Otázky Ke Zkoušce Z Veřejného Práva - PDF

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Úvod do veřejného práva Otázky ke zkoušce Olomouc 2023 Obsah 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého pravá........................ 3 2. Veřejná moc – pojem, charakteristika, subjekty...

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Úvod do veřejného práva Otázky ke zkoušce Olomouc 2023 Obsah 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého pravá........................ 3 2. Veřejná moc – pojem, charakteristika, subjekty veřejné moci...................................... 4 3. Stát – pojem, znaky, funkce......................................................................................... 5 4. Vznik, zánik a trvání státu, kontinuita a diskontinuita.................................................. 7 5. Legalita a legitimita státní moci................................................................................. 10 6. Odpovědnost veřejné moci........................................................................................ 11 7. Suverenita lidu, moc ustavující a ustavená................................................................. 12 8. Pojem ústavy – klasifikace a funkce ústav, konstitucionalismus................................. 13 9. Struktura a obsah ústavy............................................................................................ 15 10. Vnitřní organizace státu; státní orgány (charakteristika, členění, způsoby ustanovování do funkcí)......................................................................................................................... 16 11. Pravomoc a působnost státního orgánu................................................................... 17 12. Státní občanství – pojem, obsah, nabývání, pozbývání........................................... 18 13. Státní suverenita – vývoj a obsah pojmu; územní svrchovanost a územní výsost.... 19 14. Státní území – pojem, základní znaky, rozsah......................................................... 20 15. Dělba moci – horizontální a vertikální hledisko; význam dělby moci..................... 21 16. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva........................................................... 22 17. Parlamentní forma vlády, charakteristika a příklady.................................................... 23 18. Prezidentská forma vlády, charakteristika a příklady...................................................... 25 19. Smíšené formy vlády – poloprezidentská forma vlády, kancléřská forma vlády.......... 27 20. Monarchie – pojem, typy............................................................................................ 29 21. Stát unitární, regionální autonomie, federace, konfederace (znaky, vzájemná odlišení, typologie federací)........................................................................................................... 32 22. Pojem a znaky demokracie, způsoby demokratického rozhodování............................ 36 23. Reprezentativní (zastupitelská) demokracie................................................................ 39 24. Přímá demokracie a její formy.................................................................................... 41 25. Volby – pojem, funkce, volební právo, principy volebního práva................................ 43 26. Volební systémy (poměrný, většinový) - principy, rozdíly........................................... 46 27. Parlament – význam, pravomoci, postavení členů; bikameralismus............................ 48 28. Principy organizace a činnosti moci výkonné, orgány moci výkonné.......................... 53 29. Vláda – pojem, modely, ustavení, pravomoc............................................................... 55 30. Soudnictví – pojem, funkce a úkoly............................................................................ 58 31. Hlava státu – pojem, modely....................................................................................... 60 32. Druhy soudů a soudnictví........................................................................................... 63 33. Principy soudního rozhodování.................................................................................. 66 34. Nezávislost soudů a soudců........................................................................................ 68 35. Ústavní soudnictví – modely, pravomoc, typy kontroly............................................... 69 2 1. Veřejné právo – charakteristika, obory, rozlišení od soukromého pravá  Veřejné právo je takové právo, kde právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné, odpovídají vztahu stát – občan  Veřejné právo subjektivní – nároky nebo práva individua vůči veřejné moci (práva vztahující se k subjektu – listina práv a svobod, …)  Veřejné právo objektivní – souhrn právních předpisů, ve kterých najdeme normy veřejného práva (ústavní zákony, volební a daňové zákony, trestní zákon, procesní předpisy…)  Předmět regulace veřejného práva: o Obyvatelstvo (zákon o občanství, vznik a zánik občanství, cizinecký režim…) o Územní organizace státu a státní zřízení o Řízení státních orgánů o Dělba moci o Způsob participace občanů na moci o Právní řád o Symbolika státu a státní idea o Vztah státu k jiným státům či nadnárodním celkům o Mimořádné stavy  Obory veřejného práva: o Ústavní právo o Trestní právo o Správní právo o Finanční právo o Procesní právo o Právo životního prostředí o Právo sociálního zabezpečení o Mezinárodní právo veřejné o Na pomezí:  Pracovní právo  Rodinné právo  Rozlišení veřejného práva od soukromého: o Zájmová teorie:  Veřejným právem je to, co je ve veřejném zájmu a soukromým je to, co je v soukromém zájmu o Mocenská teorie:  Podřazenost – nadřazenost = veřejné právo, pokud jsou vztahy rovné, jedná se o soukromé právo o Přiřazovací teorie:  Pokud je norma adresovaná státu, jedná se o veřejné a pokud všem, jedná se o soukromé 3 2. Veřejná moc – pojem, charakteristika, subjekty veřejné moci  Veřejná moc je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať už přímo nebo zprostředkovaně  Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem  Moc jako zamýšlený vliv (když někdo něco chce vůči někomu, někoho ovlivňuje) z právního hlediska tato charakteristika nestačí  Moc jako možnost ovlivňovat chování jiného i proti jeho vůli (donucení)  Moc = nevyhnutelné uspořádání lidské společnosti pro účely její reprodukce „abychom mohli přežívat, musíme být ovládáni jistou mocí“  Obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu  Moc je nevyhnutelné uspořádání lidské společnosti za účelem její reprodukce  Stát vystupuje jako subjekt nejvyšší veřejné moci ve vztahu k danému území  Subjekt je ten, kdo má moc (státní moc, korporace) !!neplést s tím, že subjekt je parlament, není!!  Veřejnou moc lze rozlišovat z hlediska subjektů na: o Státní moc, jejímž subjektem je stát  Konkrétními nositeli této moji jsou státní orgány, v některých případech jeho zařízení a zcela výjimečně jeho zvláštních složek o Veřejná moc v užším slova smyslu – odvozená veřejná moc, jejímž subjektem jsou nestátní veřejnoprávní instituce  Konkrétně: subjekty místní a územní samosprávy, subjekty sociálně-profesní a kulturně-duchovní samosprávy  Základní funkce veřejné moci: o Tzv. společenská smlouva zavazuje veřejnou moc k plnění těchto úkolů:  Zákonodárství = vytváření základních pravidel chování  Exekutiva = správa státu a výkon norem daných zákonodárstvím  Justice = výkon spravedlnosti a řešení sporů  Bezpečnostní složky = vnitřní a vnější ochrana 4 3. Stát – pojem, znaky, funkce  Pojem: o Stát je určitý svazek lidí, kteří obývají jistě stanovené teritorium, je to svazek nadán jednotnou vůlí, cílem je domoci se toho co považuje svazek za důležité, životní cíle tohoto svazku o Stát je subjekt mezinárodního práva, který musí mít stálé obyvatelstvo, definované území, vládu a musí mít schopnost vstoupit do vztahu s jinými státy o Stát vzniká ze společnosti která si ho neuvědoměle vytváří, za účelem další existence o Univerzální instituce zaručující sociální pořádek o G. Jellinek definuje stát jako jednotu lidí opatřených původní