Socioekonomická geografie PDF

Socioekonomická geografie LS 2020/2021 Základní shrnutí Metody a techniky socioekonomické geografie (CVIČENÍ) Metoda=způsob organizace výzkumu Technika=způsob získávání a zpracování dat a informací Prolínají se Základní metody Histo...

Socioekonomická geografie LS 2020/2021 Základní shrnutí Metody a techniky socioekonomické geografie (CVIČENÍ) Metoda=způsob organizace výzkumu Technika=způsob získávání a zpracování dat a informací Prolínají se Základní metody Historicko-geografická metoda Když chceme zjistit vývoj Rekonstrukční: rekonstrukce původního území a změny se sledují směrem do budoucnosti Retrospektivní: sledujeme změny od současnosti zpět do minulosti Historických průřezů: sledují se pouze důležitá historická období Využívají se dobové zdroje (mapy, statistiky, fotografie…) Terénní výzkum Když si chceme ověřit to, co jsme zjistili jinou metodou, přímo v území: můžeme tím získat nové poznatky ale i si utřídit myšlenky- co je v tom území důležité Reprezentativní výzkum Když celé území nelze zpracovat vědecky Vyberou se takové prvky, které území reprezentují (struktura a intenzita), jejich zevšeobecněním lze popsat dané území Technika proporcionálního/teritoriálního výběru/kombinace Dálkový výzkum země Vyhodnocení a interpretace leteckých a družicových snímků Základní techniky Analýza a studium písemných dokumentů- sestavení přehledů V podstatě čtenářský deník: vytvoří se seznam dostupné literatury, na základě toho, co v ní je si až stanovíte cíl, čerpáte informace jenom z toho, co máte V podstatě stlačení několika písemných zdrojů do jednoho Verifikuje se ostatními metodami Pozorování Vyžaduje předběžnou přípravu o Jaké jevy a procesy se budou pozorovat, do jaké hloubky, jestli i příčiny a důsledky, kontext? Musí být schopnost rozeznat co je důležitý a zvláštní od toho ostatního To se právě používá pro tu verifikaci Dotazník Používá se velmi často: velké množství respondentů za krátkou dobu Opět předběžná příprava  o Pouze důležité a podstatné otázky (aby to nevyplňovali dlouho), vybrat respondenty, kterých se to týká, průvodní dopis (aby věděli, proč to mají vůbec vyplnit) Rozhovor Kvalitní příprava otázek+ logické seřazení-systém Může být individuální, ale i skupinový Musíme sehnat někoho, kdo s námi bude ochoten mluvit a rozhovor vézt Nestrannost! Techniky ekonomicko-kartografické analýzy (CVIČENÍ) Hojně používané: je to názorné, mají velkou vypovídací schopnost, rychle se v tom hledá a pomůže to i s prostorovou představivostí Mohou být různě nakombinované Bodové mapy Jak je jev rozmístěný Jeden bod=jedna hodnota daného jevu (všechny stejně velké) Kartogramová lokalizace Body jsou rozmístěny rovnoměrně, nezáleží na skutečném výskytu Topografická lokalizace Body rozmístěné podle skutečného výskytu Značkové mapy Značky: různé barvy, tvary (kvalita) a velikosti (kvantita), nahrazují objekty v těch místech Musí být legenda Na rozdíl od bodů může být více kvalit v jedné mapě Izolinie Izolinie= čáry, které spojují místa se stejnou hodnotou daného jevu (hodně u dopravy) Izochory: spojují místa, která mají od cíle stejnou vzdálenost po dopravních cestách Izochrony: spojují místa, která mají od cíle stejnou časovou vzdálenost Ohraničené plochy (areály) Na mapě jsou vyznačené plochy s výskytem jevu, popř. jeho hodnot Kartogramy Kvalitativní i kvantitativní odlišnosti daného jevu pomocí různých barev/šrafování Hlavně pro relativní údaje Barevná škála odvozena od průměrné hodnoty Kartodiagram Ukazuje hodnoty statistického ukazatele Velikost značí hodnotu, vnitřní dělení strukturu Jsou to ty mapy s koláči nebo grafy Chorochromatická technika (barevné odstíny) Kvalitativní rozrůznění  Barva=kvalita Politická mapa světa (PŘEDNÁŠKA) Znaky státu 1. Princip teritoriality: musí mít nějaké území 2. Státní moc: uplatňuje na tom území, zákonodárná, výkonná a soudní 3. Princip suverenity: stát koná bez vnějšího zásahu (neplatí absolutně, může být omezen mezinárodními smlouvami) Členění států Suverénní státy Musí splňovat současně dva principy o Suverenita na určitém území o Historická opodstatněnost existence státu, na jejímž základě je stát mezinárodně uznáván Federální státy Existuje určitá autonomie, dělba odpovědnosti Závislá území Zámořská území Kolonie Protektoráty Přidružené státy Zvláštní teritoria Antarktida Žádný stát zde nemůže uplatňovat svou moc Je sice rozkouskovaná, ale jenom pro mírové účely, vědu a výzkum Území problematická z hlediska státní suverenity Vatikán Základní formy státu Monarchie Absolutní: panovník má veškerou státní moc Konstituční: panovník omezen ústavními orgány a ústavou Parlamentní: výkonnou moc má vláda, panovník pouze reprezentativní/ceremoniální funkce (VB) Republika Parlamentní: rozdělení státních mocí, hlavní roli parlament Prezidentská: prezident moc výkonná, parlament nemá moc velkou roli Parlamentně-prezidentská: prezident má víc pravomocí než v parlamentní Kategorizace států Vyspělé kapitalistické státy USA, Kanada, Japonsko, Izrael, Austrálie, Nový Zéland, JA republika, Evropské země které neprošly socialistickým obdobím Nebo podle OECD o Státy, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky (36 tátů) BRI(I)CS o Brazílie o Rusko o Indie o (Indonézie) o ČLR o JAR Bývalé a současné socialistické státy Bývalé o V současné době členem EU o V přípravě na členství v EU o Rusko o Postsovětské státy v Evropě o Postsovětské státy na Kavkaze o Postsovětské státy v Asii o Ostatní Současné o S tržní ekonomikou (Čína, Vietnam, Laos) o S centrálně plánovanou (Kuba, KLDR) Rozvojové země Bohaté země (vyvážejí ropu) Asijští tygři (relativně vyspělé) Klasické rozvojové země (Afrika) Chudé státy (Jemen, Nepál) Nebo Kritéria od OSN o Nejméně rozvinuté ▪ Nízké příjmy ▪ Lidské zdroje (zdraví, vzdělání, gramotnost, výživa) ▪ Hospodářská zranitelnost o Vnitrozemské rozvojové země ▪ Nemají z hlediska svého umístění možnosti k rozvoji o Malé ostrovní rozvojové státy ▪ Zranitelné, protože jsou hodně specifické Politická geografie (CVIČENÍ) Politickou mapu ovlivnilo/ovlivňuje o Globalizace: postupné propojování světa o Rozpad kolonialismu o Vznik a rozpad Sovětského svazu Integrační a dezintegrační tendence Integrace =formy a procesy spojování/srůstání původně izolovaných a samostatných jednotek v jednotný systém Federace o Dělba odpovědnosti mezi ústřední moc a komponenty federace (státy, regiony, provincie), autonomie v určitých sférách o Množství autonomie určuje ústava Funkcionalismus o Integrace založená na kooperace v dobře vymezených oblastech, účast instituce minimální o Učí státy spolupracovat: může mít spill-over efekt (rozšíření spolupráce) Dezintegrace: opak integrace (rozpad Sovětského svazu) Typologie integrací Ekonomické o Celní unie: společný celní sazebník, země součástí unie vůči sobě cla nemají a vůči třetím zemím vystupují jednotně o Společný trh: volný pohyb zboží, celní unie+ volný pohyb VF o Hospodářská unie: společná politika v řadě hospodářských politik o Monetární unie: nejvyšší, nastíněna maastrichtskou smlouvou Politická o Politická unie: nejvyšší stadium integrace o Společná politika nejen v hospodářství, ale i další oblasti (bezpečnost, zahraničí, ale i vnitřní politika) o Federace nebo konfederace o Konfederace: volnější vztahy než federace, slabší ústřední orgány, nemá společnou ústavu Integrace v rámci mezinárodních organizací ČR členem: OSN 26.6. 