Teorie mezinárodních vztahů PDF

**1. TEORIE** - mnoho teorií - funkce teorie: pozorovací, organizuje - pozorovací smysl, ukazuje, co stojí za povšimnutí, co je důležité a co ne - realistická teorie MV (pohled na svět) -- stát, vojenská síla, bezpečnost - liberalistická teorie -- ostatní aktéři, jak státy obc...

**1. TEORIE** - mnoho teorií - funkce teorie: pozorovací, organizuje - pozorovací smysl, ukazuje, co stojí za povšimnutí, co je důležité a co ne - realistická teorie MV (pohled na svět) -- stát, vojenská síla, bezpečnost - liberalistická teorie -- ostatní aktéři, jak státy obchodují, komunikují - organizuje, uspořádává, organizuje poznání, propojuje - různé způsoby propojování poznatků: - typologizující -- typ (válka, různé události podřadíme pod jeden typ), můžeme zpřesňovat (typy války) - konstitutivní -- navzájem se podmiňují (stát potřebuje prezidenta a prezident musí mít stát; učitel -- žák, manžel -- manželka) - kauzální -- vztah mezi příčinou a následkem (většina teorií, scientismus -- mezi vědou přírodní a sociální nejsou velké rozdíly, přírodní vědy -- kauzální mechanismy, změna rozložení moci -- válka) - pozoruje, typizuje, konstitutivní, kauzální - teorie se často neshodují ⇒ několik teorií - teorie stojí a padá s praxí (musí mít užitek), explicitně vyjádřené **TEORIE X HISTORIE** - historie -- konkrétní, jedinečnost (historik potřebuje obecné teoretické pojmy) - teorie -- všeobecnost, zvláštní případ obecnějšího fenoménu (husitství; konkrétní jev se napasuje do teorie) - existují historizující teorie (klasický realismus, neorealismus historii odsekává) **HISTORICKÝ VÝVOJ O MYŠLENÍ V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH** - teorie vyjadřuje politickou realitu své doby (velké teorie částečně dokážou přesáhnout dobu a jsou relevantní i pro jinou dobu) - teorie chronologicky -- jak se vyvíjel svět a s ním myšlení o mezinárodních vztazích **STAROVĚKÉ ŘECKO** - nebylo centrum, městské státy, stejný jazyk a náboženství - vedli války a regulovali je **Thúkydidés** - athénský myslitel, zakladatel teoretického myšlení o MZ - Dějiny peloponéské války -- popsal, co se dělo - vystihuje obecnější rysy (proč k té válce došlo -- kauzalita) - příčina -- Athény se mohly stát hegemonem, Sparta proti - myšlenka stále aktuální -- rozpínání mocností (Čína-Amerika) - mélský dialog -- ostrov Mélos spojence Sparty, připlulo Athénské vojsko (chtělo tam svojí bázi), Mélané nechtěli (neutralita), Athéňané jim začali vyhrožovat, Mélané nechtěli být zatažený do konfliktu, ale odkazovali na Spartu, Athéňané začali ostrov obléhat a vyhladoví ho, na Mélu zrádce -- jak proniknout na ostrov, Athéňané dobili a udělali příklad -- muže vyvraždili a ženy a děti do otroctví - musíme sledovat rozložení moci v mezinárodní politice - první racionální pohled na válku (žádní bohové, ani lidské vztahy) **STAROVĚKÝ ŘÍM** - centralizovaná moc, jeden politický celek zpravovaný z Říma (ovládá celé Středoz. m.) - jeden úřední jazyk (latina, i řečtina), jednotná měna, míry a váhy, silnice (propojení) - Řekové nepřemýšleli o jednotném světu, pouze polis (Řím -- veškerý svět v jedné polis) - kosmopolitní přístup (všichni lidé jsou součástí jednoho politického celku) - univerzalismus (lidstvo je jedním celkem, které by mělo být spravováno jedněmi zákony), důležitý pro budoucí Evropu, za hranicemi jsou barbaři (nikdy se nesetkali s Čínou) **stoicismus** - odvážné myšlenky -- lidstvo je jednotné, mělo by být spravováno podle jednotných zákonů - univerzální lidské normy odvozené z lidského rozumu (lidská přirozenost) - racionální filozofie - přijetí křesťanství jako státního náboženství -- náboženství všech lidí - univerzalismus se stává univerzalismem křesťanství (dostává se na církevní úroveň) - svět má jednoho boha, jedny zákony, definovány církví - křesťanství netolerantní (Islám přidal nástroj meč) - vlídná tvář univerzalismus (jednotná práva) - nevlídná -- kdo to nepřijme, je nepřítel - křesťanský univerzalismus -- Sv. Augustýn (teolog, věčný mír, realistické prvky, křesťan by měl schopný umřít a zabíjet, spravedlivá válka, odůvodnění boje -- hřích) - prvek harmonie, jednoty X prvek boje (univerzalismus i realismus) **STŘEDOVĚK** - padá římské impérium, formuje se středověká Evropa - myšlení v rukách církve (základní politické koncepce) - církevní pojetí politiky -- vychází z Bible, vládce má naplňovat ctnosti, bohabojnost, boží zákon je jednotný, každý člověk je potencionální křesťan - harmonie - koncept spravedlivé války -- i mezi křesťany může docházet k válce, ale podle pravidel, boží soud (ten spravedlivější vyhraje) - náležitosti: válka vedena legitimním panovníkem, za spravedlivé příčiny (sebeobrana, legitimní nárok na území/trůn), spravedlivý cíl (ne zotročovat křesťany, vyhlazování, legitimita), se spravedlivými prostředky (zákaz chemických zbraní, kuší, civilisti) **RENESANCE** - návrat do antiky, Itálie (městské státy) **Nicoló Macchiaveli** - Vladař -- soubor rad - zájem státu (účel, který světí všechno ostatní, vše ostatní podřízeno) - vladař je odpovědný státu, není vázán křesťanskými ctnostmi a pravidly (jednotlivec se obětuje pro celek, neplatí pro něj žádná etická pravidla) - klade důraz na ctnost (v sebezapření, ne univerzalistická), morálka vládce musí být jiná než morálka jednotlivce - sekularizuje politiku (už ne Bůh a jeho ctnosti) **Francesco Guicciardini** - myšlenka principu mocenské rovnováhy - interpretace florentské politiky (pomáhá nepříteli Benátkám, které vyvažují Janov) - zaručuje Florencii nezávislost (Macchiaveli by byl proti -- sjednocení Itálie) **Jean Bodin** (Francie) - otec konceptu suverenity (svrchovanosti), definuje co to je - odmítá církev (s ní nemůže existovat suverenita) - suverenita -- absolutní (ničím omezená), nedělitelná (pravomoci soustředěné v jednom místě -- absolutní vládce), věčná (nic dočasného) - v liberální praxi neplatí nedělitelná (USA neomezená suverenita) - odvozuje kvalitu vztahu mezi suverénními společnostmi -- zásada suverénní rovnosti (v rozporu se středověk -- pyramida), hlavy státu si jsou rovni **Třicetiletá válka** -- definitivní tečka za středověkem, náboženský spor o legitimitu - 1638 -- Vestfálský mír -- myšlenka suverenita klíčová, náboženství vnitřní otázka, suverenita má zabránit válkám - dynastická legitimita -- panovník musí být uznán legitimním - suverenita -- musí být uznána i ostatními vzniká **mocenská rovnováha --** Utrechtský mír (18. století) - Evropa rozdělena do suverénních států - objevují se teorie, které vysvětlují a obhajují stát - Thomas Hobbes -- stát zabraňuje chaosu, chrání občany, je jedno jaký stát je (i diktátor bude lepší než ozbrojený chaos), je lepší vzdát se svobody než být v přirozeném stavu (fikce, vztahy mezi státy -- charakter přirozeného stavu, věčná válka, není nad nimi žádný diktátor), pesimistický pohled na mezinárodní politiku (např. diktátorství v Libyi, Iráku, Afghánistánu -- nastal ozbrojený chaos), argument pro silný stát, anarchie -- bezvládí - Hugo Grotius -- otec mezinárodního práva, odvozuje z rozumu a přenáší do státu (myšlenky nejsou nové, ale aplikuje do nového prostředí, ne z boží vůle), jakkoliv neexistuje žádná mezinárodní vláda, vztahy mezi státy nejsou věčná válka, dokážou spolu spolupracovat, ve válkách vykazují umírněnost (dodržují určitá pravidla); právo nepřihází z boží milosti ani vládcem (vzniká odspoda, interakce států), zvyšuje předvídatelnost, - O právu válečném a mírovém (mezinárodní právo vzniká z války, ze spravedlivé války se sekularizuje do mezinárodního práva) - přirozený stav už není nutně věčná válka (překováme ho mezinárodními normami) - koordinační normy (bude se jezdit vpravo, nikoho neznevýhodňuje) - jeho norma, která dodnes platí: komu patří světové oceány -- oceány jsou svobodné (doktrína svobodného moře), nikdo si nemůže oceány přivlastnit - práva dané obranou suverenity - diplomacie, obchod, uzavírání smluv **17. a 18. století** - stabilizace států - 2 otřesy (skoncují s Vestfálským systémem) -- průmyslová revoluce, francouzská revoluce - legitimita vládce -- dynastie, uznání států (do fr revoluce) **Francouzská revoluce:** - myšlenky: národ jako základní politická jednotka, demokracie - vládce -- uznání ostatních, mizí dynastie (postupně vede k demokracii) - panovník představitel svého národa (nacionalismus) - svoboda, rovnost -- politický liberalismus (člověk se z poddaného mění na občana) **Průmyslová revoluce** - ekonomický liberalismus (neomezená ekonomická svoboda), socialismus (nerovnosti) - nerovnosti kapitalismu jsou hlubší než nerovnosti feudalismu **MYŠLENKY, KTERÉ UTVÁŘEJÍ 19. STOLETÍ:** **ekonomický liberalismus** - Adam Smith (neviditelná ruka trhu -- na trhu se každý chová sobecky, ale sobectví je vedeno neviditelnou rukou, které vede k optimálnímu jednání; přibližuje užitek celku) - David Ricardo - trh -- nechat volně plynout (optimální způsob, jak řešit ekonomické problémy, ekonomická racionalita), všichni díky němu mohou bohatnout - teorie komparativních výhod -- stát se má zaměřit na to, co mu jde a profitovat s tím v mezinárodním obchodu, všechno zboží vyrábět dráž -- budete profitovat ZKOUŠKA - vytlačuje politiku -- čím méně politiky a více trhu, tím lépe, ideální svět