Úvod do studia psychologie PDF

Úvod do studia psychologie Mgr. Daniel Lenghart 2023 1 Název: Úvod do studia psychologie Autor: Mgr. Daniel Lenghart Počet stran: 244 Studijní program: Psychologie Místo: Praha, 2023 Studijní opora u...

Úvod do studia psychologie Mgr. Daniel Lenghart 2023 1 Název: Úvod do studia psychologie Autor: Mgr. Daniel Lenghart Počet stran: 244 Studijní program: Psychologie Místo: Praha, 2023 Studijní opora určená pro studenty KOMBINOVANÉ formy studia. Text nebyl podroben jazykové korektuře. 2  Obsah 1. Studium psychologie na VŠ................................................................................................................ 8 1.1. První podkapitola........................................................................ Chyba! Záložka není definována. 1.1.1. První podkapitola třetí úrovně........................................... Chyba! Záložka není definována. 2. Současná psychologie a její aplikace................................................................................................ 16 2.1. Co je současná psychologie zač?.................................................................................................. 17 2.1.1. Co je laická psychologie?.................................................................................................... 21 2.2. Disciplíny v rámci psychologie...................................................................................................... 23 2.2.1. Základní disciplíny psychologie........................................................................................... 23 2.2.2. Aplikované disciplíny psychologie....................................................................................... 25 3. Základní psychologická paradigmata, jejich historické kořeny a vliv na současnou psychologii....... 31 3.1. Současná psychologická paradigmata......................................................................................... 31 3.1.1. Biologický přístup................................................................................................................ 31 3.1.2. Behaviorální přístup............................................................................................................ 34 3.1.3. Kognitivní přístup................................................................................................................ 36 3.1.4. Psychoanalytický přístup.................................................................................................... 38 3.1.5. Humanistický přístup.......................................................................................................... 40 4. Vývoj základních psychologických disciplín...................................................................................... 46 4.1. Obecná psychologie...................................................................................................................... 46 4.1.1. Myslíš rychle nebo pomalu? (Daniel Kahneman)................................................................ 48 4.1.2. Jak se děti učí a myslí? (Jean Piaget)................................................................................... 49 4.2. Vývojová psychologie................................................................................................................... 52 4.2.1. Rané citové vazby jsou nedílnou součástí lidských přirozenosti (John Bowlby a Mary Ainsworthová)........................................................................................................................................ 53 4.2.2. Vše, co roste, má svůj základní plán (Erik Erikson)............................................................. 55 4.3. Psychologie osobnosti.................................................................................................................. 56 4.3.1. Postrádal Robinson Crusoe před příchodem pátku osobnostní rysy? (Gordon Allport)..... 57 4.3.2. Tucet špinavců aneb temná stránka lidské osobnosti (Paulhus a Williams)....................... 59 3  4.4. Sociální psychologie...................................................................................................................... 60 4.4.1. Život je dramaticky ztvárněná věc (Erving Gofmann)......................................................... 62 4.4.2. Co ste stane, když dáte dobré lidi na zlé místo? (Philip Zimbardo).................................... 63 5. Metody utváření psychologického poznání...................................................................................... 68 5.1. Epistemologické a metodologické základy současné psychologie................................................ 68 5.1.1. Epistemologické základy současné psychologie................................................................. 68 5.1.2. Metodologické základy současné psychologie................................................................... 70 5.2. Idiografický přístup k poznávání lidské psychiky.......................................................................... 72 5.3. Nomotetický přístup k poznávání lidské psychiky......................................................................... 73 5.4. Kvantitativní výzkumný dizajn...................................................................................................... 74 5.5. Kvalitativní výzkumný dizajn........................................................................................................ 76 5.6. Evidence-based practice v psychologické praxi............................................................................ 79 6. Základní psychologické disciplíny I: Obecná psychologie................................................................. 86 6.1. Vnímání........................................................................................................................................ 86 6.2. Představy a fantazie..................................................................................................................... 87 6.3. Myšlení......................................................................................................................................... 88 6.4. Emoce a city.................................................................................................................................. 89 6.5. Motivace....................................................................................................................................... 90 6.6. Učení a paměť.............................................................................................................................. 91 6.7. Pozornost...................................................................................................................................... 92 7. Základní psychologické disciplíny II: Psychologie osobnosti............................................................. 95 7.1. Psychologie osobnosti jako disciplína........................................................................................... 95 7.2. Do propasti mysli: Průvodce psychoanalytickou teorií................................................................. 95 7.3. Tkanina jáství: poznatky z teorií osobnostních rysů..................................................................... 99 7.4. Mysl se setkává se společností: Zkoumání sociálně-kognitivních teorií..................................... 102 7.5. Zářivá lidskost: Osvětlující humanistické perspektivy................................................................. 104 8. Základní psychologické disciplíny III: Vývojová psychologie........................................................... 109 8.1. Stadiální a kontinuální pojetí vývoje........................................................................................... 110 4  8.1.1. Vývoj dítěte v prenatálním období................................................................................... 111 8.1.2. Narození............................................................................................................................ 113 8.1.3. Kojenecký věk................................................................................................................... 115 8.1.4. Věk batolete...................................................................................................................... 117 8.1.5. Předškolní věk................................................................................................................... 119 8.1.6. Školní věk.......................................................................................................................... 120 8.1.7. Adolescence...................................................................................................................... 122 8.1.8. Mladá dospělost............................................................................................................... 125 8.1.9. Střední dospělost.............................................................................................................. 126 8.1.10. Pozdní dospělost a stáří.................................................................................................... 128 9. Základní psychologické disciplíny IV: Sociální psychologie............................................................. 132 9.1. Sociální psychologie jako disciplína............................................................................................ 132 9.2. Sociální poznávání...................................................................................................................... 134 9.2.1. Jak vnímáme sami sebe a ostatní?.................................................................................... 134 9.2.2. Čemu věříme a úsudky, které vynášíme........................................................................... 136 9.2.3. Naše postoje..................................................................................................................... 140 9.3. Sociální vliv................................................................................................................................. 143 9.3.1. Kultura.............................................................................................................................. 143 9.3.2. Tlak na konformitu a vliv skupiny na jednotlivce.............................................................. 144 9.3.3. Vliv skupiny na jednotlivce................................................................................................ 150 9.4. Sociální vztahy............................................................................................................................ 