1945 v San Franciscu 193 členů Nahradila Společnost národů Cíl: zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, zajištění mezinárodní spolupráce. Valné shromáždění o Nejvyšší orgán o Každý člen má jednoho zástupce, rovnost hlasů o Volí strategické cíle, rozpočet, generálního tajemníka a nestálé členy Rady bezpečnosti Rada bezpečnosti OSN o 5 stálých členů: vítězné mocnosti 2.sv.války a nejlidnatější stát světa (VB, USA, Francie, Rusko, ČLR) o 10 nestálých členů: z těch se volí předseda Rady o Rezoluce při ohrožení míru ECOSOC  o Hospodářská a sociální rada Mezinárodní soudní dvůr o V Haagu, řešení sporů na základě dohody mezi státy, že rozhodnutí dodrží Sekretariát OSN o Administrativa Hlavní centra: v Ženevě, ve Vídni v Nairobi Generální tajemník o Antonio Guterres o Na 5 let o Reprezentace OSN OSN má řadu organizací, programů a fondů o MMF, Světová banka. UNESCO, UNICEF, WHO, FAO Evropská unie 28 členů NATO Severoatlantická aliance Vojenské uskupení 1949 OBSE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě 57 členů (Evropa, Střední Asie, severní Amerika+ 11 dalších) Vojensko-politická Rada Evropy 47 členů+ státy se statusem pozorovatele Mezivládní organizace Ochrana lidských práv, parlamentní demokracie a zákonnosti OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 36 nejvyspělejších států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky (ČR 1995) Ekonomická organizace 1961 transformací OEEC Koordinace ekonomicko-sociální spolupráce, zprostředkovává investice Napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti V4 1991: ČSR, Polsko a Maďarsko Společný postup v oblastech společného zájmu Regionální rozvoj ČR není členem: Ekonomická integrace: EFTA: Evropské sdružení volného obchodu, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švédsko G8 o 7 nejbohatších států+ Rusko(po anexi Krymu vyloučeno)  o Francie, Itálie, Německo, USA, Kanada, Japonsko, VB SNS: sdružení nezávislých států, návaznost na SSSR Euroasijská ekonomická unie: opět od Ruska Commonwealth: 54 členů, spojuje je společná minulost OPEC: sdružení států vyvážejících ropu ECOWAS: hospodářské společenství západoafrických zemí SACD: společenstvo pro rozvoj jižní Afriky ALADI: latinskoamerické integrační společenství MERCOSUR: Jihoamerický společný trh NAFTA: severoamerická zóna volného obchodu APEC: asijsko-pacifické hospodářské společenství ASEAN: sdružení národů jihovýchodní Asie Vojenské integrace: ANZUS: Tichomořský pakt bezpečnosti (Austrálie, NZ, USA) Liga arabských států: 22 členů, bezpečnost+ suverenita Evropská unie (PŘEDNÁŠKA) Vývoj integračního procesu 1950 Schumanova deklarace → ESVO 1952 ESUO (Francie, Itálie, Německo, BENELUX) 1957 Římské smlouvy (EHS – volný pohyb zboží a EURATOM) 1968 celní unie 1973 Dánsko, VB, Irsko 1979 měnový systém ECU 1981 Řecko 1986 Španělsko, Portugalsko + Jednotný evropský akt 1992 Maastrichtská smlouva 1993 vnitřní trh EHS, EU 1995 Finsko, Švédsko, Rakousko 1997 Amsterodamská smlouva + Agenda 2000 1999 Smlouva z Nice + Euro 1. 5. 2004 rozšíření EU o 25 států 2007 Rumunsko, Bulharsko 2008/09 Lisabonská smlouva 2009 další reforma SZP EU a revize politiky HSS 2013 Chorvatsko Základní svobody Volný pohyb zboží, služeb, osob, kapitálu Společné politiky Obchodní Zemědělská Dopravní Měnová ➔ Pravomoci na orgány EU Koordinované (komunitární) politiky Sociální  Regionální Na podporu vědy a výzkumu Na podporu ŽP Na ochranu spotřebitele V oblasti energetiky Orgány EU Evropská Rada Nejvyšší orgán, určuje směr vývoje Představitelé členských zemí Rada EU Z resortních ministrů (záleží co se řeší) Právní předpisy a rozpočet Evropská komise Nejvyšší výkonný orgán Komisaři, kteří mají oblasti, na které dohlížejí Reprezentace EU+ návrhy rozpočtu a legislativy Evropský Parlament Schvaluje právní předpisy a rozpočet Dohled nad ostatními orgány Soudní dvůr EU Nejvyšší soudní orgán, má tři podnože o Soudní dvůr o Tribunál o Soud pro veřejnou službu Evropský účetní dvůr Dohlíží na hospodaření Teorie Lokalizace (PŘEDNÁŠKA) Etapy vývoje Lokalizace zemědělství a průmyslu dle minimalizace nákladů nebo maximalizace zisku Lokalizace-vícekriteriální přístup a modelování Lokalizace s prvky celkového prostorového uspořádání J. H. von Thünen Lokalizace zemědělských plodin dle o Dopravy o Naléhavosti spotřeby W. Laundhart Zevšeobecnění, minimalizace nákladů přes dopravní náklady A. Weber Minimální výrobní náklady Tři hlavní faktory  o Dopravní náklady o Náklady na pracovní sílu o Spotřebitelské aglomerace (trh) Nejdůležitější jsou dopravní, ty druhé dva přes ně transformuje Dva druhy materiálů o Ubikvitní (přepravované) o Lokalizované o Nebo čisté a hrubé W. Isard Doprava=ostatní faktory Substituce mezi faktory Úspory o Interní o Z lokalizace o Z urbanizace Obecné znaky ekonomické geografie světového hospodářství (CVIČENÍ) Geografie světového hospodářství Na Zemi nerovnosti mezi jednotlivými místy-vzniká od nerovnoměrného rozmístění přírodních zdrojů V průběhu vývoje společnosti docházelo k: o Překonáváním determinace společenského života přírodními podmínkami o K rozvíjení vnitřní diferenciace společnosti Selektivita společenského a ekonomického vývoje → další prohlubování nerovnosti Současný stupeň nerovnosti je výsledkem minulého vývoje společnosti Klíčové otázky Proč se svět rozvíjí nerovnoměrně? Jaké procesy stojí v pozadí tohoto vývoje? Je současný stupeň nerovnosti nutný? Existují mechanismy regulace tohoto vývoje? Je možné nerovnosti snížit a jak? Kolonialismus Ideologie založená na ustanovení a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad podřízenou, která je od vládnoucí moci separována Varianta imperialismu (=nerovné vztahy mezi státy) Kolonizace= migrace lidí z imperiálního centra do kolonizované periferie (Austrálie) Důsledky: hospodářské, mezinárodně a vnitropolitické, kulturněpolitické, demografické, ideologické, symbolické Světová ekonomika Ekonomická síla a úroveň dána: o Obyvatelstvem ▪ Nepřímo výrobním faktorem  ▪ Souvislost s porodností Vysoká: Střední a jižní Amerika, Afrika, Asie Nízká: Evropa, severní Amerika, Japonsko, Austrálie ▪ Migrace Trvalá: zejména kvalifikovaných sil →poškození vystěhovalecké země, pozitivní pro přistěhovaleckou Vliv masové migrace: poškozuje sociální stabilitu Evropa a Afrika USA a Mexiko o Energetickými zdroji o Dopravou o Technologickým pokrokem o Ekologií a surovinovými zdroji Prostorově ekonomická struktura Evropy V Evropě jeden jádrový prostor a několik makroregionů Jádrový prostor o Velká hustota obyvatel o Největší metropolitní oblasti o Velká hustota kvalitních dopravních sítí o Velká ekonomická výkonnost a konkurenceschopnost o Velký podíl inovací a investic do vědy a výzkumu Dvě vymezení evropského jádrového prostoru o Modrý banán: JV Anglie, BENELUX, S Francie, SZ a JZ Německo, Švýcarsko, S Itálie o Západoevropský pentagon: území mezi městy Londýn, Paříž, Milán, Mnichov a Hamburk Potenciální nové jádro o Nový banán: široké území podél SJ osy Berlín-Praha-Vídeň-Budapešť/Záhřeb o Středoevropský pentagon: území mezi městy Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Varšava Indikátory ekonomické síly a úrovně Ek. síla=kvantitativní ukazatel (HDP) Ek. úroveň= kvalitativní ukazatel (HDP/obyv., v rozvinutých zemích nezaměstnanost) HDP Nejčastěji používaný V Evropě koncentrace v oblasti pentagonu 2006: světové HDP 6,596*1013$, 64% služby, 32%průmysl, 4%zemědělství HNP Varianty HDP HDP státu HDP/obyvatele HDP/km2 HDP regionu Reálný a nominální HDP Čistý produkt=hrubý-opotřebení materiálu Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti (U/U1E)*100 Frikční: v důsledku změny prac. pozic Strukturální: disproporcí mezi S a D Cyklická: v důsledku ekonomického cyklu Sezónní: záleží na odvětví Regionální konkurenceschopnost (PŘEDNÁŠKA) Konkurenceschopnost= vyjadřuje schopnost země proniknout svým zbožím a službami na zahraniční trhy a z mezinárodní směny získávat komparativní výhody Komplexní: má to kvalitní a kvantitativní stránku Stačí vědět co to je Porterův diamant konkurenceschopnosti (konkurenceschopnost je determinována působením): faktorů vstupů (nabídka výrobních faktorů), faktorů poptávky (zde je zdůrazněn význam domácí poptávky), faktorů generovaných přítomností příbuzných a podpůrných odvětví (s přímými vazbami na dělbu práce), faktorů generovaných strategiemi firem a charakterem konkurence (významně ovlivňujících investiční klima),… Index konkurenceschopnosti: R – hodnota regionální konkurenceschopnosti P – procentní hodnota vůči nejlepšímu kraji c – celková váha indikátoru j – indikátor Faktory regionální konkurenceschopnosti: univerzální (dopravní napojení, úroveň vědy a výzkumu, pracovní síla) specifické (cestovní ruch, surovinové zdroje, ŽP,…) Teorie difuze inovace (PŘEDNÁŠKA) Šíření nových jevů a předmětů v území Inovace= všechny nové jevy a předměty na konkrétním území Difuze inovace= rozšiřování novinky v prostoru Difuzní proces: začíná v inovačních centrech, proniká do regionu, dále