mocí vládní z právního hlediska je podle něho stát „původní mocí vládní opatřená korporace usedlého lidu“ o Nejdůležitější veřejnoprávní korporace  Znaky: o Státní území  Státní území je zpravidla vyčleněno hranicemi oddělující území od jiného státu  Žádná jiná moc nepodrobená státu nemůže bez svolení státu svou moc na území vykonávat o Obyvatelstvo (stálé)  Stát nemůže existovat bez obyvatelstva, ale součástí státu mohou být i oblasti nevhodné k trvalému osídlení  Musí být usedlé na určitém území o Vláda  Organizace, která slouží k výkonu státní moci o (Způsobilost vstoupit do vztahu s jinými státy)  Funkce státu: o Jsou to úkoly, které stát musí plnit o K plnění těchto úkolů vyvíjí stát určitou činnost, kterou realizuje pomocí institucí  Regulace pomocí norem  Každý stát má závazná pravidla chování, která jsou v právních normách  Stát nedodržování těchto norem má právo je sankciovat  Právní normy mohou vydávat orgány moci zákonodárné i výkonné, ale normy vydané orgány výkonné moci mají podzákonný charakter  Organizace služeb veřejného zájmu  Jedná se o služby, které jsou ve veřejném zájmu  Např. služby v oblasti dopravy, školství, zdravotnictví, kultury  Vnější a vnitřní ochrana  Vnější: dbání na zachování státních zájmů, územní celistvosti a nedotknutelnosti státního území – k tomu slouží armáda 5  Vnitřní: ochrana obyvatel státu před zločinností, ochrana jejich majetku a zdraví, zachování veřejného pořádku – k tomu slouží policie 6 4. Vznik, zánik a trvání státu, kontinuita a diskontinuita  Vznik státu: o Evropa – konstituování moderních národu 19. a 20. st, popudy vnější – konflikty, zánik velkých říší, revoluce, dekolonizační a národně- osvobozenecký boj, sebeurčení národu o Teorie vzniku:  Teologická  Nejstarší  Stát a náboženství dohromady, stát je výtvorem božím  Svatý Augustin – O Boží obci  Středověk stát pod záštitou církve, panovník není Bůh  Autority ve světě = papež a král — dvě jurisdikce světská a církevní, světská podléhá církevní  Řehoř 7 DIKTATUS PAPAE (1074) = právo rozhodovat ve věcech všeho křesťanstva (přísloví: Jít do Kanosi -> Řehoř 7 a Jindřich 4) svrchovanost papežské moci, církev má možnost krále exkomunikovat  TEORIE DVOU MEČŮ = středověká teorie o rozdělení moci na duchovní a světskou  Teorie moci/panství  Jeden má nadvládu nad druhým, silný nad slabými  Přírodní zákony už u Sofistů  Baruch Spinoza – stát a právo jako systémy přírodních sil, zákon sebezáchovy, každý má tolik práva, kolik má moci - „Je přirozeným právem ryb plavat a právem větších ryb požírat ty menší.“  Marxistické teorie vládnoucí třída Engels– státní moc, výbor, který spravuje společenské záležitosti, nástroj potlačování, udržení panství  Teorie právní  Právo věcné  Kontraktualistické  Patroiarchární o Staré Homérovské Řecko, rozrůstání rodů o Královská moc pochází od zakladatele lidského rodu – od Adama, nikdo ho nemůže sesadit, neboť všichni jsme Adamovi děti  Patrimoniální o Vychází od vlastnictví půdy, dědičný rodinný statek o Poddaní podléhali právní moci o Lenní systém a právo soukromého vlastnictví o Předřazován vzniku státu o Panovník subjekt státní moci – panovník i jeho dědici mají vlastnické právo na stát, tj. korunní 7  država ve soukromém vlastnictví krále (př. 1885 belgický král Leopold II – Kongo dar Belgii)  Smluvní o Snaha vytvořit efektivní systém obrany proti silnějším o Thomas Hobbes  Koncepce moci Suverena cokoli panovík vykoná nemůže být považováno za nezákonné a nespravedlivé, teoretik politického absolutismu, neomezena moc státní  Leviathan – smrtelný Bůh, vděčíme mu za mír a obranu státu  Etické  Psychologické  Způsoby vzniku státu: o Osídlením dosud neobydleného území  V současné době nerealizovatelný prakticky vyloučen (poslední koncem 19. století) o Spojení dvou nebo více státu  Několik státu se rozhodne, že se spojí nový státní útvar (1918 např. vznik království Srbů, Chorvatů a Slovinců) o Naplaveniny  Přičítáni k pobřežnímu státu o Rozpad stávajících státu  Rozpadem existujícího státu na několik malých států nástupnické státy (takto vzniklo Slovensko, samostatné Rakousko – 1918) o Odštěpení státu  Odštěpuje se část území a koncipuje se v samostatný nezávislý nový stát (např. 1830 samostatné Řecko od turecké říše, Belgie od Nizozemí, 1991 Chorvatsko a Slovinsko od Jugoslávie) o Oddělení od koloniální mocnosti  Oddělení od velkých mocností (od 60 let dekáda Afriky, Indonésie, Indie) o Změna části, výměna území  Není vznik státu, např. Itálie a Jugoslávie o Rozhodnuti mezinárodních organizací  Např. OSN 1947 - číslo 181 – vznik samostatného státu Izraele; Kosovo – protektorát vyhlášení nezávislosti  Mezinárodně-právní subjektivita = uznání státu o De facto – samotné založení státu o De iure – uznání plné, konečné a neodvolatelné (např. ČSR 29. října 1918 de facto, červen 1919 de juro)  Zánik státu: o Okolnosti, které provází vznik státu často začínají zánik jiného státu:  Anexe  Přivtělení jiného státu k druhému, důsledkem vojenské porážky a zničení státní moci: stát zanikne okamžikem 8  svých určujících složek (nemusí zaniknout hned po porážce, jen když ztratí obyvatelstvo, území a státní moc)  Rozpad státu na jiné části  Z nichž některé se připojují k jinému státu a z jiných vznikne nový stát (rozdělení reálné unie Švédska a Norska, rozpad Arabské republiky vznik Egypta a Sýrie)  Spojení několika dosud existujících států v nový  S tím že ostatní zanikají (Zanzibar a Tanganika)  Působení přírodních sil – přirůstání území  Rezignace státní moci  Ukotveno v zákoně, může se rozhodnout i v referendu (suverén rozhodne, že stát končí nebo že se část státu oddělí)  Nezaniká, pokud není dlouhodobě zastupovaná funkce, pokud je stát okupovaný jinými vojsky nebo pokud vůdce je internován (nachází se v exilu) o Zánikem původního státu přestanou existovat i smlouvy, které stát uzavřel o Zaniká-li složený stát, tak ty malé státy se stávají samostatnými a ty smlouvy přecházejí na všechny subcesory, které jím byly součástí i pokud se jedná o dluhy, přecházejí na nástupnické státy  Kontinuita a diskontinuita: o Objevují se při přelomových obdobích státu o Oba tyto pojmy k sobě patří o Kontinuita je trvalost a diskontinuita je nějaký zlom, změna o Např. Československo po 1. SV – recepční norma je důkazem kontinuity právního řádu, ale vznik republiky je diskontinuita (byla monarchie) 9 5. Legalita a legitimita státní moci  Legitimita o Ospravedlnění, uznání, zdůvodnění, dobrovolný respekt o Moc je vůči obyvatelům ospravedlněna (lidé chápou, že tu moc musí respektovat) o Základní prvek jsou volby (zjištění, jak jsou lidé spokojeni s daným systémem) o Zdůvodnění moci (proč mám poslouchat) o U nás se legitimita zajišťuje demokracií (volby)  Legalita o Zákonnost státní moci o Jedna z podmínek právního státu o Aby moc byla legální, tak musí fungovat podle předem daných pravidel o Prostředkem realizace státní moci je právo (stát je právem sám vázán) aby mohl fungovat, musí se jím řídit o Způsob výkonu moci (zákonnost podle pravidla)  Oba pojmy se mohou dostat do sporu, protože to že je něco legální neznamená, že je to legitimní (např. totalitní vláda – je legální, protože se řídí svými zákony, které vydala, ale není legitimní na základě toho, že odporuje zájmu státu a občanů)  Koncepce legitimity moci o Max Weber  Charisma (někoho poslouchám, protože mě „uhranul“)  Tradice (panovnictví se dědilo)  Legalita  Státní moc = moc ustavená (konstituovaná) o Demokratický stát (lid)  Moc ustavující (konstituující)  Lid ustavuje stát, stát je ustavující mocí  Dokument, který utváří moc je konstituce (ústava)  Působí zpětně na obyvatelstvo (konkrétní fyzické a právnické osoby pomocí toho práva) o Právní stát (obyvatelstvo) 10 6. Odpovědnost veřejné moci  Stát má odpovědnost za škodu způsobenou orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti, které svým nesprávným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobí škodu třetím osobám, včetně podnikatelů  Decentralizace veřejné moci (přenáší odpovědnost na někoho jiného) o Státní moc  Parlament  Soudy  Vláda o Moc veřejnoprávních korporací  Starosta  Zastupitelstvo  Rada  V ČR např. obce, města, kraje  Profesní korporace (advokátní komory, lékařské komory, notářské