové) s cílem ovlivnit chování ekonomických subjektů a dosáhnout požadovaných ekonomických cílů.

Ekonomická teorie, která zdůrazňuje důležitost daní jako nástroje fiskální politiky k stabilizaci ekonomiky.

Ekonomický směr, který se podobá neoklasikům, ale zahrnuje i makroekonomické aspekty daní, například Lafferovu křivku.

Minimalizace nákladů na výběr daní prostřednictvím efektivní konstrukce daňové soustavy a daní.

Schopnost daňové soustavy reagovat na změny ekonomických veličin a hospodářského vývoje.

Snaha o zamezení daňové konkurence mezi státy prostřednictvím smluv o zamezení dvojího zdanění a harmonizace daňových úrovní.

Pokus o dosažení spravedlivého rozdělení daňové zátěže mezi jednotlivce.

Principy daňové spravedlnosti, kde každý platí daně podle míry užitku z veřejných výdajů.

Principy daňové spravedlnosti, kde každý platí daně podle své platební schopnosti.

Princip, který zaručuje, že každý hlas má stejnou váhu a je zohledněn stejně, bez ohledu na status nebo postavení.

Systém tajného volení, který zaručuje, že nikdo se nemůže dozvědět, pro koho konkrétní osoba hlasovala.

Základní právo, které umožňuje osobám s dosaženým věkem (většinou 18 let) účastnit se voleb a volit své zástupce.

Základní právo, které umožňuje osobám s dosaženým věkem (většinou starším než u práva volit) kandidovat ve volbách.

Prostředí, které se vyznačuje složitými a neefektivními procesy, s častým zaměřením na formality a úřední postupy.

Síla byrokratického systému, která směřuje k centralizovanému a rigidnímu uspořádání, místo flexibility a individualních řešení.

Skupiny lidí, kteří sdílí společné cíle a zájmy, a snaží se je prosadit v politice a ovlivnit tak politická rozhodnutí.

Metody, které využívají zájmové skupiny k ovlivňování voličů a politických rozhodování, například prostřednictvím propagace, lobbingu a distribuce informací.

Tato teorie popisuje, jak se státní výdaje zvyšují s růstem HDP na osobu, a to v důsledku rostoucího zájmu o sociální služby a zlepšování životní úrovně populace.

Tato teorie vysvětluje růst státních výdajů tím, že produktivita práce ve veřejném sektoru roste pomaleji než v soukromém sektoru. To vede k vyšším nákladům na jednotku výkonu ve veřejném sektoru.

Tento koncept zdůrazňuje roli státu v redistribuci bohatství a zajištění rovného přístupu k důležitým statkům a službám pro všechny občany.

Vysvětluje, proč se státní výdaje zvyšují během krizí, ale po skončení krizí se nevrací na svou původní úroveň.Místo toho se stabilizují na vyšší úrovni.

S rostoucím příjmem na obyvatele počítá tato teorie s rostoucími státními výdaji. To je způsobeno zvyšující se poptávkou po veřejných službách, která se zvyšuje se standardem života.

Tato teorie zdůrazňuje rozdíly v produktivitě práce mezi soukromým a veřejným sektorem, které vysvětlují rostoucí náklady na jednotku výkonu ve veřejném sektoru.

Tato teorie zdůrazňuje redistribuční funkci státu a jeho povinnost zajistit rovný přístup všech občanů k důležitým statkům a službám.

Tento argument vysvětluje, jak státní výdaje během krizí rostou a po nich se stabilizují na vyšší úrovni. Je to způsobeno intervencí státu během krize a následné potřeby udržení některých výdajů na stabilizaci ekonomiky.