do ostatních území až na periferii (může být i návrat zpět do inovačního centra) Faktory ovlivňující průběh o Existence velkých měst (centrum regionu) o Kvalitativní transformace pracovních zdrojů o Struktura průmyslové výroby Inovační vlny: lze znázornit na mapě jako izochrony, hierarchický efekt Typy difuzí dle kritéria přenosu Relokační o Pohybují se nositelé inovace Expanzivní o Inovace se šíří díky kontaktům členů společnosti, členové zůstávají na místě Typy difuzí dle přisvojení inovace Infekční o Prochází celou populací nezávisle na struktuře a rozmístění Hierarchická o Týká se pouze vybraných složek obyvatelstva Bariéry difuze Absorpční: pohltí a nepropustí Propouštěcí: propustí v oslabené formě Odrážecí: inovace se lámou zeslabují Polyfunkční Inovační bariéry Přírodní Fyzické vytvořené člověkem Kulturní a sociální Materiálové Technologické Finanční Úrovně inovačního procesu Mikroúroveň Mezoúroveň Makroúroveň Inovace jako faktor regionálního rozvoje Inovace závisí na podnikatelské sféře, je to primárně podnikatelský jev V globalizované ekonomice jsou inovace reálnou cestou vedoucí k přežití a k podnikatelskému úspěchu. Ekonomický růst a tendence v konceptech regionálního rozvoje Důležitost a role inovací: vliv na ek. růst Předpověď trendů: zvýšený přístup k informacím, vědomostem, komunikacím, technologiím… Vysoce inovativní regiony mají mnohem větší tendenci rychleji ekonomicky růst Systémy inovací v kontextech regionálního rozvoje Systém inovací= nový přístup, není formální teorie Důležitost kombinace faktorů, návaznost na technologie Systémy se mohou lišit v rámci zemí, ale i regiony nebo ek. sektory Nové prostorové dynamiky Městské regiony o Seattle/Vancouver o Third Italy o Romagna o Cambridge/london/Heathrow Osa o Shanghai a Singapore  o Leeds City Region, Manchester a Newcastle Gateshead Územní spolupráce vyžaduje vytvořit konkurenční výhodu: VB The northern Way Geografie obyvatelstva-vybrané problémy (PŘEDNÁŠKA+CVIČENÍ) Význam geografie obyvatelstva pro ekonomy Vývoj obyvatelstva V dosavadním vývoji 60-100 mld. lidí Do druhé poloviny 17.stol. pomalý růst obyvatelstva Výraznější nárůst až po ekonomickém rozvoji Rozmístění obyvatelstva Nerovnoměrnost Ekumena: obydlené a využívané území Anekumena: neobydlené, nevyužívané Subekumena: obydlené/využívané pouze na nějakou dobu Hustota zalidnění o Obecná hustota: h=O/P (obyv./km2) o Specifické hustoty zalidnění ▪ Na zastavěnou plochu, na zemědělskou půdu, na ornou půdu Dynamika obyvatelstva Přirozený pohyb o Porodnost ▪ Míra porodnosti N=(N/S)*1000 ▪ Míra živorodnosti Nz=(Nz/S)*1000 o Plodnost ▪ Úhrnná plodnost: počet dětí, který by se průměrně narodil jedné ženě v plodivém věku, pokud by specifické míry plodnosti po celé její plodné období zůstaly neměnné o Úmrtnost ▪ Všeobecná úmrtnost M=(M/S)*1000 ▪ Specifické úmrtnosti: dle věku/pohlaví ▪ Novorozenecká ▪ Kojenecká o Střední délka života (naděje dožití) ▪ Kolik let života má před sebou osoba právě x-letá o → přirozený přírůstek/úbytek Pp=((N-M)/S)*1000 Sociálně-ekonomický pohyb Mechanický pohyb (mobilita) Celkový pohyb obyvatelstva: přirozený přírůstek +migrační saldo=prodnost- úmrtnost+imigrace-emigrace 1. Migrace o Imigrace, emigrace, reemigrace o Vázaný na změnu trvalého bydliště o Důvody: ekonomické, politické, přírodní katastrofy o Legální, nelegální, násilná, dobrovolná o Hrubá migrace: suma všech migrantů (může být i zvlášť za emigranty a imigranty)  o Intenzita migračního obratu: migranti/střední stav o Saldo migrace: rozdíl mezi počtem imigrantů a emigrantů o Nejvýznamnější migrační koridory ▪ Sever → sever: Korea→UK, USA ▪ Jih→jih: Ukrajina→Rusko ▪ Jih→sever: Mexiko→USA ▪ Sever→jih:Itálie→Argentina o Důsledky: ekonomické, sociální, kulturní, politické, zdravotní 2. Dočasné změny pobytu (sezónní migrace) o Místo trvalého pobytu se nemění 3. Dojížďka do zaměstnání/škol 4. Nepravidelné dočasné pohyby obyvatelstva Struktura obyvatelstva Biologické znaky (věk, pohlaví…) Ekonomické znaky (ekonomická aktivita) Kulturní znaky (vzdělání) Pojem regionu, struktura a hierarchie regionu, ekonomický a správní region (PŘEDNÁŠKY) Koncepce regionu Region= územní jednotka, která vykazuje určitý stupeň celistvosti Regionalizace=členění území do jednotlivých částí na základě existujících vztahů a vlastností území Struktura regionu Homogenní regiony o Stejnorodost ve vlastnostech o Výskyt reprezentativního jevu je na území regionu relativně rovnoměrný a v jeho okolí odlišný o Maximalizace vnitřní homogenity a vnější heterogenity Nehomogenní regiony o Hodně se používá nodální o Jednotné ve vztahu jejich vnitřní struktury/organizace o Nodální centrum (jedno nebo několik) a zázemí (to je vázáno na centra drahami a toky) o Podstatou integrity jsou vnitřní vztahy o Maximalizace uzavřenosti vztahů v rámci regionu a minimalizace s okolím Podle ekonomických znaků o Osoby ve věku: předproduktivním, produktivním a poproduktivním o Index stáří: Poproduktivní/předproduktivní*100 o Struktura zaměstnanosti dle sektorů o Podle ekonomické aktivity ▪ Aktivní obyvatelstvo: zaměstnaní a nezaměstnaní ▪ Neaktivní obyvatelstvo: ti ostatní Podle kulturních znaků (vzdělání-ISCED 0-6, národnosti, jazyků, náboženství…) Hranice regionu Regiony=vzájemně se odlišující části zemského povrchu Oddělení: linií nebo zónami Hranice homogenních regionů: tam, kde charakteristické rysy sousedních regionů jsou nejméně výrazné a spojují se Hranice nodálních regionů: v místech, kde se stanoví hranice mezi gravitačním působením sousedních center Oscilace hranic regionů Mikrooscilace Mezooscilace Makrooscilace Mohou oscilovat i celé regiony Řád a hierarchie regionů Mikroregiony Mezoregiony Makroregiony Subregion= hierarchická podřízenost Regionalizace =činnost směřující k vymezování regionů Zdola nebo shora Metody regionalizace 1. Generalizace textu 2. Kartografická metoda 3. Metoda analýzy vzdálenosti v n-rozměrném prostoru 4. Metoda vymezování nodálních regionů Regionální vývoj a diferenciace ČR v průběhu transformačního období (CVIČENÍ) Období centrálně plánované ekonomiky 1948-1989 Nivelizace, téměř homogenizace Ztráta vnější konkurenceschopnosti Hlavní tendence regionálního rozvoje po roce 1989 o Diferenciace/selekce: rychlý nárůst původně malých rozdílů, proměna vedoucích okresů 90.léta 1991: pokles vývozu a dovozu cca o polovinu Do transformace nebyli zapojeni zahraniční investoři 1997-1999 hospodářská recese Hlavní faktory podmiňující geografickou diferenciaci transformačního období 1. Regionální/sídelní hierarchie 2. Polohová atraktivita 3. „zděděná“ ekonomická specializace Shrnutí V 90. letech došlo k prohloubení regionálních rozdílů mezoregionů (krajů) i mikroregionů Po roce 2000 vývoj regionálních rozdílů stagnační o Stabilizace regionální struktury ČR Přesun diferenciace na mikroregionální úroveň Sídla (PŘEDNÁŠKY) Sídlo =základní jednotka osídlení: obydlené místo+ plochy obyvateli využívané Základní složky sídel o Materiální formy: vlastní obydlí a doplňkové plochy o Sociální formy: obyvatelstvo a jeho aktivity Podoba sídla o Výsledek historického vývoje o Další 3 faktory: podmínky přírodního prostředí, socioekonomické podmínky, vliv administrativního a politického uspořádání Extrémní případy: neregulovaný a regulovaný růst sídel o Brownfields, sídelní kaše, urban sprawl, zelené vdovy, plánovaná přísná regulace růstu měst v Súdánu Základní kategorie sídel o Venkovská: obvykle se vyvíjí na základě zemědělské výroby, starší vývojová forma sídel ▪ Přechodná: venkovská, která přišla o zemědělskou funkci, ale vnější vzhled zůstal ▪ Venkovská sídla= když má většina obyvatel ek. základnu v zemědělství o Městská: převažují funkce nezemědělského charakteru Velikostní kategorie venkovských sídel Samota: izolované obydlí, velký odstup, který netvoří zahrádky, ale pole nebo lesy Víska: 4-15 usedlostí Vesnice: větší počet usedlostí, některé bez zemědělského charakteru Kontext místního rozvoje v ČR LAU II Zákon neříká min počet obyvatel pro novou obec, ale pro odtržení musí být 1000 6258 obcí, 4814 méně než 1000 obyvatel, přes 3000 méně než 500 Nejmenší: Vysoká Lhota okres Pelhřimov (15 obyvatel) Velký počet malých obcí, katastrů, místních