je obchodníků, trh má přebrat většinu rozhodnutí, politika škodí - podporuje privatizaci (trh najde racionální řešení) - mezinárodní politika -- nerozhodovat diplomaté, ale obchodníci, čím víc obchodu, tím větší závislost států na sobě (přináší zisky, snižuje možnost konfliktu) - individuální zájem jednotlivce a státu - propojenost států vede k míru **politický liberalismus** - normativnější - instituce -- veškerá pozornost kvalitě a fungování politických institucí, racionální nastavení instituce státu -- můžeme zlepšit společnost a zajistit mír (Immanuel Kant) - K věčnému míru (Kant) -- co by se muselo stát, aby státy překonali vzájemné války (institucionální odpověď), morální filozofie -- domácí instituce - změna ve vnitřním uspořádání státu, která vede k míru -- všechny státy republikánské (vládce k některým důležitým otázkám potřebuje souhlas občanů; zákony, vyhlašování války -- věří v lidský rozum) - druhá větev: mezinárodní instituce -- mají přinést mír (společnost národů, OSN) **marxismus** - socialismus, odpověď na průmyslovou revoluci - v něčem se shodují s liberály - třída (rozdělení společnosti) -- vykořisťovatelé a vykořisťovaní - buržoazie (vlastní stroje, továrny, kupuje si proletariát) X proletariát (pracovní síla) - centrální pojem -- výroba (pro trh) - kapitalistický trh není harmonický, spravedlivý, efektivní - nespravedlivý tržně-kapitalistický systém (platí méně než by měli -- nadvýroba) - kapitalismus neefektivní, vede ke krizím (z nadvýroby -- více výrobků a málo placení dělníci na to nemají, občas se dá krize odvrátit) - mezinárodní obchod -- vykořisťující charakter (díky němu oddalují krizi) - konkurence je neefektivní (konkurence je duplicita, mohou být na jednom místě) - finanční sektor je zbytečný (parazitující, lepší 1 centrální úřad a prostředky přiděluje) - neustálý konflikt (nespravedlnost vede ke konfliktu) -- dvojí druh: domácí třídní mezi buržoazií a proletariátem (proletariát chce lepší podmínky) - marxistické řešení -- buržoazie musí zmizet, výrobní prostředky pod kontrolou dělníků - mezinárodní -- vykořisťování zbytku světa - teorie imperialismu -- expanze Evropy do zámoří je snahou zatáhnout do vykořisťování další státy netknuté kapitalismem; odnese to někdo v cizině, ale ne tolik doma -- oddalování krize, nutný výsledek kolonialismu, imperialismus se musí obrátit proti sobě (Lenin; po dosažení celého světa) -- vede do války - německá interpretace: ultraimperialismus -- imperialisté se dohodnou a uzavřou kartel - extrémně racionální teorie (vše se musí naplánovat) - kapitalismus je dynamický -- proniká do dalších vztahů života -- péče, výchova dětí - globalizace -- velké firmy vtahují do kapitalismu zbytek světa - začínají Američani a jejich firmy, pak Čína (jak to dopadne? Lenin/Německá intr) - liberalisté i marxisté -- rozum, změnit společnost skrze rozum, z osvícenství - **konzervatismus --** určité věci se nedají měnit **realismus** - vychází z toho, že války se nedají překonat (válčit se bude), nemá cenu vytvářet vizi bez války, beztřídní - vědecká podoba -- neodmítá rozum - geopolitické teorie -- vědecký pohled na stát, z objektivních dat o něm něco zkoumá a sleduje zákonitosti, vycházejí z mapy - německá geopolitika -- Raclova stát jako živý organismus, stát musí růst (expanduje a pohlcuje státy, které nejsou života schopné), staví na darwinismu (státy spolu neustále zápasí), stát potřebuje životní prostor - 20\. století --  [Karl Haushofer](https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Haushofer), teorie, že svět je rozdělen na panregiony (každý má svou vůdčí osobnost a nikdo do území nezasahuje, jsou na sobě nezávislé -- nejsou zranitelné, není válka, nezávislá existence), USA, Německo, Rusko, Japonsko, Británie - vliv na nacismus (životní prostor na východ), Hitler porušil útokem na SSSR - anglosaská geopolitika -- Mahan: rozdíl mezi námořní a pozemní velmocí (moře X pevnina), světové dějiny jako střet pozemní a námořní moci (Sparta X Athény, Francie X Británie), Angličané preferují námořní moc (obchod -- demokratičtější a liberálnější; Nizozemsko, Velká Británie, USA), pozemní je hierarchická (z centra, nepodporuje demokracii, Francie, 19. století Německo, 20. století SSSR) - McCinderova teorie -- protiklad není vždy nutně ve prospěch námořní moci, technologie určité doby mohou preferovat námořní moc, jindy pozemní moc (jízda na koni Mongolů), 15.-19. století období námořní moci, pak železnice - jde o kontrolu nad klíčovým kontinentem, ne nad mořem -- světový ostrov (eurasie a Afrika), heart land -- klíčové území Eurasie, není přístupné na moři (ani po řekách), pozemní moc, která jí ovládá, ovládá světový ostrov a vytvoří impérium - pro Anglii hrozba Rusko a Německo (dvě klíčové mocnosti), Versailles -- prostor mezi nimi se dostal pod kontrolu jiné velmoci (Francie) 19\. století ↑ (konec můžeme brát i první světovou válku), po 1WW mluvíme o moderním studiu mezinárodních vztahů **První světová válka** - otřes civilizovaného světa, nepřinesla pokrok, ale všeobecnou destrukci - víra v instituce a ve svět byl otřesen - hledají se cesty nápravy (aby se to nestalo) - zpochybnění víry v diplomacii (přisuzován vznik války, spousta tajných smluv) - hledá se něco nového i pro mezinárodní politiku - radikální reakce: - Wilson -- liberální reakce, zakládá obor mezinárodních vztahů, vznikne světová organizace, v nichž budou všichni, vznikne konflikt -- bude se řešit v organizaci (porušování práva -- zastaví se), Společnost národů = světový policajt, pokus překonat anarchismus (bezvládí); **kolektivní bezpečnost** (úplně všichni, nedodržení -- ostatní vynutí nápravu, hrozba zevnitř, protože všichni jsou uvnitř, OSN), nový základ m pol - kolektivní obrana (proti vnějšímu nebezpečí, aliance, NATO) - inspirace řady výzkumných projektů, vznikl idealismus - Evropa a Amerika (20. léta Společnost národů, 30. léta neúspěšnost) -- realistické kritiky, utopický projekt X liberalisté obhajují - Lenin -- přehodnocení politických vztahů, revoluční východisko, světová revoluce z marxistických představ, odstranit hlavní zdroj konfliktu (třídy), beztřídní společnost, kompromis -- beztřídní společnost jenom v Rusku a bude se šířit, radikalismus, vznik státu nového typu (SS) a zbytek fungoval stejně - Hitler -- radikální, geopolitická, Velké Německo **PRVNÍ VELKÁ DEBATA** - 40\. léta, E. H. Carr -- realistická kritika, utopisté zapomněli na moc, nespravedlnost v uspořádání (diktát vítězů), vyčítá pokrytectví, změnila se situace, ale Společnost národů nezareagovala, kritika rigidity institucí (neměnnost) - přeruší druhá světová válka **Po druhé světové válce** - změna situace (do 1945 centrum světové politiky v Evropě, od 45 nová centra -- Washington a Moskva) - Americko-sovětská spolupráce proti Hitlerovi - nová mezinárodní instituce -- OSN (liberální projekt, Roosevelt) - vztah USA-SS nefunguje, vzniká studená válka - mizí idealismus, prosazuje se realismus (konec 1. debaty, vyhrává realismus) **realismus** - Hans Morgenthau -- jak vést US zahraniční politiku, aby se stali velmocí a byli úspěšný **DRUHÁ VELKÁ DEBATA** - jiný charakter než první, 60. léta - nešlo o povahu mezinárodní politiky, žádná obsahová otázka - metodologická debata (jakou metodou zkoumat mezinárodní vztahy) - jedna strana -- vědecké metody, scientismus (v sociálních i přírodních vědách, pozorování, shromažďování dat, matematika, i kvalitativní metody -- systematické vyhodnocování), jaké věci jsou - druhá strana -- tyto metody ↑ se nehodí, tradicionalisté, stoupenci historických přístupů, normativních přístupů (vytváření regulací), jak věci mají být - scientismus nabírá na síle -- vymezují se proti první debatě, nikdo nepřešetřil hypotézy, scientisti vezmou teze a vědecky přetestují, testování (přístupy spojené s matematikou) - nedá se říct, kdo vyhrál - scientisté v hlavním obrovská porážka -- v přezkoumání (teze realistické a liberální se nedají proti sobě otestovat; jsou potřeba tvrdá data -- politická data mají libovůli: přátelství/nepřátelství, jak měřit moc) - tezi převedli do řeči čísel, vyhodnotili, pak někdo jiný udělal trošku jiná čísla ⇒ jiné výsledky - nebyly schopni podat jednomyslné výsledky - v mezinárodní politice nelze měřit jednoznačně - dvojznačnost výsledků vědeckého pozorování - úspěch: studium mezinárodních vztahů převzalo standardy vědeckého výzkumu - z mezinárodních vztahů se stala sociální věda - konec debaty koncem 60. let -- věda to nerozřeší **DEBATA MEZI PARADIGMATY** (třetí velká debata) - 70\. léta - ve studiu mezinárodní politiky vedle sebe existují různé výzkumy, které se liší, ale nejsou testovatelné (je to tak) ⇒ paradigma - paradigma -- axiomy (teze, o jejich pravdě či nepravdě se nediskutuje, jsou dána) - netestovatelné předpoklady, z nichž se odvozují další poznání - realismus je paradigma a liberalismus je jiné paradigma (navzájem nejsou testovatelná) - třetí paradigma -- kritické (revoluční, marxistické) - 3 paradigmata -- realistické, liberální, kritické - nebyla to debata - každý mluví o něčem jiném, svoji terminologii, poznatky neo-neo debata -- 80. léta, možnosti spolupráce, význam institucí, anarchie v MV, neoliberálové a neorealisté, obě strany debaty se shodovaly na nějakých