154 9.4.1. Předsudky a agresivita...................................................................................................... 154 9.4.2. Atraktivita, intimita a láska............................................................................................... 158 9.4.3. Pomoc neboli prosociální chování.................................................................................... 161 10. Psychologie jako pomáhající profese I: Možnosti psychodiagnostiky........................................ 167 10.1. Psychodiagnostika...................................................................................................................... 167 10.2. Pojetí normality a abnormality................................................................................................... 168 10.2.1. Klasifikace mentálních/duševních poruch........................................................................ 171 11. Psychologie jako pomáhající profese II: Možnosti psychologické intervence............................. 180 11.1. Základní psychoterapeutické přístupy........................................................................................ 185 11.1.1. Psychodynamické terapie................................................................................................. 185 11.1.2. Humanistické terapie........................................................................................................ 187 5  11.1.3. Behaviorální terapie.......................................................................................................... 189 11.1.4. Kognitivně-behaviorální terapie....................................................................................... 191 12. Psychologie a seberozvoj.......................................................................................................... 197 12.1. Sebeuvědomění.......................................................................................................................... 197 12.2. Identifikace slabých a silných stránek........................................................................................ 198 12.3. Motivace a stanovení cílů........................................................................................................... 199 12.4. Zvládání emocí............................................................................................................................ 201 12.5. Zlepšení vztahů........................................................................................................................... 203 6  Použité grafické symboly V rámci této studijní opory se můžete setkat s následujícími ikonkami umístěnými v levé části stránky, které upozorňují na zajímavé nebo důležité části textu či příslušné kapitoly. Důležitá část studijního textu, na kterou vás chce autor textu upozornit. Raději si ji přečtěte dvakrát! Odkaz na zajímavý audiovizuální obsah (podcast, video) nacházející se mimo studijní oporu. Doporučení na důležitou nebo jen doplňující literaturu vztahující se k dané části textu. Příklad, který může již být pro názornost vypracovaný nebo se jedná o praktické vysvětlení teoretické části. Shrnutí příslušné části studijní opory – např. kapitoly. Klíčové pojmy pro danou kapitolu. Měli byste je bez zaváhání umět popsat nebo definovat. Kontrolní otázky, na které musíte znát odpověď. Mají obdobnou funkci jako klíčové pojmy. Kontrolní test. Vyzkoušejte, jestli dokážete správně odpovědět. Pomůže vám při zakončení předmětu. Aktivizace neboli aplikace textu do praxe. Autor vás zde nabádá k vlastní činnosti – neváhejte si vyzkoušet! 7  Úvod do studia psychologie 1. Studium psychologie na VŠ Studium psychologie na univerzitní úrovni nabízí řadu výhod, které přesahují osobní zájem nebo kariérní aspirace. Psychologie jako obor se zabývá složitým fungováním lidské mysli a chování a poskytuje neocenitelné poznatky o různých aspektech života, od mezilidských vztahů po duševní zdraví a další. Zde je několik pádných důvodů, proč je studium psychologie na univerzitní úrovni důležité: Porozumění lidskému chování. Psychologie poskytuje systematický rámec pro pochopení lidského chování, myšlení a emocí. Studiem psychologie studenti získávají vhled do základních faktorů, které ovlivňují jednání, rozhodovací procesy a sociální interakce jednotlivců. Toto porozumění podporuje empatii, toleranci a efektivní komunikační dovednosti, které jsou klíčové v osobním i profesním kontextu. Podle studie Baumeistera a Bushmana (2016) může pochopení psychologických principů významně zlepšit mezilidské vztahy a přispět k individuální pohodě. Kritické myšlení a analytické dovednosti. Kurzy psychologie kladou důraz na kritické myšlení a analytické dovednosti tím, že vedou studenty k hodnocení výsledků výzkumu, teorií a empirických důkazů. Prostřednictvím kurzů a výzkumných projektů se studenti učí používat vědecké metody ke zkoumání složitých jevů, vytvářet hypotézy a vyvozovat závěry založené na důkazech. Studie Halperna (2014) naznačuje, že studium psychologie posiluje dovednosti kritického myšlení, které jsou nezbytné pro úspěch v různých akademických a profesních oblastech. Podpora povědomí o duševním zdraví. Vzdělávání v oblasti psychologie zvyšuje povědomí o otázkách duševního zdraví, snižuje stigmatizaci a podporuje proaktivní přístup k duševní pohodě. Studenti se dozvídají o psychických poruchách, jejich příznacích, příčinách a možnostech léčby, což podporuje empatii a porozumění vůči osobám, které čelí problémům v oblasti duševního zdraví. Výzkum Corrigana et al. (2016) naznačuje, že vzdělávání o duševním zdraví může pozitivně ovlivnit postoje a chování vůči osobám s duševním onemocněním, což přispívá k inkluzivnější a vstřícnější společnosti. 8  Úvod do studia psychologie Kariérní příležitosti a všestrannost. Studium psychologie otevírá dveře k různým profesním příležitostem v různých odvětvích, včetně zdravotnictví, školství, obchodu a sociálních služeb. Absolventi se mohou uplatnit jako kliničtí psychologové, poradci, výzkumní pracovníci, odborníci na lidské zdroje, analytici trhu a další (většinou po absolvování magisterského stupně). Všestranný charakter psychologie vybavuje studenty přenositelnými dovednostmi použitelnými v široké škále profesí. Podle Americké psychologické asociace (APA, 2018) mají absolventi psychologie dovednosti, jako je kritické myšlení, znalost výzkumu a mezilidská komunikace, což z nich činí cenný přínos pro pracovní sílu. Přínos pro společnost. Psychologové se prostřednictvím výzkumu a aplikací zabývají naléhavými společenskými problémy, jako je zneužívání návykových látek, domácí násilí, předsudky a ochrana životního prostředí. Studium psychologie vybavuje studenty znalostmi a dovednostmi, které jim umožní smysluplně přispívat ke společenským změnám a prosazovat úsilí zaměřené na zlepšení individuálního i kolektivního blahobytu. 1.1.1. Typy výkonu „psycho“ profesí Jednotlivé psycho – profese se odlišují jak svým oborovým zaměřením, tak účelem, pro který jsou určeny. Také jejich odbornost se získá jiným způsobem a od toho se také odvíjí jejich legislativní rámec a například také to, zda jsou hrazené pojišťovnou či si je pacient/klient hradí sám (Doležalová, 2024): Psychiatr. Je lékař se specializací na duševní onemocnění, který podstoupil 6-ti leté pregraduální studium oboru všeobecného lékařství na lékařské fakultě s následnou 5-ti letou specializační (předatestační) přípravou, která končí atestací ve specializaci psychiatrie. Jeho služby tedy patří do zdravotnického resortu a od toho se odvíjí i jeho působení. Část psychiatrů působí v lůžkové části akutní a následné péče – s nimi se tedy pacient potká na psychiatrických odděleních v nemocnicích či v psychiatrických nemocnicích (dříve psychiatrické léčebny). Další část těchto lékařů realizuje svoji praxi v psychiatrických ambulancích. Psychiatrická péče je, pokud nejde o soukromé zařízení, hrazena zdravotní pojišťovnou, pacient si doplácí pouze na léky. Hlavní náplní psychiatrické péče je diagnostika onemocnění a jeho léčba, která se většinou ve své akutní fázi realizuje 9  Úvod do studia psychologie cestou medikace pacienta, či následnou psychoterapií. S psychoterapií jakožto formou léčby se však pacient potká spíše v lůžkové péči. Bohužel jen málokterý psychiatr v ambulanci má, z důvodu přetíženosti systému a nedostatku psychiatrů a obzvláště pedopsychiatrů (dětských psychiatrů), čas na léčbu formou psychoterapie. Klinický psycholog/psycholog. Záběr a působení psychologů je poměrně široké, avšak významně se liší z hlediska jejich určení. Klinický psycholog je odborník, který vystudoval jednooborový humanitní obor psychologie a poté realizoval akreditovaný kvalifikační kurz Psycholog ve zdravotnictví a specializační přípravu v klinické psychologii, která trvá 5 let a končí atestační zkouškou a získáním specializované způsobilosti a odbornosti klinický psycholog. Vzdělávání v oblasti psychoterapie je nadstavbové a klade si nárok absolvování komplexního psychoterapeutického výcviku schváleného pro zdravotnictví. Kliničtí psychologové poté většinou působí opět v akutní či následné lůžkové péči, jen menší část v ambulantní péči. Jejich náplní práce je především diagnostika a následná léčba duševních poruch. Jejich výkony realizované v rámci zdravotnických zařízení jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. V ambulantní péči některé nadstavbové výkony, jako je právě psychoterapie, mohou být hrazeny pacientem/klientem. Oproti tomu Psycholog vystudoval jednooborovou či víceoborovou psychologii, dle čehož poté vyplývá i jeho možná působnost. Psychologa jednooborového najdeme většinou v pedagogicko-psychologických poradnách či psychologických či manželských poradnách, často působí také jako školní psycholog nebo psycholog v některých typech zdravotnicko-sociáních péčí (např. terapeutické komunity jakožto následné pobytové péče pro osoby se závislostním onemocněním). Jejich působení tedy spadá do kompetencí oblasti školství či pod sociální oblast a náplní těchto profesí je většinou diagnostika a poradenství v oblasti duševních a vývojových poruch. Víceoborový psycholog (např. magisterský obor pedagogických fakult) může působit buď ve školství jako učitel oboru psychologie, popř. metodik primární prevence či v sociálních službách a jejich jednotlivých typech zařízení na pozicích psychologů, psychoterapeutů, ergoterapeutů, muzikoterapeutů apod. Pokud realizuje psychoterapii, což bývá jeho nejčastější náplní, musí mít absolvovaný některý z akreditovaných psychoterapeutických sebezkušenostních výcviků, které trvají většinou 5 let. 10  Úvod do studia psychologie Psychoterapeut je v současnosti legislativně neuznaná profese o jejíž ustanovení se vede boj mezi sekcí zdravotnickou a