Společnost národů a Organizace spojených národů PDF

Společnost národů (SN) a Organizace spojených národů (OSN) KAP/UMV  SPOLEČNOST NÁRODŮ (League of Nations) Předchůdkyně OSN prezident W. Wilson a jeho 14 bodů Pařížská mírové konference (1919) pět vítězných mocností (VB, Francie, USA, Itálie, Ja...

Společnost národů (SN) a Organizace spojených národů (OSN) KAP/UMV  SPOLEČNOST NÁRODŮ (League of Nations) Předchůdkyně OSN prezident W. Wilson a jeho 14 bodů Pařížská mírové konference (1919) pět vítězných mocností (VB, Francie, USA, Itálie, Japonsko) Versailleská mírová smlouva (červen 1919) – faktické vytvoření SN Oficiální vznik – leden 1920 Společnost národů  Struktura SN Shromáždění Rada společnosti národů o Původní stálí členové: VB, Francie, Itálie, Japonsko o 4 nestálí členové Stálí členové Rady Společnosti národů 1920 – Velká Francie Itálie Japonsk 1926 Británie o 1926– Velká Francie Itálie Japonsk Německ 1933 Británie o o 1933– Velká Francie Itálie 1934 Británie 1934– Velká Francie Itálie SSSR 1937 Británie 1937– Velká Francie SSSR 1939 Británie 1939– Velká Francie 1946 Británie  Úspěchy SN - příklady vznik a fungování specializovaných, „technických“ mezinárodních organizací – Mezinárodní organizaci práce (ILO), – Zdravotnickou organizaci (pozdější WHO) – Úmluva o otroctví Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky (1930-1939) – Nansenův pas řešení politických a teritoriálních otázek – Alandy, Gdaňsk, Eupen a Malmédy, Mosul… Mandátní území (?!) Mandátní území Společnosti národů (1919–1946)  Neúspěchy SN - příklady Hlavně: nedokázala naplnit svůj primární cíl – udržet mír – Mandžusko (1931-32) – Habeš (1935-36) – Útok Japonska na Čínu (1937) – Československo 1938/39 Příliš mírný Pakt SN Málo mocných členů – hlavně: USA SN formálně rozpuštěna v dubnu 1946 japonská invaze v Mandžusku 1931–1932 (loutkový stát Mandžukuo) italská invaze v Habeši 1935–1936 Organizace spojených národů (OSN)  Vznik a vývoj OSN 1941 Atlantická charta 1. ledna 1942 - Deklarace Spojených národů srpen-září 1944 – ve Washingtonu dojednána (na základě návrhů vypracovaných zástupci USA, VB, SSSR a Číny) struktura, cíle a zásady organizace 26. června 1945 – v San Franciscu (Konference Spojených národů o mezinárodním uspořádání) 50 států jednomyslně přijalo Chartu OSN 24. října 1945 – Charta začala platit poté, co ji podepsala a ratifikovala většina států – Den Spojených národů  Vznik a vývoj OSN Před vznikem OSN důraz na 3 oblasti: 1. udržení mezinárodní bezpečnosti 2. hospodářský rozvoj 3. politické a kulturní porozumění  Charta OSN https://osn.cz/wp-content/uploads/ 2022/07/Charta-OSN-2019.pdf  Cíle OSN udržování mezinárodního míru a bezpečnosti podpora přátelských vztahů mezi národy, které jsou založené na vzájemném respektu, uznání rovnosti všech států a práva na sebeurčení národů rozvoj spolupráce při řešení mezinárodních problémů – ekonomických, sociálních, kulturních, humanitárních otázek; podpora lidských práv koordinace činnosti jednotlivých států za účelem dosažení těchto cílů  Členské státy OSN Nezávislé státy 193 Nikdy nikdo nebyl vyloučen Stálí pozorovatelé – Vatikán a Palestina OSN  Rozpočet OSN Rozpočet schvalován Valným shromážděním OSN Řádný rozpočet – 2023: 3, 4 mld. USD Mj. 40 tisíc zaměstnanců Rozpočet na mírové operace – 2023: 6 