Úvod do společenských věd pro psychology PDF

Úvod do společenských věd pro psychology Mgr. Roman Rakowski, Ph.D. 2024 1 Název: Úvod do společenských věd pro psychology Autor: Mgr. Roman Rakowski, Ph.D Počet stran: 134 Studijní program: Psychologie Místo: Praha, 2024 Studijní opora určená pro studenty KOMBINOVANÉ formy studia. Text nebyl podroben jazykové korektuře. 2 Obsah 1. Úvod do kurzu (podmínky k udělení zápočtu)................................................................................... 9 1.1. Výstupy z učení............................................................................................................................... 9 2. Dělení společenských věd a jejích postavení v rámci vzdělání.......................................................... 11 2.1. Co je to věda?............................................................................................................................... 11 2.2. Společenské vědy.......................................................................................................................... 12 2.2.1. Základní dělení společenských věd.......................................................................................... 13 2.3. Integrace a interdisciplinární přístupy: nahlížení celku................................................................ 15 2.4. Význam společenských věd v rámci vzdělání................................................................................ 16 2.5. Příklad analýzy společenských věd: reflexe vědy a vědění v kontextu společnosti a trhu............ 17 3. Filozofie........................................................................................................................................... 23 3.1. Celek světa.................................................................................................................................... 23 3.1.1. Vývoj filozofie a vědecké metodologie.................................................................................... 25 3.1.2. Vybrané přístupy filozofické analýzy....................................................................................... 26 3.1.3. Základní dělení filozofie podle předmětu zkoumání............................................................... 27 3.1.4. Hlavní filozofické směry........................................................................................................... 28 3.2. Postmoderní funkce filozofie: tvorba pojmů................................................................................. 29 3.3. Příklad současné filozofie: sebepoznání....................................................................................... 30 4. Sociologie........................................................................................................................................ 34 4.1. Vznik sociologie............................................................................................................................ 34 4.1.1. Sociologie a jiné vědy.............................................................................................................. 35 4.2. Základní dělení metodologie Sociologie....................................................................................... 36 4.3. Vztah sociologie a Frankfurtské školy (kritická teorie)................................................................. 37 4.3.1. Příklad kritické teorie............................................................................................................... 38 5. Psychologie...................................................................................................................................... 45 3 5.1. Psychologie a filozofie.................................................................................................................. 45 5.2. Členění psychologie...................................................................................................................... 47 5.3. Aplikované obory psychologie...................................................................................................... 48 5.4. Příklad současné psychologie a neurověd.................................................................................... 49 5.4.1. Co je to neuroplasticita a jak se zkoumá?............................................................................... 49 5.4.2. Jaká z toho plyne filozofická problematika?............................................................................ 51 6. Politologie....................................................................................................................................... 55 6.1. Politická věda............................................................................................................................... 55 6.1.1. Vznik politologie...................................................................................................................... 55 6.1.2. Členění oboru Politologie........................................................................................................ 56 6.2. Předmět zkoumání: Politika.......................................................................................................... 57 6.2.1. Základní vymezení pojmu politika........................................................................................... 58 6.3. Politická filozofie.......................................................................................................................... 59 6.4. Přístupy studia politiky................................................................................................................. 64 6.5. Trojdimenzionální pojetí politiky.................................................................................................. 65 7. Kulturní antropologie...................................................................................................................... 69 7.1. Antropologie................................................................................................................................. 69 7.2. Kulturní antropologie................................................................................................................... 70 7.3. Kultura.......................................................................................................................................... 70 7.4. Vybrané metody antropologického přístupu................................................................................ 72 7.5. Předmět zkoumání Kulturní antropologie.................................................................................... 73 7.6. Kulturální studia........................................................................................................................... 74 7.6.1. Kritická teorie a ideologie........................................................................................................ 75 7.6.2. Příklad interpretace kulturního artefaktu prostřednictvím kritické teorie a psychoanalýzy... 76 8. Právo............................................................................................................................................... 80 8.1. Dělení práva................................................................................................................................. 80 8.1.1. Právo a společenské vědy........................................................................................................ 81 8.1.2. Základní pojmy teorie práva.................................................................................................... 82 8.2. Filozofie práva.............................................................................................................................. 83 4 8.3. Příklad z filozofie práva Johna Rawle........................................................................................... 84 8.4. Psychologie a právo...................................................................................................................... 85 8.5. Právo a psychoterapie.................................................................................................................. 86 8.5.1. Případové studie vztahu psychoterapie a práva...................................................................... 87 8.5.2. Etické kodexy........................................................................................................................... 88 9. Filozofické pozadí psychoterapeutických přístupů........................................................................... 92 9.1. První podkapitola......................................................................................................................... 92 9.2. Vybrané psychoterapeutické směry.............................................................................................. 93 9.3. Existenciální a humanistická psychoterapie (Gestalt, Dasainsanalýza, logoterapie, Rogersovská terapie) První podkapitola.......................................................................................................................... 94 9.4. Kognitivně behaviorální psychoterapie První podkapitola........................................................... 97 9.5. Hlubinná psychoterapie................................................................................................................ 99 9.6. Komparační tabulka................................................................................................................... 102 10. Metodologie společenských věd.................................................................................................... 107 10.1. Věda vs. interpretace.................................................................................................................. 108 10.2. Naturalismus vs. hermeneutika.................................................................................................. 109 10.3. Limity naturalismu...................................................................................................................... 110 11. Vybrané problémy a diskuze v kontextu filozofie a psychologie.................................................... 115 11.1. Fenomenologická péče o duši První podkapitola........................................................................ 115 11.2. Psychoanalýza a jazyk................................................................................................................ 116 11.3. Mytologie, člověk a kultury........................................................................................................ 118 12. postavení společenských věd v kultuře a společnosti.................................................................... 