nezdravotnickou. Lékařská obec si na její způsobilost z podstaty své odbornosti činí nárok, pravdou však bohužel je, že na ní nemá z hlediska svých kapacit čas a aktuálně psychoterapii mimo lůžkovou péči zajišťují kromě zdravotních sester s psychiatrickou specializací a adiktologů (odborníků na závislostní onemocnění, jejichž odbornost je na pomezí lékařského a sociálního oboru, studovaná na lékařské fakultě avšak bez lékařského titulu), hlavně nelékařské profese jako jsou psychologové či psychoterapeuté/terapeuté rekrutovaní z vysokoškolských humanitních oborů (učitelé, sociální pracovníci, apod.) či středoškolských oborů (pracovník v sociálních službách), kteří podstoupili sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik. Vzhledem k deinstitualizaci psychiatrické péče, kdy je snaha dlouhodobou lůžkovou ústavní péči nahradit péčí ambulantního či komunitního typu cestou tzv. CDZ (Center duševního zdraví), je nereálné, aby odbornost lékařských pracovníků v takovém rozsahu psychoterapii zajistila. Náplní práce psychoterapeuta je dlouhodobá práce s klientem, který je ve stabilizované fázi svého duševního onemocnění a snaží se duševní poruchy plynoucí z jeho onemocnění zvládnout bez či jen s podpůrnou medikací, ale hlavně cestou osobního růstu – pochopením své osobnosti, náhledem na své zažité vzorce chování a jejich změnou, nácvikem zvládání nástupů akutních projevů duševního onemocnění, úpravou životního stylu, prací na vztazích se svým okolím, s vlastní emocionalitou, pocity sebehodnoty, sebevědomí atd. Formou společné práce můž být kromě individuální psychoterapie také terapie partnerská či rodinná. Jde mnohdy o několikatýdenní, spíše několikaměsíční či několikaletou mravenčí práci jejíž základ stojí právě na důvěře a na specifickém vztahu vypěstovaném k psychoterapeutovi. Poslední a nejnovější profesí „psycho-„rázu je psychosomatický lékař, nebo-li lékař či odborník zabývající se celostním přístupem. Psychosomatický přístup je moderní, medicínský přístup, který je v některých zemích, jako např. nám nejbližší Německo, zcela běžný. U zmíněného souseda funguje celá řada psychosomatických klinik, jejichž lékaři v rámci multidisciplinárních týmů pracují se zdravotním problémem pacienta z komplexního pohledu na člověka jako bio-psycho-sociální jednotky. Ty ještě alternativnější poté do celostního přístupu zahrnují i část duchovní neboli spirituální. Tyto typy zařízení poskytují 11  Úvod do studia psychologie své služby dle toho, zda mají smlouvu s pojišťovnou. Může se stát, že část služeb je hrazena a část si pacient/klient hradí sám. Obrázek 1 Aktuální stav psychologické profese a právní úprava psychologické profese (převzato z Borovanská, 2020) 12  Úvod do studia psychologie Jaký je rozdíl mezi terapeutem a psychoterapeutem? Terapeut doslova znamená člověk, který nás léčí. Pokud jde o legislativu, pojem "terapeut" je na tom ještě o něco hůř než "kouč". Není nijak oficiálně ukotvený v zákoně, a může se tak označit prakticky kdokoliv. My slovem terapeut běžně označujeme psychoterapeuty, to ale není pravidlo, které platí univerzálně. Zkráceně se tak označují i odborníci z jiných oborů – nutriční terapeut, fyzioterapeut... Toto slovo je jednoduše příliš obecné. To by samo o sobě nevadilo. Problém ale je, že každý "osvícený guru" se může beztrestně za terapeuta označovat, ačkoliv nemá žádný oficiálně uznávaný ani vědecky podložený výcvik, který by ho opravňoval k citlivé a zodpovědné práci s duší nebo tělem. To nutně nemusí znamenat, že každý "terapeut" je šejdíř, nebo že vám jeho práce nemůže pomoci. Protože ale není ověřená její efektivita, nikdo vám výsledky nemůže zaručit a může se snadno stát, že vyhodíte peníze z okna. Podle standardů České asociace pro psychoterapii by psychoterapeut měl mít za sebou minimálně jeden akreditovaný psychoterapeutický výcvik. Výcviky běžně trvají 5-6 let, nejedná se tedy o žádné rychlokurzy. Psychoterapeut může, ale nemusí být zároveň i psycholog nebo psychiatr, tyto profese jsou kombinovatelné. Pokud ale psychoterapeut není zároveň psychiatr, nikdy nepředepisuje léky. Cílem psychoterapie je zlepšení nebo udržení kvality života klienta. Může pomoci s osobními, vztahovými, rodinnými i pracovními problémy. Psychoterapeut často pracuje se změnou naučených vzorců chování, které klientovi neslouží. Psychoterapeut pracuje s klientem spíše dlouhodobě. (Sasínek, 2021). Zajímavé informace z psychologické profese naleznete v závěrečné práci na tomto odkazu: https://is.muni.cz/th/zn8oc/bakalarka-pdf.pdf SHRNUTÍ V této kapitole jsme se zabývali tím, proč je studium psychologie na vysoké škole/univerzitě důležité a co studentům nabízí. Současně jsme diskutovali o typech "psycho" profesí a o 13  Úvod do studia psychologie tom, jaké vzdělání je pro výkon jednotlivých "psycho" profesí vyžadováno ve vztahu k legislativnímu ukotvení v České republice. Nedílnou součástí bylo vymezení rozdílu mezi terapeutem a psychoterapeutem. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Studium psychologie ✓ Psychiatr ✓ Klinický psycholog ✓ Psycholog ✓ Terapeut ✓ Psychoterapeut VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 1. Vyjmenujte typy psycho profesí. 2. Uveďte aspoň dva rozdílí mez terapeutem a psychoterapeutem. KONTROLNÍ TEST Správné odpovědi najdete na konci celé studijní opory. 1. Jaké aspekty jsou nutné pro výkon profese klinického psychologa? Vyberte z vícero možnosti. 14  Úvod do studia psychologie a) Studium jednooborové psychologie. b) Magisterský stupeň víceoborové psychologie na pedagogické fakultě. c) 6-ti letý obor všeobecného lékařství. d) Kurz Psycholog ve zdravotnictví. e) Magisterský stupeň učitelství psychologie. 2. Jaká je průměrná délka psychoterapeutického výcviku? a) 4 roky. b) 8 let. c) 6 let. d) 5 let. AKTIVIZACE A APLIKACE Představte si sebe jako studenta psychologie na vysoké škole. Vaším úkolem je vytvořit seznam pěti důvodů, proč je studium psychologie na vysoké škole důležité. Zvažte praktické využití psychologie v každodenním životě, její význam pro různé profesní dráhy a dopad, který může mít na společnost. Napište krátkou úvahu (150-200 slov), ve které rozeberete, který aspekt studia psychologie ve vás nejvíce rezonuje a proč. Podělte se o svůj seznam a úvahu se spolužákem nebo členem rodiny a diskutujte o tom, jak může studium psychologie přispět k osobnímu růstu a budoucím aspiracím. 15  Úvod do studia psychologie 2. Současná psychologie a její aplikace Současná psychologie slouží jako přísná vědecká disciplína a zároveň jako soucitná pomáhající profese, která synergicky (součinně) pracuje na pochopení a řešení složitosti lidského chování a duševních procesů a zároveň podporuje individuální a kolektivní pohodu. Jako věda využívá současná psychologie empirické výzkumné metody, interdisciplinární spolupráci a kritické myšlení k rozvoji znalostí a teorie. Jako pomáhající profese využívá tyto poznatky k poskytování intervencí založených na důkazech, podpory a obhajoby jednotlivcům, komunitám a organizacím, které čelí psychologickým problémům. Tato dvojí identita podtrhuje dynamickou povahu psychologie, která spojuje teorii, výzkum a praxi s cílem řešit různé problémy v mnoha oblastech lidské zkušenosti. Vědecká psychologie a psychologie jako pomáhající profese představují dva odlišné aspekty oboru psychologie. Vědecká psychologie se zaměřuje na studium lidského chování a duševních procesů prostřednictvím důkladného výzkumu a empirických důkazů (Rodolfa & Schaffer, 2019). Vychází z vědecké metody a jejím cílem je porozumět základním mechanismům chování (Ardila, 2007). Na druhou stranu psychologie jako pomáhající profese klade důraz na uplatňování psychologických principů s cílem pomoci jednotlivcům zlepšit jejich duševní pohodu a vyrovnat se s psychickými problémy (Gervasio et al., 2010). Studenti psychologie často vnímají psychologii jako pomáhající profesi i jako vědu, což zdůrazňuje dvojí povahu této disciplíny (Gervasio et al., 2010). Zatímco vědecká psychologie se zabývá teoretickými a výzkumnými aspekty psychologie, aspekt pomáhající profese zahrnuje praktickou aplikaci psychologických poznatků na pomoc potřebným jedincům (Dutke et al., 2018). Toto rozlišení je zásadní, neboť vymezuje hranice mezi akademickým získáváním poznatků a praktickou aplikací těchto poznatků ve prospěch společnosti (Henriques & Sternberg, 2004). 16  Úvod do studia psychologie Změnila se však psychologie jako věda ve srovnání se svými počátky v historii? Poučila se současná psychologie z prohřešků, které se staly v minulosti? Ano, psychologie mění sovu historii. A to přesto, že posledních sto padesát let kráčí stejným směrem: chce co nejlépe poznat fungovaní lidské psychiky, umět toto fungování objasnit, předpovídat, jak se člověk pravděpodobně zachová, umět léčit psychické nemoci, zkoumat vztahy a život člověka ve skupinách. Dá se ve všech proměnách neboli drobných převratech v soudobé psychologii vysledovat nějaký trend? Zde je několik námětů: Často se odkazuje na neuropsychologické výzkumy mozku. Více se v psychologii zdůrazňuje etika. Psychologie zkritičtěla vůči sobě samé. Snaží se být metodologicky přesnější a nabízet spolehlivější poznatky (Vybíral, 2020, s. 21-22). Těmto tématům se budeme více věnovat v dalších oblastech opory. Psychologie sebrala odvahu a…zajela do servisu. (Vybíral, 2020, s. 22) 2.1. Co je současná psychologie zač? Jde o vědu, která je rozklenuta do různých podob. Toto rozklenutí charakterizovalo nejenom její zrod, ale v průběhu jejího profilování se dále zvýrazňovalo. Vyvstává tedy otázka, čím se vlastně psychologie zabývá, která jsou její základní témata – o čem je vědou? Odpovědi jsou čtyři a rozebereme si je v následujících řádcích. Zabýváme-li se tím, co se děje v naší psychice, v naší mysli, praktikujeme introspekci – v doslovném překladu „díváme se dovnitř“ sebe sama. Odborná psychologie ovšem činí z introspekce jednu ze svých základních metod: rozvíjí ji systematicky tak, aby psychické děje bylo možno vyložit co nejpřesněji; aby je bylo možno analyzovat, interpretovat; tedy promýšlet, jak vznikají, s čím souvisejí, jak probíhají, co znamenají. V tomto smyslu hovoříme o reflektující introspekci. Naše prožívání tvoří proud zážitků, z něhož vyčleňujeme určité události tak, že se jimi můžeme zevrubněji zabývat, zkoumat je a rozhodovat se. Prožívání probíhá v naší mysli (nitru), ale není do něho uzavřeno: orientuje nás ve světě i v nás samotných, je regulativem našeho jednání. Zásadní význam má vědomí, uvědomování si. Vědomí charakterizuje zejména to, že se vztahuje k našemu já a že se vesměs opírá o 17  Úvod do studia psychologie jazyk (to, co máme ve vědomí, tak můžeme komunikovat s druhými lidmi i sami se sebou ve vnitřní řeči). Vědomí se vyznačuje různými stupni bdělosti (např. ospalost nebo dřímotné stavy) a šíře (např. jedinec si uvědomuje velké množství jednotlivých dějů, dokáže je sledovat/monitorovat a současně podle okolností na ně i reagovat). Od běžného vědomí, kterým evidujeme to, co se děje mimo nás i v nás samotných, odlišujeme mimořádné, respektive změněné stavy vědomí, kterými se běžnému uvědomování vymykáme (např. pod vlivem drog nebo meditace). Důležité je, že naše vědomí můžeme zaměřovat akty pozornosti. V tomhle případě můžeme rozlišit pozornost záměrnou (například když se učím, když poslouchám přednášku, když pozoruji průběh nějakého procesu a vím, že o něm budu podávat zprávu) a nezáměrnou – mimoděčnou (například učím se a z vedlejší místnosti se ozývá hlasitá hudba nebo rozhovor; posléze zjišťuji, že to nechtěně absorbuje mou pozornost). Vědomí má svůj protějšek v nevědomí. Freudovým vlivem se zájem psychologů soustřeďuje na to, že do nevědomí vytěsňujeme nepříjemné, nepřijatelné, traumatické zážitky. Existují však mnohé další, neméně závažné problémy a témata související s nevědomím. Především se jedná o podprahové vnímání, spánek a sen. (Helus, 2018, s. 57; s. 93). Snad nejznámější vyvolané změněné stavy vědomí pocházejí z intoxikace psychoaktivními (psychedelickými) látkami, jako je LSD (diethylamid kyseliny lysergové) nebo psilocybin (alkaloid, který se přirozeně vyskytuje ve více než 200 druzích hub). Tyto látky se používají pro experimentální výzkum při narušování kognitivních vzorců spojených se závislostmi (např. kouření), ale také při léčbě různých poruch nálady (např. deprese). Níže uvádíme příklad subjektivního prožitku v rámci změněných stavů vědomí jednoho klienta, který podstoupil terapii psilocybinem (Tylš et al., 2017, s. 98): „Asi po dvou hodinách po požití psilocybinu jsem pocítil silný nájezd účinku. Po sundání sluchátek jsem najednou zažil výraznou dezorganizaci, slabost těla, neschopnost se na cokoli soustředit. Překvapilo mě to. Doprovázelo to výrazné zintenzivnění prožívání, po chvíli dezorganizace přišli stavy blaženosti…Najednou začala hrát hudba, ve které se ozývali padající kapky vody… Vše bylo na svém místě, byl jsem propojen se vším. Těžko se mi to popisuje. Uvědomil jsem si, že můj prožitek odpovídá tomu, čemu mystici říkají osvícení, v zen buddhismu satori. Tedy spíše „malé satori“, které sice nijak zásadně nemění osobnost, nicméně vzpomínka na tento stav vede ke klidu a pocitu naplnění, což ve svém důsledku může skutečně mít vliv na další kvalitu života…“ 18  Úvod do studia psychologie Pochody v našem nitru jsou vyvolávány také, a de facto především událostmi ve světě kolem nás a to, co se v nás odehrává, se také projevuje navenek, v našem reagování, výrazu, jednání – krátce řečeno v našem chování. Závažné důsledky z toho plynou pro metody psychologického výzkumu: Psychologie není pouze vědou o psychických jevech, k jejichž poznání nám pomáhá reflektující introspekce, analýza proudu prožívání, výzkum vědomí a nevědomí, ale je také vědou o chování. Prožívání, to co se děje ve vědomí i nevědomí, různými způsoby vyjadřujeme. Prožívání má své fyziologické koreláty (souvislosti), ale projevuje se také v chování. Chování je aktivitou, kterou se vyrovnáváme s okolním světem. Učíme se takovým způsobům chování, které zajišťují adaptaci, v daných podmínkách efektivní. Významný psychologický směr behaviorismus klade na chování rozhodující důraz. Vymezuje základní formy chování i mechanismy jeho osvojování. (Helus, 2018, s. 75; s. 93). "Malý Albert" byl slavný psychologický experiment, který v roce 1920 provedli John B. Watson a Rosalie Raynerová. Cílem bylo prokázat, jak lze u malého dítěte klasickým podmiňováním podmínit emoce, konkrétně strach. V experimentu byl "malý Albert", devítiměsíční kojenec, vystaven bílé kryse, králíkovi, opici, maskám a dalším podnětům. Zpočátku Albert neprojevoval žádný strach z těchto předmětů. Poté však vědci spojili prezentaci bílé krysy s hlasitým, překvapivým zvukem, který u Alberta přirozeně vyvolal strach. Po několika spojeních krysy a hluku začal Albert projevovat strach nejen z krysy, ale i z podobných objektů a podnětů. Tento pokus prokázal principy klasického podmiňování a ukázal, jak se neutrální podnět (bílá krysa) může spojit s reakcí strachu prostřednictvím opakovaného spojení s nepodmíněným podnětem (hlasitý hluk). V souvislosti s tímto experimentem však byly vzneseny etické obavy, zejména pokud jde o psychologický dopad, který mohl mít na Alberta, protože před ukončením experimentu nebyl znecitlivěn na podmíněnou reakci strachu. Jak prožívání, tak chování úzce souvisí s pochody probíhajícími v našem těle. Některými těmito pochody je nejen provázeno, ale je jimi řízeno. Tímto konstatováním nastolujeme klíčové téma biologicky orientované psychologie, zkoumající především souvislosti mezi nervovou soustavou a endokrinním systémem na jedné straně a chováním a prožíváním na straně druhé. Výzkum sleduje, jak různé stránky naší psychiky souvisejí s mozkovými centry, 19  Úvod do studia psychologie pochody v nervovém systému a fungováním systému hormonálního. Zajímavé poznatky přináší například sledování funkcí mozkových hemisfér a psychické projevy takzvaného rozdělení mozku. Značný význam mají poznatky o způsobilosti mozku aktivizovat svá centra, dosahovat cvičením vyšší výkonnosti, kompenzovat různé újmy apod. Hovoříme o takzvané plasticitě mozku. (Helus, 2018, s. 78; s. 93). Nové, převratné možnosti ve výzkumu mozku ovšem přinesly přístroje a metodické postupy, schopné sledovat děje v mozku v normálních i abnormálních podmínkách jeho fungování. Příkladem je: Elektroencefalograf (EEG) – přístroj na zaznamenávání elektrické aktivity mozku pomocí elektrod přiložených zevně k lebce. Počítačová tomografie (CT) – rentgenové paprsky vysílané z různých úhlů dovolují sestavovat příčné průřezy mozkem. Pozitronová emisní tomografie (PET) – metoda založená na měření mozkem spotřebované glukózy a následné zobrazení aktivních mozkových oblastí. Magnetická rezonance (MR) – dovoluje trojrozměrná zobrazení mozkových struktur s vysokým stupněm rozlišení, a to na základě využití elektromagnetických polí. (Helus, , s. 79). Další orientací současné psychologie je zkoumání vlivu společensko-kulturního začlenění člověka (krátce kultury) jak na jeho psychiku (prožívání), tak i na chování a fungování jeho neuropsychického systému. Jinými slovy, je třeba pohlédnout na člověka jako bytost podmíněnou kulturou. (Helus, 2018, s. 93). 20  Úvod do studia psychologie Sociokulturní systémy hrají významnou roli při utváření lidského chování v různých oblastech. Interakce mezi jednotlivci a jejich sociokulturními kontexty ovlivňuje chování, postoje a přesvědčení. Stephens et al. (2012) zdůrazňují důležitost pochopení sociokulturní rozmanitosti v lidském chování a psychologickém fungování, přičemž kladou důraz na dopad rozdílů mezi sociálními třídami na zdraví a vzdělání. To zdůrazňuje, jak mohou sociokulturní faktory přispívat k nerovnostem a ovlivňovat chování. Bandura (2004) dále zdůrazňuje roli sociálního prostředí při podpoře změn chování a poukazuje na významný vliv sociokulturních faktorů na jednání jednotlivců. Sociokulturní vlivy jsou navíc spojeny s různými formami chování, jako je nespokojenost s tělem, nutkavé cvičení a chování zaměřené na zdraví. Karazsia et al. (2017) poukazují na to, že sociokulturní vlivy, zejména nespokojenost s tělem, hrají zásadní roli v predikci maladaptivního chování při změně těla. Podobně Reynolds et al. (2023) zdůrazňují vliv sociokulturních faktorů na nutkavé cvičební chování u mladých lidí. 2.1.1. Co je laická psychologie? Laická psychologie se obecně odkazuje na neformální, běžné představy, přesvědčení a vysvětlení lidského chování a mentálních procesů, které mají jednotlivci, kteří nejsou formálně vyškoleni v psychologii (Aspinwall & Tedeschi, 2010). Jedná se o druh "zdravého (selského) rozumu (common sense)" nebo běžného chápání lidského chování, které se odvíjí od osobních zkušeností, anekdot, kulturologických představ a intuitivního uvažování, spíše než od empirických důkazů nebo vědeckých principů. Laická psychologie může být v mnoha případech užitečná pro běžné rozhodování a porozumění sociálním interakcím. Nicméně může být ovlivněna předsudky, stereotypy a mýty, a nemusí vždy přesně odrážet aktuální poznatky a vědecké poznání v oblasti psychologie. Například laická psychologie může zahrnovat běžné představy o tom, proč lidé dělají určité věci, jakým způsobem se chovají ve vztazích, nebo jak se vyrovnávají se stresem (Shida et al., 2022). Tyto představy mohou být založeny na zkušenostech, tradicích, náboženství nebo mediálním vlivu, spíše než na systematickém výzkumu a vědeckých důkazech. 21  Úvod do studia psychologie Existují však nějaké specifické znaky, na jejichž základě můžeme rozlišovat mezi vědeckou a laickou psychologií? Jednoznačně ano. Existuje řada rozdílů, na jejichž základě můžeme tyto dva typy odlišit. Níže uvádíme několik příkladů, na jejichž základě můžeme rozlišit vědeckou a laickou psychologii. Rozdíly mezi laickou a vědeckou psychologií: chování, zatímco laická psychologie může být ovlivněna předsudky, stereotypy nebo 1. Vědecká psychologie se opírá o přísné výzkumné metodologie a empirické důkazy, mylnými představami. zatímco laická psychologie se často spoléhá na osobní zkušenosti, anekdoty a intuitivní 5. Vědecká psychologie přispívá k vývoji intervencí a léčby psychologických poruch uvažování. založených na důkazech a také k informování veřejné politiky a praxe v různých 2. Vědecká psychologie zdůrazňuje význam empirických důkazů a systematicky oblastech. Laická psychologie může být zdrojem informací pro každodenní shromažďovaných údajů na podporu teorií a vysvětlení, zatímco laická psychologie se rozhodování a interakce, ale nemusí vždy vycházet z nejpřesnějších nebo může více spoléhat na anekdotické důkazy nebo běžná přesvědčení. nejaktuálnějších informací. 3. Vědecký psycholog má obvykle formální vzdělání v oboru psychologie a je obeznámen s výzkumnými metodami, teoriemi a zásadami v oboru. Laici nemusí mít formální vzdělání v psychologii a mohou se spoléhat na obecné znalosti nebo běžná přesvědčení o lidském chování. 4. Vědecká psychologie usiluje o přesnost a objektivitu při chápání a vysvětlování lidského chování. Laická psychologie může být provozována velmi nešťastně. Známe případy, kdy se někdo v druhých lidech či v sobě samém opakovaně mýlí, někdy s tragickými důsledky. Známe ale i i případy, kdy je laická psychologie praktikována s kromobyčejnou zdatností. Často se v televizi a tisku dovídáme o podvodnících, kteří dokážou až s neuvěřitelnou obratností získávat důvěru lidí, aby je okradli, zneužili. Jsou známy bezpočetné historky o sňatkových podvodnících, kteří vědí, jak jít na opuštěné ženy a „omotat si je kolem prstu.