prvcích analýzy MV **ČTVRTÁ (třetí) VELKÁ DEBATA** - střet pozitivismu a postpozitivismu - 90\. léta - podobná druhé debatě, způsob poznávání - debata o filozofii poznání (hlouběji než metodologická) - filozofické předpoklady metod - ontologické a epistemologické otázky (jaká je povaha světa -- materiální/idejová) **JEDNOTLIVÉ PŘÍSTUPY (směry MV)** **REALISMUS** - zakládá obor MV -- každá z alternativních teorií se musí vůči realismu vymezit (buď přijímá realismus, nebo se vymezí), intelektuální hegemonie - dříve studium války a míru (první otázka: proč vzniká válka?) - realismus = tradice, rodina teorií (existují rozdíly, konflikty, ale mají společné znaky) - znaky: - co je realita -- moc, realita je mocenská (sdílejí úplně všichni realisté); metafyzika - co je moc -- vojenská moc (2 aktéři, jeden přinutí druhého udělat, co nechce; podřízení); metafyzika, axiom - otázka boje (jakmile je moc, je konflikt -- vždy, nemusí být válka, ale i napětí (USA a Čína), čistá brutalita realismu, vždy je konflikt) - existují i jiné koncepce moci, ale realisté s nimi nepočítají - konflikt znamená válku (je stále, buď se vede, nebo se na ní připravuje, je dobrý se jí vyhnout, ale vždy s ní počítat) - tohle se nemění (vždycky to tak bylo a vždy bude) → absence morálního pokroku lidstva (jediná změna -- čím a jak se lidé budou zabíjet) - kdo jsou hlavní aktéři politiky -- státy (stát vzniká jako válečná mašinérie, žádný jiný aktér neumí vést tak dobře válku, jako stát) - realistická teorie je státocentristická (vede nejlépe válku) - státy se chovají racionálně (strategie, která vše zajišťuje, při vedení války racionální chování) - jednoduchý základní předpoklad a zbytek teorie stojí na vyvozování - realistické teorie přehledné a srozumitelné - klíčové koncepty realismu: (pojmy) - anarchie (v mezinárodní politice neexistuje centrální vláda, neustálá možnost války) - hegemon -- existuje v rámci anarchie, dominantní velmoc, je schopen systému vnutit určitá pravidla (platby v mezinárodní ekonomice -- dolary), žádný hegemon nepřetrvá - národní/státní zájem -- cíl, přežít, zajistit bezpečnost, maximalizovat moc - mocenská rovnováha -- spor mezi realisty, dočasná stabilita (jestli zajišťuje hegemonie nebo rozložení mezi více hráčů -- mocenská rovnováha, vzájemné vyvažování), předpoklad rozložení moci (více států sleduje, spojí se proti jednomu, kdo chce vzít) - Evropa -- mocenská rovnováha, globálně -- Britské impérium hegemon - bezpečnostní dilema (státy přijímají opatření k zabezpečení svých občanů, tato opatření jsou ale zdrojem konfliktů a ohrožují bezpečnost, paradox zbrojení) - státy vznikly u války a vedou válku **historický vývoj realismus:** - předchůdci: Thúkydides, Macchiavelli, Hobbes, geopolitici - definuje se v první velké debatě (20. století, Carr -- realismus je cynický, ale je potřeba mít vznešený ideje) - klasický realismus: do 70. let - Henry Kissinger (státník musí mít v sobě kus filozofa a chápat moc a jednat mocensky, realismus v politické praxi -- s Nixonem: partnerství s Čínou proti SSSR, vzdávají Tchaj-wan) - Hans Morgenthau (Politika mezi národy, knížka má Američanům vysvětlit, jak funguje svět, realismus jako východisko o úvahách v mezinárodní politice) - Walfers - hodně pracují s historií -- snaží se z nich dostat lekce pro budoucnost **neorealismus** - konec 70. let (ovlivněný druhou debatou) - realisté museli pokračovat ve zkoumání vědecky -- vznik neorealismu - jiná metoda než realisté (vědečtější) - zakladatel: Kenneth Waltz -- Teorie mezinárodní politiky (⇓ všechny jeho myšlenky) - co ekonomie nabízí v tržní ekonomii - vědecké zkoumání -- ekonomie (ne nutně je ale zajímá ekonomika) - zvědečťuje mocenskou rovnováhu - neo-realisté nejsou čistě ekonomy, ale inspiruje je (klasičtí se vztahují k historii) - jak ekonomie dokáže rozebírat realitu (teorie, koncepty) - neříkají, že ekonomie je nějak zvlášť důležitá - zajímá je (hl. Waltze) struktura světové ekonomiky - mezinárodní struktura: - anarchická (není mocenské centrum, jednotky spolu soupeří) - homogenita jednotek (státy jsou si všechny podobné) - bezpečnost, teritorium, obyvatelé, správa státu - mezi těmito jednotkami nedochází ke specializaci (když by se stát spolehl na jiný -- dochází k závislosti a může být zranitelný) -- proto jsou státy stejné - analogie s firmou (ty se specializují) - počet významných států (hodně/málo/několik) - multipolární (několik) nebo bipolární (jen dva) -- to jediné se ze struktury může změnit (přechod -- celosystémové války) - nikdy nedojde pouze k jednomu (unipolarita) -- ostatní to nedovolí, světová hierarchie by je připravila o suverenitu - Waltz navazuje na mocenskou rovnováhu (vědecká verze) - trh (základní struktura, na trhu jsou jednotky, které spolu konkurují) - rozložení moci -- měří podle vojenské síly - Waltz: teorie je vědecká, protože je testovatelná (jsme schopni odvodit empirický závěr, pokud je v rozporu se stavem světa, teorie je vyvrácená) - pokud lze teorii vyvrátit, je testovatelné a je vědecká - jeho teorie je vědecká ví, za jakých podmínek by byla vyvrácena (pokud vznikne trvalý unipolární systém) -- v 90. letech krize teorie (Amerika jeden pól, nepředpověděl studenou válku), 70. a 80. letech velmi populární, dnes realismus ožívá **druhá neorealisická teorie:** - pokus o vědeckou formulaci - Robert Gilpin - používá otevřeněji ekonomickou teorii, počítá s ekonomikou - ekonomika a bezpečnost -- důležité složky státní moci - zvědečťuje teorii hegemonie (proč k ní dochází a proč dochází k úpadku, španělská, britská, americká dnes na ústupu) **dvě nové školy realismu:** - rozvíjejí jiný pohled, od 90. let **defenzivní realismus** - optimistický pohled na mezinárodní politiku - optimistický realismus - optimismus: i když je svět anarchický, tak přesto státy mohou žít v relativním bezpečí, anarchie nemusí být samotnou příčinou válek - státy si na sebe zvyknou a málokdy dochází k válce, že by se báli sebe navzájem - vnitřní příčina války (nestabilita, hladomor, vede k radikalizmu) - důsledek: druhý stát není automaticky největší nepřítel - největší nebezpečí je uvnitř - nemusíte pořád zbrojit vůči tomu vnějšímu - anarchie nemusí být zdrojem nestability (může být stabilní) - Sovětský svaz neporazili Američani, ale jejich nestabilita - vychází ze všech realistických předpokladů, ve světě se dá dobře žít **ofenzivní realismus** - pesimistický - největší nebezpečí představuje rival, neustálá potřeba být připraven - začnou se řešit vnitřní problémy -- vnější hrozba vás dožene **LIBERALISMUS (liberalismus a liberální)** - idealismus, pluralismus - druhá strana první velké debaty - mnoho rodin teorií, minimum společných znaků - jak překonat násilí v MV - předpoklad, že se aktér chová sobecky - shoda: - nejsou realisté - většina vychází z nápravy mezinárodních vztahů (pokroku) - největší chyba MV: válka (lidstvo je schopno tohle překonat, nenásilná vize) - k nenásilné budoucnosti je možno dojít nenásilným (umírněným) postupem - liší se: - co považují za rozhodující realitu (hledají alternativu k moci -- jiné důležité věci: ek. závislost, instituce, normativní přesvědčení, ideologie, vnitřní domácí uspořádání) - stát nemusí být to nejdůležitější (nevládní hnutí, organizace) - opuštění představy racionality (alternativy, jak se v politice jedná) **klíčové pojmy:** - pohled na mír -- zkoumá podmínky míru, aby byl trvalý - Výzkum míru (Norsko): negativní (absence přímého násilí, mohou ale vládnout podmínky, které násilí podněcují), pozitivní (absence strukturálního násilí -- vychází z nespravedlivé společenské struktury a přímého násilí) - strukturální násilí -- skupina může označit a začít bojovat proti (BLM) - mezinárodní režim (širší pojem mezinárodní organizace) -- soubor norem a pravidel, jimiž se státy řídí v určitých oblastech, státy mají společné normy, které umožňují kooperativnější chování než jen anarchické - mezinárodní právo válečné (určitá pravidla), pravidla mezinárodního obchodu - kolektivní bezpečnost -- v otázce bezpečnosti můžete vytvořit mezinárodní režim, v narušení bezpečnosti jednoho, odpoví všichni, omezení anarchie - vzájemná závislost -- ekonomické propojení (obchodem, investicemi, technologiemi) - většina pojmů zpochybňují důležitost anarchie - demokratický mír -- světový mír závisí na tom, jestli jsou státy demokratické, demokracie neválčí s dalšími demokraciemi (i protipříklady) - víceúrovňové vládnutí -- vytváření autonomních vrstev vládnutí, centrální stát není úplně suverénní (přesunování nahoru/dolu), současný svět je složitější, rozhodují vrstvy nad státy i pod nima Rodiny liberalismu: **Institucionalismus** - klade důraz na mezinárodní instituce (vidí v nich možnost překonání násilí) - začíná jako normativní směr, pak vzniklo spoustu nových -- empirický výzkum (efekty institucí v MV) - mezinárodní instituce nabízejí odpověď na dilema kolektivního jednání (mohou stanovit sankční mechanismy) 1. přístup politické instituce -- vznikají z politické vůle, mezi státy (státy podepsaly nějakou chartu, vznikly takhle všechny instituce) - výhody: instituce dávají MV trochu jiná pravidla a normy (než jsou pravidla anarchie), státy považují za výhodné, že se omezí a budou se podřizovat pravidlům (pravidla dodržují