částí Rozdrobená sídelní struktura: v Evropě nezvyklé (pak Slovensko, Francie, Řecko) Silný vliv tradice u venkovských sídel Vývoj venkova v ČR 1990-2009 Transformace zemědělských družstev, změna financování obcí, samospráva obcí, vstup investorských skupin, rozpad soustavy obchodů a vznik nových Rozdrobení sídelní struktury Důraz na ochranu přírody a krajiny, zatravnění a zalesňování, 2007-2013 Evropský zemědělský fond rozvoje venkova  Přeceňování agroturistiky Vymezení venkovské obce V ČR nepřímé právní vymezení (obec, co není městem) Další možnosti vymezení o Ekonomická definice o Obce do 2000 osob o Sídelní definice venkovské obce o Urbanistické a architektonistické znaky o Sociální znaky o Podíl EA v obci Vymezení venkovských oblastí Mezinárodně uznávaná definice venkova: od OECD o Kritérium: hustota obyvatel o Venkovská obec: méně než 150 obyvatek/km2 o Převážně venkovské regiony: víc jak 50 % ve venkovských obcích o Významně venkovské regiony: 15-50 % o Převážně městské regiony: do 15 % Statistická hranice o ČR: 2000 obyvatel o Existují i obce s víc obyvateli, ale jsou to typické vesnice (jižní Morava, Ostravsko) Koncept polycentrismu Rozvoj venkovských oblastí Města Centrum ekonomiky, služeb, inovace, ale soc, problémy a konflikty… Velkoměsto= centrum vymožeností civilizace, dynamiky, tvořivosti, ale i kouřící peklo Historicky mladší než venkovská sídla, nezemědělského charakteru Neexistuje jednoznačná definice o Např. Město je sídlo uzavřené, stálé, značně velké a hustě zalidněné, jehož existence nezávisí převážně na terénu, ale na svazcích s rozsáhlými prostory a na vyšším stupni organizace souborného života. Složitý socioekonomický systém Ekonomické činnosti slouží jak městu samotnému, tak i jeho vnějšímu prostředí. Ekonomické činnosti plní funkce: o a) mýtotvorné: ovlivňují rozvoj města, mají vliv na počet obyvatel, přispívají k růstu měst, např. Velká továrna- zaměstnanci o b) městoobslužné: MHD, policie, jsou spojeny s každodenním životem města ve prospěch obyvatel a návštěvníků města Typologie měst: Podle různých hledisek Velikost o Malé město, velké město, velkoměsto Poloha o Při řece, na pobřeží, na křižovatce dopravních cest, v horách… Půdorys o Typický šachovnicový půdorys (USA), pro Evropská města spousta uliček  Spontánní nebo založená podle plánu o Města která vznikají jako města odvíjející se od urbanistické studie, která byla jejich základem Dynamiky rozvoje o Rozvíjejících se, stagnujících, padajících Funkce o Spíše důraz na převažující funkci (město má spoustu funkcí) Finanční centra, centra cestovního ruchu, vzdělanostní centra Vymezení měst dle různých hledisek a kritérií Statistické hledisko Podle počtu obyvatel Mezinárodní srovnání v Evropě (už překonáno) o 10 000 obyvatel, max 20 % v zemědělství, min 50 % v průmyslu, min 30% služby ČR: 3 000 obyvatel Historicko-právní Město je sídlo s městskými právy: panovník (královská), církev nebo šlechta (poddanská) Administrativní ustanovení měst Komplexní geografické hledisko Vnější znaky: méně významné; soustředěný půdorys, zřetelné jádro, větší počet neobývaných budov, různorodá struktura zastavěné plochy Vnitřní znaky: vysoký stupeň koncentrace obyvatel, různorodost hosp. činností a funkcí, struktura vzdělanosti, plně vyvinutá středisková fce města Urbanizovaná území Výsledek urbanizačních a suburbanizačních procesů Aglomerace o Prostorové soustředění aktivit a lidí za účelem vzájemného prospěchu. Konurbace o Souměstí o Seskupení dvou nebo více měst, respektive jejich aglomerací, dělba funkcí, více jader, ale není jednoznačná centrální funkce Megalopole o Silně urbanizované území, téměř souvislý pás městského typu osídlení na velké ploše o Vzniká z aglomerací a konurbací o V Evropě není, v USA. SV mezi Washingtonem a Bostonem nebo východní pobřeží Honšů Urbanizační procesy (CVIČENÍ) Urbanizace= komplexní proces vedoucí ke změně sídelně demografické struktury území, spojený s růstem měst a zvětšováním podílu osob žijících ve městech, přičemž vznikají nové urbanizační struktury Stav: stupeň urbanizace Proces: urbanizace Pojetí o Užší: koncentrační proces  o Širší: změna způsobu života Lampard: 3 přístupy o Demografický o Strukturální o Behaviorální Stupeň urbanizace-míra urbanizace Podíl lidí žijících městským způsobem života Podíl lidí žijících ve městech 70% 3 problémové okruhy o Definice města o Územní vymezení města o Stanovení počtu obyvatel Urbanizace Složitý a rozporný proces Pozitiva: aglomerační výhody Negativa: přelidnění a z toho vyplývající problémy Územní aspekt urbanizace Vztah město-venkov Vztah mezi poměštěným územím a jeho ekonomikou Suburbanizace Prostorová expanze měst do okolní, většinou venkovské, krajiny Přenášení městských aktivit z jádrového města do okolí aglomerace USA a Z Evropa už 20.léta, u nás až 2. pol. 20.stol. Rezidenční nebo komerční Problémy o Urban sprawl= extenzivní zábor ploch o Doprava o Segregace o Další oslabení soc. vztahů Desurbanizace Celkový úbytek obyvatelstva v urbanizovaných území Úpadek měst v důsledku suburbanizace: vznik ghett, opuštěných území (brownfields), odliv fin, prostředků USA a Z Evropa 60. a 70. léta Reurbanizace Kombinovaný proces, návrat některých skupin obyvatelstva do vnitřního města a jeho restrukturalizace Obnovení městkých funkcí města, opatření proti urban-sprawl Gentrifikace, yuppies: mladší vyšší střední vrstvy bez dětí  Sídelní a správní struktura ČR (CVIČENÍ+PŘEDNÁŠKA) Sídelní struktura Vliv na sídelní strukturu? Historické, ekonomické, politické, administrativní a další faktory Rozdílná v regionech ČR Silné zastoupení malých a středních měst Obec= základní správní jednotka z jednoho nebo více sídel Správní struktura Základní správní jednotkou je obec, která se skládá z jednoho nebo více sídel ČR: 6258 obcí, sídel 2.5x víc 24 statutárních měst o Praha o Brno, Ostrava, Olomouc, Jihlava, Pardubice, Hradec Králové, Liberec, ÚnL, Plzeň, Karlovy Vary, České Budějovice, Zlín (krajská města) o +Havířov, Kladno, Most, Karviná, Opava, Frýdek-Místek, Teplice, Děčín, Chomutov, Přerov, Ml. Boleslav Pravidlo velikostního pořadí měst Zipfovo pravidlo Pravidelnost v hierarchickém uspořádání sídelního systému Určuje vztah velikosti a pořadí v sídelním systému Druhé město by mělo mít polovinu obyvatel co první, třetí třetinu atd y=Ax-alfa logy=logA-alfa logx zjednodušeně: Pr=P1*r-1 Samospráva a státní správa v ČR samosprávní jednotky: ČR-kraj-obec Smíšený model veřejné správy: státní správa vykonávána na úrovni: centrální (ČR)- regionální(kraj)-subregionální(ORP a POÚ)-lokální(obec) V současnosti o 14 krajů o 205 ORP o 393 POÚ o Obec se základním rozsahem přenesené působnosti 6258 o Cca 15 tis. sídel Hierarchie sídel v ČR Wokoun 1. Metropole mezinárodního významu: Praha 2. Regionální metropole I. Řádu: Brno 3. Regionální metropole II. Řádu: Ostrava 4. Mezoregionální centrum I. Řádu: Plzeň (aspirace na regionální metropoli) 5. Mezoregionální centrum II. Řádu: ostatní krajská města 6. Výrazná rozvojová mikroregionální centra: Ml. Boleslav, Tábor… Hampl (správní hledisko) 1. Makroregionální: Praha  2. Mezoregionální 2. stupně: 0 3. Mezoregionální 1. stupně: krajská města 4. Mikroregionální 2.stupně: 70 5. Mikroregionální 1.stupně: 144 6. Subregionální A: 150 7. Subregionální B: 165 Geografie cestovního ruchu (PŘEDNÁŠKA+CVÍČENÍ) CR=společenská aktivita, která podmiňuje přemisťování obyvatel do částí krajinné sféry charakterizovaných interakcemi krajinných prvků, schopnými vyvolat dočasnou změnu místa pobytu Klíčové otázky: o Za jakých podmínek se rozvíjí CR o Kde se CR rozvíjí a v jakých formách o Jak je CR rozvíjen o Kdo jsou turisté a jaké jsou jejich motivy o Jaký je dopad CR na fyzické, ekonomické, sociokulturní prostředí cílových oblastí CR CR=aktivity osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí a pobývajících v těchto místech po dobu ne delší než 12 měsíců za účelem trávení volného času, podnikání či jiným účelem Forma CR= motivace návštěvníka o Rekreační o Poznávací o Socioprofesní o Společenský Druhy CR podle o Původu účastníků (domácí vs zahraniční) o Počtu účastníků o Věku účastníků o Délky trvání (krátkodobý vs dlouhodobý) o Převahy místa