“ Ale jsou známy i opačné, pozitivní případy, kdy nám někdo, aniž by se psychologii, jakkoliv zabýval, dokáže vdechnout sebedůvěru až tak, že zvládneme věci, na které bychom si jinak netroufali: kdy nám někdo dokáže vnést do duše klid, pozvednout naši mysl, když jsme v krizi. Máme radost, že jsme se setkali s dobrým laickým psychologem! (Helus, 2018, s. 16). 22  Úvod do studia psychologie Zvláštním případem laické psychologie je takzvaná psychologie narativní, založená na vyprávění. Setkáváme se s ní v románech, divadelních hrách, memoárové literatuře, filmech, v rozhovorech o životních osudech, Je nedocenitelných zdrojem inspirací. Geniálními, klasickými představiteli narativní psychologie jsou například Dostojevský, Strindberg, Proust, Kafka, Čapek… Shakespeare nás třeba ve svém Othellovi uvádí do zrodu osedlosti žárlivostí a bezmocnosti určitého jedince jí čelit. Jeho lady Macbeth je geniálním vystižením posedlosti vládnout nad druhými, realizovat za každou cenu svou touhou po neomezené moci. Narativní psychologizování ale prostupuje o takzvaný lehčí žánr, jmenovitě detektivky. Jádry je vyprávění objasňující motiv zločinu. (Helus, 2018, s. 17). 2.2. Disciplíny v rámci psychologie Současná psychologie zahrnuje různorodé teoretické perspektivy, výzkumné metodologie a praktické aplikace zaměřené na pochopení a řešení lidského chování a duševních procesů. Jako věda i pomáhající profese spojuje současná psychologie základní a aplikované disciplíny s cílem prohloubit znalosti a podpořit well-being (blahobyt) jednotlivce i kolektivů. Disciplíny v rámci psychologie rozdělujeme do dvou hlavních oblastí: základní a aplikované. 2.2.1. Základní disciplíny psychologie Základní psychologické obory vytvářejí fundament, na kterém stavba psychologického poznání spočívá. Jsou to především (Baltes, 1987; Helus, 2018; Chapman & Allport, 1938; Wallace & Stroud, 1939; Whitehead et al., 2017): Obecná psychologie poskytuje komplexní porozumění základním principům a teoriím, které jsou základem oboru, a slouží jako úvodní platforma pro další specializované studium psychologie. 23  Úvod do studia psychologie Učitel ve třídě uplatňuje různé výukové strategie, aby žákům usnadnil učení. Na základě principů obecné psychologie učitel používá techniky, jako je aktivní učení, rozložené opakování a nácvik vyhledávání informací, aby zvýšil zapojení studentů do výuky a zvýšil jejich schopnost uchovávat si informace. Uplatňováním konceptů, jako je klasické podmiňování, operantní podmiňování a teorie kognitivního zpracování, učitel navrhuje výukové aktivity, které vyhovují různým stylům učení a preferencím. Prostřednictvím průběžného hodnocení a zpětné vazby učitel upravuje výukové metody tak, aby optimalizoval výsledky učení pro všechny studenty. Psychologie osobnosti se naproti tomu zabývá složitým studiem individuálních rozdílů a osvětluje rozmanité vzorce chování a rysy, které utvářejí osobnost jedince. Organizace posuzuje kandidáty na vedoucí pozici a hledá osoby se specifickými osobnostními rysy, které jsou vhodné pro efektivní vedení. Organizace vychází z teorie rysů v psychologii osobnosti a hodnotí kandidáty na základě rysů, jako je extraverze, svědomitost a emoční stabilita. Výzkum naznačuje, že osoby s vysokou extraverzí mohou vyniknout v pozicích vyžadujících mezilidské dovednosti a asertivitu, zatímco osoby s vysokou svědomitostí mohou prokázat organizační schopnosti a spolehlivost. Zohledněním osobnostních rysů spolu s požadavky na pracovní místo se organizace snaží vybrat kandidáty, kteří se pro danou pozici nejlépe hodí a pravděpodobně ji budou dobře vykonávat. Sociální psychologie zkoumá vliv sociálních interakcí a prostředí na lidské chování a nabízí vhled do složitosti sociálního vlivu a mezilidských vztahů. Představte si skupinu přátel, kteří plánují společný výlet. Když diskutují o možných aktivitách, jeden z nich navrhne jít na film, který je příliš nezajímá. Navzdory svým výhradám ostatní přátelé s návrhem souhlasí, aby se vyhnuli konfliktu a zachovali ve skupině harmonii. Tento scénář ilustruje koncept konformity, kdy jednotlivci mění své chování nebo názory tak, aby se přizpůsobili názorům většiny. Sociální psychologové studují faktory ovlivňující konformitu, jako je velikost skupiny, jednomyslnost a sociální normy, aby pochopili, jak jsou jedinci ovlivňováni sociálním prostředím. 24  Úvod do studia psychologie Vývojová psychologie zkoumá mnohostranné aspekty lidského růstu a vývoje v průběhu celého života a zahrnuje fyzické, kognitivní a sociálně-emocionální změny, ke kterým dochází od dětství až do stáří. Vezměme si batole, které se při odloučení od svého hlavního pečovatele trápí. Podle teorie připoutání (attachment theory) ve vývojové psychologii odráží toto chování vazbu dítěte k pečující osobě, obvykle k rodiči. Díky opakovaným interakcím a zkušenostem si dítě vytvoří bezpečnou vazbu, která se vyznačuje důvěrou, útěchou a pocitem bezpečí. Studiem vývoje této vazby v kojeneckém věku, dětství a dospívání získávají vývojoví psychologové poznatky o vlivu raných vztahů na pozdější sociální, emoční a kognitivní vývoj. 2.2.2. Aplikované disciplíny psychologie Aplikované obory zajišťují služby psychologie v nejrůznějších oblastech praxe, odpovídají na poptávku po psychologii v současné společnosti. Mezi nejdůležitější patří (Helus, 2018, s. 25-26): Klinická psychologie se zaměřuje na problémy diagnostiky a pomoci osobám s psychickými potížemi. (Úzce spolupracuje zejména s psychiatrií). Klinický psycholog pracuje s klientem s diagnózou deprese. Provede komplexní posouzení, aby porozuměl příznakům, anamnéze a faktorům, které k tomu přispívají. Na základě tohoto posouzení psycholog vypracuje léčebný plán, který může zahrnovat kognitivně-behaviorální terapii (KBT) k odstranění negativních vzorců myšlení a aktivaci chování ke zvýšení zapojení do příjemných činností. Prostřednictvím pravidelných terapeutických sezení pomáhá psycholog klientovi naučit se dovednosti zvládání problémů, zpochybnit zkreslená přesvědčení a zlepšit jeho celkovou pohodu. Psychologie zdraví, zaměřená na problematiku činitelů zdravého způsobu života a předcházení vlivům škodícím zdraví. 25  Úvod do studia psychologie Psycholog provádí výzkum účinnosti programu odvykání kouření. Navrhne studii, která vyhodnotí různé intervence, jako je individuální poradenství, náhradní nikotinová terapie a skupinová podpůrná sezení. Shromažďováním údajů o kuřáckém chování účastníků, jejich motivaci a zdravotních výsledcích v průběhu času psycholog hodnotí dopad jednotlivých intervencí a zjišťuje faktory, které přispívají k úspěšnému odvykání kouření. Zjištění slouží jako podklad pro vývoj programů odvykání kouření založených na důkazech (evidence- based), jejichž cílem je zlepšit veřejné zdraví. Poradenská psychologie, poskytující kvalifikovanou pomoc lidem v různých oblastech jejich bezradnosti a těžkostí. Poradenská psychologie se zaměřuje na pomoc rodinám a dětem, učitelům a žákům, manželským párům procházejícím krizí, lidem bezradným v otázkách volby povolání atd. Poradenský psycholog poskytuje podporu studentovi vysoké školy, který zažívá studijní stres a úzkost. Během poradenských sezení psycholog pomáhá studentovi prozkoumat jeho obavy, identifikovat základní problémy, které přispívají k jeho potížím, a rozvíjet účinné strategie zvládání. Prostřednictvím společného přístupu zaměřeného na klienta psycholog umožňuje studentovi zvládat své emoce, stanovovat si realistické cíle a efektivněji zvládat studijní problémy. Pedagogická a školní psychologie řeší problémy adaptace na školu a výuku, činitelů vzdělávacího úspěchu či neúspěchu žáků, způsobů optimální prezentace učiva tak, aby aktivizovala žáka a probouzela jeho vzdělávací zájmy apod. Pedagogický psycholog spolupracuje s učiteli na zlepšení strategií řízení třídy a zlepšení výsledků učení žáků. Provádí hodnocení, aby identifikoval žáky s problémy v učení nebo chování, vypracovává individuální vzdělávací plány (IVP) přizpůsobené potřebám každého žáka a poskytuje pedagogům průběžnou podporu a konzultace. Zaváděním intervencí založených na důkazech a podporou pozitivního a inkluzivního vzdělávacího prostředí pomáhá psycholog podporovat studijní výsledky a sociálně-emoční rozvoj všech studentů. 26  Úvod do studia psychologie Psychologie práce a organizace, zabývající se podmínkami pracovní činnosti, činiteli ovlivňujícími pracovní výkon, optimálním řízením pracovních kolektivů apod. Organizační a pracovní psycholog konzultuje s firmou zlepšení zapojení a produktivity zaměstnanců. Provádí průzkumy a cílové skupiny, aby zhodnotil organizační kulturu, efektivitu vedení a spokojenost zaměstnanců s prací. Na základě analýzy dat psycholog doporučí strategie pro zlepšení komunikace a týmové práce mezi pracovním a soukromým životem, jako je zavedení flexibilního rozvržení pracovní doby, poskytování školení vedoucích pracovníků a podpora podpůrného pracovního prostředí. Řešením organizačních faktorů, které ovlivňují pohodu a výkonnost zaměstnanců, pomáhá psycholog optimalizovat efektivitu pracoviště a spokojenost zaměstnanců. Forenzní psychologie zabývající se psychologickými problémy soudnictví a věznění. Forenzní psycholog vystupuje jako soudní znalec v trestním řízení, jehož účastníkem je osoba obviněná z násilného trestného činu. Provádí soudní znalecký posudek s cílem posoudit duševní stav obviněného v době spáchání trestného činu, včetně jeho způsobilosti stanout před soudem a možnosti obhajoby z důvodu nepříčetnosti. Na základě psychologických teorií a výzkumů, jakož i klinických technik hodnocení, poskytuje psycholog soudu objektivní hodnocení psychického fungování obžalovaného a pomáhá při stanovení jeho právní odpovědnosti a vhodné léčby nebo odsouzení. Psychologie sportu, zahrnuje širokou škálu faktorů, které ovlivňují výkonnost sportovců, jejich pohodu a celkové prožívání sportu. Například, uplatňuje psychologické principy pro zlepšení sportovního výkonu a duševní pohody. Sportovní psycholog pracuje s elitními sportovci s cílem zlepšit jejich výkony v soutěžích. Používá psychologické techniky, jako jsou představy, stanovení cílů a kontrola pozornosti, aby sportovci pomohl rozvíjet mentální dovednosti a překonávat výkonnostní překážky. Prostřednictvím individuálního tréninku a analýzy výkonu pomáhá psycholog sportovci budovat sebedůvěru, zvládat úzkost a optimalizovat jeho soustředění a motivaci během tréninku a soutěže. Integrací psychologických principů se sportovním tréninkem přispívá psycholog k úspěchu a pohodě sportovce v jeho sportu. 