i ostatní), stát se zřekne možnosti jednat násilně, mění se podmínky anarchie, realistická kritika - vyměňují se zde informace, snižování transakční náklady (náklady na setkávání) - multilateralismus -- zobecnění toho, co dělají mezinárodní instituce, řešíme mezinárodní otázky ve shodě (dohodou) a v duchu mezinárodního práva, inkluzivní pojem (zahrnuje všechny aktéry, kterých se otázka týká, vylučuje řešení na úkor třetího) - federalismus -- vyšší stádium, vzniká stát (soustátí), suverénní státy přestávají existovat, instituce jsou příliš slabé na to, aby byly garanti míru (suverénní státy je přebijí) - instituce mezinárodní X instituce nadnárodní (má klíčové kompetence, zasahuje přímo do domácí politiky, mezi mezinárodní in. a federalismem, dnes pouze jedna -- Evropská unie) - nadnárodní v jiném významu -- nadnárodní korporace (transnational) = členové nejsou vlády (firmy, organizace) 2. funkcionalistický přístup -- jiný pohled na mezinárodní instituce, vlády nepovažuje za nejdůležitější aktéry, skepse vůči schopnosti vlád spolupracovat (nejsou schopny spolupracovat, stráží svou suverenitu) - řešení: spolupráce vedena odborníky v praktických oblastech - mezinárodní spolupráce v sobě skrývá plody, začít tam, kde jsou nejviditelnější (ne otázky bezpečnosti) -- dopravní spolupráce, školství, hasiči, nemocnice - odbornost vyvolána praktičností (nemůžou řešit politici, ale odborník) - politici pověří odborníky a ty to vytvoří - začne se v jedné v oblasti a pak se začne větvit (aby fungovala, potřeba koordinovat další věci) → státy prorostou a nebude možné vést konflikty (jsou na sobě závislý) 3. neofunkcionalismus -- zdůrazňuje odborné elity, ale také uznává roly politiků - aby mohlo dojít k přechodu, musí dojít k politickému rozhodnutí - Evropský soudní dvůr -- jejich rozhodnutí se musí aplikovat přímo 4. transakcionalismus -- Karl Deutsch, odvozuje mezinárodní spolupráci a integraci od intenzity transakcí (nedefinuje institucionálně), státy jsou integrované příhraničními transakcemi (obchod, turistika, komunikace, doprava) - intenzivní transakce = integrace - vyvozuje, že když jsou transakce intenzivní, vzniká bezpečnostní společenství **Obchodní liberalismus** - staví na vzájemných vztazích - od 19. století, řeší obchod a investice - nejvlivnější škola dodnes - není formulováno normativně, ale empiricky (vliv obchodu na konflikty) - vysvětlování vzniku protekcionismus -- něco nebezpečného, různá vysvětlení: - politicky: domácí politika -- mezinárodní obchod nemusí být výhodný pro všechny - vysvětlení: dochází k nerovnoměrnému rozložení zisku a ztrát (spotřebitelé, exportéři a importéři profitují, domácí konkurence trpí -- budou se bránit) **Teorie demokratického míru** - dívá se do domácí politiky - z domácí politiky odvozuje mezinárodní politiky, klíč ke světovému míru je uvnitř státu - klíčem k míru je domácí demokracie (demokratické státy nebudou násilné) - není to tak -- demokracie jsou bojechtivé (empirické vyvrácení Kanta) - empirická záchrana: demokracie neválčí mezi sebou (protipříklady: Búrské války (VB X Búrské republiky v Africe), 1WW (císařské Německo rozhodlo o vstupu demokraticky) - realistický protiargument: demokracie nevede k míru, ale mír vede k demokracii jiné liberální teorie -- dívají se, jak se utváří státní zájem, jak zahraničí politika se formuje v domácí politice (proti realismu), jak různé instituce rozhodují - státní preference -- vytvářejí se v domácí politice - vs. v realismu -- národní zájem, který stanoví vláda, vychází z mezinárodního prostředí, primát zahraniční politiky -- všechny ostatní politiky jí musí být podřízené) - důležitá ministerstva (pohledem liberalismu) -- vnitro, financí, pro místní rozvoj (zahraničí není důležité) **výzkum -- rozhodovací procesy státního aparátu**: - Graham Allison (zkoumá rozhodování Američanů v době Karibské krize, jakým způsobem rozhodovali) - realisté -- stát se chová s maximální racionalitou (model racionality), ve skutečnosti tomu tak nebylo -- USA se odchýlilo od racionality - USA navrhlo 2 modely -- organizační (stát je složitý administrativní mechanismus, musí mít předem daná a pevná pravidla, procedury zajišťují fungování) a byrokratický (rozeznává různé skupiny, které mají své zájmy, řada institucí, rozhodnutí státu se rodí ve střetu institucionálních zájmů) - org.: když chci zjistit, jak stát bude jednat -- ne jak by se choval racionálně, ale co mu procedury dovolují - standardní operační procedura (stát je naplňuje svým jednáním) - byr.: rozdělení na ministerstva, vláda přijímá rozhodnutí, která jsou výsledkem střetů ministerstev, každé min. vidí zájem státu ze své perspektivy - uprchlická krize: min. zahraničí -- otevřenost, vnitra -- uzavřenost (má navrch) - prodej zbraní: zahraničí -- proti, průmyslu a obchodu -- pro - zkoumá skupinové myšlení (group think) -- uzavřená skupina má přijmout nějaké rozhodnutí (může být odtržené od reality, vidí věc stejně) **VĚDECKÉ PŘÍSTUPY** - druhá debata -- scientisti, stoupenci vědeckých přístupů vyčítají liberálům a realistům, že nezkoumají vědecky - je potřeba otestovat vědecky (empiricky podložené, je jedno komu dají za pravdu) - věda = 1. důraz na práci s daty, systematická práce s daty 2. vědecká metoda (dá se statisticky studovat, převést do jazyka matematiky) - vědecky vyhodnocovat empirická data - mluví se o proměnných (ne o moci atd.) - najít empirická data, ty převést na čísla a pak lze vyhodnotit - dvě cesty: a. statistická (všechno ve světě měřit a pak vyhodnocovat) -- základní pojmy převést do jazyka čísla (nejd. -- moc státu), průměr (vojenských kapacit, ekonomických kapacit, obyvatel...) = index státní moc - výpočet války (je 1, není 0), počet obětí -- dá se snadno kvantifikovat - dá se kvantifikovat demokracie, válka, ekonomika - hledáme matematické souvislosti mezi čísly - regresní statistika - correlates of war projects (zkoumá války od Napoleonských válek) - očekávaná užitečnost válek (kniha) b. modelování (cesta teorie her) - něco jiného než statistika, neshromažďujeme data - teorie racionálního rozhodování - popisuje situace, kdy je tady racionální aktér (jeho jednání je provázáno s jiným aktérem) - např. konference v Glasgow -- pošlu tam toho, podle toho koho pošlou jiné státy - hráči jsou racionální a vědí jeden o druhém, že jsou racionální - racionalita = víte, jaké máte možnosti a dokážete je seřadit, říct co je lepší a co horší - preference jsou tranzitivní 3 možnosti: - porovnává jednu vůči druhé - A je lepší než B a B je lepší než C, z toho vyplývá, že A je lepší než C - řekne jak v těhle situacích hrát, co je dobrá strategie - dělení: 1. hry s nulovým součtem (co jeden hráč vyhraje, druhý ztrácí) 2. hry s nenulovým součtem (mohou oba vyhrát/prohrát/ jeden víc, druhý míň) hráč B Spolupráce Nespolupráce 4, -4 -8, 8 ------- ------- 0, 0 -6, 6 hráč A Spolupráce Nespolupráce - výplatní funkce -- každé kombinaci strategií hráčů přiřadí velikost výplaty tohoto hráče hráč A nespolupracuje, B také ne -- B získá 6 A spolupracuje, B ne -- A má -8, B +8 - dobře se analyzují, v reálných situacích většinou nejsou - rovnovážný bod = 2 racionální hráči jsou v rovnováze, žádný s hráčů nemá motivaci měnit strategii (pokud se jeho protivník také drží strategie), Nashova rovnováha - jestli hráči mají chuť zůstat v bodě nebo ne - rovnováha -- bod -6, 6 (racionální hráči skončí tady) hra s nenulovým součtem (V-večeře, D-divadlo, muž, žena) hráč B V D 10,5 0,0 ------ ------- 0,0 5, 10 hráč A V D - ne, že jeden prohraje a druhý vyhraje - rovnováha -- 2 rovnovážný body (10,5) = koordinační hra (soulad zájmů, ale určité věci rozdělují, žádný není objektivně lepší) - v diskuzi se může měnit (chlap nechce do divadla 5 → -5) -- nové body rovnováhy 0,0 - mezinárodní situace -- setkání s představitelem států, oba stojí o schůzku, ale v Praze nebo Londýně? - řešení -- jeden ustoupí (v diplomacii se tomu státy snaží vyhnout), reciprocita v MV (střídání, kde se budou scházet) - situace příznivé spolupráci jiná situace nenulovýho součtu: (U-uhnout, N-neuhnout) hráč B U N -1,-1 -10,10 -------- ----------- 10,-10 -100,-100 hráč A U N - hra na zbabělce (-1,-1 oba uhnout, 10 neuhne a získá, -10 uhne, -100 umřou oba) - příklad: Karibská krize (uhnuli Sověti, ale dostali kompenzaci, Chruščov prohrál, Kennedy vyhrál) - bod rovnováhy: 2 body = 10,-10 (není prostor na vyjednávání, ztráta toho, co ten druhý vyhrává -1,-1 nestabilní, -100,-100 nikdo nechce, ale riziko, že tam hráči skončí) - signalizování -- vydávání signálů druhému (signalizovat/ukázat, že nejste racionální) - nebo ukázat, že nelze uhnout -- analogie zablokovaného volantu (vázanost smlouvami, někdo jiný to neschválí, neumožňuje ústava, předčasná publikace) další situace: vězňovo dilema (2 vězni, nabídka -- pokud se jeden přizná a druhý ne, přišijí to druhému a první volný, oba se přiznají -- vězení, nepřiznají -- pokuta a podmínka) P (N) N (S) -5,-5 10,-10 -------- -------- -10,10 5,5 hráč A P (N) N (S) - nejdůležitější situace (znát!!!) - jeden bod rovnováhy -- -5,-5 (oba se přiznají, ale nejhorší možný bod hry, oba ztrácí, ale rovnováha racionálních hráčů), ale v jiném bodě oba něco získají (5,5) - individuální racionalita vede k celkové ztrátě (pro