STŘEDOVĚK PDF - Hudba, umění a historie

STŘEDOVĚK (476 – pád říše Západořímské - 1492 objevení Ameriky) /ale již koncem 14. stol. v Itálii ve Florencii vzniká renesance (tj.novověk)/ - utváří se nový světový názor ovlivněný křesťanstvím (= nové náboženství založené na víře v 1Boha) - křesťanství vzn...

STŘEDOVĚK (476 – pád říše Západořímské - 1492 objevení Ameriky) /ale již koncem 14. stol. v Itálii ve Florencii vzniká renesance (tj.novověk)/ - utváří se nový světový názor ovlivněný křesťanstvím (= nové náboženství založené na víře v 1Boha) - křesťanství vzniklo v 1. stol.n.l. v jedné z náboženských sekt v Palestině; odtud se šířilo na západ a dostalo se i do Říma, který byl v té době v krizi a v morálním a hospodářském úpadku za vlády císařů jako byl např. Nero nebo Caligula - křesťané byli zpočátku pronásledováni - skrývali se proto v katakombách, kde pořádali své obřady (zpočátku tajně) - při křesťanských obřadech od počátku vždy zaznívala hudba (liturgie = bohoslužebný obřad) - pozice křesťanství se po roce 313 (Edikt milánský) velice změnila; křesťanství bylo uznáno za právoplatné náboženství a šířilo se rychleji do ostatních oblastí směrem na západ - v tomto období postupně vzrůstal vliv církve i její bohatství - zpočátku se křesťanství muselo hájit a obhajovat své myšlenky ( je to období tzv. "apologethiky", tj obrany křesťanství); této době se říká "doba církevních otců" (např. sv. Augustin, Tertullian) - nejvyšším představitelem církve je papež - postupně v této době vznikaly spory o rozdělení moci ve státě mezi papežem a císařem, tzv. boje o investituru - velmi důležitou roli v raném středověku hrály kláštery (byly to kulturní i hospodářské instituce - obsahovaly školy,knihovny, písařské dílny, pekařství, mlýny,...) PERIODIZACE STŘEDOVĚKU: 1) Raný středověk (300 - 800) = sloh gregoriánského chorálu - po r. 300 - přechod od otrokářské společnosti k feudalismu - doba vrcholné moci a rozkladu římského impéria (= vláda římských císařů) - náznak rozpadu Říma r. 395 n.l. rozdělením Římské říše na 2 části: a) Východořímskou - Byzancie - do 15. století (r. 1453 byl Cařihrad dobyt Turky) b) Západořímskou - zánik 476; později se na tomto území vytvářeli novodobé státy západní Evropy (po r. 500 se utváří Franská říše - největší rozvoj za vlády Karla Velikého /768 - 814/ , na našem území Sámova říše (623 - 658).. - celkově jde o zánik městských civilizací antického světa a o návrat do primitivnějších venkovských poměrů; zpočátku důležitý venkov, později (12. století) centralizace do měst - po r. 711 dochází k velké invazi Arabů - obsadili celý Pyrenejský poloostrov Hudba: - jde o období počátků a sjednocování gregoriánského chorálu - v tomto období je převážně jednohlasý; neexistuje ještě notace – chorál se předává ústně 2) Přechod raného a vrcholného středověku– tj. sloh karolínské a otonské renesance (800 – 1000) za vlády Karla Velikého, Oty I. a Oty II) a období románského slohu (1000 - 1200) - 9. stol. - vznik Velkomoravská říše - ve Franské říši konec vlády Karla Velikého; po jeho smrti (863) získává význam Východofranská říše (Otové) - 12. stol. - vrcholí éra křížových výprav; éra rozvoje rytířství a rytířské kultury (i v poezii a v hudbě) Hudba: - po r. 800 vzniká a rozvíjí se vícehlas, který proniká do chorálu ( organální období a období Notre-Dame v Paříži) - vznik notace – nejprve bezlinkové neumy, později chorální a modální notace 3) Vrcholný středověk - Sloh gotiky (1200 – 1400 ) ,,gotika raná - vrcholná - pozdní /do konce 16. století/) - po r. 1100 - postupné vytváření a rozvoj měst (rozvoj peněžního hospodářství) - významným státem Francie, u nás Přemyslovci a Lucemburkové Hudba: - rozvoj a zdokonalení vícehlasu (3 - 4 hlas) - proniká do chrámové hudby ( ars antiqua, ars nova) - rozvoj instrumentální hudby a postupné zesvětšťování hudby - rozvoj nových hudebních forem - moteto, mše, v Itálii madrigal - rozvoj chorální a později i menzurální notace STŘEDOVĚKÉ POJETÍ UMĚNÍ: - díky křesťanství a jeho zásadám se umění odklání od světské pozemské radosti k vyššímu ideálnímu světu (k Bohu) – ten je nejdokonalejší, nejvyšší a běžnému člověku nepoznatelný - nejvyšší krásou je Bůh, na svět je pohlíženo z náboženského hlediska – tzn., že ve výtvarném umění převládá schematičnost, statičnost a symbolika (např. holubička = Duch svatý, důležitá je symbolika barev – bílá a modrá = nevinnost (takové bývá mariánské roucho), symbolika čísel – důležité je číslo 3 = Svatá trojice, 7 (7 smrtelných hříchů,10 (10 přikázání atd.