120 12.1. Kritika společenských věd........................................................................................................... 120 12.2. Vzdělávání v kontextu digitálního obratu: společnost 4.0.......................................................... 121 12.3. Vzdělání, věda a současná politika............................................................................................. 122 Výstupy z učení....................................................................................................................................... 123 Povinná literatura................................................................................................................................... 123 5 Doporučená literatura............................................................................................................................ 123 Použitá literatura.................................................................................................................................... 123 Seznam obrázků a tabulek...................................................................................................................... 123 6 Úvod Předložená studijní opora je určena studentům a studentkám studijního programu psychologie. Nevylučuje však, že může být určená také všem zájemcům o úvod do společenských věd. Opora je zaměřena na společenské vědy v kontextu psychologie a zároveň se pokouší mapovat prozkoumat roviny vztahů mezi lidskou psychikou a širším sociálním kontextem. Předmět, na jehož začátku stojíte, je navržen tak, aby vám otevřel dveře do různých oblastí společenských věd a jejich propojení s psychologickou disciplínou. Budeme se věnovat filozofickým kořenům psychoterapeutických přístupů, zkoumat dělení společenských věd a jejich legitimaci a postavení v rámci širšího vzdělávacího, kulturního a politického kontextu. Opora je strukturována tak, aby vám poskytla pevný základ i prohloubení ve vybraných tématech. Od filozofických konceptů svobody vůle, poznání člověka, ekonomický rozměr společnosti, přes sociologické analýzy společenské stratifikace, až po specifika politologie, práva a kulturní antropologie – každý bod osnovy je navržen tak, aby podporoval vaše porozumění a kritické myšlení – to je tou hlavní hodnotou v naší době post-faktické. Pro získání zápočtu bude kladen důraz nejen na znalost teoretických pojmů, ale také na schopnost aplikovat tyto koncepty v praktických a kulturních kontextech, které se týkají péče o duši a společenské role psychologie a nezbytné diskuze nad dilematy, které tato doba přináší. Jako váš průvodce touto akademickou cestou je opora navržena tak, aby podněcovala k dialogu, reflexi a hlubšímu porozumění materiálu. Jsou plná příkladů, které vám pomohou ilustrovat a aplikovat teoretické koncepty, a otázek, které vás povedou k zamyšlení, nad tím, kde se bere geneze vybraných problémů moderní společnosti. Prostřednictvím tohoto kurzu nejen rozšíříte své vědomosti, ale také získáte nové nástroje pro osobní i profesionální růst. 7 Použité grafické symboly V rámci této studijní opory se můžete setkat s následujícími ikonkami umístěnými v levé části stránky, které upozorňují na zajímavé nebo důležité části textu či příslušné kapitoly. Důležitá část studijního textu, na kterou vás chce autor textu upozornit. Raději si ji přečtěte dvakrát! Odkaz na zajímavý audiovizuální obsah (podcast, video) nacházející se mimo studijní oporu. Doporučení na důležitou nebo jen doplňující literaturu vztahující se k dané části textu. Příklad, který může již být pro názornost vypracovaný nebo se jedná o praktické vysvětlení teoretické části. Shrnutí příslušné části studijní opory – např. kapitoly. Klíčové pojmy pro danou kapitolu. Měli byste je bez zaváhání umět popsat nebo definovat. Kontrolní otázky, na které musíte znát odpověď. Mají obdobnou funkci jako klíčové pojmy. Kontrolní test. Vyzkoušejte, jestli dokážete správně odpovědět. Pomůže vám při zakončení předmětu. Aktivizace neboli aplikace textu do praxe. Autor vás zde nabádá k vlastní činnosti – neváhejte si vyzkoušet! 8 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 1. Úvod do kurzu (podmínky k udělení zápočtu) Zkouška: Ústní zkoušení zaměřené na jednotlivá odpřednášená témata předmětu včetně povinné literatury. Důraz bude kladen zejména na pochopený vybraných koncepcí a pojmů, s nimiž budeme v průběhu přednášek pracovat. Cíl: Cílem předmětu je seznámit studenty s oblastí společenských věd ve vztahu k psychologii s důrazem na filozofické kořeny psychoterapeutických přístupů, na problematiku metodologie společenských věd a na legitimizaci a postavení společenských věd v kontextu vzdělání, kultury, péče o duši a politiky. Výuka: Témata budou prezentována prostřednictvím přednášek. Tam budou také se studenty a studentkami diskutována. Vybrané oblasti studia pak budou systematizovány do studijních materiálů a prezentací v programu PowerPoint. Organizace přímé výuky: Přednášky jsou uskutečňovány tak, aby korespondovaly s tematickou náplní a byly založeny na interakci. Samostudium, příprava prezentací a řešení úkolů pro cvičení jsou nezbytné pro získání zápočtu a úspěšné absolvování závěrečných zkoušek ze strany studentů. V průběhu výuky se klade důraz na klíčové otázky, které mohou být integrální součástí závěrečné zkoušky. 1.1. Výstupy z učení Po úspěšném absolvování předmětu budou studenti a studentky schopni: 1. Popsat základní aspekty vybraných společenských věd (filozofie, sociologie, pedagogiky, politologie, kulturní antropologie, právo, apod.) ve vztahu k psychologii. 9 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 2. Vysvětlit filozofické a společensko-vědní pozadí vybraných psychoterapeutických přístupů (obzvláště v kontextu filozofie). 3. Ilustrovat postavení společenských věd v kultuře a společnosti na konkrétních příkladech, které se týkají problematiky péče o duši.. 10 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 2. Dělení společenských věd a jejích postavení v rámci vzdělání Společenské vědy jsou neodmyslitelnou součástí našeho porozumění složitému světu, ve kterém žijeme. Představují široké pole disciplín, jež zkoumají různé aspekty lidských společností a interakcí mezi lidmi. Tento systém vědních oborů se neustále rozvíjí a přizpůsobuje se tak, aby odrážel proměny naší doby a potřeby společnosti. V této kapitole se podíváme na hlavní společenskovědní disciplíny a prozkoumáme jejich jedinečnou roli a přínos v oblasti vzdělávání. Je důležité zamyslet se nad tím, že společenské vědy jsou ve srovnání s předměty zkoumání technických nebo přírodních věd komplikovanější. Předmět zkoumání ve společenských vědách je často proměnlivý a jeho ontologický status není vždy jasný, což vyžaduje různorodé interpretace. Měli bychom si proto položit otázky: Co je věda? Jaký má vztah k společenským vědám? Jak se společenské vědy liší od ostatních věd? Dále je potřeba představit základní dělení společenských věd a nakonec nastínit diskuzi o důvodech časté kritiky společenských věd, jak ze strany „tvrdých“ věd, tak ze strany společnosti. 2.1. Co je to věda? Hlavním úkolem vědy, na rozdíl od běžného přesvědčení, není primárně hledání 'pravdy', ale spíše pomáhání nám interpretovat realitu. (Ferjančík, s. 13) Člověk, nucený pohybovat se v universu věcí a lidí, potřebuje se přizpůsobovat svému okolí a adaptovat toto prostředí ke svým potřebám. 'Věda vychází ne z něčeho magického nebo tajemného, ale z obyčejné lidské zvědavosti a touhy hledat odpovědi na otázky, které napadají vnímavé jedince v průběhu života. Těmto otázkám odpovídají hlavní cíle vědeckého poznání: popis, predikce a vysvětlení.' (Tamtéž, s. 14). Hlavním cílem vědeckého poznání je deskripce, predikce a explanace. Předtím, než začneme klást konkrétní otázky typu 'Co je to?' nebo 'Jak to funguje?', snažíme se věci popsat analyticky a kategorizovat vše možné. Deskripce nám umožňuje popsat, co je. Na 11 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology základě dobré deskripce můžeme předvídat určité jevy, což je úloha predikce. Je ale třeba poznamenat, že ne všechny jevy lze předvídat; toto spadá spíše do spekulace. Explanace nám umožňuje vysvětlit přímou souvislost mezi vybranými jevy. (Tamtéž, s. 15-16) Základem v lidské zvědavosti a touze nacházet odpovědi na otázky. Věda se od laického poznání liší především svou metodou poznávání. Může být chápána jako soubor poznatků, které byly získány vědeckou metodou, umožňující formulovat a aplikovat všeobecně platné zákonitosti a principy. Vědecká teorie, definovaná jako soubor vzájemně souvisejících konstruktů, definic a tvrzení, vysvětluje a předpovídá jevy, uspořádává svět a dává smysl různorodým jevům. Věda nejenom vysvětluje svět, ale také usměrňuje další vědecký výzkum a má významný vliv na naše chápání reality. (Tamtéž, s 22-23) Můžeme zde poznamenat základních bodů vědeckého myšlení: 1. Věda je metoda interpretace reality. 2. Liší se od laického poznání metodou. 3. Věda je systém informací získaný vědeckou metodou. 4. Vědecké teorie organizují a uspořádávají poznání. 5. Teorie ovlivňují směřování dalšího vědeckého výzkumu a naše chápání světa. 2.2. Společenské vědy Při vymezení společenských věd je důležité si uvědomit, že termín 'věda' je obecný a zahrnuje jak přírodní vědy (jako jsou fyzika, chemie a biologie), tak formální vědy (matematika a logika) a samozřejmě společenské vědy. Zatímco věda se obecně věnuje zkoumání přírodních jevů, objektivních faktů a univerzálních zákonitostí, společenské vědy se konkrétně zaměřují na lidské společnosti a interakce mezi lidmi. Obory jako sociologie, psychologie, politologie, antropologie a ekonomie se snaží porozumět sociálním, kulturním a ekonomickým aspektům lidského chování a společenských struktur. Rozdíly mezi společenskými a přírodními či formálními vědami jsou nejvýraznější v metodách a přístupech. V přírodních a formálních vědách převládají kvantitativní metody, experimenty a objektivní měření, se zaměřením na formulaci přesných a testovatelných 12 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology hypotéz, které vedou k objektivním a měřitelným výsledkům. Ve společenských vědách se často využívají jak kvantitativní, tak kvalitativní metody, včetně pozorování, rozhovorů a analýzy dokumentů. Zatímco v přírodních vědách je klíčová objektivita a univerzální platnost, společenské vědy jsou většinou více interpretativní a subjektivní, což odpovídá jejich proměnlivému předmětu zkoumání. Věda zkoumá přírodní svět a jeho fyzikální vlastnosti, snažíc se o závěry, které jsou nezávislé na lidské kultuře nebo subjektivních interpretacích. Naopak, společenská věda se zaměřuje na lidské chování a společnosti, což zahrnuje subjektivní a kulturní faktory a je úzce spojeno s lidskými hodnotami, vědomím a interakcemi. Zatímco věda se snaží formulovat obecné zákony s