komory) nechce to řešit ministerstvo, tak to řeší dané komory, protože stát jí svěřil tu možnost rozhodování 11 7. Suverenita lidu, moc ustavující a ustavená  Otázka nositele suverenity – suverenita státní moci je odvozena od suverenity lidu, protože zdrojem veškeré moci je lid o Souvisí s moderním demokratickým státem o J. J. Rousseau: Demokracie jako suverenita lidu – zde se nehovoří přímo o termínu demokracie, ale o jeho nejbližším ekvivalentu – republika  Suverenita panovníka (legitimita „shora“ – od Boha) o Dříve platilo, že nositel byl ten nahoře (panovník) o Pomáhali si udržet to, že ho musí všichni poslouchat  Suverenita lidu (legitimita „zdola“) o Cca v 18.st. změna a lid si chtěl vládnout sám o Změna z „poddaného“ na „občana státu“ o Občané si o všem budou rozhodovat sami o Viz čl. 2 Ústavy ČR – „lid“ jako:  Zdroj moci  Vykonavatel moci – rozhodovali přímo (referendum) nebo prostřednictvím státních orgánů  Lid je zdrojem státní moci – moc ustavující  Lid je vykonavatel státní moci – moc ustavená  Státní moc = moc ustavená (konstituovaná) o Demokratický stát (lid)  Moc ustavující (konstituující)  Lid ustavuje stát, stát je ustavující mocí  Dokument, který utváří moc je konstituce (ústava)  Působí zpětně na obyvatelstvo (konkrétní fyzické a právnické osoby pomocí toho práva) o Právní stát (obyvatelstvo)  Lid je zdrojem státní moci – moc ustavující  Lid je vykonavatel státní moci – moc ustavená 12 8. Pojem ústavy – klasifikace a funkce ústav, konstitucionalismus  Ústava: o Zákon, který je takto označený, nese soubor norem nejvyšší právní síly o Formální význam:  Jedná se o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení občanů vůči státu o Materiální význam:  Soubor norem, které rozdělují státní moc a stanovují pravomoci nositelů státní moci  Klasifikace ústavy o Právní X faktická  Právní jsou právně zakotvené, faktická je to, jak v tom daném státě funguje, aniž by to bylo nějak podchyceno o Formální X materiální  Formální je dokument s názvem ústava, materiální je to, co ústava obsahuje, jaké náležitosti o Psané X nepsané  Většina ústav je psaných, ve Velké Británii není psaná (historické dokumenty, obyčej, tradice, zvyklosti) o Rigidní X flexibilní  Rigidní jsou tzv. tuhé ústavy, těžko se mění na rozdíl od flexibilních, což jsou vlastně zákony s ústavní materií (např. Izrael) o Monolegální X polylegální  Monolegální ústava je zakotvena v jednom dokumentu, kdežto polylegální je ve více (např. ČR – Ústava + Listina základních práv a svobod + ústavní nařízení)  Funkce ústavy: o Právní  Základní funkce ústavy – legitimace k výkonu státní moci, reprezentace, integrace, kontrola výkonu moci ve státě a společnosti o Politická  Základní pravidla „hry“ o moc o Ideologická  V ústavě je zakotveno zaměření daného státu, jakým směrem „půjde“ o Kulturní  Právní, politická kultura národa, ale i obecné kulturní hodnoty a povaha národa  Konstitucionalismus: o Psaná ústava vzniká z mnoha zdrojů  Myšlenka společenské smlouvy – výraz suverenity lidu a likvidace absolutismu  Teorie dělby moji, jako institucionální záruka svobody jedince  Vítězství představy psaného dokumentu nad nepsaným obyčejem  Teorie egalitarismu a liberalismus – myšlenka rovnosti a svobody lidské bytosti 13  v plné formě se moderní stát s ústavou začíná projevovat až koncem 18. století (VFR, vznik USA) 14 9. Struktura a obsah ústavy  Struktura ústavy: o Podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma) o Struktura je tvořena:  Ústavní normy – základní prvek obsahu  Ústavní instituty – soustřeďují ústavní normy, které ustanovují určitý institut  Ústavní systém – uspořádaný soubor všech ústavních norem jako ústavně zakotvených pravidel chování o Vnitřní struktura ústavy:  Nadpis ústavy – umožňuje identifikaci ústavy v právním řádu (evidenční číslo, ročník a titul – základní zákon nebo jiné)  Systematika ústavy – systém norem a institutů tvořící základ systému práva ve státě (články)  Vyšší právní síla – vyjadřuje, že právní předpisy jsou hierarchicky uspořádány, že nemají stejnou úroveň (nižší předpis nesmí odporovat vyššímu)  Ústavodárná procedura – možnosti, jak měnit ústavuJazyk a délka ústavy  Obsahové náležitosti ústavy: o Vztah státu a jednotlivce (základní práva a svobody…) o Území státu a občanství o Rámec výkonu moci (zřízení orgánů, dělba moci) o Tvorba práva, struktura právního řádu o Mezinárodní vztahy o Územní vyčlenění – vertikální dělba moci o Symbolika státu o Cíle a hodnoty státu  Ustanovení o organizaci a činnosti státu: o Normy zřizující a rušící stát jako takový – základní ustanovení každého základního zákona o Normy určující území a obyvatelstvo – každá ústava vymezuje hranice, vnitřní členění státu, pravidla získání státního občanství o Normy upravující otázku výkonu státní moci – nejobsáhlejší složka ústav, dělba státní moci, nositelé státní moci o Normy určující charakter právního řádu – normy operativní, nakládání s právními předpisy a výstavba právního řádu o Normy upravující členění státní organizace a státu – zejména se týká federace, vztah mezi federací a členskými státy o Ústavní normy symbolizující stát – preambule, státní symboly, určení hlavního města 15 10. Vnitřní organizace státu; státní orgány (charakteristika, členění, způsoby ustanovování do funkcí)  Organizace státu: o Stát se podle postavení a funkcí jednotlivých částí se člení na:  Státní orgány, jako jeho základní a rozhodující složky  Zvláštní složky – policejní a bezpečností síly, které jsou zřizovány za účelem bezpečnosti, pořádku a obrany státu  Státní organizace a státní zřízení – jsou zřizovány za účelem realizace dalších státních funkcí  Principy organizace státu o Subordinace – princip nadřízenosti a podřízenosti o Koordinace – orgány na stejné úrovni musí spolupracovat o Decentralizace – pravomoc pro kraje a obce o Dekoncentrace – přenesení pravomoci na nižší složky státní moci o Nezávislost – soudy  Státní orgány: o Instituce, které mají státně-mocenský charakter, mají pravomoc a působnost o Nemají svou subjektivitu – stát jako subjekt vystupuje skrze ně  Složení státního orgánu: o Monokratické x kolegiální  Monokratické – rozhodnutí jedince = rozhodnutí orgánu (prezident) x Kolegiální – rozhodnutí kolektivu (parlament) o Odborné x laické x kombinované  Odborné – nutná míra odbornosti (soudy) x laické (prezident, vláda) x Kombinované – soudní senáty (soudce + 2 laici)  Způsoby ustanovování do funkce ve státním orgánu: o Volba – přímá x nepřímá  přímá (přímo voliči, typicky volby do parlamentu) x nepřímá (volba hlavy státu) o Jmenování o Dědičnost – na základě nástupnického práva, typicky hlavy států typu monarchie o Virilita – působení v určitém orgánu přinese i jiné funkce  např. předseda senátu USA = viceprezident USA o Aklamace – jednotným prohlášením 16 11. Pravomoc a působnost státního orgánu  Pravomoc = oprávnění státního orgánu určitým způsobem se chovat a působit na společenské vztahy o Druh těchto oprávnění vypovídá o způsobilosti vydávat právní akty a přijímat rozhodnutí v dalších formách. o Pravomoc lze klasifikovat z více hledisek:  Pravomoc normotvorná – primární pravomoc x sekundární pravomoc  Primární pravomoc = pravomoc ústavodárnou a zákonodárnou; sekundární pravomoc = způsobilost státního orgánu projevovat se prostřednictvím nižších pramenů práva, které jsou odvozeny od primárních pramenů práva (nezákonné pp)  Pravomoc aplikační – ve formě individuálních právních aktů (soudní nálezy)  Organizačně o Rozlišujeme pravomoci:  Ústavodárná  Zákonodárná  Výkonná (správní)  Soudní  Kontrolní a dozorová  Působnost státního orgánu o Jedná se o právní vyjádření úlohy a postavení státního orgánu v určitých společenských vztazích; předmět, rozsah a obsah činnosti státního orgánu o Druhy působnosti:  věcná – čím se zabývá, všeobecná x specializovaná (vláda x ministerstva)  územní – na jakém území, celostátní x místní (vláda x místní úřad)  časová – kdy státní orgán působí (trvalá x dočasná)  personální – ke komu působí (všeobecná x specializovaná)  funkční – jaká instance (1. instance x 2. instance) 17 12. Státní občanství – pojem, obsah, nabývání, pozbývání  Pojem: o Trvalost (příslušnost) organizovaného společenství osob na daném