27  Úvod do studia psychologie SHRNUTÍ V této kapitole jsme se zabývali současnou psychologií a nahlíželi na ni nejen jako na vědeckou disciplínu, ale také jako na důležitou pomáhající profesi. V průběhu našeho zkoumání jsme zdůrazňovali dvojí povahu psychologie: jako vědy zkoumající hlubiny vědomí a nevědomí a jako vědy rozebírající chování ve složité síti biologie a sociokulturních vlivů. Naše diskuse poukázaly na rozdíly mezi vědeckou psychologií a její laickou obdobou a osvětlily přísné metodologie a empirické důkazy, které jsou základem první z nich. Zkoumali jsme různá odvětví psychologie, od obecné psychologie a psychologie osobnosti až po vývojovou a sociální psychologii, a uvědomovali si jejich odlišnou roli při odhalování složitosti lidského chování a poznávání. Kromě toho jsme se zabývali dichotomií základních a aplikovaných disciplín v rámci psychologie a objasňovali praktické aplikace v různých oblastech, jako je vzdělávání, klinické prostředí, sport a soudnictví. Zkoumáním těchto mnohostranných rozměrů jsme získali komplexní představu o hlubokém vlivu psychologie na vědecké bádání i na řešení problémů v reálném světě. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Vědecká psychologie ✓ Pomáhající profese ✓ Vědomí ✓ Nevědomí ✓ Chování ✓ Biologicky orientovaná psychologie ✓ Kultura ✓ Sociokulturní vlivy 28  Úvod do studia psychologie ✓ Základní disciplíny ✓ Aplikované disciplíny ✓ Laická psychologie ✓ Narativní psychologie VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 1. Uveďte rozdíl mezi psychologií jako vědou a pomáhající profesí. 2. Definujte laickou psychologii. KONTROLNÍ TEST Správné odpovědi najdete na konci celé studijní opory. 1. Která z variant nepatří mezi aplikované disciplíny psychologie? a) Psychologie osobnosti. b) Forenzní psychologie c) Psychologie sportu. d) Pedagogická psychologie. e) Klinická psychologie. 2. Doplňte správné slovní spojení. Od běžného vědomí, kterým evidujeme to, co se děje mimo nás i v nás samotných, odlišujeme mimořádné, respektive _____________________, kterými se běžnému uvědomování vymykáme. 29  Úvod do studia psychologie AKTIVIZACE A APLIKACE Věnujte jeden den pozorování a zaznamenávání případů laické psychologie v každodenních interakcích, v médiích nebo v osobních zkušenostech. V rozhovorech, reklamách nebo online obsahu hledejte příklady psychologických konceptů, jako jsou stereotypy nebo sociální ovlivňování. Zamyslete se nad tím, jak tyto případy odpovídají vědeckým principům. Zapojením do této aktivity můžete hlouběji porozumět rozdílům mezi laickou a vědeckou psychologií a zároveň si zdokonalit své pozorovací schopnosti v každodenních souvislostech. 30  Úvod do studia psychologie 3. Základní psychologická paradigmata, jejich historické kořeny a vliv na současnou psychologii Porozumění základním paradigmatům v psychologii je nezbytné pro pochopení různých přístupů, které utvářejí současnou psychologickou teorii a praxi. Tato paradigmata, zakořeněná v historických souvislostech a filozofických základech, významně ovlivnila vývoj psychologie jako oboru. V této kapitole se budeme zabývat základními psychologickými paradigmaty – včetně biologického, behaviorálního, kognitivního, psychoanalytického a humanistického přístupu – a budeme sledovat jejich historické kořeny, filozofické základy a jejich vliv na současnou psychologii. Prostřednictvím tohoto zkoumání chceme poskytnout diferencované porozumění různým přístupům, které přispívají k bohaté tapiserii moderní psychologie. 3.1. Současná psychologická paradigmata 3.1.1. Biologický přístup Studium fyziologie a biologických procesů (obrázek 2) hraje v psychologii významnou roli již od jejích prvopočátků. Charles Darwin poprvé představil myšlenku, že evoluce a genetika hrají roli v lidském chování. Přirozený výběr, který poprvé popsal Charles Darwin, ovlivňuje, zda se určité vzorce chování přenesou na další generace. Chování, které napomáhá přežití, se dědí s větší pravděpodobností, zatímco chování, které je nebezpečné, se dědí s menší pravděpodobností. Vezměme si například agresivitu. Psychoanalytická perspektiva by mohla agresi považovat za důsledek zážitků z dětství a nevědomých pudů. Behaviorální perspektiva uvažuje o tom, jak se chování utvářelo na základě asociací, posilování a trestů. Psycholog se sociální perspektivou by se mohl zabývat skupinovou dynamikou a tlaky, které k takovému chování přispívají. Biologický pohled by naopak zahrnoval zkoumání biologických kořenů, které stojí za agresivním chováním. Ten, kdo zastává biologické 31  Úvod do studia psychologie hledisko, by mohl uvažovat o tom, jak mohou určité typy poškození mozku vést k agresivnímu jednání. Nebo by mohl uvažovat o genetických faktorech, které mohou přispívat k takovým projevům chování. (Cherry, 2023). Lidský mozek se skládá z více než deseti miliard nervových buněk, mezi nimiž existuje takřka nekonečné množství vzájemných spojení. Lidský mozek je možná nejsložitější strukturou ve vesmíru. V podstatě každá psychologická událost se tak či onak vztahuje k činnosti mozku a nervové soustavy. Biologický přístup ke studiu člověka a dalších živočišných druhů usiluje o to najít souvislost mezi zjevným chováním a elektrickými a chemickými ději, které probíhají uvnitř organismu. Výzkum v rámci biologického přístupu se snaží specifikovat neurobiologické procesy, které stojí v pozadí duševní činnosti a chování. Například biologický přístup k depresi se pokouší pochopit tuto poruchu z hlediska abnormálních změn hladiny neurotransmiterů, což jsou chemické látky produkované mozkem a umožňující komunikaci mezi neurony. K dokreslení biologického přístupu můžeme použít jeden z problémů, který jsme popsali na předchozích stránkách. Ze studia rozpoznávání tváří u pacientů s poškozením mozku vyplývá, že určité oblasti mozku se specializují na rozeznávání tváří. Lidský mozek je rozdělen na pravou a levou hemisféru a oblasti specializované na rozeznávání tváří jsou patrně umístěny zejména v pravé hemisféře. U lidí existuje výrazná specializace hemisfér. Například u většiny praváků se levá hemisféra specializuje na chápání jazyka a pravá zase na interpretaci prostorových vztahů. Biologický přístup se podílel rovněž na studiu paměti. Zdůrazňuje význam určitých mozkových struktur – například hipokampu, který se účastní upevňování vzpomínek. Částečnou příčinou dětské amnézie může být nezralost hipokampu, který se plně vyvine teprve jeden až dva roky po narození (Nolen-Hoeksema et al., 2012, s. 30). 32  Úvod do studia psychologie Příklad aplikace do bio-psycho-sociálního modelu: Mark je 25letý muž, který se od svých teenagerských let potýká s úzkostí a záchvaty paniky. Ve společenských situacích se často cítí přetížený a má potíže zvládat své emoce. Z biologického hlediska lze Markovu úzkost a záchvaty paniky přičíst základním biologickým faktorům. V jeho náchylnosti k úzkostným poruchám mohou hrát roli genetické predispozice. Výzkum například naznačuje, že odchylky v genech souvisejících s fungováním neurotransmiterů, jako je gen pro serotoninový transportér (5-HTT), mohou zvyšovat riziko úzkostných poruch (Lesch et al., 1996). Neurobiologické procesy, jako je dysregulace v systému stresové reakce a změny v hladinách neurotransmiterů, přispívají k Markově zvýšené úzkostné reakci (BIO). Markovy prožitky úzkosti a záchvaty paniky jsou rovněž ovlivněny psychologickými procesy. Kognitivní faktory, jako je katastrofické myšlení a zvýšená ostražitost vůči signálům ohrožení, zhoršují jeho příznaky úzkosti. Mark si například může vykládat fyzické pocity, jako je zvýšená srdeční frekvence nebo dušnost, jako známky hrozícího nebezpečí, což vede k záchvatům paniky. Tyto kognitivní předsudky se vzájemně ovlivňují s biologickými faktory, které prohlubují jeho příznaky úzkosti (PSYCH). V Markově prožívání úzkosti hraje roli také jeho sociální kontext a prostředí. Stresující faktory prostředí, jako je studijní tlak nebo mezilidské konflikty, mohou vyvolat nebo zhoršit jeho příznaky úzkosti. Sítě sociální podpory, včetně přátel, rodiny a odborníků na duševní zdraví, ovlivňují Markovu schopnost vyrovnat se s úzkostí a vyhledat vhodnou léčbu. Kromě toho mohou kulturní faktory formovat Markovo přesvědčení a postoje k duševnímu zdraví a ovlivňovat chování při vyhledávání pomoci. (SOCIO). Obrázek 2 Satirické vyobrazení biologického přístupu (převzato z Cherry, 2023) 33  Úvod do studia psychologie 3.1.2. Behaviorální přístup Tento přístup dal vzniknout technikám pro změnu chování v široké škále oblastí, včetně vzdělávání, modifikace chování a terapie (například v oblasti sebeovládání a zvládání návyků, odstraňování fobií), školení rodičů a řízení a produkce organizací. Velká část současného behaviorismu vychází z prací B. F. Skinnera (1904-1990) a jeho průkopnické práce v oblasti operantního podmiňování. (Keith, 2014, s. 12 - perspectives.pdf (apa.org)) Behaviorální přístup se soustředí na pozorovatelné podněty a reakce a téměř veškeré chování považuje za výsledek podmiňování a posilování (obrázek 3). Behaviorální analýza vašeho společenského života by se mohla soustředit na to, s jakými lidmi se stýkáte (společenský podnět), jak na ně reagujete (odměňování, trestání, neutrální reakce), jak oni reagují na vás (odměňování, trestání, neutrální reakce) a jak tyto reakce podporují nebo narušují další interakci. Behaviorální přístup můžeme ilustrovat na našich vzorových problémech. Pokud se týká obezity, někteří lidé se přejídají (specifická reakce) pouze za přítomnosti specifických podnětů (například při sledování televize). Součástí mnoha redukčních programů je snaha naučit se, jak se těmto podnětům vyhnout. Pokud se týká agresivity, děti se s mnohem větší pravděpodobností budou chovat agresivně – například bít ostatní děti pokud bude agresivní chování odměněno (druhé dítě ustoupí), než když bude agresivní chování potrestáno (druhé dítě klade odpor). Přísně behaviorální přístup v minulosti vůbec nebral v úvahu duševní procesy jedince. Ani dnešní behavioristé neuvažují o duševních procesech, které vstupují mezi podnět a reakci. Psychologové, kteří nejsou přesvědčenými stoupenci behaviorismu, však často zaznamenávají, co lidé říkají o svých vědomých prožitcích (verbální sdělení), a z těchto subjektivních údajů vyvozují závěry o jejich duševních procesech. Přestože se dnes jen málo psychologů považuje za striktní behavioristy, z práce raných behavioristů se rozvinuly mnohé moderní poznatky (Malone, 2003; Skinner, 1981). (Nolen-Hoeksema et al., 2012, s. 30-31). 