univerzální platností, společenská věda často přichází s kontextově závislými závěry, které se mohou lišit v různých kulturních, sociálních nebo historických kontextech. (Reichel, 2009) Ve zkratce, hlavní rozdíly mezi vědou a společenskou vědou spočívají v předmětu studia (přírodní jevy proti lidským společnostem), metodologii (objektivní kvantitativní proti subjektivním kvalitativním přístupům) a v druhu vytvářených závěrů (univerzální zákony proti kontextově závislému pochopení). Společenské vědy se zaměřují na pochopení složitosti lidského chování a společenských interakcí, zatímco vědy obecně hledají objektivní a opakovatelné principy řídící přírodní svět. Více si rozdíl mezi jednotlivými vědami rozebereme v kapitole 'Metodologie společenských věd', kde porovnáme spekulativní charakter společenských věd s pozitivistickým přístupem „tvrdých“ věd 2.2.1. Základní dělení společenských věd Filozofie Filozofie je často označována jako matka všech věd. Jako disciplína, která se zaměřuje na základní otázky existence, znalosti, hodnot a rozumu, položila základy kritického myšlení a analytického přístupu, které jsou základem pro všechny společenské vědy. Sociologie 13 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Sociologie se zabývá studiem společenských struktur, jejich vývoje, fungování a interakcí. Prostřednictvím různých teoretických přístupů a metodologických nástrojů nám sociologie pomáhá porozumět, jak společnost ovlivňuje jedince a naopak. Pedagogika Pedagogika zkoumá procesy vzdělávání a učení se ve všech jejich formách a kontextech. Tato disciplína je klíčová pro rozvoj vzdělávacích systémů a pedagogických metod, které formují budoucí generace. Politologie Politologie přináší analýzu politických systémů, chování, veřejné politiky a mezinárodních vztahů. Poskytuje nám nástroje pro pochopení mocenských vztahů a rozhodovacích procesů, které formují naši společnost. Kulturní antropologie Kulturní antropologie se věnuje studiu kultur a národů, zkoumá vzorce chování, tradice a rituály, které definují různé lidské skupiny. Pomocí etnografických výzkumů nám umožňuje hlubší pochopení diverzity a bohatosti lidských kultur. Právo Právo se zabývá souborem pravidel, která jsou vytvořena a vynucována prostřednictvím sociálních nebo vládních institucí k regulaci chování. Studium práva zahrnuje porozumění procesům, které tyto pravidla vytvářejí, a mechanismům, jak jsou uplatňována a interpretována. Psychologie Psychologie, i když často zařazována mezi přírodní vědy, má významné místo i ve společenských vědách. Zabývá se studiem mysli a chování a její výzkumy se dotýkají každodenního života i širších sociálních jevů. Ekonomie 14 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Ekonomie je společenská věda, která studuje výrobu, distribuci a spotřebu zboží a služeb. Ekonomické teorie a modely nám pomáhají pochopit, jak jsou zdroje využívány a jaké jsou dopady ekonomických rozhodnutí na společnost. https://www.britannica.com/topic/social-science/Heritage-of-the-Enlightenment. 2.3. Integrace a interdisciplinární přístupy: nahlížení celku V dnešním komplexním světě se stále častěji ukazuje, že jednotlivé společenské vědy jsou provázané a jejich integrace může přinést nové perspektivy. Interdisciplinární přístupy otevírají prostor pro spojení různých oborů, jako je například sociální psychologie, politická ekonomie nebo bioetika, které spojují metody a poznatky z různých disciplín k řešení komplexních otázek a problémů. Stále dnes potřeba humanitní vědy, protože se dokáži dívat na společnost jako celek a položit tak otázky, které není možné z jednotlivých speciálních disciplín artikulovat. Jak poznamenává Václav Bělohradský ve své knize Společnost nevolnosti. „Být „humanitně vzdělán“ znamená mít smysl pro kruhový pohyb porozumění, v němž celek prosazuje proti zaslepeným cílům svých částí„. (s. 40) A dále poznamenává. „Přes všechnu svou okrajovost ve hře sil, kterým říkáme globalizace, jsou humanitní vědy jednou z posledních opor dějinného vědomí ve veřejném prostoru, toho slavného boje o rozumění, o smysl celku, který vzdoruje imperialismu částí. Na tomto vzdoru nesmíme chtít založit univerzální říši! Vůle budovat takové říše, vůle proměnit smysl celku v posvátnou jednotu, kterou všichni jednotlivci musejí vyznávat, je ostatně nejhrozivějším ze všech smrtelných pokušení…“. (Tamtéž, s. 41-42). Když přemýšlíme o odlišné povaze společenských věd, nelze přehlédnout jejich význam pro technologický svět, ve kterém se nacházíme. Jak uvádí někteří autoři, vstupujeme do éry technologického obratu, někdy označovaného také jako Společnost 4.0. (Rakowski, 2020). Tento koncept poukazuje na to, jak společenské vědy přispívají k porozumění a formování moderní technologické a digitální společnosti. Implementace nových technologií se bez společenských věd neobejde, stojí totiž před velkým problémem, který je popsán v tzv. Moorově zákoně: každých osmnáct měsíců 15 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology se výkon výpočetních obvodů zdvojnásobí, což implikuje to, že se technologie vyvíjejí exponenciální rychlostí. Znamená to mimo jiné, že se technologie vyvíjejí rychleji než právní rámce, které zaručují naše bezpečí. Potenciál nových technologií tedy vlastně nelze naplno využít. Vývoj normativních rámců ve formě konkrétních zákonů je logicky pomalejší než vývoj samotných technologií. Uveďme si jako příklad autonomní vozidlo. Bude-li skutečně plně autonomní, bude se v konkrétních situacích samo rozhodovat. A zde nastává problém. Musíme totiž předem zajistit to, podle jaké etické koncepce se toto rozhodování bude řídit — rozhodování nemůže být zcela arbitrární. Umělá inteligence a algoritmy se řídí formálními pravidly, a není zde tudíž prostor pro nahodilost tak, jak tomu je u lidského rozhodování. Slabá umělá inteligence je založena na pravidlech formálního jazyka, což znamená, že v rozhodování nefiguruje náhoda ani vágnost, nýbrž logika, matematické modely či statistika. Pokud tento systém postavíme před určité dilema, musíme mu nabídnout konkrétní řešení tohoto dilematu (např. nehoda na křižovatce) — je potřeba nějaké rozhodnutí do algoritmu vložit předem. Zde se neobejdeme bez společenských věd, které se rozhodováním systematicky zaobírají. Moorův zákon však není jedinou příčinou rychlého technologického pokroku. Stávající technologie lze také sofistikovaně propojovat, čímž je můžeme dále posouvat novými směry. Touto cestou se vydávají aktuální start-upy, které se snaží přijít s inovacemi v rámci propojování současných technologií. Předpokladem je adekvátní znalost společenských potřeb a problémů, na něž by tyto technologie mohly reagovat a být v tomto ohledu efektivní. Start-upům dnes vládnou spíše velké ideje než znalosti technologií samotných. Zde se schovává potenciál společenských věd pro současný svět plný inovací a dat. (Rakowski, 2021) 2.4. Význam společenských věd v rámci vzdělání Společenské vědy hrají zásadní roli v rámci vzdělávacího systému. Nejenže poskytují studentům nezbytné znalosti pro pochopení světa, ve kterém žijí, ale také rozvíjejí kritické a analytické myšlení, což jsou klíčové dovednosti pro osobní i profesionální život ve 21. 16 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology století. Výuka společenských věd přispívá k formování informovaných, odpovědných a angažovaných občanů schopných se orientovat ve složité a rychle se měnící společnosti. Martha Nussbaumová ve své knize "Ne pro zisk", argumentuje, že demokracie vyžaduje určité schopnosti, jako je kritické myšlení, schopnost překonat lokální loajality a přistupovat k světovým problémům jako "občan světa", a schopnost vcítit se do situace jiné osoby. Tyto schopnosti jsou nezbytné pro fungování demokracie a vyžadují sebeovládání, sebeomezení a ohleduplnost vůči druhým. Nussbaum tvrdí, že vzdělávání zaměřené pouze na zisk neposkytne tyto schopnosti automaticky a že humanitní vzdělání je klíčové pro jejich rozvoj (Nussbaumová, 2017). 2.5. Příklad analýzy společenských věd: reflexe vědy a vědění v kontextu společnosti a trhu Hlavním předpokladem pro vstup do vědy je vzdělání, ovšem to je pod tlakem politicko– ekonomické expanze trhu a jeho tlaku na vzdělání. Deskripce a interpretace, která poukazuje na úskalí, v němž se věda a univerzity ocitají, nalezneme v knize Konrada P. Liessmanna s názvem Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Autor poukazuje na to, jak se současné univerzity vzdalují původní ideji univerzit, kde bylo vzdělání chápáno zejména jako zprostředkované „vědění“, v němž se podle analýzy (příčina a následek) skládala získaná data do koherentního celku. Liessmann považuje vzdělání za cosi, co nepodléhá plánování, formě vzdělání, které je normalizováno vnějšími požadavky (např. trhu nebo státu). „Věděním se tyto jednotlivosti a pojmy (nabytá fakta, pozn. RR) stávají teprve tehdy, když jsou vzájemně propojené podle logických a konzistentních kritérií natolik, že jsou ve smysluplném a přezkoumatelném vztahu.“ (Liessmann, s. 25) Tento imperativ poznání je o to více aktuální, jestliže přijmeme tezi, že současnou společnost obklopují naddimenzovaná kvanta vágních informací. Je čím dál složitější vůbec rozpoznat relevantní a irelevantní informaci. „Nárůst informačních a komunikačních možností, možností vjemů, zvuků, čísel, obrazů kamuflovaných jako informace, které se dnes valí na každého průměrného obyvatele města, znamená, že se rozdíly nejdřív rozplývají a, pokud jsou přece jen patrné, neovlivní nijak pozdější události, protože je lze z kapacitních důvodů vnímat jen okrajově a zpravidla je také okamžitě zase zapomenout.“ (Tamtéž, s. 23) 17 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Rezistenci vůči této sumě informací, sumě, která jedince v každodenním víru povinností obklopuje, lze dosáhnout právě „věděním“, tím, že reflektujeme, proč a jak něco existuje (jak materiální, tak formální fenomény). Společnost by měla informace hodnotit, vkládat do většího celku, což musí být zajištěno vzdělávacími institucemi, protože „vědění je více než informace.“ Liessmann dále pokračuje: „Vědění umožňuje nejen odfiltrovat z množství dat ta, která mají informační hodnotu, vědění je celkovou formou prozkoumávání světa – jeho poznávání, chápání, porozumění. Na rozdíl od informace, jejíž význam spočívá v odlišném jednání v budoucnosti, není vědění jednoznačně účelově orientované. Vědět lze mnoho a, zda je takové vědění neužitečné, se nikdy nerozhoduje v okamžiku jeho vzniku nebo osvojení. Na rozdíl od informace, která představuje interpretaci dat s ohledem na jejich kauzální souvislosti a vnitřní konzistenci.