pobytu o Ročního období o Způsobu ubytování o Vlivu na PB o Způsobu financování Typologie turistů o Hromadně organizovaní turisté o Individuální turisté/malé skupiny turistů o Osamělí cestovatelé a objevitelé Návštěvník: osoba, co navštíví dané místo Turista: účastník realizující některou z forem turistiky Konkurenceschopnost v CR (porovnání zemí) Rozvoj CR V minulosti: těžké, drahé nebezpečné- ale když už cestovali, tak to mělo silný důvod Pak sociální a ekonomická emancipace, změna životního stylu Masové formy CR  Moderní CR vyžaduje organizační systémy a poskytnutí podpůrné infrastruktury, osoby schopné provozovat podnikání v CR Dopady rozvoje CR o Ekonomické o Environmentální o Sociální a kulturní o zdravotní Faktory ovlivňující rozvoj CR Selektivní faktory o Vznik a rozvoj CR v rámci poptávky o Objektivní: politická situace, životní úroveň… o Subjektivní: reklama, propagace Lokalizační faktory o Ovlivněny přírodními podmínkami o Společenskými podmínkami a atraktivitou území Realizační faktory o Dostupnost, ubytování, strava, sportovní, kulturní a další zařízení, lidské zdroje Cestovní ruch ve světě Kodex UNWTO o 10 článků Regiony CR podle UNWTO o Afrika o Ameriky o Asie a Pacifik o Evropa o Střední východ Cestovní ruch v Evropě Evropa o Velmi dobré podmínky pro rozvoj CR o Historické a kulturní dědictví o Příroda a krajina o Kulturní, sportovní a společenské akce o Infrastruktura pro CR o Zkušenosti s CR ČR Příroda: 4 NP+ další chráněná území Nemovité památky UNESCO o Český Krumlov, Telč, Praha (centrum a Průhonická park), Žďár nad Sázavou (poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře), Kutná Hora, Lednicko-valtický areál, Holašovice, Kroměříž (zahrady a zámek), zámek Litomyšl, Brno (vila Tugendhat), Olomouc (Sloup nejsvětější Trojice), Třebíč (židovská čtvrť a bazilika), Národní hřebčín Kladruby (stáje a zámek), Montanregion Krušné hory Kultura: nehmotné památky UNESCO o Slovácký verbuňk, Jízda králů, české a slovenské loutkářství, sokolnictví, tradiční výroba modrotisku, masopustné maškary na Hlinecku  Lázeňství Doplňková infrastruktura Další aktraktivity Filmové a hudební festivaly Sportovní Další události Vývoj Změna politických poměrů → Uvolnění → Větší počet cizinců do ČR a Čechů do zahraničí Infrastruktura pro CR: dostatečné množství, ale kvalita??? Malá privatizace: drobné provozovny x velká privatizace: významná zažízení Snaha zatraktivnit území (opravy památek, stavba cyklostezek…) Rozvoj na státní, ale i regionální a mikroregionální úrovni Problémy rozvoje CR v ČR Významné regionální rozdíly Sezónnost Silná koncentrace turistů do Prahy Nedostatky v základní i doplňkové infrastruktuře Kvalita poskytovaných služeb Destinační management na regionální i národní úrovni Lidské zdroje Rozhodující nabídka CR v ČR Městský a kulturní CR Dovolená v přírodě Sportovní a aktivní dovolená Lázeňský cestovní ruch Kongresový a incentivní CR Předpoklad pro rozvoj Chráněná území, NP, památky UNESCO, významné hrady a známky a církevní památky Národní kulturní památky, lázeňství Zimní sporty a rekreace, letní rekreace a turistika, cyklotrasy Golfová hřiště Druhé bydlení Objekty individuální rekreace, chaty a chalupy Chalupaření Horské oblasti, počátky v 50.letech, ve vesnicích v dojezdové vzdálenosti od velkých měst Chataření V příměstských rekreačních oblastech, převážně letní u vody nebo horské moravské oblasti GEOGRAFIE SLUŽEB (CVIČENÍ) Služba každý úkon, po kterém existuje poptávka, jeho cena determinována na příslušném trhu  nehmotný statek, k jeho spotřebě dochází v okamžiku výroby součást „neformální ekonomiky“, heterogenní struktura aktivit Geografie služeb prostorové uspořádání služeb hierarchická struktura dynamická, podle její úrovně se měří vyspělost státu cca 60 % HDP ČR termalizace sekunderu o aktivity ve výrobních podnicích (administrativa, marketing, výzkum) tržní zóna: území vymezené na základě vzdálenosti, z níž jsou lidé ochotni za danou služeb dojíždět obslužná střediska: o sídla, do kterých se soustřeďují služby, aby byly efektivní o statické určení střediskovosti – pomocí dat zjišťovaných statistickými úřady o dynamické určení střediskovosti – používá dat z anketárních šetření o spádovosti obyvatelstva o určení střediskovosti podle „přebytku významu“ – přebytek významu sídla (vyšší ukazatelé na 1 obyvatele sídla – obslužná zařízení) gravitační (interakční) modely – proměnná atraktivity (úroveň nabídky v jiném sídle); generalizovaná dopravní síť o Reillyho zákon maloobchodní gravitace o gravitační vazby mezi sídly modely intervenujících příležitostí – měří rozdělení prostoru pomocí intervenujících (možných) příležitostí Klasifikace služeb dle vlastnictví (financování) o veřejné – financovány z veřejného sektoru (z daní občanů), stát může poskytování přenést na jiný subjekt (např. město) nebo konkrétní organizaci ▪ věcné (užitek pro občany – zdravotnictví) x administrativní (obrana a veřejný pořádek) o soukromé dle typu produktu o obchod, doprava, stravování, zdravotnictví, školství, administrativa, … podle toho, zda dochází k transformaci: o fyzického stavu věci (doprava, údržba, maloobchod) o stavu osob (humánně orientované služby /vzdělání, zdravotní péče/) o informací (média, telekomunikace, konzultace, věda a výzkum) Subkategorie služeb: 1) terciární aktivity nejzákladnější obchodní a osobní služby spojené se směnnou ekonomikou 2) kvartérní aktivity činnosti vázané na sběr, uchovávání, vyhledávání a rozšiřování informací či kapitálu (pojišťovnictví, právní služby apod.) 3) kvintér aktivity spojené s rozhodováním, interpretace myšlenek a informací, inovace Obslužné aktivity nižšího řádu zásobují spotřebitele na malé vzdálenosti, vysoká frekvence Obslužné aktivity vyššího řádu  zásobují spotřebitele na velké vzdálenosti s malou frekvencí využívání Asset Light Business společnosti, jejichž podnikání nevyžaduje příliš mnoho dlouhodobého hmotného majetku, ale je založeno: o na dlouhodobém nehmotném majetku, specifickém know-how, technologiích, schopnostech vlastníků a zaměstnanců (společnosti nabízející IT služby) o jejich znakem je relativně vysoký podíl oběžných aktiv na celkových aktivech (firmy z E-commerce sektoru) Společnosti z oblasti IT služeb: 1) Vývoj softwaru a prodej IT infrastruktury: software pro různé použití (podnikové, bezpečnostní, komunikační, vývojářské, specifické aplikace) a prodej souvisejících technologií a softwaru (prodej již vyvinutého softwaru, cloudové služby, úložiště, servery, databázové řešení atd.) 2) IT poradenství a služby: pro podniky či veřejné organizace (návrh, integrace či optimalizace IT infrastruktury v dané organizaci, outsourcing IT služeb apod.) 1) IT podpora: Zabezpečení a správa IT infrastruktury pro velké společnosti či korporace (např. DHL, ČEZ, O2, Unicredit) 2) Ostatní: školení v oblasti IT, bezpečnost IT, komunikační služby, marketingové analýzy, nábor IT odborníků,… E-commerce (e-shopy) 1) Velké univerzální obchody s vlastními sklady, showroomy a výdejnami zboží 2) Specializované obchody na určitý segment, často středně velké, jež mají zboží na skladě (které může být jejich či v pronájmu) 3) Malé e-shopy s nízkými cenami a maržemi, s menšími skladovacími prostory či s prodejem zboží, které není na skladě, a tudíž dodací lhůty jsou delší 4) Další internetové služby související s online prodejem: zásilkovny či uloženky, kde je možné si objednané zboží vyzvednout, srovnávače cen, agregátory nabídky zboží a služeb, „slevomaty“, rozvážkové služby (např. hotových jídel či potravin) Christallerova teorie centrálních míst vztahy mezi centrálními místy a jejich zázemím centrální místo – jednotka osídlení poskytující služby svému zázemí o hierarchie centrálních míst - podle druhu poskytovaných služeb v ideálním případě vznik šestiúhelníkové sítě – ve středu šestiúhelníku (zázemí) je místo poskytující danou službu o středy šestiúhelníků (centra poskytující základní službu) vytvářejí vrcholy šestiúhelníků – zázemí center služby vyššího řádu GEOGRAFIE DOPRAVY (CVIČENÍ+PŘEDNÁŠKA) Doprava odráží vztahy mezi složkami krajinné sféry vliv na životní prostředí zprostředkovávaný kontakt probíhá na různých řádovostních úrovních (lokální