34  Úvod do studia psychologie Obrázek 3 Satirické vyobrazení behaviorálního přístupu Příklad aplikace do bio-psycho-sociálního modelu: Emily je 30letá žena, která se potýká s obezitou. Navzdory četným pokusům zhubnout pomocí diet a cvičení je pro ni obtížné udržet si zdravý životní styl. Emilyina obezita může být ovlivněna biologickými faktory, jako je genetika a neurobiologie. Genetické predispozice mohou přispívat k její náchylnosti k přibývání na váze a potížím s regulací chuti k jídlu. Neurobiologické procesy, včetně systému odměny v mozku, hrají roli v její touze po jídle a reakcích na potravinové podněty. Například odchylky v genech souvisejících s dopaminovou signalizací mohou ovlivňovat Emilyinu citlivost na odměny za jídlo a ovlivňovat její stravovací chování. (BIO). Emily prožívá stres a negativní emoce, které přispívají k jejímu přejídání. Psychologické faktory, jako je regulace emocí a strategie zvládání, ovlivňují její výběr potravin a stravovací návyky. Emily se například může obracet k jídlu jako k prostředku zvládání stresu nebo negativních emocí, což vede k epizodám přejídání. Kognitivně-behaviorální techniky mohou Emily pomoci identifikovat a vyvrátit maladaptivní myšlenkové vzorce související s jídlem a emocemi. (PSYCH). Na obezitě Emily se podílí také její sociální kontext a prostředí. Sociální faktory, jako jsou stravovací návyky v rodině a vlivy vrstevníků, mohou formovat její postoje k jídlu a fyzické aktivitě. Socioekonomické faktory, včetně přístupu ke zdravým potravinám a příležitostem k fyzické aktivitě, ovlivňují Emilyinu schopnost udržovat zdravý životní styl. Sociální podpůrné sítě, jako jsou přátelé a zdravotníci, mohou Emily poskytnout povzbuzení a zdroje, které jí pomohou dosáhnout jejích cílů v oblasti regulace hmotnosti. (SOCIO). Emilyin boj s obezitou lze chápat z hlediska naučeného chování a vzorců posilování. Je možné, že se naučila spojovat jídlo s útěchou nebo úlevou od stresu, což vedlo k maladaptivním stravovacím návykům. Kromě toho mohou k její obezitě přispívat faktory prostředí, jako je dostupnost vysoce kalorických potravin a sedavý způsob života. Behavioristické principy, jako je operantní podmiňování a posilování, mohou vysvětlit, jak se Emilyino chování posiluje nebo udržuje v průběhu času. 35  Úvod do studia psychologie 3.1.3. Kognitivní přístup Kognitivní perspektivu zastávají vědci, kteří se zajímají o mentální procesy, jež organismům umožňují kódovat, uchovávat a vyhledávat informace. Tato perspektiva zahrnuje takové úkoly, jako je rozhodování, řešení problémů, rozumové myšlení a paměť. Mezi klíčové osobnosti vývoje kognitivní perspektivy patří: Tolman (1886-1959), který navrhl myšlenku kognitivních map a latentního učení, Jean Piaget (1896-1980), který vytvořil důležitou teorii kognitivního vývoje, a Frederick C. Bartlett (1886-1969), který je známý především díky myšlence, že si vytváříme schémata jako pomůcku k organizaci znalostí a zkušeností. (Keith, 2014, s. 13) Současný kognitivní přístup (obrázek 4) je částečně návratem ke kognitivním kořenům psychologie a částečně i reakcí na omezenost behaviorismu, který měl sklony opomíjet složité lidské činnosti, jako je usuzování, plánování, rozhodování a komunikace. Stejně jako v 19. století se současný kognitivní přístup zabývá duševními procesy – například vnímáním, pamětí, úsudkem, rozhodováním a řešením problémů. Na rozdíl od 19. století však současný kognitivní přístup není založen na introspekci. Místo toho předpokládá, že (1) činnost organismů můžeme plně pochopit jen na základě studia duševních procesů a (2) duševní procesy lze studovat objektivně tím, že se zaměříme na specifické chování (stejně jako to dělají behavioristé), ale budeme je interpretovat z hlediska duševních procesů, které jsou jejich základem. Při těchto interpretacích se kognitivní psychologové často spoléhají na analogii mezi lidskou myslí a počítačem. Příchozí informace je zpracována různými způsoby: je tříděna, srovnávána a kombinována s ostatními informacemi, které jsou již uloženy v paměti, a dále je transformována, znovu uspořádána a tak podobně. Příkladem může byt např. dětská amnézie: události z několika prvních let života si možná nepamatujeme proto, že proběhla zásadní vývojová změna ve způsobu uspořádání našich zkušeností v paměti. Takové změny jsou obzvláště výrazné kolem třetího roku, kdy se nesmírně rozvíjejí jazykové schopnosti a jazyk nám začne nabízet nový způsob organizace vzpomínek (Nolen-Hoeksema et al., 2012, s. 31-32). 36  Úvod do studia psychologie Obrázek 4 Satirické vyobrazení kognitivního přístupu Příklad aplikace do bio-psycho-sociálního modelu: Sářinu společenskou a optimistickou osobnost lze přičíst jejím kognitivním procesům. Má kognitivní schéma, které se vyznačuje pozitivním sebepojetím a očekáváním od světa. Sarah má tendenci interpretovat situace v příznivém světle a aktivně vyhledává sociální interakce, což ovlivňuje její chování a osobnost (PSYCH). Při utváření kognitivních procesů a osobnosti Sarah hrají roli také biologické faktory, jako je genetika a neurobiologie. Genetické predispozice mohou ovlivňovat Sářin temperament a kognitivní styl, což ji předurčuje k větší společenskosti a optimismu. Neurobiologické procesy, jako je aktivita neurotransmiterů, přispívají k regulaci nálady a emoční odolnosti Sarah a ovlivňují její kognitivní zpracování sociálních situací (BIO). Sářiny kognitivní procesy jsou dále ovlivňovány jejími sociálními interakcemi a prostředím. Sarah vyrůstala v podpůrném a pečujícím rodinném prostředí a vyvinula si kognitivní schémata zdůrazňující důvěru a optimismus. Její pozitivní sociální zkušenosti posílily tato kognitivní schémata, což přispělo k její společenské a optimistické osobnosti. Navíc Sarahin sociální okruh na vysoké škole poskytuje příležitosti k sociálnímu zapojení, což posiluje její kognitivní tendence k pozitivitě a společenskosti (SOCIO). 37  Úvod do studia psychologie 3.1.4. Psychoanalytický přístup Sigmund Freud rozvinul v Evropě psychoanalyticky přístup k výkladu lidského chování přibližně ve stejné době, kdy se ve Spojených státech rozvíjel behaviorismus. Z jistého pohledu byla psychoanalýza směsicí kognitivních a fyziologických znalostí 19. století. Freud kombinoval tehdejší představy o vědomí, vnímání a paměti s myšlenkou o biologicky založených pudech a vytvořil tak novou a odvážnou teorii o lidském chování. Základním předpokladem psychoanalytického přistupuje, že chování vychází z nevědomých procesů, tedy z přesvědčení, obav a tužeb, jichž si člověk není vědom, ale které přesto ovlivňují jeho chování (obrázek 5). Freud byl přesvědčen, že mnohé impulzy, které rodiče nebo společnost v průběhu dětství zakazují nebo trestají, se odvozují od vrozených pudů. Protože s těmito pudovými impulzy, které na nás mají zcela zásadní vliv, se rodíme všichni, musíme se s nimi nějakým způsobem vyrovnat. Jsou-li zakazovány, přesunou se z vědomí do nevědomí, ale nezmizí. Mohou se projevovat v podobě emočních problémů a příznaků duševní choroby, nebo jako společensky přijatelné chování, třeba umělecká či literární činnost. Jestliže například cítíte velký hněv vůči otci, ale nemůžete si dovolit znepřátelit si ho, váš hněv se může přesunout do nevědomí a vyjádřit se třeba ve snu o tom, že otec byl zraněn při strašlivém neštěstí. Freud byl přesvědčen, že lidé jsou ovládáni stejnými základními pudy jako zvířata (zejména sexualitou a agresivitou) a že se tak neustále potýkají se společností, která klade důraz na ovládnutí těchto pudů. Psychoanalytický přístup přináší nové úhly pohledu na některé problémy. Freud například tvrdil, že agresivní chování má kořeny ve vrozeném instinktu. Přestože toto tvrzení není v psychologii obecně přijímáno, je v souladu s názory některých biologů a psychologů, kteří studují agresivitu u zvířat. (Nolen-Hoeksema et al., 2012, s. 32-33). Ačkoli Freudova klasická teorie představuje pevný základ pro teoretizování o lidském chování, prošla v posledních letech významnými změnami. Klíčovými příklady jsou psychoterapie založená na ataxii (Wallin 2007), sebepsychologie (Kohut 1984) a vztahové terapie (Mitchell 1993), včetně existenciálních, fenomenologických terapií (Stolorow 2011) a krátkodobých dynamických psychoterapií. Bez ohledu na rozdíly mezi těmito novějšími modely psychoanalytické psychoterapie se většina současných psychodynamických teorií opírá o čtyři principy, které jsou následující: Část duševního života – včetně myšlenek, 38  Úvod do studia psychologie pocitů a motivů – je nevědomá, to znamená, že se odehrává mimo vědomí. Tato nevědomá přání, motivy a pocity mají významný vliv na chování, mohou vést k problémovým symptomům, jako je úzkost, a způsobovat obavy a trápení jedincům, kteří nemusí nechápou zdroj svých příznaků nebo důvody jejich chování; Vnitřní konflikt je nevyhnutelný a všudypřítomný, protože lidé musí najít způsob, jak uspokojit své potřeby v rámci omezení daných životem ve společenství. Lidé mohou také prožívat protichůdné emoce vůči stejným lidem. osobě nebo situaci, což vede k potřebě hledat kompromisní řešení. Zkušenosti z dětství vedou k rozvoji stabilních osobnostních vzorců, které následně ovlivňují způsob, jakým se lidé vztahují k sobě samým a k ostatním. Rozvoj osobnosti zahrnuje dosažení schopnosti seberegulace impulzů i emocí a vytvoření zralého, autonomního já (Westen 1998). (Kenny, 2019, s. 2835-2936). Obrázek 5 Satirické vyobrazené psychoanalytického sezení (Rosen, 2024) 39  Úvod do studia psychologie Příklad aplikace do bio-psycho-sociálního modelu: David je čtyřicetiletý muž, který opakovaně prožívá záchvaty deprese a má problémy s intimitou ve vztazích. Často se cítí citově odloučený a má potíže s vyjadřováním svých pocitů. Davidovy zkušenosti s depresí mohou mít biologický základ. K poruchám jeho nálady přispívají neurobiologické faktory, například poruchy regulace neurotransmiterových systémů, jako je serotonin a dopamin. V jeho náchylnosti k depresi mohou hrát roli také genetické predispozice. Například odchylky v genech souvisejících s funkcí serotoninového transportéru jsou spojeny se zvýšeným rizikem depresivních poruch (Caspi et al., 2003). (BIO). Z psychoanalytického hlediska lze Davidovy zkušenosti s depresí a potíže s intimitou chápat jako nevědomé konflikty a obranné mechanismy. Podle freudovské teorie se nevyřešené konflikty z dětství mohou v dospělosti projevit jako psychické symptomy. David může mít například nevědomé obavy z odmítnutí nebo opuštění pramenící z raných zkušeností s připoutáním, což vede k obtížím při navazování intimních vztahů. (PSYCH). Davidův sociální kontext a prostředí ovlivňují jeho prožívání deprese a potíže s intimitou. Stresující faktory prostředí, jako je stres v práci nebo mezilidské konflikty, mohou vyvolat nebo zhoršit jeho depresivní příznaky. Sítě sociální podpory, včetně rodiny a přátel, mohou poskytovat emocionální podporu a tlumit účinky stresu. Kromě toho mohou Davidovy postoje k vyjadřování emocí a vyhledávání pomoci v případě problémů s duševním zdravím formovat kulturní faktory. (SOCIO). 