“(Tamtéž, s. 23) Spojnici mezi touto problematikou a tuzemskými univerzitami tvoří právě mechanismy, které nepřímo ovlivňují proces vzdělávání. Liessmann vidí největší problém v reformách školství, které se odvíjejí od hodnocení jak akademických pracovníků, tak samotných studentů navštěvujících vzdělávací instituce. Vědec podléhá hodnocení agentur a student podléhá hodnocení vzdělávací instituce: vše pod záštitou určité reformace a rozvoje vzdělávání. Pokusíme se nastínit problematiku hodnocení studentů (budoucnost trhu). Studenti jsou hodnoceni na základě výkonu, který se měří podle vynaloženého času (čemuž odpovídá určitý počet ECTS kreditů). Liessmann upozorňuje na Boloňský proces, který pod záštitou mobilit a zprostředkování vztahu mezi univerzitami normuje individuální obory. Kredity se měří pracovní objem (student workload), který student potřebuje pro dosažení určitého učebního cíle. „Kredity či výkonnostní body udělované za určité studentské aktivity – teoreticky nejen za semináře a přednášky – nepředstavují tedy žádný obsahový ekvivalent studia, nýbrž porovnávají jen vynaložený určitý čas. Patří k ironii světových dějin, že marxistické učení o hodnotě vynaložené práce, které ekonomická věda s pohrdáním odsunula na smetiště dějin, se v evropských vzdělávacích plánech dočkala radostného návratu. Hodnota studia se měří podle průměrného pracovního času, který na ně byl vynaložen.“ (Tamtéž, s. 23) 18 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Liessmann záměrně poukazuje na marxistickou koncepci hodnoty práce, protože není náhodou, že analýzou studentského hodnocení se nám odkrývá problém směnné hodnoty práce studenta (ECTS kredity). Podle Marxe se hodnota vynaložené práce odvozuje z průměru směnné hodnoty, která je čistě nahodilá, protože závisí na kontextu – je relativní. Pokud abstrahujeme z forem studentské práce, abstrahujeme také z toho, co tuto práci činilo užitnou. Všechny pracovní činnosti se zprůměrňovaly. Jestliže student dosáhne určitého počtu ETCS kreditů, pak je adekvátně ohodnocen (např. bakalářský titul odpovídá 120 ETCS kreditům). Následně tuto problematiku ilustruje vybraná pasáž, v níž Liessmann obecně kritizuje kritéria pro hodnocení vědecko-výzkumné činnosti. „Evaluace nemohou naměřit to, co podle vlastního tvrzení měří, což vyplývá ze skutečnosti, že neexistují shodné představy o metodách ani o kritériích, podle nichž se má evaluovat. Shoda neexistuje ani v tom, co se má evaluovat, aby se například zjistilo, jak je univerzita kvalitní. Jde o výsledky výzkumu, nebo o kvalitu výuky, jde o přizpůsobení se mezinárodním trendům, nebo o specifické potenciály, jde o poměr vyučujících a studujících, nebo o spokojenost studentů, jde o vybavení laboratoře, jde o ukotvení univerzity v daném kulturním prostředí, nebo výlučně do sebe uzavřené továrny na myšlení elitního charakteru, jde o profesní šance absolventů, nebo o atraktivitu pro profesory, nebo jde o všechny tyto faktory dohromady, a pokud ano, v jakém poměru navzájem?“ (Tamtéž, s. 64-65) Problém hodnocení je vlastně esenciální; ke všem hodnoceným subjektům se přistupuje obecně, jako kdyby všechny vědce spojoval nějaký princip, který lze najít v hodnocení přírodních věd. SHRNUTÍ V této kapitole jsme prozkoumali hlavní disciplíny společenských věd a jejich jedinečné příspěvky k našemu chápání lidského chování a společenských struktur. Každá z těchto disciplín představuje důležitý prvek v mozaice společenského vědění a každá hraje svou roli v edukaci jedinců a formování společnosti. Pochopení jejich dělení a vzájemných vztahů je 19 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology klíčové pro plný rozvoj akademických dovedností a pro hluboké porozumění světu, ve kterém žijeme. Definice a rozdělení věd - kapitola začíná definicí vědy a jejím rozdělením na přírodní, společenské a technické vědy, přičemž klade důraz na charakteristiku společenských věd. Předmět zkoumání společenských věd - další část se věnuje předmětu zkoumání společenských věd, zdůrazňující jejich specifické přístupy k výzkumu a analýze. Disciplíny společenských věd - kapitola se dále zaměřuje na hlavní disciplíny společenských věd, jako jsou sociologie, psychologie a politologie, a jejich přínos pro porozumění lidskému chování a společenským strukturám. Interdisciplinární přístup a technologický obrat - představuje význam interdisciplinárního přístupu a roli technologie ve společenských vědách. Význam ve vzdělání a současných výzvách - závěrečná část se zaměřuje na význam společenských věd v rámci vzdělávacího systému a jejich roli v kontextu současných globálních a technologických výzev.. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Věda ✓ Společenské vědy ✓ Vzdělání VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 20 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 1. Jak se společenské vědy liší od přírodních a technických věd, pokud jde o předmět zkoumání a metodologii? 2. Co je základním cílem vědeckého poznání a jakým způsobem toto poznání společenské vědy obohacují? 3. Jaké jsou hlavní disciplíny společenských věd a jak přispívají k našemu porozumění lidského chování a společenských struktur? 4. Jaký je význam interdisciplinárního přístupu v společenských vědách a jaké příklady integrace disciplín můžete uvést? 5. Jaké jsou výzvy spojené s implementací nových technologií v souvislosti se společenskými vědami? 6. Jaký význam mají společenské vědy v rámci vzdělávacího systému a jaké klíčové dovednosti rozvíjejí u studentů? 7. Jakou roli hrají společenské vědy v kontextu současných globálních a technologických výzev? AKTIVIZACE A APLIKACE Vyberte si jednu z níže uvedených otázek a zkuste se zamyslet a rozepsat na jednu normostranu. Vaše reflexe bude diskutována na semináři. 1. Jak mohou různé společenské vědy spolupracovat na řešení komplexních společenských problémů? Můžete uvést příklad problému, který by vyžadoval interdisciplinární přístup? 2. Jaký je podle vás největší přínos sociologie a psychologie pro naši současnou společnost? Máte příklad, kde tyto obory přímo ovlivnily společenské změny? 3. Jak by měly být společenské vědy začleněny do vzdělávacích systémů, aby co nejlépe připravily studenty na výzvy 21. století? 21 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Použitá literatura: REICHEL, Jiří, 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. FERJENČÍK, Ján, 2010. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Přeložil Petr BAKALÁŘ. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-815-9. NUSSBAUM, Martha Craven, 2017. Ne pro zisk: proč demokracie potřebuje humanitní vědy. Přeložil Otakar VOCHOČ. Praha: Filosofia. Dnešní svět. ISBN 978-80-7007-489-3. LIESSMANN, Konrad Paul, 2008. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Praha: Academia. XXI. století. ISBN 978-80-200-1677-5. BĚLOHRADSKÝ, Václav, 2014. Společnost nevolnosti: eseje z pozdější doby. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Sociologické aktuality. ISBN 978-80-7419-167-1. RAKOWSKI, Roman a Petra KOWALIKOVÁ, 2020. Společnost 4.0: technologie plná lidí. Ostrava: Ohře Media spol. s r.o. ISBN 978-80-906287-8-6. Internetové zdroje: https://www.youtube.com/watch?v=q6bleCv2_zI&ab_channel=EchoPodcasty https://denikreferendum.cz/clanek/31969-technologie-jsou-socialnim-jevem-a-vyzvou-k- interpretaci https://www.britannica.com/topic/social-science/Heritage-of-the-Enlightenment. 22 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 3. Filozofie Filozofie je obor, který se zabývá komplexním zkoumáním různých aspektů skutečnosti, včetně existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli či jazyka. Původně, až do 19. století, zahrnovala filozofie i různé vědní disciplíny jako astronomii, medicínu a fyziku, ale s rozvojem moderních výzkumných univerzit došlo k její specializaci a oddělení těchto oblastí do samostatných disciplín. Hlavní oblasti současné akademické filozofie zahrnují metafyziku, která se věnuje základní povaze existence a reality, epistemologii zkoumající povahu poznání a víry, etiku zabývající se morálními hodnotami a logiku, která studuje pravidla pro odvozování závěrů z pravdivých premis či politickou a sociální filozofii (více si řekneme v kapitole o Politologii). Další významné podobory filozofie zahrnují filozofii náboženství, filozofii vědy, politickou filozofii, estetiku, filozofii jazyka a filozofii mysli. Filozofie není pouze akademickou disciplínou, ale představuje také způsob života, který začíná údivem – jak poznamenává Anzenbacher, tázání se rodí ve chvíli, kdy svět naší zkušenosti ztrácí svou samozřejmost a známost (s. 18). Často vychází ze zklamání nad tradičními výklady a snaží se porozumět tajemství světa a existence. Jedná se o systematické, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a lidské povahy, a často se zaměřuje na odpovědi na zásadní otázky. Historicky se filozofie vyvíjela od starověkých řeckých filozofů, kteří položili základy mnoha současných filozofických oborů. Pojem 'filozofie' má své kořeny v řečtině a skládá se ze dvou slov: 'filein', což znamená 'milovat', a 'sofia', což lze přeložit jako 'moudrost' nebo 'vědění'. Tak lze pojem 'filozofie' chápat jako 'lásku k moudrosti'. 3.1. Celek světa Ivan Blecha ve svém textu Filozofie: základní problémy se zaměřuje na hlubokou reflexi o tom, jak vnímáme a rozumíme světu skrze vědu a techniku. Autor zdůrazňuje, že naše současné pochopení světa je příliš omezené a jednostranné, protože se soustředí hlavně na 23 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology jeho viditelné a měřitelné aspekty. Tento přístup vede k pocitu odcizení, protože opomíjíme mnohé důležité, často skryté a nepochopitelné stránky reality. Hlavním argumentem je potřeba nového způsobu vnímání a pochopení světa, který by přesahoval hranice tradiční vědy a techniky. Autor navrhuje, že bychom se měli zaměřit na hledání souvislostí a celku, což vyžaduje překročení jednotlivých faktů a detailů k uchopení komplexnějšího obrazu reality. Tento přístup by zohledňoval nejen to, co je přímo viditelné a měřitelné, ale také ty aspekty světa, které zůstávají skryté nebo nezjevné. Důraz je kladen na to, že pouhé akumulování faktů a vědeckých poznatků není dostatečné pro skutečné porozumění světa (ukážeme si také v kapitole o metodologii). Místo toho je nutné se zabývat komplexními souvislostmi, které formují realitu. Autor naznačuje, že takovéto hlubší pochopení by mohlo přinést odpovědi na některé z našich nejzávažnějších otázek a obav, a že by mohlo pomoci překonat pocit odcizení, který mnozí z nás v dnešním světě cítí. Filosofii je pak disciplína (potažmo společenské vědy obecně), která se může zabývat touto hlubší a skrytou stránkou světa. Filosofie není jen o organizaci a interpretaci znalostí získaných v různých vědeckých oborech, ale spíše o zkoumání světa jako celku. Tento celistvý přístup přesahuje možnosti tradičních vědeckých metod a poskytuje širší a hlubší pohled na realitu (ukážeme si v kapitole o Sociologie, kde bude pojednáváno o tzv. kritické teorii). Filosofie by pak měla být "vědou", která se zabývá právě těmito skrytými, ale zásadními aspekty reality. Filosofie není jen o organizaci znalostí z různých vědních oborů, ale o zkoumání světa v jeho celistvosti, což je něco, co tradiční vědy nemohou plně nabídnout. (Blecha, 21-23). 