nás nejlepší když jeden spolupracuje a druhý ne) - dilema spolupráce (střet, každý má snahu dohodu porušit), je potřeba důvěra - obecně spolupráce a nespolupráce - bezpečnostní dilema (zbrojit (P), nezbrojit (N)) -- ideální když nebudou zbrojit, ale nemůžou si věřit, tak zbrojí oba (anarchie) - analýza oligopolu - je racionální spolupracovat za předpokladu reciprocity (spolupracují, přestane jeden, tak i druhý, čekání, co udělá druhý a opakování toho) - argument opakování: můžeme mu to vrátit, neopouštíme racionalitu - liberál: anarchie není jednorázová, státy mají možnost začít jednat recipročně - colaboration problem (spolupráce za těžkých podmínek) **KRITICKÉ A POSTMODERNÍ TEORIE** - obrovské množství přístupů, které spolu nemají nic společného - nejsou ani realisté ani liberálové - radikální směr - marxismus, postmoderna, feminismus, postkolonialismus, konstruktivismus (snaží se udržet vědeckost) - některé zpochybňují vědecký pohled - společné rysy: - radikálnost (radikální změna politiky/MV) - chtějí změnit svět - kritické (odhalují nerovnost a nespravedlnost v realitě, nerovnost genderová, rasová, diskursivní; chtějí zrušit instituce, které je utlačují) - odhalení mocenské nerovnosti a její zrušení, poté obnovení rovnosti - vytvářejí si vlastní terminologii (jazyk je nástrojem vykořisťování) - odhalí diskursivní strukturu (= pravidla myšlení) a jak někoho znevýhodňuje **Marxismus -- chyběla si (na fb poznámky)** - nová terminologie -- kapitalismus (= trh a tržní ekonomika -- jsou si rovní X kapitál = mocenský vztah, není rovnost) - kapitalismus založen vykořisťování mezi třídami (rozpor mezi prací a kapitálem) - kapitál vytváří systém represe a ovládání - stát = systém násilí, monopol na násilí (proti dělníkům) - národ = vytváří iluzi spojení mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným - antistátní, antinárodní - hlavní pojem -- třída (dvě, jejich konflikt povede k vítězství k vykořisťovaným a nastane beztřídní společnost, pojem třída ztratí význam) - buržoazie a proletariát - teorie konfliktu → základní společenský konflikt - třídy -- vykořisťovaní a vykořisťovatelé - třídy jsou hlavní aktéři (většina jiných teorií považuje za hlavního aktéra státy) - vlastní teorie státu: - označuje ho za dominantní nástroj třídy - aktér stát = se stává třídním aktérem - marxisté vidí stát jako nástroj vykořisťovatelů - kapitalismus je dynamický → expanduje → zahrnuje stále nová teritoria - dvojí druh konfliktu: 1. vykořisťovatelé mezi sebou -- střet o kořist, expandují do teritorií, kde už je někdo jiný = konflikt 2. mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými -- při expanzi vzniká vykořisťovaná třída - kolonialismus = 1. válka kolonizátorů (FR X VB), 2. válka kolonizovaných proti kolonizátorům (každý konflikt má jiný charakter) **Teorie imperialismu** - imperialismus -- existuje dlouhodobě (Římské impérium) -- ale Marxisté myslí jiné impérium - marxistický pohled imperialismu = kapitalismus - ukazuje problémy imperialismu -- aby je vyřešil, zatahuje do toho další vykořisťovatele - několik typů teorií: - Leninova teorie imperialismu -- vychází ze situace na počátku 20. století - Francouzi, Britové, Němci, Rusové (imperialisté) -- rozdělili si svět, Berlínský kongres (80. léta 19. st.) - Lenin vyvodil, že musí dojít ke konfliktu = analýza → nutně dojde ke globální imperialistické válce (nevyhnutelnost) -- obrovská příležitost, vykořisťovaní si uvědomí, že válka nemá smysl (je to války mezi vykořisťovateli, vykořisťovaní jim nechtějí pomáhat → vzbouří se → dojde k revoluci → smetou kapitalismus - uvědomí si třídní solidaritu -- jejich hlavní konflikt není mezi národy, ale uvnitř státu - třídní solidarita přebije národní solidaritu - analýza byla správná z půlky -- imperialisté skutečně bojovali (1ww), Lenin přecenil sílu třídní solidarity, zvítězila národní, Lenin zklamaný výsledkem - Karl Kautsky -- vůdce německé sociální demokracie (19.-20. st.) - ideově rozvíjel sociálně-demokratickou myšlenku, vycházel z marxistické analýzy imperialismu - teorie ultraimperialismu (logická teorie -- z logiky kapitalismu, imperialisté jsou v situaci absolutního střetu -- co někdo vyhraje, musí někdo prohrát, ale došel k tomu, že se shodnou, vytvoření oligopolu na globální úrovni -- 3, 4 aktéři, kteří vytvářejí trh a společně vykořisťují -- např. mobilní operátoři) - žádná revoluce podle něj nebude - Antonio Gramsci -- 20.-30. léta, zakladatel kulturního imperialismu, vůdce a zakladatel italské komunistické strany - Mussolini ho zavřel → vznik díla Deníky z vězení (jeho myšlenky) - rozvíjí otázky myšlenek a kultury - vykořisťování by se neobešlo bez toho, aby bylo vnímáno jako legitimní -- lidé musí sdílet, co je správné a co je špatné ve světě → to dodává dominantní ideologie - jak se rozvíjí dominantní ideologie a co potřebuje (brána jako přirozená, ne ideologický konstrukt), ideologie ohraničuje, co je přípustné vyslovit a co ne - ideologická hegemonie (restituce, někteří lidé postižení mnohem hůř než majetkem) - ideologie slouží konkrétnímu materiálnímu zájmu, ale je vytvořena tak, že je lidmi vnímána jako něco přirozeného a neideologického - pojem organický intelektuál (formuje pro třídu myšlenku, tyto myšlenky jsou všeobecně přijímaným názorem) - obrovský důraz kladený na ideovou práci a ideologii - Emanuel Wallerstein -- neomarximus, syntéza marxistických i gramsciovských elementů - mezinárodní systém je kapitalistický systém = světoekonomika (jedna ekonomika → nejsou to ekonomiky států, jeden světový ekonomický celek) - dělící linie jsou mezi třemi segmenty světoekonomiky (materialistická myšlenka) 1. jádro (soustředí se zde nejvýnosnější ekonomické aktivity, ek. akt. s nejvyšší přidanou hodnotou, aktéři jádra = nejmocnější -- ovládají zdroje, systém) 2. semiperiferie (poloperiferie, mezi jádrem a periferii) 3. periferie (ekonomické aktivity, ze kterých nic není) - světové dějiny: kam se přesunuje jádro = nejsilnější oblast - konec 19. st. -- vznik světoekonomiky (od konce 16. st. Nizozemsko, poté Anglie → USA → dnes se to nejspíše přesouvá do Číny) - přesuny jádra spojeny s velkými válkami (jeden hegemon upadá a nový nastupuje) - západní Evropa = semiperiferie - přidaná hodnota je spojena s technologickou vyspělostí (proto se do toho nepočítá ropa, ale hegemon může tyto ropné oblasti ovládnout) **Kritická teorie** - spojena s pojmem Frankfurtská škola (spojena s Freudem, je zde obsažena psychoanalýza) - tato škola velmi vlivná v 50.-60. letech v USA, protikapitalistické myšlenky ve školách - 60.-70. léta -- kulturní a sexuální revoluce (už nebyl klasický boj proti kapitalismu) - zakladatelé: Max Horkheimer, Herbert Marcuse, Theodor W. Adorno, Erich Fromm - v našem oboru je důležité -- zajímavé rozlišení mezi postoji - Problem solving theory -- teorie, která něco řeší a nezpochybňuje otázku, čím je konstituován systém, ale řeší problémy v rámci systému - např. válka -- neřeší vztah mezi státy, ale celkově povahu konfliktu, když státy uzavřou mír = je pro ně hotovo - Kritická teorie - např. za válkou se skrývá něco hlubšího, ukazují realitu, kde a proč se válka odehrává - vždy to nějak souvisí s kapitalismem - když státy uzavřou mír -- konflikt není překonán (v kapitalistickém s. není nikdy překonán), mír je jen dočasný **POSTMODERNA A POSTSTRUKTURALISMUS** (synonyma) - postmoderna spojena s francouzským myšlením, 70. a 80. léta - French theory, hl. postavy: Michel Foucault (Fuko), Jacque Derrida - vycházejí z marxismu, ale už to není marxistický směr - klíčový pojem = diskurs (rozdíl oproti marxismu -- marxismus je materialistický, postmoderna zkoumá, co se říká a co se myslí, a jak to ovlivňuje realitu) - Michel Foucault -- metoda = genealogie - historická metoda, skrze historickou analýzu zkoumá, jak vznikají instituce, ukazuje jejich náhodnost - věci, které nám přijdou přirozené, jsou rozhodnutím nějakého mocenského výkonu - zabýval se genealogií západní sexuality - rozdíl mezi heterosexualitou a homosexualitou (on byl gay) - na západě dlouho bráno jako těžký zločin, to nevyplývá z povahy věcí - v jiných společnostech naprosto běžné (Starověké Řecko a Řím) - církev se zmocnila sexuality a tím ovládá její vnímání u společnosti - instituce je ovládala v tom nejintimnějším - to co bylo bráno jako přirozené -- je mocensky ovlivněno (i tam, kde to nečekáme) - v MV se genealogie uplatňují na základní pojmy MV -- stát, právo, instituce (ukazují jejich náhodný charakter, jsou mocnými, protože je někdo ovládl a tak to nastolil) - jsou alternativy -- z hlediska ideového jsou rovnocenné, ale vnímáme jinak (alternativu žádna moc neprosadila, proto ji vnímáme jako podřadnou) - Jacques Derrida -- pojem dekonstrukce: - obecně přijímaná kategorie (např. muž, právo, stát) -- běžné a objektivní kategorie, ukáže jejich podmíněnost a arbitrárnost -- nedělá to historicky, ale čistě na úrovni jazyka - každý pojem má nějaký protipojem (muž/žena) - všímá si rozdílných věcí a kvalit, které jsou spojeny s mužstvím, a které se ženstvím - na úrovni jazyka je jeden pojem privilegovaný a druhý znevýhodnění - dekonstrukce: vztah převrátíme, ukážeme, že na úrovni jazyka existují i možnosti myslet to opačně (např. ve vztahu muž a žena --\> západní diskurz (od 17.