mld. USD Mj. 86 tisíc personálu 0, 3 % světových výdajů na zbrojení stát % miliony rozpočtu USD OSN USA 22 582,5 Japonsko 12,5 331 Německo 8 212,5 Velká 6,6 175 Británie Francie 6,1 162 Itálie 5 132,5 Kanada 3,2 85 Čína 3,19 84,5 Španělsko 3,18 84 Mexiko 2,4 62,5 Korea 2,3 60 Austrálie 1,9 52 Brazílie 1,61 43 Rusko 1,6 42,5 Česká 0,35 9,3 Systém a struktura OSN  Hlavní orgány OSN Valné shromáždění Rada bezpečnosti Sekretariát (v čele s generálním tajemníkem) Ekonomická a sociální rada Poručenská rada (od roku 1994 pozastavena činnost) Mezinárodní soudní dvůr o dále 15 specializovaných agentur, řada programů a fondů a další orgány a příbuzné organizace → všechny tyto instituce tvoří dohromady tzv. systém OSN  16 nobelových cen míru pro OSN 2013 – Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) 2007 – Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu a bývalý viceprezident USA Albert Gore 2005 – Mezinárodní agentura pro atomovou energii a její generální ředitel Mohamed Baradej 2001 – OSN a její generální tajemník Kofi Annan 1988 – mírové síly OSN 1974 – Seán McBride, komisař OSN pro Namibii 1957 – Lester Bowles Pearson za úsilí o vyřešení suezského konfliktu a blízkovýchodní otázky prostřednictvím OSN 1954 a 1981 – Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky 1969 – Mezinárodní organizace práce 1965 – Dětský fond OSN 1961 – generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld 1951 – Léon Jouhaux, zakladatel Mezinárodní organizace práce 1950 – Ralph Bunche, předseda Poručenské rady  Valné shromáždění Všechny členské státy - jeden has hlasování – o důležitých otázkách (problematika bezpečnosti ve světě, přijímání nových členů nebo rozpočet organizace) rozhoduje dvoutřetinová většina hlasů, o dalších prostá většina Pravomoce – schvaluje rozpočet – volí generálního tajemníka – rezoluce Sjednoceni za mír přijatá VS r. 1950 usnesení VS nejsou pro vlády právně závazná  Hlavní výbory VS Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost Hospodářský a finanční výbor Sociální, humanitární a kulturní výbor Zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace Administrativní a rozpočtový výbor Právní výbor  Rada bezpečnosti OSN 15 členů 5 stálých členů – Čína, Francie, Rusko, USA, VB 10 nestálých členů voleno na 2 roky projednává všechny situace, které by mohly vést ke vzniku mezinárodního konfliktu, a doporučuje způsoby řešení těchto sporů Pravidla hlasování (9 hlasů/právo veta) Rozhodnutí RB jsou pro státy závazná  Algeria (2025)  Ecuador (2024)  Guyana (2025)  Japan (2024)  Malta (2024)  Mozambique (2024)  Republic of Korea (2025)  Sierra Leone (2025)  Slovenia (2025)  Switzerland (2024) Právo veta PRÁVO VETA SN – každý stát měl stejná hlasovací práva a stejnou váhu hlasu X OSN – všechny státy jsou si oficiálně podle Charty OSN rovny, ale „Velká Pětka“ má hlasovací privilegia: mocnosti na svých bedrech ponesou největší díl zodpovědnosti = není to otázka privilegií, ale využití současné distribuce vojenské a průmyslové moci ve světě k udržování míru aby se neopakovaly chyby SN = aby RB měla moc a vliv dosáhnout hlavního cíle OSN (= zajištění bezpečnosti) – právo veta pomáhá udržovat politickou rovnováhu (zabraňuje tomu, aby spolu šly mocnosti do války) nátlak velmocí – nechtěly se stát předmětem hlasování o použití