24 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 3.1.1. Vývoj filozofie a vědecké metodologie Ve starověké antice byla jednou z hlavních funkcí filozofie reflexe člověka ve vesmíru, jeho postavení v přírodě a společnosti. Vznik filozofie se kryje s rozkladem mýtického obrazu světa v 8.-6. století př. n. l. v antickém Řecku, kde docházelo ke kritickému pohledu na řecké mytologie. Toto období se často označuje jako přechod od mýtu k logu (Fajkus, 2003, s. 16), od mýtického výkladu světa k jeho racionální analýze. Mýty poskytovaly různorodé odpovědi na otázky o vzniku světa a smyslu lidské existence, zatímco filozofie hledala v odpovědích určitou logiku a systematický přístup. Diskuse mezi filozofy byly považovány za produktivní, pokud se dodržovala základní pravidla logiky, jako například Aristotelovy sylogismy. Tyto „konflikty“, diskuze mezi různými teoriemi, do určité míry vedly k tomu, že filozofie položila „teoretické předpoklady pro formulaci konkrétních empirických poznatků a je i v dalším vývoji vědy... zdrojem vědeckého myšlení“ (Fajkus, 2003, s. 21). Již u samotného Aristotela se setkáme s vědecko-metodologickým programem. Tento program rozvíjí hlavně při zkoumání té nejlepší organizace společnosti (ale i jiných disciplín): porovnává vybrané politické ústavy. „Neboť jako v ostatních oborech je nutno složitý celek rozkládat až na nesložitelné prvky – to jsou totiž nejmenší části celku - , tak také, přihlédneme-li k složkám obce, lépe uvidíme, čím se ty druhy vlády od sebe liší a možno-li o každém z nich odborně něco stanovit“ (Aristoteles, 1998, s. 38). Aristoteles nepochybně položil základ pozitivní metodologie, která používá systematickou analýzu a komparaci. Pozitivní vědy se dnes bez tohoto nástroje neobejdou. Nepochybně to vedlo k tomu, že se v samotné filozofii začaly kumulovat určité nezodpovězené otázky, které se v průběhu dějin z filozofie odštěpily. V 18. a 19. století můžeme sledovat odštěp psychologie, sociologie či politologie samotné. Poslední dvě disciplíny vznikly jako požadavek analýzy a řešení problémů plynoucích z industrializace moderního světa (vztahy mezi jedinci v masách, putování mas z periférie do center, získávání politické moci a rozvoj volebního práva, analýza vztahů národních států). 25 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 3.1.2. Vybrané přístupy filozofické analýzy Dialektika: Dialektika je metoda dialogu nebo argumentace, kde je cílem najít pravdu skrze diskusi protikladných názorů nebo idejí. V historii filosofie se dialektika objevuje například u Platóna, kde prostřednictvím dialogu dochází k rozvíjení myšlenek, nebo u Hegela, kde dialektika znamená proces teze, antiteze a syntézy, který vede k vývoji myšlení a poznání. Jedná se o metodu, která artikuluje specifické pojmy, kterými lze popisovat konkrétní vztahy mezi abstraktními celky a společenskými jednotlivinami. Dialektika pak v rámci kritické teorie stojí obzvláště na artikulaci nových pojmů, které jsou implikovány holismem, tj. chápaní společnosti jako totality, což znamená, že naše reflexe „skutečnosti“ je v konstantním pohybu. Metafyzika: Metafyzika je odvětví filosofie, které se zabývá základními otázkami reality. Zkoumá povahu bytí, existence, a základní strukturu reality, včetně otázek, co je to substance, identita, čas, prostor a kauzalita. Metafyzika se snaží odpovědět na otázky, které jsou za hranicemi empirického poznání. Abstrakce: Abstrakce je proces, při kterém se mysl odvrací od konkrétních detailů a zaměřuje se na obecné vlastnosti nebo koncepty. Je to základní nástroj pro formování teorií a pojmů ve filosofii a vědě, umožňující uchopit podstatu věcí. Konkretizace: Opačný proces k abstrakci, konkretizace znamená aplikaci obecných myšlenek, teorií nebo principů na konkrétní situace nebo příklady. Pomáhá ilustrovat, jak mohou být abstraktní koncepty aplikovány v reálném světě. Analytická metoda: Tento přístup zahrnuje rozklad myšlenek, problémů nebo objektů na jejich základní součásti pro lepší pochopení celku. V analytické filosofii, která je dominantní zejména v anglosaském světě, je důraz kladen na logiku, jazyk a konceptuální analýzu. Deduktivní metoda: Dedukce je proces odvozování konkrétních závěrů z obecných premis nebo axiomů. Je to metoda, která je základem formální logiky, kde z platnosti výchozích premis plyne platnost závěrů. 26 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Heuristická metoda: Heuristika se zaměřuje na objevování nového poznání nebo řešení problémů pomocí experimentování, trial-and-error, intuice a průzkumu. Nejedná se o systematickou metodu, ale o proces, který může vést k novým nápadům nebo přístupům. Hypotetická metoda: Tento přístup zahrnuje vytváření hypotéz nebo předpokladů, které jsou následně testovány pomocí experimentů nebo dalších metod. Je základem vědecké metody, kde hypotézy musí být ověřitelné a falzifikovatelné. 3.1.3. Základní dělení filozofie podle předmětu zkoumání Filozofie se obvykle dělí do několika hlavních oblastí nebo disciplín. Tyto disciplíny se často překrývají a vzájemně ovlivňují, ale každá má svůj vlastní zaměření a metody. Zde jsou základní oblasti filozofie: Metafyzika: Zabývá se základními otázkami reality. Přemýšlí nad tím, co existuje, jaká je povaha existence a co znamená být. Epistemologie: Je to studium poznání a pravdy. Zkoumá, co je poznání, jak můžeme něco poznat a co znamená mít oprávněný názor nebo vědomost. Etika: Zaměřuje se na otázky správnosti a špatnosti, dobrého a zlého, morálky a hodnot. Zabývá se tím, jak bychom měli žít a jaké jsou základy morálního usuzování. Estetika: Zkoumá otázky týkající se krásy, umění a vkusu. Zabývá se povahou uměleckých děl, estetického prožívání a hodnotě umění. Logika: Je to studium platných argumentů a usuzování. Zabývá se způsoby, jakými můžeme odvodit pravdivé závěry z daných předpokladů. Filozofie jazyka: Zkoumá povahu jazyka, význam a interpretaci slov a vět, a vztah mezi jazykem a realitou. Filozofie mysli: Zabývá se povahou mysli, vědomí, a jejich vztahem k fyzickému světu, jakož i problémy identity a osobní identity. Politická filozofie: Zkoumá otázky týkající se státu, vlády, politiky, svobody, spravedlnosti a práv. 27 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Filozofie vědy: Zaměřuje se na základy, metody a důsledky vědeckého poznání a zkoumání. 3.1.4. Hlavní filozofické směry Hlavní filozofické směry představují různé způsoby, jakými filozofové přistupují k otázkám týkajícím se existence, poznání, hodnot a smyslu života. Tyto směry se vyvíjely během historie filozofie a každý z nich představuje unikátní perspektivu a metodologii. Mezi nejvýznamnější patří: Racionalismus: Klade důraz na rozum a logické myšlení jako hlavní zdroj poznání. Významní racionalisté zahrnují Descarta, Leibnize a Spinozu. Empirismus: Tvrdí, že veškeré poznání pochází ze smyslových zkušeností. Tento směr reprezentují filozofové jako John Locke, George Berkeley a David Hume. Existencialismus: Zabývá se otázkami existence, svobodné vůle, individuality a subjektivního prožívání. Významní existencialisté zahrnují Sørena Kierkegaarda, Friedricha Nietzscheho, Jeana-Paula Sartra a Alberta Camuse. Idealismus: Tvrdí, že základní struktura reality je duchovní nebo myšlenková. Mezi významné idealisty patří například Immanuel Kant a Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Pragmatismus: Zdůrazňuje užitečnost a praktickou hodnotu idejí a teorií. Tento směr reprezentují Charles Sanders Peirce, William James a John Dewey. Marxismus: Filozofický a politický směr, který vyvinul Karl Marx a Friedrich Engels. Zaměřuje se na třídní boj, historický materialismus a kritiku kapitalistického společenského uspořádání. Strukturalismus: Analyzuje kulturní jevy prostřednictvím jejich struktur. Významným představitelem je Claude Lévi-Strauss. 28 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Poststrukturalismus: Reaguje na strukturalismus a často se zaměřuje na dekonstrukci a kritiku existujících struktur. Mezi poststrukturalisty patří Jacques Derrida a Michel Foucault. Analytická filozofie: Zaměřuje se na logickou a jazykovou analýzu filozofických problémů. Mezi významné analytické filozofy patří Bertrand Russell, Ludwig Wittgenstein a Willard Van Orman Quine. Fenomenologie: Zkoumá struktury vědomí a zkušenosti z první osoby. Významným fenomenologem byl Edmund Husserl. 3.2. Postmoderní funkce filozofie: tvorba pojmů Podle některých teoretiků je hlavním úkolem filosofie práce s pojmy, což zahrnuje upřesňování a tvorbu nových pojmů. Tuto tendenci lze sledovat i v politické filosofii, kde jsou pojmy chápány jako ideje určitých fenoménů, jako nástroj myšlení, kritiky a popisu toho, co pojem referuje. Pro určité uchopení reality je potřeba mít tyto pojmy apriori naplněny určitými obsahy. Je třeba mít prvotní představu toho, co de facto budeme popisovat: pokud budeme chtít ve společenské realitě identifikovat určitou ideologii, bude to jednodušší, budeme-li znát vybrané teoretické koncepce ideologie. V rámci politické filosofie pak můžeme rozlišit dvě roviny: první se zaměřuje na vybrané možnosti organizace společnosti (někdy se označuje za liberální politickou filosofii s normativními prvky), druhá se zaměřuje spíše na samotný popis (deskripci) skutečnosti (pozitivistické přístupy - popis pouhých faktů a dialektické přístupy - pojmová analýza společenských struktur). (Deleuze, 2001) Normativní pojmy: zde se spíše myslí hodnoty, tj. morální zásady, které nás navedou, jak by něco mělo být, jak by to ve světě mělo vypadat. Do této kategorie mohou spadat pojmy jako spravedlnost, svoboda, lidská práva, rovnost, tolerance - tedy pojmy, se kterými se setkáváme obzvláště v rámci liberalismu a liberální politické filosofie. 29 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Deskriptivní pojmy: vztahují se spíše k faktům. Existence faktů je objektivní a prokazatelná (pozn. autora: např. existence státu lze empiricky prokázat). Do této kategorie spadají pojmy jako moc, autorita, stát, právo, tj. pojmy, které jsou spíše popisné, protože u faktů lze doložit, že jsou pravdivé či nepravdivé. Ovšem zde nacházíme určitý problém, protože takto můžeme označovat dvě roviny reality, v nichž pojmy existují: ty, co mají ontologický status (analýza státu), a ty, co jsou závislé na teoreticko-filosofickém vymezení (např. pojem společnosti je pojem, který nemá hmatatelný předmět zkoumání - je spíše teoretickým konstruktem). 