-19. století) = vyzdvihování mužských vlastností na úkor ženských --\> ale byly zde alternativy, které to ukazovaly opačně (ženy nad muže) --\> či si to domyslíme, jak to mohlo být) - převrácení vztahů není konečný cíl, cíl: ukázat realitu - postmoderna nesměřuje k vytvoření nové teorie, příběhů -- chce ukázat jejich relativitu - její síla: může cokoli zpochybnit a nemůže být zneužita - zklamání z marxismu -- vycházeli z něj, ale neuspěl (SSSR) -- nedošlo k osvobození člov. - deziluze -- to, co je podstatné je zneužití moci (jak u kapitalistů či stalinistů) -- postmoderna se chce zaměřit na zneužití moci, proto nechce vytvořit novou teorii -- mohla by se stát nástrojem dalšího zneužití - slabost = všechno rozebereme a zpochybníme, ale z praktického hlediska není co říct, žádné řešení - v teorii MV = postmodernisté rozebírají konkrétní díla a teorie - rozdíl mezi postmodernou a poststrukturalismem - postmoderna = odhalují strukturu (zvýhodnění X znevýhodnění) - poststrukturalismus = odhalení struktury, vysvětlíme, ale nevytváříme další strukturu **FEMINISMUS** - nekonečně široký proud škol a představ - základní moment: rovnoprávné postavení ženy ve společnosti - může být liberální, marxistický, postmoderní, konstruktivistický (každý přistupuje k otázce jinak) - marxistický pohled -- otázka materiálního vykořisťování žen -- jestli samotné ženy nejsou vykořisťované ještě více než muži (názor, že ano) - moment mateřství -- kariéra nemůže být tak dobře rozvíjena jako u mužů - např. sektor péče (společensky důležité, ale nejsou dobře odměňované) - i marxisté musí jít ke společenským představám - pojem gender (rod) = sociální konstrukce -- na úrovni diskursu představ máme myšlenku, co je žena a muž zač, co od nich očekáváme - role, které si s nimi spojujeme - posuzuje to intersubjektivně -- sdílené představy - řada fem. škol se zaměřuje na genderové stereotypy -- daná tradicí, ale ne relevancí - ve studiu MV -- konflikty: - ženy by měly být méně konfliktní (podle empatie) -- ale není to tak, jsou stej. agresivní - pokud je žena ve vysoké pozici -- musí přijmout mužský svět X nebo jsou oba stejní a není rozdíl - ale oba mají jiný charakter konfliktu -- mužský = agresivnější, ženský = skrytější - války a její dopady často vynechávaly ženy - válku vedli hlavně muži -- feministky upozorňují, že to není fér, na ženách stálo zázemí, výroba (typický případ SSSR), konflikty mají i ženský moment - žena = specifická oběť - ztráta muže -- problém s uživením rodiny - sexuální násilí -- ze strany Rudé armády (zejména v Německu) **POSTKOLONIALISMUS** - v centru pozornosti struktura, která určuje vztah mezi bohatým severem, koloniemi a koloniálním jihem - neřeší primárně ekonomické poznámky, řeší strukturu myšlení (představy) - jak jsou v jazyce a myšlení zakotveny struktury, které znevýhodňují kolonie a upřednostňují sever - Edvard Said -- kniha Orientalismus (rozbor evropské literatury, jak si Evropa představovala Orient, ukazuje, jak struktura byla diskriminační, orientálec není racionální, je pasivní a chybí mu morální principy, představy Evropana, které nejsou reálné) - ideál hrdého divocha - rozebírá stereotypy a ukazuje, jak jsou nebezpečné - kritici kolonialismu -- západní diskurs přejímají dekolonizovaní (dívají se sami na sebe způsobem, který jim předepsali bílý) - ti kdo mají moc, definují sami sebe i zbytek světa (přetrvává to i dodnes, kdy neexistuje kolonialismus, potomci v tom stále žijí) - Evropa se dívá svrchu i na Slovanské národy (Češi to přejímají) - postkolonialisté kritizují -- asiati/černoši atd. se nemají snažit napodobit západ, jsou jiní **KONSTRUKTIVISMUS** - vychází z kritických škol, ale trochu se liší, vlivný v současnosti - odlišuje se od kritických přístupů, představuje střední cestu, má atributy vědecké teorie (jak si je představují racionalisté) - poznatky kritických teorií v jazyku vědy - přibližuje se kritickým teorií (baví se s nimi) - všechno podstatné (v mezinárodní politice) je sociální konstrukce - materiální realita, ale začne být důležitá, až když jsme schopni ji připsat nějaký smysl - podstatné nejsou materiální charakteristiky, ale její sociální funkce - materiální realita existuje, ale není podstatná, podstatné jsou významy (tyč -- hůl nebo zbraň, podstatné jak slouží) - co si aktéři myslí o světě, jak si ho představují - konstrukce mohou být velmi pevné (náboženství -- křesťanství je představa o světě, není materiální, ale pevná konstrukce, národ) - podle materialistů jsou všechny podstatné věci konstrukce - ontologický předpoklad (předpoklad, co svět je, soubor předpokladů) -- všechno podstatné v politice jsou konstrukce - epistemologický předpoklad (jak svět poznává) -- můžeme ho poznávat standardními vědeckými metodami (musíme ji ale rozšířit) - zkoumají různé identity (národní, profesní, genderové atd.) a normy (podle nichž se aktéři chovají) - přinášejí do studia politiky diskuzi o ontologii a epistemologii, ontologickou debatu mezi strukturou a jednání (holismus vs. individualismus) - buď se díváme na společnost jako celek a z toho jsou odvozeni jednotlivci (marxismus) - nebo se díváme na jednotlivce a z něj odvozujeme společnost (liberalismus) - nekonečná debata - konstruktivisté říkají, že se snaží jít střední cestou mezi strukturou a jednání - pohled na normy a pravidla -- 2 druhy: - konstitutivní normy /pravidla -- hlubší, zakládají identity/ situace, konstruují (pravidla šachů -- jak každá figurka táhne, zakládají hru, pravidla uznání státu), pracují konstruktivisté, aktéři jsou výsledkem těch pravidel (jméno, výchova) - regulativní normy -- běžná norma (auta jezdí vpravo), normy usnadňují život aktérům, pracují s nimi i realisté a liberálové - logika vhodnosti -- logic of appropriateness, věci se takhle dělají nebo se mají dělat, ne kvůli výhodám a následkům (běžná rutina: zimní oblečení v zimě), očekává se to od nás (vrátím nalezenou peněženku) - logika výhodnosti -- logic of consequences, zajímají nás výhody, aktér kalkuluje (předpokládají realisté), předpokládají kalkulujícího aktéra - i když stát kalkuluje, tak kalkuluje v normách vhodnosti - porušení pravidla něco vyvolává (sankce, vnitřní krize) **Sociální teorie mezinárodní politiky** - Alexander Wendt -- navazuje kriticky na neorealismus - nejvlivnější teorie konstruktivismu - social = mezinárodní politika je sociální konstrukce - v mezinárodní struktuře hrají hlavní roli myšlenky (ideje) - jaké myšlenky a jaké normy zakládají strukturu - různé typy mezinárodní struktury, podle toho na jakých myšlenkách stojí (panuje anarchie, ale 3 různé kultury anarchie, kultura = norma) - kultury anarchie: (z toho jak státy jeden druhého vidí) 1. hobbesovská anarchie - státy se vnímají jako nepřátelé, mezi státy snadno vypuká krutý konflikt - boj všech proti všem 2. lockovská anarchie - státy se na sebe dívají jako rivalové, nemusí nutně vést k válce (nepovede se věčně) - může se vést konflikt, ale zároveň se může obchodovat a spolupracovat - Rusko, Čína a Amerika, 19. a 20. století 3. kantovská anarchie - státy se navzájem vnímají jako přátelé, vylučují použití síly při řešení konfliktů - vztahy uvnitř EU - Wendt popisuje, jak se může lockovský systém transformovat na kantovský, dějiny by měli spět k minimálnímu násilí, rozlišuje různé cesty - syntetizuje různé liberální teorie (interdependence), musí dojít k proměně myšlení - normativní moment -- vzájemnou závislost budou vnímat jako cestu k přátelství - vzorová postava Gorbačov -- přestal se na USA dívat jako na rivala, a začal jako na přítele **ZÁKLADNÍ POJMY** **STÁT** - nejdůležitější pro studium mezinárodních vztahů - stát se vyvíjel, řada různých forem - středověk -- neexistoval, předznamenávají např. městské státy, monarchie - novověk -- absolutistický stát (odpovídá tomu, jak státu rozumíme, jeden abs. vládce) - 19\. st. národní stát -- odvozován od národa, často liberální stát (= vymezuje se vůči absolutistickému, že zná dělbu moci, parlament, vláda, soudy) - 20\. st. totalitní stát -- návrat k absolutismu (moc se soustředí na jednom místě, fašistická: vůdce, komunistická: kolektivní orgán, politbyro, i individuální) - postnacionální stát? (stát, který není závislý na národu) - atributy státu: - území (souvislé místo na mapě) - obyvatelstvo (přirozený a stálý charakter) - suverenita (vnitřní -- plně ovládá své území, vnější -- vstupuje do vztahu s ostatními) - uznání státu **stát z hlediska teoretických perspektiv:** - realismus: stát je hlavní a nejdůležitější aktér, vlastně jediný aktér, abstrahují od těch ostatních (nejsou důležití), jediný stát může ovládat vojenskou moc a vést válku - stát má hlavně bezpečnostní funkci - připisuje státu racionalitu (pokud se nechová racionálně, zanikne) - stát má věci pod kontrolou (vláda) - důležitá role státu: chrání vnitřní prostor státu před vnější anarchií - liberální: válka není jedinou věcí a často není nejdůležitější (to mění jejich pohled na stát) - stát není výlučným aktérem (jeden z několika aktérů), kromě bezpečnostních funkcí má i jiné funkce, stát je dobro - všímají si, jak se stát uvnitř rozrůzněn (existují státní instituce, které hrají jiné vlastní role, společnost -- média, veřejné mínění, nátlakové