území je formálně evidována jako státní občanství o Faktický vztah mezi státem a občanem, který je zachycen právem o Občanství = status jednotlivce ve společnosti a také je to vztah státu a jednotlivce  Znaky: o Trvalost – trvalý vztah, v zásadě trvalý (jsou výjimky, př. možnost změnit občanství) o Výlučnost (exkluzivní) + výjimky (každý má jeden stát x dnes dvojí občanství) o Bezprostřednost = působí přímo o Rovnost – všichni občané stejně o Personalita – personální výsost, vztah k jednotlivci  Nabývání: o Původní (originální) – přímo od státu, ne po rodičích,  Právo půdy/země – IUS SOLI o Odvozené (derivativní) – po rodičích  Právo krvi – IUS SANQUINIS o Způsoby: 1. Narození (filiace)  Nejčastější způsob nabytí  Možnost vzniku dvojího či vícerého občanství, i po rodičích (př. Francouz a Čech) pokud rodič má dvojí občanství tak taky dítě 2. Udělení na žádost (naturalizace)  Žádost => rozhodnutí státu  Splnění státem daných podmínek, které má každý stát jinak (např. délka pobytu, pozbytí dosavadního občanství, bezúhonnost (úmysl x trestný čin), znalost jazyka a reálií)  Každá podmínka má nějaké výjimky 3. Opce – právo optovat, volba z nabízených variant (př. při dělení státu ČSR) 4. Sňatek (v ČR ne) 5. Legitimace – např. uznání otcovství) 6. Osvojení – zásada: občanství dětí by se mělo shodovat s občanstvím rodičů) 7. Nabytí funkce – např. ve Francii 8. Hromadné udělení – např. povalečné konflikty, stěhování národů) 9. Nalezení  Pozbývání:  Smrt  Zánik státu – vztah státu a jednotlivce, jedna strana zanikne, právo optovat  Expatriace = propuštění ze státoobčanství  Vzdání se občanství – vyžadována jedna důležitá podmínka – musíte mít jiné občanství, čekáte na občanství  Nabytím jiného občanství – není možnost mít dvě, u některých státu (u nás ne) => nemůžeme se stát bezdomovci  Povolení státu na žádost  ! Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven občanství 18 13. Státní suverenita – vývoj a obsah pojmu; územní svrchovanost a územní výsost  Státní suverenita, svrchovanost  Znamená to, že moc státu je nejvyšší, úplná a výlučná  Obsahem tohoto pojmu je nezávislost na jiné moci, výlučnost jiné státní moci na daném území a neomezenost hlediska uplatňování  Určitá vláda, která se dívá seshora (vládne)  Nad tou osobou není nikdo vyšší  Vyšší moc můžeme charakterizovat jako vyšší sílu, kterou my nejsme schopni ovlivnit  Územní suverenita = právo nakládat s územím (stát může převést na jiný stát své území)  Územní výsost = akty veřejné moci stát ovládá své území a obyvatelstvo na něm (výsostná suverénní práva, chápeme ji jako pravomoc státu nakládat s územím a obyvatelstvem vydávání zákonných aktů veřejné moci, běžná správa, uzavírání smluv s jinými státy o pronájmu území…)  Dva projevy suverenity  Vnitřní  Uvnitř státu není žádný konkurent státní moci (ve federaci: členské státy podléhají federaci)  Vnější  Suverénní stát není závislý na jiné státní moci (výjimkou, jsou omezení mezinárodními právy)  Vznik pojmu suverenita  Učení o svrchovanosti vzniká ve Francii ve středověku  Jean Bodin – panovnická moc má konkurenci v silných městech, duchovenstvu, šlechtě panovník překonal tento odpor a vznikl absolutismus, panovník je nad právem a je omezen pouze božími příkazy  Georg Jellinek (2. pol. 19. stol.)  Pojem ryze právní, schopnost právní sebeomezení státu (je tedy suverénní, pokud rozhoduje o právním omezení uvnitř sebe)  Suverenita není výčet práv, ale schopnost disponovat s mocenskými právy  Územní svrchovanost a územní výsost (dominium a impérium)  Dominium  Územní svrchovanost  Existuje přesvědčení státu, suveréna, že mu toto území patří  Impérium  Územní výsost  Ten, kdo území ovládá, může vydávat právní předpisy a spravuje území = mocensky ho ovládá  Kondominium  Jedno území patří dvěma nebo více státům (např. dříve Andora – Francie a Španělsko)  Koimpérium  Území patří jednomu státu, ale je zde více impérií (např. přístav Tanger) 19 14. Státní území – pojem, základní znaky, rozsah  Teritorium, vůči němuž působí suverénní státní moc  Musí mít rozsah, aby zajistilo obyvatelstvu přežití  Znaky o Trojrozměrný prostor o Suchozemský povrch o Vnitřní vody o Pobřežní vody o Vzdušný prostor (do 100 km) o Prostor do vnitra země o Fiktivní území  Hranice o = Právem vymezená spojnice bodů na zemském povrchu (svislé plochy procházející hraniční čarou; fiktivní a myšlené) o Geografické – přesně sleduje reliéf zemského povrchu o Orografické – nejkratší spojnice dvou bodů v terénu (vzdušná čára) o Astronomické – podle poledníků a rovnoběžek o Přirozené (hory, řeky) x umělé (dle dohody, podle rovnoběžek či poledníků) o Pevné x pohyblivé (vody) o Postupy určování hranic:  Delimitace – práce s podrobnými mapami, vytipovávají se určité body a určuje se hranice  Demarkace – konkrétní práce vytyčování hranic v terénu, „opatníkování“  Nabývání území o Nejedná se o vznik státu, pouze přičlenění o Originálně (původně)  Prvotní okupace – obydlování neobydleného území  Přirůstání (objeví se a automaticky přiroste)  Akcese – přirozené (naplaveniny, pokles hladiny moře)  Akrescence – umělé (vysoušení, umělé ostrovy) o Derivativně (odvozeně)  = Nabývání od někoho  Cese – postoupení, např. výměna území (smlouvy, koupě)  Vydržení – dlouhodobá péče o území  Adjudikace – přidělení území z rozhodnutí mezinárodního orgánu o Nelegitimní  Anexe (připojení jednoho státu pod druhý)  Okupace (území může být zcela nebo z části odňato státní moci  Pozbytí území o Derelikce – opuštění o Působení přírodních sil (např. když se ostrovy zmenšují se vzrůstající hladinou moře) o Cese – postoupení území (výměny) o Adjudikace – soudní přičinění (mezinárodní konference) o Vydržení o Separace, secese – oddělení části státu od nějakého státu o Zánik státu 20 15. Dělba moci – horizontální a vertikální hledisko; význam dělby moci  Nejvýrazněji teorii dělby moci charakterizoval Ch. L. Montesquieu (dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní), ovšem o dělbě moci se zmiňuje už i Aristoteles  Jedním z kritérií je také neslučitelnost funkcí (soudce nemůže být poslancem nebo senátorem)  Horizontální dělba moci: o Dělba moci mezi nejvyšší státní orgány (parlament, vláda, soudy); rozdělení do 3 autonomních mocí orgánů:  Zákonodárná moc – vykovává parlament  Výkonná moc – prezident + vláda  Soudní – soudy  Soudy jsou vzájemně: o Neslučitelné o Neodpovědné o Nepodřízené  Vertikální dělba moci: o Vztah centra státu s územními jednotkami; určuje, jak je stát územně organizován o Dělíme na:  Unitární státy (ČR, Francie)  Jedno impérium a dominium  Jedno státní občanství  Jedna soustava nejvyšších orgánů  Žádný jiný útvar na území státu nemá moc státní  Federace (USA)  Dvojí impérium a dominium (federace a členských států)  Dvojí soustava nejvyšších orgánů  Dvě občanství  Význam dělby moci: o Vzájemná kontrola – když se jednotlivé složky kontrolují/hlídají navzájem (parlament vysloví nedůvěru vládě) o Odpovědnost X neodpovědnost o Prevence koncentrace moci  obrana před libovůlí a zneužitím moci o Stabilita systému  prevence společenských zvratů o Projevy  zákonodárná – výkonná (zákonodárce vytváří zákony, výkonná je aplikuje)  výkonná – soudní (např. prezident jmenuje soudce)  zákonodárná – soudní 21 16. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva  Právo vnitrostátní o Každý stát má svůj právní řád, dále orgán, který tento řád vytváří a orgány, které dohlíží na dodržování tohoto řádu a jeho nedodržení sankciuje. Subjekty jsou fyzické a právnické osoby  Právo mezinárodní o Soubor právních předpisů, který upravuje vztahy mez subjekty mezinárodního práva a v ideální podobě má zajišťovat mírový stav mezi jednotlivými subjekty. o Subjekty jsou státy jako veřejnoprávní útvar a stát jako suverénní mocenský útvar. o Další subjekty: mezinárodní organizace (OSN, NATO) o Parciální subjekty: ze zvláštních důvodů mají mezinárodní subjektivitu (Vatikán)  Prameny mezinárodního práva o Mezinárodní smlouvy – typický pramen mezinárodního práva o Mezinárodněprávní obyčej – původně byla velká část mezinárodního práva nepsaná, a i dnes tvoří velice podstatný pramen práva (avšak musí splňovat dva znaky: dlouhodobé užívání a přesvědčení o jeho závaznosti)  Vztah – pojetí dualistické o Máme dva na sobě nezávislé subjekty, ale je možné vzít část mezinárodního práva a přidat ho do práva vnitrostátního (nezávislost těchto práv) o Pokud stát převzal závazek v mezinárodním právu, nemůže se dovolávat jeho neplatnosti na základě práva vnitrostátního o Ratifikace  Akt moci výkonné, stvrzení hlavy státu, že stát je připraven plnit závazky, které vyplývají z podpisu této mezinárodní úmluvy o Adaptace (přizpůsobení)  Přizpůsobení vnitrostátního právního předpisu na základě nového mezinárodního předpisu, přizpůsobení probíhá formou novely zákona, kterého se to týká o Transformace  Přímé přenesení mezinárodního práva do vnitrostátního formou nově vyhlášeného zákona  Vztah – pojetí monistické o Pokud právo neztrácí svoji mezinárodní povahu v právu vnitrostátním o Obecně platí, že mezinárodní právo platí pouze pro stát, ale pokud se přenese do vnitrostátního, pak je platné i pro jeho subjekty o Inkorporace  Parciální (částečná)  Přednost práva mezinárodního před vnitrostátním  Generální  Stát formou ústavního aktu řekne, že určitý typ mezinárodních smluv je přejat do vnitrostátního práva a má přednost před ním (Ústava ČR, článek 10) 22  destructure ① vlada ma vikonnou mocipond ji parlament pslonidine volbaukidy partamenter-tem voli cleuy vindy/Nemecko) Espolloni sem-rolba medicinedi vide-ER,Franc, Span. & , ! juenorami hlarou statu-dovera 1 parlamente (Italie). Kanale'n redivers sloven , junovini keilem- Belgie parlament nice sloit rediver , jednotLim-pansko , need 17. Parlamentní forma vlády, charakteristika a příklady konstukt Medinera  Parlamentní forma vlády Kreainizarislost pol odpovednost vlady parlam.. Ninecko , , - o Nejrozšířenější + zakl definice??? - -nedrim potrora. o Výsledek historického vývoje (historické parlamentní republiky – III. Destruktivni rediv. Republika ve Francii (1870–1940), Výmarská republika v Německu (1919- 1933)) Miro ; ratabu k blaze state > - o Liberálně politický a demokratický systém Moinost roapostit parlament o Britský model o Modifikace – např. v důsledku konstrukce volebních systémů a s ohledem - initorino have state ↳Belgie Nizozemsko kazvistika , na skutečnost, jaké tyto systémy generují vlády (koaliční či většinové), ujmenorary dirody - ikt Ize , konstrukce vztahu premiéra a hlavy státu (monarchy či prezidenta) · parl. composit. > viadni Krize meainhost - parkm , o Postavení nejvyšších státních orgánů  1. parlament, 2. prezident, 3. vláda , reschopnost zuolit klavu statu, prijeti revize istary  Hlava státu o Prezident o Volený na pevně stanovené období (4-5 let) o Způsoby volby hlavy státu  Pravomoc parlamentu (Lotyšsko, Řecko)  Zřizování zvláštního volebního grémia (Itálie, Německo, Indie)  => kombinace obou způsobů (Estonsko)  Přímá volba hlavy státu (zvýšení participace občanů na správě státu, posílení pozice prezidenta jako neutrální, nadstranické Princip vitsing instituce, dlouhodobé obtíže, jež provázejí volbu hlavy státu parlamentní cestou…) o Pravomoci prezidenta  Většina z nich se uskutečňuje na základě návrhu vlády  Platnost jejich aktů je vázána kontrasignací předsedy vlády/pověřeného člena vlády  Především funkce reprezentační  Má možnost zasahovat až v případě zásadních (jinak neřešitelných) rozporů mezi vládou a parlamentem (tzv. pouvoir moderateur)  Role „státního notáře“ = připojení podpisu pod významné - státní dokumenty (schválení zákonů)  Kontrasignace – spolupodpis člena vlády na rozhodnutí hlavy státu o Vláda odpovídá za akty hlavy státu  Hlava státu má právo veta – může tedy parlamentu vracet schválené návrhy zákonů  Forma vlády – charakteristické znaky: o Dualismus moci výkonné – vedle prezidenta je zde ještě vláda, spojen s tím institut kontrasignace (spolupodpisu) o Základní konsensus – tzn. Ať ve volbách zvítězí jakákoliv strana, bude zachován tento typ vlády o Všeobecné, tajné, rovné hlasovací právo – jedině takto může vzniknout reprezentace lidu v parlamentu o Vláda na čas – periodické opakování voleb a možnost opozice se dostat do vítězné většiny o Hlava státu jmenuje předsedou vlády hlavního představitele parlamentní většiny, případně jej parlament za předsedu vlády zvolí 23  no zakonodama o Kooperace – vláda je závislá na důvěře parlamentu (dolní komory)  Parlament může vládě vyjádřit nedůvěru, nebo může odmítnout její žádost o vyslovení důvěry  => v obou případech musí následovat demise vlády nebo její odvolání  kolektivní odpovědnost vlády – vláda může tedy padnout jako celek o Předseda vlády ve spojení s hlavou státu mohou předčasně rozpustit parlament o poslancům, kteří se stanou ministry, zůstává zachován jejich poslanecký mandát imperativni o X Reprezentativní vázaný mandát – politik není vázán přímo pokyny Mandat voličů, ale musí svou funkci vykonávat nejlépe podle svého svědomí a - zistupce volici je vazan vědomí instrukceeni ti , no no o volný mandát poslanců spolu s tlakem parlamentních stranických frakcí milati platili naklady vyvíjeným na poslance v zájmu jednotného prosazování stranické politiky o Legální opozice – je to neoddělitelná a žádoucí součást parlamentního systému, jejímž úkolem je kontrola vlády  Parlamentární republika o Politická odpovědnost vlády parlamentu o Hlava státu (prezident) je volena parlamentem o Institut kontrasignace o Vláda je jmenována prezidentem, obvykle vychází z výsledků voleb o Vláda je závislá na důvěře parlamentu, je mu i odpovědná o Příklady: ČR, Itálie, Irsko, Slovensko, Litva, Estonsko, Maďarsko  Parlamentní monarchie o Vláda je závislá na parlamentu a je mu odpovědná o Monarcha nemá zákonodárnou iniciativu – je zbaven svých oprávnění vůči parlamentu o Velká část pravomocí a oprávnění přechází na předsedu vlády a na vládu samotnou o Právní akty panovníka potřebují kontrasignaci – vláda nese za ně zodpovědnost o Příklady: Velká Británie, Dánsko, Norsko, Španělsko 24 18. Prezidentská forma vlády, charakteristika a příklady  Nejdůsledněji provádí princip dělby moci  Původním smyslem této formy vlády byla snaha zabránit vlády do jedněch rukou  Může to být pouze republika  Základní znaky: o Hlava státu = prezident 1. Vzejde z všelidových voleb 2. Nemůže být během předem stanoveného období, kdy vykonává svůj úřad, odvolána parlamentem 3. Stojí v čele vlády anebo jinak řídí vládu, kterou jmenuje  Princip dělby moci o Zákonodárná a výkonná moc jsou na sobě nezávislé (neexistuje „vyjádření důvěry/nedůvěry“) o Zákonodárná moc = parlament o Výkonná moc = prezident a vláda jemu odpovědná o => společným zdrojem legitimity jsou volby o Role v zákonodárném sboru a exekutivním jsou navzájem neslučitelné = inkompatibilita o Zásada brzd a vah (checks and balances) o Společným cílem Z + V je hledání průsečíků společných zájmů a uzavírání kompromisů (pokud ne => paralyzace systému)  Vláda o Vytvářena mimoparlamentní cestou – prezidentem o Je chápana spíše jako poradní sbor prezidenta, pro rozhodování je hlavní stanovisko prezidenta  Ministři jsou mu odpovědní a jsou povinni provádět politiku vytyčenou prezidentem (před parlamentem politicky odpovědní nejsou) o Prezident ani ministři nemají právo zákonodárné iniciativy  Prezident o Hlavou státu o V čele výkonné moci – vláda v parlamentním smyslu zde neexistuje o Monokratický princip – rozhodující slovo náleží prezidentovi (neexistuje kontrasignace) o Prezident nemá právo předčasně rozpustit parlament (a parlament odvolat prezidenta) o Impeachment – odpovídá jen ústavněprávně za porušení ústavy či velezradu… o Legislativa vůči němu neuplatňuje politickou odpovědnost (důvěra/nedůvěra) o Má právo veto (může být však přehlasován) o Pro realizaci moci výkonné má prezident povinnost vytvořit vládu o Prezident má svůj kabinet (tvoří ho ministři jako jeho poradní orgán) o Jmenuje soudce Nejvyššího soudu o Má právo ratifikace mezinárodních smluv  Parlament o Zákonodárný orgán, který je omezen pouze na vydávání zákonů a schvalování rozpočtu o Prezident nemůže parlament rozpustit o Zákonodárný sbor je z pravidla dvoukomorový 25  Nejvyšší soud o Podává závazný výklad ústavy o Provádí dozor nad činností ostatních složek nejvyšší státní moci  Př. USA – zvláštnosti jejich ústavního systému o Kongres tvořený dvěma komorami (schvalování zákonů + schvalování rozpočtu + další pravomoci) o Komplikovaný, zdánlivě nepřímí proces volby prezidenta (může úřad zastávat jen dvě volební období) o Proces impeachmentu (= zbavení funkce prezidenta, federálního soudce a dalších vysoce postavených státních úředníků) o Jmenování soudců Nejvyššího soudu prezidentem (se souhlasem Senátu) o Kvalifikovaný (2/3) souhlas senátorů s mezinárodními smlouvami o Kontrolka ústavních zákonů prováděná Nejvyšším soudem  Př: USA, Mexiko, Kolumbie  Prezidentská republika v sobě skrývá latentní nebezpečí přeměny v prezidentskou diktaturu (př. Argentina, Chile) 26 19. Smíšené formy vlády – poloprezidentská forma vlády, kancléřská forma vlády o Kancléřská republika – racionalizovaný parlamentarismus  Je blíže k parlamentární formě vlády – v čele kancléř, který má posílené pravomoci na úkor prezidenta  Snaha o stabilizaci a posílení výkonné moci – tzv. konstruktivního vyslovení nedůvěry - rovnormusi zuoit novy kancler se  V čele kancléř – pravomoci posílené na úkor prezidenta  Navrhnut hned po volbách sněmem  Do funkce jej jmenuje prezident  Ústřední role patří spolkovému sněmu, v jehož čele je kancléř (Olaf Scholz)  Spolu s představiteli zemských sněmů volí prezidenta  Má zákonodárnou pravomoc  Omezen Spolkovou radou – představitelé zemských vlád  Prezident jej může do 60 dní od voleb rozpustit  Parlament může vyslovit nedůvěru kancléři, respektive celé vládě, jen za předpokladu, že se zároveň dokáže shodnout na jeho nástupci (destruktivní vs konstruktivní většina)  Další stabilizační prvky např. uzavírací klauzule – brání roztříštění reprezentace  Př: Německo o Poloprezidentský (semiprezidentské) systém  Vychází z parlamentárního systému  Uplatňuje se tam, kde je žádoucí posílit stabilitu a akceschopnost exekutivy  Řešení institucionální nestability – reakce na deficity parlamentní formy vlády  Francouzská V. republika (od r. 1958) – vnitřní i vnější destabilizace  Prezident  Silné postavení – velmi široké pravomoci  V čele exekutivy a politicky odpovědný  Rozhoduje o celé strategii vládní politiky  Jmenuje premiéra – může ho i odvolat, kontroluje ho  Jmenování a odvolání členů vlády prezidentem republiky  Může předčasně rozpustit parlament  Volen přímo  Role arbitra – dbá na dodržování ústavy, zajišťování běžného fungování státních institucí, přijímá opatření k zajištění národní nezávislosti a územní celistvosti, dohlížení na dodržování mezinárodních smluv…  Přijímá opatření k odvracení hrozících nebezpečí o Vnitřní otázky – arbitrem sporů a garantem řádného fungování veřejné moci o Vnější otázky – garantem nezávislosti, územní celistvost a dodržování MPV  Pravomoc vyhlásit výjimečný stav  Vyhlašuje referendum v ústavně přípustných otázkách 27   Má právo zákonodárné iniciativy  Suspenzivní právo veta  Právo obrátit se na ústavní radu v rámci prověření ústavnosti zákonů  Rozšíření pravomoci vydávat právní akty, které nepodléhají kontrasignaci  Vláda  Samostatný orgán výkonné moci v čele s předsedou vlády  Do funkce ji jmenuje prezident  Politicky odpovědná parlamentu (potřebuje její důvěru)  Projev racionalizovaný parlamentarismus => ústavní opatření, jež limitují parlament, pokud jde o vyslovení nedůvěry vládě  Neslučitelnost člena vlády s poslaneckým mandátem  Vláda vychází z voleb parlamentních a taky parlamentu odpovídá  Parlament  Omezení postavení legislativy – věcně omezeny oblasti, které může vydávat zákony (x nařizovací působnost exekutivy) o Vše, co zůstalo mimo výslovný výčet parlamentu je předmětem normotvorby výkonné moci => Ministerská rada (v jejím čele stojí prezident) => vytvářejí tzv. dekrety, které prezident podepisuje  Tzv. kohabitace – odlišná afiliace prezidenta a premiéra (ústavní novela 2001)  Př: Francie, Latinské Ameriky na počátku 19. stol., Alžírsko, Mali, Niger, od 90. let Rusko a Bělorusko 28 20. Monarchie – pojem, typy  Forma vlády o Panovník je nejvyšším představitelem a symbolem státu a jeho svrchovanosti o Vládne doživotně (do své abdikace) o Do funkce se dostává dědičně (vnitřní ujednání vládnoucí dynastie/zákonem schváleným parlamentem) o Nositelem suverenity a není postižitelný (nedotknutelný) o Má zvláštní postavení k právnímu řádu  „Nesesaditelný“  Za akty svého jednání nenese odpovědnost politickou, trestní ani správní.  Postavení panovníka o Teokratické postavení – považován za zástupce Boha o Patriarchální postavení – považován za obdobu otce rodiny o Patrimoniální postavení – považován za vlastníka státu o Smluvní postavení – je dosazen na základě smlouvy mezi ním a občanem  Jsou charakteristická pro agrární zřízení (= společnost, jejíž ekonomika je založena na produkci a obdělávání zemědělské půdy) o Potom přechod k průmyslové a buržoazní revoluci o Znamená ve většině případů vznik republiky o V řadě vysoce rozvinutých zemí se monarchie zachovala až do dnešních dnů  Označení o Nejčastěji království o S ohledem na šlechtický titul:  Knížectví (Monako, Lichtenštejnsko)  Velkovévodství (Lucembursko)  Císařství (Japonsko)  Sultanát (Brunej, Omán)  Emirát (Spojené arabské emiráty, Katar)  Suverénní území Svatého stolce  Absolutistická monarchie o Čistý, ryzí typ monarchie, kdy je v rukou panovníka soustředěna veškerá moc o Panovník stojí mimo právní řád => nadřazen zákonům (legitibus absolutus) o Neexistuje dělba moci, panovník je v čele všech mocí o Sám vydává zákony, řídí bezprostředně správu státu o Má nejvyšší soudní moc, i nejvyšší duchovní osobnost o Absolutní veto o Státní orgány (ministři, soudci úřednici…)  Monarcha na ně část pravomocí deleguje  Jednají rozhodujícím jménem panovníka  Panovník je kdykoliv může změnit, zrušit, rozpustit… o Víra panovníka do určité míry předurčovala náboženství poddaných o V Evropě vzkvétaly v průběhu 17.-18. stol. (Př. Ludvík XIV. („Stát jsem já.“)) o Odkaz absolutismu na další vývoj státu: 29   Centralizace státní moci a správy  Budování stálého vojska  Sjednocování měr a vah  Odstraňování překážek bránící obchodu mezi státy  Budování cest a rozvoj dopravy o Příklad: Saudská Arábie, Omán, Katar, Brunej o Teokratická monarchie: Saudská Arábie, Vatikán, VB  Konstituční monarchie o Moc panovníka stanovená a omezená ústavou o Respektuje zvoleného nebo dědičného monarchu jako hlavu státu o Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém „trias politica“ o Dělíme na:  Dualistická (stavovská) monarchie  Moc rozdělená mezi panovníka a volený parlament o Parlament  Schvaluje zákony, přijímá státní rozpočet  Panovník vyjadřuje svůj nesouhlas pomocí práva veta (absolutní/suspenzivní) o Panovník  Zastává výkonnou moc  Jmenuje vládu, která je mu odpovědná (může je kdykoliv zbavit funkce)  Vydává normativní akty – dekrety, vyhlašuje mimořádná opatření na území státu, reprezentuje stát na venek  Má neomezené právo rozpustit parlament  Př: dříve – Německo (1871-1918), Turecko, Nepál, Lisabon, Jordánsko, Maroko – v současnosti se v čisté podobě nezachoval (jisté znaky splňuje monacká konstituce)  Parlamentní monarchie  Panovník (reprezentuje) + vláda + parlament = trias politica  Demokratické státní zřízení  Dělba moci, platí teorie suverenity lidu  Státní záležitosti jsou obstarávány parlamentem a vládou  Suverenita představována hlavou státu, nikoli premiérem, který stojí v čele vlády, a jehož moc se odvozuje přímo nebo nepřímo z voleb  Panovník musí jmenovat do čela vlády člověka, který je schopen sestavit zákonodárnou většinu v parlamentu (vůdce vítězné politické strany či koalice…)  => odpovědnost vlády vůči zákonodárnému sboru o Pokud vysloví nedůvěru (neschválí žádost o důvěru) => demise/panovník odvolá  => Právo vlády navrhnout panovníkovi předčasné rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb  Systém dvou politických stran (jedné dominantní) o Vlády jednobarevné 30  o Vláda je tvořena politiky stran, jež ovládá absolutní většinu křesel v parlamentu => přes tuto stranickou frakci zcela kontroluje práci parlamentu  Panovník o Nemá velké pravomoci, nesestavuje vládu o Připadá mu především úloha reprezentativní o „Panovník panuje, ale nevládne“ o Oprávnění panovníka:  Právo rozpustit parlament  Právo zákonodárné iniciativy  Vyhlašování zákonů  Právo obrátit se na parlament s projevem  Jmenování ministrů  Vrchní velení ozbrojených sil  Jmenování soudců a vysokých státních úředníků  Reprezentace státu navenek  … o => může realizovat jen na návrh nebo v součinnosti s vládou (spolupodpis) => „král se nikdy nemýlí“ o Reprezentativní (spící) výsady panovníka  = pojistka pro případ velmi vážných krizí  Absolutní veto  Odmítnutí rozpustit parlament  Jmenování předsedy vlády podle vlastního uvážení  …  Např. Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Japonsko, Thajsko, Maroko, VB, Španělsko… 31 21. Stát unitární, regionální autonomie, federace, konfederace (znaky, vzájemná odlišení, typologie federací)  Unitární (jednotný) stát o Většina států o Nejlépe odpovídá demokratické rovnosti občanů o Ucelená soustava státních orgánů od nejvyšších až k po nejnižší o Relativně jednotný právní řád o Ústavně zakotvena nedílnost státního území o Státní občanství je jediné a jednotné o Jednotně organizovaná soustava orgánů moci výkonné, soustava soudů a zákonodárný sbor (může být, ale i dvoukomorový) o Znaky:  1 ústava  1 soustava nejvyšších státních orgánů  1 soustava zákonodárství – 1 právní systém  1 státní občanství  1 soustava státních symbolů o Může být v různé míře decentralizovaný  Přinejmenším místní samospráva – v některých státech některé regiony vykazují až prvky federace  Často územní jednotky úrovně okresů/krajů  Decentralizované správní úřady a v nich státní úředník jmenovaný vládou (prefekt, guvernér, vojvoda…)  Státní úředník zajišťuje výkon státní správy na daném území + dozor nad místními samosprávami  Samostatné územní jednotky se nepodílí na změnách ústavy ani na tvorbě vůle nejvyšších státních orgánů  Zvláštní územní autonomie  Asymetrické uspořádání => zbytek státu nanejvýš samosprávné územní jednotky  Ústava státu zaručuje autonomii územního celku (autonomie se nesmí dotýkat celistvosti a jednoty státu)  Ústava upravuje orgány autonomního celku  Konkrétní podoba autonomie bývá upravena autonomním statusem (přijímán centrálním parlamentem)  Od samosprávy se liší možností přijímat ve vymezených případech vlastní zákony a většími finančními kompetencemi (úprava daní)  Do autonomních území je vysílán zástupce ústřední vlády (dánský vysoký komisař, portugalský představitel republiky…) o Má kontrolní a koordinační pravomoci o Př. právo veta, právo iniciovat soudní přezkum jejich ústavnosti  Nejsou zapojeny do procesu změny ústavnosti  Př: Alandské ostrovy, Vojvodina v Srbsku, Hongkong a Macao v Čínské lidové republice, Azory a Madeira v rámci Portugalska, Grónsko a Faerské ostrovy v rámci Dánského království, postkoloniální závislá území (britské, 32  francouzské a nizozemské ostrovní državy v Karibiku a jinde)  Regionální (regionalizované) státy  Zakotveny v ústavě (popř. organizovaného zákona) o Ústava podrobně upravuje dělbu kompetencí mezi státem a územní jednotky  Přednost státních zákonů před autonomními  Zapojení jednotek do rozhodování na celostátní úrovni je omezené (Španělsko – delegace do španělského senátu)  Ústavní soud rozhoduje spory mezi státem a autonomními jednotkami (stát má zde navrch)  Př: Španělsko, Itálie  Devoluce  Přesun rozhodování z vyššího orgánu na nižší  Devolvované kompetence jsou často rozpočtové, ale někdy dokonce i legislativní  Z politologického hlediska může být příkladem devoluce vznik skotského, severoirského a velšského parlamentu, kterým propůjčil své pravomoci Parlament Spojeného království.  Federace o Vznik  Spojení doposud suverénních států  Důvody vzniku:  Obranné, zahraničněpolitické, obchodní, hospodářské (USA, Švýcarsko)  Vytvořená národního státu (Německo 19. stol, částečně Švýcarsko)  Způsoby vzniku:  Asociační princip – proces zdola o Státy se postupně spojují a postupně vzniká federace (např. USA)  Disociační princip – proces shora o Dosud unitární stát se rozděluje na jednotlivé státy, a postupně se stává federací  Federalizací dosud unitárních států nebo států vznikajícího dekolonizací  Důvody vzniku: o Snaha o racionální organizaci rozlehlých, rozmanitých či nesourodých území (Kanada, Austrálie, Brazílie, Malajsie) o Snaha o zachování jednoty emancipujících se nebo dekolonizovaných útvarů s eticky, nábožensky či jazykově různorodým obyvatelstvem (Indie, Nigérie, částečně Kanada) o Snaha o posílení autonomie v doposud unitárním státě (Belgie) 33  o Pragmatická snaha omezit moc její vertikální dělbou (spolková republika Německo po WWII.) o Jednotlivé státy mají povahu státoprávní a povahu členských států o Suverénní charakter sahá až k občanům o Složený stát z členských států o Pevný svazek států nebo podobných jednotek, které označujeme jako subjekty, které mají určité samostatné kompetence o Základem je ústava o Znaky:  Koexistence suverenit – vedle sebe existuje suverenita federace a členských států  Rozdělení kompetencí mezi federací a jejími subjekty  Dvojí ústava – vedle federální ústavy členských států  2 právní systémy  Dvojí občanství  2 soustavy nejvyšších státních orgánů  Můžou být i 2 hlavy státu  Dvojí státní symboly  Dvojí hlavní města o Nejvyšší zákonodárný orgán je dvoukomorový  Druhá komora je složena z reprezentantů členských států  Princip zákazu majorizace – zákaz přehlasování v rozhodovacích procesech o Existující federace (22) jsou státy největší a nejpočetnější (krom Číny)  Konfederace o Svazek samostatných států o Chybí jednotná suverenita nad celým územím o Nejvyšší orgány konfederace mají jen úzkou kompetenci o Zpravidla rozhodnutí nejvyššího orgánu konfederace vyžaduje k platnosti schválení orgány členských států konfederace o Zakládána na dobu časově omezenou  Po dosažení cíle, pro který byla založena, se mění ve federaci nebo se rozpadá o Zakládajícím dokumentem je mezinárodní smlouva o Státy mohou bez ohledu na ostatní ze svazku vystoupit o Nevytvářejí zvláštní nadstátní orgány, rozhodnutí se přijímají společně, závěry ale nejsou přímo závazné a adresované pro občany o Právo nulifikace= právo nepřiznat závazný charakter konfederačního řešení o V současné době neexistuje o Znaky konfederace má EU, SSSR  Konfederace x Federace o Spolek států X spolkový stát o Základem je mezinárodní smlouva X základem je ústava o Odvozená státní moc X neodvozená státní moc o Není suverénní X je suverénní o Členské státy jsou suverénní X členské státy nejsou suverénní  Unie 34 o Složený stát vytvořený připojením jednoho státu k druhému s předáním připojovaným státem suverénních práv, zároveň ale se zachováním zvláštního statusu o Reálná unie  Příklad: Rakousko – Uhersko  Tento celek nikdy nebyl konfederací ani federací  Základem jsou ústavy států v unii – unie nikdy nemá jednotnou ústavu  Měli společné kompetence – zahraniční politiku, panovníka, finance a vojenství o Personální unie  Dva nezávislé státy, které z nějakých důvodů mají stejného panovníka – Česko-Uherská unie za vlády Jagellonců  Dnes – personální unie 16 států (nejedná se o Commonwealth) a hlavou je britský monarcha  Monarcha jmenuje do čela státu generálního guvernéra  Vystupuje jejím jménem a v dané zemi plní její funkce  Jmenování předsedy vlády…  Tyto země bývají personálními monarchiemi – odvozeno od Británie 35 22. Pojem a znaky demokracie, způsoby demokratického rozhodování  Původ demokracie o Demos, critos o V Římě – demokracie otrokářská o Za doby Perikla – nejvyšší orgán rada 500 o Nové přístupy k demokracii až v 18. století ve Francii – do té doby jen negativní (Aristoteles, Seneca…)  Churchill: „Demokracie je tou nejlepší z nejhorších forem vlád.