3.3. Příklad současné filozofie: sebepoznání Příkladem je kniha Luciana Floridiho Čtvrtá revoluce. I když se to zdá, ta nemá s pojmem čtvrtá průmyslová revoluce 4.0 nic společného. V kontextu čtvrté průmyslové revoluce se obecně hovoří o determinaci automatizace, která povede k postupnému vylučování člověka z výrobního procesu – tak jak tomu bylo i v předchozích průmyslových revolucích. Autor se oproti tomu zaměřuje spíše na dějiny sebepoznání člověka. V první, kopernikovské revoluci jsme museli znovu promyslet svou roli a místo ve vesmíru, jehož jsme už nebyli středem. Druhou revoluci způsobil darwinismus, díky němuž jsme zjistili, že nejsme nejadaptabilnějším druhem. Třetí revoluce byla započata Reném Descartem, který nás naučil racionalizaci a smířil nás s myšlenkou, že vlastní vědomí můžeme mít zcela pod kontrolou, což posléze vyvrátila Freudova psychoanalýza, která hovoří o tom, že naše jednání je z velké části motivováno nevědomím. Čtvrtá revoluce – ta právě probíhající – začala s Alanem Turingem: stáváme se informačními organismy (inforgy) a naše realita se vzájemným propojováním informací proměňuje v infosféru, kterou sdílíme s dalšími činiteli, nejen lidmi, ale i algoritmy a umělou inteligencí. Umělá inteligence v tomto prostředí nemusí být nutně chytřejší než my, stačí, že nás dokáže mystifikovat (jak ukázal Turingův test). Ocitáme se tak v bodě, kdy je naše sebe-porozumění a porozumění světu definováno informačními technologiemi: algoritmy nám o nás řeknou více, než jsme o sobě schopni zjistit sami. (Floridi, 2019) 30 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology SHRNUTÍ Původ a definice filozofie: Filozofie, pocházející z řeckých slov "filein" (milovat) a "sofia" (moudrost), je definována jako "láska k moudrosti". Zabývá se komplexním zkoumáním různých aspektů skutečnosti, včetně existence, rozumu, poznání, a hodnot. Hlavní oblasti filozofie: Zahrnují metafyziku, epistemologii, etiku, logiku, a další podobory jako filozofii náboženství, vědy, estetiku, jazyka, a mysli. Historicky se vyvíjela od starověkých řeckých filozofů. Filozofie jako způsob života: Představuje nejen akademický obor, ale i způsob života, který začíná údivem a pokračuje systematickým, racionálním a kritickým zkoumáním skutečnosti. Vývoj filozofie a metodologie: Od antických časů, kdy filozofie reflektovala člověka ve vesmíru a jeho postavení v přírodě a společnosti, až po současnost, kdy se filozofie vyvíjí v různých směrech a metodologiích, včetně dialektiky, metafyziky, abstrakce, konkretizace a dalších. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Filozofie ✓ Celek světa ✓ Sebe-poznání 31 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 1. Co znamená pojem "filozofie" a jaké jsou jeho řecké kořeny? 2. Jak se filozofie liší od ostatních vědních disciplín a které oblasti zahrnuje? 3. Vysvětlete hlavní oblasti současné akademické filozofie. 4. Jaký význam má filozofie pro pochopení a interpretaci světa jako celku? 5. Jaký je vztah filozofie a vědy? 6. Popište, jak filozofie přispívá k našemu porozumění existence a reality. 7. Co znamená čtvrtá revoluce v kontextu Floridiho filozofie informace? AKTIVIZACE A APLIKACE Zamyslete nad tím, zda je potřeb dnes informační a komunikační technologie více ošetřit zákonem a etikou. Můžeme nalézt oblasti, kdy nás technologie determinují nebo zasahují do našeho soukromí? Jak se artikuluje etika v kontextu technologií? Vaše podněty budeme diskutovat na semináři. Použitá literatura: ANZENBACHER, Arno, 2004. Úvod do filosofie. 2. preprac. vyd. Přeložil Karel ŠPRUNK. Praha: Portál. 32 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology ARISTOTELES. Politika. Přel. Antonín Kříž. Praha: Petr Rezek, 1998. BLECHA, I. Filosofie: základní problémy. Olomouc: FIN, 1994. DELEUZE, Gilles a Félix GUATTARI, 2001. Co je filosofie? Praha: Oikoymenh. Oikúmené (OIKOYMENH). FAJKUS, B., Filosofie a metodologie vědy. Praha: Filosofia, 2005. FAJKUS, B., Současná filosofie a metodologie vědy. Praha: Filosofia, 2003. FLORIDI, Luciano, 2019. Čtvrtá revoluce: jak infosféra mění tvář lidské reality. Přeložil Čestmír PELIKÁN. Praha: Univerzita Karlova. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-3803-4. 33 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 4. Sociologie Sociologie je definována jako věda, která se zaměřuje na zkoumání společnosti, sociálních vztahů a institucí. Jde o obor, který se snaží porozumět, jak společnost funguje a jak jsou utvářeny sociální struktury a vztahy mezi lidmi. Vývoj sociologie jako akademické disciplíny lze vystopovat od jejích raných počátků v 19. století. Zakladateli tohoto oboru jsou často považováni Auguste Comte, který poprvé použil termín "sociologie", Karl Marx, jehož práce měla významný vliv na sociologii jako vědu, a Émile Durkheim, který položil základy moderní sociologické teorie a metodologie. Tito a další raní sociologové se zabývali otázkami, jako jsou sociální řád, anomie, třídní boje a role náboženství v společnosti. Sociologie se od té doby vyvíjela a rozšiřovala, což vedlo k vzniku různých škol a teoretických přístupů. Tyto přístupy zahrnují, ale nejsou omezeny na, strukturalismus, funkcionalismus, sociální konstrukcionalismus, feminismus a postmodernismus, které poskytují různé úhly pohledu na studium společnosti a sociálních vztahů. (srov. Urban, 2022) Sociologie lze jednoduše definovat jako vědu zabývající se studiem společnosti, společenských jevů, vztahů a procesů (Jandourek, 2008, s. 17). Margaret Thatcherová, bývalá britská premiérka, jednou prohlásila, že společnost neexistuje a existují pouze muži, ženy a rodiny. Přesto však můžeme pozorovat určité společenské jevy a procesy, které vycházejí z osobních záležitostí a mají vliv na celou společnost, jako například sebevražednost nebo nezaměstnanost. Dále lze identifikovat rozdíly mezi různými společnostmi a kulturami. V tomto kontextu můžeme společnost chápat jako "souhrn jednotlivců, kteří jednají v reakci na jednání druhých, vždy v konkrétním historickém, kulturním a sociálním kontextu" (Kubátová, 2002, s. 29). 4.1. Vznik sociologie Sociologie vznikla v reakci na potřebu zkoumání a porozumění složitým společenským jevům a procesům. Dříve byly tyto aspekty studovány v rámci filozofie až do poloviny 19. 34 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology století. K vzniku samostatné vědecké disciplíny, která by se věnovala sociálním jevům a pomohla lépe pochopit společenskou realitu, došlo díky narůstajícímu komplexnímu sociálnímu vývoji. Vznik sociologie byl ovlivněn vznikem moderní kapitalistické společnosti, průmyslovou revolucí a principy demokracie a rovnosti, které byly důsledkem Velké francouzské buržoazní revoluce. Tato doba také přinesla zhroucení tradičních kontrolních mechanismů, které udržovaly dosavadní společnost pohromadě. Vznik sociologie byl tedy reakcí na vznik moderního státu a společnosti. První sociální vědci vycházeli z přírodních věd a věřili, že mohou použít přírodovědné metody ke zkoumání společnosti. Zakladatel sociologie, Auguste Comte, považoval sociologii za "sociální fyziku" a používal přírodovědné metody a pojmy při studiu sociálních jevů. Pozitivismus byl v té době dominantním směrem v sociologii, a to znamená, že vědecké pozorování mělo vycházet z toho, co je empiricky doložitelné a dané. (Kubátová, Znebejánek, 2008, s. 28) Comte byl přesvědčen o tom, že sociologové by měli pozorovat sociální jevy, hledat vzájemné vztahy a pravidelnosti, ale neměli by se zabývat spekulacemi o podstatě těchto jevů nebo hledáním jejich příčin. Místo toho měli hledat přirozené zákony, které by umožnily předvídat budoucí události. Comte věřil, že lidé by měli jednat podle těchto přirozených zákonů a že vědci by měli pomáhat lidem správným směrem. Pozitivismus měl své klady, jako pečlivé studium společnosti takové, jaká je, a zabraňoval idealizaci. Nicméně pozitivisté opomíjeli úlohu lidské tvořivosti a vědomí. Dnešní sociologové se snaží zkoumat společenské jevy bez zaujatosti, objektivně a realisticky, a to aby bylo možné lépe porozumět současné společnosti. 4.1.1. Sociologie a jiné vědy Charakteristickým znakem současných věd je vzájemné prolínání jejich oblastí. Sociologie využívá poznatků z jiných vědeckých disciplín a naopak. Filozofie byla jednou z hlavních disciplín, kde se původně zkoumaly společenské jevy, a její filozofické základy jsou stále 35 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology důležité pro sociologii. Některé pojmy sdílí sociologie s dalšími obory, jako jsou psychologie, ekonomie, historie a andragogika. Kromě toho využívá sociologie pomocných věd, jako je demografie, politologie a estetika. Při používání sociologických metod a technik jsou matematika, statistika a logika také důležité. Toto vzájemné propojení vědních oblastí je přehledně znázorněno v Tabulce č. 1. Sociologie Příbuzné vědy filozofické předpoklady Filozofie obecné soc. pojmy ekonomie, historie, psychologie, sociální a kulturní antropologie, andragogika… teorie dílčích stránek společnosti demografie, politologie, estetika, jazykověda, právo, pedagogika… konkrétní disciplíny (metody a matematika, statistika, logika techniky) Tabulka č. 1. Sociologie a příbuzné vědy (dle Kubátová, 2002, s. 32-33). 4.2. Základní dělení metodologie Sociologie Kvantitativní metody: Tyto metody se zaměřují na sběr a analýzu numerických dat. Jsou užitečné pro měření a porovnávání různých sociálních jevů na velkou škálu. Dotazníkové šetření: Jedná se o standardní nástroj pro sběr dat od velkého počtu respondentů. Dotazníky mohou být distribuovány osobně, poštou, telefonicky nebo online. Experimenty: Používají se pro testování hypotéz v kontrolovaných podmínkách, často v laboratoři. 36 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Statistická analýza: Využívá matematické a statistické metody pro analýzu shromážděných dat. Sekundární analýza: Analýza dat, která byla již shromážděna jinými vědci nebo institucemi. Kvalitativní metody: Tyto metody jsou zaměřeny na hlubší porozumění sociálním procesům, zkušenostem a vztahům. Nejsou primárně zaměřeny na čísla, ale na slovní popis a analýzu. Rozhovory: Může jít o strukturované, polostrukturované nebo nestrukturované rozhovory, které poskytují podrobné informace o osobních názorech a zkušenostech. Pozorování: Vědci pozorují a zaznamenávají chování lidí v jejich přirozeném prostředí. Může být účastnické (kde vědec je součástí skupiny, kterou studuje) nebo neúčastnické. Případové studie: Detailní studium jednotlivců, skupin nebo událostí, které poskytuje hluboký vhled do konkrétního sociálního jevu. Etnografie: Vědci se ponoří do dané kultury nebo komunity, aby získali podrobné pochopení jejího fungování. 