skupiny) = pluralistický pohled na stát - některé liberální školy přijímají realistický předpoklad (neoliberálové) - kritické teorie: obrat vůči realismu, vidí stát jako hrozbu (je v rukách vládnoucí elity), nástroj, kterým elita ovládá společnost, prototypem je marxismus (nástroj buržoazie) - neřeší problém násilí, ale je součástí problémem násilí (násilí z něj vychází) - rozdílné, jak kritické teorie chápou násilí - otázka anarchie nehraje roli, hlavní problém je stát, který zneužívá anarchie, aby mohl ovládat společnost - kritický až odmítavý přístup ke státu - teorie vojensko-průmyslového komplexu (ve státu jsou velcí hráči -- armáda a dodavatelé armády, mají stejný zájem, aby existovaly reálné hrozby, vzniká koalice, která má zájem vytvářet a přeceňovat hrozby, vytvářejí strach) - varoval Eisenhover, nástupce Kennedy se na to chytil (SS zbrojí, my musíme taky) - hluboký stát (deep state) = špičky armády, zpravodajských služeb a vybraných médií, kteří mají představu jak se má stát chovat (vytvářejí strach, kontrolují celý stát) - Turecko 80. let -- antiislamismus (většina obyvatel muslimská a chtěli náboženství), k moci se dostal někdo muslimský -- převrat (návrat deep state), skončilo s Erdoganem - konstruktivismus: vychází z kritických přístupů, stát a jeho instituce jsou sociální konstrukce (zakládají se na určitých myšlenkách, jak se mění myšlenky, mohou se měnit instituce), instituce fungují podle myšlenek, které je založily (ne racionální kalkul) - vymezení vůči realismu i liberalismu - není sociální kalkul, ale logika vhodnosti (reprodukce normy) - jak jsou instituce atlantické **MOC** - moc je něco, co se uskutečňuje ve vztahu mezi dvěma subjekty a spočívá v tom, že jeden subjekt X dokáže přimět druhý subjekt Y, aby jednal v záměru X, i když je to v jeho rozporu (nespecifikuje, jak ho přiměje) - mocenský výkon - moc a síla: síla je moc projevena konkrétním zdrojem (vojenským nebo ekonomickým), síla je konkrétnější, je spojena s přinucením - síla přijde ve chvíli, kdy moc nefunguje sama od sebe (přinucení X, aby přinutilo Y něco udělat) - když mocenský vztah přestává fungovat, dochází na sílu - vliv = udržování moci bez silových projevů (bez přinucení) **druhy moci:** - moc vztahová = je vztah a ve vztahu dochází k interakci - podstata moci je vztahová - nevýhoda: špatně se měří (pozoruje) -- nejlíp funguje, dokud je skrytá - moc jako atribut jednotky (atributy moci -- pomohou porozumět, jak je to v tom vztahu, lze analyzovat mocenský vztah) - moc jako atribut pro školy různé (realismus -- vojenská síla, liberálové -- více možností, vojenská síla, ekonomická, instituce domácí nebo mezinárodní, kritické teorie -- v rámci struktury) - moc jako výsledek -- měříme moc výsledkem, podle toho jak dopadla jejich interakce (neřeší se zdroj, ale kdo vyhrál válku) - dostáváme se do definičního kruhu (jak dopadne mocenské přetahování a když moc redukujeme na výsledek, ztrácí kategorickou užitečnost) -- ten nejmocnější vyhrává, ale k čemu nám to je (potřebujeme vědět předem) - nepřipraví to na budoucnost, k moci to nic moc neřekne - měkká a tvrdá moc (soft power, hard power) - pojmenování něčeho, co analýza moci zná odjakživa - soft power = pro mocenské působení nemusí být důležitá hrubá síla, nejúspěšnější státy se opírají o měkkou moc, opírá se o přitažlivost (nemusíme nutit), konstrukce - něco chceme a ostatní nenutíme k tomu, aby to splnili (oni to chtějí taky, protože to chceme my) - může být měkká moc bez té tvrdé? Může Amerika mít měkkou moc bez arzenálu? - Švýcarsko (reputace, žádné velké mocenské zdroje, ale finanční zdroje -- tvrdé) - Tibet (evropská konstrukce, měkká moc bez ničeho tvrdého) - strukturální moc = jiný druh moci (než vztahová) - je mocenské působení, ale není aktér, který by působil (působí ona struktura) - příklad: strukturální násilí (společnost postavená tak, že vede k násilí) - struktura může mít svého autora, často ale vzniká spontánně - kritičtí teoretici si všimli první (vykořisťování), ale je i v realismu (anarchie -- každý je nucen zbrojit, bezpečnostní dilema), liberálové (vzájemná závislost) - příklady: patriarchát, brutální trh atd. - Wendt konstruktivismus -- kultury anarchie = anarchie může být normativně založená, strukturální moc spočívá v působení těchto norem (přítel/nepřítel -- efekt v chování) **VÁLKA A MÍR** - v = násilný konflikt mezi politicky organizovanými skupinami, násilí musí být rozsáhlé - rozsah násilí se dá definovat kvantifikovaně (tisíce obětí v krátké době) - důraz na politicky organizované skupiny -- skupiny, které mají politický charakter (státy, nebo i města a kmeny), v občanských válkách etnický charakter, regionální konflikt, náboženské, jazykové, vždycky ale politická organizace - skutečnou teorií války je realismus (liberalismus si s válkou neví rady -- nevysvětluje, ale řeší jak se válce vyhnout a co k ní vede) - Carl von Clausewitz (pruský generál, bojoval proti Napoleonovi, 18.-19. století, O válce) - nejslavnější definice války -- válka je pokračování politiky jinými prostředky (= válka není nehoda, je to racionální nástroj (prostředek), racionální pohled) - na úrovni prostředku, který má pomoci dosáhnout nějakého cíle, který si klademe - v definici je určitý cynismus -- pro racionální naplnění cíle jsme ochotni obětovat životy, zničit regiony, přinést utrpení (nelidská definice) - je to akt násilí, jehož cílem je podřízení protivníka (nástroj výkonu moci) - velký cíl je mocenský (přinutit druhého, aby jednal, jak my chceme) - popisuje, k čemu ve válkách dochází -- má tendenci k extrému (nejsou žádné limity) - př. USA válka proti terorismu (porušili normu proti mučení, mučení spřátelených st.) - tendence k totálnímu nasazení (totální válce) -- válku vede celá společnost (společenský život slouží jedinému cíli -- zvítězit ve válce) -- režim se mění na totalitní, přechází se na válečnou ekonomiku (neplatí běžné tržní vztahy) - věci, které narušují racionalistický pohled -- emoce jsou důležité (válka je bojována díky kolektivním emocím -- nenávist), roli hraje náhoda (umění vyrovnat se s válkou, plány se mění kvůli náhodám), frikce (= tření, naplánované věci, které mají fungovat, nefungují, př. mlha, ztráta kontaktu) **povaha války podle různých myslitelů:** - test ctnosti -- válka je pozitivní fenomén, většina velkých filozofů se na válku nedívala šp. - Aritoteles (dobře a špatně spravované obce) - příležitost dobít si čest a slávu -- středověk, ukázat svou zdatnost - příležitost oběti pro blaho vlasti -- národní imperialismus, lidem umožňuje překonat individualitu a udělat něco pro vlast (man best hour), život v šanci ve prospěch celku - válka je souboj -- neutrální pohled, jako středověký souboj, měl pravidla - doktrína spravedlivé války (v mezinárodním právu -- jeden z prostředků řešení sporů) - moderní -- anglická škola (realismus, považuje válku za jednu institucí mezinárodní společnosti, válka umožňuje řešit spor) - tohle pojetí války se sráží s Clausewitzovým (u něj se válka vede do extrému, tady ne) - válka jako prostředek evoluce -- Darwinismus, válka je evoluční mechanismus, který odstraňuje slabé kusy (slabé státy odpadnou a nezatěžují systém) - příprava na válku pomáhá vědecko-technickému pokroku (vojenský výzkum, velké soustředění zdrojů a vůle, př. jaderná bomba USA) - prostředek reprodukce kapitalismu -- marxistický pohled, kapitalismus si přivlastňuje násilně zdroje (imperialistické války) - válka jako selhání (nehoda) -- liberalistický pohled, liší se, v čem selhání spočívá - důsledek mylného pohledu na svět (mylné normy, pohled na svět) - důsledek mispercepcí (chyby ve vnímání reality, zkreslování světa, např. přeceňování zlých úmyslů u okolí, může vést ke konfliktů) - nevhodné instituce (vojensko-průmyslový komplex) - selhání jednotlivce (např. 2ww Hitler) **proč k válce dochází?** - K. Waltz -- kniha Man, the State, and War -- 3 hladiny analýzy: 1. člověk -- psychologické vysvětlení, které odkazuje na lidskou přirozenost, lidé jsou od přírody konfliktní 2. stát -- 2 podskupiny: a. celek státu (stát vzniká jako válečný stroj, vzniká, aby vedl válku) b. jevy uvnitř státu (agresivní skupiny, média, veřejné mínění) 3. mezinárodní prostředí -- anarchické nastavení, bezvládí vede k bezpečnostnímu dilema, které zvyšuje riziko války, třetí příčina je nejdůležitější (ale sama si nevystačí, musí přijít někdo, kdo válku spustí) **MEZINÁRODNÍ SYSTÉM A MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOST** - podoba: snaží se zachytit svět jako jeden celek - mezinárodní systém se opírá o systémovou teorii (vědecká teorie, definuje systém jednotkami a vzájemnými vazbami) - SYSTÉMOVÁ TEORIE MV (formuluje určitá pravidla, podle kterých svět funguje a pak ho analyzuje) - jednotky jsou státy a mezinárodní organizace - vazby popisují pravidla vzájemného působení (je důležitá zpětná vazba = když v systému dojde k akci, tak ta akce vyvolá reakci, př. mocenská rovnováha) - negativní ZV -- dojde k fenoménu a systém se postará o to, aby se fenomén nešířil - pozitivní ZV -- dojde k fenoménu a systém fenomén dál prohlubuje (mez. obchod) - = získáme představu, jak funguje svět - 4 pohledy na mezinárodní systém 1. neorealistický (Waltz) -- základní jednotky státy, navzájem