doprava x mezikontinentální doprava) na různých řádovostních úrovních doprava zprostředkovává různé typy kontaktů (dojížďka do školy x obchodní cesty mezi světovými městy), neboli plní jiné funkce Hlubší poznání vazeb území ze dvou hledisek o Ekonomické hledisko – proč vznikly ty proudy? o Historické hledisko – Jak se vyvíjí v čase? Specializace geografie dopravy Geografie komunikací (dopr. sítě, linie, uzly) Geografie přepravy (nákladní a osobní) Geografie dopravních odvětví (rozmístění a výkony jednotlivých odvětví dopravy) Regionální geografie dopravy (studuje dopravní systémy územních celků) Základní pojmy Přeprava bezprostřední uskutečňování vlastních dopravou realizovaných svazků. měřena v objemu na tuny a osoby za časovou jednotku (rok), tunokilometry a osobokilometry přepravní proudy (vektory) Dopravní bod místo, v němž se uskutečňuje nástup cestujících do dopravního prostředku či výstup z něj, příp. přestup z jednoho dopr. prostředku do jiného v nákladní dopravě místo nakládky, vykládky či překládky zboží existují na dopravních cestách Dopravní uzel významnější dopravní bod místo, kde se stýká více dopravních cest (topologické hledisko) nebo místo, kde dochází k prostorové reorganizaci přepravních proudů Dopravní síť soustava vzájemně spojených dopravních cest a dopravních uzlů hustota dopravní sítě o vybavenost území dopravními sítěmi o nejhustší žel. síť v Německu a ČR o nejrychlejší – telekomunikace Doprava v klidu počty parkovacích míst a plochy parkovišť, hangáry, depa, přístavy,… Kongesce překrvení, ucpání dopravní zácpy → hrdla – úzká místa (způsobují výrazné zpomalení nebo zastavení dopravy s dopadem na ŽP – emise oxidů uhlíku a dusíku, hluk) Konektivita faktická spojitost, propojenost v dopravní síti napojenost míst v malých obcích nízká Akcesibilita těsnost dopravních vazeb, dostupnost mezi dopravními uzly frekvenční („jak často se dá jet“ – každých 5 minut/jednou za den) o Suma frekvencí spojů z daného střediska do dalších středisek časová („jak dlouho strávím v dopravním prostředku“ – zácpy apod.) o Suma času potřebného k cestě z daného střediska do ostatních Deviatilita – úchylné, odchýlené Součet odchylek konkrétního úseku dopravní cesty od nejkratšího (přímého) směru (nejméně letecká doprava)  Poměr vzdálenosti měřené po dopravní cestě a teoreticky nejkratší možné vzdálenosti mezi dvěma krajními body dané dopravní cesty Ovlivňující faktory: o přírodní podmínky o urbanizované prostory Modal split = dělba přepravní práce, nebo také podíl dopravních výkonů poměr využívání jednotlivých druhů dopravy v určité oblasti a čase stanovuje se zvlášť pro osobní a nákladní přepravu termín má význam pro plánování a řízení dopravní nabídky/poptávky vliv na strukturu interakce, volba cesty a dopravního prostředku (mode-choice) Dopravní systémy složeny z dopravní sítě a dopravních prostředků. rozdíly v mezinárodním srovnání zejména podle stupně ekonomické vyspělosti severoamerický (nejvyspělejší, významná letecká doprava) západoevropský Austrálie, Jap., JAR, Nový Zéland (téměř chybí potrubní a říční doprava) rozvojových zemí (většinou dominance jednoho druhu, nedostatek ostatních) o železniční – Indie, Pákistán, Chile o silniční – Etiopie, Afghánistán o říční – Súdán, Zaire mladí tygři (dominance automobilové dopravy) Rusko (páteř tvoří železnice s velkou zatížeností) bývalé socialistické země (důraz na železniční dopravu) Portugalsko – vybudovalo dálnice ke Španělsku, to ale nenavázalo… bývalá NDR o člen EU ze dne na den, vybudování dálnic nepomohlo o ekonomická struktura horší než ek. struktura našich problematických regionů (Vysočina, Ústecký) Integrovaný dopravní systém propojení všech dostupných druhů veřejné dopravy do jednoho celku s jednotnými přepravními podmínkami, jednotným tarifem a jednotným jízdním řádem výhody: frekvence, návaznost, obsluha okrajových částí, atraktivita Rozvojové osy ČR viz Národní strategický rozvojový rámec = území, které má potenciál se rozvíjet (Praha-Brno,…) většinou kopírují důležité dopravní cesty, kde ne, snaha dobudovat Typologie dopravy 1) mezinárodní 2) vnitrostátní 3) městská 4) osobní 5) tranzitní 6) nákladní Členění – podle geosfér: a) pevninská b) vodní c) vzdušná  d) potrubní a doprava elektrické energie e) železniční Základní odvětví dopravy: automobilová námořní vnitrozemská vodní letecká potrubní TEN-T = TransEuropean Network – Transport = transevropská dopravní síť naplánovaný systém dopravy (lodní, železnice, silniční síť) v 90. letech v zemích Evropy stoupá objem nákladní žel. dopravy, u nás se snižuje → logistická centra se u nás příliš nevyvinula; růst podílu kamionové dopravy dvojvrstvá síť o globální (propojení všech evropských regionů) a hlavní (podmnožinou) Geografie zemědělství (PŘEDNÁŠKY+CVÍČENÍ) Geografie zemědělství jedna z nejstarších částí ekonomické geografie silný přírodovědní obsah Základní úkony geografie zemědělství typologický přístup: vnitřní charakteristiky zemědělství geoekologický/funkční přístup: faktory a podmínky vývoje zemědělství ekochorologický/prostorový přístup: mnohotvárnost zemědělství Vývoj geografie zemědělství počátky: přelom 18. a 19.stol. zakladatel: J. H. Thünen 70. A 80. léta 19.stol.: metodické postupy, samostatná disciplína Přelom 19.stol.: vliv přírodních faktorů, podmínek rozmisťování zemědělské výroby Po 1.sv. válce: otázka zajištění potravin a problémy ekonomického rozvoje Po 2.sv. válce: regionální a sociální diferenciace Rozhodující otázky světového zemědělství Zemědělská politika Potravinový program Problematika rozvojových zemí Vývoj venkovského prostředí Dynamika systému využití Země Potravinářské systémy světa Globální problém hladu Zemědělství 4.0 Promítání světu 4.0 zejména digitálním pokrokem v živočišné produkci Internet věcí: mění zavedené hodnotové řetězce  Precizní zemědělství: využívání dat a napojení na podnikové IT systémy Základním prvkem jsou senzory, přispívají k efektivnímu a šetrnému zemědělství o Senzory zemědělských strojů o Zacházení s půdou a vodou při zavlažování o Drony Větší nároky na správu a zpracování dat Hlavní využití a budoucí výzvy zemědělství 4.0 Týká se i menších zemědělských podniků Digitalizace=nižší byrokracie Správa a zabezpečení dat Digitální regiony Sektory ekonomiky Funkční využití Země Hlavní formy využití země Zemědělská půda: 36%obydlené části země- louky a pastviny ¼, orná půda 10% Lesní půdy: 30% ze zemědělské půdy Ostatní půdy a vody: 1/3 ze zemědělské půdy Využití půdy ve světě Nejintenzivněji v Evropě V Asii závislé na přírodních podmínkách Nízký stupeň rostlinné výroby v zemích subsaharské Afriky, dále v JA, Austrálii a Kanadě Potravinová soběstačnost =aktuální poměr mezi domácí produkcí a spotřebou dané agrární komodity v určitém čase Vyjadřuje spíše zájmy výrobců než spotřebitelů Schopnost země vyprodukovat a zajistit v případě nutnosti dostatek potravin pro obživu všech svých obyvatel Názory na důležitost soběstačnosti se liší o Krajně liberální: vůbec na ní nezáleží o Jiní: strategický ukazatel U klíčových komodit by nemělo klesnout pod 80% Zemědělská výroba Rostlinná výroba o Obilniny (USA, Evropa), Rýže (Čína, Pákistán, Indonésie), Kukuřice (USA, Čína), Brambory (Evropa), cukrová třtina (Kuba) Živočišná výroba o Skot (USA, Indie), prasata (svět), drůbež (svět), koně velbloudi… Rybolov o Světový oceán: 71% povrchu planety Lesní hospodářství o 30% souše o Na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy o Hlavní produkční oblast: Severní a Jižní lesní pásy  Odvětví materiální výroby, jejíž produkty jsou výsledky procesu, při kterém společnost působí bezprostředně na přírodu. Od průmyslové revoluce snižování podílu zemědělství Světové hospodářství=průmyslově-agrární skupiny Vázáno na faktor půdy U tržního zemědělství oddělena oblast výroby a spotřeb Činitelé rozmístění zemědělské výroby Ekonomický úkol a zároveň problém zemědělské výroby: efektivní rozmístění Rozvoj a koncentrace spotřeby Změny ve struktuře spotřeby potravin a zemědělských nepotravinářských surovin Doprava Vliv pracovních sil Opatření státních orgánů Přírodní podmínky Přírodní pásma Přírodní pásma Rovníkové: horké klima, v potravinách málo bílkovin, produkce nestačí