OSN a Společnost národů

Mezinárodní organizace založená v roce 1920 po 1. světové válce. Byla zamýšlena jako nástroj k udržení světového míru a řešení mezinárodních sporů. V čele by dle návrhu stál prezident USA Woodrow Wilson.

Hlavní orgány Společnosti národů, zahrnovaly Shromáždění a Radu. Rada se skládala ze stálých členů a nestálých členů. Stálými členy byly Velká Británie, Francie, Itálie, Japonsko a od roku 1926 i Německo.

Hlavním cílem Společnosti národů bylo udržet mír a řešit mezinárodní spory. SN však neuspěla v dosažení svého hlavního cíle kvůli svému nedokonalému fungování, slabému postavení a neochotě některých států dodržovat její rezoluce.

Mezinárodní organizace založená v roce 1945 po 2. světové válce. Je nejvyšší nadnárodní institucí a sestává z 193 členských států se zaměřením na globální spolupráci, bezpečnost, mír a rozvoj.

V roce 1941 prezident USA Franklin D. Roosevelt a britský premiér Winston Churchill navrhli plán na poválečné uspořádání světa, kde by panoval mír a spolupráce. Tento plán zahrnoval myšlenku vytvoření mezinárodní organizace, která by měla zabránit další světové válce.

Dohoda z roku 1944, která stanovila strukturu, cíle a zásady OSN. Byla dohodnuta ve Washingtonu zástupci USA, Velké Británie, SSSR a Číny.

Zástupci 50 zemí světa se sešli v San Franciscu a formálně přijali Chartu OSN, která obsahovala základní principy fungování nové organizace.

Dokument, na němž je založena OSN. Obsahuje hlavní principy OSN a její fungování, včetně ochrany lidských práv, rozvoje a udržení míru. Byla přijata v San Franciscu v roce 1945.

Jeden ze základních pilířů OSN, zahrnující všechny členské státy a srovnatelné hlasovací právo pro každý stát. Diskutuje o široké škále záležitostí a schvaluje rozpočet OSN.

Pětičlenný orgán OSN s právem veta, který má primární zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Jeho členy jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy americké.

Výkonný orgán OSN, který řídí denní chod organizace a provádí rozhodnutí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti. Je v čele s generálním tajemníkem.

Orgán OSN, který se zabývá ekonomickými a sociálními otázkami a koordinuje aktivity v oblasti rozvoje. Má silný vliv na ekonomickou a sociální politiku OSN.

Finanční prostředky, které členské státy OSN přispívají na chod organizace. Rozpočet se dělí na Řádný rozpočet a rozpočet na mírové operace.

Nezávislé státy, které jsou členy OSN, jsou zde zastoupeny svými delegáty. Existuje 193 členských států OSN.

Valné shromáždění OSN se skládá ze všech členských států a každý stát má jeden hlas. Většina hlasů rozhoduje o důležitých otázkách, jako je bezpečnost, nové členy nebo rozpočet. O nejdůležitějších věcech se rozhoduje dvoutřetinovou většinou, o ostatních prostou většinou.

Valné shromáždění OSN má pravomoc schvalovat rozpočet organizace, volit generálního tajemníka a přijímat rezoluce.

Rada bezpečnosti OSN je orgán OSN s 15 členy - 5 stálými a 10 nestálými. Stalí členové (Čína, Francie, Rusko, USA, VB) mají právo veta, které jim umožňuje zablokovat jakékoli rozhodnutí Rady.

Rada bezpečnosti OSN se zabývá všemi situacemi, které by mohly vést ke vzniku mezinárodního konfliktu, a navrhuje řešení sporů. Rozhodnutí Rady jsou pro státy závazná.

Právo veta umožňuje stálým členům Rady bezpečnosti OSN zablokovat jakékoli rozhodnutí Rady. To znamená, že pokud jeden z pěti stálých členů hlasuje proti návrhu, návrh neprojde.

Původně se právo veta zdůvodňovalo tím, že stálé mocnosti by měly nést zodpovědnost za udržování světového míru. Dále se argumentovalo, že právo veta zabrání opakování chyb předcházejícího systému Společnosti národů a pomůže udržovat politickou rovnováhu mezi mocnostmi.

Právo veta se v praxi často používá v zájmu stálých členů OSN k ochraně vlastních zájmů, k podpoře spojenců nebo naopak jako nástroj odporu vůči jiným velmocím.