4.3. Vztah sociologie a Frankfurtské školy (kritická teorie) Vztah mezi sociologií a kritickou teorií je úzce propojený. Kritická teorie, vzniklá ve 20. století ve Frankfurtské škole, se soustředí na analýzu společenských a kulturních struktur a jejich vlivu na mocenské vztahy a sociální nerovnosti. Sociologie tradičně zkoumá sociální vztahy a instituce, zatímco kritická teorie přináší hlubší, často ideologicky orientovaný pohled na tyto struktury, zdůrazňující potřebu sociální změny a emancipace. Kritická teorie tak rozšiřuje sociologické porozumění tím, že se zaměřuje na kritiku a překonávání sociálních nespravedlností a potlačování. Jako příklad kritické teorie níže poslouží ukázka mé eseje o kritické teorii s názvem „Odmítání, či afirmace řídí: od kritické teorie k liberální filozofii“. 37 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 4.3.1. Příklad kritické teorie „Tohle se však stalo i jiným pojmům politické, sociální či kulturní teorie. Připomeňme si osudy pojmů, jako jsou „ideologie“ (vymezení marxismu či liberálně-neutrální pojetí soustavy hodnot politické teorie) nebo „demokracie“ (demokracie sociální, radikální, křesťanská, deliberativní…), které jsou matoucí už jen tím, že je užívají protikladné tábory. Ovšem tak jako u každé geneze pojmů, také u kritické teorie lze dohledat původní program, který odrážel napětí doby. Původně tento pojem odkazoval na rozdíl mezi afirmací (jíž se vyznačuje tradiční teorie) a odmítnutím daného produkčního způsobu (kritická teorie). Dnes však v kritické teorii nalezneme jak odmítnutí pozdního kapitalismu, tak afirmaci liberálního politicko-ekonomického systému, což jedince, jenž se pokouší nahlédnout za svět jevů, značně mate. Je tedy potřeba kritickou teorii historizovat. Subversivní povaha kritické teorie zůstává už jen v představách jedinců z řad konzervativní reakce a neprogramově se vyjevuje s rostoucí krizí postdemokracie. Tato reakce volá po silnějším řádu, ve kterém (už) pro projevování „negativní“ lidské přirozenosti (existence neutrálního pohlaví, pozitivní diskriminace ve firmách či apel na genderovou lingvistiku) v uvolněném demokratickém systému není místo. Tato reakce je přesvědčená o tom, že původem všeho zla je kulturní levice ovlivněná neomarxismem frankfurtské školy (obzvláště pak židovstvím), která nemá jiný cíl než rozbít funkční řád, který drží na posledních reziduích osvědčené tradice (nerovnost mezi třídami, pohlavími a jedinci). Je škoda, že tak silnou důvěru v analýzu a praxi kritické teorii nepřipisuje ani teoretická levice. Zbrklému konzervatismu je však třeba přiznat, že kritická teorie první generace frankfurtské školy skutečně takto negativně působit mohla, protože stála doslova proti všemu: proti fašismu, proti režimům sovětského typu, proti liberálnímu kapitalismu, čímž automaticky sbírala odpůrce ve všech táborech (komunistický režim sedmdesátých let nevyjímaje; své kritiky dokonce našla u sociálních filosofů jako Jürgen Habermas či Axel Honneth, kteří na první generaci navazují). Tato kritika však nevycházela z určité představy společnosti, jež by byla opakem všech společenských úpadků, které bylo možné po osvícenství sledovat. Šlo spíše o imanentní kritiku pokroku, jenž se prakticky od osvícenecké představy emancipace člověka neustále 38 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology vzdaloval: namísto emancipace, zdá se, pokrok přinesl nové sofistikované formy panování jedince nad jedincem. Moment vykoupení Pokud bychom však chtěli určitou konstruktivní představu takové společnosti hledat, nalezneme její latentní popis v romantismu Waltera Benjamina. Ten ve svém textu O pojmu dějin hovoří o Andělovi dějin (z Kleeho obrazu Angelus Novus), který je vichřicí vanoucí z ráje hnán nezadržitelně kupředu, přičemž je tváří obrácen do minulosti, jež se mu jeví jako jedná velká katastrofa (nikoli jako řetězec událostí). Metafora je popisem krize, která vedla k vzestupu fašismu. Pokusíme-li se však Benjaminův popis interpretovat, zjistíme, že v jeho teorii figuruje obávaná teologie, tedy židovský mesianismus. Benjamin tímto prvkem doplňuje historický materialismus tak, aby se stal konečně revolučním a mohl „vyzvat na souboj kohokoliv“. Mesianismus dává sílu revoluci momentem uvědomění, které není určeno nutností praxe: společnost nemusí projít všemi marxismem popisovanými peripetiemi dějin, může zatáhnout za brzdy, ještě než vlak projede všemi antagonismy, které vedou do konečné stanice utopická společnost. Teologie je zde využita instrumentálně k oživení tehdy zvulgarizovaného materialismu II. a III. internacionály, který si držel monopol nad výkladem dějin. Benjaminova syntéza filosofie dějin a teologie navrací praxi její tady a teď: stejně tak jako může židovský mesiáš kdykoliv vstoupit na jeviště dějin, lze se kdykoliv vykoupit revolucí, neboť v dějinách jsou pro změnu neustále otevřena zadní vrátka, jimiž může vykoupení (mesiáš) přijít. Ovšem metafora s příchodem mesiáše má smysl pouze ve vztahu ke světu sekulárnímu, v němž se nekritická apologie pokroku vulgárního materialismu nekontrolovatelně řítila do propasti (určitou analogii nalezneme i dnes, kdy mýtus růstu neplodí blahobyt, ale třídní rozpory a radikální populismus). Podle Benjamina je kolektivní změna podmíněná radikálním pochopením minulosti. Jde o určitou hermeneutiku, která nahlíží na minulost a přítomnost kontinuálně a zároveň tento pohled doplňuje o utopický prvek lepšího světa, o prvek, který byl podstatou všech minulých bojů a proher – takže se de facto nejedná o návrat do společnosti Davidova 39 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology království, ale o její syntézu s pokrokem. Základní požadavek k dosažení vítězství spočívá v nevyhnutelné potřebě interpretovat dějiny z pohledu utlačovaných a poražených (základ Benjaminovy kritiky pozitivistického dějepisectví, které dějiny píše pouze z pozic vítězů). Teologii, kterou Benjamin předkládá, lze interpretovat na základě výkladu dvou judais- tických termínů: vzpomínání a vykoupení. Benjamin poznamenává, že „existuje tajná úmluva mezi minulými pokoleními s pokolením naším.“ A dodává: „Pak jsme byli na zemi očekáváni.“ Pokud si přejeme zůstat věrni historickému materialismu, tedy vnímat dějiny jako neustálý boj mezi utlačovanými a utlačovateli, nesmíme zapomínat na minulé tužby předešlých generací, na příkoří, jež na nich bylo pácháno při naplňování cílů, za které bojovaly. „Nezní snad v hlasech, jimž nasloucháme, ozvěna toho, co již umlklo?“ Benjamin předkládá imperativ vykoupení, realizaci všech minulých tužeb. V podstatě hovoří o naplnění minulosti (v židovské tradici označováno pojmem tikkun). Zde ovšem nejde pouze o popis dějin, ale také o nápravu neúspěšné emancipace utlačovaných. Z toho důvodu nás s minulými generacemi spojuje tajná dohoda, která je tou slabou mesiášskou silou obsahující potenci změny. Předpoklady kritické teorie Z Benjaminova popisu krize a pokroku lze vyabstrahovat určité momenty, které se s částmi programu původní kritické teorie shodují, a tvoří tak podmínky, za nichž je možné se od tradiční teorie vůbec distancovat. Kritická teorie odmítá pozitivismus a jeho objektivismus, který popisuje holá fakta a apeluje, aby se sociální teorie vzdaly dogmat, subjektivních a hodnotových výroků. Kritická teorie programově navazuje na marxismus, ve kterém je člověk utvářen praxí, je součástí společnosti, a tedy jeho poměr k ní je dialogický. Člověk se ve vztahu ke společnosti formuje a z tohoto důvodu je potřeba do světa zasahovat. To se však neobejde bez určitého hodnocení reality (opak pozitivistického dějepisectví). Vzdát se vědecké objektivity znamená získat potenci změny ve společenské organizaci. Tím kritická teorie navazuje na marxistickou analýzu ideologie, ve které je falešné vědomí stavěno do protikladu s vědou. Věda je zároveň podrobena kritice (metakritice). Jedná se o zmíněné rozdělení mezi tradiční a kritickou teorií. Tradiční teorie popisují stávající 40 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology podmínky, aniž by došlo k uvědomění si toho, že lidský život je potřeba mimo jiné nietzscheovsky (pro)žít. V očích kritické teorie tak šlo o pouhý popis, který zpětně realitu určoval – pokud budeme jedince zkoumat jako atom, později jej za atom budeme také považovat, tvrdí Adorno. Z tohoto důvodu je v analýze preferována dialektika a totalizace. Společnost je uchopena jako celek, což je výsledkem subtilního abstraktního myšlení. To, jak jsme schopni rekonstruovat totalitu, zpětně určuje naše poznání parciálních částí společnosti a vice versa. Z tohoto důvodu, na rozdíl od pozitivismu a naturalismu, nejde o faktický popis společnosti, ale spíše o zachycení logiky produkce a reprodukce této společnosti. Je tedy odmítnuta jednoduchá kauzalita, která dovoluje společnost popisovat obecnými zákony. Tuto inspiraci kritická teorie nalezla už u Karla Korsche, který kritizoval striktní oddělení vědomí od předmětu samotného, což zákonitě podle něj vedlo k dezinterpretaci relace mezi výrobními vztahy a společenským vědomím. Původní název kritické teorie zněl „materialistická teorie“, což vystihovalo skutečnost, že tato netradiční teorie byla artikulována za účelem naplnění osvícenecké emancipace člověka. Hlavním cílem bylo nalezení mostu mezi vyvrcholením německé klasické filosofie (zejména sociální filosofie v Hegelově díle) a rozvojem vědy a techniky moderního světa, jak tvrdí Marek Hrubec. Tím se mělo postupně dojít k materialistické teorii, která by ustanovila spravedlivou společenskou praxi s využitím právě vědy a techniky. Namísto toho zvítězil instrumentální rozum, který svět taylorizoval, proměnil jej na pouhé prostředky a cíle. Tato reifikace postupně expandovala do všech oblastí společenského života, což ustavilo logiku kultury pozdního kapitalismu (Fredric Jameson).“ (Rakowski, 2018) 41 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology SHRNUTÍ Definice a Vývoj Sociologie: Sociologie je věda zkoumající společnost, sociální vztahy a instituce. Vznikla v 19. století, a její zakladatelé jako Auguste Comte, Karl Marx a Émile Durkheim položili základy moderní sociologické teorie a metodologie. Sociologie od té doby prošla vývojem a rozšířením, zahrnující různé teoretické přístupy jako strukturalismus, funkcionalismus a feminismus. Interdisciplinární Přístup Sociologie: Sociologie úzce spolupracuje s dalšími vědními obory, jako jsou filozofie, psychologie, ekonomie a andragogika, a využívá metody a techniky z oblastí jako jsou matematika, statistika a logika. Tento interdisciplinární přístup je klíčový pro hlubší porozumění sociálním jevům. Metodologie Sociologie: Sociologie využívá kvantitativní metody (např. statistická analýza, dotazníkové šetření) a kvalitativní metody (jako rozhovory, pozorování a případové studie) pro zkoumání sociálních jevů. Tyto metody pomáhají sociologům získat ucelenější pohled na studované sociální procesy a struktury. Vztah Sociologie a Kritické Teorie: Kritická teorie, spojená s Frankfurtskou školou, je důležitou součástí sociologického diskurzu. Tato teorie se zaměřuje na analýzu mocenských vztahů a sociálních nerovností, nabízí kritický pohled na sociální struktury a zdůrazňuje potřebu sociální změny a emancipace. Kritická teorie přináší nový rozměr do sociologického poznání, kladoucí důraz na sociální spravedlnost a odmítání pozitivismu. KLÍČOVÉ POJMY ✓ Sociologie ✓ Společnost 42 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology ✓ Kritická teorie VYBRANÉ KONTROLNÍ OTÁZKY Pokud na některé neznáte odpověď, prostudujte si předcházející kapitolu. 