soutěží a vyvažují se, systém je definován anarchií (žádné centrum ani střed) 2. neoliberální -- státy si konkurují, konkurence je bezpečností i ekonomická, otevírá se i možnost spolupráce, systém definuje anarchie i interdependence 3. konstruktivistický (Wentův) -- základní jednotky státy, vztahy mezi nimi skrze normy (nepřátelé, rivalové, př.), podle toho bude systém vypadat (vztahy jsou konstrukce) 4. marxistický -- teorie světového systému (světoekonomiky) -- světový kapitalismus jako 1 systém, počítá se státy (nejsou nejdůležitější) a firmami, systém je hierarchický (jádro, semiperiferie (česká ekonomika), periferie) - liberálové -- globalizace (dnes už se mění) **mezinárodní společnost -- anglická škola** - teorie mezinárodních vztazích, teoretici působili v Anglii (důraz na to, že není am.) - realistická škola, liší se od amerických představ -- nemluví o systému, ale o společnosti - rozdíl: systém vychází z vědeckého pohledu na svět, společnost vychází z historického pohledu, nepoužívá vědecký jazyk - zdroj: historie, mezinárodní právo a do jisté míry sociologie - společnost = státy sdílejí společné představy (normy) a instituce, mají společné zájmy - podobá se konstruktivismu (ten staví na normách stejně jako angl. škola) - MS má kolektivní cíle -- omezování násilí, zajistit stabilitu, společné normy - instituce MS: (zásadně odlišné instituce od národní společnosti) - mocenská rovnováha (instituce, která má zajišťovat stabilitu -- chrání MS před tyranií, násilím, když jsou války, tak jsou jenom lokální) - mezinárodní právo (definuje základní pravidla, dohody se musí dodržovat) - je souvislost mezi mocenskou rovnováhou a mezinárodním právem (MP nemůže vzniknout bez MR -- aby bylo právo, musí s tím souhlasit, jinak je to diktát) - diplomacie (státy mají kapacitu setkávat a dělat dohody o řešení mez. problémů) - válka (selže diplomacie, nastupuje válka, racionální řešení sporů) - velmoci (když se objeví mez. problém, sejdou se velmoci a vyřeší ho) - teoretik: Hedley Bull **MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE (mezinárodní instituce, integrace)** - podřazujeme mezinárodní instituce a integraci **podoby mezinárodní spolupráce: (stupně)** - základní forma -- komunikace (diplomacie) -- 2 aktéři naváží kontakt a vyměňují si navzájem informace, musí mít společné instituce (jazyk -- společný nebo tlumočníci, pravidla komunikace -- např. pozdrav) - dohody (diplomacie k tomu vede) -- musí platit, že dohody jsou závazné, silný požadavek, aktéři jsou normativně spojeni představou, že když se něco dohodne, musí se to dodržet - výměna -- základ obchodu, mění se statky, mezinárodní obchod - společné normy -- obecnější než dohoda, reguluje chování abstraktně a dlouhodobě - společné instituce - nejvyšší forma -- integrace (více než mezinárodní spolupráce, v ní dochází ke splývání subjektů, přestávají existovat jako samostatné subjekty) - ↑ různé stupně mezinárodní spolupráce **Základní teorie a pohled na mezinárodní spolupráci** - realismus -- mezinárodní spolupráce bude vždy dočasná a riskantní (ten s kým spolupracujeme, toho zneužije proti nám, my se otevřeme a druhý to využije), pouze dočasná spolupráce: - společný nepřítel (2 aktéři mají společný zájem přežít a čelí společné hrozbě) - vynucená spolupráce (hegemon si vynutí spolupráci, silný přinutí menší stát, např. ten, kdo má větší trh diktuje podmínky, asymetrická spolupráce) - hegemon přinutí 2 jiné menší státy ke spolupráci (aby neválčili, Řec a Tur X USA) - problém -- bezpečnostní dilema a relativní výnosy spolupráce (potenciál ke konfliktu) - konstruktivismus -- státy mají společné normy, které je vedou ke spolupráci, spolupráce je naprogramovaná v identitách států nebo v normách - identita může být odlišná (ale vede k spolupráci) - normy sdílíme s ostatními a to vede ke spolupráci - např. ve středověku křesťanské státy (sdílená norma a jejich vnitřní identita), dnes liberální demokracie (mají k sobě blíž) -- logika vhodnosti - liberalismus -- vysvětluje spolupráci (hlavní pohled), různé vysvětlení: - současný liberalismus (neoliberalismus) -- ke spolupráci přistupuje racionalisticky (otázka kalkulu), logika výhodnosti (vidí šířeji než realista), nejsou důležité relativní výhody, ale ty absolutní (neporovnává svůj výnos s výnosem ostatních) - klíčový mechanismus -- interdependence (vzájemná závislost, spolupráce plodí spolupráci) - odlišují 3 situace spolupráce: 1. harmonie zájmů (zájmy jsou v dokonalém souladu a spolupráce je nevyhnutelná) 2. koordinační situace (spolupráce je vzájemně výhodná, ale vyžaduje komunikaci) 3. kolaborace / silná spolupráce (přináší určité výhody, ale je zde podstatné riziko ztrát, není jednoduchá, např. dilema vězňů; pomáhají instituce -- možnost reciprocity (potrestat nespolupráci), zavazovat, častější potkávání) - liberalismus vyzdvihuje význam institucí **Mezinárodní instituce** - mezinárodní organizace = formálně založené instituce (státy se sejdou, podepsali zakládací smlouvu), má sekretariát, pravidla jednání atd. - OSN, NATO, EU - mezinárodní režimy = pravidla, normy, principy a procedury, která utváří očekávání ohledně jednání mezinárodních aktérů, státy podle nich formují svá očekávání (není jak ta očekávání zkoumat) - každá mezinárodní organizace je režim, ale existují režimy, které nejsou organizace - např. mezinárodní právo (od 17. století se formuje), mění se založením Společnosti národů, pak OSN, dříve mezinárodní obchod (to jak se platí) - vznik -- ze zvyku (spontánně, v interakci se vytvoří zvyklost), hegemon stanoví - od 20. st. -- když se začne vyvářet režim, vznikne organizace, která ho spravuje - mezinárodní instituce = pravidla určující, jak by měly státy navzájem spolupracovat a soutěžit (široká definice) - jsou v tom mezinárodní režimy i mezinárodní organizace - vypouští očekávání (dá se více zkoumat oproti režimu) - každý mezinárodní režim je institucí, (každá mezinárodní organizace je režim i instituce) **INTEGRACE** - evropská integrace (jak se na to dívají teorie) - teorie regionální integrace -- neřeší pouze evropskou integraci, ale je to speciální případ regionální integrace, většinou jsou politicko-ekonomické, vychází z intenzity ekonomického propojení, obecná a týká se všech regionů - stupně integrace: zóna volného obchodu, celní unie, společný trh, jednotný trh, federace - EU je mezi jednotným trhem a federací - řeší regionalismus vs. globalismus - integrace v rámci regionu nebo globálně (všechny státy světa) - regionalismus -- snazší zorganizovat, nevýhoda: nebude kooperovat se zbytkem světa - WTO -- zajišťuje, že regionální bloky se mezi sebou propojují - ztráta kontroly nad svou ekonomikou, teritoriem a kulturou - evropská integrace je jiného druhu než všechny ostatní (své vlastní teorie a vysvětlení) **evropská integrace z pohledu** - realismus -- je s ním v rozporu (je trvalá, institucionalizovaná, prohlubuje se, nehegemonická), neví si s ní rady, vysvětlují různými způsoby, proč se Ev integruje: - aliance proti sovětské hrozbě (podněcovali Američané) - Evropa se stala druhořadou po 2ww (ev. velmoci přestali být velmocemi, přestalo platit bezpečnostní dilema mezi nimi, vzniká možnost spolupráce) - integrace výhodná pro menší státy (ale nejsou úplná -- pomíjejí větší státy): - federalismus (teorie a návod k jednání, státy musí překonat anarchii a vytvořit jeden stát, ale je i regionální, politická teorie -- politickým krokem překonáváme) - funkcionalismus (konečný cíl je federace, vzniká společný celek, liší se -- není politický krok, který rozpustí stát, ale spolupráce v praktických oblastech, které určí odborníci) - EU -- uhlí a oceli, společné zemědělství, společný trh -- pořád nové oblasti - liberalismus -- obecné liberální přístupy pracují s principem ekonomické vzájemné závislosti (EU můžeme chápat tak, že státy začali spolupracovat a to si vyžádalo instituce) - liberálně-mezivládní přístup (A. Moravcik) -- jak funguje evropská integrace? jakým způsobem dochází k tomu, že se státy integrují, integrace je otázka mezivládní dohody, odpověď nachází v domácí politice (aktéři mají větší / menší zájem o evropskou integraci a záleží, jak se dohodnou), vlivný pohled na evropskou integraci, který akcentuje vliv vlád (vláda ale není nejdůležitějším aktérem) - hlavní teorie evropské integrace: neofunkcionalismus (vzniká od 50. let jako reflexe toho, co se děje v Evropě, E. Hass, K. Deutsch, J. Monet), vychází z politiků i odborníků - zaměřen na nadnárodní úroveň -- 2 významy: 1. nadnárodní korporace (firmy, které jsou po celém světě) 2. vztah, který jde přes hranice, ale nejde přes vlády (transnacionální) - supranacionální (= nadnárodní) -- překonává to stát, pravomoci, kdy vlády svěřují část své suverenity supranacionánímu úřadu, vzniká na popisu Evropy 50. let - 2 supranacionální instituce v EU -- Komise, Evropský soudní dvůr (dnes i Centrální banka) - 2 významy a propojuje je -- transnacionální (firmy se propojují), vznikají supranacionální úřady (obchází se vlády, nemají klíčovou roli, jedni z mnoha aktérů) - proces má svou vlastní dynamiku, integrace plodí další integraci, vlády hrají pasivní roli (proti Moravcikovi) - integrace se přelévá do nových oblastí -- proces, který organicky roste