V mnoha případech právo veta zabránilo Radě bezpečnosti OSN podniknout kolektivní vojenskou akci. Právo veta podkopává schopnost Rady zpochybňovat politiku a aktivity velmocí.

Sovětský svaz použil právo veta, aby zabránil přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která by odsoudila jeho invazi do Afghánistánu. Toto veto je příkladem využití práva veta v zájmu stálých členů.

USA použila právo veta proti rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by odsoudila bombardování Libye. Bombardování bylo reakcí na bombový útok na berlínskou diskotéku, kde se nacházeli američtí vojáci. Toto veto je dalším příkladem uplatňování práva veta v zájmu stálých členů.

Během studené války se Rada bezpečnosti OSN (RB) stala ideologickým bojištěm, kde se proti sobě postavily USA a SSSR. Časté využití práva veta ze strany USA a SSSR znemohlo RB v prosazování míru. V důsledku toho RB sehrála jen zanedbatelnou roli v bezpečnostních otázkách a nemohla zabránit konfliktům, do nichž byli zapojeni stálí členové.

Generální tajemník OSN je hlavní administrativní a diplomatický představitel OSN. Volí ho Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti na 5 let. Jeho úkolem je řídit administrativu OSN, předkládat témata k projednání Valnému shromáždění a dalším orgánům OSN a působit jako mediátor v mezinárodních konfliktech.

Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) je hlavním orgánem pro koordinaci hospodářské a sociální činnosti OSN. Je to fórum pro projednávání témat jako je obchod, doprava, rozvoj a sociální otázky. ECOSOC se skládá z 54 členů volených Valným shromážděním na 3 roky.

Pomocné a přidružené orgány ECOSOC zahrnují 9 komisí, 5 regionálních komisí a 6 stálých výborů. Tyto orgány se zabývají specifickými oblastmi, jako je narkotika, populační rozvoj, věda a technika, lidská práva a další.

Programy, fondy a další subjekty OSN jsou nezávislé organizace, které se zabývají specifickými oblastmi, jako je rozvoj, ochrana prostředí, dětské práva, uprchlíci a další. Jsou zřízeny rezolucí Valného shromáždění.

Specializované agentury OSN jsou samostatné organizace s vlastními podmínkami členství, rozpočtem a sídlem. Užívají samostatné struktury a procesy, ale úzce spolupracují v rámci systému OSN. Jsou spojovány s OSN prostřednictvím speciálních dohod a podléhají ECOSOC nebo Valnému shromáždění.

Poručenská rada OSN byla založena v roce 1945 za účelem dozoru nad správou svěřeneckých území. V roce 1994 se poslední svěřenecké území, Palau, stalo nezávislým a Poručenská rada ukončila svou činnost.

Mezinárodní soudní dvůr (MSD) je hlavním soudním orgánem OSN a sídlí v Haagu (Nizozemsko). Má 15 soudců z různých zemí, kteří řeší spory mezi členskými státy. Rozhodnutí MSD jsou konečná a neodvolatelná.

Reforma OSN je nezbytná, protože současná struktura OSN je zastaralá a neodráží současné rozložení sil ve světě. Hlavní problémy se týkají Rady bezpečnosti a Valného shromáždění. Existuje řada návrhů na reformu, například Skupiny G4, Uniting for Consensus a Africké Unie.

G4 je skupina 4 zemí (Německo, Japonsko, Brazílie a Indie), které usilují o stálou příslušnost v Radě bezpečnosti OSN. Tyto země se domnívají, že by jejich členství zlepšilo zastoupení rozvojových zemí v RB.

Uniting for Consensus je skupina zemí, která podporuje reformu OSN, ale nepodporuje rozšíření stálých členů Rady bezpečnosti. Domnívá se, že by se reforma měla zaměřit na změnu fungování RB spíše než na rozšíření.

Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy z roku 1970 definuje několik zásad, které by měly řídit chování států. Záměrem bylo zabránit válce a násilí v mezinárodních vztazích.

Ozbrojený útok a agrese jsou porušením mezinárodního práva. Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy z roku 1970 definuje agresi jako kriminální čin a stanoví několik prvků, které mohou být považovány za agresi.

OSN se aktivně zapojuje do udržování míru a bezpečnosti ve světě. Kapitel VI. Charty OSN se zabývá mírovými prostředky pro řešení sporů a umožňuje OSN zasahovat do konfliktů s cílem zabránit válce.