pokrýt spotřebu Subrovníkové: zemědělská výroba podél řek Tropické: nedostatek srážek, olivy, víno, citrusy, boby, zrniny, ovce, kozy Mírné: vyspělá zemědělská výroba, vedoucí postavení v živočišné výrobě Charakteristika vývoje zemědělství Kapitalistické země: rodinná farma, pachtování, velcí vlastníci půdy pronájem, zemědělská velkovýroba Rozvojové země: s rozvojem trhu mizí feudální vlastnictví, agrární reformy Socialistické země: státní a družestevní hospodářství Ukazatel: podíl obyvatel zaměstnaných ve zemědělství Převaha živočišné výroby nad rostlinnou je ukazatelem vyspělého zemědělství Zemědělství v ČR Vývoj Do roku 1948 soukromé vlastnictví 1948 centrálně plánované hospodářství 1990 transformace 2004 vstup ČR do EU, přizpůsobení SZP EU Charakteristické rysy a tendence Pokles celkové váhy zemědělství v národním hospodářství Snížení počtu pracovníků Podíl zemědělství na HDP poklesl Podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti se snížil Podíl zemědělství na zahraničním obchodu vykazuje trvalý pokles Zaostávání průměrných příjmů zaměstnanců v zemědělství Ve srovnání s EU chybí segment rodinných podniků SZP EU I. pilíř: přímé platby pro zemědělské podniky II. Pilíř: politika rozvoje venkova Zemědělství Nový Zéland Reforma zemědělství 1984-85 o Roger Douglas o Zrušení podpor o Hlavní oblasti ▪ Deregulace trhů a cenová liberalizace ▪ Daňová reforma o Odstátnění a privatizace Důsledky reformy Významná role inovací a schopnosti jejich vytváření v zemědělství Zemědělci v AU a NZ: bez dotací → museli začít hledat nové způsoby a metody hospodaření, které by snižovali vstupní náklady, nebo zvyšovaly množství výstupu Restrukturalizace → snížení počtu zemědělských subjektů+ vznik nových farem schopných inovovat Hlavní prvky úspěšné reformy Změna paradigmatu v pojetí a přístupu k zemědělství jako speciálnímu sektoru, vnímán jako jakýkoli jiný sektor Pomoc farmářů v procesu deregulace při jejich přizpůsobování se novým tržním podmínkám Přijmout zjištění, že farmáři jsou více odolní vůči změnám, než jak se mnozí domnívají  Geografie průmyslu (PŘEDNÁŠKY+CVIČENÍ) zabývá se studiem vzájemných vztahů a podmíněností mezi průmyslovou výrobou a ostatními geografickými jevy a procesy. hlavní úkol: zjistit a vysvětlit rozmístění průmyslu a vývoj tohoto rozmístění. Podíl průmyslu na světové ekonomice: 70 % celkové materiální produkce zaměstnává přes 20 % ekonomicky aktivního obyvatelstva světa podíl průmyslových výrobků trvale roste (ve vyspělých zemích většinou klesá) od konce 80. let růst výroby hl. „nově industrializované“ země JV Asie a Čína Lokalizační faktory = faktory rozmístění průmyslu Weber: všeobecné (voda, klima, pracovní síla) x speciální (pro určité odvětví) 1) voda 75% zásob v polárních ledovcích 2) klima 3) pracovní síla omezenost mobility obyvatelstva Vývoj průmyslu 2. pol. (70. léta) 18. stol. – 1. průmyslová revoluce feudální manufaktury → první prům. závody, zdokonalení dělby práce z Anglie do Evropy a USA 2. pol. 19. stol. – 2. průmyslová revoluce urbanizační procesy a prudký vzestup výroby, specifikace hospodářství v USA (velké farmy, železnice, zavádění strojů) konec 19. stol. nový způsob pohonu: asynchronní motor v elektrickém pohonu, parní turbína, turbogenerátory, výbušný benzinový motor → rozšíření hnacích strojů počátek 20. stol. rozvoj chemického průmyslu (syntetická vlákna, bakelit) koncentrace výroby (tovární velkovýroba) nové obory – elektrotechnika, farmacie, apod. 60. léta 20. století – 3. průmyslová revoluce automatizace, elektronika, rozmach informační technologií spíše přirozená evoluce – přechod od mechanismů k automatům 1969 – první programovatelný logický automat PLC (malý průmyslový počítač, řídící jednotka pro automatizaci procesů v reálném čase) od 90. let – 4. průmyslová revoluce prožíváme v současnosti, bude trvat 10 až 30 let rozšíření internetu a jeho průnik do všech oblastí života tzv. kyberfyzické systémy 21. století ČR: uhelný průmysl (na útlumu) a jaderné elektrárny Vývoj průmyslu v ČR rozmístění průmyslové výroby i v současnosti výrazně ovlivněno historicky vliv dostupnosti surovin na rozvoj průmyslových center, vliv rozvoje dopravních sítí (v 19. století především železnice), vliv pracovní síly – kvalitní školství české země průmyslově nejrozvinutější část R-U (60-70 % průmyslu) 1918 vznik Československa – jedno z nejprůmyslovějších zemí světa, zahraniční kapitál únor 1948 – součástí bloku socialistických států → mezinárodní dělba práce – důraz na těžký průmysl, centrálně řízená ekonomika (RVHP) po r. 1989 transformace ekonomiky na tržní, privatizace průmyslových podniků, restrukturalizace průmyslových aktivit i firem samotných o změna odvětvové struktury průmyslu, nová odvětví o průmyslové zóny, VTP, podnikatelské inkubátory, klastry o role zahraničního kapitálu (přímé zahraniční investice) (Přímé) zahraniční investice PZI = investice do jiné země za účelem získání podílu na kmenových akciích a rozhodovacích pravomocích ve výši alespoň 10 % (či takového podílu, který dává zahraničnímu investorovi rozhodující pravomoci) → podmínkou trvalý zájem investora na společnosti a jeho podíl na řízení o přímé (konkrétní investice, dají se více nebo méně přesně vyjádřit již v krátkém období) o nepřímé (nejsou způsobeny přímo danou investicí, ale jsou až jejím následkem; externality, obtížně kvantifikovatelné, projevují se až dlouhodobě) dopady na trh práce: o pozitivní (růst počtu pracovních míst, zvýšení efektivity práce) o negativní (restrukturalizace; vytěsňovací efekt: omezení výroby domácích konkurentů, zejména u „market-seeking“ investic) dopady na technologický transfer: vyšší produktivita a konkurenceschopnost hostitelských ekonomik; nadnárodní firmy většinou využívají modernější technologie o přímý dopad: transfer probíhající v rámci nadnárodní firmy mezi centrálou a pobočkou v hostitelské ekonomice o nepřímý dopad: snižování technologické mezery mezi podniky se zahraniční účastí a podniky domácími, pohyb pracovníků mezi firmami → postupný přenos technologií dopady na ŽP: zátěž na environmentální infrastrukturu, ale celková zátěž ŽP spíše malá – vyspělost technologií dopady na národní a regionální ekonomiku o nejednoznačné o mohou vést k jednostrannému zaměření národní (regionální ekonomiky) → zvýšení rizika ekonomické recese o ČR – silná závislost na automobilovém průmyslu o vliv na malé a střední podnikání o podnikatelská image země/regionu Faktory investiční atraktivnosti země politická a ekonomická stabilita, členství v nadnárodních uskupeních a organizacích, nízká cena vstupů, levná a kvalifikovaná pracovní síla, územní a kulturní blízkost ČR: do roku 1997 pouze omezené, 1998 změna (obchodní řetězce, prodej státních podílů do zahraničí, investiční pobídky – slevy na daních z příjmů, dotace) o Nizozemsko, Německo, Lucembursko; mimo Evropu Korea, Japonsko, USA o z ČR: finanční a pojišťovací činnosti, popř. méně zpracovatelský průmysl; Nizozemí, Slovensko Klasifikace průmyslu 1) členění podle charakteru postavení výrobního procesu k výchozím surovinám: o těžební pr. o zpracovatelský pr. (lehký, těžký) o výroba elektřiny, plynu, vody 2) podle skupin odvětví: o průmysl potravin, nápojů o textilní o dřevařský atd. 3) z hlediska užití finálních výrobků: o těžký průmysl – výroba výrobních prostředků, těžba surovin, energetika, hutnictví, … o lehký průmysl – výroba spotřebních předmětů, textilní, sklářský apod. Metody hodnocení průmyslu Sledování velikosti průmyslu počet pracovníků množství výroby kapacita strojního zařízení podíl na HDP koeficient industrializace na obyvatele (např. spotřeba energie na obyvatele, zaměstnanost) Sledování struktury průmyslu podíl odvětví (podle zaměstnanosti, objemu výroby, podílu na HDP) z hlediska velikosti závodu Sledování z hlediska geografické koncentrace hustota prům. na km2 (počet pracovníků, objem výroby apod.) intenzita průmyslu (počet pracovníků v průmyslu) index lokalizace Energetika rozhodující úloha při vytváření územní struktury hospodářství a zejména průmyslové výroby energetický průmysl ovlivnil lokalizaci energeticky náročných odvětví, která díky nerozvinuté dopravě a vysokým dopravním nákladům přitahoval