…) - umění není realistické, nechce vyjadřovat smyslové vjemy - nezachycuje lidské (ženské) tělo v jeho skutečné kráse. Nýbrž dochází ke zkreslování reality – na obrazu bývá největší obličej a oči, skrz které se přibližujeme k Bohu - většina tvorby je anonymní (autoři se považovali za tvůrce, ale pouze za prostředníky Boha a božské inspirace) - hudba je spojována zejména s potřebami církve – zpočátku převládala chrámová (duchovní) hudba - v chrámu se nejdříve zpívalo pouze čistě vokálně, bez nástrojů, později s varhanami - světské instrumentální hudbě, které se věnovali lidoví hráči z prostých vrstev, nevzdělaní, církev nevěnovala žádnou pozornost, odmítala ji - tito prostí hudebníci neznali notaci, takže téměř nemáme písemné záznamy této hudby (hráči neznali noty, improvizovali) - církev si těchto hudebníků téměř po celý středověk necenila STŘEDOVĚKÁ HUDBA: - nebyla to hudba ke koncertnímu předvádění, ale byla součástí lidských činností (bohoslužebný obřad v chrámu, tanec, zábava, pracovní hudba) - zvyšovala slavnostní účinek (fanfáry); sloužila i k reprezentaci církve a šlechty - hudba vznikala ustalováním improvizace, šířila se ústní tradicí (zpočátku nebyla notace; ta se vyvíjela velice pomalu, nejprve v oblasti chorálu - tzv. neumy, později chorální notace na linkách..) - jednotlivé písně a zpěvy měly řadu variant - středověk neznal pojem "originální hudební dílo" (opus musicum perfectum et absolutum = skladba jako uzavřený a dokonalý celek) - hudba měla dlouho anonymní charakter (neznáme autora; autor se necítil jako tvůrce, tím byl Bůh) - bylo běžné přejímat části cizích skladeb a předělávat je - častá byla tzv. kontrafaktura (tzn., že se podložil nový text ke známé melodii nebo naopak) - hudbu interpretovali sami skladatelé, říkalo se jim spielmanni, igricové, žongléři, žertéři, ioculátoři, minstrelové.. Ve společnosti měl takovýto hudebník velmi špatné postavení (hned za herci) - po antickém vzoru byla hudba ve středověku chápána široce, šířeji než dnes; rozlišovala se:  1) Musica mundana (hudba sfér) = hudba, kterou lidské ucho neslyší, můžeme se k ní přiblížit matematickými výpočty, zabývali se jí hud. vědci na universitě, tzv. "músicus" 2) Musica humana (hudba lidské duše) = opět hudba běžnému smrtelníkovi neslyšitelná 3) Musica instrumentalis - hudba smyslově zjevná, vokální i instrumentální DRUHY HUDBY UŽÍVANÉ VE STŘEDOVĚKU: : 1) liturgický (bohoslužebný) zpěv - gregoriánský chorál - zpočátku jednohlasý, od 8. století dozdoben vícehlasem (většinou v čistých intervalech - prima, kvarta, kvinta, oktáva) 2) duchovní hudba mimoliturgická - duchovní písně z 11. až 14. století (u nás např. Hospodine, pomiluj ny; Svatý Václave; Boh všemohoucí, Jesu Christe ščedrý kněže) - duchovní hry (Mastičkář) 3) umělá světská hudba v prostředí šlechty, tzv. rytířská hudba a poezie (tvorba trubadúrů, truvérů a minnesaengrů) - rozvíjí se od 11.století (v době po křižáckých výpravách) - nastává velký rozvoj instrumentální hudby - existovala i světská tvorba studentská, byly to časté a mezi studenty velice oblíbené tzv. makarónské písně (More festi querimus) - střídající latinu a češtinu a milostné písně (Dřevo se listem odievá, Ztratila jsem milého) 4) lidová hudba - většinou milostné písně; nemáme žádné památky, šířila se ústní tradicí 5) instrumentální hudba – téměř po celý středověk církví odmítána, na milost vzata až ve vrcholném středověku - středověcí hudebníci – hráči na hudební nástroje byli nazýváni různě: např. : joculátoři, minstrelové, špílmani, žongléři, žertéři, igricové…