donucovacích opatření = právo veta bylo podmínkou podepsání Charty OSN právo veta je zárukou „věrnosti“ mocností – kdyby byla proti stálému členovi použita donucovací akce (přijata jakákoli rezoluce proti jeho zájmu), mohl by odejít z OSN a hrozil by její rozpad RB OSN má hlasovat v zájmu zachování světového míru a bezpečnosti = má jednat a hlasovat v zastoupení všech členských států mocnosti mnohdy využily práva veta i k ochraně vlastních zájmů, k podpoře a ochraně zájmů svých spojenců či naopak jako způsob odporu vůči politice jiné mocnosti právo veta v mnoha případech zabránilo tomu, aby RB uskutečnila kolektivní vojenskou akci právo veta podkopává schopnost RB zpochybňovat a vystoupit proti politice a aktivitám mocností příklady využití práva veta ve vlastním zájmu: sovětské veto v případě invaze do Afghánistánu 1979-1988 americké veto v případě bombardování Libye 1986 (reakce na bombový útok na berlínské diskotéce z roku 1986, kam chodili američtí vojáci) opakované ruské a čínské veto v případě občanské války v Sýrii 2011-2012 (návrh západních států počítá s uvalením sankcí, příp. i během včetně studené válkyzásahu) vojenského se RB stala ideologickým bojištěm → časté využití práva veta mělo za následek, že RB hrála v bezpečnostních otázkách jen zanedbatelnou roli a ke konfliktům, do nichž byly zapojeni stálí členové, se nemohla vyjádřit, natož jim zabránit  Generální tajemník šéf administrativy OSN nejedná samostatně Volí na 5 let VS na doporučení RB předkládá témata k projednání VS nebo jinému orgánu OSN působí jako arbitr a mediátor každoročně vypracovává zprávu o práci OSN Generální tajemník OSN Trygve Lie (Norsko) 1946–1952 Dag Hammarskjöld (Švédsko) 1953–1961 U Thant (Myanma) 1961–1971 Kurt Waldheim (Rakousko) 1972–1981 Javier Pérez de Cuéllar (Peru) 1982–1991 Butrus Butrus-Ghálí (Egypt) 1992–1996 Kofi Annan (Ghana) 1997–2006 Pan Ki-mun (Jižní Korea) 2007–prosinec 2016 António Guterres (Portugalsko) od 2017 (zvolen VS 16. října 2016 – bývalý portugalský premiér a v letech 2005–2015 vysoký komisař OSN pro uprchlíky)  Ekonomická a sociální rada Economic and Social Council (ECOSOC) hlavní orgán pro koordinaci hospodářské a sociální činnosti OSN fórum určené k projednávání témat, jako je obchod, doprava, hospodářský rozvoj či sociální otázky 54 členů (států) volených na 3 roky (VS) – Rozhoduje prostá většina vypracovává studie a dává doporučení členským státům a celému systému OSN koordinuje činnost specializovaných přidružených organizací OSN Konzultuje postup s NGOs  Pomocné a přidružené orgány ECOSOC 9 přidružených komisí: Komise pro narkotika, Komise pro sociální rozvoj, Komise pro populaci a rozvoj, Komise pro postavení žen, Statistická komise, Komise pro prevenci kriminality a trestní spravedlnost, Komise pro trvale udržitelný rozvoj, Komise pro vědu a techniku pro rozvoj, Komise pro lidská práva 5 regionálních komisí: Ekonomickou komisi pro Afriku (ECA), Evropu (ECE), Latinskou Ameriku a Karibskou oblast (ECLAC), pro Asii a Tichomoří (ESCAP) a západní Asii (ESCWA) 6 stálých výborů a expertních orgánů: Výbor pro program a koordinaci, Výbor pro lidská sídla, Výbor pro nevládní organizace, Výbor pro styk s mezivládními agenturami, Výbor pro energie a přírodní zdroje a Výbor pro veřejnou správu; Expertní orgány pro plánování