do místa těžby surovin (platí u primární těžby uhlí a sekundárního zpracování ropy) tradiční průmyslové oblasti s velkou spotřebou energií se tak staly nejen hlavními jádry teritoriální struktury průmyslové výroby, ale i centry ekonomiky jednotlivých států (zázemí těžby energetických zdrojů) základní odvětví těžkého průmyslu o těžba primárních energetických zdrojů (ropa, zemní plyn, uhlí,...) o přeměna primárních energetických zdrojů na sekundární a kvalitnější energetické zdroje (koks, pohonné hmoty, elektřina) speciální přepravní „zařízení“ – ropovody, plynovody, produktovody a přenos elektrické energie Ropa jedním z nejrychleji rostoucích průmyslových oborů po 2. svět. válce po dlouholetém prvenství uhlí nejdůležitější energetickou surovinou a její význam stále roste na energetické účely, menší část ke zpracování v chemickém a petrochemickém průmyslu nižší těžební náklady v porovnání s uhlím, země s nízkými daněmi, snadné získání povolení k těžbě a levná pracovní síla (Blízký a Střední východ) – platí však čím dál méně  Severní Amerika od 50. let ztrácí vedoucí pozici v těžbě – z 1/2 světové produkce pokles na 16 %, do popředí Asie (přes 40 % i s ruskou neevropskou částí; zvláště Saúdská Arábie a Čína), země OPEC snížení produkce také ve východní Evropě (Rusko) a Jižní Americe (zde se ovšem dá znovu očekávat růst) zpracovatelské závody mimo hlavní oblasti těžby; rozhodující rafinérské kapacity soustředěny ve vyspělých průmyslových zemích (USA, Rusko, Čína) Zemní plyn význam využití zemního plynu v posledních letech výrazně roste (kolem 22 % na palivoenergetické bilanci světa) energetický zdroj v tepelných elektrárnách, roste jeho podíl v domácnostech (ovšem s rostoucí cenou), v automobilovém provozu, v zemědělství, jako technologické palivo výhodou vysoká výhřevnost, ekologická čistota i relativně levná těžba využití v chemickém a gumárenském průmyslu ložiska plynu často souvisí s ložisky ropy (využíván pro její vytlačování na povrch); ložiska mimo těžbu ropy větší energetické, průmyslové i jiné využití teritoriální (pevninská) těžba zemního plynu se prostorově odlišuje od těžby ropy 2 dominantní regiony: Severní Amerika a východní Evropa včetně Ruska (vytěží 2/3 z celkového objemu zemního plynu) úpravy a zpracování lokalizovány přímo v místech těžby (narozdíl od ropy), v tzv. úpravárenských terminálech vytěžený plyn nutné před dálkovou dopravou upravit Uhlí nejstarší obor „moderní“ energetiky na starosti zhruba ¼ palivoenergetické bilance světa a podílí se 40 % na výrobě elektrické energie černé (nejvýznamnější) – kromě využití v elektrárnách zpracováváno na další sekundární zdroje (koks a svítiplyn) o v relaci ku hnědému: 5:1 důležitou surovinou v chemickém průmyslu, v hutnictví železa a oceli – průmyslově využívány 3/4 % vytěženého uhlí (včetně výroby elektřiny) 80 % světové ve dvou regionech: Asii (65 %) a Severní Americe (19 %) → teritoriální nerovnoměrnost v porovnání s ropou a zemním plynem ropné krize v 70. a 80. letech opět po létech propadu a stagnace (velmi levná a dostupná ropa) stimulovaly nárůst těžby uhlí, jež se později ustálila a v současnosti mírně roste – pokles ve vyspělých zemích) v 80. létech nárůst těžby v USA a Austrálii, poté i v Kanadě, Africe, Indonésii, Kolumbii, Venezuele – vše povrchová těžba u pobřeží pokles či konec těžby hlavně v tradičních oblastech: Appalachians, Porůří, severní Francie, Belgie, Nizozemí, Middlands…v 90. letech pak v Polsku, Rusku i ČR v průběhu 90. let na vrcholu těžby černého uhlí Čína (dodnes polovina světové produkce!) Struktura spotřeby energie rozvoj energetiky a energetických zdrojů základním indikátorem ekonomické úrovně regionů i států spotřeba primárních energetických zdrojů stále roste s růstem spotřeby energie se mění využití jednotlivých primárních zdrojů podíly primárních zdrojů na celkové spotřebě (způsob krytí) energie: tzv. palivoenergetická bilance (v průběhu 20. století změna – uhlí 60. léta: 40 %, dnes 25 %; ropa dnes 34 %; plyn dnes již přes 22 %)  pohled na regiony: největší část primární energie spotřebuje Asie (32 % světové spotřeby), dále Severní a střední Amerika: 30 %, Evropa a Rusko: 29 %, Jižní Amerika, Afrika, Austrálie: 6 % nejvyšší spotřeba energií na obyvatele v USA (25 % celkové spotřeby světa) a Kanadě, dále Nizozemí, Austrálie, Německo, Rusko, Japonsko Světové ropné krize (šoky) Souvisí jak se zásobami, tak zejména se spotřebou ropy poptávka po ropě převýší její nabídku různé příčiny (logistické problémy, politické a vojenské důvody) první v roce 1973 [země OPEC záměrně snížily těžbu ropy (asi o 5 %), aby mohly ovlivňovat její cenu ve svůj prospěch, embargo na vývoz ropy do zemí podporujících Izrael v té době probíhající tzv. Jomkipurské válce (Izrael vs. Egypt a Sýrie a posléze i další muslimské země)] o cena ropy se „ze dne na den“ zvýšila čtyřnásobně, ze 3 na 12 USD za barel, v dnešních cenách přes 50 USD/barel o profitovaly z ní jak země OPEC, tak SSSR (zvýšení devizových příjmů udrželo patrně sovětskou ekonomiku déle „nad vodou“ než by byla sama od sebe schopná) o západní Evropu a Japonsko, dříve proizraelské, začínají více zaujímat arabské problémy, což zvyšuje napětí mezi nimi a USA 2. ropná krize v roce 1979 po Íránské revoluci → nový islámský režim razantně snížil těžbu i vývoz. Ostatní země OPEC naopak vývoz zvedly, takže se celosvětově produkce propadla jen o 4 %, ale v rozsáhlé panice se cena zvedla až na 90 USD/barel (dnešní ceny) válka v zálivu v roce 1990 a krátkodobé zvýšení cen ropy (z 13 na 50 USD/barel červenec 2008: 144 USD/barel (historický rekord – nikoliv ropný šok) o 2008: ceny všech primárních energetických surovin skokově rostly, v některých případech až do rekordní výše (např. ropa), ve druhé polovině roku dramaticky klesaly o ropa, zemní plyn, uran: pokles spotřeby, uhlí stagnace, růst spotřeby hydroenergie aktuálně přes 120 USD/barel, což je od září 2010 nárůst o 40 USD/barel Automobilový průmysl automobilismus: jedno z nejdynamičtěji se rozvíjejících a nejvíce globalizovaných odvětví široké vazby na další odvětví nezastupitelný význam pro ekonomiku mnoha států a regionů, jeho koncentrace však může přinést i řadu problémů 2 typy center (z pohledu koncentrace výroby) o centra výrazně podporovaná vlastním VaV – tradiční centra, dostatek kvalifikované pracovní síly (oblast Velkých jezer, Porýní, Dolní Sasko, Pařížská oblast, Londýnská oblast, Japonsko,…) o centra bez vlastního zásadního VaV – převážně montážní výroba z dovážených dílů v zahraničních licencích, levná pracovní síla (Španělsko, Mexiko, Brazílie, Belgie, v současné době také Čína, Indie, Turecko, Ukrajina, Slovensko) rozhodující část světové produkce – 3 hlavní makroregiony: Evropa, S Amerika, V Asie (výroba 80 % všech automobilů) o USA, Japonsko a Německo polovina světové produkce o Centra v Evropě: ▪ Německo: dolní a střední Porýní, Dolní Sasko, Bavorsko (Opel, Mercedes, BMW, Volkswagen – největší evropský výrobce) ▪ Francie: Pařížská aglomerace (PSA, Renault) ▪ Velká Británie: Londýnská aglomerace, Middlands ▪ Itálie: Lombardie (Fiat, Alfa, Lancia) ▪ Španělsko: méně tradiční, Madridská oblast, Andalusie ▪ Rusko, Česká republika, Turecko, Slovensko,…  o Americká centra ▪ USA, oblast Velkých jezer: Detroit, Deaborn (GM, Ford, Daimler-Chrysler…) ▪ Kanada: oblast Velkých jezer, Ontario (Daimler-Chrysler, GM, Ford, Toyota, Honda; žádná původní „kanadská“ značka“) ▪ Mexiko: Oblast Mexiko-city a další (VW, GM, Ford, D-Ch, Nissan, Honda) ▪ Brazílie: region Sao Paulo (VW, Nissan, Ford, GM) o Asijské centrum ▪ Japonsko: největší výrobce OA na světě, Tokio-Nagoja-Ósaka (Toyota (největší výrobce), Nissan, Suzuki, Mazda, Mitsubishi) ▪ Jižní Korea: Hyundai-Kia ▪ Čína: Obrovský boom v posledním desetiletí, největší výrobce OA na světě (VW, Honda, GM…), zatím jen montážní závody bez vlastního výzkumu značná citlivost na změny a výkyvy, jež vyvolávají recesi či růst ekonomiky 2008: vládní intervence, finanční injekce, investiční podpůrné balíčky, daňové úlevy… o FR, ŠP, VB, Itálie, USA – „šrotovné“ (podpora se silným efektem) o zvýšení nezaměstnanosti a útlum ekonomiky celkově dnes přesun do méně vyspělých zemí (Indie, Čína, Rusko)