1. Co je sociologie a jaké jsou její hlavní oblasti studia? 2. Kdo jsou považováni za zakladatele sociologie a jaký byl jejich přínos k rozvoji tohoto oboru? 3. Jaké jsou některé z hlavních teoretických přístupů v sociologii? 4. S jakými dalšími vědními disciplínami je sociologie úzce spojena? 5. Jaké jsou dva hlavní typy metodologií používané v sociologii a jak se liší? 6. Jaký je vztah mezi sociologií a kritickou teorií? 7. Jaký postoj zaujímá kritická teorie vůči pozitivismu v sociologii a proč? AKTIVIZACE A APLIKACE Pokuste se zamyslet nad pojmem společnost. Zkuste tento termín definovat bez použití odborné literatury. Na semináři budeme poukazovat na různorodé aspekty toho, co si lidé pod tímto komplikovaným termínem představují. Použitá literatura: JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Praha: Grada, 2008. 1. vyd. 208 s. ISBN 978-80- 247- 2397-6. 43 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology KUBÁTOVÁ, Helena. Základy sociologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 169 s. ISBN 80-244-0518-0. KUBÁTOVÁ, Helena, ZNEBEJÁNEK, František. Základy sociologie. 2. přepracované vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 151 s. ISBN 978- 80-86429-74-8. URBAN, Lukáš, 2022. Sociologie: klíčová témata a pojmy. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-271-3056-6. Elektronické zdroje: Odmítání, či afirmace řádu? | | A2 – neklid na kulturní frontě (advojka.cz) Critical Theory, Normativity and Positivism | Atlantis Press (atlantis-press.com) 44 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 5. Psychologie Tato kapitola se zaměřuje na obor psychologie v kontextu společenských věd, zejména filosofie, která již v antickém období položila základní otázky o duši a mysli. Dnes lze tyto otázky považovat za předmět zkoumání v psychologii. Studenti a psychologové se často ptají, proč je nutné neustále připomínat filosofii, když zkoumají psychické procesy. Tato kapitola by měla osvětlit tento kontext a poukázat na spojení mezi těmito dvěma důležitými oblastmi společenských věd. 5.1. Psychologie a filozofie Vztah mezi filozofií a psychologií je hluboký a komplexní a lze sledovat jeho vývoj od antiky až do současnosti. V antickém období nebyla psychologie ještě oddělena od filozofie. Filozofové jako Platón a Aristoteles se zabývali otázkami týkajícími se mysli, duše a vnímání, které jsou dnes považovány za základní otázky psychologie. Aristotelova práce "O duši" je považována za jeden z prvních pokusů o systematický popis psychologických procesů. Středověk a renesance pokračovaly v této tradici, ale s větším důrazem na náboženskou a duchovní dimenzi lidského chování. V této době byly psychologické otázky často zkoumány z teologického hlediska. Středověk a renesance pokračovaly v filozofické tradici zkoumání mysli a duše, avšak přidaly k tomu větší důraz na náboženskou a duchovní dimenzi lidského chování. V období středověku byly psychologické otázky často zkoumány z teologického hlediska, což odráželo tehdejší silný vliv církve na intelektuální diskurz. Filozofové a teologové té doby, jako svatý Augustin a svatý Tomáš Akvinský, se zabývali otázkami jako je povaha duše, svobodná vůle a morální zodpovědnost. V renesanci, období znovuobjevení a reinterpretace klasických myšlenek, došlo k obnovení zájmu o lidskou psychiku, ale s novým přístupem, který spojoval náboženské, umělecké, a vědecké perspektivy. Toto období bylo svědkem postupného oddělování filozofie od teologie a rozvoje humanismu, který kladl důraz na individuální lidskou zkušenost a hodnotu. 45 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology Během osvícenství, v 17. a 18. století, přispěli filozofové jako Descartes, Locke a Hume k položení základů moderní psychologie. Descartes se proslavil svým dualismem těla a mysli, který otevřel debatu o vztahu mezi fyzickým a mentálním. Jeho slavné "Cogito, ergo sum" (Myslím, tudíž jsem) zdůraznilo význam myšlení jako jádra existence. Na druhé straně, Locke a Hume přispěli k rozvoji empirismu, který zdůrazňoval význam zkušeností a pozorování. Lockeova teorie "tabula rasa" (nepopsaný list) a Humeovy myšlenky o vlivu zkušenosti na lidské vnímání měly zásadní dopad na to, jak jsme začali chápat učení a vývoj mysli. V 19. století se psychologie začala oddělovat od filozofie a stala se samostatnou vědeckou disciplínou. Tento vývoj byl do značné míry veden předním postavou, Wilhelmem Wundtem, který založil první psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku. Wundtova práce, kombinující filozofické myšlení s experimentálními metodami, položila základ pro empirický a experimentální přístup k psychologii, který se stal dominantním v dalším vývoji oboru. Wundt a jeho následovníci se soustředili na zkoumání vědomí a mentálních procesů, čímž definovali nové hranice pro studium lidské mysli. V 20. století došlo k rychlému rozvoji psychologických teorií a směrů, jako jsou psychoanalýza, behaviorismus, humanistická psychologie a kognitivní psychologie. Filozofie v tomto období poskytla důležitý teoretický základ pro některé z těchto směrů, například pro fenomenologii a existencialismus, které měly vliv na humanistickou a kognitivní psychologii. V současnosti filozofie a psychologie pokračují v obohacování jedna druhé. Filozofie mysli, etika, filozofie jazyka a epistemologie poskytují teoretický základ pro mnohé psychologické výzkumy, zatímco psychologické poznatky obohacují a informují filozofické diskuse o lidské mysli a chování. (srov. Hunt, 2000( Zde už nastupuje novověká tradice, která se pokoušela odůvodnit pochody duše vědecky. Zde doporučuji samostudium knihy Dějiny psychologie Aleny Plhákové (2020). 46 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 5.2. Členění psychologie Pokud bychom chtěli hovořit o základních kamenech psychologie, tak ta stojí na čtyřech oblastech: 1. Psychologie obecná: Tento obor se zaměřuje na základní principy, teorie a metody, které jsou společné pro všechny oblasti psychologie. Jedná se o studium mentálních funkcí, jako je vnímání, myšlení, paměť, inteligence, učení, motivace a emoce. Psychologie obecná zkoumá, jak lidé vnímají svět kolem sebe, jak zpracovávají informace a jak se tyto procesy liší mezi jednotlivci. Také se zabývá základními biologickými procesy, které ovlivňují chování, jako je nervová soustava a hormonální regulace. 2. Psychologie osobnosti: Tento obor se věnuje studiu individuálních rozdílů v chování, myšlení a pocitech. Psychologové osobnosti se snaží pochopit, jak se lidé liší v různých psychologických charakteristikách, jako jsou temperament, motivace, emoční reakce a copingové strategie. Tento obor také zkoumá, jak se osobnost vyvíjí a mění v průběhu života a jak je ovlivněna genetickými a environmentálními faktory. 3. Psychologie sociální: Sociální psychologie se zaměřuje na to, jak lidské myšlení, pocity a chování jsou ovlivněny přítomností ostatních lidí. Zkoumá, jak jedinci vnímají, ovlivňují a vzájemně interagují s ostatními. Tento obor zkoumá širokou škálu témat, včetně sociálního vlivu, skupinové dynamiky, předsudků, mezilidských vztahů, sebepojetí a sociální identity. 4. Psychologie vývojová: Vývojová psychologie se zabývá studiem psychického vývoje člověka od narození až po stáří. Zahrnuje zkoumání změn v kognitivních schopnostech, emocionálním vývoji, sociálním chování a identitě během různých životních etap. Tento obor se snaží porozumět, jak a proč se lidé v průběhu života mění, a zkoumá vliv různých biologických, sociálních a environmentálních faktorů na tento vývoj. (Helus, s. 42) 47 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 5.3. Aplikované obory psychologie Aplikovaná psychologie zajišťuje své služby v mnoha oblastech společenského života a nejrůznějších praxích – Psychologie tak odpovídá na společenské potřeby současného světa. Mezi nejznámější můžeme zařadit: 1. Psychologie klinická: Klinická psychologie se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí duševních poruch. Kliničtí psychologové poskytují psychoterapii, provádějí psychologické testy a hodnocení, a pracují s klienty na řešení emocionálních, psychologických a behaviorálních problémů. Také často pracují ve spolupráci s psychiatry a dalšími zdravotnickými profesionály v multidisciplinárních týmech. 2. Psychologie zdraví: Tento obor se zaměřuje na to, jak psychologické, behaviorální a kulturologické faktory přispívají k fyzickému zdraví a nemocem. Psychologie zdraví se zabývá prevencí nemocí, podporou zdraví, léčbou chronických onemocnění a řízením a zvládáním bolesti. Psychologové v této oblasti mohou pracovat v nemocnicích, klinikách nebo jako součást výzkumných týmů. 3. Poradenská psychologie: Poradenská psychologie se zaměřuje na poskytování psychologické pomoci lidem s běžnými životními problémy a vývojovými výzvami. Poradenský psychologové pracují s jednotlivci, páry a rodinami a pomáhají klientům při řešení emocionálních, sociálních a pracovních problémů. 4. Pedagogická a školní psychologie: Tento obor se zaměřuje na podporu vzdělávání a učení. Pedagogičtí a školní psychologové pracují s učiteli, rodiči a studenty, aby podporovali akademický úspěch, sociální a emoční vývoj a zvládání školního prostředí. Často se podílejí na hodnocení a intervencích pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. 5. Psychologie práce a organizace: Tento obor se zabývá chováním lidí v pracovním prostředí. Psychologové v této oblasti se zaměřují na to, jak zlepšit produktivitu, pracovní spokojenost a pracovní výkonnost. Zabývají se také tématy jako je vedení, řízení lidských zdrojů, organizační kultura a zdraví a bezpečnost v práci. 48 Úvod Úvoddo dospo společenských věd pro psychology 6. Forenzní psychologie: Forenzní psychologové aplikují psychologické znalosti v právním kontextu. Zabývají se hodnocením jednotlivců pro soudní účely, poskytováním expertních svědectví, studiem kriminálního chování a práci s oběťmi zločinu. Tento obor se také zabývá otázkami, jak psychologie ovlivňuje právní systém. 7. Psychologie spotřeby: Tento obor se zaměřuje na chování spotřebitelů a to, jak lidé rozhodují o nákupu produktů a služeb. Psychologie spotřeby zkoumá, jak emocionální, kognitivní a sociální faktory ovliv

Úvod do společenských věd pro psychology PDF

Document Details

Tags

Related

Summary

Full Transcript

Upgrade to continue