“  Těžko definovatelný pojem, nemůže být chápána jednotně – polyvalentní pojem  Sociologie, sociální psychologie, právní věda – teorie státu a práva, teorie ústavního práva  Označení politického systému  Vláda lidu – suverenity lidu o pojetí:  a) třídní – všelidová vláda (pokud existují pouze spřátelené třídy)  b) obecné – obecná pravidla konstitucionalismu (ochrana menšin, vláda na čas)  Vláda pro lid – ve prospěch celé společnosti  Vláda lidem – přímá a zastupitelská demokracie o čl. 2 odstavec 1 Ústavy ČR: “Lid je zdrojem veškeré státní moci“  Definice demokracie o Existuje jich více než 300 o Demokracie je forma státního zřízení založená na vládě lidu o Lid, pracující, vláda – chápáno různě o Demokracie čisté v podobě  Vláda lidu vládne bez omezení, bez prostředníka o Z hlediska svého subjektu – otrokářská, buržoazní, proletářská, čirá demokracie  lid si vládne sám bez jakéhokoli prostředníka o Z hlediska oblasti, ve které se uplatňuje – politická, místní, výrobní o Podle míry uplatnění – čistá, liberální, elitářská, pluralitní o Pomocí definice vymezíme charakter politického režimu; označení programu, který prosazuje hnutí či celek (stát) – aristokracie, polygarchie, junta… o Vymezení formy vlády a jejích složek – zastupitelská (reprezen.), přímá (plebiscitní), polopřímá – ústavní (parlamentní, stranická, prezidentská) o Monistická definice  1 orgán v čele – většinou Parlament o Dualistická  Mimo parlament je volena i hlava státu  Znaky demokracie o Vláda lidu – suverenita lidu  třídní pojetí  Všelidová demokracie, buržoazní demokracie  Existují jen spřátelené třídy  Platí princip většiny, který je zajišťován hlasováním  abstraktní pojetí  Platí ve všech státech  Platí princip menšiny a vlády na čas 36   Respektování vůle většiny  Je rozhodováno v pravidelných časových intervalech o Rovnost členů společnosti  Mají možnost účastnit se rozhodování ve volbách za principu vůle většiny  Má v různých formách, v různých teoriích jiný význam  Jedny zdůrazňují rovnost skupin o Svoboda  Ve smyslu ničím neomezená účast na rozhodování, svoboda společnosti, nikoliv  Svoboda = ničím neomezená účast na rozhodování celku  Svoboda společnosti – ta je subjektem demokracie  I. Kant: „Každý je schopen vybrat si způsob pro sebe nejvhodnější a ne, aby si zvolil způsob pro jiného nejvhodnější a jemu se podřizoval.“ o Právní stát  Vládnutí v podmínkách demokratického právního státu = existence práva  Respektování právních norem  Zakotvení v ústavních dokumentech o Není totožnost vládnoucích a ovládaných o Princip většiny – tento princip je doplněn o ochranu menšiny o Princip ochrany menšin o Vláda na čas – jen na volené období o Vyloučení násilné vlády – obranyschopná demokracie o Právo na odpor – možnost lidu postavit se na odpor moci tehdy, když je společenská smlouva porušována o Pluralita – existence více stran, svobodná soutěž stran o Princip konsenzu – respektování pravidel politické soutěže (např. uznání prohry ve volbách)  Způsoby demokratického rozhodování o princip většiny – tento princip je doplněn o ochranu menšin.  při hlasování rozlišujeme většiny:  prosté (nadpoloviční většina přítomných)  absolutní (nadpoloviční většina všech)  kvalifikované (2/3 či 3/5 všech) o proporcionální – uplatňuje se v případě voleb do zastupitelských orgánů o monokratické – je to rozhodnutí jednoho člověka o jednomyslné – rozhodnutí kolektivního orgánu, kdy je třeba souhlasu všech o los – je rozhodnutí ponechané náhodě  Rozdíl mezi demokracií a autoritativním režimem o Autoritativní režim je spojen se zákazem politických stran (minimálně opozičních) o Omezení práv a svobod občanů vznikají vojenským převratem, reprezentovány vojenskou vládou o Využívají demokratické instituce – volby, referenda…, ale předem je znám výsledek  Politický režim založený na řadě postulátů o Demokracie reálná  Pokud jsou postuláty dodržovány 37   Je dodržován princip vlády většiny  I ČR o Demokracie formální, fiktivní  Pokud jde pouze o zachování formy  Postuláty nejsou dodržovány  Přístupy k demokracii o Teorie je objasňována vědeckými metodami o Ideologie, která zdůvodňuje přednosti demokracie o Praxe, která spočívá na názoru jedince ve společnosti a jeho uplatnění v úctu zákonů, lidství 38 23. Reprezentativní (zastupitelská) demokracie  Moderní teorie zastupitelské demokracie vychází z učení o suverenitě lidu o Jehož přirozeným právem je vytvořit stát a sním disponovat => mocí ustavující (konstitutivní – pouvouir constituant) o Státní moc => moc ustavená (konstituovaná – pouvoir constitué) => prostřednictvím které se moc lidu realizuje  V současné době jsou všechny demokracie nepřímé  Vlastní výkon moci a přijímání rozhodnutí se děje zvláštními orgány, které jsou k tomu legitimovány na základě volby lidem  Reprezentanti jsou k realizaci moci lidu výslovně legitimováni samotným suverénem  Lid se věcného a personálního rozhodování účastní jen zprostředkovaně, díky volebnímu aktu  Ke zprostředkování vůle lidu se uplatňuje princip většiny  Způsob přenesení moci a jeho návrat lidu řeší legitimační řetězec o Pomocí voleb státní orgány odvozují své postavení od moci lidu o Lid pomocí voleb může rozhodnout jakého zástupce už do funkce nezvolí  Moderní demokracii se hovoří jako o pluralitně-konsenzuální o Rozdílné zájmy různých politických stran ústí v konsenzus – shodu  Postavení reprezentantů o Při rozhodování svěřených otázek vytváří fikci, jako kdyby jednal sám lid o V tomto ohledu jsou také nezávislí => z hlediska závazků a povinností stanovených právním řádem zá sadně nepřijímají příkazy od jiných institucí a subjektů o Zvolený zástupce získá mandát:  Volný mandát (reprezentativní) – není vázán voliči, nemůže jimi být odvolán  Ve většině dnešních demokracií  Poslanec se řídí svými názory a slibem voličům, není vázán předpisy  Mandát imperativní (vázaný) – voliči mají právo svého zastupitele odvolat – USA o Reprezentativní systém – chápána jako reprezentace, kdy zástupce představuje celek  Spjat s volným mandátem o Delegátský systém – zástupce je zmocněncem, musí respektovat názory  Koncepce založené na imperativním mandátu  Znaky: o Suverenita lidu  Lid představuje legitimační základnu organizace státu a od něj odvozené státní moci o Svobodné volby (pluralita)  Konají se v pravidelně se opakujících intervalech  Pojmovým znakem – výběr z většího počtu (minimálně dvou) alternativ o Dočasnost  Dočasná moc – omezena volbami o Princip rovnosti 39   Př: rovnost všech před zákonem, rovnost volebního práva o Princip většiny a princip ochrany menšin  Př: rovnost šancí politickým stranám (právo být parlamentní opozicí) o Záruka základních práv  Př: právo svobody názoru a informací, práva sdružovací a shromažďovací o Kontrola  Moc je kontrolována orgány 40 24. Přímá demokracie a její formy  = Lid sám má uskutečňovat zákonodárnou moc ve státě na základě obecné vůle  Původní pojetí demokracie – přímá demokracie (polis)  Moc nelze reprezentovat (zastupovat)  „všichni rozhodují o všem“  Vláda lidu bez jakéhokoliv zastoupení – přímo  17. a 18. století městská shromáždění v Nové Anglii  Anglie – shromáždění farností  V současnosti Landsgemainde v pěti kantonech Švýcarska  Občané svůj názor uskutečňují osobně přímo, bezprostřední projev vůle  Podle Rousseaua pravou demokracií, demokracie se nedá zastupovat, každý zákon, který lid osobně neschválil, je neplatný o Neživotný způsob o Může být realizována jen ve velmi malém státě, kde se mohou snadno všichni sejít  Forma založená na shromáždění všech obyvatel  Uplatňováním jednotlivých forem přímých projevů vůle lidu se v současnosti především doplňuje, rozšiřuje a prohlubuje obraz reprezentativní demokracie  Referendum o z latinského referendus, které znamená „věc, o níž má být podána zpráva“ o Oprávnění hlasující se vyjadřují k položené otázce, jež má zpravidla zásadní význam pro stát nebo se týká kompetencí místní samosprávy o Potřeba jasného formulování otázky o Připomíná volby o Nebezpečí manipulace davu o Na kladenou otázku se odpovídá ano/ne o Předmět referenda – lidé mohou hlasovat podle stranické linie, nebo mohou podlehnout demagogii, pokud se neorientují v dané otázce o Rozhodnutí má stejnou platnost jako rozhodnutí jakéhokoliv orgánu o Dělení:  Podle obsahu:  Zákonodárná  Ústavodárná  Mezinárodněprávní  Správní  Podle okamžiku, kdy se konají:  Ante legem = před schválením zákona parlamentem  Post legem = po jeho projednání v parlamentu  Podle místa, kde se konají:  Celostátní  Regionální  Místní  Obligatorní/fakultativní (petiční referendum – lidová iniciativa + referendum)  Závazný důsledek/konzultativní  Aktivní/pasivní  Podle subjektu, který je oprávněn je vyhlásit:  Hlava státu (Francie)  Parlament (snaží se tím zvýšit legitimitu, svého rozhodnutí) 41  o Parlamentní opozice (Rakousko, Dánsko, Itálie)  Vláda  Plebiscit o Slovo pochází ze spojení plebei scitum („lidu se uzdálo“). o Typ lidového hlasování, které má na rozdíl od referenda zpravidla konzultativní charakter o O