rozvoje, přírodní zdroje a ekonomická, sociální a kulturní práva a Stálé fórum pro otázky původních obyvatel Programy, fondy a další subjekty OSN (14 hlavních entit) Zřizovány rezolucí VS Rozvojový program OSN (UNDP) Program OSN pro ochranu životního prostředí (UNEP) Dětský fond OSN (UNICEF) Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR)  Programy, fondy a další subjekty OSN (14 hlavních entit) Funds and Programmes UNDP: UN Development Programme UNEP: UN Environment Programme UNFPA: UN Population Fund UN-Habitat: UN Human Settlements Programme UNICEF: UN Children's Fund ​WFP: World Food Programme Other Entities ITC: International Trade Centre OHCHR: Office of the High Commissioner for Human Rights UNAIDS: Joint United Nations Programme on HIV/AIDS UNCTAD: UN Conference on Trade and Development ​UNHCR: UN High Commissioner for Refugees UNOPS: UN Office for Project Services UNRWA: UN Relief and Works Agency for Palestine Refugees UN-Women: UN Entity for Gender Equality and the Empowerment of Women  Specializované agentury OSN samostatné organizace s vlastními podmínkami členství, rozpočtem a sídlem úzce spolupracují v rámci systému OSN, ale působí autonomně jsou s OSN propojeny prostřednictvím zvláštních dohod a podléhají ECOSOC nebo VS – Mezinárodní organizace práce (ILO) – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) – Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) – Světová zdravotnická organizace (WHO) – Světová banka – Mezinárodní měnový fond (IMF)  Poručenská rada (Trusteeship Council) založena r. 1945 Složena ze stálých členů RB správa jedenácti (11) svěřeneckých území – převážně v Africe a Tichomoří přechod k samosprávě nebo nezávislosti 1994 nezávislost posledního poručnického území – Palau pod správou USA Poručenská rada pozastavila svou činnost  Mezinárodní soudní dvůr (International Court of Justice) založen v roce 1946 sídlí v Haagu (Nizozemsko) má 15 soudců (každý musí být z jiné země) řeší spory mezi členskými státy rozsudky jsou konečné a neodvolatelné  Reforma OSN Zastaralá struktura Svět v roce 1945 Zohlednit současné rozložení sil ve světě Především: RB a VS Řada návrhů – Skupina G4 – Uniting for Consensus – Africká unie G4 – Německo, Japonsko, Brazílie, Indie Uniting for Consensus – Itálie, Španělsko, Turecko, Kanada, Mexiko, Argentina, Pákistán, Jižní Korea  Ozbrojený útok a agrese 1970 debata na půdě VS o tom, co je agrese přijata Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy – určeno několik zásad, kterými se státy mají řídit: agresivní válka je kriminální čin namířený proti míru; ekonomický nátlak není porušením míru státy nemohou hrozit či použít sílu ke změně hranice či odplatě stát nesmí sám sebe zatáhnout do podpory formování nepravidelných ozbrojených složek, které chtějí narušit suverenitu jednotlivých států státy se musí vzdát podpory organizování terorismu na jiném státě přímá i nepřímá podpora proti jinému státu může být aktem agrese  OSN a udržování míru Kapitola VI. Kapitola VII. – Závazná donucovací opatření Rezoluce VS „Sjednoceni za mír“ (1950) Kapitola VI. a půl – Neformální záležitost – Peacekeeping Responsibility to protect (R2P) – 2005 (VS)  Peacekeeping Od 1948 71 mírových misí s mandátem OSN Dnes 13 mírových operací OSN Cca 104 tisíc osob Rozhoduje RB Peacekeeping