3.1.5. Humanistický přístup Humanistická perspektiva (někdy označovaná i jako humanisticko-existenciální perspektiva) zdůrazňuje chápání zdravého člověka a obavy o lidský potenciál, včetně smyslu života, sebepojetí a seberealizace. Tato perspektiva je spojena s hierarchií potřeb, kterou vytvořil Abraham Maslow (1908-1970 – obrázek 6), a s terapií zaměřenou na klienta Carla Rogerse (1902-1987). Existenciální pozadí této perspektivy zahrnuje díla takových filozofů, jako jsou Soren Kierkegaard (1813-1855) a Jean-Paul Sartre (1905-1980) a psychiatr Viktor Frankl (1905-1997). (Keith, 2014, s. 14). Humanistický pohled na osobnost zdůrazňuje individuální kvality optimální pohody a využití tvůrčího potenciálu ve prospěch druhých, jakož i vztahové podmínky, které tyto kvality podporují jako výsledky zdravého vývoje. Humanistická perspektiva slouží jako alternativa k mechanistickým a/nebo redukcionistickým vysvětlením osobnosti založeným na 40  Úvod do studia psychologie izolovaných, statických prvcích pozorovatelného chování (např. kvantifikovatelných rysech) nebo sebepojetí. Humanističtí psychologové tvrdí, že utváření osobnosti je nepřetržitý proces motivovaný potřebou relativní integrace, vedený záměrností, volbou, hierarchickým uspořádáním hodnot a stále se rozšiřujícím vědomím. Humanističtí psychologové používají ve své terapeutické a výzkumné praxi intersubjektivní, empatický přístup, aby porozuměli prožívání jednotlivců jako aktivních účastníků životního světa - tj. zasazených do sociokulturních a eko-psycho-spirituálních souvislostí. Humanistická psychologie je od svého vzniku "rozmanitým spojením sekulárních, teistických, individualistických a komunitních směrů" (Schneider et al. 2015, s. xviii-xix), a to jak co do rozsahu vlivů, tak co do svých zastánců. Nejlépe je chápána jako široce založené, avšak teoreticky vymezené hnutí, nikoli jako úzce specializovaná škola. Humanističtí psychologové sdílejí vizi psychologie jako holistického, fenomenologického zkoumání procesů, které organicky podporují psychické zdraví a růst v souladu s vrozenými možnostmi lidí. Takový záměrně neexkluzivní přístup byl upřednostňován proto, aby "věci zůstaly otevřené a flexibilní" (Bühler 1971, s. 378), se záměrným cílem neustálého revidování a rozpracovávání, aby se "pro každou generaci nově ustavily" (Criswell 2003, s. 43). Současná humanistická psychologie je "sladěným odvarem" tří ontologií: 1. Existenciální psychologie – která klade důraz na situační svobodu, zkušenostní reflexi (včetně fenomenologie) a odpovědnost. 2. Transpersonální psychologie – zdůrazňuje spiritualitu, transcendenci a soucitnou sociální činnost. 3. Konstruktivistická psychologie – která klade důraz na kulturu, politické vědomí a osobní smysl. (Schneider et al. 2015, s. xviii/xxiii) (Bland et al., 2019, s. 1-19). Příklad aplikace do bio-psycho-sociálního modelu: Mia je 28letá žena, která se cítí nenaplněná v kariéře i osobním životě. Často zažívá pocity existenciální prázdnoty a nedostatku smyslu života. Mia vyhledává terapii, aby prozkoumala své sebepojetí a našla větší smysl svého života. Miiny prožitky existenciální prázdnoty mohou mít také biologické pozadí. Náladu a emoční pohodu mohou ovlivňovat neurobiologické faktory, jako jsou změny hladin neurotransmiterů, například serotoninu a dopaminu. K Mijině zranitelnosti vůči existenciálním obavám mohou přispívat i genetické predispozice. Například od 41  Úvod do studia psychologie odchylky v genech souvisejících s funkcí serotoninových receptorů jsou spojeny s poruchami nálady a existenciálními potížemi (Davidson et al., 2003). (BIO). Z humanistického hlediska lze Miiny zkušenosti chápat jako její snahu o seberealizaci. Sebeaktualizace odkazuje na vrozenou snahu realizovat svůj plný potenciál a žít autenticky. Miiny pocity nenaplnění mohou pramenit z vnímaného rozporu mezi jejími současnými zkušenostmi a ideálním sebepojetím. Prostřednictvím terapie Mia zkoumá své hodnoty, přesvědčení a aspirace, aby svůj život sladila se svým autentickým sebevyjádřením. (PSYCH). Sociální kontext a prostředí, v němž se Mia pohybuje, hrají roli při utváření jejích zkušeností s naplněním a smyslem života. Faktory prostředí jako jsou společenská očekávání a kulturní normy, mohou ovlivnit Miino vnímání úspěchu a naplnění. Sítě sociální podpory, včetně přátel, rodiny a terapeutických vztahů, poskytují příležitosti pro spojení a růst. Miiny interakce s ostatními a její pocit sounáležitosti přispívají k její celkové pohodě a pocitu smysluplnosti. (SOCIO). Obrázek 6 Vyobrazení Maslowové hierarchie potřeb (GeekyGod, 2023) 42  Úvod do studia psychologie SHRNUTÍ V této kapitole bylo zkoumáno pět základních paradigmat: biologické, behaviorální, kognitivní, psychoanalytické a humanistické. U každého z nich byly vysledovány jeho historické kořeny a osvětlen jejich vývoj v čase. Biologická perspektiva zdůrazňuje roli genetiky a neurobiologie při utváření chování a osobnosti. Behaviorální paradigma se zaměřuje na pozorovatelné chování a jeho ovlivňování podmiňováním a posilováním. Kognitivní psychologie se zabývá duševními procesy, jako je vnímání, paměť a myšlení, a zdůrazňuje jejich vliv na chování. Psychoanalytická teorie, jejímž průkopníkem byl Freud, se zabývá nevědomou myslí a jejím vlivem na chování a osobnost. Humanistická psychologie klade důraz na seberealizaci a osobní růst a považuje jedince za přirozeně dobré a motivované touhou po naplnění. Tyto perspektivy byly aplikovány na příkladech ilustrujících bio-psycho-sociální model osobnosti, který integruje biologické, psychologické a sociální faktory při pochopení vývoje a fungování osobnosti. Celkově kapitola poskytla ucelený přehled těchto paradigmat a jejich významu v současné psychologii. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Biologická perspektiva ✓ Kognitivní perspektiva ✓ Behaviorální perspektiva ✓ Psychoanalytická perspektiva ✓ Humanistická perspektiva 43  Úvod do studia psychologie VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 3. V čem je moderní kognitivní přístup jiný v porovnání s kognitivním přístupem z 19. století? 4. Krátce definujte humanistický přístup a uveďte příklad v rámci bio-psycho- sociálního modelu osobnosti KONTROLNÍ TEST Správné odpovědi najdete na konci celé studijní opory. 3. Která z variant nepatří mezi tři základní ontologické oblasti, které tvoří současný humanistický přístup? f) Konstruktivistická psychologie. g) Existenciální psychologie. h) Subjektivní psychologie. i) Transpersonální psychologie. f) Klinická psychologie. 4. Které z principů patří mezi hlavní principy, o které se opírají současné psychodynamické teorie? Vyberte více odpovědí. e) Část duševního života je nevědomá. f) Rozvoj osobnosti zahrnuje dosažení schopnosti seberegulace impulzů i emocí pro vytvoření zralého a autonomního já. g) Zkušenost z dětství vede k rozvoji stabilní osobnosti. h) Vnitřní konflikt je nevyhnutný. 44  Úvod do studia psychologie AKTIVIZACE A APLIKACE Vyberte si jedno z pěti základních psychologických paradigmat probíraných v této kapitole (biologické, behaviorální, kognitivní, psychoanalytické nebo humanistické) a vyhledejte příklad z reálného života, kde se toto paradigma uplatňuje v psychologii nebo v každodenním životě. Napište krátkou esej, v níž vysvětlíte, jak vybrané paradigma pomáhá pochopit chování nebo jev v příkladu. Na podporu svého vysvětlení použijte konkrétní příklady a odkazy. 45  Úvod do studia psychologie 4. Vývoj základních psychologických disciplín Obor psychologie se v průběhu času vyvíjel a rozvětvil do různých disciplín, které zkoumají různé aspekty lidského chování, poznávání a emocí. Pochopení vývoje těchto základních psychologických disciplín je klíčové pro pochopení bohaté mozaiky teorií a konceptů, které jsou základem moderní psychologie. V této kapitole se budeme zabývat vývojem obecné psychologie, psychologie osobnosti, sociální psychologie a vývojové psychologie. Proniknutím do klíčových myšlenek jejich hlavních představitelů odhalíme základní teorie a metodologie, které formovaly jednotlivé disciplíny. Od introspektivního zkoumání prvních průkopníků až po empirická zkoumání současných badatelů nám tato cesta osvětlí různé perspektivy a přínosy, které poháněly rozvoj psychologie jako vědy o lidském prožívání a chování. 4.1. Obecná psychologie Vývoj obecné psychologie lze sledovat v průřezu dřívějších filozofických směrů. Počínaje samotným Reném Descartem (1596-1650) a jeho tezemi o lidských idejích a myšlenkách, které jsou vrozené a vlastní každému člověku. Na druhé straně existují odvozené představy, které jsou získávány smyslovou zkušeností. Jako první položil základy tzv. vášní (dnes nazývaných afekty nebo emoce). Na Descartovo dílo navázal Baruch Spinoza (1632-1677), který rozšířil oblast emocí, v jejímž rámci navázal na samotného Descarta. Spinozův přínos v oblasti emocí spočíval především v prohlášení, že každá emoce vychází z bolesti a slasti. V období racionalismu byl však nejvýznamnější osobností Wilhelm Leibniz (1646-1716), který se jako první do hloubky zabýval problematikou vnímání. V této souvislosti Leibniz rozlišoval mezi drobným vnímáním (podnět tak slabý, že jej nevnímáme) a vjemem (nezpracovaná myšlenka, která není vědomá vědomé mysli). Za jeho nejvýznamnější přínos obecné psychologii, respektive psychologii obecně, však lze považovat zavedení pojmu limen neboli práh. (Lenghart, 2023). 46  Úvod do studia psychologie Jelikož je vývoj obecné psychologie nesmírné obšírný a jej základ sahá až do historických kořenů filozofických směru, níže v tabulce (Tabulka 1) uvádíme přehled významných historických představitelů jednotlivých filozofických směrů, kteří se zasloužili o založení, rozšíření a uplatnění principů v oblasti obecné psychologie. Tabulka 1 Přehled významných osobností, které přispěli k rozvoji konceptů v obecné psychologii. Významný/Významní Období představitel/představitelé Jaký byl přínos? Věnoval se imaginaci. Rozlišoval smysly (z vnějšího Thomas Hobbes světa neopracované informace) a představivost Empirismus (kombinuje zkušenosti ze smyslů a zpracovává je). Kategorizoval lidskou mysl na dojmy a představy. David Hume Dojmy obsahují tzv. dojmy z reflexů (obvyklé vášně a sentimenty) a vjemů (slast a bolest). Položili tzv. Bellův-Magendieho zákon neboli zákon přímého směru (Senzorické nervy vedly Charles Bell a François impulzy od smyslových receptorů do mozku a Magendie motorické nervy vedly impulzy z mozku do svalů a Fyziologie a žláz. Bellův-Magendieho zákon prokázal oddělené psychofyzika smyslové a pohybové dráhy v míše a navrhl oddělené smyslové a pohybové oblasti v mozku). Položil Purkyňův efekt (jev, kdy se vnímání jasu Jan Evangelista Purkyně různých barev mění za různých světelných podmínek) a objevil tzv. Purkyňovy buňky (velké neurony, které se nacházejí v mozečku a hrají důležitou